Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.
I. volební období.	7. zasedání.

Tisk 1691.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění

obchodní smlouva

mezi republikou Československou a republikou Litevskou, podepsaná v Praze dne 27. dubna 1923.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky československé projevuje souhlas s obchodní smlouvou mezi republikou československou a republikou Litevskou, podepsanou v Praze dne 27. dubna 1923.

Důvodová zpráva.

Litevská republika má s Memelskem (bez Vilenska) okrouhle 55.000 km rozlohy a asi 3 miliony obyvatel. Jest to téměř výlučně zemědělský stát, neboť 86% všeho obyvatelstva zabývá se orbou. Orná půda činí 46, louky 14, pastviny 12, lesy 16-9% celé rozlohy.

Průmysl litevský jest celkem nepatrný a jest těsně spiat s jednotlivými složkami zemědělské produkce: polním a lesním hospodářstvím.

Z toho plyne, že Československo může nalézti v této zemi dobré a stálé odbytiště pro své průmyslové výrobky. Hlavním, téměř výhradním dodavatelem Litevská bylo dosud Německo (v r. 1921 činil dovoz odtud 71, s Memelskem a Gdaňskem dokonce 90%), kdežto náš podíl na dovozu do Litevská byl dosud celkem nepatrný (v r. 1921 pouze 0.09%), ač v r. 1922 a zvláště v tomto roce vykazuje stoupající tendenci. Letos vyvezlo Československo do Litevská zejména textilie, cukr, hospodářské stroje, obuv, železné zboží, papír, jablonecké zboží, minerální vody, hudební nástroje, učebné pomůcky pro hospodářské školy atd. Litevská vláda zadala československému průmyslu značné státní dodávky pro pošty a železnice, vojsko, jakož i tisk svých bankovek.

Uzavřením obchodní smlouvy s Litevskem dán jest pevný podklad obchodním stykům i s tímto druhým baltickým státem, jenž, pokud hospodářských podmínek se týče, podoba se Lotyšsku, s nímž byla uzavřena smlouva 7. října 1922.

Z toho důvodu byl v podstatě převzat i pro tuto smlouvu text lotyšské smlouvy.

Základním rysem smlouvy je i tu uplatnění zásady o nejvyšších výhodách a tam, kde potřeby praktického života a zájmy obou států toho vyžadují, uplatněna zásada reciprocity. Ve 20 článcích upravují se veškery otázky důležité pro hospodářské styky, zejména právní postavení příslušníků a obchodních společností ve příčině nastupování a provozování obchodu a živností, výkonu práv a vystupování před soudy, úlevy pro obchodní cestující, otázky zdanění, cel a poplatků, otázky konsulárního zastoupení, dopravy a plavby, při čemž především otázce transitu vzhledem k Rusku věnována zvýšená pozornost.

I tato smlouva obsahuje t. zv. baltickou klausuli výhrad, dle níž vyňaty jsou z aplikace zásady o nejvyšších výhodách takové výhody a výsady, které by Litevsko přiznalo některému baltickému státu (Finsku, Estonsku a Lotyšsku) na základě zvláštních úmluv a dohod, kdežto československo činí podobnou výhradu vzhledem k Rakousku a Maďarsku na základě mírových smluv. Každá ze smluvních stran může však dle smlouvy ihned požadovati těchto výhod pro sebe, pokud by byly povoleny některému třetímu státu tuto neuvedenému.

Smluvní strany vyhrazují si uzavříti zvláštní úmluvy o vzájemné ochraně duševního vlastnictví a obzvláště o ochraně patentů, o vzájemné právní pomoci a ukáže-li se toho potřeba, má býti uzavřena i zvláštní dohoda celní, jakož i úmluva o úpravě vzdušné dopravy. Případné spory při provádění neb výkladu této smlouvy budou se řešiti smíšenou komisí, ad hoc ustanovenou. Smlouva je uzavřena na neurčitou dobu si možností 6timěsíční výpovědi. Ratifikační listiny vymění se v Kovně.

V ostatním poukazuje vláda přímo k ustanovením jednotlivých článků smlouvy.

Vláda projevuje přání, aby předloha tato byla předložena nejprve senátu a v něm výboru zahraničnímu a výboru živnostensko-obchodnímu a po schválení její senátem poslanecké sněmovně a v ní výboru zahraničnímu a národohospodářskému.

V Praze dne 7. června 1923.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Ministr zahraničních věcí:	Ministr obchodu:
Dr. Edvard Beneš v. r.	za
	Inž. Bohdan Bečka v. r.

OBCHODNÍ SMLOUVA

MEZI

REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A

REPUBLIKOU LITEVSKOU.

Překlad.

OBCHODNÍ SMLOUVA

mezi

REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A REPUBLIKOU LITEVSKOU.

REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ A REPUBLIKA LITEVSKÁ, vedeny snahou dáti pevný podklad vzájemným obchodním stykům, rozhodly se uzavříti obchodní smlouvu a jmenovaly k tomu cíli svými plnomocníky:

President republiky Československé:

pana Jana Dvořáčka,

zplnomocněného ministra, šéfa národohospodářská sekce ministerstva zahraničních věcí, a

pana Františka Bendu,

odborového přednostu ministerstva obchodu,

President republiky litevské:

pana Dr. Dovasa Zauniusa,

ministra residenta, a

pana Donatasa Malinauskasa,

litevského Chargé d'Affaires v Československé republice,

kteříž, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

článek 1.

S příslušníky obou smluvních stran bude zacházeno na území druhé strany v každém ohledu, zejména pokud se týče nastupování a provozování obchodu, živností a plavby, pokud jde o jejich právní postavení, o jejich majetek movitý i nemovitý, o jejich práva a zájmy stejně příznivě jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod.

Budou míti volný přístup k soudům a jim na roven postaveným úřadům, jak proto, aby u nich požadovali, tak proto, aby hájili svých práv a budou požívati po té stránce s výhradou reciprocity všech práv a výsad, jakých požívají vlastní příslušníci. Budou moci používati u všech instancí advokátů, právních zástupců a jakýchkoli jednatelů připuštěných zákony země.

Nebudou podrobeni po této stránce jiným neb vyšším poplatkům, dávkám, daním neb břemenům, nechť nazývají se jakkoli, než těm, které jsou neb budou uplatňovány vůči příslušníkům státu požívajícího největších výhod. Rozumí se, že obě vlády budou se v tomto ohledu říditi zásadou reciprocity.

článek 2.

Příslušníci obou smluvních stran budou sproštěni na území druhé smluvní strany jakékoli povinnosti osobní služby vojenské, jak ve vojsku pozemním, námořním a leteckém, tak v jiných institucích vojenských neb vojensky organisovaných a určených k obraně státu a udržování pořádku a bezpečností uvnitř státu, jakož i všech dávek nahrazujících tuto službu.

K jinakým plněním ve prospěch branné moci (válečným úkonům, ubytování vojska atd.) budou povinni jen v míře a dle zásad platných pro domácí příslušníky.

článek 3.

Akciové společnosti a jiné společnosti obchodní, průmyslové neb peněžní, které mají své sídlo na území jedné smluvní strany a které podle zákonů této strany tam po právu byly ustaveny, budou oprávněny uplatňovati rovněž na území druhé strany, zachovávajíce dotyčné zákony a nařízení, která jsou v platnosti na území této druhé strany, všechna svá práva a obzvláště vésti před soudem procesy jako žalobkyně a žalované.

Připuštění společností shora vyjmenovaných, které jsou na území jedné smluvní strany po právu ustaveny a které hodlají rozšířiti svoji činnost po nabytí působnosti této obchodní smlouvy na území druhé strany a které k tomu účelu by potřebovaly zvláštního povolení, bude se říditi podle zákonů a nařízení v dotyčném státu platných.

Se všemi společnostmi již jednou po zákonu zřízenými bude v každém ohledu zacházeno jako s podobnými společnostmi státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek 4.

Pokud za daných hospodářských podmínek bude nutno, aby jedna nebo druhá smluvní strana vzhledem k výjimečným obtížím zachovala v platnosti omezení neb zákazy dovozu neb vývozu zboží, jest shoda v tom, že nebude zachováno v platnosti ani uloženo žádné omezení neb zákaz dovozu neb vývozu jakéhokoli předmětu, pocházejícího z území druhého státu neb tam určeného, nevztahuje-li se zároveň na podobné předměty pocházející z kterékoli jiné země neb tam určené.

Obě smluvní strany shodují se v tom, že v této době, v níž by hospodářské obtíže vyžadovaly těchto výjimečných opatření, v případě potřeby usnadní vzájemné styky zvláštní dohodou v tom ohledu. Nicméně nebudou však za porušení zásady největších výhod pokládány zákazy neb omezení zachovaná v platnosti neb uložená buď jakožto opatření zdravotní nebo jakožto opatření na ochranu proti nákazám zvířecím neb rostlinným, při nichž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel, buď z důvodů veřejné bezpečnosti a na zboží, jež je ve smluvních státech předmětem státního monopolu.

Článek 5.

Československé zboží, produkty půdy a průmyslu, které bude dovezeno do republiky Litevské a litevské zboží, produkty půdy a průmyslu, jež bude dovezeno do Československé republiky, určeno jsouc buď k uložení ve skladištích, buď k spotřebě, buď k opětnému vývozu neb průvozu nebude moci, pokud půjde o dovoz, vývoz, opětný vývoz a průvoz, podléhati clům, poplatkům, dávkám, přirážkám, daním, příspěvkům, omezením neb závazkům všeobecným neb místním, jiným neb vyšším, ani jiným formalitám dovozním neb vývozním než těm, které budou uloženy státu, který požívá největších výhod.

Žádná ze smluvních stran neuloží na vývoz jakéhokoli předmětu určeného do území druhé země, poplatků nebo dávek jiných neb vyšších, než jsou poplatky a dávky, které jsou nebo budou moci býti ukládány na vývoz podobných předmětů určených do kterékoli jiné země požívající největších výhod.

článek 6.

Obchodníci, továrníci a živnostníci, příslušní do jedné ze smluvních stran, usídlení a provozující svůj obchod a průmysl na území této strany, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady jich státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod neb průmysl a že tam platí zákonité poplatky a daně, budou moci na území druhé strany, podrobivše se zákonům země, buď osobně, buď cestujícími činiti nákupy neb sbírati zakázky na vzorky či bez nich. Tito obchodníci, továrníci, živnostníci a jich obchodní cestující budou míti, činíce nákupy neb sbírajíce zakázky, ve všech ohledech postavení příslušející státu o největších výhodách.

článek 7.

Předměty dovezené jakožto vzorky za účely shora zmíněnými budou v každé z obou zemí propuštěny dočasně beze cla v souhlase s ustanoveními a formalitami celními, zavedenými k zajištění jich opětného vývozu neb k zaplacení celních poplatků, předepsaných v případě, že by nebyly znovu vyvezeny ve lhůtě zákonem stanovené. Nicméně zmíněná výsada nebude se vztahovati na předměty, jež pro svoji hodnotu neb množství nemohou býti pokládány za vzorky, neb jichž totožnost pro jejich povahu nemohla by býti zjištěna při opětném vývozu. Právo rozhodnouti, může-li býti vzorek propuštěn beze cla, přísluší výlučně, ve všech případech, příslušným úřadům místa, kde dovoz se stal.

článek 8.

Každá z obou smluvních zemí zavazuje se poskytnouti svobodný průjezd územím pod svou svrchovaností osobám, zavazadlům, zboží, jakož i lodím, člunům, vozům, vagónům a jiným prostředkům dopravním, určeným do druhé země neb z ní přicházejícím, po železnici a po vodě, na cestách sloužících mezinárodnímu průjezdu, a nakládati s nimi aspoň tak příznivě, jako tomu jest u státu požívajícího největších výhod.

Článek 9.

Průjezdní transporty nebudou podléhati žádným zvláštním dávkám neb poplatkům z důvodů průjezdu (čítajíc v to vjezd i výjezd). Budou však moci z těchto průjezdných transportů býti vybírány dávky nebo poplatky určené výlučně k zapravení průjezdem způsobených výloh za dozor a správu. Sazba všech dávek a poplatků tohoto druhu musí odpovídati dle možnosti výlohám, jež mají krýti, a tyto dávky a poplatky budou ukládány za podmínek vytčených v předchozím článku s tou výhradou, že na určitých cestách tyto dávky a poplatky budou moci býti sníženy neb i zrušeny z důvodu růzností nákladu spojeného s dozorem.

Článek 10.

Obě smluvní strany se zavazují používati při průjezdních transportech na cestách provozovaných neb spravovaných státem neb jím koncesovaných, ať jsou místa odjezdu nebo určení transportů jakákoli, přiměřených tarifů, jak pokud se týká sazeb, tak podmínek pro jich použití a se zřetelem na podmínky dopravního styku, jakož i na ohledy obchodní soutěže mezi dopravními cestami. Tyto tarify budou musiti býti vybudovány tak, aby co nejvíce usnadňovaly mezinárodní dopravní styk.

Článek 11.

Obě smluvní strany si zaručují ve svých vzájemných stycích, pokud jde o výpravu a výlohy dopravní na železnicích, že budou jednati dle zásady největších výhod.

Pokud se týká průjezdních nákladů poštovních, používati jest ustanovení madridských úmluv Světového spolku poštovního.

Článek 12.

Žádná z obou smluvních stran nebude povinna, zajistiti průjezd cestujících, jimž není dovolen vstup na její území, ani průvoz zboží toho druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať již z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti nebo jako opatření proti nákazám zvířecím neb rostlinným.

Článek 13.

Lodi a čluny, plující pod vlajkou jedné ze smluvních stran, jich posádky a náklady budou požívati na vodních cestách jejich území, jakož i v přístavech a vnitrozemských vodách druhé smluvní strany, ať přicházejí přímo ze země původu nebo z jiné země, a ať jest jakékoli místo původu neb určení jejich nákladů, v každém ohledu nakládání aspoň tak příznivého, jaké se poskytuje lodím, člunům, posádkám a nákladům státu požívajícího největších výhod.

článek 14.

S výhradou případů, ve kterých tato smlouva výslovně stanoví jinak, dohodly se smluvní strany, že ve všem, co se týče obchodu, plavby a průmyslu, každá výsada, výhoda, úleva nebo jakékoliv osvobození, které jedna z nich již poskytla nebo by poskytla v budoucnosti příslušníkům nebo produktům půdy neb průmyslu kteréhokoli jiného státu, bude ihned a bezpodmínečně rozšířeno na příslušníky a příslušné produkty druhé smluvní strany.

Článek 15.

Bude se míti za to, že zásadu největších výhod, jež jest základem této smlouvy, neporušují tato osvobození, svobody a výsady:

a) Výsady, jež byly nebo budou přiznány sousedním státům, aby se usnadnil místní obchod uvnitř jednoho neb druhého pohraničního pásma.

b) Výsady, jež by byly přiznány jednou ze smluvních stran některému třetímu státu na základě celní jednoty.

c) Osvobození, svobody a výsady, které republika Litevská přizná některému baltickému státu (Finsku, Estonsku a Lotyšsku) v důsledku zvláštních dohod.

Rozumí se však, že Československá republika bude moci ihned požadovati tytéž výhody v případě, že by byly republikou Litevskou povoleny některému třetímu státu nahoře neuvedenému.

d) Výhody, které by československá republika mohla přiznati Rakousku na základě mírové smlouvy St. Germainské a Maďarsku na základě mírové smlouvy Trianonské.

Rozumí se, že republika Litevská bude moci ihned požadovati tytéž výhody v případě, že by československou republikou byly povoleny některému třetímu státu nahoře neuvedenému.

článek 16.

Každá ze smluvních stran bude moci jmenovati konsuly ve všech místech druhé strany s výjimkou míst, kde by připuštění konsulárních úředníků nebylo vhodné. Tato výjimka však nebude učiněna vůči jedné ze smluvních stran, aniž byla rovněž učiněna vůči všem ostatním mocnostem. Pod označením konsulů rozumějí se všechny osoby pověřené vykonáváním konsulárních funkcí.

Tito konsulové, obdrževše od vlády země, pro kterou jsou jmenováni, exequatur nebo jiné potřebné oprávnění, budou míti za podmínky vzájemnosti právo vykonávati všechny funkce a požívati všech výsad, výjimek a osvobození, jaká jsou neb budou přiznána konsulárním úředníkům téhož stupně státu požívajícího největších výhod.

Pokud jde o osvobození od přímých daní, shodly se obě smluvní strany v tom, že přiznají tuto výhodu pouze konsulům z povolání, pokud nebudou příslušníky onoho státu, v němž vykonávají své funkce, avšak nikoli ve větším rozsahu, než diplomatickým zástupcům smluvních stran.

Článek 17.

Obě smluvní strany se dohodly sjednati zvláštní dohody o vzájemné ochraně duševního vlastnictví a zvláště o ochraně patentů, jakož i zvláštní dohodu o vzájemné právní pomoci a ukáže-li se toho potřeba, i úmluvu celní a dohodu o úpravě vzdušné dopravy.

článek 18.

Spory nebo neshody v názorech mezi oběma smluvními stranami ohledně výkonu nebo výkladu této smlouvy budou se řešiti před smíšenou komisí, ustanovenou ad hoc, ze stejného počtu zástupců obou stran. Neshodnou-li se tito zástupci, uchýlí se k třetímu rozhodci, za jehož jmenování bude eventuelně požádán president Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Článek 19.

Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Kaunas, jakmile to bude možno.

článek 20.

Smlouva nabude působnosti za patnáct dní od výměny ratifikací a to nejprve na dobu jednoho roku. Po roce prodlužuje se mlčky a zůstane dále v působnosti, dokud nebude jednou z obou smluvních stran šest měsíců předem vypovězena. Působnost této smlouvy končí za šest měsíců od výpovědi, dané shora uvedeným způsobem.

Čemuž na svědomí zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto smlouvu a opatřili ji svou pečetí.

Dáno ve dvou exemplářích v Praze, dne 27. dubna roku tisícího devítistého dvacátého třetího.

(L. S.) J. Dvořáček m. p.

(L. S.) Dr. F. Benda m. p.

(L. S.) Dr. Dovas Zaunius m. p.

(L. S.) Donatas Malinauskas m. p.