Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1594-1594/8.

Mnohé kraje, jmenovitě na českém jihu jsou daleko vzdáleny ode drah a tu ministerstvo pošt a telegrafů vyšlo těmto krajům opravdu vstříc a zavedlo spojení autobusová, která jsou pro některé obce skutečně jediným spojením se světem. Než radost obyvatelstva těchto krajů netrvala dlouho. Dopravní tarify byly stanoveny tak enormě vysoké, že mnozí i v dobách, kdy cena peněz byla mnohem nižší a kdy jich tedy obyvatelstvo více mělo než dnes, raději šli pěšky, než by platili vysoké jízdné. Dnes však následkem těžké zemědělské krise poměry dospěly tak daleko, že jmenovitě v horských krajinách na Českomoravské vysočině jako na Pelhřimovsku, Humpolecku, Vožicku, Voticku, Vlašimsku, Dolno-kralovicku, Sedlecku atd. tedy v krajích s nejhoršími dopravními poměry v Čechách vidíme, že lidé chodí několik hodin na dráhu pěšky a autobusy že jezdí prázdné. Následek toho: autobusové linky stávají se pro tyto kraje bezcennými a protože autobusy nikdo nejezdí, jest provoz na nich pro poštovní správu passivní. Jediná odpomoc jest snížení tarifů, které pro poštovní správu nebudou znamenati ztrátu ale zisk, protože autobusů bude se více používati.

Proto táží se podepsaní:

1. Jsou tyto poměry panu ministrovi známy?

2. Jest ochoten provésti snížení jízdného na autobusech ku prospěchu jak občanstva, tak i poštovní správy samé?

V Praze, dne 27. února 1923.

Tisk 1594/1.

V oboru soudnictví ve věcech dělnických jest nyní stále ještě hluboké roztříštění jak s hlediska organisace tak i také s hlediska práva.

Stran organisace záleží roztříštění v tom, že nyní rozhodování ve sporech z pracovního resp. služebního poměru přísluší řádným soudům, živnostenským soudům, rozhodčím výborům utvořeným na základě §u 122 živnostenského řádu, rozhodčím soudům a výborům na urovnávání sporů podle kolektivních smluv, jakož i jiným úřadům pro urovnávání takovýchto sporů podle dohody sjednané mezi zaměstnanci a zaměstnavately.

Tato mnohostrannost soudnictví v oboru práva dělnického nemohla však zabrániti tomu, že nejširší kruhy zaměstnanců vůbec musejí postrádati dobrodiní, aby o jejich věcech rozhodovaly zvláštní úřady pro rozhodování ve věcech dělnického práva. Táž mnohostrannost zavdává dále podle zkušeností vždy znovu podnět k nemilým sporům o příslušnost jednotlivých rozhodujících úřadů.

Jest na snadě, že při naznačeném stavu věcí různé soudy velice často jeví opačné stanovisko vůči projednávaným právním otázkám, jakož také rosudky a nálezy různých rozhodujících úřadů velice často podstatně se od sebe liší.

Dnešní stav vedl přirozeně k povážlivé právní nejistotě v kruzích zaměstnanců a vážně otřásl jejich důvěrou v soudnictví. Pronikavé zlepšení soudnictví v oboru práva dělnického jeví se tedy příkazem naléhavé nutnosti. Konečnou novou úprávu bylo by především zahájiti bezodkladnou úpravou živnostenského soudnictví.

Několik málo živnostenských soudů, jež posud existují, ukázalo svojí posavadní praxí s dostatek, že celkem vyhovělo zvláštním požadavkům, jež na ně byly kladeny. Aby zjednáno bylo nyní všem zaměstnancům stejné dobrodiní rychlého, levného a sociálního soudnictví a aby ve spojení s tím současně zákon o živnostenských soudech samotný přizpůsoben byl nové době, pokládáme za nutné,

a) aby rozmnoženy byly živnostenské soudy tak, aby plně odpovídaly skutečným potřebám; zásadně jest zříditi pro obvod každé politické okresní správy alespoň jeden samostatný živnostenský soud;

b) volební řád budiž přizpůsoben změněným poměrům; obzvláště buďtež zavedeny poměrné volby a osobám ženského pohlaví přiznáno také passivní právo volební;

c) ustanovení o procesuálních zmocněncích a zástupcích před živnostenskými soudy jest podrobiti nové úpravě, která dává mezi jiným také úředníkům organisací plně platné právo zastupovací;

d) věcná příslušnost živnostenského soudu má se bez výjimky vztahovati na všechny spory z poměru pracovního nebo služebního, při čemž na cenu sporného předmětu nebudiž hrán zřetel.

Podepsaní senátoři táží se tudíž vlády:

1. Jest vláda ochotna, přikročiti k pronikavé nové úpravě veškerého soudnictví, v oboru práva dělnického?

2. Jest vláda ochotna co nejrychleji provésti obzvláště nutné rozmožení živnostenských soudů a požadovanou změnu zákona o živnostenských soudech?

V Praze, dne 13. března 1923.

Auf dem Gebiete der Arbeitsgerichfsbarkeit herrscht gegenwärtig noch immer eine tiefeinschneidende Zersplitterung sowohl in organisatorischer als auch in rechtlicher Hinsicht.

Die organisatorische Zersplitterung ist darin gegeben, dass zur Zeit die Rechtssprechung in Streitigkeiten aus dem Arbeits, bezw. Dienstverhältnisse den ordentlichen Gerichten, den Gewerbegerichten, den auf Grund des § 122 der Gewerbeordnung geschaffenen schiedsgerichtlichen Ausschüssen, den kollektivvertraglichen Schiedsgerichten und Schlichtungsausschüssen, sowie zwischen Arbeitgeber und Arbeitnehmer vereinbarten anderen Schlichtungsstellen obliegt.

Diese Vielgestaltigkeit der Rechtssprechung auf arbeitsrechtlichem Gebiete hat jedoch nicht zu verhindern vermocht, dass weiteste Kreise der Arbeitnehmer der Wohltat der Rechtssprechung durch besondere arbeitsrechtliche Spruchstellen überhaupt entbehren müssen. Die gleiche Vielgestaltigkeit gibt ferner erfahrungsgemäss immer erneut Anlass zu unerquicklichen Auseinandersetzungen über die Zuständigkeit der einzelnen Spruchstellen.

Es liegt durchaus nahe dass angesichts der angedeuteten Sachlage die verschiedenen Gerichte überaus häufig eine gegensätzliche Einstellung zu den zu behandelnden Rechtsfragen aufzeigen, wie auch die Urteile und Erkenntnisse der verschiedenen Spruchstellen sehr oft wesentlich von einander abweichen.

Der heutige Zustand hat naturgemäss zu einer bedenklichen Rechtsunsicherheit in den Kreisen der Arbeitnehmer geführt und deren Vertrauen zur Rechtssprechung ernstlich erschüttert. Die durchgreifende Verbesserung der Rechtssprechung auf arbeitsrechtlichem Gebiete erweist sich also, als Gebot zwingender Notwendigkeit, Ihre endgültige Neuordnung wäre vor allem durch die sofortige Ausgestaltung des Gewerbegerichtswesens anzubahnen.

Die wenigen Gewerbegerichte, die bislang bestehen haben durch ihre seitherige Praxis hin länglich erwiesen, dass sie im allgemeinen den ihnen gestellten besonderen Aufgaben entsprochen haben. Die gleiche Wohltat rascher, billiger und sozialer. Rechtsprechung nunmehr allen Arbeitnehmern zuzuwenden und in Verbindung damit gleichzeitig das Gewerbegerichts-Gesetz selbst der Neuzeit anzupassen, halten wir für notwendig,

a) eine den tatsächlichen Bedürfnissen voll entsprechende Vermehrung der Gewerbegerichte; grundsätzlich ist für den Bereich jeder politischen Bezirksverwaltung zumindest ein selbständiges Gewerbegericht zu errichten;

b) die Wahlordnung ist den geänderten Verhältnissen anzupassen; im besonderen ist die Vehältniswahl vorzusehen und den Personen weiblichen Geschlechts auch das passive Wahlrecht zuzuerkennen;

c) die Vorschriften betreffend die Prozessbevollmächtigten und Vertreter vor dem Gewerbegerichte sind einer Neuregelung zu unterziehen, die u. a. auch den Gewerkschafts­ beamten das vollgültige Vertretungsrecht einräumt;

d) die sachliche Zuständigkeit des Gewerbegerichtes hat sich auf alle Streitigkeiten aus, dem Arbeits- bezw. Dienstverhältnisse ausnahmslos zu erstrecken, wobei auf den Wert des Streitgegenstandes keine Rücksicht zu nehmen ist.

Die unterzeichneten Senatoren stellen also an die Regierung die folgende Anfrage:

1. Ist die Regierung bereit, an eine durchgreifende Neuordnung der gesamten Rechtssprechung auf arbeitsrechtlichem Gebiete zu schreiten?

2. Ist die Regierung bereit im besonderen die,notwendige Vermehrung der Gewerbegerichte und die angestrebte Umgestalkung des Gewerbegerichts-Gesetzes raschestens durchzuführen?

Prag, am 13. März 1923.

Tisk 1594/2.

Podle přesného šetření zdá se býti zjištěno, že zboží odňaté podloudníkům na slezských hranicích, se odvádí finančnímu ředitelství v Opavě. Tam prý se toto zboží nejdříve nahromadí ve skladišti a pak se rozděluje za nepatrnou úplatu mezi úředníky finančního ředitelství. V poslední době prý množství zabaveného podloudnického zboží nabylo takových rozměrů, že zboží, oklikou přes finanční ředitelství za laciné ceny přichází zase na trh. Tímto způsobem se stává účel cla ilusorním a domácím živnostníkům způsobuje se veliká škoda.

Podepsaní táží se tudíž:

Jsou vylíčené poměry panu ministru financí známy a co zamýšlí učiniti, aby zamezil dalšímu poškozování obchodu a živností?

V Praze, dne 16. března 1923.

Auf Grund einwandfreier Erhebungen scheint es festgestellt, dass die an der schlesischen Grenze den Schmugglern abgenommenen Waaren der Finanzdirektion in Troppau abgegeben werden. Dort sollen dieseWaaren zunächst in einem Magazin aufgestapelt und dann an Beamte der Finanzdirektion gegen ein geringes Entgeld verteilt werden. In der letzten Zeit soll die Menge der konfiszierten Schmuggelwaare einen so grossen Umfang an-genommen haben. dass die Waaren auf dem Umweg durch die Finanzdirektion zu billigen Preisen. wieder in den Verkehr kommen. Auf diese Weise wird der Zweck des, Zo11es illusorisch gemacht und den heimischen Gewerbetreibenden ein schwerer Schaden zugefügt.

Die unterzeichneten stellen daher die folgende Anfrage:

Sind dem Herrn Finanzminister die geschilderten Zustände bekannt, und was gedenkt er zu tun, um eine, weitere Schädigung des Handels und Gewerbes hintanzuhalten?

Prag, am 16, März 1923.

Tisk 1594/3.

Před krátkou dobou přinesl panu ministerskému předsedovi blízký >Venkov< zprávu, že konečná likvidace státního obilního ústavu skončila schodkem 7 1/2 miliardy korun.

Toto sdělení zůstalo také od jiných vládních listů nepopřeno, bylo jen namítáno, že >obyvatelstvu z těchto již krytých ztrát další zatížení nevzejde<.

Poněvadž parlamentární cestou jedině roku 1921 byl na úhradu ztrát státního obilního ústavu požadován úvěr 2,2 miliardy a poněvadž přes opětovné dotazy v obou komorách parlamentu posud žádná zpráva o hospodářství státního obilního ústavu podána nebyla, táží se podepsaní pana ministerského předsedy a pana ministra financí:

1. Jest pravda, že bilance státního obilního ústavu skončila ztrátou 7,5 miliard?

2. Co způsobilo tuto ztrátu, ježto přece rozpětí, které bylo mezi přejímací cenou dodávaných domácích zemědělských plodin a mezi prodejními cenami státního obilního ústavu naopak dalo očekávati značný zisk?

3. Ze kterých prostředků, ze kterých fondů anebo jakými úvěrními operacemi uhražena byla ztráta státního obilního ústavu, o které se ve státních rozpočtech posledních let nečiní zmínky?

4. Jsou pan ministerský předseda a pan ministr financí ochotni, oběma komorám parlamentu předložiti roční bilance a likvidační závěrku státního obilního ústavu?

V Praze, dne 16. března 1923.

Vor kurzem brachte die dem Herrn Ministerpräsidenten nahe stehende Zeitung >Venkov< die Nachricht, dass die endgültige Liquidierung der Staatsgetreideanstalt mit einem Abgang von 7 und 1/2 Milliarden Kronen geschlossen habe.

Diese Mitteilung blieb auch von anderen Regierúngsblättern unwidersprochen; es wurde lediglich entgegengehalten dass >der Bevölkerung aus diesen schon gedeckten Verlusten keine weitere Belastung erwachsen werde<.

Da auf parlamentarischem Wege lediglich im Jahre 1921 ein Kredit von 2,2 Milliarden zur Deckung der Verluste der Staatsgetreideanstalt angefordert wurde, und da trotz wiederholter Anfragen der beiden Häusern des Parlamentes bisher noch kein Bericht liber die Geschäftsgebahrung der staatlichen Getreideanstalt erstattet worden ist, stehen die Unterzeichneten an den Herrn Ministerpräsidenten und an den Herrn Finanzminister die folgenden Anfragen:

1. Ist es richtig, dass die Bilanz der Staatsgetreideanstalt mit einem Verlust von 7,5 Milliarden abgeschlossen hat?

2. Durch welche Umstände ist dieser Verlust herbeigeführt worden, da doch die Spannung, welche zivischen den Übernahmspreisen der inländischen landwirtschaftlichen Lieferungsprodukte und den Verkaufspreisen der Staatsgetreideanstalt bestand, im Gegenteil einen ansehnlichen Gewinn erwarten liess?

3. Aus welchen Mitteln, aus welchen Fonden oder durch welche Kreditoperationen ist der in den Staatsvoranschlägen der letzten Jahre nicht erwähnte Verlust der Staatsgetreideanstalt gedeckt worden?

4. Sind der Herr Ministerpräsident und der Herr Finanzminister bereit, die Jahresbilanzen und den Liquidationsabschluss der Staatsgetreideanstalt den beiden Häusern des Parlamentes vorzulegen?

Prag, am 16. März 1923,

Ačkoli nejvyšší správní soud s velice obšírným odůvodněním rozhodl, že v soudních okresech, ve kterých více než 20 % domácího obyvatelstva jsou příslušníky německého jazyka, také cizinci požívají stejného práva jazykového jako tuzemci, jsou-li příslušníky tohoto jazyka, nepodrobil se řádný úřad soudní a správní tomuto rozhodnutí, nýbrž nutil cizince před zdejšími úřady, aby užívali jazyka českého (československého). Ministerstvo spravedlnosti dalo dokonce dojíti k novému rozhodnutí nejvyššího správního soudu, doufajíc, že tento soud zreviduje dřívější svůj názor. Naděje tato byla marnou. Nejvyšší správní soud rozhodl před měsícem opětně ve stejném smyslu jako dříve. Přes to však správní úřady neustávají ignorovati právní názor nejvyššího správního soudu a upírati cizincům jazykové právo, kteréž jim přísluší. Jest to stav, kterýž ve spořádaném státě trpěti nelze. Není pochybnosti o tom, že poslední slovo v této otázce má nejvyšší správní soud, a že se, správní úřady a řádné soudy s tímto názorem spřáteliti musí i tehdy, nepokládají-li ho za správný. Nedbati rozhodnutí správního soudu znamená anarchii, kterou vláda povinností svých vědomá trpěti nesmí.

Z tohoto důvodu tážeme se vlády:

1. Jak může vláda ospravedlniti, že správa a řádné soudy nedbají směrodatného právního názoru nejvyššího správního soudu, a

2. co zamýšlí vláda učiniti, aby učinila přítrž neospravedlněné a protizákonné oposici proti nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze, dne 16. března 1923.

Trotzdem das oberste Verwaltungsgericht mit sehr ausführlicher Begründung entschieden hat, dass in den Gerichtsbezirken, in welchen mehr als 20 % der einheimischen Bevölkerung Angehörige der deutschen Sprache sind, auch die Ausländer wenn sie dieser Sprache angehören, desgleichen Sprachenrechtes teilhaftig werden, wie Inländer, hat sich die ordentliche Gerichts- und Verwaltungsbehörde dieser Entscheidung nicht gefügt, sondern die Ausländer im Gebrauche vor den hiesigen Behörden genötigt, sich der čechischen (čechoslovakischen) Sprache zu bedienen. Das Justizministerium hat es sogar auf eine neue Entscheidung des obersten Verwaltungsgerichtes ankommen lassen, in der Hoffnung, dass dieses Gericht seine frühere Anschauung revidieren werde. Diese Hoffnung war vergeblich. Das oberste Verwaltungsgericht hat vor einem Monat neuerlich in dem gleichen Sinn entschieden wie früher. Nichts destoweniger fahren aber die Verwaltungsbehörden fort, die Rechtsanschauung des obersten Verwaltungsgerichtes zu ignorieren, und den Ausländern das ihnen gebührende Sprachenrecht vorzuenthalten. Es ist das ein Zustand, der in cinem geordneten Staatswesen nicht geduldet werden kann. Es ist kein Zweifel, dass das oberste Verwaltungsgericht das letzte Wort in dieser Fragezu sprechen hat, und dass sich Verwaltungsbehörden und ordentliche Gerichte mit dieser Anschauung auch dann befreunden müssen, wenn sie sie nicht für richtig halten. Die Nichtbeachtung verwaltungsgerichtlicher Entscheidungen, bedeutet eine Anarchie, welche eine ihrer Pflichten bewusste Regierung nicht dulden darf. Aus diesem Grunde richten wir an die Regierung die Anfragen:

1. Wie vermag es die Regierung zu rechtfertigen, dass die Verwaltung und ordentliche Justiz der massgebenden Rechtsanschauung des obersten Verwaltungsgerichtes nicht Rechnung trägt und

2. was gedenkt die Regierung zu tun, um der ungerechtfertigten und gesetzwidrigen Opposition gegen das oberste Verwaltungsgericht Einhalt zu tun.

Prag, am 16. März 1923.

Tisk 1594/5.

Dle novinářských zpráv jest úmyslem, a ten by1 částečně také již uskutečněn, na místě vládního nařízení k jazykovému zákonu vydati jednotlivé výměry různých ministerstev. Tento postup příčí se ústavě stejně jako jazykovému zákonu. Ústavní listina zná jen zákony a nařízení, nikoli však normativní výměry ministerstev, a nařízení jsou dle §u 84 ústavní listiny nařízeními vládními. Jazykový zákon stanoví v § 8, že bližší provedení zákona stane se nařízením státní moci výkonné. Spočívá-li již v tom že od platnosti ústavy uplynula 3 léta, aniž bylo vydáno prováděcí nařízení, flagrantní porušení jazykového zákona a ústavy, jejíž součást tvoří, totiž zvyšuje se porušení zákona a ústavy ještě tím, jakou cestou vláda se hodlá bráti. Ohražujeme se proti této nezákonnosti tím spíše, ježto dle §u 81 ústavní listiny o všech věcech povahy politické má vláda rozhodovati ve sboru a nikdo přece nebude pochybovati o tom, že jazykové otázky v tomto státě jsou povahy politické. Tážeme se vlády:

zda zamýšlí vydati prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, kdy hodlá toto nařízení vydati, a jak může ospravedlniti, že jednotlivá ministerstva pro nedostatek nařízení snaží se jazykovou otázku řešiti ministerskými výnosy?

V Praze, dne 17. března 1923.