Pravomoc Mezinárodní vzduchoplavecké komise je rozsáhlá a to:
a) legislativní,
b) administrativní,
c) rozhodčí.
Ad a) Komise má právo měniti ustanovení úmluvy a příloh. Pro změnu úmluvy je nutna většina 2/3 v komisi a dodatečné výslovné schválení smluvními státy.
Pro změnu příloh většina ¾ v komisi a notifikace všem smluvním státům.
Ad b) Komise centralisuje a navzájem notifikuje veškeré informace, týkající se vzduchoplavby mezinárodní, publikuje materiál kartografický podle předpisů přílohy F, přijímá immatrikulační kopie, upravuje modality pro užívání přístrojů radiotelegrafických, přijímá a sděluje jména letišť pro přistání ve smluvních státech, restrikcí zavedených ve vzduchoplavecké dopravě těmito státy atd.
Ad c) Komise podává dobrozdání v otázkách, které na ni vznesou smluvní státy a rozhoduje prostou většinou v případě neshod v technických předpisech příloh úmluvy.
Svůj jednací řád i sídlo si určí komise sama. Náklady na komisi hradí se příspěvky států dle poměru počtu příslušejících jim hlasů.
Kapitola 9.
Ustanovení závěrečná.
Konvence platí jen v době míru. Pro rozhodování sporů interpretačních je příslušný "Stálý Dvůr mezinárodní Spravedlnosti" (pokud nejde o technické předpisy příloh), resp. do jeho ustavení se arbitrážní tribunál, sestavený od případu k případu dohodou interesovaných států. Přílohy úmluvy mají tutéž právní účinnost a s týmž počátečním datem jako sama konvence. Konvence váže všechny smluvní státy, které ji ratifikovaly počínaje vždy 41. dnem po složení jejich ratifikací v archivu francouzské vlády. Přistoupiti mohou:
1. státy, které byly neutrální za války světové,
2. státy, které válčily a jsou členy Společnosti národů,
3. státy, které válčily a nejsouce členy Společnosti národů, obdrží dodatečný souhlas od signatářů mírové smlouvy s nimi sjednané a provedou přístup do 1. ledna 1923,
4. po 1. lednu 1923 státy, jichž přístup bude schválen většinou ¾ všech států podepsavších neb přistoupivších k této konvenci.
Předmětné žádosti se podávají vládě republiky Francouzské. Britské osady a Indie se považují, co do ustanovení úmluvy, za státy samostatné. Protektoráty a státy spravované Společností národů se řídí svými protektory neb mandatáři.
Výpověď smlouvy je možna teprve po 1. lednu 1922. Výpověď stává se účinnou teprve po roce od notifikace francouzské vládě a platí jen pro stát, který vypověděl.
Přílohy úmluvy j sou označeny takto:
A. Označování vzducholodí.
B. Certifikát o způsobilosti k plavbě.
C. Lodní knihy.
D. Předpisy o světlech a signálech.
E. Minimální podmínky pro dosažení průkazů pilotů neb vzduchoplavců.
F. Mezinárodní mapy a orientační značky vzduchoplavecké.
G. Shromažďování a rozdělování meteorologických zpráv.
H. Celnictví.
Veškery přílohy dávají předpisy rázu administrativně-technického k praktickému použití při provozování vzduchoplavby podle ustanovení konvence.
Vláda republiky Československé doporučuje schválení této úmluvy, vycházejíc z úvahy, že přispěje k účelné úpravě mezinárodních vztahů republiky Československé a že přijetí její bude základem a právní basí pro vybudování vzduchoplaveckého zákonodárství v našem státě.
V oboru vzduchoplavby není u nás dosud zákona. Existují pouze dvě nařízení z roku 1.912, a to:
1. Nařízení ministra obchodu v dohodě s ministrem vnitra ze dne 22. října 1912, jímž se živnostenské provozování vzduchoplavby váže na koncesi.
2. Nařízeni ministerstva vnitra ze dne 20. prosince 1912 0 policejních opatřeních proti ohrožení státní a osobní bezpečnosti létadly.
Obě nařízení, jak již z jich označení patrno, nebudou moci tvořiti základnu pro široký obor úkolů, které přináší úprava vzduchoplavby domácí legislativě i administrativě. Bude potřebí stanoviti zákonné zásady, reglementující vnitrostátní vzduchoplavbu v mezích konvence, vytvořiti technickou terminologii vzduchoplaveckou, vydati předpisy celní, pasové, vývozní a dovozní pro vzduchoplaveckou dopravu zahraniční a organisovati k tomu úřední personál výkonný a kontrolní, provésti úpravu signálovou, vydati formuláře listin průkazních, kvalifikačních a statistických, předepsati označování vzducholodí, publikovati zakázaná pásma a místa vyhrazená pro hraniční přelety a vydati k tomu názorný kartografický materiál atd.
K zdolání těchto úkolů bude lze vydatně čerpati jedině z předložené úmluvy o úpravě vzduchoplavby. Text úmluvy ve všech autentických textech (angl., franc. a italský) i s českým překladem je připojen.
Po stránce formální navrhuje vláda, aby návrh tento byl Národním shromážděním schválen, projevujíc přání, aby byl přikázán nejprve v poslanecké sněmovně výboru dopravnímu a zahraničnímu, a po schválení sněmovnou poslaneckou v senátě výboru dopravnímu a zahraničnímu s tím, aby dotyčné výbory podaly o něm zprávu vždy během osmi dnů.
V Praze dne 8. června 1922.
Předseda vlády a ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.