V Praze, dne 10. prosince 1922.

Rudolf Bechyně v. r.,

ministr školství a národní osvěty.

Die Tatsache, dass im Schuljahre 1921/22 an der Prager Akademie für bildende Künste einige Vorlesungen in deutscher und čechischer Sprache entfielen, hing mit der Frage der Erhöhung der Honorare für die vortragenden Professoren zusammen, deren Lösung auf Schwierigkeiten aus Budgetären Gründen stiess.

Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur hat bereits Alles geregelt und die Verfügung getroffen, dass im Schuljahre 1922/23 Vorlesungen über Anatomie und Stillehre und zwar sowohl in čechischer als auch in deutscher Sprache abgehalten werden.

Prag, am 10. Dezember 1922.

Rudlolf Bechyně m. p.,

Minister für Schulwesen und Volkskultur.

Tisk 1558/7.

Výnosem ministerstva železnic čís. 14.008-I/2 ze dne 2. května 1922 byla poučena ředitelství státních drah, že zástupci železniční správy mají činiti své projevy při všech komisích a jednáních právními předpisy nařízených ať železničních nebo neželezničních, jazykem úředním a dále, že při ústních komissionelních jednáních v soudních okresech, kde je aspoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než státního, mají tito zástupci jednati se stranami státního jazyka neznalými, které jsou příslušníky onoho jiného jazyka, v tomto jazyku.

Interpelace spatřuje v uvedeném výnose porušení § 2 jazykového zákona, jenž pokud jde o soudní okresy s alespoň 20% příslušníků národních menšin, nečiní rozdílu, zda tito jsou nebo nejsou znalí jazyka státního.

Dále prý odporuje jazykovému zákonu nařízení, že v soudních okresích s alespoň 20% příslušníků německého jazyka (interpelace nemístně užívá zde výrazu >německé jazykové území<, kterýžto v jazykovém zákoně nemá naprosto žádného podkladu), není dovoleno zástupcům železniční správy podávati protokolární vyjádření v jazyku německém.

Námitky, které se proti zmíněnému výnosu činí, spočívají na omylu resp. nedopatření pp. interpelantů. Zdá se totiž, že neuvědomili sobě povahu komisí, o které jde a postavení zástupců železniční správy při nich. Železniční správa má totiž při komisích těch, které nekoná ona, nýbrž úřad jiný (při tak zv. železničních komisích jest to zemská správa politická) toliko postavení strany. Z této skutečnosti vyplývá, že železniční správa jako strana vůči státním úřadům jest povinna a výlučně oprávněna užívati svého jazyka úředního t. j. jazyka státního a dále, že příslušníci jazyka národní menšiny, kteří se komise súčastní, rovněž jako strany, mají při tomto jednání popř. jazyková práva podle §u 2. jazykového zákona vůči úřadu, který komisi koná, a nikoliv vůči spolustranám. Jestliže ministerstvo železnic připustilo svým shora uvedeným výnosem, aby zástupci železniční správy v ústním styku, do něhož při takových komisích s jinými stranami přijdou, použití jazyka menšinového, když strany ty státního jazyka jsou neznalé, dlužno v ustanovení tom spatřovati opatření k usnadnění styku a zamezení event. škod strany z neznalosti státního jazyka, jež ministerstvo železnic učinilo v duchu ustanovení §u 8 jazykového zákona prozatím před vydáním prováděcích nařízení k jazykovému zákonu.

Z toho, co uvedeno, jasně vysvítá, že shora citovaným výnosem ministerstvo železnic nejen že neporušilo ustanovení §u 2 jazykového zákona, nýbrž naopak učinilo z důvodu již zmíněného určité opatření, nikoliv na újmu, nýbrž ve prospěch příslušníků jazykových menšin.

V Praze, dne 14. listopadu 1922.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Stříbrný v. r.,

ministr železnic.

Mit dem Erlasse des Eisenbahministeriums Z. 14008-I/2 vom 2. Mai 1922 wurden die Staatsbahndirektionen dahin belehrt, dass die Vertreter der Eisenbahnverwaltung bei allen Kommissionen und durch Rechtsvorschriften angeordneten Verhandlungen, mögen dieselben Eisenbahnangelegenheiten betreffen oder nicht, ihre Äusserungen in der Amtssprache abzugeben haben und dass ferner diese Vertreter bei mündlichen kommissionellen Verhandlungen in solchen Gerichtsbezirken, wo wenigstens 20% Staatsbürger derselben, jedoch einer anderen als der Staatssprache wohnen, mit den der Staatssprache unkundigen Parteien, welche Angehörige jener anderen Sprache sind, in dieser Sprache zu verhandeln haben.

Die Interpellation erblickt in dem angeführten Erlasse eine Verletzung des § 2 des Sprachengesetzes, welches, insofern es sich um Gerichtsbezirke mit wenigstens 20% von Angehörigen nationaler Minoritäten handelt, keinen Unterschied macht, ob dieselben der Staatssprache kundig oder unkundig sind.

Dem Sprachengesetze widerspreche ferner angeblich die Anordnung, dass in Gerichtsbezirken mit wenigstens 20% von Angehörigen der deutschen Sprache (die Interpellation gebraucht hier unpassend den Ausdruck >deutsches Sprachgebiet<, welcher im Sprachengesetze durchaus keine Grundlage findet) den Vertretern der Eisenbahnverwaltung nicht gestattet ist ihre protokolarischen Äusserungen in deutscher Sprache abzugeben.

Die gegen den erwähnten Erlass erhobenen Einwendungen beruhen auf einem Irrtum bzw. einem Versehen der Herren Interpellanten. Es hat nämlich den Anschein, als hätten sich dieselben das Wesen der betreffenden Kommissionen sowie die Stellung der Vertreter der Eisenbahnverwaltung bei denselben nicht vergegenwärtigt. Die Eisenbahnverwaltung hat nämlich bei solchen Kommissionen, welche nicht sie selbst, sondern eine andere Behörde vornimmt (bei den sogenannten Eisenbahnkommissionen ist es die politische Landesverwaltung) bloss die Stellung einer Partei. Aus dieser Tatsache geht hervor, dass die Eisenbahnverwaltung als Partei den Staatsbehörden gegenüber verpflichtet und ausschliesslich berechtigt ist sich ihrer Amtssprache d. i. der Staatssprache zu bedienen, und dass ferner die Angehörigen der Sprache der nationalen Minorität, welche an der Kommission teilnehmen, ebenso wie die Parteien, bei solchen Verhandlungen eventuell die sprachlichen Rechte gemäss § 2 des Sprachengesetzes gegenüber der Kommission abhaltenden Behörde, keineswegs aber gegenüber den Mitparteien geniessen. Wenn das Eisenbahnministerium mit seinem oberwähnten Erlasse zugegeben hat, dass sich die Vertreter der Eisenbahnverwaltung im mündlichen Verkehre, zu welchem sie bei derartigen Kommissionen mit anderen Parteien gelangen, der Sprache der Minorität bedienen, falls diese Parteien der Staatssprache nicht mächtigt sind, so ist in dieser Bestimmung eine Vorkehrung zur Erleichterung des Verkehres und zur Abwendung eventueller für die Parteien aus Unkenntniss der Staatssprache erwachsenden Schäden zu erblicken, welche Vorkehrung das Eisenbahnministerium im Sinne der Bestimmungen des § 8 des Sprachengesetzes vor der Herausgabe der Durchführungsverordnungen zum Sprachengesetze vorläufig getroffen hat.

Aus dem Angeführten geht klar hervor, dass das Eisenbahnministerium durch den obzitierten Erlass nicht nur die Bestimmung des § 2 des Sprachengesetzes nicht verletzt hat, sondern dass dasselbe im Gegenteil aus dem bereits angeführten Grunde eine gewisse Verfügung keineswegs zum Schaden, sondern zum Vorteile der Angehörigen der sprachlichen Minoritäten getroffen hat.

Prag, am 14. November 1922.

Švehla m. p.,

Vorsitzender der Regierung.

Stříbrný m. p.,

Eisenbahnminister.

Tisk 1558/8.

Na žádost ze dne 18. února 1920 byly okresní politickou správou v České Lípě pro stavební

družstvo >Svornost< v Boru vyvlastněny pozemky č. k. 590/1, 591 a 586 v Boru o výměře as 3½ ha za náhradu 150.000 Kč. Tehdy čítalo družstvo >Svornost< 86 členů. Později stoupl počet členů jmenovaného družstva na 193. Pro všechny členy družstva nestačily nyní pozemky vyvlastněné. Z důvodu toho podalo družstvo >Svornost< dne 15. března 1921 žádost u státního pozemkového úřadu o příděl pozemků v akci S a jednalo s právním zástupcem vlastníka pozemku drem Hüttnerem, advokátem v Děčíně. Jmenovaný plnomocník projevil v dopise ze dne 28. července 1921 ochotu vlastníka prodati tyto pozemky dru˛stvu >Svornost< za 4,50 Kč a 3 Kč za 1 m². Cenu tuto dru²stvo >Svornost< pųijalo dopisem ze dne 10. zįří 1921 dru Hüttnerovi zaslaným. Dr Hüttner však dne 29. září 1921 sdělil družstvu, že mandant jeho neuzavře smlouvu, ježto pozemky prodal německému stavebnímu družstvu v Boru.

Na to podalo stavební družstvo >Svornost< žádost o vyvlastnění jmenovaných pozemků. Žádosti bylo vyhověno výměrem okresní politické správy v České Lípě že dne 27. března 1922, č. 1241 po místním šetření konaném dne 30. prosince 1921.

Žádost německého stavebního družstva za svolení k trhové smlouvě ohledně týchž pozemků došla státního pozemkového úřadu teprve dne 6. ledna 1922, tedy téměř o 10 měsíců později, než žádost stavebního družstva >Svornost<. K protestu družstva >Svornost< konal státní pozemkový úřad o této žádosti místní šetření dne 10. května 1922 a výměrem ze dne 16. října 1922 sdělil městskému úřadu v Boru, že o žádosti německého stavebního družstva bude rozhodnuto až po konečném vyřízení žádostí družstva >Svornost< za vyvlastnění.

Totéž sdělil státní pozemkový úřad dne 21. června 1922 dru Hüttnerovi na jeho nabídku, že v případě, nebude-li trhová smlouva německého stavebního družstva schválena, jest vlastník velkostatku ochoten znovu jednati s družstvem >Svornost< a pozemky mu prodati.

Tvrzení interpelace, že státní pozemkový úřad odepřel svolení po rozumu § 7 zábor. zákona německému stavebnímu družstvu, neodpovídá tudíž skutečnosti. Státní pozemkový úřad nesdělil nikomu, že německé družstvo má malou naději, že pozemky obdrží, ježto se o ně uchází současně české stavební družstvo >Svornost<.

Státní pozemkový úřad vycházeje ze zásady, že v případě dvojího řízení o téže záležitosti před dvěma různými úřady správními nutno vyčkati výsledku řízení zahájeného na žádost dříve podanou, nejednal ani nespravedlivě ani protizákonně. Vláda nesouhlasí s názorem projeveným v interpelaci, že postup státního pozemkového úřadu jest v rozporu s mírovou smlouvou nebo ústavou.

V Praze, dne 7. prosince 1922.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Über das Ansuchen vom 18. Feber 1920 wurden durch die politische Bezirksverwaltung in Böhmisch Leipa für die Baugenossenschaft >Svornost< in Haida die Grundstücke K. Z. 590/1, 591 u. 586 in Haida im Ausmasse von ca 3½ ha gegen eine Entschädigung von 150.000 Kč enteignet. Damals zählte die Genossenschaft >Svornost< 86 Mitglieder. Später stieg die Mitgliederzahl der genannten Genossenschaft auf 193. Für alle Mitglieder der Genossenschaft langten nunmehr die enteigneten Grundstücke nicht aus. Aus diesem Grunde überreichte die Genossenschaft >Svornost< am 15. März 1921 beim staatlichen Bodenamte ein Gesuch um Zuweisung von Grundstücken in der Aktion S und verhandelte mit dem Rechtsvertreter des Eigentümers des Grundstückes Dr. Hüttner, Advokat in Tetschen, Der genannte Bevollmächtigte äusserte mit Zuschrift vom 28. Juli 1921 die Bereitwilligkeit des Eigentümers diese Grundstücke der Genossenschaft >Svornost< um 4,50 Kč und 3 Kč für 1 m² zu verkaufen. Diesen Preis hat die Genossenschaft >Svornost< mit einer dem Dr. Hüttner übermittelten Zuschrift vom 10. September 1921 akzeptiert. Dr. Hüttner teilte jedoch am 29. September 1921 der Genossenschaft mit, dass sein Mandant den Vertrag nicht abschliessen werde, da er die Grundstücke der deutschen Baugenossenschaft in Haida verkauft habe.