Nedůvěra k zaměstnancům stávkovavším je pochopitelným důsledkem jejich chování krátkou dobu po složení slibu; oni to byli, kteří, ač dnes ujišťují, že jsou Slováky, nechtěli zapomenouti minulosti, nepochopili těžce nabyté svobody, nedůvěřovali republice a stávkou, ať dobrovolnou či vnucenou chtěli si zajistiti budoucnost - ovšem jinde.

Téměř všichni stávkovavší se chovají tak, že vzbuzují dojem odpůrců nového státního útvaru. V úřadě a na ulicích, ve veřejných místnostech, v rodině i v kostele mluví maďarsky a sejdou-li se dva, byť by i znali slovensky, rozmlouvají maďarsky, jen když vidí, že nejsou pozorováni. Že posílají děti do maďarských škol, zdá se jim býti samozřejmým a také se tím nijak netají. Projevují tím vším neustále touhu po bývalých časech a nedovedou a nechtějí si uvědomiti, že za ně všechny mohli býti přijati do státních služeb poctiví Slováci, kteří by byli vděčni za propůjčená jim místa.

Že ke stávce nebyl nikdo přímo nucen, jist zřejmo z toho, že mnoho býv. uherských poštovních zaměstnanců skutečně nestávkovalo a slouží podnes.

Ze stávkujících bylo převzato v obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě 24 úředníků a 28 podúředníků a zřízenců. Všichni byli ustanoveni prozatímně; potvrzení jejich v trvalé vlastnosti může se díti po zkušenostech, o nich během času nabytých, pouze individuelně. Některým z nich možno snad přiznati polehčující okolnosti, za naprosto spolehlivé nelze je však potom, co se stalo, ani po dosud uplynulé zkušební době označiti. Hmotně není z nich nikdo poškozen, neboť mají propočítanou celkovou služební dobu a mimo tak zvanou slovenskou výhodu, tytéž požitky, jako ostatní zaměstnanci.

Nevidím tudíž, proč by byl specielně stávkovavší personál v Nových Zámcích tímto opatřením ohrožen. Prokáží-li tito zaměstnanci časem svoji naprostou spolehlivost a neproviní-li se jinak, není se jim ničeho obávati.

Podotýkám, že jsem uložil ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě, aby, dbajíc náležité opatrnosti, všechny případy stávkovavších zaměstnanců, svého času do služby přijatých, přezkoušelo a podle výsledku vykonaného šetření učinilo příslušné návrhy. Návrhy tyto budou ministerstvem pošt a telegrafů vyřízeny tak, jak toho vyžaduje zájem a bezpečnost státu; neb v zájmu ochrany státu možno svěřiti úkony státní služby pouze takovým zaměstnancům, kteří jsou naprosto spolehliví. A pokud neprokáží zaměstnanci, o něž běží, svoji příchylnost ke státu, který je i jejich rodiny živí, musí býti dána poštovní správě možnost, aby vyvodila z toho důsledky.

Bod druhý první části interpelace dotýká se otázky eminentní důležitosti, otázky obsazení míst přednostů velkých poštovních úřadů na Slovensku.

Přihlíží-li se k předeslanému, jest zřejmo, že poměry na Slovensku vyžadují toho, aby na místech těch byli ustanoveni úředníci osvědčení a v každém směru naprosto spolehliví. Všechna tato místa byla se po pečlivém uvážení všech důležitých okolností, jak se stanoviska celostátního, tak i specielních potřeb dotyčných úřadů.

Z dosud obsazených 27 míst poštovních ředitelů v obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě, jest obsazeno 13 míst úředníky slovenskými. Nesrovnává se tudíž se skutečností, že ani 3 Slováci, konající službu přednostenskou, nebyli ustanoveni přednosty úřadů. - Ze tří úředníků, v interpelaci výslovně jmenovaných, totiž poštovního místoředitele Petra Krny, poštovního vrchního kontrolora Štěpána Rennera a poštovního vrchního oficiála Jana Trebichovského, koná službu přednosty úřadu pouze jediný Renner. - Všichni tři súčastnili se soutěže, vypsané na místa poštovních ředitelů na Slovensku. O soutěži není dosud rozhodnuto.

Obsazení přednostenských míst dotyčných ú řadů třeba provésti jedině se zřetelem na služební zájmy a tak, aby za ně poštovní správa mohla převzíti vždy a v každém směru plnou zodpovědnost.

Výslovně znovu podotýkám, že místa přednostů poštovních úřadů na Slovensku byla a jsou obsazována cestou soutěže, takže nelze vůbec mluviti o nějakém nároku jednotlivců na tato místa.

Ad II. Ke druhé části interpelace o přijímání absolventů trojtřídních obchodních škol na Slovensku do služeb poštovních a železničních uvádíme, že státní správa neodmítala jejich žádosti o přijetí do poštovních služeb a přijímala je, pokud jinak vyhovovali. Není ovšem vyloučeno, že po 15. listopadu 1921, kdy se vláda usnesla, zastaviti přijímání nových sil, byly zamítnuty vedle žádostí jiných též žádosti těchto absolventů. Pokud však poštovní správa nové poštovní praktikanty přijímala, nečinila rozdílu mezi těmito uchazeči a jinými absolventy obchodních akademií; naopak vítala vždy žádosti uvědomělých Slováků, znalých státního jazyka, vyhovovali-li jen jinak stanoveným předpokladům.

V oboru železniční správy jsou všechny žádosti o přijímání do služeb státních drah od dubna 1921 odmítány z toho důvodu, že v této době byl v železniční službě vzhledem k nadbytku personálu vydán všeobecný zákaz přijímati nový železniční personál. Z toho nebylo výjimky ani u absolventů trojtřídní, t. zv. obchodní školy maďarského typu na Slovensku, jež má patrně interpelace na zřeteli. Že tito absolventi nebyli snad odmítáni z důvodu, v interpelaci uváděného, že jejich předchozí školní vzdělání neodpovídá obchodním školám českým, vysvítá také z toho, že když bylo nutno postarati se o nepatrné doplnění stavu úředníků se středoškolským vzděláním na Slovensku, bylo přijato také několik absolventů řečené školy maďarského typu, při čemž byli co do předchozího vzdělání zcela na roveň postaveni absolventům obchodní akademie českého typu.

V Praze, dne 14. dubna 1923.

Tučný v. r.,
ministr pošt a telegrafů.

Stříbrný v. r.,
ministr železnic.

Při žádostech, domáhajících se na základě §u 12. nemocenského zákona zřízení zemědělských nemocenských pokladen, setkávají se křižující se zájmy súčastněných stran; zaměstnavatelé zastávají často jiné stanovisko než zaměstnanci a dosavadní nositelé nemocenského pojištění. Tam, kde jsou protichůdná hlediska zájemníků, jest státní správa lehce vysázena stížnostem té neb oné skupiny zájemníků, poněvadž každá tato skupina jinak nazírá na ty které skutkové okolnosti, jichž souhrn tvoří základnu pro rozhodnutí příslušného úřadu.

Tak tomu bylo i při žádostech o zřízení zemědělských nemocenských pokladen.

Když proti výsledkům vyšetření, jež prováděly okresní správy politické, se ozvaly stížnosti jednou z té, jednou z oné skupiny zájemníků, bylo nutno zemské správy politické upozorniti, že šetření u jednotlivých žádostech musí býti co nejbedlivější a že všechny dle zákona směrodatné okolnosti, na jichž podkladě se má o žádostech rozhodovati, musí býti zjištěny co nejpřesněji zejména slyšením všech zájemníků.

Doporučovalo se proto stanoviti pro šetření tato postup dle jednotných směrnic, aby tak byla sjednána jednotná, všem oprávněným zájmům súčastněných stran vyhovující základna směrnic pro celý postup úřadů, jimž přísluší buď konati šetření nebo rozhodovati o žádostech za zřízení zemědělských nemocenských pokladen.

Směrnice tyto jsou pak za předpokladu §u 12 nemocenského zákona směrodatny pro povolování zřízení zemědělských nemocenských pokladen.

Nejsou-li splněny podmínky §u 12 nemocenského zákona, nepovoluje se zřízení zemědělských nemocenských pokladen a proti případnému samovolnému tvoření jich, pokud by k tomu snad došlo, zakročilo již, případné zakročilo by ministerstvo sociální péče se vším důrazem, aby zjednalo platnost zákona.

V Praze, dne 20. března 1923.

Habrman v.r.,
ministr sociální péče.

Bei Gesuchen, welche die Errichtung von landwirtschaftlichen Krankenkassen auf Grund des § 12 des Krankenversicherungsgesetzes anstreben, treffen gegenseitig sich kreuzende Interessen der beteiligten Parteien zusammen die Arbeitgeber vertreten oft einen anderen Standpunkt als die Arbeitnehmer und die bisherigen Träger der Krankenversicherung. ln solchen Fällen, wo der Standpunkt der Interessenten ein entgegensetzter ist, ist die Staatsverwaltung leicht den Beschwerden dieser oder jener Interessentengruppe ausgesetzt, weil jede solche Gruppe die bezüglichen tatsächlichen Umstände, welche zusammengefasst die Grundlage für die Entscheidung der zuständigen Behörde bilden, von einem anderen Standpunkte aus betrachtet.

So war dies auch bei den Gesuchen um die Errichtung von landwirtschaftlichen Krankenkassen der Fall.

Als gegen die Ergebnisse der seitens der politischen Bezirksverwaltungen gepflogenen Erhebungen einmal von dieser, das anderemal von jener Interessentengruppe Beschwerden laut wurden, war es notvrendig die politischen Landesverwaltungen darauf aufmerksam zu machen, dass die Erhebungen über die einzelnen Gesuche sorgfälltigst zu pflegen und dass sämtliche nach dem Gesetze massgebenden Umstände, auf deren Grundlage über die Gesuche zu entscheiden ist, mit tunlichster Genauigkeit insbesondere durch Anhörung sämtlicher lteressenten sicherzustellen sind.

Es empfahl sich daher für diese Erhebungen einen Vorgang nach eirheitlichen Richtlinien festzusetzen, um auf diese Weise eine einheitliche, sämtlichen berechtigten Interessen der beteiligten Parteien entsprechende Grundlage der Richtlinien für den ganzen Vorgang derjenigen Behörden zu schaffen, welche über die Gesuche um die Errichtung von landwirtschaftlichen Krankenkassen entweder Erhebungen zu pflegen oder zu entscheiden haben.

Diese Richtlinien sind sodann unter den Voraussetzungen des § 12 des Krankenversicherungsgesetzes für die Bewilligung zur Errichtung von landwirtschaftlichen Krankenkassen massgebend.

Sind die Bedingungen des § 12 des Krankenversicherungsgesetzes nicht erfüllt, so wird die Errichtung von landwirtschaftlichen Krankenkassen nicht bewilligt, und gegen eine allfällige eigenmächtige Errichtung solcher, insofern sie etwa zustande kommen sollte, schritt das Ministerium für soziale Fürsorge bereits ein, bzw. würde dasselbe mit allem Nachdrucke einschreiten, umi dem Gesetze Geltung zu verschaffen.

Prag, am 20. März 1923.

G. Habrman m. p.,
Minister für söziale Fürsorge

Zákon ze dne 9. dubna 1870, čís. 46 ř. z. praví, že určení školného na středních školách jest zůstaveno ministrovi kultu a vyučování, a uherský zákonný článek XXX z roku 1883 v § 19 uvádí, že ministr kultu a vyučování stanoví školné na školách středních, jež jsou mu bezprostředně podřízeny. Oběma těmito zákony dává se tudíž ministrovi školství zmocnění, aby stanovil školné. Tím samozřejmě nutno rozuměti nejen určení výše školného, nýbrž i ustanovení všech modalit s vybíráním školného souvisejících, tudíž i způsobu, jakým má býti zjištěna výše školného, jež ten který žák má platiti. Jestliže tedy za základ pro určení výše školného byla ve vládním nařízení z 19. prosince 1921, čís. 463 Sb. z. a n., vzata daň z příjmu, nelze v tom spatřovati překročení zmocnění, daného výše uvedenými zákony. V opatření tom nelze také shledávati neoprávněné prozrazování příjmových poměrů poplatníkových v duchu § 246 zákona z 25. října 1896, čís. 220 ř. z. ve znění, upraveném zákonem z 23. ledna 1914 čís. 14 ř. z., neboť toto oznamování příjmů úředním osobám opírá se o vládní nařízení. Při tom dlužno uvésti, že profesorským sborům byla povinnost zachovati úřední tajemství při této příležitosti důrazně připomenuta.

Od tohoto opatření nelze se zdržeti ani námitkou, že tímto způsobem se uvádějí majetkové poměry rodičů zbytečně v podrobnou známost učitelů, pro něž každý žák, ať jest dítětem chudých, či majetných rodičů, jest rovnocenný. Dlužno poukázati na to, že před platností tohoto vládního nařízení profesorské sbory podávaly zemským školním radám návrh na osvobození od školného a znaly tudíž již tehdy majetkové poměry rodičů žáků, kteří se osvobození domáhali, a přece prakse ani v nejmenším neukázala, že by to bylo nějak na závadu jejich pedagogické působnosti.

Tvrdí-li se pak, že téměř na všech školách středních se vytvořila naprosto nevhodná a nepřípustná prakse tím, že profesoři rozdali blankety žákům a opět je po vyplnění rodiči od nich vybírali, dlužno upozorniti, že vydány byly již výnosem z 11. listopadu 1922, čís. 115233 (Věstník ministerstva školství a národní osvěty 1922, čís. 157) příslušné pokyny. Ředitelství byla totiž upozorněna, že nepřejí-li si rodiče (zákonní živitelé) žáků, aby se jejich výkaz příjmový dostal do rukou žákových, mají právo tento výkaz předložiti ve stanovené lhůtě přímo ředitelství střední školy, a že ředitelství jsou povinna tyto výkazy příjmouti. Právě tak jest v takových případech i vrácení příjmových výkazů zaříditi tak, aby přišly opět přímo do rukou rodičů bez účasti žáků.

Pokud se námětu týče, že by vybíráním školného podle uvedeného vládního nařízení měly býti pověřeny státní úřady finanční, dlužno míti na paměti, že škola má daleko spíše možnost, míti v náležité evidenci žáky ústavu zvláště když pocházejí z míst, jež leží v území zcela jiné berní správy, než na kterém se nachází střední škola. Vedle toho padá na váhu, že finanční úřady jsou nyní i pro nejbižší budoucnost pracemi tak přetíženy, že jest nemožno přiděliti jim ještě nějakou novou agendu.

Nejeví se tedy tou dobou nutným, aby vládní nařízení z 19. prosince 1921, čís. 463 Sb. z. a n. bylo odvoláno a nahrazeno nařízením jiným. Školská správa neuzavírá se ovšem myšlence, provésti eventuálně ve vhodné době novou úpravu, ale z důvodů výše uvedených nepokládá za nutné, aby se tak stalo hned, neboť zkušeností, kterých bylo letos nabyto, je dosud příliš málo, než aby se mohly státi podkladem definitivního úsudku. Pokud pak se týče požadavku, aby správy škol praktikovaly předpisy o školném tak, aby tím výchova netrpěla, bylo již, jak uvedeno výše, zařízeno, čeho třeba.

V Praze, dne 10. března 1923.

Rudolf Bechyně, v.r.,
ministr školství a národní osvěty.

Interpelace spočívá na nedorozumění, neboť příslušný passus mé řeči zněl:

>Přednesli jste svůj základní požadavek, že si přejete školu vybudovanou v duchu národním, pokrokovém a demokratickém. Je pochopitelné, že po svržení nenáviděného jařma cizovlády vznikla horoucí snaha, aby bylo odstraněno všechno, co by nám starou porobu připomínalo. Chápu, že se v prvém obratu vše odvrací od němčiny, že se snaží každý seznámiti se s kulturou západní, učí se francouzštině a angličtině, že se horlivě překládá ze západních literatur. Obávám se však, že se z přílišné obavy před vlivem německého ducha dopouštíme zlé chyby. V negaci německého ducha nevěnuje se dosti pozornosti němčině. V tom směru rád bych viděl obrat. Nelze přece odčiniti dvou nezvratných faktů: 1. že stát náš z větší části obklopen je státem německým; sousedství toto je dáno přírodou a zeměpisu nelze změniti; 2. že 70-80 milionů Němců representuje v celém duchovém a politickém a hospodářském světě značnou moc. Neklamme se tím, že dnes stát německý je rozvrácen. Kdo správně politicky myslí, pochopí, že za 10-15 let se Německo opět zkonsoliduje, a že vstoupí jako význačný činitel na forum mezinárodního závodění. Máme tedy jen 10-15 let času k vnitřnímu vybudování a upevnění své samostatnosti. Těch několika let musíme užíti k zesílení našeho státu s největší intensitou a připravovati se ve všech směrech, abychom vlivu Německa mohli úspěšně čeliti. Proto myslím, že si musíme všimati i kultury a techniky německé; to úzce souvisí s pěstováním němčiny na střední škole. Starý výrok profesora Masaryka, který je dnes našim presidentem: >Němčinou proti němčině!< má dosud svůj hluboký praktický smysl<.

Připomínám, že celá má dotyčná řeč jest uveřejněna ve >Věstníku československých profesorů<, ročník 30, číslo 9, strana 128-131.

V Praze, dne 6. ledna 1923.

Rudolf Bechyně v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Die Interpellation beruht auf einem Missverständnisse, denn der bezügliche Passus meiner Rede lautete:

>Sie haben ihre Grundforderung vorgebracht, dass Sie eine im nationalen, fortschrittlichen und demokratischen Geiste aufgebaute Schule wünschen. Es ist begreiflich, dass nach dem Sturze des verhassten Joches der Fremdherrschaft das brennende Bestreben etnstand, alles zu beseitigen, was uns an die alte Knechtschaft erinnern würde. Ich begreife, dass sich in dem ersten Umschwunge alles von der deutschen Sprache abwendet, dass jederman bestrebt ist die westliche Kultur kennen zu lernen, Französisch und Englisch lernt, dass eifrig aus den westlichen Literaturen übersetzt wird. Ich befürchte jedoch, dass wir aus übertriebener Befürchtung vor dem Einflusse des deutschen Geistes einen schweren Fehler begehen. In der Negation des deutschen Geistes wird der deutschen Sprache nicht genügend Aufmerksamkeit gewidmet. In dieser Richtung würde ich gerne eine Wendung sehen. Man kann doch zwei unumstössliche Tatsachen nicht ungeschehen machen: 1. dass unser Staat zum grösseren Teile vom deutschen Staate umgeben ist; diese Nachbarschaft ist durch die Natur gegeben und die Geographie kann man nicht abändern; 2. dass 70-80 Millionen Deutscher in der ganzen geistigen und politischen sowie wirtschaftlichen Welt eine bedeutende Macht representieren. Täuschen wir uns nicht dadurch, dass der deutsche Staat heute zerrüttet ist. Wer politisch richtig denkt, wird begreifen, dass Deutschland in 10-15 Jahren wieder konsolidiert sein wird und dass es als ein bedeutungsvoller Faktor auf das Forum des interna tionalen Wettbewerbes treten wird. Wir haben daher nur 10-15 Jahre Zeit zur innerlichen Ausgestaltung und Festigung unserer Selbs tändigkeit. Diese Paar Jahre müssen wir mit der grössten Intensität zur Stärkung unseres Staates ausnützen und uns in jeder Richtung vorbereiten, um dem Einflusse Deutschlands mit Erfolg standhalten zu können. Darum glaube ich, dass wir auch der deutschen Kultur und Technik Beachtung schenken müssen; dies hängt mit der Pflege der deutschen Sprache in der Mittelschule eng zusammen. Die alte Aeusserung des Professors Masaryk, welcher heute unser Präsident ist: >Mit der deutschen Sprache gegen die deutsche Sprache!< besitzt heute noch ihre tiefe praktische Bedeutung.<

Ich bemerke, dass meine ganze bezügliche Rede im >Věstník československých profesorů<, 30 Jahrgang, Nr. 9, Seite 128-131 veröffentlicht wurde.

Prag, am 6. Jänner 1923.

Rud. Bechyně m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.

V konkretním případě nebylo možno zjistiti revisora vlaků, jehož se interpelace týká, neboť nejsou v ní obsaženy bližší údaje.

Všeobecně však si dovoluji podotknouti, že veškerý personál státních drah jest povinen uživati ve styku s obecenstvem i jiného jazyka nežli státního, pokud jest ho mocen a je-li to v mezích předpisů jazykového zákona. Zejména personál průvodčích vlaků má v tomto směru přísné instrukce, aby s náležitým zřetelem k jazyku státnímu užíval ve styku s obecenstvem i jiného jazyka, ovládá-li jej.

V Praze, dne 3. dubna 1923.

Tučný v. r.,
v zastoupení ministra železnic.

Im konkreten Falle war es nicht möglich den Zugsrevisor, welchen die Interpellation betrifft, sicherzustellen, da in derselben nähere Angaben nicht enthalten sind.

Im allgemeinen erlaube ich mir jedoch zu bemerken, dass das gesamte Personal der Staatsbahnen verpflichtet ist, sich im Verkehre mit dem Publikum auch einer anderen als der Staatssprache zu bedienen, insofern es derselben mächtigt ist und wenn dies in den Grenzen der Vorschriften des Sprachengesetzes gelegen ist. Insbesondere hat diesbezüglich das Zugsbegleitungspersonal strenge Instruktionen, sich unter gebührender Rücksichtnahme auf die Staatsprache im verehre mit dem Publikum auch einer anderen Sprache zu sichtnahme auf die Staatssprache im Verkahre mit bedienen, insoweit es dieselbe beherrscht.

Prag, am 3. April 1923.

Tučný m. p.,
in Vertretung
des Eisenbahnministers.

O jazykových přehmatech poštovních úřadů v Praze nemůže býti řeči.

Poštovní úřad, k jehož doručovacímu obvodu náleží Zemská úřadovna II všeobecného pensijního ústavu v Praze, postupoval zcela správně podle směrnic, které byly již v roce 1921 dány pro doručování poštovních zásilek s německým označením ulic a náměstí ve Velké Praze.

Poštovním úřadům Velké Prahy bylo sice uloženo, aby zásilky, v jejichž adrese jsou ulice nebo náměstí udány názvy dříve užívanými a až do převratu běžnými, ještě doručovaly a to ať již jsou tyto názvy uvedeny v jazyku státním nebo v jazyku jiném, aby nedoručovaly však zásilky s německým překladem názvů ulic stanovených teprve po převratu nebo se zkomoleným překladem názvů starých.

Ježto uĺice v níž se nalézá řečená úřadovna, byla teprve po převratu, v dubnu 1919, úředně pojmenována názvem >Podskalské nábřeží<, řídil se doručovací úřad zmíněným pokynem a psaní firmy Františka Bartosche v Liberci z tohoto důvodu vrátil.

VPraze, dne 20. dubna 1923,

Tučný v. r.,
ministr pošt a telegrafů.

Von sprachlichen Uebergriffen der Prager Postämter kann keine Rede sein. Das Postamt, in dessen Bestellbezirke die Landesstelle II der Allgemeinen Pensionsanslt in Prag liegt, ging ganz richtig nach den Richtlinien vor, welche bereits im Jahre 1921 für dis Zustellung von Postsendungen mit deutscher Bezeichnung der Gassen und Plätze in Gross-Prag erteilt wurden.

Den Postämtern in Gross-Prag wurde zwar aufgetragen, solche Sendungen, in deren Adressen die Gassen oder Plätze mit früher gebräuchlichen und bis zum Umsturze üblichen Namen bezeichnet sind, weiters zuzustellen und zwar mögen diese Namen in der Staatssprache oder in einer anderen Sprache angeführt sein, jedoch Sendungen mit einer deutschen Uebersetzung von Gassennamen, welche erst nach dem Umsturze bestimmt wurden, oder mit einer verunglimpften Uebetsetzung alter Bezeichnungen nicht zuzustellen.

Nachdem die Gasse, in welcher sich die besagte Landesstelle befindet, erst nach dem Umsturze, im April 1919, amtlich die Bezeichnung >Podskalské nábřeží< erhielt, richtete sich das zustellende Postamt nach der erwähnten Weisung und stellte aus diesem Grunde den Brief der Firma Franz Bartosch in Reichenberg zurück.

Prag, am 20. April 1923.

Tučný m. p.,
Minister für Post- und Telegraphenwesen.