Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1558-1558/11.

Zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 290 Sb. z. a n. byla zrušena koblina a rokovina, jakož i jiné dávky a plnění naturální přifařených a přiškolených osadníků řecko-katolické církve, avšak tím způsobem, že bylo vyhraženo sněmu Podkarpatské Rusi určení způsobu zrušení naturálních plnění a upravení poměrů těchto. Do doby, než budou způsob zrušení a náhrada za dávky sněmem Podkarpatské Rusi upraveny, má podle § 3 téhož zákona býti připuštěno zatimní vybývání dohodou mezi osadníky a faráři, resp. kantory; kde se nedocílí dohody, jsou povinni osadníci místo plnění naturálního platiti stanovenou peněžní hodnotu.

Zákon tento nabyl sice účinnosti dnem vyhlášení t. j. dnem 5. května 1920, avšak prováděcí nařízení dosud nebylo vydáno, ježto ministerstvo vnitra vyhovujíc podnětům z kruhů zúčastněných připravilo osnovu zákona, kterou zrušení kobliny a rokoviny se má rozšířiti i na příslušníky jiných církví než církve řecko-katolické. Prováděcí nařízení mají pak býti vydána současně k oběma těmto zákonům.

Ústavní projednání připravovaného zákona zdrželo se však tím, že k žádosti ministerstva financí koná se šetření o rozsahu koblin a rokovin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, aby tak bylo zjištěno, jakého asi nákladu výkup koblin a rokovin bude vyžadovati. Výsledky šetření došly již z Podkarpatské Rusi a téměř z celého Slovenska a jsou předmětem statistického zpracování.

Šetřením bylo zjištěno, že rokoviny a kobliny v Podkarpatské Rusi se odvádějí jen v případech, kde se o tom věřící se svými duchovními ve smyslu § 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 290 Sb. z. a n. předem dohodli. Neodpovídá skutečnosti tvrzení, že by byly bezohlednou exekucí vymáhány, naopak, duchovenstvo samo za vymáhání cestou politické exekuce nežádá, neboť by to jen prohlubovalo propast mezi ním a lidem. V obvodu hlavnoslužnovského úřadu v Užhorodě vyskytl se sice jeden případ sporu mezi osadníky a farářem a to v Jovře. Když osadníci nechtěli ani slyšeti o plnění naturálním, bylo jednáno o plnění náhradové t. j. peněžní. Jednání za přítomnosti správce uvedeného úřadu bylo skončeno v ten smysl, že bylo ustanoveno, kolik za různé druhy dávek (koblina, rokovina, polní potah a lesní potah) má se platiti, při čemž byly brány za základ ceny běžné asi o 30% snížené a to pro každý rok zvláště. Na dohodu tuto přistoupili všichni osadníci, až asi na 5 osadníků obce Botfalvy. Většina osadníků na to zaplatila nedoplatky faráři, avšak část jich nechce plniti své povinnosti. V důsledku toho bylo proti jednomu z nich, Michalu Makešovi z Jovry, zavedeno exekuční řízení. Proti tomuto bylo zakročeno proto, poněvadž byl první, který dohodu přijal, avšak později lidi přemlouval k tomu, aby žádných dávek neplnili. Že by zaplacením částky faráři dlužné byl poškozen, jest vyloučeno, poněvadž jmenovaný jest z největších rolníků v Jovře a vymáhaná částka u něho činí za rok 1920 a 1921 úhrnem 450 Kč.

Pokud interpelace vytýká, že úřady republiky Československé znemožňují vystupování z církví, dlužno poukázati na to, že na Podkarpatské Rusi jest vystoupení z církve velice řídkým zjevem a nemůže býti řeči o tom, že by se lidem vystupování z církve znemožňovalo, neboť sami o to nežádají. Častějším jest přestupování z církve řecko-katolické na pravoslavnou, jež se stává zcela samostatně bez předepsané intervence orgánů opuštěné církve a úřadů.

V tom směru nutno ovšem uznati, že uh. zákon čl. LIII. z r. 1868 přestupování takové některými svými ustanoveními skutečně ztěžuje.

Směřují tedy výtky v interpelaci v tom směru uvedené spíše proti dosud platným zákonným předpisům, nežli proti úřadům, které nemohou konati nic jiného, než postupovati a jednati podle zákonů.

Ze Slovenska výsledky šetření ve věci té dosud nedošly, vláda může však již nyní ubezpečiti, že i tam počínají si úřady ve věcech kobliny a rokoviny přesně tak, jak jim zákon přikazuje.

Až nabude ústavní platnosti novela zákona, kterou zrušení kobliny a rokoviny bude rozšířeno i na ostatní církve, přikročí vláda ihned ku provedení opatření, kterými zatimní vybývání koblin a rokovin bude upraveno do té doby, než sněm Podkarpatské Rusi určí způsob zrušení naturálních plnění těch. Nutno však již nyní poukázati na to, že zrušení koblin a rokovin sotva bude možno tím způsobem provésti, aby povinní nemusili na zrušení to příslušnou částkou přispěti.

V Praze dne 29. prosince 1922.

Habrman v. r.

náměstek předsedy vlády.

Tisk 1558/1.

Správa železniční počínala si při postupném obsazování železničních tratí na Slovensku po převratu vůči personálu býv. uherských státních drah co nejbenevolentněji, přejímajíc každého, kdo byl s to vyhověti svým úkolům a kdo alespoň prostým rukou dáním slíbil, že bude svědomitě konati službu železniční až na další. Toto převzetí mělo ovšem dle § 2 zákona z 10. XII. 1918, čís. 64 Sb. z. a nař., ráz provisorní.

V únoru 1919 súčastnila se však část zaměstnanců takto převzatých stávky, vyvolané vlivy zahraničními a opustila služby u čsl. státních drah. Část jich potom, zejména za maďarsko-bolševického vpádu, odešla do maďarského státu a konala tomuto služby.

Nejen že opustili tedy zmínění zaměstnanci službu sobě svěřenou právě ve chvílích nejkritičtějších, nýbrž podporovali dokonce nepřátelské úsilí, směřující proti existenci čsl. státu.

Jejích útěk do Maďarska nebo účast na stávce nedá se omluviti; to patrno jest z toho, že část personálu býv. uherských státních drah přes uvedené okolnosti konala dále službu bez jakékoliv úhony.

Je jisto, že oni zaměstnanci učinili kroky své s vědomím, jakému risiku se tímto opuštěním dle platných předpisů vydávají.

Za zaměstnance, kteří za stávky a za maďarského vpádu na Slovensko službu čsl. státní správě železniční odmítli a z této odešli, musila si opatřiti čs. státní správa přijetím spolehlivých nových sil přiměřenou náhradu. Tyto nové síly pak jí prokázaly za kritického stavu velice platné služby. Čs. státní správa železniční nemůže nyní propustiti tyto spolehlivé zaměstnance ze služeb a místo nich umístiti ty, kdož ji v nejpotřebnější době záškodně opustili a síly své v této době věnovali státu maďarskému, a teprve potom, když tento jejich sil již nepotřeboval a je ze svých služeb již propustil, hledají cestu zpět.

Připomínáme, že čs. státní zpráva železniční má nadbytek personálu a nemůže tedy již z tohoto důvodu vzíti na žádosti zmíněných utečenců zřetele.

Dle zmíněných prve zásad bylo postupováno též ohledně utečenců, zaměstnanců býv. uher. státních drah ve Zvoleni.

Konečně připomínáme, že čsl. státní správa železniční z důvodů hlavně humanitních mnohé zaměstnance, kteří se zúčastnili stávky v roce 1919 a včas opět o přijetí zažádali, při polehčujících okolnostech, neb okolnostech zvláštního zřetele hodných opět do služeb čsl. státních drah přijala, nejsouc k tomu ovšem nijak povinna. Tento její postup byl však možným pouze potud, pokud ještě měla místa volná. Dnes však další přijímání takových zaměstnanců jest pro nadbytek personálu vyloučeno.

Železniční zaměstnanci, kteří ze Zvoleně odešli do Maďarska v r. 1919, nečinili tak z obavy před čsl. vojskem, ale po většině ze sympatií k maďarskému státu, částečně též z obavy před trestem za činy, jichž se na straně rudých vojsk maďarských dopustili při vpádu těchto vojsk na Slovensku.

Tvrzení, že četnictvo jisté části po jich návratu z Maďarska vyhrožovalo ztrátou majetku a dopravením jejich rodin za nimi, odejdou-li opět do Maďarska a že jiné části železničních zřízenců byl odchod do Maďarska četnictvem znemožněn, neodpovídá podle konaného šetření skutečnosti.

Ku konkrétním případům uvedeným v interpelaci jest podotknouti:

Gustav Brveník stávkoval v r. 1919, odešel v únoru téhož roku do Maďarska, kde pracoval až do prosince 1919, Štefan Bayer odešel již v lednu 1919 ze služby, 19. II. 1919 odešel do Pešti, kde pracoval až do 13. VI. 1919. Pak se vrátil, ale 20. X. 1919 odešel opět do Pešti a pracoval tam do 19. XII. 1919. Juraj Janač opustil dne 19. II. 1919 službu u čsl. státních drah a odešel hned do Maďarska, kde konal službu až do května 1920. Ignác Freud přerušil služební poměr stávkou a konal služby maďarským bolševikům v r. 1919 a s nimi též odešel. Pavel Mikloš přerušil služební poměr stávkou, konal službu maďarským bolševikům a odešel s nimi do Maďarska, kde sloužil až do 20. V. 1920. Koloman Kollati přerušil služební poměr za stávky, konal službu maďarským bolševikům a odešel s nimi v roce 1919. Julius Krška přerušil službu za stávky, 24. III. 1919 odešel do Maďarska, kde pracoval do 22. XII. 1920. Jan Háčik zúčastnil se stávky v r. 1919, odešel v únoru téhož roku do Maďarska a pracoval tam až do 15. XII. 1920. Jan Ferjenčík zúčastnil se stávky a odešel 2. III. 1919 do Maďarska, kde konal službu až do 1. IV. 1921. Daniel Bučan opustil službu za stávky v únoru 1919, Robert Lacko opustil službu za stávky a odešel v březnu 1919 do Maďarska, kde sloužil až do srpna 1920. Ernst Feldsam opustil službu za stávky a odešel s maďarskými bolševiky v. r. 1919. Josef Ferenci opustil službu za stávky v r. 1919, odešel do Maďarska a sloužil tam do 10. XI. 1920. Desider Šotkovský opustil službu za stávky a odešel s maďarskými bolševiky v r. 1919; po dobu po kterou konal službu u čsl. státních drah, se neosvědčil. Mikuláš Bevelaqua opustil službu za stávky a odešel s maďarskými bolševiky v roce 1919.

Při tomto stavu věcí nedaly vývody v interpelaci obsažené podnětu k nějakému zakročení ve prospěch jmenovaných, kteří všichni do jednoho byli po vystoupení ze služeb čsl. státní správy železniční z evidence vymazáni.

V Praze, dne 25. října 1922.

Stříbrný v. r.,

ministr železnic.

J. Malypetr v. r.,

ministr vnitra.

Dr Kállay v. r.,

minister s plnou mocou pre správu Slovenska.

Tisk 1558/2.

Poněvadž záležitosti vojenské taxy byly zákonem ze dne 31. března 1920, č. 218 Sb. z. a n. přikázány ministerstvu vnitra, sděluji toto:

Dle § 1 zákona ze dne 10. února 1907, ř. z. č. 30. jsou toliko osoby, které byly propuštěny z voj. služby před úplným skončením vojenské služební povinnosti pro nezpůsobilost k službě následkem vady způsobené činnou službou vojenskou, osvobozeny od placení vojenské taxy.

Toto ustanovení nevztahuje se tudíž na invalidy-domobrance, takže tyto osoby podle citovaného zákona jsou povinny platiti vojenskou taxu.

Vláda sama pokládala však za nespravedlivo, aby s těmito osobami, pokud jde o vojenskou taxu, bylo nakládáno hůře jen proto, že byli domobranci a nikoli záložními neb řadovými vojíny, a proto podala již dne 1. června 1922 v poslanecké sněmovně N. S. návrh zákona, kterým v § 2 se stanoví, že bývalí domobranci, kteří byli propuštěni z vojenské služby následkem vady způsobené činnou službou za války, osvobozují se od povinnosti platiti vojenskou taxu počínajíc rokem, kdy byli propuštěni.

V Praze, dne 19. prosince 1922.

J. Malypetr v. r.,

ministr vnitra.

Nachdem die Militärtaxangelegenheiten mit dem Gesetze vom 31. März 1920, Nr. 218 S. d. G. u. V. dem Ministerium des Innern zugewiesen wurden, teile ich Nachstehendes mit:

Gemäss § 1 des Gesetzes vom 10. Feber 1907, Nr. 30 R. G. Bl. sind bloss diejenigen Personen von der Zahlung der Militärtaxe befreit, welche vor vollendeter Militärdienstpflicht wegen Dienstuntauglichkeit infolge eines durch die aktive Militärdienstleistung verursachten Gebrechens aus dem Militärdienste entlassen wurden.

Diese Bestimmung bezieht sich daher nicht auf die Invaliden - Landsturmmänner, sodass diese Personen nach dem zitierten Gesetze zur Entrichtüng der Militärtaxe verpflichtet sind.

Die Regierung selbst hielt es, jedoch für ungerecht, dass diese Personen bezüglich der Militärtaxe nur deshalb schlechter zu behandeln wären, weil sie Landsturmmänner und nicht Soldaten der Reserve bzw. des stehenden Heeres waren, und sie überreichte daher bereits am 1. Juni 1922 im Abgeordnetenhause der Nationalversammlung einen Geseztentwurf, durch welchen im § 2 bestimmt wird, dass die ehemaligen Landsturmmänner, welche infolge eines durch die aktive Dienstleistung während des Krieges verursachten Gebrechens aus dem Militärdienste entlassen wurden, von der Verpflichtung zur Entrichtung der Militärtaxe von dem Jahre angefangen, in welchem sie entlassen wurden, befreit werden.

Prag, am 19. Dezember 1922.

J. Malypetr m. p.,

Minister des Innern.

Tisk 1558/3.

Číslo 155 periodického časopisu >Der Sozialdemokrat< z 5. července 1922 zabaveno bylo státním zastupitelstvím v Praze proto, že v části článku >Der Königinhofer Terror Prozess< byl haněním snižován rozsudek okresního soudu v Dvoře Králové a podněcováno k nenávisti a opovržení soudem (§ 300 tr. z.). Zabavení bylo nálezem zemského trestního soudu v Praze ze 6. července 1922 Pr I 194/22 potvrzeno a nebylo proti nálezu soudu užito opravných prostředků.

Číslo 158 periodického časopisu >Der Sozialdemokrat< z 8. července 1922 zabaveno bylo týmž státním zastupitelstvím pro článek v interpelaci uvedený, v němž spatřovalo státní zastupitelství přečin podle § 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863. V článku podněcuje se překrucováním skutečností a nepravdivými údaji, k nenávisti a opovržení československou vládou a vojskem. Také toto zabavení bylo nálezem zemského trestního soudu v Praze z 11. července 1922, č. Pr I 201/22 potvrzeno a námitky zodpovědného redaktora proti tomuto nálezu byly zamítnuty. Dalších opravných prostredků užito nebylo.

Nemám možnosti měniti rozhodnutí neodvislých soudů a nemám též důvodu, abych pro tato zabavení volal státního zástupce k zodpovědnosti.

V Praze, dne 11. listopadu 1922.

Dr Dolanský v. r.,

ministr spravedlnosti.

Die Nummer 155 der periodischen Zeitschrift >Der Sozialdemokrat< vom 5. Juli 1922 wurde durch die Staatsanwaltschaft in Prag aus dem Grunde beschlagnahmt, weil in einem Teile des Artikels >Der Königinhofer Terror Prozess< durch Schmähungen das Urteil des Bezirksgerichtes in Königinhof herabgewürdigt und zum Hasse sowie zur Verachtung gegen das Gericht aufgereizt wurde. (§ 300 Str. Ges.). Die Beschlagnahme wurde mit dem Erkenntnisse des Landes - als Strafgerichtes in Prag vom 6. Juli 1922 Pr. I. 194/22 bestätigt und wurden gegen das gerichtliche Erkenntnis keine Rechtsmittel in Anwendung gebracht.

Die Nummer 158 der periodischen Zeitschrift >Der Sozialdemokrat< vom 8. Juli 1922 wurde durch dieselbe Staatsanwaltschaft wegen des in der Interpellation angeführten Artikels beschlagnahmt, in welchem die Staatsanwaltschaft das Vergehen, gemäss § 300 Str. Ges. und Art. IV des Gesetzes vom 17. Dezember 1862 Nr. 8 R. G. Bl, vom Jahre 1863 erblickte. In dem Artikel wird durch Entstellung von Tatsachen und durch unwahre Angaben zum Hasse und zur Verachtung gegen die čechoslovakische Regierung und das Militär aufgereizt. Auch diese Beschlagnahme wurde durch das Erkenntnis des Landes als Strafgerichtes in Prag vom 11. Juli 1922 Pr. I. 201/22 bestätigt und wurden die gegen dieses Erkenntnis eingebrachten Einwendungen des verantwortlichen Redakteurs abgewiesen. Weitere Rechtsmittel wurden nicht in Anwendung gebracht.

Ich habe keine Möglichkeit die Entscheidungen unabhängiger Gerichte abzuändern und habe desgleichen keinen Grund den Staatsanwalt wegen dieser Beschlagnahmen zur Verantwortung zu ziehen.

Prag, am 11. November 1922.

Dr. Dolanský m. p.,

Justizminister.

Tisk 1558/4.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 8. června 1922, čís. 54.539 bylo stanoveno, aby ve školním roce 1922/23 byly na německém reálném gymnasiu v Prachaticích uzavřeny třídy první, pátá, šestá, sedmá a osmá, takže zůstanou otevřeny v uvedeném roce školním na tomto ústavě třídy druhá, třetí a čtvrtá, protože ústav nebyl schopen života.

Pro posouzení jeho životaschopnosti nejsou rozhodna čísla z jednoho ročníku, zejména ne z prvé třídy, nýbrž celkový počet.

Protože o studium německé mládeže v jazyce mateřském v kraji pošumavském je postaráno dostatečným způsobem, muselo ministerstvo školství a národní osvěty se zřetelem na stav státních financí učiniti zmíněné opatření.

V Praze, dne 28. listopadu 1922.

R. Bechyně v. r.,

ministr školství a národní osvěty.

Mit dem Erlasse des Minisierium für Schulwesen und Volkskultur vom 8. Juli 1922, Z. 54539 wurde verfügt, dassim Schuljahre 1922/23 am deutschen Staatsrealgymnasium in Prachatifz die erste, fünfte, sechste, siebente und achte Klasse zu schliessen seien, sodass an dieser Anstalt im angeführten Schuljahre bloss die zweite, dritte und vierte Klasse offen bleiben, weil diese Anstalt nicht lebensfähig war.

Für die Beurteilung ihrer Lebensfähigkeit sind nicht die Zahlen eines Jahrganges, insbesozidere nicht diejenigen der ersten Klasse, sondern die Gesamtzahl massgebend.

Nachdem für das Studium der deutschen Jugend is ihrer Muttersprache im Böhmerwaldgebiete in genügender Weise vorgesorgt ist, war das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur unter Berücksichtigung des Standes der Staatsfinanzen genötigt die erwähnte Verfügung zu treffen.

Prag, am 25. November 1922.

Rud. Bechyně m. p.,

Minister für Schulwesen und Volkskultur.

Tisk 1558/5.

Ačkoliv Věstník ministerstva spravedlnosti vydáván jest od roku 1920 vedle původního vydání českého také v německém překladu, nebylo lze přikročiti také k vydávání příloh jeho obsahujících rozhodnutí Nejvyššího soudu v německém jazyce z toho důvodu, že by tím náklad na Věstník nepoměrně vzrostl. Předplatitelů německého vydání Věstníku jest oproti počtu odběratelů vydání českého o tolik méně, že náklad na tisk německého vydání jest při jednom výtisku téměř dvojnásobný proti vydání českému. Tím více by pak stoupl náklad na německé vydání Věstníku, kdyby i přílohy s rozhodnutím Nejvyššího soudu měly býti vydávány také v jazyce německém. A ježto nebylo by možno, aby cena německého vydání byla stanovena dvojnásob vyšší částkou, nežli při vydání českém, bylo by nutno krýti schodek ze státní pokladny, a to zase pro nedostatek úhrady jest vyloučeno.

Aby ale odběratelé německého vydání Věstníku obeznámeni byli s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu v přílohách Věstníku uveřejněných, budou od počátku roku 1923 v německém vydání otiskovány v překladu všechny právní zásady z rozhodnutí v přílohách toho kterého čísla Věstníku publikovaných, stejně jako již nyní děje se to s plenárními rozhodnutími Nejvyššího soudu ve věcech civilních.

V Praze, dne 2. prosince 1922.

Dr Dolanský v. r.,

ministr spravedlnosti.

Obzwar das Verordnungsblatt des Justizministeriums seit dem Jahre 1920 ausser der ursprünglichen čechischen Ausgabe auch in deutscher Übersetzung erscheint, konnie auch zur Herausgabe seiner die Entscheidungen des Obersten Gerichtes enthaltenden Beilagen in deutscher Sprache aus dem Grunde nicht geschritten werden, weil hiedurch die Kosten des Verordnungsblattes unverhältnismässig anwachsen würden. Die Anzahl der Abonnenten der deutschen Ausgabe des Verordnungsblattes ist gegenüber der Anzahl der Abnemer der čechischen Ausgabe um soviel geringer, dass die Druckkosten der deutschen Ausgabe bei einem Druckexemplare nahezu das Doppelte der čechischen Ausgabe betragen. Umsomehr würden die Kosten der deutschen Ausgabe des Verordnungsblattes antvachsen, wenn auch die Beilagen mit den Entscheidungen des Obersten Gerichtes auch in deutscher Sprache erscheinen sollten. Und da es nicht möglich wäre, den Preis der deutschen Ausgabe mit einem doppelt höheren Betrage als bei der čechischen Ausgabe festzusetzen, wäre das Defizit aus der Staatskassa zü decken, was wiederum mangels einer Bedeckung ausgeschlossen erscheint.

Um jedoch den Abnehmern der deutscehn Ausgabe des Verordnungsblattes den Inhalt der in den Beilagen des Verordnungsblattes veröffentlichten Entscheidungen des Obersten Gerichtes bekannt zu geben, werden vom Beginne des Jahres 1923 an in der deutschen Ausgabe sämtliche Rechtsgrundsätze der in den Beilagen der betreffenden Nummer des Verordnungsblatts publizierten Entscheidungen in Übersefzung zum Abdrucke gelangen, geradeso wie dies schon dermalen mit den Plenarentscheidungen des Obersten Gerichtes in Zivilangelegenheiten erfolgt.

Prag, am 2. Dezember 1922.

Dr. Dolanský m. p.,

Justizminister.

Tisk 1558/6.

Skutečnost, že ve školním roce 1921/22 odpadly na pražské akademii výtvarných umění některé přednášky v jazyku německém i českém, souvisela s otázkou zvýšení honorářů přednášejícím profesorům, jejíž řešení naráželo na obtíže z důvodů rozpočtových.

Ministerstvo školství a národní osvěty vše již urovnalo a zařídilo, aby ve školním roce 1922/23 byly konány přednášky o anatomii i o slohu, a to jak v českém, tak i německém jazyku.