Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1640.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona (tisk 3901)

o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním (tisk 4135).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 211. schůzi dne 12. května 1923 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne...........................................

o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.

Vojenské kázeňské právo.

§ 1.

Vojenská kázeňská pravomoc a její účel.

(1) K zachování kázně trestají vojenští představení podřízené pro jednání a opominutí, jež jsou dále uvedena.

(2) Tato pravomoc se nazývá vojenskou kázeňskou pravomocí.

§ 2.

Věcný rozsah vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Jednání a opominutí, na něž se vztahuje vojenská kázeňská pravomoc, jsou:

a) jednání a opominutí, která se příčí vojenským služebním předpisům nebo jiným všeobecným či zvláštním nařízením, pokud jich stíhání nenáleží podle zákonných předpisů soudům;

b) jednání a opominutí, jichž stíhání jinak přísluší politickým (policejním) úřadům (administrativním policejním vrchnostem), není-li v zákoně výslovně stanoveno, že trestní pravomoci těchto úřadů (vrchností) podléhají i osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci;

c) jednání a opominutí, jež tvoří skutkovou podstatu vojenského přečinu, má-li vojenský představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, kázeňské potrestání za dostatečné.

(2) Je-li podezření, že některým jednáním neb opominutím, označeným v předcházejícím odstavci bylo zároveň ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska a je-li pachatelem vojenský gážista, provede se řízení před kárným výborem podle části II. tohoto zákona. Byl-li v tomto řízení uložen některý z trestů uvedených v § 23, nelze pro týž poklesek provésti řízení podle části I. tohoto zákona; zastavení řízení před kárným výborem neb zproštění obviněného v tomto řízení není však na překážku jeho potrestání kázeňskému. Vyjde-li teprve po kázeňském potrestání poklesku vojenského gážisty na jevo, že tímto pokleskem bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, provede se řízení před kárným výborem dodatečně.

§ 3.

Osobní rozsah vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Vojenské kázeňské pravomoci jsou podřízeny:

a) všechny osoby, podléhající vojenské trestní soudní pravomoci (příslušníci četnictva jen tehdy, konají-li službu v branné moci aneb jsou-li ve vyšetřovací [zajišťovací] neb trestní vazbě ve vojenských trestních ústavech); pokud některé osoby podléhají vojenské trestní soudní pravomoci jen pro porušení určitých povinností, jsou vojenské kázeňské pravomoci podřízeny jen v tomto směru;

b) nezařadění odvedení pro nešetření předpisů branného zákona o hlášení při odchodu do presenční služby;

c) vojenské osoby mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě:

aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2 (1) a), jichž se dopustily ve vojenském stejnokroji;

bb) pro nešetření předpisů o úschově, odevzdání a utajení vojenských důvěrných pomůcek, které služebně převzaly jako vojenské osoby, nebo kterých i jinak nabyly;

d) vojenští gážisté mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské gážisty ve výslužbě:

aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2 (1) a), jichž se dopustili v písemném styku s vojenskými velitelstvími neb úřady;

bb) pro nešetření povinností uvedených v § 19 (6) a 21 (4).

(2) Je-li základem vojenské kázeňské pravomoci určitý poměr, v němž jest osoba jí podrobená, přísluší do této pravomoci jen taková jednání a opominutí, jež se stala za tohoto poměru. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá vojenská kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran jednání a opominutí uvedených v § 2 (1) b) a c), a to:

a) v případě § 2 (1) b), nebyl-li poklesek před ukončením poměru kázeňsky pravoplatně vyřízen;

b) v případě § 2 (1) c) tím okamžikem, jakmile se skončí pro tyto činy vojenská trestní soudní pravomoc.

§ 4.

Druhy kázeňských trestů.

(1) Jako kázeňské tresty jsou přípustny důtky, pořádkové tresty, tresty na svobodě a odnětí hodnosti.

(2) Důtky se udělují ústně (beze svědků nebo v přítomnosti druhých), anebo písemně.

(3) Pořádkové tresty záleží v omezení určitých výhod (oprávnění), příslušejících trestanému (dovolené, vycházky z kasáren, dovolené přes večerku), nebo v uložení prací nebo služeb mimo pořad.

(4) Tresty na svobodě se vykonávají buď v příbytku (ubytovací místnosti) potrestaného (domácí vězení) nebo ve vězeňské místnosti (vězení); v tomto případě pak buď jako vězení společné nebo jako samovazba. Trest na svobodě nesmí se odpykávati v soudní věznici nebo trestnici; nesmí trvati déle než 21 dnů a, vykonává-li se společně, déle než 30 dnů.

(5) Odnětí hodnosti je přípustné jen u poddůstojníků, a to po výstražném protokolu, jestliže se poddůstojník v určené lhůtě nepolepšil.

(6) V poli mohou všichni představení, jimž je svěřena kázeňská pravomoc, ukládati tresty na svobodě ve dvojnásobné výměře jinak přípustné; poddůstojníky lze tu zbaviti hodnosti bez výstražného protokolu.

§ 5.

Představení, jimž přísluší vojenská kázeňská pravomoc.

(1) Vojenská kázeňská pravomoc přísluší představeným oproti podřízeným.

(2) Právo to souvisí s funkcí, nikoli s hodností, a stejně jako funkce přechází na náměstka nebo zástupce.

(3) Výpočet představených, kterým přísluší vojenská kázeňská pravomoc, obsahují služební předpisy uvedené v § 11; v nich je též uvedeno, kterým představeným náleží tato pravomoc jen v omezené míře. Úplná vojenská kázeňská pravomoc přísluší zpravidla jen velitelům vojskových těles a útvarů jim na roveň postavených, jakož i představeným vyšším. Nižším představeným nežli velitelům rot a jiných částí rotám na roveň postavených přísluší vojenská kázeňská pravomoc jen, když jsou odloučeni (detachováni).

§ 6.

Jak se ukládají a vykonávají kázeňské tresty; odklad výkonu.

(1) Kázeňský trest lze uložiti jen po náležité rozvaze, když byl případ řádně vyšetřen a obviněný vyslechnut; obvinění, kteří nejsou v činné službě vojenské, buďte vyslechnuti prostřednictvím vojenských nebo politických (policejních) úřadů (administrativních [policejních] vrchností), v jichž obvodu se zdržují; jest zakázáno činiti nátlak na obviněného nebo jiné osoby, aby bylo vynuceno přiznání neb jiné údaje.

(2) Trest nesmí býti projevem osobního nepřátelství anebo chvilkové nálady. Při každém výměru trestu musí míti představený zření k dosavadnímu chování podřízeného, stupni jeho vzdělání, předvídanému účinku trestu, povaze skutku a zájmu jím ohroženého, jakož i k jiným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem.

(3) Za zvláštních polehčujících okolností, které dávají naději, že se vinník, který dosud nebyl trestán, polepší i bez odpykání trestu, může trestající nebo vyšší představený, nebrání-li tomu potřeba zachovati kázeň, výkon trestu odložiti na dobu, kterou určí, s tím účinkem, že se trest, jestliže se provinilec po stanovenou dobu řádně chová, úplně promine. Jestliže se osoba, jíž byl odklad trestu povolen, v určené lhůtě znova proviní, nařídí se výkon odloženého trestu a k němu se připojí trest za nové provinění.

(4) Představený, který uložil trest, jest oprávněn, má li k tomu důležité důvody, trest zcela nebo částečně prominouti; totéž právo přísluší každému vyššímu představenému. Zjistí-li vyšší představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný co do druhu nebo co do trvání, anebo že trestající nebyl oprávněn jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti.

§ 7.

Stížnost do kázeňských trestů.

(1) Ten, komu byl uložen kázeňský trest, má právo stěžovati si do potrestání buď ihned při oznámení trestu aneb nejpozději do tří příštích dnů u představeného, jenž trest uložil; stížnost musí sám přednésti a odůvodniti. Na právo stížnosti buď potrestaný upozorněn vždy tím představeným, který mu trest oznamuje.

(2) Podáním stížnosti do trestu neodkládá se jeho výkon; představený, který uložil trest, jakož i představený, který je povolán rozhodnouti o stížnosti, může však povoliti, aby výkon trestu byl odložen až do vyřízení stížnosti; to učiní zejména tehdy, když lze očekávati, že stížnost bude míti výsledek.

(3) O stížnosti rozhoduje přímý představený toho, který uložil trest. Před rozhodnutím vyšetří řádně předmět stížnosti, vyslechne neb dá vyslechnouti stěžovatele a je-li toho zapotřebí, vyslechne nebo dá vyslechnouti i jiné osoby a vyžádá si vyjádření představeného, který trest uložil; od výslechu stěžovatelova lze upustiti jen tehdy, míní-li představený, jenž má o stížnosti rozhodovati, stížnosti vyhověti. Rozhodnutí o stížnosti oznámí se jak stěžovateli tak i tomu, kdo uložil trest.

(4) Proti rozhodnutí o stížnosti lze si opět stěžovati, a to potud, pokud o stížnosti důstojníka (vojenského úředníka) nerozhodne zemský vojenský velitel, o stížnosti gážisty mimo hodnostní třídu velitel divise a o stížnostech ostatních osob velitel vojskového tělesa (útvaru na roveň postaveného). Uložil-li trest sám zemský vojenský velitel (u důstojníka [vojenského úředníka] ), velitel divise (u gážisty mimo hodnostní třídu), velitel vojskového tělesa, po případě útvaru na roveň postaveného (v ostatních případech), anebo nepodléhá-li představený, který trest uložil, těmto velitelům, rozhoduje o stížnosti s konečnou platností přímý představený toho, který trest uložil.

(5) O stížnostech budiž rozhodováno se vším urychlením. Nebylo-li o stížnosti rozhodnuto do čtyř neděl, jest ten, kdo si stěžoval, oprávněn podati písemnou stížnost přímo k představenému, jemuž přísluší o stížnosti rozhodovati; nemá-li ten, kdo má o stížnosti rozhodovati, služební sídlo v témž místě, jako představený, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, lze podati uvedenou písemnou stížnost přímo k vyššímu představenému teprve, když uplynulo šest neděl, aniž by bylo o stížnosti rozhodnuto.

(6) Zmešká-li potrestaný lhůtu k podání stížnosti, může žádati za navrácení k předešlému stavu, prokáže-li, že nemohl zachovati lhůtu pro nezaviněnou, nepřekonatelnou a nepředvídanou překážku. Žádost tato musí býti podána do tří dnů poté, co překážka přestala, u představeného, který trest uložil; se žádostí musí býti podána stížnost proti trestu. O žádosti za navrácení k předešlému stavu rozhoduje přímý představený toho, jenž trest uložil, s konečnou platností.

(7) Do vojenských kázeňských rozhodnutí (nálezů) nelze si stěžovati k nejvyššímu správnímu soudu.

§ 8.

Obnova řízení kázeňského.

(1) Vyjdou-li po kázeňském potrestání na jevo okolnosti, které, kdyby byly bývaly trestajícímu představenému známy, byly by mohly způsobiti buď mírnější potrestání nebo beztrestnost, má potrestaný právo do dvou roků po odpykání trestu oznámiti je služebním postupem představenému, který trest uložil, po případě jeho nástupci ve velitelství (úřadě).

(2) Tento představený provede šetření, které shledá nutným, a předloží věc svému přímému představenému, aby rozhodl, má-li zůstati kázeňský trest v platnosti, či má-li býti zmírněn nebo vůbec zrušen. Do rozhodnutí tohoto vyššího představeného není stížnosti.

§ 9.

Promlčení.

(1) Trestnost jednání a opominutí uvedených v § 2 (1) a) a b) promlčuje se uplynutím tří měsíců od doby, kdy byl poklesek dokonán. O promlčení přečinů uvedených v § 2 (1) c) platí příslušná ustanovení vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., se změnami, jež uvádí odstavec (2).

(2) Promlčení se přerušuje:

a) zahájením potřebných kroků ke kázeňskému potrestání;

b) opatřením podle § 138 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 493 zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII z r. 1912, jestliže činy uvedené v § 2 (1) byly pojaty do vojenského trestního soudního řízení;

c) v případech § 2 (2) též nařízením příslušného představeného, aby bylo zavedeno řízení před kárným výborem.

§ 10.

Trest na nepředložení stížnosti.

Představený, který v úmyslu, aby potlačil stížnost podřízeného, podanou do kázeňského trestu, zadrží neb odstraní tuto stížnost, trestá se, není-li čin přísněji trestný, za přečin vězením do tří měsíců, a za zvláště přitěžujících okolností až do šesti měsíců.

§ 11.

Ostatní ustanovení o vojenském kázeňském právu.

(1) Ostatní podrobnosti vojenského kázeňského práva upravují v mezích zákonných služební předpisy.

(2) Ustanovení §§ 4-8 netýkají se kázeňského práva nad vyšetřovacími (zajišťovacími) vězni a trestanci ve vojenských trestních ústavech; o tom mají potřebná ustanovení vězeňské předpisy.

ČÁST II.

Kárné právo při porušení úředních, služebních a stavovských povinností vojenských gážistů.

§ 12.

Účel řízení před kárnými výbory a jeho poměr k trestnímu řízení soudnímu.

(1) Účelem řízení před kárnými výbory jest vyšetřovati a posuzovati porušení povinností úředních a služebních [odst. (2)] a stavovských [odst. (3)] vojenských gážistů v činné službě i mimo činnou službu (počítajíc v to i gážisty ve výslužbě).

(2) Pro porušení povinností úředních a služebních přísluší kárnému výboru vyšetřovati a posuzovati každý poklesek proti povinnostem úředním a služebním, který se netrestá podle části I. tohoto zákona.

(3) Pro porušení povinností stavovských přísluší kárnému výboru vyšetřovati a posuzovati každý poklesek, jímž bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, a to i tehdy, jde-li o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska, způsobené některým z jednání a opominutí uvedených v § 2 (1) nebo některým z trestných činů, jichž stíhání přísluší podle zákonných předpisů soudu.

(4) Zda vojenský gážista porušil svoje úřední a služební povinnosti, pokud se týče, zda poškodil neb ohrozil dobré jméno vojska trestným činem, jehož stíhání náleží podle zákonných předpisů soudu, to posouditi přísluší kárnému výboru teprve po pravoplatném ukončení trestního řízení soudního, nejde-li o případy uvedené v § 2 (1) c). Potrestání neb osvobození pro trestný čin v řízení soudním nevylučuje řízení před kárným výborem. Bylo-li trestní řízení soudní zavedeno teprve po zahájení řízení před kárným výborem, přeruší se řízení před tímto výborem až do ukončení trestního řízení soudního.

(5) Trestní soudy jsou povinny oznamovati případy trestních řízení zavedených proti vojenským gážistům po jich pravoplatném skončení představenému, jemuž přísluší naříditi zavedení řízení před kárným výborem, k rozhodnutí, má-li býti řízení před kárným výborem zavedeno.

(6) Proti vojenskému gážistovi, který jest členem Národního shromáždění, může býti řízení před kárným výborem zavedeno jen se souhlasem příslušné sněmovny. Odepře-li sněmovna souhlas, jest stíhání navždy vyloučeno.

§ 13.

Rozdělení kárných výborů a jich složení.

(1) Kárné výbory pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy, pak pro vojenské gážisty zařaděné nejvýše do IX. třídy hodnostní zřizují se u velitelství divisí, kárné výbory pro vojenské gážisty VIII.-VI. třídy hodnostní u zemských vojenských velitelství a kárné výbory pro vojenské gážisty V. a vyšší hodnostní třídy u ministerstva národní obrany. Za války může ministerstvo národní obrany zříditi kárné výbory i u jiných velitelství.

(2) Tyto kárné výbory I. stolice jsou složeny ze stálého předsedy a čtyř členů. Předsedu ustanovuje velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, z důstojníků pověřených vyšším velitelstvím; členy vybírá pro každý případ zvláště velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, ze zvolených vojenských gážistů svého obvodu podle pořadu, který stanoví nařízení, a to tak, aby, pokud je to možno, byl jeden ze členů práva znalý. Kárný výbor v tomto složení schází se však pouze k závěrečnému projednání věci (§ 21); má-li se kárný výbor usnášeti o návrzích a opatřeních mimo závěrečné projednání, děje se tak v přítomnosti předsedy a členů ustanovených velitelstvím (úřadem), u něhož jest kárný výbor zřízen, z vojenských gážistů posádky, v jejímž sídle kárný výbor jest.

(3) Kromě uvedených kárných výborů I. stolice zřizuje se odvolací kárný výbor u ministerstva národní obrany, který funguje v instanci druhé a konečné. Tento kárný výbor jest složen rovněž z předsedy a čtyř členů, z nichž jeden musí býti důstojníkem justiční služby. Předseda i členové odvolacího kárného výboru jsou stálí a ustanovuje je ministerstvo národní obrany.

(4) Poklesky vojenských gážistů-legionářů, spáchané před jejich návratem do vlasti, posuzuje po dobu trvání kanceláře čs. legií v I. stolici legionářský kárný výbor, zřízený u ministerstva národní obrany. O složení tohoto výboru platí ustanovení předchozích odstavců. Členy odvolacího kárného výboru v tomto případě ustanovuje ministr národní obrany z příslušníků bývalého čs. zahraničního vojska.

(5) O vyloučení a zamítnutí předsedy a členů kárných výborů pro závěrečné projednání ustanovených platí obdobně ustanovení hlavy VII. zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII z r. 1912.

(6) Náhradníky předsedů a stálých členů kárných výborů ustanovuje velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen; jako náhradníci ostatních členů kárného výboru nastupují vojenští gážisté posádky, v níž jest kárný výbor zřízen; podle pořadu, jejž stanoví nařízení.

(7) Předseda a členové kárných výborů jsou ve výkonu svého úřadu samostatni a neodvislí.

§ 14.

Příslušnost kárných výborů.

(1) Příslušnost kárných výborů I. stolice se vztahuje:

a) na všechny vojenské gážisty v činné službě, kteří v době, kdy se má zavésti řízení před kárným výborem, konají službu trvale aneb dočasně (služební přidělení) v oblasti velitelství, u něhož jest kárný výbor zřízen;

b) na všechny vojenské gážisty mimo činnou službu (počítajíc v to i gážisty ve výslužbě), kteří mají stálé bydliště v oblasti velitelství, u něhož jest kárný výbor zřízen.

(2) Pro vojenské gážisty, mající stálé bydliště (služební přidělení) mimo oblast republiky, příslušný jest kárný výbor, jejž určí od případu k případu ministerstvo národní obrany.

(3) Osobními změnami, nastalými po zahájení řízení před kárným výborem, nemění se příslušnost kárného výboru.

(4) Ministerstvo národní obrany může z důvodu vojenské služby, je-li nebezpečí podjatosti kárného výboru a z jiných důležitých příčin určiti k projednání kárný výbor, jenž není příslušný.

(5) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů, příslušejících před různé kárné výbory, rozhodne zemské vojenské velitelství, po případě ministerstvo národní obrany, který kárný výbor má věc projednati.

§ 15.

Jak se zavádí řízení před kárnými výbory; prozatímní zproštění služby; postup do vyšších požitků a povýšení.

(1) Řízení před kárným výborem se zavádí:

a) na rozkaz ministra národní obrany: proti vojenským gážistům V. a vyšší hodnostní třídy, pak proti vojenským gážistům nižších hodností, kteří jsou přiděleni službou ministerstvu národní obrany, nebo mají služební přidělení v cizině a konečně proti vojenským gážistům nižších hodností přiděleným službou takovému útvaru, jenž žádnému zemskému vojenskému velitelství nepodléhá;

b) na rozkaz ministra národní obrany po slyšení přednosty kanceláře čs. legií: proti vojenským gážistům-legionářům, pro poklesky uvedené v § 13 (4);

c) na rozkaz příslušného zemského vojenského velitele: proti vojenským gážistům VIII.-VI. hodnostní třídy vyjma případy a) a b), pak proti vojenským gážistům nižších hodností, přiděleným službou zemskému vojenskému velitelství, konečně proti vojenským gážistům nižších hodností, kteří jsou službou přiděleni útvarům, podléhajícím, sice zemskému vojenskému velitelství, ale nepodléhajícím žádnému velitelství divise;

d) na rozkaz příslušného velitele divise: proti ostatním vojenským gážistům.

(2) Příslušným podle předchozího odstavce jest velitel, jemuž dotčený vojenský gážista v činné službě služebně podléhá, nebo v jehož oblasti má, po případě měl naposledy vojenský gážista mimo činnou službu stálé bydliště.

(3) V případech uvedených v bodech c) a d) odstavce (1), může ministr národní obrany příslušnému veliteli uložiti, aby řízení před kárným výborem nařídil.

(4) Řízení před kárným výborem nebuď zaváděno aneb zavedené buď zastaveno, jestliže president republiky tak nařídí.

(5) Vyžaduje-li to služební zájem, může představený, který nařídil zavedení řízení před kárným výborem, obviněného zprostiti výkonu služby.

(6) Vojenští gážisté, proti nimž bylo zavedeno řízení před kárným výborem, nemohou býti povýšeni, ani postoupiti do vyšších požitků, dokud není toto řízení pravoplatně skončeno. Neskončilo-li řízení zastavením neb zproštěním obviněného, stanoví konečné usnesení kárného výboru, zda a která doba od zavedení řízení až do konečného usnesení se pro postup do vyšších požitků nezapočítává.

§ 16.

Kárný žalobce.

(1) Rozkaz k stíhání zastupuje v řízení před kárným výborem I. stolice kárný žalobce, jehož ustanovuje velitelství (úřad), při němž jest kárný výbor zřízen.

(2) Pro řízení před odvolacím kárným výborem ustanovuje ministerstvo národní obrany odvolacího kárného žalobce.

(3) Úkolem kárného žalobce jest, vhodnými návrhy přispívati k tomu, aby bylo účelu řízení uvedeného v § 12 (1) dosaženo.

(4) Kárný výbor jest povinen před každým usnesením neb opatřením, jež učiní, slyšeti kárného žalobce, aby tento mohl hájiti zájmy jemu svěřené, a to i tehdy, není-li to v zákoně výslovně stanoveno.

§ 17.

Zpravodaj a vyšetřování.

(1) Předseda kárného výboru I. stolice ustanovuje vhodného zpravodaje, jemuž přísluší provésti vyšetřování. Zpravodaj jest přítomen též závěrečnému projednání a podává kárnému výboru vysvětlení, kde toho třeba, obzvláště pak o vyšetřování, jež prováděl; porad kárného výboru se zpravodaj nezúčastní.

(2) Povinností zpravodaje při vyšetřování jest, vypátrati z moci úřední všechny okolnosti a vyčerpati všechny průvodní prostředky, potřebné k úplnému objasnění věci a dáti obviněnému příležitost, aby se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění; odepře-li obviněný součinnost, nezadrží to řízení. Svědky a znalce vyslýchá zpravodaj bez přísahy.

(3) Kárný žalobce i obviněný mají právo navrhnouti, aby vyšetřování bylo doplněno. Má-li zpravodaj pochybnosti o tom, mělo-li by se těmto návrhům vyhověti, vyžádá si o tom rozhodnutí kárného výboru.

(4) Zpravodaj může požadovati součinnost všech vojenských velitelství (úřadů, kárných výborů). Dále může požádati o součinnost též politické (státní policejní) úřady (administrativní [policejní] vrchnosti). Tak stane se zejména, když svědkové nebo znalci, kteří nejsou vojenskými osobami v činné službě, bydlí mimo politický okres, v němž jest sídlo kárného výboru, nebo nevyhoví předvolání zpravodaje, nebo bez zákonitých důvodů odpírají vypovídati. Dožádané úřady řídí se při tom předpisy, které u nich platí pro obeslání a výslech.

(5) Je-li k zjištění pravdy nezbytným přísežný výslech svědků a znalců, může se kárný výbor usnésti, aby byl za takový výslech požádán příslušný brigádní soud neb okresní soud s trestní pravomocí.

(6) Pro výslech svědků a znalců, jakož i pro jejich poplatky platí obdobně předpisy platného trestního soudního řádu.

(7) Po skončeném vyšetřování zašle zpravodaj spisy kárnému žalobci, jenž k nim připojí svoje návrhy; o těchto návrzích radí se kárný výbor v neveřejné poradě. Dojde-li kárný výbor k názoru, že obviněný nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3) a že by se mělo proto řízení zastaviti, usnese se na tom [§ 22, (1) a)]; jinak odkáže věc k závěrečnému projednání a stanoví, zda a kteří svědkové a znalci mají býti k závěrečnému projednání předvoláni, po případě jaká jiná další přípravná opatření mají býti pro toto projednání učiněna.

§ 18.

Řízení při pochybnostech o duševním stavu.

(1) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda byl obviněný v době, kdy se dopustil poklesku, při zdravém rozumu, vyšetří se jeho duševní stav. Za tím účelem vyslechnou se osoby, které mohou podati vysvětlení, po případě vyžádají se potřebné úřední a služební zprávy a duševní stav se přezkoumá dvěma lékaři.

(2) Není-li možno vyšetřiti a posouditi duševní stav obviněného bez pozorování ve vojenském neb jiném veřejném léčebném ústavě, požádá kárný výbor příslušný trestní soud za provedení tohoto důkazu.

(3) Podobně, jak jest uvedeno v předchozích dvou odstavcích, jest postupovati tam, kde sice není pochybnosti o příčetnosti obviněného v době spáchaného poklesku, avšak jest pochybno, zda jest obviněný při zdravém rozumu v době, kdy se koná řízení před kárným výborem.

(4) Zjistí-li se, že obviněný vskutku trpí duševní chorobou, zajistí kárný výbor, je-li toho potřeba, průvodní prostředky a usnese se, aby řízení bylo přerušeno, dokud se obviněný neuzdraví. Zjistí-li se, že obviněný trpěl v době spáchání poklesku duševní poruchou, pro niž mu nelze poklesek přičítati, usnese se kárný výbor, aby řízení bylo zastaveno. Usnesení tato přísluší potvrzovati vojenskému představenému, jenž nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zavedeno.

§ 19.

Obhájce.

(1) Obviněný má právo, přibrati si, a to již za vyšetřování, obhájce z vojenských gážistů nebo z osob zapsaných do seznamu obhájců ve věcech trestních. Je-li obhájce, obviněným přibraný, vojenským gážistou v činné službě, potřebuje ku převzetí obhajoby svolení představeného velitelství (úřadu); svolení toto může však býti odepřeno jen, je-li obhájce ve službě nepostradatelný.

(2) Na žádost a v případech § 21 (2) bez žádosti budiž obviněnému pro závěrečné projednání určen velitelstvím (úřadem), u něhož jest kárný výbor zřízen, obhájce z vojenských gážistů v činné službě v sídle kárného výboru, a to, není-li vojenský gážista, jenž má býti určen obhájcem, služebně podřízen onomu velitelství, se souhlasem příslušného vojenského představeného; obhájce takto určený musí obhajobu převzíti.

(3) Nařízení stanoví, kdo nemůže býti obhájcem v řízení před kárnými výbory.

(4) Obhájce jest oprávněn podle svého svědomí a v mezích zákonných uvésti vše, co má v zájmu obviněného za potřebné a použíti všech přípustných obhajovacích prostředků.

(5) Obhájcům z vojenských gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajování; o náhradě cestovních nákladů určených obhájců platí příslušné předpisy.

(6) Po skončeném vyšetřování přísluší jak obviněnému tak i jeho obhájci (právnímu zástupci) právo nahlížeti do spisů (vyjma zápisy o poradách a hlasováních) a činiti z nich výpisky; před tím lze povoliti obviněnému neb jeho obhájci nahlédnouti do spisů, pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisů sdělovati s veřejností jest zakázáno.