§3.

Ustanovení této úmluvy neplatí ani pro prámy, ani pro jiná přepravovadla z jednoho břehu na druhý.

§ 4.

Smlouvy, úmluvy, ujednání a úpravy, týkající se Labe, zůstávají v platnosti ve všech svých ustanoveních, jež se nepříčí ustanovením této úmluvy.

§ 5.

Komise rozhodne o všech otázkách, týkajících se výkladu a platnosti této úmluvy.

Povstal-li by z těchto rozhodnutí spor z důvodu nepříslušnosti neb porušení úmluvy, může jej každý smluvní stát předložiti podle řádu ustanoveného pro urovnávání sporů Společnosti národů, když byla komise vyslovila, že vyčerpala všecky smiřovací prostředky. Z jiného důvodu může pouze stát territoriálně interesovaný podati žádost o urovnání sporu.

§ 6.

Ratifikační listiny této úmluvy budou uloženy u generálního sekretariátu komise co možná nejdříve, nejpozději pak dne 31. března 1923.

Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po skončení protokolu o uložení ratifikací.

Dáno v Drážďanech, 22. února 1922.

(L. S.) Seeliger.

(L. S.) Peters.

(L. S.) Von Nostitz.

(L. S.) Krönig.

(L. S.) J. Brunet.

(L. S.) A. Charguéraud.

(L. S.) John Baldwin.

(L. S.) Paulucci di Calboli.

(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.

(L. S.) Ing. Dr. Klír

Ve chvíli, kdy přikročují k podepsání Labské plavební akty a aby přesně určili její smysl, usnesli se podepsaní plnomocníci na tomto:

Rozumí se, že komise bude povolána, určiti přesně horní konečný bod mezinárodní sítě na Vltavě.

Rozumí se, že komise může konati schůze mimo své sídlo, jakmile to uzná prospěšným.

Rozumí se, že dva delegáti téže národnosti nemohou hned po sobě následovati v předsednictví, a že týž člen může pouze jednou v desetiletém období býti předsedou.

Rozumí se, že vzhledem k platnosti článku 10 nevylučují ustanovení článku 26 vybírání záloh na poplatky uvedené v tomto posledním článku.

1. Rozumí se, že zápověď uvedená v odstavci 2 článku 15 neplatí pro poplatky, vybírané celními úřady, požadují-li se jejich služby mimo hodiny, kdy kanceláře jsou otevřeny aneb mimo určená místa, kde celní výkony smějí býti prováděny. Personál zaměstnaný při těchto výkonech nesmí přesahovati personálu, jenž je nezbytně potřebný.

2. Německo se zavazuje dovoliti, aby poštovní správa československá prováděla po Labi bez překládání neb s překládáním z lodě na loď v uzavřených prostorách lodních transitní dopravu poštovních balíků, pocházejících z republiky Československé neb do ní určených. Rozumí se, že příslušné poštovní balíky nesmí obsahovati předměty vyjmenované ve článku 2. Světové poštovní úmluvy madridské z 30. listopadu 1920. Německo se zavazuje, že nepodrobí tento průvoz žádnému poštovnímu poplatku neb poštovním výlohám z titulu transitu. Modality, jimiž jest upraveno provádění tohoto -závazku, budou předmětem zvláštní dohody mezi oběma státy, jež vstoupí v účinnost týž den jako Plavební akta.

Rozumí se, že ustanovením článku 32 nesmí býti zkráceno právo, jež podle zákona přísluší majiteli plavebního povolení k podání rekursu proti rozhodnutí o odnětí povolení.

Rozumí se, že stav splavnosti Labe, který má býti udržován pracemi uvedenými v článku 39. nemá býti horší onoho, jenž byl r. 1914.

Rozumí se, že ustanovení čl. 42. nesmí býti na újmu práv a závazků, vyplývajících z paragrafu 53 Dodatečné akty z 13. dubna 1844, jakož i z článku 1. smlouvy z 22. června 1870 v souvislosti s řečeným paragrafem 53.

Rozumí se, že soudy, uvedené v článcích 44. až 47. zahrnují v sobě rovněž správní úřady, jimž přísluší přisuzovati tresty ve věcech přestupků proti policejnímu řádu plavebnímu.

Rozumí se, že ustanovení článku 47. nedotýkají se práv a závazků, vyplývajících ze smlouvy versailleské.

1. Rozumí se, že nové cesty, uvedené ve článku 49. může býti používáno v celém rozsahu, slučitelném s právy a závazky válčících a neutrálů.

2. Když by následkem fysické nemožnosti v případě uvedeném v odstavci 2. článku 49. nebyla Československu poskytnuta cesta co možná rovnocenná s Labem, vynasnaží se signatární státy opatřiti mu jiné komunikační prostředky s mořem.

Rozumí se, že při použití kteréhokoliv článku Labské plavební akty míní se i Německo, mluví-li se o pobřežních státech nebo o státech territoriálně interesovaných.

Na důkaz toho sepsali podepsaní tento protokol, který bude míti tutéž moc a totéž trvání jako akta, ke které se vztahuje.

Dáno v Drážďanech, 22. února 1922.

(L. S.) Seeliger.

(L. S.) Peters.

(L. S.) Von Nostitz.

(L. S.) Krönig.

(L. S.) J. Brunet.

(L. S.) A. Charquéraud.

(L. S.) John Baldwin.

(L. S.) Paulucci di Calboli.

(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.

(L. S.) Ing. Dr. Klír.

Mírová smlouva versailleská z 28. června 1919 prohlásila článkem 331. řeku Labe od Mělníka a Vltavu od Prahy za mezinárodní, podřídila obě prozatímnímu všeobecnému režimu mezinárodních řek, vymezenému v článcích 332. až 337. a uložila jich správu mezinárodní komisi labské, složené podle ustanovení článku 340. téže smlouvy ze čtyř zástupců pobřežních států německých, dvou zástupců Československa a po jednom zástupci Anglie, Belgie, Francie a Italie. Tato komise byla krom.toho článkem 343. téže smlouvy mírové pověřena úkolem vypracovati návrh revise všech na Labi a Vltavě platných smluv a řádů.

Proto vypracovala mezinárodní labská komise ve svém 3. zasedání, konaném v lednu a únoru 1921 v Drážďanech, návrh nové labské plavební akty, která ve formě mezinárodní úmluvy, podléhající ratifikaci zúčastněných států, stanovila podrobně nový režim pro mezinárodní Labe a Vltavu, založený na dosud platných smlouvách a předpisech, pokud jsou slučitelny s ustanoveními smlouvy versailleské. Na rozdíl od konference dunajské, která vypracovala dunajský statut, uveřejněný ve Sb. z. a n. republiky Československé pod č. 356 z 14. prosince 1922, měli zástupci němečtí při jednání o labské aktě stejné právo jednací i hlasovací jako ostatní členové komise. Německo se ovšem zaváhalo článkem 379. mírové smlouvy versailleské, že přijme labskou aktu tak, jak se na ní mezinárodní labská komise většinou hlasů usnese.

Jednání o labské aktě bylo skončeno po celoroční přestávce mezi 1. a 2. čtením návrhu teprve ve 4. zasedání komise v únoru 1922 v Drážďanech, kdež byl definitivní text labské akty dne 23. února 1922 také podepsán. československou republiku zastupovali zplnomocněný ministr Ing. Bohuslav Müller a profesor české vysoké školy technické v Praze Ing. Dr. Antonín Klír, provázeni znalci ministerstev zahraničních věcí, obchodu, financí, spravedlnosti, pošt a telegrafů.

Za základ nové úpravy poměrů na mezinárodním Labi a Vltavě vzaty byly především dosud platné smlouvy a předpisy. Jsou to:

1. Labská plavební akta z 23. června 1821, uzavřená mezi Rakouskem a německými polabskými státy, k nimž patřilo tehdy zájmově i Dánsko (za Holštýn a Lauenburg).

Tato stará labská akta, vyvolaná liberálními zásadami vídeňského kongresu z roku 1815, obsahovala již zásadu svobody plavby. Provozování její, nehledě ku kabotáži, bylo přípustné každému, pak-li se prokázal patřičnými vlastnostmi a znalostmi. Její podrobná ustanovení, pozměněná v některých směrech v pozdějších letech, byla až do světové války základním zákonem upravujícím plavební poměry na Labi a plnila dobře své poslání ve prospěch plavby a obchodu. V jistém smyslu tudíž bylo Labe počínaje od Mělníka mezinárodním již od r. 1821, jsouc nazýváno konvencionelním Labem.

Doplňky a změny této akty byly vydány:

a) závěrečným protokolem první revisní komise, vydaným v Hamburku 18. září 1824,

b) dodatečnou aktou, podepsanou v Drážďanech 13. dubna 1844 (ratifikace vyměněny 1. října 1844),

c) závěrečným protokolem třetí revisní komise, vydaným v Magdeburku 8. února 1854, a

d) závěrečným protokolem páté revisní komise, podepsaným v Hamburku 4. dubna 1863, _

e) smlouvou, uzavřenou 22. června 1870 mezi Rakouskem a Severoněmeckým svazem (Norddeutscher Bund) ve příčině zrušení labských poplatků (Elbezölle).

2. Policejní řád plavební, vydaný společně všemi labskými pobřežními státy v r. 1894 a pozměněný v r. 1898.

3. Předpisy o dopravě po Labi látek žíravých a zápalných z r. 1895, pozměněné v létech 1897 a 1898.

4. Cejchovní řád pro labské čluny z roku 1899, nahrazený novým řádem z r. 1913.

5. Předpisy o celním uzávěru labských lodí z r. 1906.

Dalším důležitým podkladem pro vypracování nové labské akty byla ovšem výše zmíněná ustanovení mírové smlouvy versailleské, jmenovitě články 332. až 337., poněvadž však čl. 338. stanoví, že režim citovaných článků bude nahrazen režimem všeobecné úmluvy, vypracované mocnostmi spojenými a přidruženými a schválené Společností Národů, kterážto úmluva bude platiti také na mezinárodním Labi, bylo přihlíženo také k ustanovením této úmluvy, ačkoliv dosud nevešla v platnost. úmluva a statut o režimu na splavných vodních cestách mezinárodního významu, sjednaná 20. dubna 1921 v Barceloně.

Nová labská akta jest smlouvou, jež může uspokojiti jak všeobecné zájmy plavby a obchodu, tak i zvláštní zájmy československé. Zásada naprosté svobody plavby pro všechny národy a rovnosti jich vlajek umožňuje zdravou soutěž v dopravním podnikání, jemuž jednotlivá ustanovení smlouvy poskytují veškery možné výhody jak po stránce technické úpravy vodní cesty, tak po stránce obchodně-politické a celní.

Pro Československo, jako stát vnitrozemský, jest mezinárodní Labe- ze všech tří mezinárodních vodních cest, které protékají jeho územím, nejkratším a za dnešních poměrů také hospodářsky nejvýhodnějším přístupem k moři. Nová labská akta obsahuje veškery záruky, že této vodní cesty bude možno nerušeně užívati jak v době míru, tak do jisté míry i v době války, k dovozu i vývozu zboží ze zámoří a do něho; obzvláště nutno zde upozorniti na podrobná ustanovení článků 15. a 21. o transitu a celních formalitách, na jichž obsah kladla čsl. vláda při jednání v labské komisi velkou váhu. V existenci mezinárodní komise labské jest pak záruka správného plnění smlouvy.

Plavební akta labská skládá se vedle úvodu ze 6 kapitol obsahujících 53 články.

I. První kapitola vymezuje pouze zmezinárodněnou říční síť labskou, na niž se úmluva vztahuje.

II. Druhá kapitola stanoví pravomoc a organisaci mezinárodní labské komise.

III. Třetí kapitola pojednává o režimu plavebním, pokud jde o svobodu plavby a rovnost vlajek, o poplatky a dávky, transit, opatření celní, režim přístavní, předpisy o lodních papírech a řády plavební policie.

IV. Další kapitola týká se říčních staveb a příslušných nákladů.

V. Zvláštní oddíl je vyhrazen otázce soudů, jež budou příslušny pro spory v otázkách labské plavby.

VI. Poslední kapitola obsahuje různá ustanovení, jako: o jednotné úpravě plavebního zákonodárství, o platnosti smlouvy v době války, o zachování dřívějších smluv, o urovnání sporů a ratifikaci úmluvy.

Závěrečný protokol podává doplňky a vysvětlivky k některým článkům. úmluvy. V následujícím podáno jest stručné vysvětlení jednotlivých ustanovení smlouvy v pořadí jednotlivých článků.

podává v obvyklé formě výpočet smluvních stran a jejich zmocněnců. O Německu praví se tu, že uzavírá smlouvu jménem svým i jménem německých pobřežních států. Tímto způsobem vyhovuje se jak ustanovení čl. 338. nové smlouvy Versailleské, dle kterého jest Německo povinno přijmouti labskou aktu, tak článku 340. téže smlouvy, který dává zastoupení v labské komisi nikoliv německé říši, nýbrž německým státům pobřežním. Formule tato vyhovuj e také nové ústavě německé říše.

V závěrečném protokole se pak konstatuje, že všude tam, kde úmluva mluví o pobřežních státech - neb o státech územně interesovaných -, je tím myšleno také Německo jako celek. Práva a povinnosti z úmluvy plynoucí vztahují se tudíž nejenom na německé pobřežní státy, nýbrž i na německou říši.

vymezuje rozsah mezinárodní říční sítě, která se omezuje na Labe a Vltavu, aniž by k ní patřil kterýkoli z přítoků těchto dvou řek.

Přesné vymezení konečného bodu mezinárodní Vltavy v Praze ponechává závěrečný protokol mezinárodní labské komisi.

nevyžadují žádného vysvětlení.

Ustanovení o generálním tajemníku a jeho zástupci vzniklo ze snahy, aby úřady komise byly obsazený příslušníky pobřežních států a aby byly v jich vedení zastoupeny současně oba národy německý a československý. Tím vyhověno přání, aby tato dvě místa byla obsazena střídavě jen příslušníky těchto států. Uskutečnění tohoto přání předpokládá ovšem jednomyslný souhlas členů labské komise.

nepotřebují výkladu.

Výdaje labské komise budou pravidlem kryty příspěvky zúčastněných států, pokud by se komise neusnesla na jiných prostředcích. Těmito může se rozuměti dle výkladu závěrečného protokolu část výnosu z přístavních poplatků, vybíraných na základě ustanovení článku 26.

nepotřebují výkladu.

Ustanovení tohoto článku nebrání nikterak zdanění labských plavebníků daněmi nebo právními poplatky všeobecného rázu, jako je na př. dávka z majetku, daň z obratu a z pracovních výkonů, neb daň z příjmů, poplatky z právních jednání, poplatky kolkové a pod.

vyslovuje zásadu volného průvozu, ať je přímý neb přerušen přeložením s jedné lodi na druhou, ba i uložením do skladiště.

Lodi transitní nebudou platiti žádného cla, ani žádných poplatků transitních. Podléhají ovšem poplatkům plavebním, jež budou případně vybírány dle ustanovení článku 42., poplatkům. přístavním, pokud používají přístavních zařízení (čl. 26.) a pod. Kromě toho vysvětluje závěrečný protokol, že ustanovení 2. odstavce nevylučuje vybírání odměn za zvláštní služby celní, poskytnuté plavbě mimo úřední hodiny neb mimo sídlo celních úřadů.

Druhý odstavec závěrečného protokolu zaručuje čsl. poštovní správě bezplatné zasílání a příjem poštovních balíků v transitu po Labi do zámoří a zpět bez intervence poštovní správy německé během dopravy po řece i při překladu ve volném pásmu v Hamburku. K provedení tohoto práva uzavře čsl. stát s Německem zvláštní úmluvu. Úmluva tato mezi oběma poštovními správami: říšskoněmeckou a československou byla také již uzavřena, a to 23. listopadu 1922.

jednající o celních formalitách transitu, jsou obzvláště důležité pro Československo, poněvadž mu zaručují i po stránce celních opatření volný vývoz a dovoz po Labi, aniž by průvozní stát měl právo lodi celně uzavřené prohlížeti neb nahlížeti do lodního manifestu a kontrolovati tak onu část čsl. zahraničního obchodu, jež se vykonává po Labi. Se stanoviska obchodní politiky státní jsou tudíž tato ustanovení velké důležitosti, hlavně kdyby naše plavba labská v budoucnu se vzmohla.

To platí zejména o opatření pro přímý průvoz, o nichž jednají články 16. až 19. Přímým transitem rozumí se tu průvoz prováděný jedinou a touž lodí, bez jakékoli změny nákladu. Prakticky může se jednati pouze o lodi plující přímo z Československa do volného pásma čsl. v Hamburku neb opačným směrem.

Jelikož ve smyslu ustanovení 1. odstavce může loď býti celně uzavřena již ve státu výstupním (t. j. v Československu, po případě v čsl. volném pásmu v Hamburku), vyslovuje 3. odstavec vzájemné uznání celních uzávěrů mezi oběma pobřežními státy. Toto uznání bylo ulehčeno okolností, že technické podmínky celních uzávěrů na Labi jsou v obou státech totožné, vyhovujíce jednotnému řádu smluvenému v roce 1906 mezi Německem a Rakouskem, který se dosud dodržuje. Ve smyslu další věty 3. odstavce mohou býti také celní uzávěry nepobřežních států uznány, budou-li provedeny týmž způsobem jako celní uzávěry států pobřežních.

Poslední odstavec článku stanoví nejprve zásadu, že manifest, t. j. listina obsahující podrobný popis nákladu (kterou musí míti každá naložená loď plující do celní ciziny), nemůže býti úřady průvozního státu požadován, leč ve 2 případech: je-li prokázanými činy odůvodněno podezření z podloudnictví, nebo byly-li z jakéhokoliv důvodu celní uzávěry lodi porušeny. Aby pak v těchto výjimečných případech úřady průvozního státu mohly zjistiti, zda náklad snad nedoznal změny, musí lodník manifest jim na požádání předložiti. Správnost tohoto manifestu může býti přezkoušena srovnáním s druhým exemplářem uloženým, u celního úřadu výstupního státu. Ostatně musí býti oba exempláře potvrzeny tímto úřadem, který má zároveň povinnost srovnati údaje manifestu s obsahem lodi a současně loď celně uzavříti; obojí výkon děje se dle všeobecných předpisů a zvyklostí celních. V tomto smyslu jest třeba rozuměti slovu "potvrzen" (visé) užitému ve 4. odstavci čl. 16., jakož i v článcích následujících.

Tímto způsobem, který se podstatně liší od dosavadní praxe na Labi i jinde, umožňuje se vývozci neb dovozci zachovati obchodní tajemství, doprava státu vývozní neb dovozní nemůže býti státem průvozním kontrolována a při tom průvoznímu státu dány jsou veškeré nutně záruky k ochraně jeho celního území proti podloudnému dovozu nevycleného zboží.

stanoví, jak si musí počínati velitel lodi, je-li nucen porušiti celní uzávěry lodi, neb stane-li se tak následkem nějaké nehody.

obsahuje předpisy pro případ, že velitel lodi je okolnostmi přinucen přistáti s lodí mimo některý veřejný přístav neb místo určené k nakládání a vykládání zboží ve smyslu 1. odstavce čl. 24.

upravuje trestní opatření v případech dokázaného pokusu o podloudnictví a rozdílu mezi údaji manifestu a lodním nákladem.

jednají o transitu s přeložením neb odlehčením zboží s lodi na loď. Přeložení nemusí býti bezprostřední na řece, nýbrž může se díti také s přechodným uložením na břehu neb i s uložením do skladiště. Po dobu uložení zboží ve skladiští platí ovšem ustanovení čl. 22.

I v případech takovýchto.přeložení neb odlehčení platí sice všeobecně ustanovení předchozích článků 16. až 19., je však nutno doplniti je dalšími předpisy. Zde nebylo možno vyhnouti se určitému zasáhnutí celních úřadů průvozního státu, jež je formulováno v 2., 3. a 4. odstavci článku 20.

Je-li loď nucena odlehčiti část zboží, může pokračovati v cestě se zbytkem zboží, aniž předložila celnímu úřadu svůj manifest. Celní úřad průvozního státu dohlíží na překlad, sestaví a potvrdí zvláštní listinu zboží vyloženého, kterou odevzdá veliteli lodi, a opatří loď novými uzávěry. Starý manifest doplněný touto listinou jsou doklady pro náklad zbylý na lodi. Oba dokumenty mohou býti na další cestě požadovány úřady průvozního státu jen v případech stanovených v čl. 16. odst. 4.

Pro zboží vyložené, pokud má pokračovati v transitu po Labi, sestaví se nový manifest, který je potvrzen celním úřadem průvozního státu. Potvrzení to má zde týž smysl jako v čl. 16., což platí též, o výše uvedené listině.

Zde sluší podotknouti, že se zbožím transitujícím uloženým dočasně ve skladišti bude nakládáno dle zákonodárství průvozního státu jedině po dobu tohoto uložení, kdežto po dobu jeho cesty po Labi platí v ohledu celních formalit ustanovení článků předchozích.

sleduje účel zabrániti, aby pobřežní státy pomocí cel neprováděly na mezinárodní řece dopravní politiku ve prospěch železnic a na úkor plavby.

Výraz "za týchž podmínek" (dans les mêmes conditions ) užitý v 1. odstavci neznamená poměry totožné, nýbrž jen obdobné. Má se jím zabrániti nesprávnému výkladu, který by vyžadoval, aby na př. Německo povolilo na Labi transit bez jakýchkoli formalit tak, jak jej povoluje ze zvláštních důvodů hraničních. na některých krátkých tratích železničních.

Ustanovení 2. odstavce j e obdobné jako v čl. XIX. dunajského statutu z 23. července 1921, čl. 9. všeobecné úmluvy o režimu vodních cest rázu mezinárodního, uzavřené 19. dubna 1921 v Barceloně, a jako v čl. 9. rýnské plavební akty z r. 1868. Jde tu o cla vybíraná na zboží dovážené po Dunaji v okamžiku, kdy překročuje státní hranici. Celní politika pobřežních států zůstává tímto ustanovením úplně nedotčena. Každý stát může stanoviti různá cla na zboží téhož druhu, je-li různého původu neb určení. Jedná se pouze o to, aby zboží téhož druhu a téhož původu neb určení nebylo zatěžováno vyššími cly, je-li dovezeno neb vyvezeno po mezinárodním Dunaji, než je-li dovezeno neb vyvezeno po železnici nebo po moři. Ustanovení to jest nutné, poněvadž, byla-li by v dunajských přístavech vybírána na totéž zboží vyšší cla než na hranicích pozemních, mohlo by to úplně ochromiti dunajskou plavbu. Pobřežní státy budou se však vzdor tomu moci chrániti před cizí soutěží diferenčními tarify.