Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
6. zasedání.
Tisk 1552-1552/16.
Interpelace
senátorů dr Witta, Antonína Smetany a soudruhů
na pana ministra pro zásobování lidu
v záležitosti zdražení mléka na Ostravsku.
V Moravské Ostravě a v okolních obcích bylo v posledních dnech značně zdraženo mléko. Toto zdražení vyvolalo pobouření mezi dělnictvem. Poněvadž ho krutě postihuje v době, kdy velká část dělnictva jest bez práce a nebo pracuje jen omezeně a to za mzdy, které právě před nedávnem byly značně sníženy. Zdražení bylo naprosto neodůvodněné, poněvadž producenti nemohli nijakým způsobem dokázati, že by zvýšení bylo důsledkem nějaké jejich zvýšené režie. Okresní politická správa svolala anketu producentů, konsumentů a obchodníků mlékem. Při anketě této byly také projednávány příčiny tohoto zdražení a tu mezi jiným bylo poukazováno na to, že značnou část viny nesou také politické úřady a ministerstvo pro zásobování lidu. V okolí Ostravy nevyrábí se takové množství mléka, které by krylo potřebu obyvatelstva, a proto je tam dováženo mléko ze vzdálenějších krajin, hlavně z jižní Moravy.
Firma Jakub Rieben, mlékárna a velkoobchod mlékem v Hodoníně, zavázala se smlouvou dodávati jisté mlékárenské firmě v Přívoze mléko za 1.40 Kč loco Hodonín. Mléka toho bylo užíváno pro zásobování Ostravska. Dne 1. t. m. oznámila firma hodonínská svému kontrahentu v Přívoze, že mléko v množství asi 2.000 litrů denně více dodávati nemůže, ježto okresní politická správa v Hodoníně mléko toto požadovacím řízením zabavila pro okres Hodonín. K tomuto požadovacímu řízení dalo souhlas ministerstvo pro zásobování lidu výnosem ze dne 24. října 1922, č. 29709/2682/22. Tím se stalo, že do Ostravy došlo denně o 2.000 litrů mléka méně a že zvýšena byla cena mléka o 20 h na 1 litru.
Situace nevyužitkovali jenom producenti mléka na Ostravsku a ve Slezsku, nýbrž také i producenti v okolí Hodonína. Tito začali vyvážeti mléko do Floridsdorfu a do Vídně, kde ho prodávají za cenu 1,80 Kč za 1 litr. Obchodníci ostravští zjistili, že na Hodonínsku je mléka dosti a že nebylo nutno zabírati mléko, určené pro Ostravsko. Centrální mlékárně v Přívozu podařilo se ihned získati 5.000 l denně od státního velko statku v Hodoníně, ovšem nikoliv za cenu 1,40, nýbrž za cenu 1,80 za 1 litr. Jest zřejmo, že zabírací akce sloužila jenom k zvýšení ceny mléka, a je politování hodným, že právě správa státního velkostatku v nynější době ostravskému dělnictvu zvyšuje ceny životních potřeb, kdy ono nejvíce strádá a s obdivuhodným heroismem snáší nevylíčitelnou bídu.
Anketa měla sice ten úspěch, že bylo docíleno dohody mezi obchodníky mlékem a konsumenty, leč povinností státní správy je, aby se tímto problémem důkladně zabývala a odstranila veškeré závady a příčiny, způsobující zdražení mléka.
Podepsaní upozorňují p. ministra zásobování na tuto záležitost a táží se:
1. Je pan ministr pro zásobování lidu ochoten postarati se o to, aby Ostravsko bylo náležitě zásobováno mlékem za ceny přiměřené a aby upraven byl vývoz z krajů, na jichž mléčnou produkcí je Ostravsko odkázáno tak, aby tím nebyla ohrožena výživa Ostravského kraje?
2. Je pan ministr také ochoten vyšetřiti veškeré machinace shora vylíčené, které se v Hodoníně udály?
3. Je pan ministr ochoten podati ihned odpověď na obě otázky a poskytnouti ostravskému obyvatelstvu záruku, aby nebylo v budoucnosti více vydáváno v šanc libovolnému zdražování životních potřeb?
V Praze, dne 23. listopadu 1922.
Dr. Witt, Smetana,
F. Jirásek, Jur. Babka, Blaho, dr Soukup, Svěcený, Folber, K. Cifka, K. Dědic, Ecksteinová.
Tisk 1552/1.
Překlad.
Interpelace
senátora dr Augusta Naegle a souduhů
na pana ministra školství a národní osvěty
ve příčině poměrů při obsazování míst v pražské universitní knihovně.
Podepsaní podali již dne 11. července 1922 (tisk 1453/10) na pana ministra školství a národní osvěty interpelaci pro nedostatečný zřetel na německé uchazeče při jmenování úředníků a sluhů v pražské universitní knihovně a předložili mu dvě otázky, na které však vláda až do dneška nedbajíc §u 67 jednacího řádu senátu neodpověděla. Od té doby se poměry v statutu úředníků v pražské universitní knihovně v neprospěch Němců ještě zhoršily jmenováním vrchního knihovníka dr Eisenmayera mimořádným universitním profesorem a následkem těžkého onemocnění assistenta dr Pfeifera, poněvadž nyní v universitní knihovně není ustanoveno ani osm německých úředníků. Výmluva, na vládních místech při jiných příležitostech tak často oblíbená, že totiž při povolávání a povyšování státních zaměstnanců jest směrodatnou pouze kvalifikace, nemůže platiti v tomto případě, ježto universitní knihovna jest určena stejně pro německou jako pro českou universitu a protože má jedna právě tak jako druhá nárok na to, aby lidí její národnosti v přiměřeném potu bylo užito v universitní knihovně.
K tomu byli v poslední době jmenováni dva slovenští úředníci v universitní knihovně, čímž poměr německých úředníků ke slovanským znovu se zhoršil v neprospěch prvních. Tato jmenování také prokazují nápadným způsobem, že se při tom ministerstvu vůbec nejednalo o potřebnou kvalifikaci. Byl totiž evangelický pastor dr fil. Pavel Bujnak jmenován vrchním knihovníkem v VII. hodn. třídě a minist. místotaj. paní dr fil. Vlasta Borovičková přikázána službou universitní knihovně.Veškeré úřednictvo již před jmenováním ohražovalo se písemně a ústně u příslužných vládních míst proti jeho uskutečnění. A plným právem. Neboť ani pan dr Bujnak ani paní dr Borovičková nebyli posud vůbec činnými ve službě knihovnické, jsou tedy v ní zcela nezkušení a nemohou při nedostatku kvalifikace službu svojí vykonávat ku spokojenosti. Dále znamenají tato jmenování neslýchané a obrovské odstrčení a tudíž těžké poškození většiny dosavadních úředníků universitní knihovny. Jmenování odporuje také dnes ještě platnému ministerskému výměru ze dne 1. července 1877, čís. 10541, jenž předpisuje, že nové jmenování nastati má teprve po předchozím vypsání veřejného konkursu a na základě návrhu ředitelství universitní knihovny.
Provedené jmenování jest špatným znamením, že při doplňování úředního statutu universitní knihovny hrozí se vetříti nevěcná libovůle, což pro každého rozumného člověka neznamená nic jiného, nežli značné poškození celého vědeckého ústavu a jeho vnějšího i vnitřního vedení.
Opakujíce obě otázky ze dne 11. července 1922 táží se proto podepsaní dále, zda-li a jakým způsobem může pan ministr školství a národní osvěty ospravedlniti tyto nové projevy libovůle, které také obzvláště znamenají nové poškození osobního statutu německých úředníků při pražské universitní knihovně.
V Praze, dne 13. prosince 1922.
Dr. A. Naegle,
Ig. Hübner, Vetter-Lilie, A. Lippert, dr Ledebur-Wicheln, dr Mayr-Harting, Ficza, Knesch, Fahrner, Jesser, Jelinek, dr Koperniczky, Luksch.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Dr. August Naegle und Genossen
an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur wegen der Anstellungsverhältnisse an der Prager Universitätsbibliothek.
Die Unterfertigten haben bereits am 11. Juli 1922 (Druck 1453/10) wegen ungenügender Berücksichtigung deutscher Bewerber bei der Anstellung von Beamten und Dienern an der Prager Universitätsbibliothek an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur eine Interpellation gerichtet und ihm zwei Fragen vorgelegt, die aber bis heute unter Hintansetzung des § 67 der GO des Senates seitens der Regierung keine Beantwortung erfuhren. Seitdem haben sich die Verhältnisse im Status der Beamten an der Prager Universitätsbibliothek zu Ungunsten der Deutschen noch verschlimmert durch die Ernennung des Oberbibliothekars Dr. Eisenmayer zum ausserordentlichen Universitätsprofessor und infolge der schweren Erkrankung des Assistenten Dr. Pfeifer, indem jetzt nicht einmal acht deutsche Beamte an der Universitätsbibliothek angestellt sind. Die von den Regierungsstellen so oft bei anderen Gelegenheiten beliebte Ausrede, dass bei der Berufung und Beförderung der Staatsangestellten bloss die Qualifikation massgebend sei, kann im vorliegenden Falle nicht verfangen, da die Universitätsbibliothek nicht minder für die deutsche wie für die čechische Universität bestimmt ist und deshalb erstere so gut wie letztere ein Anrecht darauf hat, dass. Leute ihrer Nationalität in entsprechender Anzahl im Betriebe der Universitätsbibliothek zur Verwendung kommen.
Zudem sind in letzter Zeit 2 Ernennungen slawischer Beamten an der Universitätsbibliothek erfolgt, wodurch das Verhältnis der deutschen zu den slawischen Beamten hinwiederum eine neue Verschlechterung zu Ungunsten der ersteren erfährt. Diese Ernennungen tun auch in auffallender Weise dar, dass es dem Ministerium dabei gar nicht auf die nötige Qualifikation ankam. Es ist nämlich der evangelische Pastor Dr. phil. Paul Bujnak zum Oberbibliothekar in der VII. Rangsklasse ernannt und die Ministerial-Vizesekretärin, Frau Dr. phil. Vlasta Borovičková der Universitätsbibliothek zur Dienstleistung zugewiesen worden. Die gesamte an der Universitätsbibliothek tätige Beamtenschaft hatte bei den zuständigen Regierungsstellen bereits vor der Ernennung gegen deren Verwirklichung schriftlich und mündlich Verwahrung eingelegt. Und mit vollem Rechte. Denn weder Herr Dr. Bujnak, noch Frau Dr. Borovičková waren bisher überhaupt im Bibliotheksdienst tätig, sind also darin ganz unerfahren und können unmöglich bei der mangelnden Qualifikation ihren Dienst in befriedigender Weise versehen. Ferner bedeuten diese Ernennungen eine unerhörte und ungeheuerliche Zurücksetzung und damit schwere Schädigung des grössten Teiles der bisherigen Universitätsbibliotheksbeamten. Die Ernennungen stehen auch im Wiederspruche mit dem heute noch geltenden Ministerialerlässe vom 1. Juli 1877, Ziffer 10541, der vorschreibt, dass Neuernennungen erst zu erlolgen haben nach vorausgegangener öffentlicher Konkursausschreibung und auf Grund eines Antrages der Universitätsbibliotheksdirektion.
Die erfolgten Ernennungen sind ein schlimmes Symptom, dass unsachliche Willkür bei der Ergänzung des Beamtenstatus an der Universitätsbibliothek sich einzuschleichen droht, was für jeden Einsichtigen nichts anderes bedeutet als eine beträchliche Schädigung des ganzen wissenschaftlichen Institutes und dessen äusseren und inneren Betriebes.
Die Unterzeichneten stellen deshalb unter Wiederholung der beiden Fragen vom 11. Juli 1922 die weitere Frage, ob und wie der Herr Minister i für Schulwesen und Volkskultur diese neuen Willkürakte, die auch insbesondere eine neue Beeinträchtigung des Personalstatus der deutschen Beamten bedeuten, an der Prager Universitätsbibliothek zu rechtfertigen vermag.
Prag, am 13. Dezember 1922.
Dr. A. Naegle,
Ig. Hübner, Vetter-Lilie, A. Lippert, Dr. Ledebur-Wicheln, Dr. Mayr-Harting, Ficza, Knesch, Fahrner, Jesser, Jelinek, Dr. Koperniczky, Luksch.
Tisk 1552/2.
Překlad.
Interpelace
senátora dr Naegle a soudruhů
na pana ministerského předsedu
ve příčině odškodnění československých státních občanů za válečné škody, utrpěné na italském území.
Událostmi světové války zbavení byli následující českoslovenští státní občané v blíže označených místech svého majetku případně poškozeni byli měrou přibližně udanou:
1. Karel Breitkopf, t. č. v Loučné č. 17 u Jablonce, zaměstnán byl ve tkalcovně společnosti >Vereinigte österr. Textilwerke< v Ronchi u Monfalcone, přišel o své celé zařízení v ceně 4020 lir. Jeho žádost za náhradu postoupil československý zástupce v reparační komisi pod čís. 5556/1994 dne 3. XII. 1920 československému vyslanectví ve Vídni. Od té doby neslyšel ničeho více o věci.
2. Františka Grossová, vdova po gymnas. řediteli, nyní v Brně, Pražská třída 59, musela uprchnouti z Gorice a ztratila veškeré zařízení bytu o 4 pokojích a kuchyni. Ztráta byla v Gorici oznámena, nedošla však vyřízení.
3. Emma Haugerová, manželka setníka v Budějovicích, Sokolská 5, musela uprchnouti z Rivy, její nábytek a zařízení uloženo bylo u kupce Tosselli v Mezzaně a zabaveno italským velitelstvím. Škoda obnáší 50.000 lir.
4. Valpurga Hügelová, t. č. u svého otce Viléma Nitsche ve Velkém Březně. Její muž byl podstarším v Pordenone, musel narukovati jako závodčí k dělostřelectvu do Plzně, kdežto žena šla ku svým rodičům. Pivovar v Pordenone byl zbořen a tím zničeno celé zařízení mladých manželů v ceně 17.000 Kč. Josef Hügel zemřel.
5. Josef Skopetz, strojvůdce v Plzni, Sladkovského ul. 68, byl na počátku války strojvůdcem v Gorici, musel uprchnouti zanechav veškeren majetek, ohlásil škodu 26.000 Kč a obdržel od československého ministerstva věcí zahraničních asi před půl rokem vyplaceno 25% této sumy, rovněž jeden z jeho kolegů jenž také z Gorice uprchl.
6. Jan Wallner ve Vyšším Brodě čís. 93. Jeho rodina musela dne 25. V. 1915 uprchnouti z Panzana u Monfalcone a zanechati tam veškeren majetek, jehož nákupní cena obnášela 4532 Kč. Jeho žádosti za náhradu nedošly vyřízení.
7. Adolf Köcher, příslušník bývalého pěšího pluku čís. 42. zaměstnán byl se svojí rodinou v Monfalcone v dílnách společnosti >Adrie<, musel narukovati k pěšímu pluku čís. 42. V květnu 1915 musela jeho žena a děti uprchnouti z Monfalcone a zanechati tam zařízení dvou pokojů a kuchyně se šatstvem a prádlem; vše se ztratilo, činil nárok na náhradu 10.000 K mírové ceny, nynější náklad na pořízení činí 38.500 lir. Konsulát povolil mu přípisem ze dne 24. VI. odškodnění 10.000 K s poukazem, aby zažádal za zálohu. Adolf Köcher jest nyní zase závodním mistrem v dílnách společnosti >Adrie< v Monfalcone, nemůže však nikde obdržeti zálohu anebo odškodnění.
8. Rudolf Werrlein, soukromý úředník v Ústí nad Labem, Humboldova třída 40, byl praporčíkem v Bovci (Přímoří) a musel při vypuknutí války zanechati všechno šatstvo a prádlo v ceně 1.000 lir.
9. Jan Titze, zahradník ve Fogliano, provincie Gorizia-Venezia Giulia Italia; jeho zahradnictví bylo zničeno a škoda obnáší 100.000 K mírové ceny. Československé vyslanectví v Římě dalo škodu vyšetřiti, poslalo spis ministerstvu věcí zahraničních do Prahy a od té doby nebylo poškozenému ničeho více sděleno.
10. Major v. v. Heřman Hinke v Ronchi, čís. 365 u Monfalcone; jeho matka měla tam usedlost, musela uprchnouti a po jejím návratu byla na stavbách, pozemcích, fundus instrucktus a na movitostech zjištěna prokázaná škoda 132.993 mírových lir. Škodu vyšetřoval československý generální konsulát v Terstu a Hinke obdržel 8.000 Kč splátky na náhradu škody, nemůže však dosáhnouti žádného vyřízení, ačkoli dům jest sešlý, na spadnutí.
11. Josefa Pulciani-Glücksbergová, učitelka v Nových Hutích, pošta Ferchenhaid v Čechách, byla učitelkou v Proves, Val di Non, pak v Palai na Fersině. Při převratu dala svoje kuchyňské zařízení, žíněnky, koberce, prádlo a šaty dopraviti na stanici v Nostizollo, aby si je odtud vzala, kdež jí však všechno bylo ukradeno, škoda obnáší asi 12.000 lir.
12. Karel Ulrich, příslušný do Františkových Lázní, byl před válkou asi 15 roku v Miláně a měl tam továrnu. Po vyhlášení války v květnu 1915 byl jeho obchod a jeho soukromý byt milánskou luzou úplně vypleněn. To bylo zjištěno notářským spisem. Škoda obnáší 114.000 mírových lir. Ulrich jest tím zničen a žije nyní u příbuzných své choti v Bolzanu, Nádražní tř. 8. Žádost za odškodnění projednává se u československého vyslanectví v Římě a u ministerstva věcí zahraničních v Praze, vyřízení však do dnes nedošlo.
13. Antonín Herrmann t. č. v Karlových Varech, dům >Herrmann< měl pod čís. 3917 ai 1922 u československého vyslanectví v Římě v projednávání žádost za odškodnění, znějící na stejnou sumu škody, nemohl však posud dosíci vyřízení.
Jest známou skutečností, že příslušníkům německé říše a Rakouska, týmiž válečnými událostmi poškozeným, dostalo se již dávno od Italie odškodnění. Československá vláda odvolává se vůči poškozeným na to, že reparační komise rozhodla, že československým státním občanům nepřísluší nárok na náhradu válečných škod, jež byly utrpěny před 28. říjnem 1918; že tudíž zbývá pouze východisko, aby Československo v té příčině uzavřelo s Italií zvláštní úmluvu.
Jest nápadno, že pouze poškozeným osobám české národnosti, zmíněným v bodě 5, povolena byla náhrada škody v obnosu 25%.
Poněvadž jest do nebe volající nespravedlností nechat oběti těchto válečných škod bez pomoci na holičkách jedině proto, poněvadž se mírovými smlouvami staly československými státními občany, žádají podepsaní pana ministerského předsedu,
1. aby se vyjádřil, zda-li něco a co bylo podniknuto v této věci, případně aby ihned učinil potřebná opatření ve příčině úmluvy s Italií,
2. aby jmenovaným obětem, pokud svojí škodu řádně mají zjištěnu, poukázána byla alespoň záloha na náhradu, které se mohou nadíti, obdobně záloze povolené v bodě 5.
V Praze, dne 12. prosince 1922.
Dr A. Naegle,
Fahrner, Jelinek, Luksch, Hartl, Vetter-Lilie, Ficza, Meissner, Dr. Koperniczky, Dr. C. E. Schmidt, Dr. Ledebur-Wicheln, Knesch, Hübner, A. Lippert.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Dr. Naegle und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten
betreffend die Entschädigung čechoslovakischer Staatsbürger für die auf italienischem Gebiete erlittenen Kriegsschäden.
Durch die Weltkriegsereignisse wurden folgende čechoslovakische Staatsbürger in den näher bezeichneten Orten um ihr Hab und Gut gebracht, bezw. in dem beiläufig angegebenen, Masse geschädigt;
1. Karl Breitkopf, derzeit in Lautschnei, Nr. 17 bei Gablonz war in einer Weberei >Vereinigte österr. Textilwerke< Ronchi bei Monfalcone beschäftigt, kam um seine ganze Einrichtung im Anschafungswerte von 4020 Lire. Sein Ersatzgesuch wurde vom čechoslovakischen Vertreter der Reparationskommission unter Zahl 5556/1994 am 3. XII. 1920 an die čechoslovakische Gesandschaft in Wien übermittelt. Seither hörte er nichts mehr von der Sache.
2. Franziska Gross, Gymnasialsdirektorswitwe, fetz in Brünn, Pragerstrasse 59, musste von Görz flüchten und verlor die ganze Wohnungseinrichtung von 4 Zimmern und Küche. Der Verlust wurde in Görz gemeldet, fand aber keine Erledigung.
3. Emma Hauger, Hauptmannsgattin in Budweis, Sokolská 5, musste von Riva flüchten, ihre Möbel und Einrichtung wurden beim Kaufmann Tosselli in Mezzano eingelagert und vom italienischen Kommando beschlagnahmt. Der Schäden beträgt 50.000 Lire.
4. Walpurga Hügel, derzeit bei ihrem Vater Wilhelm Nitsche in Grosspriessen. Ihr Mann war Brauführer in Pordenone, musste als Zugsführer zur Artillerie nach Pilsen einrücken, während die Frau zu ihren Eltern ging. Die Brauerei in Pordenone wurde zerstört und damit die ganze Einrichtung der jungen Eheleute im Werte von 17.000 Kč vernichtet. Josef Hügel ist gestorben.
5. Josef Skopetz, Lokomotivführer in Pilsen, Sladkovský 68, war bei Kriegsbeginn Lokomotivführer in Görz, musste unter Zurücklassung von Hab und Gut flüchten, meldete einen Schaden von 26.000 Kč an und erhielt vom čsl. Ministerium des Äussern vor ca einem Jahre 25% dieser Summe ausbezahlt, ebenso einer seiner Kollegen, der auch von Görz geflüchtet war.
6. Johann Wallner, in Hohenfurth Nr. 93. Seine Familie musste am 25. V. 1915 aus Panzano bei Monfaicone flüchten und Hab und Gut im Stiche lassen, dessen Einkaufspreis 4532 Kč betrug. Seine Ersatzgesuche fanden keine Erledigung.