Okresní správa politická v Chebu neshledala důvodu, aby tuto slavnost zakázala.

Proti této české manifestaci byl však ze strany německé veřejnosti podnícen odpor, zvrhující se až v trestuhodné zlomyslnosti. Tak v noci ze dne 20. na 21. listopadu dosud neznámí pachatelé vysadili v sále >Na Střelnici<, kde se měla slavnost konati, v úmyslu, aby českou slavnost znemožnili, okna a dvéře a ukryli je asi 3 km daleko v řece Ohři v kryté propůstce, kdež byly teprv po několika dnech nalezeny. Hostinskému >Na Střelnici< bylo posláno dodatečně anonymně 500 Kč na úhradu výloh, se zpětnou dopravou tohoto zařízení spojených.

Že šlo o organisovaný odpor, objevilo se dne 21. listopadu 1922 dopoledne, kdy oznámili zástupci německých stran, a sice pánové senátor Friedrich, poslanec Mark a poslanec Mayer veřejnou schůzi lidu pod širým nebem na prostranství před Střelnicí v Chebu na 2. hodinu odpolední, tedy hodinu před tím, než měla počíti schůze česká.

Program tohoto táboru byl:

1. Nezměrné přehmaty Čechů v německých Čechách;

2. účinek hanebných mírových smluv ve Versailles a St. Germainu;

3. ven s Čechy z Chebska.

Tábor tento nebyl okresní politickou správou povolen s odůvodněním, že o jeho povolení nebylo žádáno včas, jak zákon předpisuje, totiž 3 dny napřed. Nehledíc k tomuto formálnímu nedostatku, nebyla by mohla okresní politická správa povolení nikdy uděliti a to proto, poněvadž bylo jasno, že tento německý tábor měl konání české slavnosti terrorem znemožniti, neb alespoň vyvolati srážky s českými účastníky slavnosti na Střelnici a dále proto, že již program sám, který popuzoval k vyhnání Čechů z Chebska, byl absolutně nepřípustný a nezákonný. Musím důrazně již na tomto místě připomenouti, že všude v Československé republice, tedy ovšem i v Chebu, československé obyvatelstvo je doma, ve svém státě, ve své vlasti, ve které může svobodně žít, pracovat a se vyvíjet a že nemůže býti řeči snad o nějakém německém pohostinství, kterého by se příslušníkům československého národa dle volného uznání někde dostalo neb nikoliv.

Prosím, aby bylo vzato na vědomí, že státní autorita se postaví proti každému pokusu, kterým by toto samozřejmé právo bylo zkracováno a najde prostředky, aby této zásadě zjednala platnost s náležitým důrazem.

Přes to, že německý protestní tábor byl úředně zakázán, bylo přece obecenstvo ke schůzi u Střelnice na 2. hodinu odpoledne zváno plakáty a letáky.

Plakáty ke schůzi zvoucí byly pro svůj pobuřující obsah zabaveny v tiskárně, bylo však zjištěno, že celý náklad byl již vydán panu poslanci Mayerovi, který odepřel jeho vydání. Tyto plakáty byly dne 21. října mezi 13. - a 14. hodinou rozšířeny a svůj úkol provedly, takže u Střelnice bylo dne 22. října shromážděno asi 300 neb 400 lidí, povykujících a čekajících, aby zahájení české schůze znemožnili.

Proti tomuto pobouřenému množství, které se z místa nehnulo, ač bylo úředním zástupcem k rozchodu vyzváno, zakročilo četnictvo a zatlačilo je do okolních ulic. Zbraní při tom použito nebylo, ač demonstranti kladli četnictvu částečně i násilný odpor. Při tomto vyklizování požádal pan senátor Friedrich za zjištění jistého četníka, udávaje o něm, že prý jakousi paní, jejíž jméno však pan senátor Friedrich neuvedl, pažbou ručnice udeřil.

Přání pana senátora bylo vyhověno; ona paní se však dosud nepřihlásila a pátrání po ní zůstalo bez výsledku.

O ztýrání jakéhosi starce četnictvem nebylo učiněno nikým oznámení a úředním orgánům není o něm ničeho známo.

Poněvadž za daných okolností bylo jasno, že pobouření demonstranti podniknou všechno, aby českou slavnost na Střelnici znemožnili a že by mohlo eventuelně dojíti k použití zbraně proti násilnému náporu rozeštvaného davu na klidné účastníky české slavnosti, proto účastníci české slavnosti přestali na tom, že učinili projev na chebském náměstí a vrátili se na nádraží, odkud byli vyšli, kdež slavnost pak zakončili. Projev na náměstí rušen byl se strany německého místního obyvatelstva povykováním a zpíváním písně >Deutschland, Deutschland über alles<, na nápěv staré >hymny rakouských národů<. Že nedošlo při této příležitosti vzhledem k útočnosti demonstrantů k srážkám a většímu porušení veřejného klidu a pořádku, lze děkovati jen účelně a cílevědomě zařízeným bezpečnostním opatřením a umírněnosti účastníků české manifestace.

Projevují-li páni interpelanti svoje podivení nad tím, že tento projev na náměstí se konal, ač hlášen nebyl, tedy poukazuji, že česká schůze v zásadě byla povolena - ovšem na jiném místě - a že by se na náměstí vůbec žádný projev nebyl konal, kdyby se strany německé se nebyly kladly překážky tomu, aby se konala schůze v místě původně určeném, tedy na Střelnici. Ostatně přezírají páni interpelanti úplně, že s německé strany byl po odchodu Čechů rovněž pořádán projev na náměstí a to přes to, že schůze jimi na jiném místě (totiž před Střelnicí), zamýšlená, byla úředně zakázána. Přítomností četnictva a vojska bylo proto potřeba, poněvadž zfanatisovaný německý dav účastníky české ohrožoval a jim spílal. Ježto když účastníci z chebského náměstí odcházeli k nádraží, byli pronásledováni tlupou výtržníků.

Právo klidně a beze zbraně se shromažďovati je ústavou zaručeno. Výkon práva shromažďovacího určují zákony. Jest tedy nepochopitelno, jak mohou páni interpelanti shledávati porušení práva shromažďovacího v tom, že se jim nepovolil tábor lidu, o nějž zažádali pozdě, když - jak je známo - podle platného dosud zákona shromažďovacího musí býti o povolení táboru lidu zažádáno 3 dny napřed a dále, že se pozastavují nad tím, že oznámení Místního odboru Národní Jednoty Severočeské o konání schůze v Chebu, které bylo docela 16 dní napřed u příslušného úřadu podáno, bylo vzato na vědomí a že přezírají rozdíl, který záleží v účelu obou projevů: na jedné straně klidná, věcná oslava historického fakta, na druhé straně umělé vybičování národnostní zášti a využití národnostních protiv k nepředloženým vášnivým násilnostem, t. j. vypuzením Čechů.

Vláda je odhodlána za všech okolností chrániti práva ústavou zaručená; proto také bylo pořádání české manifestace v Chebu povoleno. Okolnost, že tato česká manifestace budila odpor v jisté části obyvatelstva, přiměla úřad, aby pořadatele této povolené slavnosti v jich právu hájil, postaral se i o jejich bezpečnost, a učinil taková opatření, jež by udržení veřejného klidu a pořádku zaručovala.

Za tím účelem byla také vyžádána od posádkového velitelství pohotovost vojska, poněvadž byla odůvodněna obava, že by mohlo dojití k násilnostem.

Chování okresní politické správy a všech bezpečnostních orgánů, jichž použila, odpovídalo úplně zákonným předpisům, a lze jen tomuto energickému, cílevědomému a účelnému zakročení přičísti, že veškeré pokusy o vyvolání výtržností a hrubých násilností proti slavnosti podle zákona povolené byly potlačeny.

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že účastnící zájezdu do Chebu nedostali žádné slevy jízdného, jež by vybočovala z rámce tarifních ustanovení.

V Praze, dne 13. listopadu 1922.

G. Habrman v. r.,

v z. předsedy vlády.

Die Ortsgruppe für Eger und Umgebung der >Národní Jednota Severoceská< hat am 6. Oktober 1922 bei der politischen Bezirksverwaltung in Eger die Anzeige eingebracht, dass sie am 22. Oktober 1922 um 3 Uhr nachmittags im Saale des >Schiesshauses< in Eger zur Erinnerung an die vor 600 Jahren erfolgte Angliederung des Egerlandes an den čechischen Staat eine grosse Volksmanifestation, bestehend aus belehrenden historisch-politischen Vorträgen und einigen Gesangs- und Konzertnummern, veranstalten wird.

Die politische Bezirksverwaltung in Eger fand keine Veranlassung diese Feier zu untersagen.

Gegen diese čechische Manifestation wurde jedoch von deutscher Seite ein bis in strafwürdige Böswilligkeiten ausartender Widerstand entfacht. So haben in der Nacht vom 20. zum 21. November bisher unbekannte Täter im Saale des >Schiesshauses<, wo das Fest stattfinden sollte, in der Absicht die čechische Feier zu vereiteln die Fenster und Türen ausgesetzt und dieselben ca 3 km entfernt im Egerflusse in einem gedeckten Durchlasse versteckt, wo diese erst nach einigen Tagen gefunden wurden. Dem Gastwirte im >Schieshanse< wurden nachträglich 500 Kč zur Kostenbedeckung des Rücktransportes dieser Einrichtungsstücke anonym eingesendet.

Dass es sich um einen organisierten Widerstand gehandelt hatte, zeigte sich am 21. November 1922 vormittags, wo die Vertreter der deutschen Parteien, und zwar die Herren Senator Friedrich, Abgeordneter Mark und Abgeordneter Mayer eine öffentliche Volksversammlung unter freiem Himmel auf dem Platze vor dem >Schiesshause< in Eger für 2 Uhr Nachmittag, also eine Stunde vor Beginn der čechischen Versammlung, zur Anzeige brachten

Das Programm dieses Meetings war:

1. Masslose Übergriffe der Čechen in Deutschböhmen;

2. Die Wirkung der Schandfriedensverträge von Versailles und St. Germain;

3. Hinaus mit den čechen aus dem Egerlande!

Dieses Meeting wurde von der politischen Bezirksverwaltung nicht bewilligt und zwar mit der Begründung, dass um dessen Bewilligung nicht rechtzeitig angesucht wurde, nämlich wie das Gesetz vorschreibt, 3 Tage vorher. Abgesehen von diesem formalen Mangel wäre die politische Bezirksverwaltung nie in der Lage gewesen die Bewilligung zu erteilen und zwar aus dem Grunde, weil klar zu ersehen war, dass dieses deutsche Meeting die Abhaltung der čechischen Feier durch Terror verhindern oder zumindest Zusammenstösse mit den čechischen Teilnehmern an der Feier im >Schiesshause< hervorrufen sollte, und ferner deshalb, weil schon das Programm selbst, welches zur Vertreibung der Čechen aus dem Egerlande aneiferte, absolut unzulässig und ungesetzlich war. Ich muss schon an dieser Stelle mit Nachdruck daran erinnern, dass sich die Čechoslovakische Bevölkerung überall in der Čechoslovakischen Republik, daher selbstredend auch in Eger, zu Hause, in ihrem Staate, in ihrer Heimat befindet, in welcher sie frei leben, schaffen und sich entwickeln kann und dass etwa von irgendeiner deutschen Gastfreundschaft, welche die Angehörigen der čechoslovakischen Nation nach freiem Ermessen irgendwo geniessen sollten oder nicht, keine Rede sein kann.

Ich bitte zur Kenntnis zu nehmen, dass sich die Autorität des Staates gegen jeden Versuch um Kürzung dieses offenkundigen Rechtes stellen und Mittel und Wege finden wird, diesem Grundsatze mit gebührendem Nachdruck Geltung zu verschaffen.

Trotzdem das Protestmeeting behördlich untersagt wurde, wurde die Bevölkerung zu der beim >Schiesshause< um 2 Uhr Nachmittag stattfindenen Versammlung durch Plakate und Flugblätter eingeladen.

Die zur Versammlung einladenden Plakate wurden wegen ihres aufreizenden Inhaltes beschlagnahmt, in der Druckerei wurde jedoch sichergestellt, dass die ganze Auflage bereits dem Herrn Abgeordneten Mayer ausgefolgt wurde, welcher deren Herausgabe verweigerte. Diese Plakate wurden am 21. Oktober zwischen 13 und 14 Uhr verbreitet und erfüllten dieselben ihre Aufgabe, sodass beim >Schiesshause< am 22. Oktober ca 300 oder 400 Menschen versammelt waren, welche lärmend darauf warteten, die Eröffnung der čechischen Versammlung zu verhindern.

Gegen diese aufgereizte Menge, welche sich nicht von der Stelle rührte, wiewohl dieselbe durch den Vertreter der Behörde zum Auseinandergehen aufgefordert wurde, schritt die Gandarmerie ein und verdrängte dieselbe in die benachbarten Gassen. Von den Waffen wurde hiebei kein Gebrauch gemacht, wiewohl die Demonstranten der Gandarmerie zum Teile auch gewalttätigen Widerstand leisteten. Bei dieser Räumung ersuchte Herr Senator Friedrich um die Sicherstellung eines Gandarmen, indem er angab, derselbe habe eine gewisse Frau, deren Namen jedoch Herr Senator Friedrich nicht angeführt hat, mit dem Gewährkolben geschlagen.

Dem Ansuchen des Herrn Senators wurde Folge gegeben; jene Frau hat sich jedoch bisher nicht gemeldet und die Nachforschungen nach derselben bleiben erfolglos. Über die Misshandung eines alten Mannes durch die Gandarmerie wurde von niemanden eine Anzeige erstattet und ist den behördlichen Organen von einer solchen nichts bekannt.

Nachdem unter den gegebenen Verhältnissen klar hervorging, dass die aufgereizten Demonstranten Alles unternehmen werden, um die čechische Feier im >Schiesshause< zu verhindern und dass es eventuell gegen einen gewalttätigen Angriff der aufgereizten Menge gegen die friedlichen Teilnehmer der čechischen Feier zum Waffengebrauche kommen könnte, beschränkten sich die Teilnehmer der čechischen Feier darauf, dass sie am Egerer Ringplatze eine Kundgebung veranstalteten und auf den Bahnhof, woher sie gekommen waren, zurückkehrten, woselbst dann die Feier beendet wurde. Die Kundgebung am Ringplatze wurde seitens der deutschen Ortsbewohner durch Lärmen und Absingen des Liedes >Deutschland, Deutschland über Alles< auf die Melodie der alten >österreichischen Volkshymne< gestört. Dass es bei dieser Gelegenheit im Hinblicke auf die Angriffslust der Demonstranten zu keinen Zusammenstössen und zu keiner grösseren Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung kam, ist bloss den zweckmässig und zielbewusst getroffenen Sicherheitsmassnahmen sowie der Mässigung der čechischen Manifestationsteilnehmer zu verdanken.

Wenn die Herren Interpellanten ihrer Verwunderung darüber Ausdruck verleihen, dass diese Kundgebung am Ringplatze stattfand, obwohl sie nichtangemeldet war, so verweise ich darauf, dass die čechische Versammlung im Prinzipe - allerdings an einem anderen Orte - bewilligt wurde, und dass am Ringplatze überhaupt keine Kundgebung stattgefunden hätte, wenn man deutscherseits der Abhaltung der Versammlung am ursprünglich bestimmten Orte, also im >Schiesshause<, keine Hindernisse entgegengestellt hätte. Übrigens übersehen die Herren Interpellanten gänzlich, dass deutscherseits nach dem Abzuge der Čechen ebenfalls am Ringplatze eine Kundgebung veranstaltet wurde und dies trotz dem, dass die ihrerseits an einem anderen Orte (nämlich vor dem >Schiesshause<) beabsichtigte Versammlung behördlich untersagt wurde. Die Anwesenheit der Gandarmerie sowie des Militärs war aus dem Grunde notwendig, weil die čechischen Teilnehmer von der fanatisierten deutschen Menge bedroht und beschimpft wurden. Noch als die Teilnehmer vom Egerer Ringplatze zum Bahnhofe gingen, wurden dieselben von einem Haufen von Exedenten verfolgt.

Das Recht sich ruhig und ohne Waffen zu versammeln ist durch die Verfassung gewährleistet. Die Ausübung des Versammlungsrechtes bestimmen die Gesetze. Es ist daher unbegreiflich, wieso die Herren Interpellanten eine Verletzung des Versammlungsrechtes darin erblicken können, dass ihnen ein Volksmeeting, um welches sie verspätet angesucht haben, nicht bewilligt wurde, zumal - wie bekannt - nach dem bisher geltenden Versammlungsgesetze um die Bewilligung eines Volksmeetings 3 Tage vorher anzusuchen ist, und dass sie sich ferner darüber aufhalten, dass die Anzeige der Ortsgruppe der >Národní Jednota Severočeská< betreffend die Abhaltung einer Versammlung in Eger, welche sogar 16 Tage zuvor bei der kompetenten Behörde eingereicht wurde, zur Kenntnis genommen wurde und dass sie den Unterschied übersehen, welcher in dem Zwecke der beiden Kundgebungen liegt: auf der einem Seite die ruhige, sachliche Feier einer historischen Tatsache, auf der anderen Seite die künstliche Auspeitschung des nationalen Hasses und die Ausnützung der nationalen Gegensätze zu unüberlegten leidenschaftlichen Gewalttaten, d. i. zur Vertreibung der Čechen.

Die Regierung ist bereit unter allen Umständen die durch die Verfassung gewährleisteten Rechte zu schützen; aus diesem Grunde würde auch die Veranstaltung, der čechischen Manifestation in Eger bewilligt. Der Umstand, dass diese čechische Manifestation den Widerwillen bei einem gewissen Teile der Bevölkerung hervorrief, veranlasste die Behörde, die Veranstalter dieser bewilligten Feier in ihrem Rechte zu schützen, auch um ihre Sicherheit zu sorgen und solche Massnahmen zu treffen, welche die Aufrechthaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung verbürgen würden.

Zu diesem Behufe wurde auch vom Garnisonskommando die Militärbereitschaft ausgebeten, weil die begründete Befürchtung bestand, dass es zu Gewalttaten kommen könnte.

Das Verhalten der politischen Bezirksverwaltung und sämtlicher von ihr benützten Sicherheitsorgane entsprach vollkommen den gesetzlichen Vorschriften und es ist bloss diesem energischen, zielbewussten und zweckmässigen Einschreiten zuzuschreiben, dass sämtliche Versuche um die Provozierung von Exzessen und groben Gewalttatergegen die gesetzmässig bewilligte Feier unterdrückt wurden.

Durch die gepflogenen Erhebungen wurde sichergestellt, dass die Teilnehmer des Ausfluges nach Eger keine Fahrpreisermässigung erhielten, welche von den Tarifbestimmungen abweichen würde.

Prag, am 23. November 1922.

G. Habrman m. p.,

in Vertretung

des Vorsitzenden der Regierung.

Tisk 1558/11.

Správným je tvrzení interpelace že č. 187 periodického tiskopisu >Pilsner Tagblatt< z 10. července 1922 bylo státním zastupitelstvím v Plzni zabaveno a sice pro obě v interpelaci uvedená místa článku >Der Schwur zu Eger<, obsahující místa z řeči poslance Kostky na lidovém dnu chebském.

Obě místa zakládala po názoru státního zastupitelství v Plzni skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a bylo zabavení nálezem krajského co tiskového soudu v Plzni ze dne 15. července 1922, Pr 5/22, proti němuž nebylo užito opravných prostředků, jež zákon postiženým přiznává, potvrzeno.

Vládě není možno přezkoumávati rozhodnutí neodvislých soudů, kdyžtě ani oprávnění sami se nepokusili užitím opravného prostředku dáti přezkoumati rozhodnutí první stolice stolicí vyšší.

Páni interpelanti jsou na omylu, tvrdí-li, že všecky ostatní německé noviny, mezi nimi i oba pražské listy, uveřejnily bez závady místa, jež plzeňské státní zastupitelství zabavilo.

Je sice pravda, že oba pražské německé denníky >Bohemia< a >Prager Tagblatt< přinesly zprávu o průběhu lidového dne v Chebu, v níž uvedená místa z řeči poslance Kostky zabavena nebyla. Avšak toto opomenutí bylo zaviněno toliko nesprávným názorem úředníka pověřeného přehlídkou tiskopisů a nebyla místa propuštěna proto, že by neobsahovala skutkové podstaty trestného činu stíhaného k obžalobě veřejné.

Oproti tomu zabaveno bylo prvé z uvedených míst v rozsahu užším - státním zastupitelstvím v Chebu a sice v časopisech >Egerer Zeitung<, >Ascher Zeitung<, >Franzensbader Tagblatt< a >Falkenauer Tagblatt< vesměs z 11. července 1922 a v >Egerer Kreisblatt< z 12. července 1922. Ve všech těchto případech bylo zabavení krajským jako tiskovým soudem v Chebu potvrzeno. Toliko v případě posledním (>Egerer Kreisblatt<) užito bylo proti nálezu soudu první stolice námitek, načež krajský soud zabavení zrušil. Ke stížnosti státního zástupce potvrdil však vrchní zemský soud v Praze nálezem z 25. července 1922 D 545/22 zabavení v plném rozsahu. Nemůže tedy býti pochybností, že zabavení bylo zákonně odůvodněno.

Patrno tedy, že v případě zabavení periodického tiskopisu >Pilsner Tagblatt< nelze mluviti o nějaké zlovůli nebo úmyslném a svévolném poškození německého listu. Pro nedostatek zákonných předpokladů § 491 tr. ř. a § 4 zákona z 9. července 1894, č. 161 ř. z. není též vládě možno, aby nahradila škodu, která periodickému tiskopisu >Pilsner Tagblatt< zabavením vzešla.

Nestejnoměrnostem přehlídky tisku a zabavení, na něž si páni interpelanti stežují, nelze ani při nejlepší vůli žádným opatřením úplně zabrániti, poněvadž názor o tom, je-li zabavení ve veřejném zájmu nutným, bude se při množství orgánů přehlídkou tisku pověřených (státních zastupitelstev a okresních politických správ) v četných případech vždy rozcházeti.

V Praze, dne 11. prosince 1922.

G. Habrman v. r.,

v z. předsedy vlády.

Dr Dolanský v. r.,

ministr spravedlnosti.

Richtig ist die Behauptung der Interpellation, dass die Nummer 187 der periodischen Druckschrift >Pilsner Tagblatt< vom 10. Juli 1922 von der Staatsanwaltschaft in Pilsen beschlagnahmt wurde und zwar wegen der beiden in der Interpellation angeführten Stellen des Artikels >Der Schwur zu Egers<, welche Stellen aus der Rede des Abgeordneten Kostka am Egerer Volkstage enthielten.

Die beiden Stellen begründeten nach dem Dafürhalten der Staatsanwaltschaft in Pilsen den Tatbestand des Vergebens nach § 300 Str. Ges. und wurde die Beschlagnahme mit dem Erkenntnisse des Kreis- als Pressegerichtes in Pilsen vom 15. Juli 1922 Pr. 5/22 bestätigt, gegen welches keine Rechtsmittel, welche das Gesetz den Betroffenen gewährt, in Anwendung gebracht wurden.

Die Regierung ist nicht in der Lage die Entscheidungen unabhängiger Gerichte zu überprüfen, zumal selbst die Berechtigten es nicht versuchten durch die Anwendung der Rechtsmittel die Entscheidung der ersten Instanz durch die höhere Instanz überprüfen zu lassen.

Die Herren Interpellanten irren, wenn sie behaupten, dass alle übrigen deutschen Zeitungen, darunter auch die beiden Prager Blätter, die von der Pilsner Staatsanwaltschaft beschlagnahmten Stellen anstandslos veröffentlicht haben.

Es ist zwar richtig, dass die beiden Prager Tagesblatter >Bohemia< und >Prager Tagblatt< Nachrichten über, den Verlauf des Volkstages in Eger brachten, in welchen die angeführten Stellen aus der Rede des Abgeordneten Kostka nicht beschlagnahmt wurden. Diese Unterlassung würde jedoch lediglich durch die unrichtige Auffassung des mit der Durchsicht der Druckschriften betrauten Beamten verchuldet und wurden diese Stellen nicht deshalb freigegeben, weil dieselben den Tatbestand einer über öffentliche Anklage zu verfolgenden strafbaren Handlung nicht beinhalten würden.

Demgenüber wurde die erste der angeführten Steilen im engeren Umfange durch die Staatsanwaltschaft in Eger und zwar in den Zeitschriften >Egerer Zeitung<, >Ascher Zeitung<, >Franzensbader Tagblatt< und >Falkenauer Tagblatt< sämtlich vom 11. Juli 1922 und im >Egerer Kreisblatt< vom 12. Juli 1922 beschlagnahmt. In allen diesen Fällen wurde die Beschlagnahme durch das Kreisals Pressegericht in Eger bestätigt. Bloss im letzten Falle (>Egerer Kreisblatt<) wurden gegen das Erkenntniss des Gerichtes erster Instanz Einwendungen erhoben, worauf das Kreisgericht die Beschlagnahme aufhob. Uiber die Beschwerde des Staatsanwaltes wurde jedoch die Beschlagnahme vom Oberlandesgerichte in Prag mit dem Erkenntnisse vom 25. Juli 1922 D 545/22 vollinhaltlich bestätigt. Es kann daher über die gesetzliche Begründung der Beschlagnahme kein Zweifel bestehen.

Es ist daher ersichtlich, dass im Falle der Beschlagnahme der periodischen Druckschrift >Pilsner Tagblatt< von einer bösen Absicht oder einer absichtlichen und mutwilligen Schädigung eines deutschen Blattes keine Rede sein kann. In Ermangelung gesetzlicher Voraussetzungen des § 491 Str. Pr. Odg. und § 4. des Ges. vom 9. Juli 1894, Nro 161 R. G. Bl. ist die Regierung auch nicht in der Lage, den der periodischen Druckschrift >Pilsner Tagblatt< durch die Beschlagnahme erwachsenen Schaden zu vergüten.

Die von den Herren Interpellanten beklagten Ungleichmässigkeiten hinsichtlich der Durchsicht der Presse und der Beschlagnahmen können selbst mit bestem Willen durch keinerlei Verfügungen gänzlich verhindert werden zumal die Ansichten darüber, ob die Beschlagnahme im öffentlichen Interesse notwendig ist, bei der grossen Anzahl der mit der Durchsicht der Presse betrauten Organe (Staatsanwaltschaften und politische Bezirksverwaltungen) in zahlreichen Fällen stets auseinandergehen werden.

Prag, am 11. Dezember 1922.

G. Habrman m. p.,
in Vetretung
des Vorsitzenden der Regierung.

Dr. Dolanský m. p.,
Justizminister.