Prag, am 29. Mai 1923.

Hartl, Jelinek, Zuleger, A. Lippert, Dr. Mayr-Harting, Oberleithner, Luksch,

Dr. E. M, Herzig, K. Friedrich, Vetter-Lilie.

Tisk 1687/9.

Překlad.

Interpelace

senátorů Fahrnera, Hartla, Jelinka, dr Mayr-Hartinga, dr Herzig-ové,
Zulegera a soudruhů

na pana ministra školství a národní osvěty

o naléhavě nutné úpravě právních poměrů pěstounek mateřských škol.

Hmotná bída a politování hodná bezprávnost pěstounek mateřských škol byla v poslední době často předmětem podrobných rozprav jak v organisacích tohoto stavu samého, tak také ve stavovských sdruženích učitelů a učitelek vůbec. Tato otázka však obrátila na sebe pozornost také daleko za hraníce stavovských zastupitelstev. Důkazem toho jest, že kulturní výbor poslanecké sněmovny již opětovně považoval za vhodné poukázati na naléhavé rozřešení otázky právních poměrů pěstounek mateřských škol, že stejně jednalo plenum poslanecké sněmovny i Senátu pří projednávání skoro všech věcí školských a učitelských a že konečně poslanci a senátoři při mnohých návštěvách u vyučovací správy a u jiných vládních míst- hleděli uspíšiti konečné vyřízení uvedené otázky.

Vláda musela, donucena jsouc tak častými zmínkami o otázce pěstounek mateřských škol, otázku tuto zpracovati a proslýchá se již po delší dobu, že lze očekávati předložení vládního návrhu na úpravu právních, poměrů pěstounek mateřských škol. Pan ministr školství dokonce určil čas, kdy návrh tento bude předložen. V tomto návrhu měly býti rozřešeny všechny choulostivé podrobnosti tohoto předmětu, zejména příslušnost mateřské školy a to tak, že veškeré mateřské školství mělo býlí podřízeno ministerstvu školství. To by úplně odpovídalo zvláštní vlastností mateřské školy jakožto výchovného ústavu, jejímu významu jakožto podkladu pro obecnou školu, výsledkům vychování v mateřských školách a konečně ministerským nařízením ze dne 22. června 1872, čís. 4711 a ze dne 3. června 1881, čís. 5901, která zákonitě stanoví, že mateřská škola jest přípravou pro vyučování na školách obecných.

Návrh zákona, jenž měl býti předložen, měl však vyjíti vstříc jak otázce příslušností, tak také otázce jednotné úpravy požitků stavu pěstounek mateřských škol, bez rozdílu, působí-li na ústavech veřejných nebo soukromých.

Ohled na hospodářskou bídu a bezmeznou právní nejistotu stavu pěstounek na mateřských školách, ohled na nebezpečí, že příslušnice tohoto stavu, nebude-li se dále dbáti jejich požadavků, v hluboké resignaci nebudou již míti sil, aby vykonávaly povinnosti svého povolání stejně radostně, jak dosud jest známo, učiní panu ministrovi zajisté pochopitelným, že si podepsaní ještě jednou dovolují žádati, aby slíbený návrh byl předložen pokud možno ještě v jarním zasedání. Dovolují si znovu zdůrazniti známé požadavky pěstounek na mateřských školách:

a) konečné rozřešení otázky příslušnosti ve smyslu dřívějších nařízení, podle nichž svrchovanost nad celým mateřským školstvím přísluší ministerstvu školství;

b) úplné na roveň postavení všech pěstounek na mateřských školách, ať na veřejných nebo na soukromých ústavech, pokud jde o jejích platové požitky, se skupinou D státních úředníků;

e) aby z tohoto zákona vyplývaly stejné požitky pro staropensisty a novopensisty ve smyslu platných dotyčných zákonů o státních úřednících;

d) aby stát poskytl subvenci až do 50 % potřeb osobních všude tam, kde prostředky nedostačují;

a táží se:

1. uznává pan ministr oprávněnost těchto požadavků?

2. Jest ochoten podati slíbený návrh zákona, přihlížející k těmto požadavkům?

V Praze, dne 29. května 1923.

Luksch, Vetter-Lilie, A. Lippert, K. Friedrich, Oberleithner.

Die materielle Not und die bedauerliche Rechtslosigkeit der Kindergärtnerinnen waren in den letzten Jahren oftmals Gegenstand eingehender Aussprachen sowohl in den Organisationen dieses Standes selbst wie den Standesvereinigungen von Lehrern und Lehrerinnen überhaupt. Die. Frage hat aber auch weit über die berufsständischen Vertretungen hinaus Aufmerksamkeit auf sich gelenkt. Beweis dafür ist, dass sich zu wiederholten Malen der Kulturausschuss des Abgeordnetenhauses bemüssigt fühlte, auf die dringliche Lösung der Frage der Rechtsverhältnisse der Kindergärtnerinnen hinzuweisen, dass desgleichen das Plenum des Abgerdnetenhauses wie des Senates bei der Behandlung fast aller Schul- und Lehrerangelegenheiten in gleicher Weise handelten und dass schliesslich in einer. Menge von Vorsprachen von Parlamentariern bei der Unterrichtsverwaltung und den anderen Regierungsstellen die endgültige Erledigung der angeführten Frage betrieben.

Die Regierung musste, gedrängt durch sovielfache Erwähnung der Kindergärtnerinnenfrage, dieselbe bearbeiten und es verlautet schon seit längerer Zeit, dass die Vorlage eines Regierungsentwurfes betreffend die Regelung der Rechtsverhältnisse der Kindergärtnerinnen in Aussicht steht. Es wurde sogar die Vorlage dieses Entwurfes durch den Herrn Unterrichtsminister zeitlich bestimmt. In diesem Entwurfe sollten alle heiklen Einzelheiten des Gegenstandes der Lösung zugeführt sein, in besonderen die Kompetenzangelegenheit des Kindergartens im Sinne einer Unterordnung des gesamten Kindergartenwesens unter das Schulministerium. Das entspräche ganz und gar der Eigenheit des Kindergartens als einer Erziehunsganstalt, der Bedeutung desselben als Unterbau für die Volksschule, den Erfolgen der Kindergartenerziehung und endlich den ministeriellen Verordnungen,vom 22. VI. 1872, Zahl 4711 und vom 3. VI. 1881, Zahl 5901, die den Kindergarten als Vofbereitungstätte für den Volksschulunter richt gesetzlich festlegen.

Der zur Vorlage bestimmte Gesetzentwurf sollte jedoch wie der Kompetenzfrage auch der Frage der einheitlichen Ordnung der Einkünfte des Standes der Kindergärtnerinnen entgegenkommen, gleichviel ob diese an öffentlichen und privaten Astalten wirken.

Die Rücksicht auf das wirtschaftliche Elend und die unbegrenzte Rechtsunsicherheit des Standes der Kindergärtnerinnen, die Beachtung der Gefahr, dass die Angehörigen, dieses Standes bei weiterer Nichtbeachtung ihrer Forderungen tief resigniert nicht mehr die Kraft aufbrächten, ihren Berufspflichten mit der bekannten Freudigkeit entgegengehen zu können, macht es den Herrn Minister gewiss begreiflich, dass die Unterzeichneten nochmals sich gestatten, den versprochenen Entwürf womöglich für die Frühjahrstagung zu, verlangen. Sie erlauben sich neuerlich die bekannten Forderungen der Kindergärtnerinnen zu betonen;

a) Endgültige Lösung der Kompetenzfrage im Sinne früherer Verfügungen, laut denen die Oberhoheit über das gesamte Kindergartenwesen dem Schullministerium zusteht;

b) völlige Gleichstellung aller Kindergärtnerinnen, ob an öffentlichen oder privaten Anstalten, in ihren Gehaltsbezügen mit der Gruppe D der Staatsbeamten;

c) gleiche Nutzniessung dieses Gesetzes für Alt- und Neupensionisten im Sinne der bestehenden diesbezüglichen Staatsbeamtengesetze;

d) Subventionierung bis zu 50 % der personellen Erfordernisse überall dort, wo die Mittel nicht ausreichen durch den Staat;

und fragen an:

1. Erkennt Herr Minister die Berechtigung dieset Forderungen?

2. Ist er bereit, den in Aussicht gesteliten Gesetzentwurf mit der Berücksichtigung dieser Forderungen einzubringen?

Prag, am 29. Mai 1923.

Luksch, Vetter-Lilie, A. Lippert, K. Friedrich, Oberleithner.

Tisk 1687/10.

Překlad.

Interpelace

senátorů dr Spiegela, dr Naegle,,dr Mayr-Hartinga a soudruhů

na pana ministra školství a národní osvěty

stran neustálého zasahování do vysokoškolské samosprávy.

Dva dni před příjezdem maršálka Focha do Prahy sdělilo ministerstvo školství a národní osvěty kanceláří rektorátu německé university v Praze - a dle doslechu stejným způsobem také ostatním vysokým školám - telefonicky, >že příštího pondělí (t. j. v den příjezdu maršálka Focha) přednášky odpadají.< Stává se to v tomto studijním roce již podruhé, že ministerstvo krátkou cestou zastaví přednášky na vysokých školách, i řadí se tento postup k jinakému zasahování do vysokoškolské samosprávy, jež musíme zaznamenávati. Kdo má zájem na trvání a na rozkvětu vysokých škol a komu záleží na tom, aby důstojnost a vážnost vysokých škol byla zachována, musí takováto opatření ministerstva školství pociťovati jakožto krajně trapná. Nechceme vůbec klásti váhu na to, zdali příjezd maršálka Focha vůbec jest závažným důvodem pro zastavení vysokoškolských přednášek a dále na to, zdali ovací, která se nestala spontaně, lze považovati za poctu pro maršálka. Stačí konstatovati, že se nesrovnává s duchem vysokoškolského zákonodárství, domnívá-li se ministerstvo, že jest oprávněno udíleti vysokým školám pokyny o tom, zdali se přednášky mají konati čili nic. Feriální dni jsou stanoveny ve všeobecných předpisech, a považuje-li některá vysoká škola za potřebné zařaditi k tomu zvláštní feriální den, pak jest k tomu zapotřebí jejího vlastního usnesení a vyučovací správa může jen jakožto dozorčí úřad míti příležitost, aby toto usnesení schválila anebo schválení odepřela.

Jsme nucení ohraditi se proti byrokratickému jednání s vysokými školami, jež odporuje jakékoli akademické a administrativní zvyklosti, i tážeme se pana ministra:

1. Stalo se zastavení přednášek z rozkazu pana ministra a jak je může v kladném případě odůvodniti?

2. Jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby vyučovací správa napříště nezasahovala rušivě do vysokého školství a aby nedošlo k zasahování do vysokoškolské samosprávy?

V Praze, dne 29. května 1923.

K. Friedrich, dr E. M. Herzig-ová, Jelinek, dr Ledebur-Wicheln, Hartl, dr Koperniczky, dr Hilgenreiner, Vetter-Lilie, Ficza, Knesch, Luksch.

Zwei Tage vor der Ankunft des Märschalls Foch in Prag wurde seitens des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur der Rektoratskanzlei der deutschen Universität in Prag - und dem Vernehmen nach in gleicher Weise auch den ubrigen Hochschulen - telephonisch mitgeteilt, >dass am nächsten Montag (das ist dem Tage der Ankunft des Marschalls Foch) die Vorlesungen entfallen.< Es geschieht in diesem Studienjahre schon zum zweitemale, dass das Ministerium Hochschulvorlesungen im kurzem Wege einstellt und es reiht sich: dieser Vorgang den sonstigen Eingriffen in die Hochschulautonomie, die wir zu verzeichnen haben, an. Wer an dem Bestand und an dem Aufblühen der Hochschulen ein Interesse hat und wem daranliegt, dass die Würde und das Ansehen der Hochschulen gewahrt werden, muss solche Verfügungen des Schulministeriums als äusserst peinlich empfinden. Wir wollen gar nicht Gewicht darauf legen, ob die Ankunft des Marschalls Foch überhaupt ein triftiger Grund für die Einstellung des Hochschulbetriebes ist und ferner, ob eine nicht spontan erfolgte Ovation als eine Ehrung für den Marschall angesehen werden kann. Es genügt die Feststellung, dass es nicht im Geiste der Hochschulgesetzgebung gelegen ist, wenn das Ministerium berechtigt zu sein glaubt, den Hochschulen Weisungen über, die Abhaltung eder Nichtabhaltung von Vorlesungen zu geben. Die Ferialtage sind in generellen Anordnungen festgelegt und wenn eine Hochschule das Bedürfnis empfindet, einen besonderen Ferialtag einzuschalten, so ist dazu ihr eigener Beschluss notwendig und die Unterrichtsverwaltung kann nur als Aufsichtsbehörde in die Lage kommen, diesem Beschluss die Genehmigung zu erteilen oder zu versagen.

Wir sehen uns genötigt, gegen eine jedem akademischen und administrativen Herkommen widerstreitenden bürokratischen Behandlung der Hochschulen Verwahrung einzulegen und richten an den Herren Minister die Anfrage:

1. Ist die Einstellung der Vorlesungen im Auftrage des Herrn Ministers erfolgt und wie vermag er sie bejahenden Falls zu begründen?

2. Ist der Herr Minister geneigt, dafür zu sorgen dass seitens der Unterrichtsverwaltung in Hinkunft keine Störung des Hochschulbetriebes erfolge und dass Eingriffe in die Hochschulautonomie unterbleiben?

Prag, am 29. Mai 1923.

K. Friedrich, Dr. E. M. Herzig, Jelinek, Dr. Ledebur-Wicheln, Hartl, Dr. Koperniczky,

Dr. Hilgenreiner, Vetter-Lilie, Ficza, Knesch, Luksch.

Tisk 1687/11.

Interpelácia

senátorov Václava Chlumeckého, Ant. Svraky a súdruhov

na pána ministra verejných prácí

v záležitosti prepúšťania robotnikov z podbrezovskej štátnej železiarne.

V Podbrezovej prepúšťajú vo veľkom počte robotnikov a je pozoruhodne, akým spôsobom sa to deje.

Vrchný min. rada Kubát ujišťoval deputáciu podbrezovskeho robotníctva, že budú v prvom rade prepústení resp. penzionovaní tí, ktorí sú po stránke hospodárskej koľko - toľko zabezpečení. Pozdejšie ale bolo usniesené, že najprv majú byť prepustení tí, ktorí prácu nastúpili po 28. oktobrí 1918; ale v každom prípade má sa brať zretel na udržiavateľov rodin, s tou výnimkou, že tí ktorí boli viac razy trestaní, do ohladu neprijdú.

V skutočnosti, praktikuje sa vec docela inačej. Rozhoduje prislušnosť politicko-stranická: Komunistov prepúšťajú, či sú udržovatelmi rodín alebo nie. Naproti tomu zostávajú v práci ľudia slobodní, lebo ekonomický zaistení, keď sú príslušníkmi druhých strán.

Na ukázku uvádíme níekoľko konkretných prípadov:

1. Juraj Potančok, rod. r. 1895 pracuje od r. 1912,

2. Jozef Glóner, rod. r. 1901 pracuje od r. 1915,

3. Jozef Hanko, rod. r. 1902 pracuje od r. 1917,

4. Villiam Turčan, rod. r. 1903 pracuje od r. 1921.

Všetcia štyria výššej menovaní sú živitelmi rodin, Turčan dokonca vyživuje 7 členovú rodinu a všetcia sú nemajetní. (Obecní svedectvá majú interpelanti v rukách). Menovaní sú príslušníci strany komunistickej.

Naproti tomu v práci ponechaní sú:

1. Klement Otiepka, slobodný, rodený 17. XI. 1889, pracuje od 10. I. 1920. Pracuje tiež jeho brať Viktor Otiepka a ich otec má penziu. Nevyživujú žiadnu rodinu.

2. Rudolf Koričanský, slobodný, rod. 1897, pracuje od 19. I. 1920. Jeho otec má majetok, má vlastné kone a furmančí.

3. Ondrej Zachar, rodený 1894, pracuje od 6. VIII. 1920. Jeho rodičia sú majetní.

Títo traja sú ovšem soc. demokrati; ich prislušnosť k privilegovanej politickej strane zachránila ich pred nezamestnanosťou. Zaujímavé ale je, že brat Ondreja Zachara bol prepustený, a ten je - komunista.

Podpísaní sa pýtajú pána ministra:

1. Je to rozkaz ministerstva verejných prácí, aby boli vyhadzovaní z práce najprv komunisti, alebo to robia len podriadné orgány na vlastnú pesť?

2. Hodlá pán minister zjednať nápravu, aby sa tak jednostranne v našej demokratickej republike nejednalo?

Praha, 8. června 1923.

A. Friedrich, dr Wiechovski, F. Link., Jarolim, J. Barth, J. Reyzl, Jos. Průša, dr Heller, D. Löw, Polach, K. Stark, W. Niessner, Kiessewetter.

Tisk 1687/12.

Interpelácia

sanátorov Václ. Chlumeckého, Joz. Průši a súdruhov

na pána ministra Národnej Obrany

v záležitosti sebevraždy vojína Antonina Argaláša vo Zvoleni.

Dňa 11. aprila 1923 skončil vo Zvoleni vojín od 12. gulometnej roty, pluku č. 25. Antonín Argaláš sebävraždou. Jeho bezhlavé telo našlo sa v ten deň na dráhe pri železnom moste. Menovaný narukoval v oktobri 1922.

Pri mrtvole našel sa listok, na ktorom bolo nasledujúce napísané: >Toto nechávam na pána rotmistra Absolona, aby so mňou viac nejebal. Na zdar!<

Pri zisťovaní indentity bol tento lístok dňa 12. aprila 1923 predložený jeho bratovi Jánovi Argalášovi, ktorý písmo svojho brata poznal a dosvedčil: >Áno, to je písmo Antoninovo.< Tak to bolo v protokole zapísané a v prítomností kancelárského personálu Jánovi Argalášovi prečítané.

Dňa 25. mája 1923 išel sa Ján Argaláš informovat k okresnému nacelníkovi, čo sa vo veci vyšetřilo. Ten vedel, len toľko, že vojaka mrtvého najšli. Viac, nič! U okresného súdu dovedel sa ale, že pozostalé veci po bratoví sú tam (u okr. súdu) ale listok žiadny že tam nemajú. Ten tedy zmiznul, aby celá vec bola zatušovaná.

Interpelanti sa pýtajú:

1. Vie pán minister niečo o tejto smútnej veci?

2. Keď nie, či hodlá nechať túto záležitost dôkladne vyšetriť a prísne potrestať surové, neľudské jednanie rotmistra Absolona?

3. Hodlá pán minister tiež nechať vyšetriť, kto pomáhal zatušovať surové jednanie rotmistra Absolona a nechat aj toho exemplárne potrestat?

4. Hodlá pán minister podobné prípady surovostí, páchaných na vojínoch, ktorí sa bránit nemôžú, v budúcnosti znemožniť?

Praha, 8. júna 1923.

Polach, Barth, K. Stark, W. Lorenz, D. Löw, Anna Perthen-ová, dr Wiechowski, F. Link, Hladik, W. Niessner, Alb. Friedrich, Kiesewetter.

Tisk 1687/13.

Překlad.

Interpelace

senátora dr Naegle a soudruhů

na vládu

stran úředního znásilňování německého pravopisu.

Na interpelaci ze dne 15. prosince 1922, č. t. 1552/16, kterou podepsaní v téže věci podali, dala vláda dne 12. dubna 1923 (č. t. 1615/12) odpověď, která se jádru věci vyhýbá, ani se ho nedotýkajíc.

Interpelanti se ohražovali proti vládnímu výměru, že se německé označení pro >tschechoslowakisch< smí psáti jen s >č< a >v< a že obvyklý německý způsob psaní >tschechoslowakisch< jest >nesprávný<. Místo aby vláda nyní prokázala oprávnění k zákazu resp. rozkazu, jež popíráme, chce, uvádějíc jednotlivé příklady, dovoditi, že okolnost, že němčina nemá vlastních značek pro cizí hlásky, není důvodem, proč by se cizích značek u cizích slov nepoužívalo. To jest ovšem správno. Ale určovati, u kterých slov a jakým rozsahem se v němčině má užívati cizích značek, může býti přece pouze věcí poznenáhlého návyku německého lidu a věcí německé filologické vědy, nikdy však to nemůže býti obsahem úředních výměrů. Těmi nejvýše lze sankcionovati způsob psaní, který se ustálil zvykem a jejž filologická věda schválila. Ale chtít lidu proti jeho vůli úředním nařízením vnucovati pravopis jemu cizí a stanoviti, že jiný pravopis pod pohrůžkou nepřijetí ve spisech, úřadům podávaných, trpěn nebude, jest novým symptomem nedemokratického policejního ducha, jenž v tomto státě panuje.