Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.
I. volební období.
6. zasedání.
Tisk 1578-1578/7.
Odpověď
ministra zahraničních věcí a ministra sociální péče
na interpelaci senátorů Filipinského, dr Witta, Kouši a soudruhů
ve příčině náhlého vyhoštění příslušníků republiky Československé
z království Rumunského. (Tisk 1484/2).
K předmětu interpelace byla podána vysvětlení ministrem věcí zahraničních na dotaz, učiněný v zahraničním výboru senátu a možno poukázati na data, která byla při té příležitosti přednesena.
Před korunovací rumunských královských manželů učinily bezpečnostní úřady rumunské dalekosáhlá bezpečnostní opatření, jimiž postiženi byli cizí příslušnicí bez rozdílu národnosti. Vypovězeno bylo mezi jinými také asi 140 československých příslušníků (nikoliv 4000, jak v novinářských zprávách bylo uvedeno), kteří neměli své listiny v pořádku, buď že měli prošlé pasy a visa nebo že byli vůbec bez průkazů.
Na první zprávy o uvedeném opatření zakročilo ihned vyslanectví u příslušných úřadů rumunských a bylo učiněno opatření, aby těm československým příslušníkům, kteří se vykázali řádnými průkazy, byl bez prodlení umožněn návrat do Rumunska.
Osoby, vypovězené z důvodů shora uvedených, nebyly zadržovány na hranici, nýbrž předány československým úřadům za příčinou dopravení jich do domovských obcí. Několik jich bylo dopraveno do tábora v Moravské Třebové, kde jim byla poskytnuta podpora ministerstvem sociální péče.
Po ukončení korunovačních slavností vrátili se vypovězení, davše svoje průkazy do pořádku, bez překážek do svých bydlišť v Rumunsku.
V Praze, dne 16. ledna 1923.
G. Habrman v. r.,
ministr sociální péče.
Dr Beneš v. r.,
ministr zahraničních věcí.
Tisk 1578/1.
Původní znění.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů dr Mayr-Hartinga, dr Hilgenreinera, dr E. M. Herzigové a soudruhů
ve příčině úpravy právního postavení státně zkoušených opatrovnic. (Tisk 1513/1).
V přípravných pracích k osnově zákona, jímž se upravují právní poměry učitelek škol mateřských, se pokračuje a lze očekávati, že příslušný návrh zákona bude v brzku předložen k ústnímu projednání.
V Praze, dne 2. února 1923.
J. Malypetr v. r.,
náměstek předsedy vlády.
Rudolf Bechyně v. r.,
ministr školství a národní osvěty.
Překlad.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Senatoren Dr. Mayr-Harting, Dr. Hilgenreiner, Dr. E. M. Herzig und Genossen
betreffend die Regelung der Rechtsstellung der staatlich geprüften Kindergärtnerinnen. (Druck Nr. 1513/1).
Die Vorarbeiten zum Gesetzentwurfe betreffend die Regelung der Rechtsverhältnisse der Kindergärtnerinnen werden fortgesetzt und es steht zu erwarten, dass der bezügliche Gesetzentwurf demnächst zur mündlichen Verhandlung vorgelegt werden wird.
Prag, am 2. Feber 1923.
J. Malypetr m. p.,
Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung.
Rudolf Bechyně m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.
Tisk 1578/2.
Původní znění.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci senátora Jelinka a soudruhů
o neoprávněném zabavení brněnského "Tagesbote". (Tisk čís. 1479).
Periodický v Brně vycházející tiskopis >Tagesbote< čís. 447 z 28. září 1922 byl zabaven státním zastupitelstvím v Brně pro obě místa v interpelaci uvedená, v nichž spatřovalo státní zastupitelství trestné činy, a to v prvém zločin podle § 65 a) tr. z., v místě druhém pak přečin podle § 302 tr. z.
Zemský trestní soud v Brně jako tiskový potvrdil nálezem z 29. září 1922, č. j. Pr. I. 150/22 toto zabavení a nebylo užito proti nálezu opravných prostředků.
Pokud jde o prvé zabavené místo, je zabavení v celku správným a odůvodněným, neboť zabavené místo přesahuje meze dovolené kritiky a hledí podněcovati k zášti proti státní správě vůbec; i kdyby bylo bývalo snad možno propustiti prvou část místa, v níž se státní úřednictvo šmahem obviňuje z korupce, nebylo to možným ve příčině druhé části tohoto článku, neboť veřejný zájem nedovoluje, aby opatření státní správy byla tendenčně vyličována jako občanům německé národnosti nepřátelská a tito proti ní takto popouzeni. Zde nejde o žádnou kritiku, a nějakého přehmatu tiskového orgánu zde není.
Pokud jde o druhé zabavené místo, je pravda, že místo to bylo shledáno nezávadným v >Právu Lidu< z 27. září 1922 a v >Bohemii< z 28. září 1922. Jak již jsme několikráte upozornili, nelze mluviti o úmyslné nestejnoměrné praxi vůči časopisům stran vládních a stran oposičních - to ostatně patrno z toho, že místo bylo propuštěno v >Bohemii<, - nýbrž toliko o různém hodnocení veřejného zájmu na zabavení u různých orgánů přehlídkou tisku pověřených.
Před koncem r. 1922 učiněno bylo opatření, aby podobné případy nestejnoměrností se neopětovaly, čehož docílí se větší součinností všech orgánů přehlídkou tisku pověřených.
Že by však zabavení tohoto druhého místa nebylo zákonně odůvodněno, nelze uznati, neboť soud shledal v jeho obsahu skutkovou podstatu trestného činu, a není pouhé propuštění téhož místa v časopisu jiném ještě důkazem jeho nezávadnosti.
Orgán tiskové služby v Praze kladl očividně větší váhu na to, že dodatek k článku, odsuzující trestný projev, veřejný zájem na zabavení seslabuje, což bylo možno zvláště při propuštění článku v >Právu Lidu<, kde odsouzení věnovány celé dva odstavce.
Páni interpelanti právem vytýkají, že v interpelaci jejich uvedená zpráva periodického tiskopisu >Pokrok< z 15. září 1922 nebyla zabavena. Okresní politická správa v Prostějově neučinila prý tak proto, poněvadž si zjednala záruku, že slavnost uspořádaná spolkem >Ferialklub deutscher Hochschüler< nebude rušena.
Poněvadž ale zmíněný článek obsahuje skutkovou podstatu trestného činu podle § 302 a § 305 tr. z., měl býti zabaven. - Okresní politická správa v Prostějově byla v tomto smyslu poučena.
Nezavdávají proto případy v interpelaci uvedené podnětu ku zvláštním opatřením o výkonu přehlídky tisku.
V Praze, dne 7. února 1923.
J. Malypetr v. r.,
ministr vnitra.
Dr Dolanský v. r.,
ministr spravedlnosti.
Překlad.
Antwort
des Justizministers und des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators Jelinek und Genossen
wegen ungerechtfertigter Konfiscierung des Brünner "Tagesbote". (Druck Nr. 1479).
Die in Brünn erscheinende periodische Druckschrift >Tagesbote< Nr. 447 vom 28. September 1922 wurde von der Staatsanwaltschaft in Brünn wegen der beiden in der Interpellation angeführten Stellen beschlagnahmt, in welchen die Staatsanwaltschaft strafbare Handlungen, und zwar in der ersteren das Verbrechen gemäss § 65 a) Str. Ges., in der zweiten Stelle dann das Vergehen gemäss § 302 Str. Ges. erblickte.
Das Landesstrafgericht in Brünn als Pressgericht bestätigte mit dem Erkenntnisse vom 29. September 1922, G. Z. Pr. I. 150/22 diese Beschlagnahme und es wurden gegen das Erkenntnis keine Rechtsmittel in Anwendung gebracht.
Insofern es sich um die erste beschlagnahmte Stelle handelt, ist die Beschlagnahme im Ganzen richtig und begründet, denn die beschlagnahmte Stelle überschreitet die Grenzen der erlaubten Kritik und trachtet zum Hasse gegen die Staatsverwaltung überhaupt aufzureizen; selbst wenn es vielleicht möglich gewesen wäre den ersten Teil der Stelle durchzulassen, in welchem die Staatsbeamtenschaft in ihrer Gesam theit der Koruption beschuldig wird, so war dies bezüglich des zweiten Teiles dieses Artikels nicht möglich, denn das öffentliche Interesse gestattet nicht die Massnahmen der Staatsverwaltung tendenziös als den Bürgern deutscher Nationalität feindlich zu schildern und die Letzteren gegen dieselbe auf diese Art aufzureizen. Hier handelt es sich um keine Kritik und es besteht hier kein Übergriff des Presseorganes.
Insofern es sich um die zweite beschlagnahmte Stelle handelt, so ist es wahr, dass diese Stelle im >Právo I.idu< vom 27. September 1922 und in der >Bohemia< vom 28. September 1922 unbedenklich befunden wurde. Wie wir bereits einigemal aufmerksam machten, kann von einer absichtlich ungleichmässigen Praxis den Zeitschriften der Regierungsparteien bzw. der opositionellen Parteien gegenüber keine Rede sein - dies geht übrigens daraus hervor, dass die Stelle in der >Bohemia< freigegeben wurde, - sondern lediglich um eine verschiedene Bewertung des öffentlichen Interesses an der Beschlagnahme seitens verschiedener mit der Überwachung der Presse betrauten Organe.
Vor Ende des Jahres 1922 wurden Verfügungen getroffen, damit sich derartige Fälle von Ungleichmässigkeiten nicht wiederholen, was durch ein gesteigertes Zusammenwirken sämtlicher mit der Überwachung der Presse betrauten Organe erreicht werden wird.
Dass jedoch die Beschlagnahme dieser zweiten Stelle im Gesetze nicht begründet wäre, kann nicht anerkannt werden, denn das Gericht erblickte in dessen Inhalte den Tatbestand einer strafbaren Handlung, und ist die blosse Freilassung derselben Stelle in einer anderen Zeitschrift noch kein Beweis für deren Unbedenklichkeit.
Das Organ des Pressedienstes in Prag legte offenbar einen grösseren Wert darauf, dass der Zusatz zum Artikel, welcher die strafbare Ausserung verurteilt, das öffentliche Interesse an der Beschlagnahme abschwächt, was insbesondere bei der Freilassung des Artikel im >Právo Lidu< möglich war, wo der Verurteilung zwei ganze Absätze gewidmet waren.
Die Herren Interpellanten heben mit Recht hervor, dass die in ihrer Interpellation angeführte Nachricht der periodischen Druckschrift >Pokrok< vom 15. September 1922 nicht beschlagnahmt wurde. Die politische Bezirksverwaltung in Prossnitz unterliess dies angeblich aus dem. Grunde, weil sie sich die Garantie verschaffte, dass das vom Vereine >Ferialklub deutscher Hochschüler< veranstaltete Fest keine Störungen erleiden wird.
Da jedoch der erwähnte Artikel den Tatbestand der strafbaren Handlung gemäss § 302 u. § 305 Str. Ges. beinhaltet, sollte derselbe konfisciert werden. Die politische Bezirksverwaltung in Prossnitz wurde in diesem Sinne brelehrt.
Die in der Interpellation angeführten Fälle bieten daher keine Veranlassung besondere Massnahmen hinsichtlich der Handhabung der Presszensur zu ergreifen.
Prag, am 7. Feber 1923.
Malypetr m. p.,
Minister des Innern.
Dr. Dolanský m. p.,
Justizminister.
Tisk 1578/3.
Původní znění.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci senátorů Löwa, Lorenze a soudruhů
ve příčině požáru radiového léčebného ústavu ve Sv. Jáchymově. (Tisk čís. 1453/15).
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jež dne 23. května 1922 uzavřelo s anglickým příslušníkem p. Libertem Ourym smlouvu o koupi t. zv. radiového hotelu v Jáchymově, mělo v úmyslu podržeti ve službách dosavadní způsobilý personál hotelový, pokud by ve službách těchto setrvati chtěl.
Dosavadní ředitel hotelu p. František Severin a dohlížitelka nad prádlem pí. Adrionová odmítli na přímý dotaz přestup do státních služeb s poukazem, že převezmou službu v hotelu >Dependance<, kde jsou vskutku zaměstnáni. O službu hlásili se pouze elektromontér Harzer a hlídač Benesch, kteří byli oba přijati; Benesch vystoupil později ze služby sám. Pokojské, jež se o službu rovněž hlásila, bylo zaručeno místo po otevření hotelu. Všichni zřízenci, jež se o službu hlásili, jsou národnosti německé.
Ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nebyl dle toho propuštěn žádný z dosavadních zřízenců hotelových; ministerstvo nemělo ani příležitosti rozhodnouti o přijetí tohoto personálu, tím méně o jeho propuštění.
Ještě před uzavřením kupní smlouvy bylo učiněno opatření, aby byla provedena podrobná inventura hotelu. Provedením jejím byli pověření dva účetní úředníci ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, správce v. v. nemocnice v Litomyšli Hubený a Václav Nejedlý, absolvent nižší reálky s dostatečnou předběžnou praxí; zámečníkem tento posléze uvedený úředník nikdy nebyl, a spočívá tvrzení interpelace v tom směru na omylu rovněž jako tvrzení, že v hotelu nebydlel - správným jest, že byl v hotelu stále ubytován.
Když pak byl po skončené inventuře dne 20. června 1922 inventář hotelu úředně převzat a mělo býti přikročeno k částečnému provozu hotelu (provoz v celé budově nebyl možný pro krátkost času), byl Nejedlý pověřen dozorem nad vnitřním zařízením hotelu a skončením příprav pro zahájení sezony; šlo o prozatimní opatření, dokud nebude ustanoven kvalifikovaný ředitel hotelový, jenž měl býti ustanoven ze soutěže veřejné.
Přípravné práce pro otevření I. a II. patra hotelu, již dříve zahájené, byly téměř skončeny a pro zbývající nutný úklid byl zaměstnáván dostatečný počet sil. Tvrzení, jakoby byl hotel ještě tři dny před otevřením v pustém stavu a jakoby v něm nebylo nic umyto, nic připraveno a jakoby teprve dne 28. června 1922 - tedy v den požáru - došel z ministerstva rozkaz k otevření hotelu, neodpovídá proto skutečnosti právě po pravdě vylíčené.
Ihned po koupi hotelu bylo zařízeno, aby byla budova ve dne v noci hlídána, a lázeňská správa byla zmocněna k přijetí potřebného počtu hlídačů. Hlídačům byly potřebné instrukce vydány a bylo i po požáru vykonaným úředním šetřením zjištěno, že hlídač obchůzku konal a že předání služby s hlídače denního hlídači nočnímu bylo správně zařízeno.
Příčinu ohně nepodařilo se, bohužel, dosud zjistiti, dle posudků znaleckých však krátké spojení příčinou jeho není. Oheň nevypukl ve výtazích, nýbrž v místnosti vedle nich s terazzovou podlahou a velmi sporým inventářem (vanami, umývadly) a dle všech okolností i dle zprávy policejní jde pravděpodobně o žhářství. Pokus, svésti vinu na německé obyvatelstvo v Jáchymově, nebyl vůbec učiněn a nebylo pro to ani důvodu, když do hotelu mimo zřízence hotelové neměl nikdo přístupu a když před požárem v budově nikdo cizí přistižen nebyl.
Při požáru nebylo světlo zapjato, ježto všichni zřízenci byli toho domnění, že požár vznikl krátkým spojením; proud elektrický byl tedy právě proto vypjat. Železné dvéře na půdu nebyly vskutku zavřeny, ježto nebyly pro zamykání vůbec zařízeny; byly-li otevřeny úmyslně, nemohlo býti vyšetřováním zjištěno. Hydranty byly při požáru zotvírány, ale nízký tlak městského vodovodu nestačil bohužel, aby byla vytlačena voda až do podstřeší, když byly otevřeny i hydranty v přízemí k udolání ohně, jenž se sem otvory pro výtahy rozšířil.
Podle výnosu ministerstva financí ze dne 27. listopadu 1920, čís. 58.573/19, vydaného ve shodě s Nejvyšším účetním kontrolním úřadem jest pojišťování budov veřejných fondův a budov státních proti ohni nepřípustno, ježto by výše premií pojišťovacích přesahovala občasné škody požárem způsobené; nebyla proto pojistka, jež prošla dne 23. června 1922 (jde o pojistku >Lloydu<), obnovena vzhledem k předpisu právě uvedenému.
Je patrno, že ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy vykonalo v krátkém čase, který mu zbýval pro zavedení správy hotelu v Jáchymově, vše, co bylo možno vykonati, a že mu nějakého zavinění ohledně požáru tohoto hotelu přičítati nelze.
V Praze, dne 8. února 1923.
Šrámek v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Překlad.
Antwort
des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung
auf die Interpellation der Senatoren Löw, Lorenz und Genossen
betreffend den Brand des Radium-Kurhauses in St. Joachimsthal. (Druck 1lTr. 1453/15).
Das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung, welches am 23. Mai 1922 mit dem englischem Staatsangehörigen Herrn Libert Oury einen Vertrag über den Ankauf des sog. Radiumhotels in Joachímsthal abgeschlossen hatte, beabsichtigte das bisherige verwendbare Hotelpersonal im Dienste zu behalten, sofern dasselbe in diesem Dienste verbleiben wollte.
Der bisherige Hoteldirektor Herr Franz Severin sowie die Wäscheverwalterin Frau Adrion refüsierten auf eine direkte Anfrage den Übertritt in den Staatsdienst unter Hinweis darauf, dass sie den Dienst im Hotel >Dependence< übernehmen werden, wo sie tatsächlich beschäftigt sind. Um einen Dienst bewarben sich bloss der Elektromonteur Harzer und der Wächter Benesch, welch' beide aufgenommen wurden; Benesch trat später selbst aus dem Dienste. Dem Stubenmädchen, welches sich gleichfalls um einen Dienst bewarb, wurde eine Stelle nach Eröffnung des Hotels zugesagt. Sämtliche Angestellte, die sich um einen Dienst bewarben, sind deutscher Nationalität.
Seitens des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung wurde demnach keiner der bisherigen Hotelangestellten entlassen; das Ministerium hatte nicht einmal die Gelegenheit über die Aufnahme dieses Personales, umsoweniger über dessen Entlassung zu entscheiden.
Noch vor Abschluss des Kaufvertrages wurde die Verfügung bezüglich der Aufnahme einer genauen Hotelinventur getroffen. Mit deren Durchführung wurden zwei Rechnungsbeamte des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung, der Verwalter des a. ö. Krankenhauses in Leitomischl Hubený und Wenzel Nejedlý, Absolvent der Unterrealschule mit einer genügender vorbereitenden Praxis, betraut; der letzgenannte Beamte war nie Schlosser und beruht die diesbezügliche Behauptung der Inferpellation auf einem Irrtume, geradeso wie die Behauptung, dass er nicht im Hotel gewohnt habe - richtig ist, dass er im Hotel ständig untergebracht war.
Als sodann nach beendeter Inventur das Hotelinventar am 20. Juni 1922 amtlich übernommen wurde und zum teilweisen Hotelbetriebe geschritten werden sollte (der Betrieb im ganzen Gebäude war wegen Kürze der Zeit untunlich), wurde Nejedlý mit der Aufsicht über die innere Einrichtung des Hotels sowie mit der Beendigung der Vorbereitungen zur Saisoneröffnung betraut; es handelte sich um eine provisorische Verfügung bis zur Bestellung eines kvalifizierten Hoteldirektors, welcher auf Grund eines öffentlichen Konkurses bestellt werden sollte.
Die bereits früher in Angriff genommenen Vorarbeiten für die Eröffnung des I. und II. Stockwerkes des Hotels waren nahezu beendigt und für die erübrigenden notwendigen Räumungsarbeiten war eine genügende Anzahl von Kräften beschäftigt. Die Behauptung, dass sich das Hotel noch 3 Tage vor der Eröffnung in einem wüsten Zustande befunden hätte und dass daselbst nichts gewaschen, nichts vorbereitet gewesen wäre und dass erst am 28. Juni 1922 - also am Tage des Brandes - vom Ministerium der Befehl zur Eröffnung des Hotels gekommen wäre, entspricht daher nicht den soeben wahrheitsgetreu geschilderten Tatsachen.
Sofort nach Ankauf des Hotels wurde die Verfügung getroffen das Gebäude bei Tag und bei Nacht zu bewachen, und die Kurhausverwaltung zur Aufnahme einer erforderlichen. Anzahl von Wächtern ermächtigt. Den Wächtern wurden die nötigen Instruktionen erteilt und es wurde auch nach dem Brande durch die behördlich gepflogenen Erhebungen sichergestellt, dass der Wächter seinen Rundgang machte und dass die Übergabe des Dienstes seitens des Tageswächters an den Nachtwächter ordnungsgemäss veranlasst wurde.
Es gelangte bisher leider nicht die Ursache des Brandes sicherzustellen, nach dem Gutachten, der Sachverständigen ist jedoch ein Kurzschluss nicht dessen Ursache. Das Feuer entstand nicht in den Aufzügen, sondern in einem Raume neben denselben mit einem Terazzo-Fussboden und sehr wenig Inventar (Wannen, Waschbecken) und handelt es sich nach allen Umständen sowie nach dem Polizeiberichte wahrscheinlich um Brandlegung. Ein Versuch die Schuld der deutschen Bevölkerung in Joachimsthal zuzuschieben wurde überhaupt nicht gemacht und es bestand hiefür auch keine Veranlassung, zumal ausser den Hotelbediensteten niemand in das Hotel Zutritt hatte und weil vor dem Brande kein Fremder im Gebäude angetroffen wurde.
Beim Brande wurde kein Licht eingeschaltet, da sämtliche Angestellten der Meinung waren, dass der Brand durch Kurzschluss entstanden sei; der elektrische Strom wurde daher eben deshalb ausgeschaltet. Die eiserne Bodentür war tatsächlich nicht geschlossen, da dieselbe überhaupt nicht zum Schliessen eingerichtet war; ob dieselbe absichtlich geöffnet wurde, konnte durch die gepflogenen Erhebungen nicht sichergestellt werden. Die Hydranten wurden beim Brande geöffnet, doch reichte leider der niedrige Druck der städtischen Wasserleitung nicht aus, das Wasser bis auf den Dachboden hinaufzudrücken; nachdem auch die Hydranten im Partere zur Bewältigung des Feuers, welches sich durch die Liftschächte bis dorthin verbreitet hatte, geöffnet wurden.
Auf Grund des im Einvernehmen mit der bersten Rechnungskontrollbehörde herausgegebenen Erlasses des Finanzministeriums vom 27. November 1920, Z. 58573/19 ist die Versicherung der Gebäude der öffentlichen Fonde und der staatlichen Gebäude gegen Feuerschäden unzulässig, da die Höhe der Versicherungsprämien die zeitweilig durch Brand verursachten Schäden überschreiten würde; es wurde daher die am 23. Juni 1922 abgelaufene Versicherungspolizze (es handelt sich um die Versicherung beim >Lloyd<) mit Rücksicht auf die soeben angeführte Vorschrift nicht mehr erneuert.
Es ist evident, dass das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Er ziehung in der kurzen Zeit, welche ihm für die Einführung der Hotelverwaltung in Joachimsthal zur Verfügung stand, alles, was tunlich war, durchgeführt hatte, und dass ihm irgendein Verschulden an dem Brande dieses Hotels nicht beigemessen werden kann.
Prag, am 8. Feber 1923.
Šrámek m. p.,
Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung.
Tisk 1578/4.
Původní znění.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelaci senátorů Niessnera, Polacha a druhů
o zabrání budovy bývalé německé školy ve Studénkách u Jihlavy. (Tisk čís. 1453/3).
Spisy správní stran této věci jsou nyní u nejvyššího správního soudu; můžeme tedy - pokud to lze učiniti beze spisů - podati pouze tuto odpověď.
Osada Studénky vyloučena byla ze svazku obce Kosova z důvodů správních a hospodářských; jest od Kosova vzdálena 3 km, od Puklic pak, kamž přivtělena, pouze 1,6 km.
Z dítek, které chodily do německé školy ve Studénkách, byly pouze 3 dítky německé národnosti. Nejbližší německá škola jest v Kosově, vzdáleném, jak nahoře řečeno, 3 km.
Budova bývalé německé školy, zatím prodaná manželům Pauserovým, byla získána podle § 7 zákona ze dne 3. IV. 1919, čís. 189 Sb. z. a n. nuceným nájmem pro českou školu. Poněvadž Pauserovi nehodlali dobrovolně odevzdati zabranou budovu pro účely české školy, obdržel úředník okresní politické správy v Jihlavě služební rozkaz, aby provedl exekuční vyklizení budovy a odevzdal ji inspektoru menšinových škol Komrsovi.
Za tím účelem odebral se úředník dne 28. IV. 1922 do Studének, dodat majitelům budovy a soukromému učiteli Schäfferovi rozhodnutí okresní politické správy stran exekučního vyklizení budovy a vyzval je, aby mu budovu odevzdali.
K žádosti soukromého učitele Schäffera povolil mu zmíněný úředník lhůtu 8 denní k vyklizení a odevzdání jeho bytu, do kteréžto doby Schäffer se zavázal byt vykliditi.
Z bývalé učebny byl přenesen pouze stůl a několik knih do bytu učitele Schäffera, který věci ty převzal. Učitel Schäffer vlastního nábytku neměl, nýbrž jednotlivé části zařízení měl vypůjčeny od různých místních usedlíků.
Celá budova, kromě bytu učitelova, byla pak převzata inspektorem škol menšinových.
Soukromý učitel Schäffer bytu v dané 8 denní lhůtě nevyklidil a odjel ze Studének, jmenovav u okresní politické správy svým zmocněncem místního rolníka Fr. Czermaka. Proto došlo 19. V. k exekučnímu vyklizení a odevzdání bytu učitelova.
Nábytek převzal výše uvedený zmocněnec Fr. Czermak, do jehož domu byl na jeho žádost nábytek odnesen. Poněvadž jmenovaný jest též obecním knihovníkem, převzal také obecní knihovničku, která byla v bytě učitelově. Rovněž tato knihovnička byla na jeho žádost přenesena do jeho bytu.
Z uvedeného vyplývá, že vyklizení budovy bylo provedeno se všemožným ohledem a nikdo ze zájemníků nestěžoval si vůbec na způsob exekučního vyklizení, o čemž svědčí příslušné protokoly, všemi interesenty podepsané.
K námitkám, pokud se vztahovaly na správnost nuceného nájmu, nemohlo se ovšem přihlížeti. Rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty o nuceném nájmu bylo též proti soukromému učiteli Schäfferovi vykonatelné, poněvadž si byt najal teprve potom, když bylo uhájeno řízení ohledně nuceného nájmu.
V době, kdy zmíněný státní úředník konal ve Studénkách šetření stran zabrání budovy bývalé německé obecné školy, budova tato nebyla totiž ještě učiteli Schäfferovi pronajata, jak majitel na výslovnou otázku úředníkovu udal; majitel Josef Pauser prohlásil tehdy na další otázku politického úředníka, k čemu použil budovy té, že si jí ponechá za výměnek.
Již z tohoto vysvětlení plyne, ze případ studenecký liší se od případu orlovického, o nemž se interpelace zmiňuje.
Ostatně jest věc předmětem stížnosti, podané u nejvyššího správního soudu, jehož rozhodnutí nutno vyčkati.
V Praze, dne 6. ledna 1923.
Rudolf Bechyně v. r.,
ministr Školství a národní osvěty.
J. Malypetr v. r.,
ministr vnitra.