Ostatně vláda sama nepřímo přiznala slabost svého stanoviska, poukazujíc k tomu, >že se v pravidlech německého pravopisu, schválených bývalým ministerstvem kultu a vyučování, dosud oficielně platných a na školách užívaných praví, že nelze stanoviti pravidel, platných obecně pro psaní cizích slov.<

Ohražujeme se proti tomu, že československá vláda, právě jde-li o jazyk německý, této zásady nedbá, i tážeme se znovu zcela specielně, jak může ospravedlniti svůj imperativní příkaz stran způsobu psaní, jenž němčině jest cizím, a považuje-li za slučitelno se zásadami demokratické moderní správy, aby úřady nepřijímaly spisů, ve kterých se používá způsobu psaní >tschechoslowakisch.<

V Praze, dne 7. června 1923.

K. Friedrich, Hartl, dr C. E. Schmidt, dr Spiegel, Jelinek, Fahrner, Meissner, dr E. M. Herzig-ová, Knesch, Spies, A. Lippert, Luksch.

Auf die im gleichen Betreff seitens der Unterzeichneten eingebrachte Interpellation vom 15. Dezember 1922, Druck Nr. 1552/16 hat die Regierung am 12. April 1923 (Druck Nr. 1615/12) eine Antwort gegeben, die den Kernpunkt der Frage umgeht, ihn gar nicht berührt.

Die Interpellanten haben Verwahrung eingelegt gegen einen seitens der Regierung herausgegebenen Erlass, dass die deutsche Bezeichnung für >tschechoslowakisch< nur mit >č< und >v< geschrieben werden dürfe und dass die gewöhnliche deutsche Schreibweise >tschechoslowakisch< >falsch< sei. Statt dass nun die Regierung die von uns bestrittene Berechtigung des Verbotes, bezw. Gebotes nachweist, will sie unter Vorführung einzelner Beispiele dartun, dass der Umstand, dass die deutsche Sprache keine eigenen Zeichen für fremde Laute besitze, keinen Grund bilde, fremde Zeichen bei Fremdwörtern nicht anzuwenden. Das ist wohl richtig. Aber zu bestimmen, bei welchen Wörtern und in welchem Umfange fremde Zeichen innerhalb der deutschen Sprache anzuwenden sind, kann doch bloss Sache einer im deutschen Volke allmählich sich einbürgernden Gewohnheit und der deutschen philologischen Wissenschaft sein, nie und nimmer aber den Inhalt behördlicher Erlässe bilden. Durch solche kann höchstens eine Schreibweise, die sich gewohnheitsmässig eingebürgert hat und die von der philologischen Wissenschaft gutgeheisen wurde, sanktioniert werden. Aber einem Volke gegen seinen Willen durch behördliche Verordnung eine ihm fremde Schreibweise aufnötigen zu wolten und zu bestimmen, dass eine andere Schreibweise unter Androhung der Nichtannahme in Schriftstücken an die amtlichen Stellen nicht geduldet werde, ist ein neues Symptom des in diesem Staate herrschenden undemokratischen Polizeigeistes.

Uebrigens hat die Regierung die Schwäche ihrer Stellungnahme indirekt selbst zugegeben, indem sie darauf hinweist, >dass es in dem vom ehemaligen Ministerium für Kultus und Unterricht genohmigten, bisher offiziell geltenden und an den Schulen in Verwendüng stehenden Regeln der deutschen Rechtschreibung heisst, es liessen sich für die Schreibung der Fremdwörter allgemein gültige Regeln nicht aufstellen.<

Wir verwahren uns dagegen, dass die čechoslowakische Regierung gerade betreffs der deutschen Sprache diesen Grundsatz nicht beachtet und fragen neuerdings ganz speziell, wie sie ihr imperatives Gebot bezüglich einer der deutschen Sprache fremden Schreibweise zu rechtfertigen vermag und ob sie es mit den Grundsätzen einer demokratischen, modernen Verwaltung für vereinbar hält, dass Schriftstücke, welche sich der Schreibweise >tschechoslowakisch< bedienen, von den amtlichen Stellen nicht entgegengenommen werden.

Prag, am 7. Juni 1923.

K. Friedrich, Hartl, Dr. C. E. Schmidt, Dr. Spiegel, Jelinek, Fahrner, Meissner; Dr. E. M. Herzig, Knesch, Spies, A. Lippen, Luksch.

Tisk 1687/14.

Prostřednictvím policejního ředitelství v Liberci udělilo presidium zemské správy politické v Praze výměrem ze dne 17. května 1923, č. 14595 pachtýřce městského divadla v Liberci paní Karolině Krugové, povolení k pořádání divadelních představení v německém jazyce v městském divadle v Liberci od 15. září 1922 do 31. prosince 1923 a stanovilo pro tuto koncesí také následující podmínku:

>Podnikatelka je povinna přenechati městské divadlo v Liberci s potřebným fundem českému podnikateli k českým divadelním hrám, koncertům, akademiím atd. a ku příslušným zkouškám za běžné režijní poplatky v době od 1. do 15. září 1923 a mimo to dne 6. července a 28. října 1923, bude-li o to aspoň měsíc napřed požádáno. Tato jednoměsíční lhůta může býti dohodou se zástupcem české menšiny přiměřeně zkrácena.<

Zároveň byla městská rada v Liberci upozorněna, >že jakékoli činy, jimiž by obec hleděla snad zmařiti nebo stížiti splnění těchto podmínek, ohrozily by pořádání divadelních představení v městském divadle libereckém vůbec.<

Jest to zajisté poprvé, že do divadelní koncese pojaty byly takovéto, s platnými zákony a přirozeným právem neslučitelné podmínky. Dosud bylo zvykem, žádati jen šetření divadelního řádu ze dne 25. listopadu 1850, č. 454 ř. z., dnes ještě platného, instrukcí sem spadajících a jinakých ustanovení, jež se vztahují na technický provoz.

V každém právním státě jest bezpečnost soukromého majetku podstatným základem veřejného řádu a jest tudíž vládou s veškerým důrazem chráněna. Ve zmíněném výměru se však netoliko s vlastnictvím městské obce, nýbrž také s vlastnictvím pachtýřky a s jejími právy, jež vyplývají z uzavřené smlouvy, nakládá tak, že tato vlastnická a smluvní práva způsobem zcela samovolným těžce jsou porušena.

Paní Karolína Krugová najala městské divadlo celoročně na dobu od 1. srpna 1922 do 16. července 1927 a městská obec jí pronajala divadlo se závazkem pořádati v městském divadle divadelní představení, to jest představení z oboru umění divadelního, opery, operety a baletu v jazyce německém, s omezením, že podnikatelka beze zvláštního svolení divadelní dozorčí rady nesmí divadla používati k jiným produkcím.

Presidium zemské správy politické přenáší se škrtnutím pera přes všechna tato úplně jasná smluvní práva a povinnosti a přikazuje právo disponovací divadlem na určitou dobu a pro určité dny zástupci liberecké české menšiny. Městské obci se tedy divadlo na určitou dobu vyvlastňuje a pachtýřce divadla odnímá právo nakládati tím, co tvoří fundus instructus, tedy jejím soukromým vlastnictvím, aby obé bylo přenecháno české společnosti, která k tomu žádných vlastnických práv nemá. Tímto jednáním dotčeny a znásilněny jsou městská obec a pachtýřka divadla protizákonným způsobem ve svých nepochybných právech, i není příliš přehnáno, pociťuje-li se toto jednání jako úředně zjednaný protějšek loupežného zabrání pražského německého zemského divadla, jež i nepředpojatí Češi ostře odsuzují.

Dlužno zmíniti se ještě o tom, že divadlo dle zmíněného výměru může býti dokonce odňato svému účeli, sloužiti totiž divadelním představením, neboť má českému divadelnímu podnikateli býti také dovoleno, pořádati tam koncerty, akademie atd. Co se má rozumět tímto >atd.<, nikde však vysloveno není.

Obzvláště urážlivě působí také hrozba městské radě, že městské divadlo vůbec bude uzavřeno, kdyby se pokusila splnění předepsaných podmínek zmařiti nebo stížiti. Při tom zdá se, že dokonce bylo pomýšleno na to, omeziti anebo zabrániti právu odvolacímu, neboť zemská politická správa považuje za zbytečno ponechati odvolání proti těmto právně nepřípustným opatřením.

Výměr zemské politické správy a s ním související sdělení libereckého policejního ředitelství jde tak daleko, že ustanovuje zvláštní >výbor< k zastupování liberecké české menšiny v otázkách divadla. Tímto opatřením, které rovněž nemá zákonitého podkladu, pokouší se zemská správa politická z úřední moci opět probuditi k životu vetšinou již přestálé revoluční >Národní výbory<, jednání to, proti němuž nelze dost energicky protestovati.

Hledíce ke všem tuto vylíčeným nezákonostem zmíněného výměru zemske správy politické táží se podepsaní pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten zkoumati zmíněný výměr zemské správy politické co do jeho zákonitosti a zrušiti jej bezodkladně pokud jde o jeho části, ktere znamenají protizákonné zasahování do vlastnických a smluvních práv města Liberce a pachtýřky divadla Karoliny Krugové?

V Praze, dne 7. cervna 1923.

dr Naegle, K. Friedrich, Knesch, A. Lippert, Spies, Luksch, dr C. E. Schmidt, dr Mayr-Harting, Jelinek.

Im Wege der Polizeidirektion Reichenberg hat das Präsidium der politschen Landesverwaltung in Prag mit dem Erlasse vom 17. Mai 1923, Z. 14595, der Pächterin des Reichenberger Stadttlicaters, Frau Karoline Krug, die Bewilligung zur Abhaltung von Theatervorstellungen in deutscher Sprache im Stadttheater in Reichenberg vom M, September 1922 bis 31. Dezember 1923 erteilt und diese Konzession auch an die folgende Bedingung geknüpft:

>Die Theaterunternehmerin ist verpflichtet, das Stadttheater in Reichenberg mit dem notwendiges fundus instructus einem čechischen Theaterunternehmer zu čechischen Vorstellungen, Konzerten, Akademien etc. und zu den notwendigen Proben für den üblichen Regiebeitrag in der Zeit vom 1. bis 15. September 1923 und ausserdem am 6. Juli und 28. Oktober 1923 zu überlassen, wenn darum mindestens 1 Monat vorher angesucht wird. Diese einmonatige Frist kann im Einvernehmen mit dem Vertreter der čechischen Minderheit entsprechend gekürzt werden.<

Gleichzeitig wurde der Stadtrat in Reichenberg aufmerksam gemacht, >dass eine jegliche Handlung, durch welche die Stadt vielleicht die Erfüllung dieser Bedingung zu vereiteln oder zu erschweren beabsichtigen würde, die Abhaltung von Theatervorstelluiigen im Stadttheater in Reichenberg überhaupt bedrohen könnte.<

Es ist wohl das erstemal, dass in eine Theaterkonzession derartige, mit den bestehenden Gesetzen und dem natürlichen Rechte unvereinbare Bedingungen aufgenommen wurden. Bis jetzt war es gebräuchlich, lediglich die Beachtung der noch heute geltenden Theaterordnung vom 25. November 1850, R, G. Bl. 454, der dazu gehörigen Instruktion und der sonstigen, auf den technischen Betrieb bezughabenden Bestimmungen zu fordern.

In jedem Rechtsstaate bildet de Sicherheit des Privateigentums die wesentlichste Grundlage der öffentlichen Ordnung und wird daher von der Regierung mit allem Nachdrucke geschüzt. In dem erwähnten Erlasse aber wird nicht nur über das Eigentum der Stadtgemeinde, sondern auch über das Eigentum der Pächterin und über ihre, aus dem abgeschlossenen Vertrage erwachsenen wohlerworbenen Rechte derart verfügt, dass diese Eigentums und Vertrags-Rechte in ganz willkürlicher Weise schwer verletzt werden.

Frau Karoline Krug hat das Stadttheater ganzjährig auf die Zeit vom 1. August 1922 bis 16. Juli 1927 gepachtet und die Stadtgemeinde hat ihr das Theater verpachtet mit der Verpflichtung, im Stadttheater Theater-Vorstellungen, das sind Vorstellungen aus dem Bereiche der Schauspielkunst, der Oper, der Operette und des Ballets in deutscher Sprache abzuhalten, mit der Beschränkung, dass ohne besondere Genehmigung des Theateraufsichtsrates die Unternehmerin das Theater nicht zu anderen Vorführungen verwenden darf.

Das Präsidium der politischen Landesverwaltung setzt sich mit einem Federstrich über all diese vollkommen klaren Vertragsrechte und Pflichten hinweg und weist das Verfügungsrecht über das Theater für eine bestimmte Zeit und für bestimmte Tage einem Vertreter der Reichenberger, čechischen Minderheit zu. Der Stadtgemeinde wird somit das Theater auf eine bestimmte Zeit enteignet und der Theaterpächterin die freie Verfügung über den fundus instructus, also über ihr Privateigentum, entzogen, um beides einer čechischen Gesellschaft, die keinerlei Eigentumsanrechte daran besitzt, zur Verfügung zu stellen. Durch diesen Vorgang werden die Stadtgemeinde und die Theaterpächterin in gesetzwidriger Weise in ihren unzweifelhaften Rechten gekränkt und vergewaltigt, und es ist keine allzugrosse Uebertreibüng, wenn dieses Vorgehen als ein behördlich geschaffenes Seitenstück zu dem auch von einsichtigen Čechen scharf verdammten Raub des Prager deutschen Landestheaters empfunden wird.

Zu erwähnen ist noch, dass das Theater nach dem besagten Erlasse sogar seinem Zwecke, Theatervorstellungen zu dienen, entzogen werden kann, denn es soll dem čechischen Theaterunternehmer auch gestattet sein, darin Konzerte, Akademien etc. abzuhalten. Was unter diesem >et cetera< zu verstehen ist, wird aber nirgends ausgesprochen.

Besonders verletzend wirkt auch die Drohung an den Stadtrat, das Stadttheater überhaupt zu sperren, falls er versuchen sollte, die Erfüllung der vorgeschriebenen Bedingungen zu vereiteln oder zu erschweren. Dabei scheint man sogar an eine Einschränkung oder Verwehrung des Berufungsrechtes gedacht zu haben, denn die politische Landesverwaltung hält es für überflüssig, die Berufung gegen die rechtlich unzulässigen Verfügüngeh freizustellen.

Der Erlass der politischen Landesverwaltung und eine damit zusammenhängende Mitteilung der Reichenberger Polizeidirektion gehen so weit, einen eigenen >Výbor< zur Vertretung der Reichenberger čechischen Minderheit in der Theaterfrage zu bestellen. Mit dieser gleichfalls einer gesetzlichen Grundlage entbehrenden Verfügung versucht es die politische Landesverwaltung, die zum grössten Teile bereits überwundenen revolutionären >Národní výbor< von amtswegen wieder ins Leben zu rufen - ein Beginnen, gegen das nicht energisch genug protestiert werden kann.

Angesichts all der im Vorstehenden dargelegten Gesetzwidrigkeiten des besagten Erlasses der politischen Landesverwaltung richten die Unterzeichneten an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

Ist der Herr Minister geneigt, den besagten Erlass der politischen Landesverwaltung auf seine Gesetzlichkeit zu prüfen und in jenen Teilen, die einen gesetzwidrigen Eingriff in die Eigentumsund Vertrags-Rechte der Stadt Reichenberg und der Theaterpächterin Karoline Krug darstellen, unverzüglich aufzuheben?

Prag, am 7. Juni 1923.

Dr. Naegle, K. Friedrich, Knesch, A. Lippert, Spies, Luksch, Dr. C. E. Schmidt, Dr. Mayr-Harting, Jelinek.

Tisk 1687/15.

Dle zpráv rakouských novin předloženy byly rakouskému parlamentu ke schválení smlouvy,

uzavřené mezi successorními státy o likvidaci rakouské poštovní spořitelny. Poněvadž smlouvy tyto oběma komorám československého Národního shromáždění dosud nebyly předloženy, táží se podepsaní pana ministra věcí zahraničních, je-li vzhledem k naléhavosti této věci ochoten zprvu zmíněné smlouvy parlamentu co nejdříve ke schválení předložiti.

V Praze, dne 8. června 1923.

Fahrner, dr Naegle, dr Spiegel, Jelinek, Spies, dr E. M. Herzig-ová, dr Mayr-Harting, A. Lippert, Hartl, dr. Hilgenreiner, Knesch.

Nach den in den österr. Zeitungen erfolgten Mitteilungen sind die zwischen den Nachfolgestaaten bezüglich der Liquidation der österr. Postsparkasse abgeschlossenen Verträge dem österr. Parlamente zur Genehmigung vorgelegt worden. Da die Vorlage dieser Verträge in den beiden Häusern der čechoslowakischen Nationalversammlung bisher nicht erfolgt ist, stellen die Unterzeichneten an den Herrn Minister des Aeussern die Änfrage, ob er mit Rücksicht auf die Dringlichkeit dieser Angelegenheit bereit ist, die Eingangs genannten Verträge dem Parlamente sobald wie möglich zur Genehmigung vorzulegen.

Prag, am 8. Juni 1923.

Fahrner, Dr. Naegle, Dr. Spiegel, Jelinek, Spies, Dr. E..M. Herzig, Dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Hartl, Dr. Hilgenreiner, Knesch.

Tisk 1687/16.

Když republika Rakouská po převratu vydala zákon o prohlášení o rakouském státním občanství ze dne 5. prosince 1918 a vypsala první volby do Národní Rady, měl Československý Národní Výbor pro Rakousy ve Vídni živý zájem na tom, aby při těchto volbách na své kandidáty soustředil pokud možno mnoho hlasů, aby tím dokázal, že v republice Rakouské žije značná menšina Čechoslováků a tím potřebný důraz zjednal svým požadavkům hlavně v oboru školství. Československý Národní Výbor ve Vídni vyzval tehdy všechny v Republice Rakouské žijící československé státní občany veřejně, aby podali toto prohlášení o německo-rakouském státním občanství, aby se mohli zúčastniti voleb, a ubezpečoval při tom, že jim přes prohlášení o německo-rakouském státním občanství zůstane československé domovské právo zachováno.

Aby vydal toto generelní vyzvání, musel si Národní Výbor, v jehož rukou tehdy bylo skutečně politické vedení všech Čechoslováků v republice Rakouské, zajisté před tím opatřiti k tomuto kroku svolení směrodatných zodpovědných činitelů Československé republiky.

Kdežto však prohlášení o německo-rakouském státním občanství, podané eventuelně před smlouvou St. Germainskou - která, jako také Brněnská smlouva z roku 1920, ponechává jen opci platnost pro nabytí jiného státního občanství v successorních státech - nemělo nevýhodných následků pro všechny bývalé civilní státní zaměstnanec československé státní příslušnosti, má toto prohlášení pro vojenské gážisty za následek zastavení zaopatřovacích požitků, i svědčí tato skutečnost o tom, že v tomto případě asi se měří dvojím loktem.

Nelze popsati strašnou bídu vojenských gážistů, kteří tímto nespravedlivým zastavením svých požitků byli postiženi, a z nichž přemnozí jsou ženati, otcové rodin, namnoze jsou invalidy a pokročilého věku, i jsou nuceni dovolávati resp. dožebrávati se podpory různých cizozemských dobročinných akcí jako jsou >Argentinské dílo pomoci<, >American Relief Administration<, >Anglická pomocná misse< atd., i musí ovšem k odůvodnění svého nedostatku podle pravdy udávati shora uvedené důvody, proč nemají pense, což vážnosti československé republiky nikterak neslouží.

Podepsaní táží se pánů ministrů:

Co zamýšlí učiniti, aby zjistili státní příslušnost dotyčných vojenských gážistů a vysvobodili je z jejich sociální bídy?

V Praze, dne 7. června 1923.

K. Friedrich, dr C. E. Schmidt, Jelinek, A. Lippert, Franke, dr Ledebur-Wicheln,

Vetter-Lilie, Hübner, Fahrner, Knesch, dr Naegle.

Als die Republik Oesterreich nach dem Zusammenbruche das Gesetz betreffend die österreichische Staatsbürgerschaftserklärung vom 5. Dezember 1918 herausgab und die ersten Nationalratswahlen ausschrieb, hatte der čsl. Národní výbor pro Rakousy in Wien ein lebhaftes Interesse daran, bei diesen Wahlen auf seine Kandidaten eine möglichst grosse Stimmenzahl zu vereinigen, um zu zeigen, dass eine bedeutende Minorität von Čechoslovaken in der Republik Oesterreich lebe und um dadurch seinen Forderungen, hauptsächlich auf dem Gebiete des Schulwesens, den nötigen Nachdruck zu verleihen. Der čsl. Národní výbor in Wien forderte nun damals alle in der Republik Oesterreich lebenden čechoslovakischen Staatsbürger öffentlich auf, diese deutsch-österreichische Staatsbürgerschaftserklärung abzugeben, um an den Wahlen teilnehmen zu können und versicherte dabei, dass denselben trotzder Abgabe der d.-ö. Staatsbürgerschaftserklärung das čechoslovakische Heimatsrecht gewahrt bleibe.

Um diese generelle Aufforderung ergehen zu lassen, musste sich der Národní výbor, in dessen Händen damals tatsächlich die politische Führung aller in der Republik Oesterreich lebenden Čechoslovaken lag, jedenfalls vorher die Genehmigung für diesen Schritt bei den massgebenden verantwortlichen Faktoren der čsl. Republik eingeholt haben.

Während nun für alle ehemaligen Zivilstaatsbediensteten čsl. Staatszugehörigkeit die eventuell vor dem Frieden von St. Germain (der, wie auch der Brünner Vertrag v. J. 1920, nur die Option zur rechtsgültigen Erwerbung einer anderen Staatsbürgerschaft innerhalb der Sukzessionsstaaten gelten lässt abgegebene d. ö. Staatsbürgerschaftserklärung keinerlei Nachteile zur Folge hatte, hat diese für Militärgagisten die Einstellung der Versorgungsgenüsse zur Folge und zeigt diese Tatsache, dass in diesem Falle mit-zweierlei Mass gemessen zu werden scheint.

Die fürchterliche Notlage der von dieser ungerechten Gebühreneinstellung betroffenen Militärgagisten, von denen die meisten verheiratet, Familienväter, vielfach invalid und im vorgerückten Lebensalter sich befinden, ist unbeschreiblich, und zwingt sie, die Unterstützung der verschiedenen ausländischen Wohlfahrtsaktionen als >Argentinisches Hilfswerk< >American Relief Administration<, >Englische Hilfsmission< etc. in Anspruch zu nehmen, resp. zu erbetteln und müssen dieselben natürlich zur Begründung ihrer Bedürftigkeit die oben angeführten.Gründe für ihre Pensionslosigkeit, wahrheitsgetreu angeben, was dem Ansehen der čsl. Republik nicht dienlich ist.

Die Unterezeichneten richten an die Herren Minister die Anfrage:

Was gedenken dieselben zu tun, um die staatiiche Zugehörigkeit der in Frage kommenden Militärgagisten sicherzustellen und sie aus ihrer sozialen Notlage zu befreien.

Prag, am 7. Juni 1923.

K. Friedrich, Dr. C. E. Schmidt, Jelinek, A. Lippert, Franke, Dr. Ledebur-Wicheln, Vetter-Lilie, Hübner, Fahrner, Knesch, Dr. Naegle.