§ 20.
Přípravy pro závěrečné projednání.
(1) Den závěrečného projednání stanoví předseda kárného výboru tak, aby předvolání mohlo býti obviněnému dodáno nejpozději osmého dne před závěrečným projednáním.
(2) Zpravodaj na to předvolá k tomuto projednání obviněného a oznámí mu při tom jména členů kárného výboru, jakož i jednotlivá obvinění, o nichž se bude jednati při závěrečném projednávání; kromě toho vyrozumí zpravodaj o závěrečném projednání obhájce a předvolá svědky a znalce, po případě opatří pro závěrečné projednání vše, na čem se kárný výbor usnesl.
§ 21.
Závěrečné projednání.
(1) Na začátku závěrečného projednání učiní svoje návrhy kárný žalobce. Nato vyslechne se obviněný, je-li přítomen, pak svědci a znalci, kteří byli předvoláni, a přečtou se, pokud je toho zapotřebí, zápisy sepsané za vyšetřování a ostatní důležité listiny. Obviněný (obhájce) i kárný žalobce mají práv, vysloviti se o jednotlivých průvodních prostředcích a navrhnouti, aby svědkům a znalcům byly dány otázky potřebné k objasnění věci. Po skončeném řízení průvodním udělí se slovo kárnému žalobci, pak obviněnému a obhájci. Poslední slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.
(2) Závěrečné projednání provede se v nepřítomnosti obviněného, jestliže se neodůvodněně k projednání nedostaví, ač byl řádně obeslán, nebo před skončením projednání se vzdálí, neb jestliže svojí vinou způsobí, že mu předvolání nemůže býti doručeno. V případech těchto - vyjma vzdálení se před skončením projednání - buď obviněnému pro závěrečné projednání určen podle § 19 (2) obhájce, nepřibral-li si obviněný obhájce sám.
(3) Řízení před kárným výborem jest neveřejné; obviněnému však přísluší právo, přibrati k závěrečnému projednání tři důvěrníky z vojenských gážistů.
(4) Všechny osoby, jež jsou při závěrečném projednání přítomny, jsou povinny chovati v tajnosti vše, o čem se při jednání dozvědí; uveřejnění konečného usnesení kárného výboru může se však státi se svolením ministerstva národní obrany.
(5) Kárný výbor má průvodní prostředky co do jejich věrohodnosti a průvodní moci jak jednotlivě, tak i ve věcné jejich vzájemné souvislosti pečlivě a svědomitě zkoumati a usnáší se podle volného uvážení po skončení závěrečného projednání v neveřejné poradě většinou hlasů; tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění, takže žádné z nich nemá absolutní většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům postupně příznivějším tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.
(6) O závěrečném projednání budiž zpravodajem sepsán zápis, jenž musí obsahovati jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování sepsán budiž zvláštní zápis.
§ 22.
Konečné usnesení kárných výborů.
(1) Konečné usnesení kárného výboru zní:
a) že se řízení zastavuje, dojde-li kárný výbor již na základě provedeného vyšetřování k přesvědčení, že obviněný nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3), [§ 17 (7)], anebo že mu nelze poklesek přičítati [§ 18 (4)];
b) že se obviněný zprošťuje, nabude-li kárný výbor teprve na základě závěrečného projednání přesvědčení, že obviněný nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3), anebo že mu nelze poklesek přičítati;
c) že jest obviněný vinen, dospěje-li kárný výbor na základě provedeného řízení k přesvědčení, že obviněný dopustil se některého z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3); v tom případě usnese se kárný výbor na některém z trestů uvedených v § 23, jakož i o tom, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro postup do vyšších požitků nezapočítává.
(2) Kárný výbor činí konečné usnesení v neveřejné poradě. V případech b) a c) předcházejícího odstavce koná se tato porada po skončeném závěrečném projednání, a předseda usnesení ihned prohlásí. Zní-li konečné usnesení, že se obviněný zprošťuje, upozorní předseda, že usnesení toto stane se pravoplatným, bude-li potvrzeno vojenským představeným podle odstavce (4); zní-li konečné usnesení na některý z trestů uvedených v § 23, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a poznamená, že konečné usnesení stane se pravoplatným, nebude-li ve lhůtě stanovené v § 24 podáno odvolání a bude-li konečné usnesení vojenským představeným podle odst. (4) potvrzeno.
(3) Konečné usnesení, jímž se ukládá některý z trestů uvedených v § 23, budiž obviněnému (obhájci), a je-li obviněný nezletilý též jeho zákonnému zástupci, dodáno i s důvody rozhodovacími do čtrnácti dnů po vyhlášení; konečné usnesení, že se řízení zastavuje, nebo že se obviněný zprošťuje, budiž obviněnému (obhájci) dodáno teprve, až dojde potvrzení podle následujícího odstavce.
(4) Konečné usnesení, že se řízení zastavuje nebo že se obviněný zprošťuje, budiž do čtrnácti dnů předloženo k potvrzení představenému, který nařídil řízení před kárným výborem. Potvrdí-li představený toto usnesení, může zaříditi podle potřeby další za účelem kázeňského potrestání podle části I. tohoto zákona. Konečné usnesení na některý z trestů uvedených v § 23 předloží se, nepodá-li obviněný (obhájce) ve lhůtě stanovené v § 24 odvolání, po uplynutí této lhůty k potvrzení:
a) v případech § 23 (1) a), (2) a), (4) a) představenému, který nařídil řízení před kárným výborem,
b) v případech §23 (1) b) až f), (2) b) až d), (4) b) až d) ministru národní obrany.
(5) Dnem potvrzení stávají se konečná usnesení pravoplatnými.
(6) Nebylo-li konečné usnesení kárného výboru potvrzeno podle odstavce (4), nebo podá-li obviněný proti konečnému usnesení, jímž bylo uznáno na některý z trestů uvedených v § 23 ve stanovené lhůtě odvolání, předloží se spisy k projednání odvolacímu kárnému výboru u ministerstva národní obrany.
(7) Zda se konečné usnesení kárného výboru potvrzuje nebo nepotvrzuje, o tom má představený uvedený v odst. (4) rozhodnouti do osmi dnů poté, co mu bylo konečné usnesení předloženo k potvrzení.
§ 23.
Tresty, jež lze uložiti na základě řízení před kárnými výbory.
(1) Tresty u vojenských gážistů z povolání mohou býti:
a) písemná výstraha;
b) písemná výstraha s vyloučením z postupu do vyšších požitků;
c) písemná výstraha se zmenšením služebních požitků;
d) přeložení do výslužby, po případě, nemá-li vojenský gážista aspoň deset započitatelných let služebních, přeložení do zálohy se zákonným odbytným;
e) přeložení do výslužby s menšími zaopatřovacími požitky, po případě, nemá-li vojenský gážista aspoň deset započitatelných let služebních, přeložení do zálohy se zmenšeným odbytným;
f) odnětí vojenské hodnosti, s čímž je spojena ztráta nároku na zaopatřovací požitky (odbytné).
(2) Tresty u vojenských gážistů ve výslužbě mohou býti:
a) písemná výstraha;
b) písemná výstraha s dočasným snížením zaopatřovacích požitků;
c) odnětí vojenské hodnosti s trvalým snížením zaopatřovacích požitků;
d) za zvláště přitěžujících okolností odnětí vojenské hodnosti se ztrátou všech nároků na zaopatřovací požitky pro gážistu i jeho příslušníky.
(3) O trestech gážistů ve výslužbě na dobu potřeby aktivovaných platí obdobně ustanovení platná pro vojenské osoby z povolání.
(4) Tresty u vojenských gážistů v záloze, počítajíc v to i vojenské gážisty mimo službu, mohou býti:
a) písemná výstraha;
b) písemná výstraha s vyloučením z postupu do vyšších požitků;
c) písemná výstraha se zmenšením služebních požitků;
d) odnětí vojenské hodnosti.
(5) Vyloučení z postupu do vyšších požitků může býti vysloveno na dobu od tří měsíců do tří let. Tím se postup zdrží o celou lhůtu stanovenou v konečném usnesení, i když nároku na postup bylo již nabyto před pravoplatností konečného usnesení; při počítání lhůty nečítá se doba, jež není pro postup do vyšších požitků započitatelna.
(6) Zmenšení služebních požitků, po případě dočasné snížení zaopatřovacích požitků může býti vysloveno na dobu od tří měsíců až do tří let; snížení toto dlužno v konečném usnesení stanoviti, a to nejvýše 25%. Po dobu trestu jest vyloučen postup do vyšších požitků. Je-li přeložen (znovupřeložen) gážista před uplynutím doby trestu do výslužby, zmenší se jeho požitky zaopatřovací na zbývající dobu trestu v procentní výměře stanovené konečným usnesením.
(7) V případech odst. (5) a (6) jest vojenský gážista vyloučen před uplynutím doby stanovené v konečném usnesení z povýšení do vyšší hodnosti.
(8) Snížení zaopatřovacích požitků [odst. (1) e) a odst. (2) c)] neb odbytného lze stanoviti nejvýše 25%.
(9) Je-li u vojenského gážisty z povolání vysloveno na základě řízení před kárným výborem odnětí vojenské hodnosti, může mu býti výjimečně, je-li nemajetný, přiznán na zvláštní žádost ministrem národní obrany v dohodě s ministrem financí příspěvek na výživu podle § 10 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n. Zní-li u vojenského gážisty ve výslužbě konečné usnesení na odnětí vojenské hodnosti se snížením zaopatřovacích požitků, může mu býti výjimečně, je-li nemajetný, povoleno na zvláštní žádost ministrem národní obrany v dohodě s ministrem financí zvýšení ponechaných zaopatřovacích požitků, a to po případě až na výměru původních zaopatřovacích požitků, jichž v době konečného usnesení požíval. Je-li konečně u vojenského gážisty ve výslužbě vysloveno na základě řízení před kárným výborem odnětí vojenské hodnosti se ztrátou zaopatřovacích požitků, může mu býti výjimečně, je-li nemajetný, povolena na zvláštní žádost ministrem národní obrany v dohodě s ministrem financí další výplata zaopatřovacích požitků buď zcela nebo z části.
(10) Nebyl-li vojenskému gážistovi, kterému byla odňata vojenská hodnost se ztrátou požitků zaopatřovacích, přiznán příspěvek na výživu, po případě nebyla-li mu povolena další výplata zaopatřovacích požitků zcela nebo z části podle ustanovení předchozího odstavce, může býti manželce i dětem, jimž by příslušel nárok na zaopatřovací požitky, kdyby obviněný byl v době pravoplatnosti konečného usnesení zemřel, výjimečně přiznán, jsou-li nevinny a nemajetny, ministrem národní obrany v dohodě s ministrem financí přiměřený příspěvek na výživu, jenž však nesmí převyšovati výměru zaopatřovacích požitků, jež by jim podle zákona příslušely, kdyby potrestaný gážista nežil. Totéž platí obdobně i o nevinných a nemajetných vdovách a sirotcích po vojenských gážistech, jimž byla odňata vojenská hodnost se ztrátou zaopatřovacích požitků.
(11) Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro výjimečné přiznání příspěvku na výživu (výjimečně povolenou další výplatu zaopatřovacích požitků) podle odst. (9) a (10) a podle výsledku výplatu příspěvku na výživu (výjimečně povolených zaopatřovacích požitků) přechodně neb trvale zastaviti.
(12) Zákonná ustanovení o pozbytí zaopatřovacích požitků následkem odsouzení trestním soudem platí také o příspěvcích na výživu uvedených v odst. (9) a (10).
(13) Vojenští gážisté v záloze, jimž byla odňata vojenská hodnost podle ustanovení odst. (4) d), pozbývají všech nároků na event. poskytnutí vojenských zaopatřovacích požitků, jež by jim z důvodu invalidity (nezpůsobilosti k občanskému povolání) způsobené v činné službě vojenské příslušely podle vojenského zaopatřovacího zákona.
§ 24.
Odvolání proti konečnému usnesení kárného výboru I. stolice.
(1) Zní-li konečné usnesení kárného výboru na některý z trestů uvedených v předchozím paragrafu, může obviněný (obhájce) podati z tohoto konečného usnesení do čtrnácti dnů odvolání pro výrok o vině a trestu jakož i o nezapočítání doby ztrávené v řízení před kárným výborem do vyšších požitků; právo podati odvolání přísluší též zákonnému zástupci nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolání podává se písemně u kárného výboru, který učinil konečné usnesení.
(2) Bylo-li odvolání včasně podáno, má účinek odkládací.
(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně neb osobou k tomu neoprávněnou, budiž zamítnuto kárným výborem I. stolice; proti zamítavému rozhodnutí přísluší obviněnému stížnost k odvolacímu kárnému výboru do čtrnácti dnů od doručení zamítavého rozhodnutí.
§ 25.
Řízení před odvolacím kárným výborem.
(1) Odvolací kárný výbor prozkoumá po slyšení odvolacího kárného žalobce spisy především v neveřejné poradě. Má-li za to, že jest třeba řízení, provedené kárným výborem I. stolice, doplniti, uloží toto doplnění kárnému výboru, který se věcí zabýval v I. stolici. Má-li však podle názoru odvolacího kárného výboru provedené řízení takové podstatné vady, že jich nelze doplněním odstraniti, učiní odvolací kárný výbor návrh ministru národní obrany, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a nařízeno nové projednání, podle potřeby i před jiným kárným výborem I. stolice.
(2) Nepokládá-li odvolací kárný výbor doplnění řízení za nutné, nebo bylo-li doplnění jím uložené již provedeno, nařídí závěrečné projednání. Totéž se stane i tehdy, když ministr národní obrany neschválí návrhu, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a aby věc byla znovu projednána v I. stolici.
(3) Obviněný a obhájce může se dostaviti k závěrečnému projednání.
(4) Na další řízení použije se obdobně předpisů platných pro řízení před kárným výborem I. stolice.
(5) Odvolací kárný výbor může:
a) souhlasiti s konečným usnesením kárného výboru I. stolice, nebo
b) učiniti konečné usnesení nové podle §§ 22 (1) a 23.
(6) Odvolací kárný výbor má se kromě toho vždy usnésti též na tom, zda a která doba od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se pro postup do vyšších požitků nezapočítává.
(7) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru potvrzuje ministr národní obrany, jenž může podle potřeby naříditi též, aby bylo řízení doplněno a aby bylo vydáno nové konečné usnesení.
(8) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru se při závěrečném projednání neprohlašuje, nýbrž oznámí se obviněnému s důvody rozhodovacími písemným vyhotovením teprve, když bylo potvrzeno podle předcházejícího odstavce.
§ 26.
Důsledky uložených trestů.
(1) Tresty uložené v řízení před kárným výborem buďtež zapsány do osobních dokladů.
(2) Po uplynutí tří let od právní moci konečného usnesení musí býti zápis v osobních dokladech na žádost dotčeného vojenského gážisty vymazán, jestliže žadatel se od té doby, co bylo proti němu řízení před kárným výborem provedeno, vždy bezúhonně choval; výmazu tohoto nelze však povoliti dříve, dokud nebyl uložený trest úplně odpykán.
(3) Rozhodnutí o žádosti za výmaz zápisu trestu podle předchozího odstavce přísluší ministerstvu národní obrany.
(4) Ministerstvo národní obrany může, jakmile byl trest v osobních dokladech vymazán a vojenský gážista se trvale bezúhonně chová a velmi dobré služby koná, povoliti, aby při dalším postupu do vyšších požitků byla vyloučená lhůta zcela nebo částečně opět započítána.
(5) Tresty uložené v řízení před kárnými výbory promíjeti neb zmírňovati přísluší presidentu republiky.
§ 27.
Navrácení k předešlému stavu.
(1) Zmeškal-li obviněný lhůtu k podání odvolání, může žádati za navrácení k předešlému stavu, prokáže-li, že nemohl lhůtu zachovati pro nezaviněnou, nepřekonatelnou a nepředvídanou překážku.
(2) Žádost za navrácení k předešlému stavu musí býti podána nejpozději do čtrnácti dnů poté, co překážka přestala, u kárného výboru, u něhož mělo býti podáno odvolání, při čemž buďte uvedeny příčiny zmeškání a okolnosti, jimiž se zmeškání ospravedlňuje. Se žádostí musí býti podáno odvolání.
(3) O žádosti za navrácení k předešlému stavu rozhoduje po vyslechnutí kárného žalobce kárný výbor I. stolice; proti zamítavému rozhodnutí přísluší obviněnému stížnost k odvolacímu kárnému výboru do čtrnácti dnů od doručení zamítavého rozhodnutí.
§ 28.
Obnova řízení před kárnými výbory.
(1) Řízení před kárnými výbory, jež bylo pravoplatně skončeno, může býti, a to po případě i po výkonu trestu, obnoveno ku prospěchu obviněného na žádost jeho, jeho pozůstalých nebo jeho zákonného zástupce, lze-li na základě skutečností nově na jevo vyšlých důvodně předpokládati možnost, že obviněný bude osvobozen, nebo že mu bude uložen trest mírnější.
(2) Bylo-li řízení zastaveno, nebo skončilo-li zproštěním neb udělením pouhé písemné výstrahy, může býti obnova pravoplatně skončeného řízení na návrh kárného žalobce povolena v neprospěch obviněného, avšak jen tehdy, vyjdou-li na jevo nové okolnosti neb průkazy, které samy nebo v souvislosti s průkazy dříve vyšetřenými mohou odůvodniti usvědčení obviněného nebo uložení vyššího trestu.
(3) Žádost za obnovu řízení jest podati u kárného výboru, který se zabýval věcí v I. stolici. Žádá-li se za obnovu řízení ve prospěch obviněného, může velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, povoliti, aby se s výkonem (pokračováním ve výkonu) konečného usnesení kárného výboru prozatím vyčkalo až do rozhodnutí o žádosti za obnovu, má-li důvodně za to, že obnova bude povolena.
(4) O žádostech za obnovu řízení rozhoduje ministerstvo národní obrany. Shledá-li toto ministerstvo, že důvody uvedené v žádosti jsou dostatečny, nařídí obnovu řízení a určí kárný výbor, u něhož má býti nové řízení v I. stolici provedeno; povolí-li obnovu řízení ve prospěch obviněného, rozhodne též o tom, má-li se s výkonem (pokračováním ve výkonu) potvrzeného konečného usnesení až do nového pravoplatného konečného usnesení kárného výboru vyčkati.
(5) Kárný výbor projeví po provedeném řízení, pro něž platí tytéž zásady jako pro původní řízení před kárným výborem, buď souhlas s původním konečným usnesením kárného výboru, nebo učiní nové konečné usnesení.
(6) Byla-li obnova povolena ve prospěch obviněného, nemůže býti uložen v obnoveném řízení trest přísnější nežli v řízení původním.
(7) O potvrzování konečného usnesení kárného výboru a o odvolání do tohoto usnesení platí ustanovení §§ 22 a 24.
(8) Zastaví-li se řízení po povolené obnově, nebo je-li vojenský gážista v obnoveném řízení zproštěn neb odsouzen k trestu mírnějšímu, budiž mu státem nahrazeno, co mu v důsledku původního konečného usnesení neprávem ušlo na požitcích. Po smrti vojenského gážisty přísluší nárok na náhradu také jeho pozůstalým majícím právo na zaopatření potud, pokud jim ušla výživa, k níž byl obviněný povinen.
§ 29.
Mimořádná obnova.
(1) V případech, kdy podle ustanovení § 22 (4) potvrdil konečné usnesení kárného výboru zemský vojenský velitel nebo velitel divise, přísluší ministru národní obrany právo, rozhodnutí toto zrušiti, zjistí-li se při zkoumání spisů, že provedené řízení má podstatné vady. Zruší-li v takových případech ministr národní obrany rozhodnutí, provede se obnovené řízení před kárným výborem podle ustanovení § 28; v řízení obnoveném nemůže býti uložen přísnější trest nežli v řízení původním.
(2) Mimořádná obnova podle předcházejícího odstavce povoluje se z moci úřední; proto návrhy, aby byla povolena, nebudou projednány, nýbrž budou zamítnuty přímo tím vojenským útvarem, k němuž dojdou.
§ 30.
Doručování.
(1) Všechna doručení pro obviněného, která mají býti vykonána podle ustanovení části II. tohoto zákona, jsou platná, provedou-li se jemu osobně, jeho obhájci nebo jinému zmocněnci; je-li pobyt obviněného neznámý, postačí, uloží-li se spis pro něho určený u velitele (přednosty) velitelství (úřadu) jeho posledního služebního přidělení (jeho vojenského evidenčního úřadu).
(2) Veřejná výzva, aby se obviněný dostavil, není dovolena.
§ 31.
Opravné prostředky a lhůty.
(1) Opatření kárného výboru nemohou - pokud zákon nestanoví jinak - býti naříkána samostatným opravným prostředkem, nýbrž toliko spolu s odvoláním proti konečnému usnesení kárného výboru podaným podle § 24. Tímto ustanovením není dotčeno právo, učiniti oznámení a podati stížnost proti osobám, které jsou povolány spolupůsobiti v řízení před kárnými výbory, pro porušení jejich úřední a služební povinnosti.
(2) Lhůty uvedené v §§ 24 (1) a (3), 27 (2) a (3) jsou neprodlužitelné; počínají se v případech §§ 24 (1) a (3) a 27 (3) prvním dnem následujícím po doručení konečného usnesení (rozhodnutí) a v případě § 27 (2) prvním dnem následujícím poté, co překážka tam uvedená přestala, a to i tehdy, připadá-li tento první den na neděli (svátek). Připadne-li však konec některé lhůty na neděli nebo svátek státem uznaný, končí se lhůta nejbližším příštím všedním dnem. Dny poštovní dopravy se do lhůty nepočítají.
(3) Podání může obviněný činiti též telegraficky.
§ 32.
Náklady řízení, kolky a poplatky.
Pokud v tomto zákoně není nic jiného stanoveno, platí pro řízení před kárnými výbory stran nákladů řízení a osvobození od kolků a poplatků obdobně předpisy §§ 408 a 409 zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII z r. 1912.
ČÁST III.
Odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby (propuštění s odbytným) řízením správním.
§ 33.
Odnětí vojenské hodnosti řízením správním.
(1) Správním opatřením ministra národní obrany může býti vojenskému gážistovi odňata vojenská hodnost, po případě zrušeno jeho jmenování:
a) když uprchl do ciziny, bylo-li z toho důvodu proti němu zavedeno trestní řízení a nemůže-li pro jeho nepřítomnost býti skončeno;
b) vstoupil-li vojenský gážista do cizích služeb vojenských bez příslušného svolení (§ 6 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n.);
c) neplní-li vojenský gážista mimo činnou službu v době, kdy nekoná činné služby vojenské, opětovně svých povinností, jež mu příslušné předpisy jako gážistovi mimo činnou službu ukládají, anebo odmítne-li v téže době vůbec plniti povinnosti, jež mu příslušejí jako vojenskému gážistovi mimo činnou službu;
d) bylo-li dodatečně zjištěno, že vojenský gážista byl ještě před svým jmenováním odsouzen pro zločin vůbec, pro přečin nebo přestupek spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných. Nastalo-li odsouzení před vznikem Československé republiky, lze tohoto opatření použíti jen tehdy, byl-li by dotčený čin trestným i podle zákonů československých platných v době odnětí vojenské hodnosti.
(2) Vojenští gážisté, jimž byla odňata podle předchozího odstavce vojenská hodnost, nemají nároku na zaopatřovací požitky (odbytné); byli-li však v době rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti již poživateli vojenských zaopatřovacích požitků, zůstanou jim v případě odst. (1) c) zachovány.
(3) U vojenských gážistů VIII. a VII. hodnostní třídy lze provésti odnětí vojenské hodnosti (zrušení jmenování) řízením správním jen se souhlasem vlády, u vojenských gážistů VI. a vyšší třídy hodnostní jen se souhlasem presidenta republiky.
(4) Odnětí vojenské hodnosti poddůstojníkům z mužstva řízením správním upravují předpisy uvedené v § 11 (1).
§ 34.
Přeložení do výslužby a propuštění s odbytným řízením správním.
Vojenští gážisté z povolání, kteří mají po tři po sobě jdoucí léta (před účinností tohoto zákona neb po ní) kvalifikaci nevyhovující, buďte z moci úřední přeloženi ministerstvem národní obrany podle § 5, druhého odstavce, bodu 3., zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., do výslužby, mají-li nejméně deset započitatelných let služebních; jinak buďte přeloženi do zálohy se zákonným odbytným. Neznalost služebního jazyka klade se na roveň kvalifikaci nevyhovující; nelze-li pro neznalost služebního jazyka vojenského gážistu z povolání ke službě upotřebiti, může býti ministerstvem národní obrany přeložen z moci úřední do výslužby (do zálohy s odbytným) i před uplynutím lhůty stanovené v první větě tohoto paragrafu.
ČÁST IV.
Ustanovení všeobecná.
§ 35.
Ustanovení o vojenských soudcích.
(1) Na důstojníky justiční služby se zákon tento nevztahuje, pokud jde o porušení povinností soudcovského úřadu a soudcovské služby, neb o jednání a opominutí uvedená v § 2 (1), jichž se dopustili v době, kdy působili jako vojenští soudci. Důstojníci tito podléhají v uvedených případech jen svým soudcovským představeným a nejvyššímu vojenskému soudu; řízení, v němž lze uložiti tresty uvedené v § 4, pokud se týče 23, upraví vládní nařízení.
(2) Přísedící vojenských soudů, kteří nejsou důstojníky justiční služby, lze pro jednání a opominutí uvedená v tomto zákoně, jichž se dopustili ve výkonu své funkce jako přísedící, stíhati podle tohoto zákona jen na oznámeni předsedy nalézacího soudu.
§ 36.
Ustanovení o vojenských gážistech mimo hodnostní třídy.
Ustanovení tohoto zákona, jež se vztahují na vojenské gážisty, platí i pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy.
§ 37.
Poměr tohoto zákona k jiným zákonům.
Tam, kde se různé zákony, jichž platnost zůstane tímto zákonem nedotčena, zmiňují o disciplinární trestní pravomoci, disciplinárních přestupcích, disciplinárních trestech a pod., jest tím rozuměti pravomoc, přestupky, tresty a pod. uvedené v části I. tohoto zákona. Na místo disciplinárních výborů (čestných rad), o nichž se zmiňují zákony dosud platné, nastupují výbory kárné podle části II. tohoto zákona.
§ 38.
Ustanovení přechodná.
(1) Zákon tento vztahuje se též na činy, které byly spáchány před jeho účinností a nebyly dosud právoplatně vyřízeny. Gážisté mimo hodnostní třídy podléhají však ustanovením části II. pouze pro poklesky uvedené v § 12 (1), jichž se dopustili teprve po účinnosti tohoto zákona; pro činy dříve spáchané posuzují se podle ustanovení dosud platných.
(2) Usnesení disciplinárních výborů (komisí), učiněná na základě řízení provedeného podle předpisů dosud vydaných a potvrzená do dne účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti.
§ 39.
Ustanovení závěrečná.
Zákon tento, jehož provedení se ukládá ministru národní obrany v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a financí, nabývá účinnosti za tři měsíce po vyhlášení. Tímto dnem zrušují se všechna ustanovení, která tomuto zákonu odporují.
Tomášek v. r.,
předseda.
Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.
J. Marek v. r.,
zapisovatel.