Zeitungsnachrichten zufolge besteht die Absicht und sie ist auch schon zum Teil verwirklicht worden an Stelle einer Regierungverordnung zum Sprachengesetz einzelne Erlässe der verschiedenen Ministerien herauzugeben. Dieser Vorgang widerspricht der Verfassung ebenso wie dem Sprachengesetz. Die Verfassungsurkunde kennt nur Gesetze und Verordnungen, aber nicht normative Ministerialerlässe, und die Verordnungen sind nach § 84 der Verfassungsurkunde Regierungsverordnungen. Das Sprachengesetz verfügt im § 8, dass die nähere Durchführung des Gesetzes durch eine Verordnung der staatlichen Vollzugsgewalt erfolgt. Liegt schon darin, dass drei Jahre seit dem Inkrafttreten der Verfassung verstrichen sind, ohne dass eine Durchführungsverordnung erlassen worden wäre, eine flagrante Verletzung des Sprachengesetzes und der Verfassung, dessen Bestandteil es bildet, so wird die Gesetzes- und Verfassungsverletzung noch gesteigert, durch den Weg, den die Regierung einzuschlagen gedenkt. Wir verwahren uns gegen diese Gesetzwidrigkeit umsomehr, als nach § 81 der Verfassungsurkunde über alle Angelegenheiten politischer Natur die Regierung kollegial zu entscheiden hat und doch niemand daran zweifeln wird, dass Sprachenfragen in diesem Staate politischer Natur sind. Wir stellen an die Regierung die Anfragen:

ob sie eine Durchführungsverordnung zum Sprachengesetzezu erlassen gedenkt, wann sie diese Verordnung herausgeben will und wie sie es rechtfertigen kann, dass einzelne Ministerien beim Fehlen der Verordnung die Sprachenfrage durch Ministerialerlässe zu lösen bestrebt sind?

Prag, am 17. März 1923.

Tisk 1594/6.

Zákonem ze dne 15. prosince 1922 o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních a vojenských zaměstnanců odpadají přídavky II. třídy rodinné pro ty svobodné zaměstnance, kteří jsou živiteli rodin. Tito staví se ve svých požitcích na roveň ostatním svobodným zaměstnancům. Naproti tomu ponechává zákon přídavky bezdětných osob ženatých do 1. dubna v plné výměře a zkracuje je pak pouze o 20 %. Ženatý, který před 1. lednem 1923 uzavřel manželství, podrží tedy >přídavek na ženu<, oproti čemuž svobodný živitel rodiny náhle od 1. ledna jest poukázán na tak nesmírně nízkou odměnu osamocených osob svobodných. A přece jde ve druhém případě zpravidla o vydržování starých, churavých, výdělku neschopných příslušníků rodiny. Praví-li důvodová zpráva, že tak stanoveno bylo proto, poněvadž toto ustanovení vedlo k neoprávněným požadavkům, vyplývá z tohoto odůvodnění jen to, že na příště bylo přísně zamítati požadavky neoprávněné, nikoli však že také na oprávněné požadavky nesmí býti vzato zřetele.

Podepsaní táží se tudíž vlády, zdali by byla ochotna v přechodné době těm svobodným osobám, které jsou úplně nemajetny, musí úplně samy vydržovati k výdělku neschopné příslušníky rodiny, obzvláště staré rodiče a sourozence a do 1. ledna t. r. braly přídavky II. třídy rodinné, poskytnouti výpomoc ve výši II. třídy rodinné se zpětnou platností od 1. ledna 1923 za těchže redukčních podmínek, jak se přiznává bezdětným osobám ženatým, které se oženily před 1. lednem.

V Praze, dne 17. března 1923.

Durch das Gesetz vom 15. Dezember 1922, betreffend die Dienst-, Ruhe- und Versorgungsgenüsse der Zivil und Militärbediensteten entfallen die Zulagen der II. Familienklasse für jene ledigen Angestellten, welche Familienerhalter sind. Diese werden in ihren Bezügen den übrigen ledigen Angestellten gleichgestellt. Hingegen belässt das Gesetz die Zulagen der kinderlosen Verheirateten bis 1. April im vollen Ausmasse u. kürzt diese so dann nur um 20 %. Der Verheiratete, welcher vor dem 1. Jänner 1923 eine Ehe geschlossen hat, behält daher die >Frauenzulage<, wogegen der ledige Familienerhalter plötzlich ab 1. Jänner auf die so amterordentliche niedrige Entlohnung der alleinstehenden Ledigen angewiesen ist. Und doch handelt es sich im zweiten Falle in der Regel um die Erhaltug alter, kränklicher, erwerbsunfähiger Familienangehörigen. Wenn der Motivenbericht sagt, diese Bestimmung sei deshalb getroffen worden, >weil sie zu unberechtigten Forderungen< führte, ergibt sich aus diesem Argumente nur, dass künftighin unberechtigte Forderungen strenge zurückzuwisen waren, nicht aber, dass auch berechtigte Forderungen keine Berücksichtigung finden dürfen.

Die Gefertigten stellen daher an die Regierung, die Anfrage, ob sie gewillt wäre, in der Übergangszeit jenen Ledigen, welche vollkommen vermögenslos sind, erwerbsunfähige Familienangehärige, besonders alte Eltern und Geschwister ganz allein zu erhalten haben und bis 1. Jänner d. l. J. die Zulagen der II. Familienklassen bezogen haben, eine Aushilfe in der Höhe der II. Familienklasse rückwirkend vom 1. Jänner 1923 unter denselben Re-duktionsbedingungen zu gewähren, wie sie den kinderlosen Verheirateten, welche sich vor dem 1. Jänner verheiratet haben, zugestanden werden.

Prag, am 17. März 1923.

Tisk 1594/7

Abg. Dr. Alois Baeran vor dem Prager Schwurgerichte<. Při vydávání tohoto díla požádán byl tiskový úřad za dovolení, aby se censura dála po jednotlivých arších. Tento druh předběžné censury povolen byl ohledně dvou prvých archů (str. 1-32). V těchto dvou arších bylo zabaveno 6 míst. Když byly předloženy k censuře další archy, sdělil censurní úřad, že nepovoluje dále předběžnou censuru, nýbrž že teprve po úplném předložení díla sdělí censurní nález. Proto bylo hotové dílo censurnímu úřadu předloženo v sobotu dne 3. t. m. Dne 5. t. m. došel censurní výměr, dle kterého v arších 3-17 byla zabavena další 4 místa.

Když se dne 12. t. m. započalo s rozesíláním a prodejem, dostavil se do tiskárny policejní komisař s 8 policejními orgány a prohlásil celý náklad za zabavený, poněvadž censurní úřad dodatečně shledal, že v interpelaci senátorů Niessnera a Polacha místo označené na str. 256-257 rovněž mělo býti shledáno závadným. Přes námitky administrace zabaveny byly mimo hotové knihy také z knihařství volné archy 1-15, volné obaly a volné obrazy, tedy části nezávadné; a odvezeny na valníku. S pouhým zabavením volných archů 16 a 17, jež obsahovaly místa. která znovu byla shledána závadnými, nechtěl se policejní úřad spokojiti. Policejní úřad dovolil si dokonce rozkázati návěštnímu ústavu. aby ihned přelepil plakát, jenž oznamoval vydání knihy, ačkoli tento plakát byl před tím policejně schválen. Teprve důraznému sprostředkování se podařilo dosíci u brněnského policejního ředitele Rychetského, že bylo tiskárně dovoleno na vlastní útraty do knihařství dopraviti zpět volné archy 1-15, volné obaly knižní a volné obrazy. Ovšem valná část těchto vrácených částí stala se následkem dvojí dopravy po otevřeném valníku a neodborným zacházením při nakládání, skládání a ukládání u policejního ředitelství nepotřebnou. Z celého způsobu zabavení vyplývá, že se censurnímu úřadu nejednalo jen o to, aby, se zabránilo rozšiřovati závadná nová místa, nýbrž hlavně o to, poškoditi materielně administraci časopisu >Brünner Montagsblatt<. Při tom obzvláště přihlédnouti jest k tomu, že redakce v každé příčině vyhověla při předkládání censury a že sama nemá jakékoli viny na dodatečném zabavení immunisované interpelace.

Celé jednání censurního úřadu ukazuje v tomto případě celou řadu neoprávněných a nezákonných svévolností, jaké sotva lze ještě předstihnouti.

Podepsaní dovolují si tudíž otázati se pana ministra vnitra a spravedlnosti:

1. Jakým právem provádí se na jednom díle několikeré zabavení v různém čase?

2. Jakým právem zabavuje tiskový úřad interpelaci v senátě immunisovanou?

3. Kdo nahradí administraci časopisu >Brünner Montagsblatt< škodu bez jejího zavinění vzniklou?

V Praze, dne 17. března 1923.

Das >Brünner Montagsblatt< hat eine Druckschrift herausgegeben >Abg. Dr. Alois Baeran vor dem Prager Schwurgerichte<. Bei Anfertigung dieses Werkes wurde die Pressbehörde ersucht, zu gestatten, dass die Zensur bogenweise vorgenommen werde. Diese Art Vorzensur wurde bezüglich der ersten zwei Bogen (Seite 1-32) bewilligt. In diesen 2 Bogen wurden 6 Stellen beschlagnahmt. Als weitere Bogen zur Zensur vorgelegt wurden, eröffnete die Zensurbehörde, dass sie nicht weiter die Vorzensur bewilligen, sondern erst nach vollständiger Vorlage des Werkes den Zensurbefund bekannt geben werde. Deshalb wurde das fertige Werk Samstag, den 3. d. M. der Zensurbehörde vorgelegt. Am 5. d. M. kam der Zensurbescheid, laut welchem in den Bogen 3-17 weitere 4 Stellen beschlagnahmt wurden.

Als am 12. d. M. mit dem Versand und Verschleiss begonnen wurde, erschien in der Druckerei ein Polizeikommissär mit 8 Polizeiorganen und erklärte die gesamte Auflage für beschlagnahmt, weil nachträglich von der Zensurbehörde gefunden wurde, dass in der Interpellation der Senatoren Niessner und Polach die auf Seite 256-257 eingezeichnete Stelle ebenfalls zu beabständen gewesen wäre. Trotz Einspruch der Verwaltung wurden ausser den fertigen Büchern auch aus den Buchbindereien die losen Bogen 1-15, die losen Umschlage und die losen Bilder, also Bruchteile, die nicht beanständet wurden, beschlagnahmt und auf Streifwagen fortgeschleppt. Mit der blossen Beschlagnahme der losen Bogen 16 und 17, die die neuerlich beanständete Stelle enthielten, wollte sich die Polizeibehörde nicht begnügen. Die Polizeibehörde erlaubte sich sogar, der Plakatierungsanstalt den Befehl zu erteilen das Plakat, das das Erscheinen des Buches anzeigte, sofort zu überkleben, trotzdem diese Plakate vorher die polizeiliche Genchmigung erhalten hatten. Erst einer eindringlichen Vermit lung gelang es beim Brünner Polizeidirektor Rychecky durchzusetzen, dass der Druckerei bewilligt wurde, auf eigene Kosten die losen Bogan 1 bis 15, die losen Buchumschläge und die losen Bilder in die Buchbindereien zurückzutransportieren. Natürlich war von diesen zurückgestellten Buchteilen ein grosser Teil infolge des zweimaligen Transportes auf offenen Streifwagen und durch unsachgemässe Behandlung beim Aufladen, Abladen und Einlagern bei der Polizeidirektion unbrauchbar geworden. Aus der ganzen Art der Beschlagnahme ergibt sich, dass es sich der Zensurbehörde nicht allein darum handelte, die Verbreitung der beanständeten neuen Stelle zu verhindern, sondern hauptsächlich darum, die Verwaltung des Brünner Montagsblattes materiell zu schädigen. Hiebei ist besonders zu beachten, dass die Schriftleitung der gesetzlichen Verpflichtung bet Vorlage der Zensurstücke in jeder Hinsicht entsprochen hat und an der nachträglichen Beschlagnahme der immunisierten Interpellation ohne jedes eigene Verschulden ist.

Das ganze Verhalten der Zensurbehörde zeigt im vorliegenden Falle eine ganze Reihe unberechtigler und ungesetzlicher Eigenmächtigkeiten, wie sie kaum noch überboten werden können.

Die Unterfertigten erlauben sich deshalb, an den Herrn Minister des Innern und der Justiz die Anfrage zu richten:

1. Mit welchem Rechte werden an einem Werke mehrmalige Beschlagnahmen in verschiedenen Zeitfolgen vorgenommen?

2. Mit welchem Rechte wird eine im Senate immunisierte Interpellation von der Pressbehörde beschlagnahmt?

3. Wer vergütet der Verwaltung des >Brünner Montagsblattes< den ohne ihr Verschulden entstandenen Schaden?

Prag, am 17. März 1923.

Tisk 1594/8.

V obšírné odpovědi na interpelaci, kterou podal poslanec Slavíček, odhalil pan ministr věcí zahraničních s uznání hodnou otevřeností neslýchané skandální poměry, které až do roku 1922 panovaly u československého vyslanectví v Tokiu a které >vážnost československé republiky obzvláště v Japonsku těžce poškodily<. Nejsmělejší karikatury operetních vyslanectev daleko jsou zastíněny hloupostí, lehkovážností a špatností, kterou osvědčilo naše diplomatické zastoupení v Tokiu. Střediskem neslýchaných skandálů, které dle vylíčení pana dra Beneše >zničily veškerou disciplinu a přivodily anarchii, vzájemný boj všech proti všem<, jsou vyslanec Pergler a jeho soukromý tajemník Novák, z něhož se dle zprávy pana ministra >vyklubal podvodník a ničemný člověk<. Ostatně nechyběl tomuto muži humor, což se ukazuje obzvláště ve falšování depeší, kterými své suspendování, ministrem nařízené, proměnil v povýšení, své propuštění v rozkaz k výplatě náležité sumy na cestu domů. Ohledně vyslance Perglera dokazuje pan ministr netoliko jeho úplnou neschopnost pro jeho vysoký úřad, nýbrž také různé podvodné manipulace. >Měl ve zvyku<, praví dr Beneš, >směšovati na vyslanectví své peníze se státními, rovněž bez platebních poukazů ministerstva vybírati vysoké obnosy pro sebe i svojí rodinu.které namnoze dosud nejsou řádně vyúčtovány<, Lživým, ale pod čestným slovem podaným prohlášením vylákal konečně Pergler na československém vyslanectví ve Washingtoně obnos 3.000 dolarů. >Když Pergler<, praví dr Beneš, >takovýmto způsobem ministerstvo zahraničních věcí výslovně podvedl, toto již neváhalo nastoupiti úřední cestu a předložiti ministerské radě návrh na pensionování Perglera ve smyslu §u 80 služební pragmatiky. Návrh byl ministerskou radou schválen a dne 12. října 1922 podepsán presidentem republiky<.

Podepsaní nemohou pochopiti, že muž, jemuž výtýkána a prokázána byla tak těžká provinění, nejen že nebyl postaven před trestní soud, nýbrž byl dán s pensí na odpočinek.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra věcí zahraničních:

1. Za jakých podmínek stalo se pensionování Perglera a jak vysoká pense byla mu vyměřena?

2. Jak může pan minístr odůvodniti, že pro úředníka, jenž usvědčen byl z podvodu, spáchaného na nadřízeném úřadě, nenavrhl alespoň propuštění, nýbrž pensionování?

3. Jest nějaká souvislost mezi tímto nesrozumitelně mírným jednáním s Perglerem a jeho hrozbou, že sám celý případ uveřejní a že tím z této otázky učiní politickou aféru?

V Praze dne 19. března 1923.

In einer ausführlichen Beantwortung der vom Abg. Slavíček eingebrachten Interpellation hat der Herr Minister des Äusseren die unerhört skandalösen Zustände, die bis in das Jahr 1922 bei der čechoslowakischen Gesandtschaft in Tokio herrschten und die >die Seriosität der čechoslow. Republik insbesondere in Japan schwer geschädigt haben<, mit anerkennenswertem Freimut aufgedeckt. Die kühnsten Karikaturen der Operetten-Gesandtschaften werden durch das, was unsere Tokioer diplomatische Vertretung an Dummheit. Leichtsinn und Schlechtigkeit leistete weit in den Schatten gestellt. Im Mittelpunkte der unerhörten Skandale, die nach Herrn Dr. Beneš Darstellung >jede Disziplin vernichtete< und einen Zustand der Anarchie, einen gegenseitigen Kampf aller gegen alle >herbeiführten; stehen der Gesandte Pergler und sein Privatsekretär Novák der sich nach dem Berichte des Herrn Ministers >als Betrüger und nichtsnutziger Mensch entpuppte<. Übrigens hat es diesem Manne nicht an Humor gefehlt, was sich besonders in den Depeschenfälschungen zeigt, durch die er seine vom Minister angeordnete Suspendierung in ein Avancement, seine Entlassung in einen Auftrag zur Auszahlung einer entsprechenden Summe für die Heimreise umwandelte. Betreffs des Gesandten Pergler weist der Herr Minister nicht nur dessen vollständige Unfähigkeit für seinen hohen Posten, sondern auch mannigfache betrügerische Manipulationen nach. >Er hatte<, sagt Dr. Beneš, >die Gewohnheit in der Gesandtschaft seine Gelder mit staatlichen zu vermengen, ebenso ohne Zahlungsanweisungen des Ministeriums hohe Beträge für sich und seine Familie zu verwenden, die vielfach bis jetzt noch nicht ordentlich verrechnet sind<. Durch, eine lügnerische, aber unter Ehrenwort abgegebene Erklärung hat Pergler schliesslich der Čechoslow. Gesandtschaft in Washington einen Betrag von 3000 Dollars herausgelockt. >Als Pergler<, sagt Dr. Beneš, >auf solche Art am Aussenministerium ausdrücklich einen Betrug verübt hatte, trug dieses keine Bedenken mehr, den Amtsweg zu betreten und im Ministerrate den Antrag auf Pensionierung Perglers im Sinne des § 80 der Dienstpragmatik zu unterbreiten. Der Antrag wurde vom Ministerrate genehmigt und am 12. Oktober 1922 vom Präsidenten der Republik unterzeichnet<.

Die Unterzeichneten können es nicht verstehen, dass ein Mann, dem so schwere Verfehlungen vorgeworfen und nachgewiesen wurden, hiefür nicht nur nicht strafgerichtlich belangt, sondern mit einer Pension in den Ruhestand versetzt wurde.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister des Äusseren nachstehende Anfragen:

1. Unter welchen Bedingungen erfolgte die Pensionierung Perglers und wie hoch wurde sein Ruhegehalt bemessen?

2. Wie vermag es der Herr Minister zu begründen, dass er für einen des Betruges an seinem vorgesetzten Amte überführten Beamten nicht wenigstens die Entlassung, sondern die Pensionierung beantragt hat?

3. Besteht zwischen dieser unverständlich milden Behandlung Perglers und seiner Drohung, er selbst werde den ganzen Fall veröffentlichen und dadurch die Frage zu einer politischen Affäre gestalten, irgend ein Zusammenhang?

Prag, am 19. März 1923.