Okresní správa politická v Trutnově, předstírajíc silně prý tam vyvinutý turistický a cizinecký ruch, nařídila toto:

Všichni majitelé hostinských a výčepních živností (také nájemci a zástupci) v celém soudním okresu Maršovském, mimo to v obcích Trutnově, Žacléři, Starém Městě Hořejším, Mladých Bukách, Poříčí a Königshanu jsou povinni provésti do Vánoc 1922 následující:

1. Všechny vývěsní tabulky, případně štítky na budovách a všechny ostatní nápisy na nich, které dlužno považovati za vnější označení dle § 44 živnost. řádu, dále veškeré nápisy a vyhlášky v budovách a hostinských místnostech, rovněž ostatní různá označení, jež se vztahují na provozování živností a knihy cizinců musí na prvém místě býti vyhotoveny v českém znění.

2. Rovněž jídelní lístky a lístky nápojů musí býti na prvém místě sepsány v jazyce českém.

3. Dále nutno také zavésti českou obsluhu.

Český text všech nápisů a ostatních označení musí rozměrem a úpravou odpovídati textu v jiných jazycích.

Proti hostinským, kteří se postaví na odpor provedení tohoto příkazu, zakročeno bude dle trestních ustanovení živnostenského řádu, v případě potřeby odejmutím koncesse.

Tyto požadavky postihují netoliko místa s cizineckým ruchem, nýbrž také stranou ležící, rovněž čistě německá místa. Znamenají protiprávní útok na německý ráz těchto míst a jsou opětným důkazem počešťovacích snah úřadů.

Vyhláška odvolává se na § 44 živnostenského řádu a činí tak neprávem; neboť zde se praví: >Živnostnicí jsou povinni užívati vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo svých bytech." Různá úřední nařízení vykládala výraz >vhodný< v tom smyslu, >že jen taková označení dlužno považovati za vhodná, která odpovídají určité živnosti, to znamená, která ji označují.< Jest tudíž neospravedlnitelným porušením předpisů obsažených v §u 44 živnostenského řádu, když okresní správa politická v Trutnově jedině proto, že také čeští turisté navštěvují ony krajiny, začala pojem >vhodné vnější označení< z jazykového hlediska rozšiřovati respective falšovati.

Ještě se nikdy nepřihodilo, aby proto, že české krajiny navštěvují také němečtí turisté, měly tam české nápisy býti opatřeny německým textem na základě úředního nařízení.

Naopak znamená postup okresního hejtmanství v Trutnově pokárání hodné zasahování do práv živnostníků, proti němuž nelze dosti silně protestovati. Vyšší měrou to platí o požadavcích, kladených v bodech 2 a 3 vyhlášky. Aby tyto požadavky odůvodnilo, neodvažuje se okresní hejtmanství ani se odvolati na některý paragraf živnostenského řádu. Znamená to také hrozné zasahování do všeliké občanské svobody živnostníků, chtít jim dokonce předpisovati, jakou obsluhu mají zavésti ve svých živnostech.

Tážeme se proto, zdali pan ministr vnitra a pan ministr obchodu jsou ochotni zakročiti proti nezákonnému postupu okresní správy v Trutnově a ihned zrušiti zmíněnou vyhlášku?

V Praze, dne 15. prosince 1922.

Dr E. M. Herzig-ová,

dr Naegle, Knesch, dr Koperniczky, dr Ledebur-Wicheln, Ficza, A. Lippert, Meissner, dr Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek.

Die politische Bezirksverwaltung in Trautenau hat unter dem Vorwande des angeblich stark entwickelten Touristen und Fremdenverkehres dortselbst folgendes angeordnet:

Alle Inhaber von Gast- und Schankgewerben (auch Pächter und Stellvertreter) im ganzen Gerichtsbezirke Marschendorf, ausserdem in den Gemeinden Trautenau, Schatzlar, Ober-Altstadt, Jungbuch, Parschnitz und Königshan sind verpflichtet, auf den Gebäuden und alle sonstigen Aufschriften spätestens bis Weihnachten 1922 nachstehendes durchzuführen:

1. Alle Aushängetafeln, bezw. Anhängeschilder auf denselben, welche als äussere Bezeichnung nach § 44 der Gewerbeordnung zu betrachten sind, weiters sämtliche Aufschriften und Kundmachungen in den Gebäuden und Gastlokalitäten, sowie sonstige verschiedene, auf den Gewerbebetrieb Bezug habende Bezeichnungen und Fremdenbücher müssen an erster Stelle in čechischem Texte ausgefertigt sein.

2. Ebenso müssen die Speise- und Getränkekarten an erster Stelle in čechischer Sprache verfasst sein.

3. Ferner ist auch die čechische Bedienung einzuführen.

Die čechische Textierung aller Aufschriften und sonstigen Bezeichnungen muss an Grösse und Ausstatung der Textierung in anderen Sprachen entsprechen.

Gegen jene Gastwirte, welche sich der Durchführung dieser Anordnung widersetzen, wird nach den Strafbestimmungen der Gewerbeordnung, nötigenfalls mit der Entziehung der Konzession eingeschritten werden.

Diese Forderungen treffen nicht nur die vom Fremdenverkehr betroffenen, sondern auch abseits von diesen gelegene, ebenfalls rein deutsche Orte. Sie bezeichnen einen widerrechtlichen Angriff auf den deutschen Charakter der Orte und sind ein neuerlicher Beweis der Čechisierungsbestrebungen der Behörden.

Die Kundmachung beruft sich auf den § 44 der Gewerbeordnung und tut dies mit Unrecht; denn hier heisst es: >Die Gewerbetreibenden sind verpflichtet, sich einer entsprechenden äusseren Bezeichnung auf ihren festen Betriebsstätten oder ihren Wohnungen zu bedienen<. Verschiedene behördliche Verordnungen haben den Ausdruck >entsprechend< dahin interpretiert, >dass nur solche Bezeichnungen als entsprechend anzusehen sind, welche dem bestimmten Gewerbebetriebe entsprechen, dass heisst, ihn bezeichnen.< Es ist deshalb eine ungerechtfertigte Ueberschreitung des im § 44 der Gewerbeordnung enthaltenen Vorschriften, wenn die politische Bezirksverwaltung in Trautenau einzig deshalb, weil auch čechische Touristen jene Gegenden besuchen, den Begriff >entsprechende äussere Bezeichnung< von sprachlichen Gesichtspunkten aus zu erweitern, bezw. zu fälschen unternahm. Es ist noch nie vorgekommen, das deshalb, weil čechische Gegenden auch deutsche Touristen besuchen, dort die čechischen Aufschriften mit deutschem Texte auf Grund behördlicher Anordnung versehen werden sollten.

Vielmehr bedeutet das Vorgehen der Bezirkshauptmann schaft Trautenau einen tadelnswerten Eingriff in die Rechte der Gewerbetreibenden, gegen den nicht stark genug Protest erhoben werden kann. In höherem Mässe gilt dies von den im Punkte 2 und 3 der Kundmachung gestellten Forderungen. Um diese Forderungen zu begründen, wagt es die Bezirkshauptmannschaft nicht einmal, sich auf einen Paragraphen der Gewerbeordnung auch nur zu berufen. Es bedeutet auch einen haarsträubenden Eingriff in jedwede bürgerliche Freiheit der Gewerbetreibenden, sogar vorschreiben zu wollen, welche Bedienung sie in ihren Betrieben einzuführen haben.

Wir fragen daher an, ob der Herr Minister des Innern oder Herr Handelsminister gewillt sind, gegen das ungesetzliche Vorgehen der Bezirksverwaltung Trautenau einzuschreiten und die genannte Kundmachung sofort rückgängig zu machen?

Prag, am 15. Dezember 1922.

Dr. E. M. Herzig,

Dr. Naegle, Knesch, Dr. Koperniczky, Dr. Ledebur-Wickeln, Ficza, A. Lippert, Meissner, Dr. Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek.

Tisk 1552/15.

Překlad.

Dne 11. prosince konala se v Brně mimořádná valná hromada Moravsko-Slezské banky, ve které se objevila hospodářská katastrofa tohoto typického bankovního ústavu ve světle ještě mnohem horším nežli za to mělo nazírání nejpessimističtější. Celkové ztráty banky obnášejí neméně než 149 milionů korun. Skoro ve všech městech, ve kterých bankovní ústav zřídil svoje filiálky, jeví se tentýž obraz nesvědomitého zločinného hospodářství. Špatnosti neomezily se na jedno místo, čímž ještě nápadněji se jeví neslýchaná lehkovážnost a nesvědomitost orgánů, kontrolou pověřených. Skutečnosti přednesené na valné hromadě ukazují, že passivnost banky sahá již daleko nazpět a že falšované bilance a reklamu pro banku, přes znalost těchto skutečností dále prováděná, znamenala stržení stále širších kruhů do zkázy, že to byl vědomý podvod, který zde byl páchán na lehkověrnosti obyvatelstva. Nad jiné neslýchaným však je, že se zástupce vlády a jiné osoby určeně k tomu, aby kriticky zkoumaly způsob obchodování zúčastnily sami spekulace a tím pozbyly mravní schopnosti a chutě k plnění své povinnosti.

Víme jako socialističtí kritikové kapitalismu zcela dobře, že případ Moravsko-Slezské banky jest jen jediným, třeba že velmi křiklavým příkladem mravní frivolnosti finančního kapitálu vůbec, že možnost opakování podobného zjevu je vždy znovu dána, protože leží ve vývoji kapitálu samotného a protože v neschopnosti dozorčích státních orgánů a v ničím nezadržitelné hrabivosti a ziskuchtivosti nalézá podporu. Zodpovědnými za úpadek banky jsou nejen ředitelé banky, proti nimž jako proti nejsnáze viditelným se obrací vztek poškozených, nejen ti, jimž byla dána příležitost, aby před pohromou vydělávali a tyto výdělky v bezpečí ukryli, by tím bylo docíleno jejich mlčení, vinu má také vláda, která pověřuje neschopné lidi kontrolou nad finančními hyenami, spoluvinnými jsou nacionalističtí politikové a jejich tisk, jimž se nedostává schopnosti a vůle ke kritice >národních< ústavů.

Zánik jedné banky s bezprostředními velkými hospodářskými škodami skrývá však v sobě nebezpečí, že také ještě škodlivě bude působiti na beztak těžce strádající hospodářský život, že jiné bankovní ústavy a podniky, které s ní souvisí, svým pádem strhne a že tak svým vlivem k dosavadním obětem mezi vkladateli připojí ještě mnohem více politováníhodné oběti těch, kdož následkem takových zjevů přišli o práci.

Dlužno se obávati, že se vládní orgánové spokojí tím, že potrestají jen viditelné vinníky, naproti tomu že nebudou míti odvahy a energie, aby nezdravé celkové zjevy učinili předmětem zakročení, že nebudou působiti proti národohospodářsky nezdravému vývoji, který z národohospodářsky nutných úvěrních ústavů, jimiž banky měly býti, učinil místa spekulace, keťasování a vyděračství.

Tážeme se vlády, co zamýšlí učiniti:

1. aby spoluvinné vládní orgány potrestala,

2. aby zjistila veškerou zodpovědnost za úpadek banky,

3. aby zachránila oběti bankovního úpadku před poškozením jejich existence,

4. aby pro budoucnost znemožnila opakování takovéto katastrofy.

V Praze, dne 14. prosince 1922.

J. Barth, W. Kiesewetter, H. Hladik, A. Perthen-ová, Stark, Aug. Hecker, J. Reyzl, Alb. Friedrich, F. Link, W. Lorenz, Jarolim.

Am 11. Dezember hat in Brünn die ausserordentliche Generalversammlung der Moravsko-Slezská banka stattgefunden, in welcher die wirtschaftliche Katastrophe dieses typischen Bankinstitutes in einem noch viel schlimmeren Lichte erschien, als die pessimistische Betrachtung angenommen hatte. Die Gesamtverluste der Bank betragen nicht weniger als 149 Millionen Kronen. Fast in allen Städten, in denen das Bankinstitut seine Filialen errichtete, zeigt sich das gleiche Bild einer gewissenlosen verbrecherischen Wirtschaftsgebahrung. Das schlimme Treiben war nicht an eine Stelle gebunden, was die unerhörte Leichtfertigkeit und Gewissenlosigkeit der mit der Kontrolle betrauten Organe noch krasser erscheinen lässt. Die auf der Generalversammlung vorgebrachten Tatsachen zeigen, dass der passive Charakter der Bank schon weit zurückreicht und dass die gesefälschten Bilanzen und die trotz Kenntnis dieser Tatsache weiter betriebene Reklame für die Bank ein Hineinreissen immer weiterer Kreise in das Verderben bedeutete, dass es ein bewusster Betrug gewesen ist, der da an der Leichtgläubigkeit der Bevölkerung verübt worden ist. Das Unerhörteste ist aber, dass sich der Vertreter der Regierung und andere zur kritischen Prüfung der Geschäftsgebahrung bestimmte Personen selbst an der Spekulation beteiligt haben und dadurch die moralische Fähigkeit und Neigung zur Erfüllung ihrer Pflicht einbüssten.

Wir wissen als sozialistische Kritiker des Kapitalismus ganz gut, dass der Fall der Moravsko-Slezská banka nur ein einzelnes, wenn auch sehr krasses Beispiel für die moralische Frivolität des Finanzkapitals überhaupt ist, dass die Möglichkeit einer Wiederholung einer solchen Erscheinung immer wieder gegeben ist, weil sie in der Entwicklung des Kapitals selbst gelegen ist und an der Unfähigkeit der kontrollierenden staatlichen Organe und an der durch nichts zurückgehaltnen Hab- und Gewinnsucht eine Förderung findet. Verantwortlich für den Bankkrach sind nicht nur die Direktoren, gegen die sich als die Sichtbarsten die Wut der Verlustträger wendet, nicht nur diejenigen, die man vor dem Debacle Gewinne machen und diese Gewinne in Sicherheit bringen liess, um sie in Stummheit zu erhalten, schuldig ist auch die Regierung, welche unfähige Menschen mit der Kontrolle der Finanzhyänen betraut, mitschuldig sind die nationalistischen Politiker und ihre Presse, denen es gegenüber den >nationalen< Instituten an Fähigkeit und Neigung zur Kritik fehlte.

Der Untergang der einen Bank mit den unmittelbaren grossen wirtschaftlichen Schädigungen birgt aber die Gefahr in sich, dass er auch noch das ohnehin schwer leidende Wirtschaftsleben schädlich beeinflusst, andere Bankinstitute und die mit ihm zusammenhängenden Unternehmungen in seinen Sturz mit hineinzieht und so durch seine Auswirkungen zu den bisherigen Opfern unter den Einlegern die noch weit bedauernswerteren Opfer der durch solche Erscheinungen arbeitslos Gewordenen hin zufügt.

Es ist zu befürchten, dass sich die Organe der Regierung damit begnügen werden, die Sichtbaren unter den Schuldigen zu bestrafen, dagegen nicht Mut und Energie aufbringen werden, die ungesunden Gesamterscheinungen zum Gegenstand des Eingreifens zu machen, dass sie der volkswirtschaftlich ungesunden Entwicklung, die aus volkswirtschaftlich notwendigen Kreditinstituten, die die Banken sein sollten, Stätten der Spekulation, der Schieberei und der Ausbeutung gemacht haben, nicht entgegenwirken wird.

Wir fragen die Regierung, was sie zu tun gedenkt:

1. um die mitschuldigen Regierungsorgane der Bestrafung zuzuführen,

2. um alle Verantwortlichkeiten bei dem Bankkrach festzustellen,

3. um die Opfer des Bankkrachs vor Schädigung ihrer Existenz zu bewahren,

4. um eine Wiederholung einer solchen Katastrophe in Zukunft unmöglich zu machen.

Prag, den 14. Dezember 1922.

J. Barth, W. Kiesewetter, H. Hladik, A. Perthen, Stark, Aug. Hecker, J. Reyzl, Alb. Friedrich, F. Link, W. Lorenz, Jarolim.

 Tisk 1552/16.

Překlad.

Vláda vydala již před několika měsíci výměr, že se německé označení pro >tschechoslowakisch< smí psáti jen s >č< a >v<. Obyčejný německý způsob psaní >tschechoslowakisch< je označen za nesprávný.

Podepsaní shledávají v takovémto nařízení zasahování do německého pravopisu a úřední poručníkování v otázce, kterouž upraviti a řešiti jest přece v první řadě věcí filologické vědy. Také vládě Československé republiky nebude asi neznámo, že v německém pravopise pro dotyčné hlásky vůbec není písmena >č<. Postup vlády ve jmenovaném výměru neznamená tudíž nic jiného, než jeden z mnoha příznaků počešťovacích snah, jež se v tomto státě hrozivým způsobem uplatňují ve všech oborech veřejného života. Dále však nelze jíti v těchto počešťovacích snahách, které jsou v rozporu se samou ústavou, než úředním pokusem počešťovati dokonce německý pravopis. Dále také nelze hnáti pokoření menšinového národa, než když se mu chce předpisovati, jakým způsobem má jazyk svůj projevovati na venek.

Podepsaní protestují co nejostřeji proti zmíněnému vládnímu výměru a jsou nuceni tázati se vlády, je-li ochotna ihned odvolati toto znásilnění a znetvoření německého pravopisu, nedůstojné kulturního státu?

V Praze, dne 15. prosince 1922.

Luksch, Ficza, Jelinek, Knesch, dr Koperniczky, Spies, A. Lippert, Meissner, dr Mayr-Harting, dr E. M. Herzig-ová, Zuleger.

Die Regierung hat bereits vor einigen Monaten einen Erlass herausgegeben des Inhaltes, dass die deutsche Bezeichnung für "tschechoslowakisch" nur mit "č" und "v" geschrieben werden dürfe. Die gewöhnliche deutsche Schreibweise "tschechoslowakisch" wird als fälschlich bezeichnet.

Die Unterzeichneten erblicken in einer solchen Verordnung einen Eingriff in die deutsche Orthographie und eine behördliche Bevormundung in einer Frage, die zu regeln und zu lösen in erster Linie doch Sache der philologischen Wissenschaft ist. Auch der Regierung der čechoslovakischen Republik dürfte es nicht unbekannt sein, dass es in der deutschen Schreibweise für die betreffenden Laute einen Buchstaben >č< überhaupt nicht gibt. Das Vorgehen der Regierung in dem genannten Erlasse bedeutet deshalb nichts anderes, als eines der vielen Symptome für die in diesem Staate auf allen Gebieten des öffentlichen Lebens in erschreckender Weise sich geltend machenden Čechisierungsbestrebungen. Weiter kann man aber in diesen selbst mit der Verfassung im Widerspruch stehenden Čechisierungsbestrebungen nicht gehen, als indem man amtlich versucht, sogar die deutsche Schreibweise zu čechisieren. Weiter kann auch die Verdemütigung eines Minderheitsvolkes nicht getrieben werden, als indem man ihm vorschreiben will, in welcher Weise es seine Sprache äusserlich zum Ausdruck zu bringen hat.

Die Unterfertigten erheben gegen den genannten Erlass der Regierung den schärfsten Protest und sehen sich genötigt, an die Regierung die Anfrage zu stellen, ob sie nicht gewisst ist, diese eines Kulturstaates unwürdige Vergewaltigung und Verunstaltung der deutschen Schreibweise sofort zurückzunehmen.

Prag, am 15. Dezember 1922.

Luksch, Ficza, Jelinek, Knesch, Dr. Koperniczky, Spies, A. Lippert, Meissner, Dr. Mayr-Harting, Dr. E. M. Herzig, Zuleger.