Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1576.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu (tisk 3991),

kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a říší Německou ze dne 3. května 1922

o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních (tisk 4026).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé učinila ve 197. schůzi dne 9. března 1923 toto usnesení:

1. Smlouva mezi republikou Československou a říší Německou, uzavřená v Praze dne 8. května 1922 o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních, jakož i dodatkový protokol k ní se schvalují.

2. Ministru zahraničních věcí a ministru spravedlnosti se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, kterých je potřebí k provedení této smlouvy.

Tomášek v. r.,

předseda.

Dr. Říha v. r.,

sněm. tajemník.

J. Marek v. r.,

zapisovatel.

Smlouva

o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních

mezi republikou Československou a říší Německou

ze dne 8. května 1922.

REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKA A ŘÍŠE NĚMECKÁ shodly se v tom, že upraví smlouvou vydávání zločinců a poskytování jiné vzájemné právní pomoci v trestních věcech.

K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

President Československé republiky:

pana Dra Pavla Wellnera,

ministerského radu a přednostu právního odboru v ministerstvu zahraničních věcí,

pana Dra Emila Spiru,

odborového přednostu v ministerstvu spravedlnosti;

President říše Německé:

Jeho Excellenci pana Dra Waltera Kocha,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,

pana Dra Wolfganga Mettgenberga,

vrchního vládního radu v říšském ministerstvu spravedlnosti.

Zmocněnci sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v řádné a náležité formě, usnesli se na těchto ustanoveních:

Článek 1.

Zásada vzájemnosti.

(1) Smluvní strany se zavazují, že, pokud jest zaručena vzájemnost poskytnou sobě navzájem podle dalších ustanovení první pomoc v trestních věcech jakéhokoliv druhu, ať jsou projednávány před, soudy či před úřady správními.

(2) Předpisy této smlouvy nevztahují se na právní pomoc ve finančních trestních věcech před úřady správními; úprava této právní pomoci vyhrazuje se zvláštní dohodě, kterou má na zřeteli článek XIX. smlouvy o právní ochraně a právní pomoci ve věcech daňových ze dne 31. prosince 1921.

ODDÍL PRVNÍ.

O vydání a průvozu zločinců.

Článek 2.

Které osoby budou vydány.

(1) Smluvní strany se zavazují, že si na žádost příslušného úřadu vydají navzájem, s výjimkou vlastních státních příslušníků, osoby, jež jsou trestně stihány nebo byly odsouzeny.

(2) Není-li stíhaná osoba příslušníkem dožadující strany, může dožádaný stát uvědomiti o žádosti za její vydání vládu státu, kam osoba ta je příslušna. Učiní-li tak, zůstaví bez průtahu vládě státu, kam stíhaná osoba přísluší, aby podala rovněž žádost za vydání v přiměřené lhůtě, kterou mu při tom určí a kterou současně sdělí i vyžadujícímu státu.

Článek 3.

Na které trestné činy se vztahuje povinnost ku vydání.

(1) Povinnost ku vydání nastává pouze, je-li trestný čin, který je podnětem ku vydání, podle práva obou stran buď zločinem nebo přečinem.

(2) Povinnost k vydání nastane také pro pokus takového trestného činu, pro který vydati dlužno nebo pro spoluvinu a účastenství na něm (spolupachatelství, návod, pomoc), jsou-li pokus nebo spoluvina a účastenství trestními podle práva obou stran.

Článek 4.

Při kterých trestných činech není povinnosti ku vydání.

Povinnosti ku vydání není:

1. je-li na trestný čin, jenž je podnětem vydání stanoven anebo byl-li naň uložen trest na majetku, který nelze přeměniti v trest na svobodě;

2. jde-li o trestný čin politický;

3. jde-li o čin trestný výhradně jen podle vojenských trestních zákonů.

Článek 5.

Činy a tresty promlčené.

Povinnosti ku vydání není, dlužno-li pokládati trestný čin aneb uložený trest podle práva dožádané strany promlčeným.

Článek 6.

Příslušnost vlastních úřadů pro trestní řízení. Povinnosti ku vydání není, jsou-li podle zákonů dožádané strany její vlastní úřady příslušny k stihání trestného činu, který jest podnětem vydání, nebo bylo-li pro tento trestný čin trestní řízení proti stíhané osobě úřady dožádané strany již zastaveno, nebo byla-li jimi osoba tato pravoplatně odsouzena nebo jí udělena milost.

Článek 7.

Odklad provedení vydání.

Je-li požadovaná osoba stíhána úřady dožádané strany pro jiný trestný čin než ten, který je podnětem vydání, nebo byla-li jimi pro jiný trestný čin odsouzena nebo je-li z jiné příčiny ve vazbě, lze odročiti vydání, o němž přes to má býti rozhodnuto co nejdříve, do té doby, kdy bude trestní řízení skončeno, rozsudek proveden, trest prominut anebo vazba u konce.

Článek 8.

Dožádání o totéž vydání z různých stran.

(1) Žádalo-li několik států za vydání a je-li mezi nimi stát, kam přísluší stíhaná osoba, bude vydán, vládě svého domovského státu.

(2) Není-li stíhaná osoba příslušníkem žádného ze států, které žádají za její vydání, platí obdobně článek 2. odst. 2. Nežádá-li stát, jehož příslušníkem jest osoba stíhaná, za její vydání, bude vydána tomu státu, v jehož území spáchán byl trestný čin, který podle práva dožádané strany je nejtěžším; při stejně těžkých činech bude vydána státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve.

Článek 9.

O prozatímním zatčení.

(1) Smluvní strany se zavazují, že vezmou osobu, jejíž vyptání bude požádáno, již před podáním žádosti zatímně do vazby, navrhne-li to příslušný úřad druhé strany za současného sdělení skutkové podstaty trestného činu, jenž jest podnětem vydání, nebo stíhal-li tuto osobu v policejním listě druhé strany, nejeví-li se vydání již z předu nepřípustným, a je-li vazba nutnou k zajištění vydání nebo je-li v zájmu trestního řízení. Úřadu, jenž o zatčení žádal, bude bez průtahu sděleno, kdy bylo provedeno.

(2) Žádost za zatímní uvěznění a sdělení o vyřízení této žádosti mohou býti dodány v bezprostředním styku od úřadu k úřadu, také telegraficky.

(3) Osoba, jež byla zatímně vzata do vazby, může býti propuštěna, nebyla-li žádost za její

vydání podána u dožádané strany ve lhůtě šesti neděl od uplynutí dne, kdy byla zatčena.

Článek 10.

O žádosti za vydání.

(1) Žádost za vydání jest podati v cestě diplomatické.

(2) K ní jest připojiti zatykač nebo pravoplatný odsuzující rozsudek, jež byly vydány proti stíhané osobě pro trestný čin, který jest podnětem vydání, příslušným soudním úřadem vyžadující strany.

(3) Nejsou-li z těchto listin náležitě zřejmy okolnosti, jež jsou nutny k prozkoumání žádosti za vydání, budou ku požádání bez průtahu doplněny soudním dokladem, jenž obsahuje postrádané údaje.

Článek 11.

Opatření za účelem zajištění vydání.

Jakmile došla žádost za vydání, učiní dožádaná strana bez průtahu podle svých zákonných předpisů opatření nutná, aby zajištěno bylo vydání, leč by se již předem jevilo nepřípustným.

Článek 12.

Zásada výlučnosti.

(1) Osoba, jež byla vydána, může býti vzata do vyšetřování anebo potrestána nebo vydána jinému státu pro trestný čin, jejž spáchala před vydáním, jen tehdy, bylo-li povoleno vydání pro tento trestný čin anebo svolila-li dožádaná strana ku stíhání či potrestání.

(2) Omezení to odpadne, jestliže osoba vydaná, nabyvši opět svobody, neopustí území dožadující strany do jednoho měsíce, nebo, opustivši je, se tam navrátí.

Článek 13.

O průvozu zločinců.

(1) Smluvní strany se zavazují, že k žádosti příslušného úřadu provezou vlastním územím osoby, které jsou vydány jiným státem jedné z nich.

(2) O průvozu platí obdobně ustanovení o vydání.

(3) Průvoz provedou úřady dožádané strany způsobem, který uznají za nejvhodnější.

ODDÍL DRUHÝ.

O předání věcí, o doručení a o úkonech vyšetřovacích.

Článek 14.

O předání věcí.

(1) Smluvní strany se zavazují, že k požádání příslušného úřadu vydají si vzájemně věci doličné nebo předměty, jichž pachatel nabyl z trestného činu anebo jež podléhají zabavení, zničení či propadnutí.

(2) Je-li žádáno za předání věcí vzhledem ku vydání nebo průvozu zločince, jest je předati, pokud to možno, současně s jeho vydáním nebo průvozem.

(3) Bylo-li při předání věcí vyhrazeno jich vrácení, budou ku požádání věci doličné i předměty vráceny bez průtahu. Za všech okolností zůstanou nedotčena práva osob třetích.

Článek 15.

O doručení a obsílkách.

(1) Smluvní strany se zavazují, že ku požádání příslušného úřadu doručí spisy, týkající se trestního řízení, čítajíc sem i rozsudky.

Článek 16.

O úkonech vyšetřovacích.

Smluvní strany se zavazují, že ku požádání příslušného úřadu provedou úkony vyšetřovací, jmenovitě výslech osob obviněných, svědků a znalců, soudní ohledání nebo prohlídku a zabavení.

Článek 17.

Důvody odmítnutí.

(1) Právní pomoc podle článků 14 až 16 lze odmítnouti, není-li podle ustanovení této smlouvy povinnosti ku vydání v trestním řízení, v němž má býti právní pomoc poskytnuta.

(2) Žádosti za doručení obsílky nebude vyhověno, je-li obeslané osobě pohroženo pro případ, že se nedostaví, donucovacími prostředky nebo jinými újmami.

Článek 18.

O předávání dožádání.

Žádosti o právní pomoc podle článku 14 až 16 budou zpravidla podány v přímém úředním styku od úřadu k úřadu.

Článek 19.

Vyřízení dožádání.

Dožádání za právní pomoc podle článku 14 až 16 vyřídí úřady dožádané strany, jež jsou podle zákonů jejich příslušny k stejným úředním úkonům ve vlastních trestních věcech, ve formách, jež jsou předepsány pro tyto úřední úkony, jakož i se stejnými donucovacími prostředky.

ODDÍL TŘETÍ.

Sdělování odsouzení a žádosti za zprávu z trestního rejstříku.

Článek 20.

Sdělování odsouzení.

(1) Smluvní strany se zavazují, že si budou sdělovati pravoplatné odsuzující rozsudky, jež úřady jedné strany jsou vydány proti příslušníkům strany druhé a které podle předpisů strany, jejíž úřady je vydaly, zapsati jest do trestního rejstříku. Rovněž budou si vzájemně dodávati vyrozumění, jež se týkají takových rozhodnutí a jsou zapisována do trestního rejstříku.

(2) Sdělení stane se tím způsobem, že bude zaslán opis odsuzujícího rozsudku anebo vyrozumění zaslaného trestnímu rejstříku. Výměnu provede ministerstvo spravedlnosti v Praze a říšský ministr spravedlnosti v Berlíně.

Článek 21.

Zprávy z trestního rejstříku.

(1) Smluvní strany se zavazují, že ku požádání příslušného úřadu podají si zprávu z trestního rejstříku.

(2) Dožádání za zprávu z trestního rejstříku jest podati přímo u příslušného úřadu trestního rejstříku.

ODDÍL ČTVRTÝ.

Ustanovení konečná.

Článek 22.

O nákladech právní pomoci.

(1) Výlohy, jež vzešly z právního styku podle této smlouvy, jdou k tíži té strany, na jejímž území vznikly.

(2) Straně dožadující bude však hraditi výlohy, které vzešly následkem průvozu nebo následkem dožádání za dobrozdání znalců nebo fakult.

Článek 23.

Jazyková úprava dožádání.

(1) Dožádání a přílohy jeho jest sepsati v řeči státní (oficielní) strany dožadující. Státní (oficielní) řečí jest podle této smlouvy na straně československé jazyk český nebo slovenský, na straně německé jazyk úřední.

(2) Listinám sepsaným v státní řeči dožadující strany jest připojiti, leč že by šlo o dožádání a sdělení podle článků 9, 20 a 21 této smlouvy, překlad v státní řeči strany dožádané, ověřený v diplomatické cestě nebo přísežným tlumočníkem. Jde-li o přílohy dožádání, jež jsou určeny pro příslušníky dožadující strany, netřeba připojiti takového překladu.

(3) V případech, že opatření překladu působí dožadující straně mimořádné obtíže, budou jí dožádané úřady dle možnosti nápomocny. Výlohy vzešlé opatřením překladů nahradí strana dožadující.

 

Článek 24.

O ověření listin.

O ověření listin zřízených veřejnými úřady a úředníky smluvních stran nebo jimi ověřených. platí ustanovení legalisační smlouvy z 25. února 1880, uvedené ve sdělení československé vlády z 9. července 1920.

Článek 25.

O ratifikaci a výpovědi.

(1) Tato smlouva bude vyhotovena v jazyku českém a německém. Bude ratifikována a listiny ratifikační vyměněny budou co nejdříve.

(2) Nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních listin.

(3) Smlouva zůstane v platnosti po šest měsíců od uplynutí dne, kdy byla jednou z obou stran vypovězena.

Na doklad toho zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili svými pečeťmi.

Dáno v Praze v dvojím vyhotovení dne osmého května jedentisícdevětsetdvacetdva.

(L. S.) Dr. Wellner v. r.

(L. S.) Dr. Emil Spira v. r.

(L. S.) Dr. Koch v. r.

(L. S.) Dr. Wolfgang Mettgenberg v. r.

 

 

Dodatkový protokol

k

smlouvě mezi republikou československou a říši Německou o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních.

Podepsaní zmocněnci republiky Československé a říše Německé prohlašují jménem svých vlád podpisujíce smlouvu o vydávání zločinců, že se shodli o těchto okolnostech :

1. K článku 1.

Je-li stíhání trestného činu podle zákonů jedné smluvní strany podmíněno návrhem oprávněného na trestní stíhání, nebude dožádaná strana požadovati průkazu o tom, že návrh byl učiněn.

2. K článku 8.

Závazky již ujednané smluvními stranami vůči jiným státům, které se odchylují od této úpravy, zůstanou nedotčeny.

3. K článku 18 a 21.

Smluvní strany sdělí si vzájemně seznam úřadů, jež jsou příslušny k přijímání dožádání podle článku 18 smlouvy, pokud jde o soudy, jakož i seznam úřadů trestního rejstříku, jež jsou povinny k podání zprávy podle článku 21 smlouvy. Seznamu bude připojena mapa soudních obvodů, pokud je po ruce.

4. K článku 20.

Smluvní strany budou si činiti sdělení zde zmíněná v obdobích tříměsíčních.

5. K článku 25, odst. 1.

Pro výklad smlouvy pokládati jest znění její v obou jazycích, ve kterých je vyhotovena, jako jednotný celek.

6. Smluvní strany sdělí si navzájem seznam pohraničních míst a úřadů, jež na hranicích republiky československé a říše Německé přicházejí v úvahu pro předávání a přejímání zločinců.

Na doklad toho podepsali zmocněnci ten to závěrečný protokol, jenž má stejnou platnost jako smlouva sama.

Dáno v Praze dne osmého května jedentisícdevětsetdvacetdva v dvojím vyhotovení.

Dr. Wellner v. r.

Dr. Emil Spira v. r.

Dr. Koch v. r.

Dr. Wolfgang Mettgenberg v. r.

 

 

Vertrag

über die Auslieferung und die sonstige

Rechtshilfe in Strafsachen zwischen derTschechoslowakischen Republik und dem Deutschen Reiche vom B. Mai 1922.

DIE TSCHECHOSLOWAKISCHE REPUBLIK UND DAS DEUTSCHE REICH sind übereingekommen, die Auslieferung von Verbrechern und die sonstige Leistung gegenseitiger Rechtshilfe in Strafsachen durch einen Vertrag zu regeln.

Zu diesem Zwecke haben zu Bevollmächtigten ernannt:

Der Präsident der Tschechoslowakischen Republik:

Herrn Dr. Paul Wellner,

Ministerialrat und Leiter der Rechtsabteilung im Ministerium der äußeren Angelegenheiten,

Herrn Dr. Emil Spira,

Sektionschef im Justizministerium;

Der Präsident des Deutschen Reichs:

Seine Exzellenz Herrn Dr. Walter Koch,

außerordentlichen Gesandten und bevollmächtigten Minister,

Herrn Dr. Wolfgang Mettgenberg,

Oberregierungsrat im Reichsjustizministerium.

Die Bevollmächtigten haben sich, nachdem sie einander ihre Vollmachten mitgeteilt und diese in guter und gehöriger Form befunden haben, über folgende Bestimmungen geeinigt:

Artikel 1.

Grundsatz der Gegenseitigkeit.

(1) Die vertragschließenden Teile verpflichten sich einander im Strafsachen aller

"Art, mögen sie bei Gerichts- oder Verwaltungsbehörden, schweben, nach Maßgabe der folgenden Bestimmungen Rechtshilfe zu leisten, soweit die Gegenseitigkeit verbürgt ist.

(2) Die Bestimmungen dieses Vertrages erstrecken sich nicht auf die Rechtshilfe in Finanzstrafsachen vor Verwaltungsbehörden; die Regelung dieser Rechtshilfe bleibt dem besonderen Abkommen vorbehalten, das im Artikel XIX des am 31. Dezember 1921 geschlossenen Vertrags über Rechtsschutz und Rechtshilfe in Steuersachen vorgesehen ist.

ERSTER ABSCHNITT.

Auslieferung und Durchlieferung.

Artikel 2.

Auslief erungspflichtige Personen.

(1) Die vertragschließenden Teile verpflichten sich einander auf Ersuchen einer zuständigen Behörde mit Ausnahme der eigenen Angehörigen, Personen, die sträfrechlich verfolgt werden oder verurteilt worden sind, auszuliefern.

(2) Ist der Verfolgte nicht Angehöriger des ersuchenden Teiles, so steht es dem ersuchten Teile frei, die Heimatsregierung des Verfolgten von dem Auslieferungsersuchen in Kenntnis zu setzen. Macht er davon Gebrauch, so hat er unverzüglich unter Bestimmung einer angemessenen Frist, die gleichzeitig dem ersuchenden Teile mitzuteilen ist, der Heimatsregierung anheimzugeben, auch ihrerseits ein Auslieferungsersuchen zu stellen.

Artikel 3.

Auslieferungspflichtige Straftaten.

(1) Die Pflicht zur Auslieferung besteht nur, wenn die Straftat, welche die Auslieferung veranlassen soll, nach dem Rechte beider Teile ein Verbrechen oder Vergehen ist.

(2) Die Pflichtazur Auslieferung besteht auch wegen Versuchs einer auslieferungspflichtigen Straftat oder wegen Teilnahme (Mittäterschaft, Anstiftung und Beihilfe)

daran, wenn der Versuch oder die Teilnahme nach dem Rechte beider Teile strafbar ist.

Artikel 4.

Straftaten, die nicht auslieferungspflichtig sind.

Die Pflicht zur Auslieferung besteht nicht, wenn die Straftat, welche die Auslieferung veranlassen soll:

1. mit einer Vermögensstrafe bedroht oder bestraft ist, die nicht in eine Freiheitsstrafe umgewandelt werden kann;

2. eine politische Straftat ist;

3. eine Straftat ist, deren Strafbarkeit nur durch die Militärstrafgesetze begründet ist.