Záruky, podle jednomyslného názoru Výboru, kryjí široce úvěry, potřebné pro přechodné období, ale s hlavní podmínkou, že doporučené reformy budou provedeny (že budou učiněna potřebná opatření, aby vládě se poskytla dostatečná autorita a aby veřejné mínění bylo přesvědčeno o tom, že budou provedena) a že bude zachován pořádek jak za hranicemi, tak uvnitř země.

Finanční výbor se žádá, aby vyslovil svůj názor o návrhu na zřízení rakouské cedulové banky.

Odpověď:

Výbor soudí, že návrh na zřízení cedulové banky jest užitečnou, ba nezbytnou částí opatření, potřebných k obnově Rakouska.

Nicméně Výbor soudí, že:

a) Navrhovaný kapitál 100,000.000 zlatých franků je příliš vysoký; mělo by postačiti 30,000.000.

b) Ručení státu za kapitál banky a za rozumnou úrokovou sazbu použitím výtěžku cel jako první hypotéky, jest opatření, od něhož by mělo býti upuštěno. Tato změna by byla možná, kdyby byla přijata jiná opatření, pro finanční obnovu Rakouska navrhovaná.

c) Kapitál banky budiž opatřen soukromými subskripcemi. Je-li nutno použíti státních fondů, budiž podíl státu co nejdříve postoupen soukromníkům.

d) Dnešní předpis, podle něhož jmenování ředitelů a místoředitelů, volených valnou hromadou, vyžaduje schválení federální vlády, budiž odstraněno.

Výbor zvlášť naléhavě upozorňuje na okolnost, že cedulová banka nepřispěje k obnově organisace úvěru v Rakousku, nebudou-li prováděny současně energické reformy, nutné pro obnovu rozpočtové rovnováhy (a nebudou-li opatřeny úvěry, potřebné pro přechodné období); i v tomto případě konečný úspěch banky může býti zabezpečen jen tehdy, bude-li hospodářská situace postupně zlepšována.

Za jakých podmínek lze uvažovati o prostředcích, jimiž by se kryl schodek během přechodného období?

Odpověď:

I. Finanční, výbor soudí, že schodek, jenž pro první dva roky má býti kryt půjčkami, obnáší okrouhle 520 milionu zl. korun kromě částky, potřebné ke splacení určitých záloh, poskytnutých v roce 1922, která jej zvyšuje úhrnem na 650 milionů zl. korun. Zde jde o rozpočtový schodek, který v první řadě musí býti kryt v rakouské měně a nikoli ve méně cizí. Lze tedy doufati, až vnitřní úvěr Rakouska bude obnoven, že značnou část schodku bude možno krýti půjčkami vnitřními. Ale úvěr Rakouska dnes neexistuje; Rakousko nemůže se tedy uchylovati k výpůjčkám ani vnitřním, ani zahraničním, pokud nebudou splněny tyto finanční podmínky:

1. Rakouská vláda musí okamžitě (nevyčkávajíc rozhodnutí Společnosti Národů) učiniti všechna opatření, jež jsou v její moci,

*) Odpovědi 5 a 6 byly datovány z 18. září 1922.

aby zabránila zvyšování schodku (tato opatření na př. jsou: zvýšení železničních, poštovních, telegrafních a telefonních sazeb, zvýšení prodejních cen monopolních předmětů, tabáku, soli, atd. ).

2. Budiž vytvořena a uvedena v platnost kontrolní soustava. Rakouská vláda musí též podati důkaz, že je získána pro naprostou a upřímnou spolupráci, aby byl zajištěn účinný chod této instituce.

3. Příjmy z cel a tabákového monopolu buďtež s výhradou zdokonalení nutných při jejich správě přeměněny na zástavy půjček.

Obnova rakouského úvěru závisí kromě toho na přijetí různých jiných opatření, o nichž ve Výboru Rady pro Rakousko bylo již jednáno. Na př.: záruka územní a hospodářské celistvosti Rakouska pod záštitou Společnosti Národů; zlepšení mezinárodních hospodářských styků Rakouska a zlepšení jeho vnitřní hospodářské soustavy; zřízení dobře organisovaného četnictva na celém území; zřízení navrhované cedulové banky a zastavení každého nového vydávání papírových peněz.

Až všechna tato opatření budou učiněna a až projeví se jejich účinnost, lze předpokládati, že vlastní úvěrová situace Rakouska mu dovolí si vypůjčovati jak uvnitř tak v cizině. Bylo by však marně doufati, že tyto reformy budou moci býti s užitkem uvedeny v platnost, jestliže od počátku jejich provádění rakouská vláda a rakouský národ nebudou uvažovati s jistou určitostí o uskutečnění konečného cíle, jejž si vytkly, totiž: obnovy hospodářské a finanční rovnováhy. Kromě toho nutno schodku okamžitě čeliti; nebude-li vytvořená zahraniční základna k opatření hotovostí určených ke krytí tohoto schodku půjčkami, budou potřebné zástavy vytvořeny teprve po několika měsících.

Finanční výbor je tedy nucen vysloviti závěr, že žádný program obnovy Rakouska nemůže býti korunován úspěchem, jestliže určité státy neprojeví ochotu zaručiti půjčky, potřebné ke krytí předvídaného schodku. Je zřejmo, že tyto záruky ve většině případů mohou býti povoleny jen za souhlasu sněmoven ručících států; kdyby však sliby záruk, vázané na schválení sněmoven, mohly býti dány již nyní, tvořily by tyto sliby vnější podklad obnovy úvěrů, potřebných k provádění reforem. Záruky musí odpovídati maximálnímu úhrnnému schodku, neboť by bylo obtížno a též nebezpečno pouštěti se do všeobecného programu reforem bez počáteční jistoty, že budou dostatečné prostředky. To neznamená však nutně, že záruky by se měly vztahovati na celou částku; je naopak velmi dobře možno, že záruky nebudou míti případně za následek žádné hotové výdaje se strany ručících států. Zdaří-li se program reforem, lze doufati, že bude možno krýti určitou část maximálního schodku buď pomocí zdrojů vnitřních nebo odstraněním cesty, vedoucí k zahraničním zárukám, a že příjmy rakouského státu široce postačí k úrokování a umořování zaručených výpůjček, aniž by bylo třeba se dovolávati ručících států. Nicméně je pravda, že záruky, odpovídající úhrnné výši schodku, jsou předběžnou hlavní podmínkou úspěchu. Čím větší bude počet ručících států, tím širší bude základna důvěry.

II. Přejděme nyní k náčrtku praktických opatření, určených k odstranění schodku, vycházejíce z předpokladu, že s prováděním výše označených reforem bylo již započato a že různé státy poskytly již sliby záruk na celý schodek.

Tato přechodná doba může býti rozdělena na čtyři období:

První období. Od slibu záruk až k počátku kontroly.

V tomto prvním období záleží nejvíce na tom, aby rakouská vláda učinila všemožná opatření ke snížení schodku, ale během tohoto období nebude možná jiná změna v dnešní situaci.

Druhé období. Od počátku kontroly až k ratifikaci záruk příslušnými sněmovnami, t. j. do 31. prosince 1922.

Předpokládá se, že nová cedulová banka zahájí svou činnost v několika týdnech a že kontrolní soustava pod dohledem Společnosti Národů počne účinkovati. Soudíme, že ke krytí schodku za tohoto druhého období bude třeba částky 120-160 milionů zlatých korun.

Jsme toho názoru, že tou měrou, pokud tato částka nebude kryta zálohou, kterou rakouská vláda bude míti k disposici v okamžiku, kdy bude uvedena v platnost kontrola, bude možno si opatřiti doplněk tímto způsobem: z nespotřebované části úvěru francouzského, italského a československého, zbývá volnou celková částka, jež se odhaduje v době sestavování této zprávy okrouhle na 45 milionů zlatých korun. Budou-li věřitelské státy souhlasiti, mohla by tato částka býti použita jako částečná záruka pokladničních poukázek tří- nebo šestiměsíčních (znějících na zlaté koruny nebo cizí měnu), jež budou vydány v Rakousku rakouskou vládou a odkoupeny rakouskými bankami. Tyto poukázky by mohly býti zaručeny kromě toho první hypotékou na cla a tabákový monopol. Zlato, náležející bývalé rakousko-uherské bance, mohlo by snad býti též dočasně použito jako záruka těchto pokladničních poukázek, místo aby bylo uloženo v nové cedulové bance. Otázka, který způsob použití tohoto zlata jest nejlepším, mohla by býti rozřešena dohodou mezi vládou a bankami, nebol tyto mají na cedulové bance veliký zájem. Na rakouských bankách by se mohlo žádati, aby přijaly tyto podmínky na základě titulu spolupráce na úspěchu reforem.

Třetí období. Od ratifikace záruk až k vypsání dlouhodobé půjčky.

Jakmile budou zde záruky vlád, bude možno vydati poukázky rakouského pokladu ve zlatých korunách nebo cizí měně s výhradou, že budou splaceny z výtěžku navrhované půjčky; tyto poukázky mohly by býti zaručeny buď jako poukázky ve druhém období, nebo zárukami států. Způsob použití záruk může býti nejlépe projednán při čtvrtém období. Je důležito, aby opatření, žádaná od sněmoven ručících států, nebyla odkládám přes jednatřicátý prosinec 1922.

Čtvrté období. Od vypsání půjčky až do konce přechodné doby, 31. prosince 1924.

Kdyby některá ručící vláda si přála, může přirozeně půjčiti peníze rakouská vláda přímo ze svých vlastních zdrojů. Předpokládáme však, že většina vlád omezí raději svou pomoc na povolení záruk. Tyto záruky mohou býti poskytnuty jedním z těchto tří způsobů:

a) každý z ručících států může převzíti společnou a nerozdílnou odpovědnost za rakouské půjčky, jež budou vydány až do maximální výše 650 milionů zlatých korun. Tato záruka umožnila by umístění těchto půjček za nejpříznivějších podmínek, soudíme však že je politicky nemožno dosíci podobného společného a nerozdílného ručení.

b) každá vládá by mohla zaručiti jednu půjčku, kterou Rakousko vypíše, zaručenou zastaveným majetkem rakouským plus její vlastní zárukou, až do dané maximální výše, jež by byla určitou částí potřebné výše celkové, na př.: za předpokladu, že 10 států povolí podobné záruky ve stejné výši, bylo by 10 typů rakouských půjček; všechny by byly zaručeny týmž majetkem rakouským, ale zaručeny odděleně růžnými státy. Tento návrh by značně omezil obchodování rakouskými půjčkami a odsunul by značně den, kdy bylo by možno doufati, že rakouský úvěr je dosti silně obnoven, aby rakouská půjčka mohla býti umístěná bez cizí záruky.

c) *) Ručící státy mohly by ručiti v určitém poměru za jedinou rakouskou půjčku, jež by byla vypsána podle potřeby v jedné nebo několika emisích. Např. za opětného předpokladu, že 10 států by poskytlo záruku nestejném poměru, každá serie byla by zaručena do výše 10 ze sta každým státem; zastavený majetek ručil by za všechny serie půjček, ale každý ručitel byl by zodpovědným pouze do výše deseti ze sta.

Finanční výbor dává přednost tomuto třetímu řešení, ale přesný chod záruk jest otázkou, jež může býti upravena spíše dohodou s emisním ústavem nebo skupinou emisních ústavů, určených k samému úspěšnému uvedení dlouhodobé půjčky na trh. Nicméně bude třeba přesného řešení, pokud jde o způsob, jímž bude použito záruk při vydání pokladničních poukázek, navrhovaných pro třetí období.

V odborných podrobnostech netřeba dnes prozatím pokračovati. Zmiňujeme se o nich, ale naším cílem je pouze naznačiti všeobecným způsobem povahu záruk, jež budou žádány od různých vlád, a trvati na okolnosti, že zákony, schvalující tyto záruky, musí býti sestaveny dosti široce vzhledem k různým eventualitám. Nicméně jsme přesvědčeni, až tyto záruky budou povoleny, že se nevyskytnou nepřekonatelné překážky proti umístění potřebných půjček ve vhodné době buď v Rakousku nebo na finančních trzích mimo-rakouských, při čemž se samozřejmě rozumí, že rakouská vláda a rakouský národ do té doby dokáží, že si zaslouží navrhované pomoci, tím, že budou spolupracovati všemi prostředky, jež jsou v jejich moci, k účinnému provádění plánu reformu a k úspěšnému chodu kontrolní soustavy, zavedené Společností Národů.

Finanční výbor se žádá, aby vy slovil svůj názor o hlavních podmínkách kontroly, jež by

*) Výbor Rady pro Rakousko přijal tuto třetí alternativu c).

byla zavedena, aby dodala účinnosti doporučením učiněným Výborem za účelem obnovy rakouské rozpočtové rovnováhy rakouského úvěru.

Cílem kontroly musí býti pomáhati rakouské vládě a spolupracovati s ní při provádění programu hlubokých reforem, od jichž uskutečnění závisí možnost si vypůjčiti.

Tento program musí býti předběžně schválen rakouskou vládou, potvrzen Radou Společnosti Národů, nebo jejím výborem pro Rakousko a odhlasován rakouskou sněmovnou. Soudí se, že je žádoucí, aby toto odhlasování nebylo považováno za prosté všeobecné schválení zásadní, jež by neosvobozovalo rakouskou vládu od zákonného schvalování řady opatření a organisačních, úsporných a daňových, směřujících k provádění tohoto plánu. Mělo by se rozuměti, že původní schválení dává vládě plnou moc, aby v souhlase s kontrolou mohla činiti rozhodnutí všeho druhu, odpovídající programu a jeho provádění.

Program, schválený Společností Národů, byl by ostatně statutem kontroly, podkladem její autority. Kontrola trvala by na jeho provádění, neměla by však moci, aby vyžadovala opatření, jež by překračovala rámec tohoto programu nebo mu odporovala.

Aby kontrola byla s to plniti svůj úkol, bude míti právo stanoviti periodické výkazy, přehledy a zprávy, jež jí musí býti dodávány, žádati od všech správních odborů všechna sdělení, jež uzná za potřebná, provésti nebo dáti provésti všechna zkoumání spisů a šetření na místě, jež uzná za vhodná. Cedulová banka, pokladník státu, musí soustřeďovati všechny účetní operace příjmů a výdajů a odevzdávati Kontrole periodické výkazy o příjmech, výdajích a různých úvěrních položkách rakouského státu.

Žádná úvěrová operace jakéhokoliv druhu nemůže, býti provedena bez předběžného schválení Kontroly.

Výtěžky příjmů použitých jako zástavy na různé půjčky a výnosy všech půjček, musí býti soustředěny v Cedulové bance na zvláštních účtech, žádný odběr částek snižující tyto účty nesmí býti proveden bez předběžného schválení kontroly.

Finanční výbor se žádá, aby připravil podrobnou zprávu o způsobu kontroly, jež bude v Rakousku zavedena.

Odpovídaje na toto přání, Finanční výbor má čest sděliti výboru Rady pro Rakousko tyto úvahy, k nimž jednomyslně dospěl.

Organisace kontroly, jež pro Rakousko by se dala použíti je problémem novým, při jehož řešení lze se dovolávati dřívějších případů jen opatrně.

Účel kontroly, jak Výbor pro Rakousko jej na návrh Finančního výboru již vymezil, jest odvozen od programu, opatřeného dvojím schválením: Rady Společnosti Národů a Rakouské sněmovny.

Od rakouské vlády, vybavené plnou mocí provádění tohoto programu, kontrola je pověřena trvati na jeho uskutečňování.

Z toho vyplývá:

1. že jmenování a odvolání úředníků kontroly musí býti vyhrazeno Radě Společnosti Národů, pod jejímž vedením bude program prováděn;

2. že Rada musí míti zájem na tomto provádění a že jí musí býti zasílány periodické zprávy o postupu reforem.

Má však Rada pouze na toto omeziti svoji úlohu?

Kdyby byly zjištěny nedostatky nebo přehmaty při provádění tohoto programu, zdá se, že má Rada zůstati nejvyšší autoritou, aby o nich rozhodla.

Ale je důležito, aby úředníci kontroly byli plně odpovědni a aby se nepracovalo k tomu, aby neustálými nebo neospravedlněnými žádostmi Rada nebyla vedena k zasahování do finanční správy Rakouska. Nepřístojnostem lze se vyhnouti jen tím, když přesným způsobem se vymezí případy, při nichž by bylo

*) Ze dne 26. září 1922.

možno odvolati se k rozhodnutí Rady a zájemníci, jimž toto právo by bylo povoleno.

Mezi zájemníky nutno v první řadě připustiti rakouskou vládu. Nutno však uvažovati o právech ručících států. Neboť tyto poslední nemohou zůstati lhostejni k pokrokům ozdravovací politiky; odstraní tato politika nebezpečí, převzaté poskytnutím záruk nebo je sníží? Musí však býti sjednáno, že pouze ty přehmaty, jež by mohly poškoditi dobré provádění programu, mohly by býti předmětem odvolání.

Na druhé straně, jakým způsobem budou připuštěny ručící vlády k dozoru nad svými zájmy, jež závisí na úspěšném provádění kontrolního programu.

Zdá se nejprve, že nelze pomýšleti na to, aby provádění kontroly bylo svěřeno zástupcům ručících vlád. Vždyť kontrola musí býti prováděna pod jedinou autoritou Společnosti Národů. Aby Rada mohla si uchovati svou nejvyšší autoritu a svou úlohu rozhodčího, nelze v zájmu samého Rakouska pomýšleti na splynutí kontrolního poslání, jež musí býti prováděno jejím jménem, a zastoupení účastněných vlád, jimž je přiznáno právo odvolání; lze však připustiti, aby zástupci ručících vlád, sdružení ve výbor, měli právo sledovati provádění programů a žádati potřebné informace.

Jak by tedy byl upraven poměr mezi tímto výborem a kontrolou?

Má-li Rada zůstati nejvyšší autoritou, bylo by bezpochyby nevhodné, aby tento výbor sídlil stále vedle kontrolora. Navrhujeme tedy, aby výbor konal periodické schůze, na př. každé 3 nebo každých 6 měsíců, nejlépe v sídle Společnosti Národů. Ve schůzi s úředníky kontroly mohl by tento výbor žádati všechny informace a vysvětlivky, neměl by však plné moci, aby jim dával instrukce. V případě, že by se vyskytly vážné obtíže nebo konflikt v otázce vážných přehmatů, rozhodla by Rada.

Naskytá se otázka, zda provádění kontroly má býti svěřeno jednomu zástupci nebo kolegiu. Aby byly sníženy kontrolní výdaje na nejnižší míru a aby byla zabezpečena nezbytná jednota názorů, bylo by nejvýše žádoucí jmenovati kontrolora jednoho; mohl by si ostatně zajistiti podporu několika pomocníků, vybraných na základě jejich odborných znalostí. Kontrolní náklady byly by určeny rozhodnutím Rady Společnosti Národů a zapsány do rakouského rozpočtu.

Kontrola by se končila rozhodnutím Rady Společnosti Národů, když tato by konstatovala, že finanční událost Rakouska je zajištěna prováděním reforem bez újmy na zvláštní kontrole zástav určených pro půjčky.

Při svém zkoumání prostředků k obnově rakouských financí omezil se Finanční výbor přirozeně na oblast úvah finančních. Uznává však, že kromě těchto úvah nutno ještě studovati základní problém hospodářské situace Rakouska. Rakousko, i když se mu podaří zavésti na určitý čas zdravou hospodářskou situaci, bude moci ji udržeti a dostáti potřebám svého dnešního obyvatelstva jen stupňováním a přizpůsobením své výroby v tom směru, aby vyrovnalo též svou obchodní bilanci (ovšem též se zřetelem na svůj podloudný vývoz, jenž, je značný).

Tato bilance jest dnes velmi nepříznivá; tento výsledek jest způsoben částečně inflací a peněžní nerovnováhou, jistě však není způsoben pouze těmito zjevy. Je tedy nejvýše významné, aby byla schválena všechna opatření, k nimž je možno sáhnouti: zlepšení mezinárodních hospodářských styků, utvoření podmínek, určených k posílení situace Vídně jako překladiště, ke zvýšení finančních operací a průvozního obchodu; schválení prostředků vhodných k přivábení soukromého kapitálu k rozvoji produktivních zdrojů země.

Tyto otázky nespadají však do oboru finančního výboru. Bude-li schválena a prováděna vhodná finanční politika, hospodářská situace Rakouska vše vyrovná zvýšením výroby a použitím větší části obyvatelstva k hospodářským pracím - nebo hospodářský osud donutí obyvatelstvo k vystěhování nebo je odsoudí k bídě. I při nejhorším stavu byl by tento následek lepší, než všeobecný převrat a ochuzení velké masy městského obyvatelstva, jež by se dostavily, kdyby v dnešní finanční desorganisaci mělo býti pokračováno, neboť tato desorganisace ničí veškeré základy, na nichž jest ještě možno přikročiti k hospodářskému přizpůsobení.

Finanční výbor považuje za svou povinnost, předložiti své závěry ve formě velmi vážné výstrahy. Po tři léta žilo Rakousko z velké části ze státních a soukromých půjček, jež se staly, dobrovolně či nedobrovolně, dary; žilo ze soukromého soucitu a ze ztrát, utrpěných na koruně spekulujícími cizinci. S takovými zdroji nemůže býti v žádném případě dále počítáno a nemohou býti dále tímto způsobem používány. Rakousko spotřebovalo mnohem více než vyrobilo. Značné částky, jež mu byly poskytnuty jako zálohy a jež měly býti použity k ozdravění jeho financí a k jeho hospodářské obnově, sloužily ke krytí běžných potřeb. Všech nových záloh musí být použito k provedení reforem. V krátké době Rakousko bude směti spotřebovati jen tolik, kolik bude s to vyráběti; samo období reforem, bude-li dosaženo nových úvěrů, bude nutně velice obtížné; čím déle se bude vyčkávati, tím bude krutější.

I při nejlepším uspořádání budou životní podmínky v Rakousku během příštího roku, kdy Rakousko bude namáhavě obnovovati svou situaci, tvrdší než v roce posledním, v době, kdy půjčky, určené k této obnově, byly věnovány běžným potřebám, aniž se sáhlo k reformám.

Nejde o volbu mezi prodlužováním životních podmínek posledního roku a jejich zlepšením. Nutno voliti mezi obdobím, provázeným snad většími obtížemi, než všechny obtíže zažité od roku 1919, připravujícím však pro budoucnost skutečné zlepšení (t. j. předpoklad: nejpříznivější) a mezi chaotickým zhroucením a bídou, jímž v moderním světě mimo Rusko není rovna.

Rakousko může doufati jen v tom případě, bude-li ochotno uznati a podporovati autoritu, jejíž povinností bude uložiti reformy, způsobující krutější situaci, než je situace dnešní, neboť pouze tímto způsobem Rakousko se vyhne osudu ještě hroznějšímu.

Při zkoumání výše jmenovaných otázek by finanční výbor složen takto:

Předseda: JANSEN.

Členové:

ARAI.

AVENOL.

Sir BASIL BLACKETT.

FASA (zastupující Sira BASIL BLACKETTA)

Dr. POSPÍŠIL.

Sir HENRI STRAKOSCH.

Členové dočasní: MAGGIORINO FERRARIS,

A. SARASIN.

Překlad.

1. Hospodářský výbor konstatuje, že jsou činěny námitky se strany některých nástupnických států, pokud se týče okamžitého uvedení v platnost portoroských odporučení o věcech obchodních. Soudí, že v přítomném okamžiku methoda slibující nejlepší výsledky pro hospodářské znovu vybudování Rakouska byla by ta, jež by přijala a rozšířila použití zásady obsažené v 2. článku portoroského protokolu tím, že by povzbudila a uspíšila uzavření bilaterálních úmluv a dohod mezi Rakouskem a každým z ostatních nástupnických států. Tyto úmluvy a dohody měly, by se pokud možno říditi protokolem, ovšem se změnami, které bude možno a vhodno zavésti, jež by je přizpůsobily každému zvláštnímu případu.

2. Hospodářská komise soudí, že, je-li na jedné straně zlepšení finančního stavu Rakouska jednou ze základních složek jeho hospodářského povznesení, byla by na druhé straně finanční pomoc sama o sobě rozhodně nedostatečnou k tomuto povznesení, nedá-li se Rakousko odhodlaně na cestu reforem, pokud jde o podmínky jeho hospodářské úpravy a jeho zahraničního obchodu, a jestliže nesestaví program směřující k tomu, aby byly učiněny produktivními státní podniky, jež v tomto okamžiku zatěžují povážlivým způsobem nejenom jeho rozpočet, ale též jeho hospodářství. Jest tedy třeba, aby poskytnutí jakékoliv půjčky bylo podmíněno přesnými závazky, týkajícími se těchto reforem a tohoto programu.