Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.
I. volební období.
7. zasedání.
Tisk 1714-1714/14.
Původní znění.
Odpověď
ministra zahraničních věcí a ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora dr Mayr-Hartinga a soudruhů
ve příčině uzavření smluv o právní pomoci se státy, které pro vývoz přicházejí
v úvahu. (Tisk č. 1513).
Okolnost, že Československá republika vznikla jako samostatný nový stát, měla přirozeně v zápětí, že Československá republika bezprostředně po převratu neměla smluv mezinárodních, které by upravovaly vzájemné právní styky s cizinou, styky tyto spočívaly v zásadě na stavu bezesmluvním a řídily se jen fakticky poskytovanou vzájemností. Vláda byla si dobře vědoma, že tento stav věci nemůže vyhovovati požadavkům spořádané justice a že zejména zdlouhavé sprostředkování cestou diplomatickou jest na závadu rychlému konání spravedlnosti. Proto již r. 1919 byly se zvláštním zřetelem ke státům s nimiž ČSR přímo sousedí a které pro vývoz s ní zvláště přicházejí v úvahu, vypracovány podrobné návrhy smluv, upravující právní ochranu a právní pomoc ve věcech občanských, obchodních a nesporných, a vykonány i přípravné práce ohledně uzavření smluv o vydávání a průvozu zločinců, o právní pomoci ve věcech trestních a konečně i vypracovány osnovy mezinárodní úpravy smluvní ohledně vykonatelnosti exekučních titulů.
Než projednání smluv tohoto obsahu setkalo se se značnými obtížemi, z nichž nejzávažnější, t. j. rozvrat měny a poměrů hospodářských v různých státech a často i ohledy politické stály a stojí v některých případech dosud v cestě vybudování systému smluv o právní pomoci mezi Československou republikou a cizími státy.
To platí v první řadě o smlouvách o vzájemné vykonatelnosti exekučních titulů, které ostatně i v dobách předválečných vyskytovaly se jen výjimkou, ježto znamenají hluboký zásah do soudní svrchovanosti smluvních států.
Přes to již r. 1919 sjednána byla uspokojivá provisorní úprava s republikou Rakouskou, jež upravila též otázku vykonatelnosti exekučních titulů. Průběhem r. 1920 a 1921 vykonány byly přípravy k jednání o smlouvy o právní pomoci s královstvím SHS, Německem, Polskem, Francií, Italií a řadou jiných států. Roku 1922 došlo k podpisu smluv o právní pomoci s Německem a to: smlouvy o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských v Praze dne 20. ledna 1922 a smlouvy o vydávání zločinců a jiné právní pomoci v Praze dne 8. května 1922. Současně s prve jmenovanou smlouvou dohodnut byl text vládní vyhlášky o vykonatelnosti československých exekučních titulů v Německu. Dne 20. července 1922 došlo ve Varšavě k podpisu smlouvy s Polskem ohledně úpravy právních styků ve věcech občanských, trestních a nesporných k dohodě o úpravě vykonatelnosti exekučních titulů dosud nedošlo. S královstvím SHS byla dne 17. března 1923 v Bělehradě podepsána rozsáhlá smlouva o vzájemné úpravě právních styků, která řeší i vykonatelnost exekučních titulů. Obě tyto posledně jmenované smlouvy budou v nejbližší době předloženy Národnímu shromáždění. Současně jedná se o podpis tří smluv o právní pomoci na II. římské konferenci již s Italií předběžně dohodnutých a textovaných.
Mimo to vstoupila vláda v jednání o všeobecnou úpravu právní pomoci se Švýcarskem a Francií. S tímto posledním státem došlo dne 7. října 1922 v Paříži k podpisu úmluvy o soudní ochraně a právu chudých, a dne 24. května 1922 k podpisu prohlášení o doručování soudních a mimosoudních spisů a o výkonu dožádání v občanských a obchodních věcech. V jednání o smluvní úpravu dosud nevyřízených otázek o právní pomoci mezi oběma státy bude nyní pokračováno.
Jednání o částečnou úpravu právní pomoci bylo již zahájeno s Velkou Britanií a Spojenými Státy Severoamerickými. Současně míní vláda navázati jednání o definitivní úpravu právní pomoci s Rumunskem a Rakouskem v celém jejím rozsahu.
Pokud jde o Maďarsko, třeba uvésti, že o otázkách souvisejících s úpravou vzájemných právních styků, bylo mezi oběma státy již dvakráte obšírně jednáno a to v r. 1921 a 1922, aniž však se podařilo dojíti k úplné dohodě.
V Praze, dne 2. června 1923.
Dr Dolanský v. r.,
ministr spravedlnosti.
Dr Ed. Beneš v. r.,
ministr zahraničních věcí.
Překlad.
Antwort
des Ministers des Äussern und des Justizministers
auf die Interpellation des Senators Dr. Mayr-Harting und Genossen betreffend den Abschluss von Rechtshilfeverträgen mit den für den Export in Betracht komtnenden Staaten. (Druck Nr. 1513).
Der Umstand, dass die Čechoslovakische Republik als selbständiger neuer Staat entstand, hatte zur natürlichen Folge, dass die Čechoslovakische Republik unmittelbar nach dem Umsturze keine internationalen Verträge hatte, wehche den gegenseitigen Rechtsverkehr mit dem Auslande regeln würden; dieser Verkehr basierle im Grunde genommen auf einem vertragslosen Zustande und richtete sich lediglich nach der tatsächlich gewährten Gegenseitigkeit. Die Regierung war sich dessen wohl bewusst, dass eine solche Sachlage den Anforderungen einer geordneten. Justiz nicht zu entsprechen vermag, und dass insbesondere die langtvierige Vermittlung auf diplomatischem Wege einer raschen Justizpflege hinderlich ist. Es wurden daher bereits im Jahre 1919 unter besonderer Berücksichtigung der mit der čs. Republik unmittelbar benachbarten und für den Export besonders in Betracht kommenden Staaten detaillierte, den Rechtsschutz und die Rechtshilfe in Zivil-, Handels- und - ausserstrittigen Angelegenheiten regelnde Vertragsentwürfe verfasst und auch Vorarbeiten für den Abschluss von Verträgen betreffend die Auslieferung und Ueberstellung von Verbrechern, betreffend die Rechtshilfe in Strafsachen und schliesslich auch Entwürfe für die internationale vertragsmässige Regelung betreffend die Vollstreckbarkeit der Exekutionstitel ausgearbeitet.
Die Durchführung der Verträge dieses Inhaltes stiess jedoch auf bedeulende Schwierigkeiten; die grössten dieser Schwierigkeiten, d. i. die Zerrüttung der Valuta und der wirtschaftlichen Verhältnisse in verschiedenen Staaten und mitunter auch die politischen Rücksichten standen und stehen in manchen Fällen noch heute dem Ausbaue ei es Systems von Verträgen über die Rechtshilfe zwischen der ČS. Republik und den fremden Staaten hinderlich im Wege.
Dies gilt in erster Linie von den Verträgen über die gegenseitige Vollstreckbarkeit der Exekutionstitel, welche übrigens auch in der Vorkriegszeit nur ausnahmsweise vorkamen, da dieselben einen tiefen Eingriff in die Gerichtshoheit der vertragsschliessenden Staaten bedeuten.
Dessenungeachtet wurde bereits im Jahre 1919 eine zufriedenstellende provisorische Regelung mit der Republik Oesterreich vereinbart, durch welche auch die Frage der Vollstreckbarkeit der Exekutionstitel geregelt wurde. Im Laufe der Jahre 1920 und 1921 wurden die Vorbereitungen für die Verhandlungen behufs Abschlusses von Verträgen über Rechtshilfe mit dem Königreiche SHS, mit Deutschland, Polen, Frankreich, Italien und einer Reihe anderer Staaten durchgeführt. Im Jahre 1922 kam es zur Fertigung der mit Deutschland abgeschlossenen Verträge über Rechtshilfe und zwar: des Vertrages, betreffend den Rechtsschutz und die Rechtshilfe in Zivilsachen in Prag am 20./I. 1922 und des Vertrages betreffend die Auslieferung von Verbrechern und die sonstige Rechtshilfe in Prag am 8./5. 1922. Gleichzeitig mit dem erstgenannten Vertrage wurde der Text einer Kundmachung der Regierung, betreffend die Vollstreckbarkeit čechoslovakischer Exekutionstitel in Deutschland vereinbart. Am 20./7. 1922 kam es in Warschau zur Unterzeichnung des mit Polen bezüglich der Regelung des Rechtsverkehres in Zivil-, Straf- und ausserstrittigen Angelegenheiten abgeschlossenen Vertrages; ein Uibereinkommen betreffs der Vollstreckbarkeit der Exekutionstitel kam bisher nicht zu Stande. Mit dem Königreiche SHS wurde am 17./3. 1923 in Belgrad ein umfangreicher Vertrag über die gegenseitige Regelung des Rechtsverkehres unterfertigt, durch welchen auch die Vollstreckbarkeit der Exekutionstitel gelöst wird. Diese beiden letzgenannten Verträge werden demnächst der Nationalversammlung vorgelegt werden. Gleichzeitig handelt es sich um die Unterzeichnung von drei Verträgen über die Rechsthilfe, welche in der II. Konferenz in Rom mit Italien vorläufig vereinbart und textiert wurden.
Die Regierung knüpfte ausserdem mit der Schweiz und mit Frankreich Verhandlungen bezüghich einer allgemeinen Regelung der Rechtshilfe an. Mit diesem letzgenannten Staate kam es am 7./10. 1922 in Paris zur Unterzeichnung eines Vertrages betreffendden Gerichtsschutz und das Armenrecht, und am 24./5. 1922 zur Unterzeichnung einer Erklärung über die Zustellung gerichtlicher und aussergerichtlicher Schriftstücke und über den Vollzug von Requisitionen in Zivil- und Handelssachen. Die Verhandlungen zwecks einer vertragsmässigen Regelung der bisher nicht erledigten Fragen hinsiehtlich der Rechtshilfe zwischen den beiden Staaten werden jetzt fortgesetzt werden.
Mit Grossbritanien und den Vereinigten Staaten Nordamerikas wurden bereits Verhandlungen zur teilweisen Regelung der Rechtshilfe eingeleitet. Gleichzeitig beabsichtigt die Regierung mit Rumänien und mit Oesterreich Verhandlungen behufs definitiver Regelung der Rechtshilfe in deren ganzen Umfange einzuleiten.
Insofern es sich um Ungarn handelt, ist zu erwähnen, dass über die mit der Regelung des gegenseitigen Rechtsverkehres zusammenhängenden Fragen zwischen den beiden Staaten schon zweima1 und zwar im Jahre 1921 und 1922 umfangreiche Verhandlungen stattgefunden haben, ohne dass es jedoch gelungen wäre ein vollkommenes Einvernehmen zu erzielen.
Prag, am 2. Juni 1923.
Dr. Dolanský m. p.,
Justizminister.
Dr. Ed. Beneš m. p.,
Minister des Äussern.
Tisk 1714/1.
Původní znění.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora dr Mayr-Hartinga a soudruhů
ve příčině nezákonného požadavku okresní správy politické ve Vrchlabí, aby tamní hostinští zavedli české vývěsní štítky. (Tisk č. 1552/11).
Dovoluji si pány interpelanty odkázati na obsah odpovědi ze dne 22. května 1923, kterou podávám společně s panem ministrem obchodu na interpelaci senátorky dr E. M. Herzigové o nápisech a vývěsních tabulkách v hostinských živnostech na Trutnovsku.
V Praze, dne 25. června 1923.
J. Malypetr v. r.,
ministr vnitra.
Překlad.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators Dr. Mayr-Harting und Genossen
betreffend das ungesetzliche Verlangen der politischen Bezirksverwaltung in Hohenelbe an die dortigen Gastwirte, čechische Aushängeschilder anzubringen.
(Druck Nr. 1552).
Ich erlaube mir de Herren Interpellanten auf den Inhalt der Antwort vom 22. Mai 1923 hinzuweisen, welche ich gemeinschaftlich mit dem Herrn Handelsminister auf die Interpellation der Sen. Dr. Emma Maria Herzig betreffend die Aufschriften und Aushängeschilder in den Gastgewerbebetrieben im Trautenauer Bezirke erteile.
Prag, am 25. Juni 1923.
Malypetr m. p.,
Minister des Innern.
Tisk 1714/2.
Původní znění.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora dr Spiegela a soudruhů
stran vytlačení německého jazyka ze styků školních rad.
(Tisk č. 1563/1).
Ministerstvo školství a národní osvěty ani zemská školní rada nevydaly vůbec obecného výnosu o užívání státního jazyka ve styku zemských rad školních s okresními výbory školními a s místními školními radami. Zemské školní rady a okresní výbory školní nejsou orgány samosprávnými, nýbrž státními úřady, resp. státními orgány, jimž vedle ministerstva školství a národní osvěty náleží vykonávati správu a dozor k veškerému vyučování a vychováváni, příslušející státu. Proto úřaduje zemská školní rada s okresními výbory školními v jazyku státním podle ustanovení odst. 1. § 1 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n.
Neodpovídá skutečnosti, že okresní výbory školní úřadují s místními školními radami pro německé školy jen ve státním jazyku.
Pokud je vládě známo, děje se tak v jazyku německém nebo dvojjazyčně.
V Praze, dne 2. července 1923.
R. Bechyně v. r.,
ministr školství a národní osvěty.
Překlad.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators Dr. Spiegel und Genossen
wegen der Verdrängung der deutschen Sprache aus dem Verkehre der Schulräte. (Druck Nr. 1563/1).
Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur und der Landesschulrat haben überhaupt keinen allgemeinen Erlass über die Anwendung der Staatssprache im Verkehre der Landesschulräte mit den Bezirkssehulaussehüssen und den Ortsschulräten hinausgegeben. Die Landesschulräte und die Bezirksschulausschüsse sihd keine autonomen Organe, sondern staatliche Behörden bzw. staatliche Organe, welchen nebst dem Ministerium für Schulwesen und Volkskultur die Ausübung der dem Staate zustehenden Verwaltung und Aufsicht über das gesamte Unterichts- und Erziehungswesen obliegt. Aus diesem Grunde verkehrt der Landesschulrat mit den Bezirksschulauschüssen entsprechend der Bestimmung des Abs. 1. § 1 des Gesetzes vom 29./2. 1920, Nr. 122 S. d. G. u. V. in der Staatssprache.
Es entspricht nicht den Tatsachen,dass die Bezirksschulausschüsse mit den Ortsschulräten für deutsche Schulen nur in der Staatssprache verkehren.
Insofern der Regierung, bekannt, erfolgt dieser Verkehr in der deutschen Sprache oder doppelsprachig.
Prag, am 2. September 1923.
Rud. Bechyně m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.
Tisk 1714/3.
Původní znění.
Odpověď
ministrů železnic a financí
na interpelaci senátora Jelinka a druhů
stran výplaty 5%ních priorit Ostravsko-Frýdlantské dráhy.
(Tisk č.1687/5).
Akciová společnost Ostravsko-Frýdlantské železnice se sídlem ve Vídni nebyla dosud nostrifikována a nebyla ovšem také sestátněna, takže předpoklad, jako by státní správa zamýšlela úroky 5% prioritních obligací této dráhy vypláceti v rakouských korunách neodpovídá skutečnému stavu věci. Čsl. státní správa nemůže také vykonávati žádného vlivu na společnost, která skutečně kupony prioritních obligací vyplácí v rakouské valutě a to tím méně, poněvadž podle odstavce B. č. 3 úmluvy mezi vládami Československé a Rakouské republiky ze dne 10. srpna 1920 (viz vyhlášku ministerstva financí ze dne 6. září 1920, číslo 513 Sb. zák. a nař.) má se výplata u cenných papírů díti ve měně onoho státu, v němž dlužník má své sídlo a to i tehdy, měla-li by se skutečně výplata státi v cizině, na příklad při československém papíru ve Vídni aneb při rakouském papíru v Praze.
V Praze, dne 17. srpna 1923.
Dr Franke v. r.,
za ministra železnic.
Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.
Překlad.
Antwort
des Eisenbahnministers und Finanzministers
auf die Interpellation des Senators Jelinek und Genossen
betreffend die Auszahlung der 5%igen Prioritäten der Ostrau-Friedländer Bahn.
(Druck Nr. 1687/5).
Die Aktiengesellschaft Ostrau-Friedländer Bahn mit dem Sitze in Wien wurde bisher nicht nostrifiziert und wurde natürlich auch nicht verstaatlicht, sodass die Voraussetzung, als ob die Staatsverwaltung die Zinsen der 5%igen Prioritäten dieser Bahn in oesterreichischen Kronen auszu- zahlen beabsichtigen würde, der wirklichen Sachlage nicht entspricht. Die čsl. Staatsverwaltung vermag auch keinen Einfluss auf die Gesellschaft auszuüben, welche tatsächlich die Kupons der Prioritäten in oestereichischer Valuta einlöst, und dies umsoweaiger, als gemäss Absatz B. Nr. 3 des Uibereinkommens zwischen den Regierungen der Čechoslovakischen und der Oesterreichischen Republik vom 10./8. 1920 (siehe die Kitndmachung des Finanzministeriums vom 6./9. 1920, Nr. 513 S. d. G. u. V.) die Einlösung bei Wertpapieren in der Währung jenes Staates zu erfolgen hat, in welchem der Schuidner seinen Sitz hat, und dies auch dann, wenn die tatsächliche Auszahlung im Auslande erfolgen sollte, z. B. bezüglich eines čechoslovakischen Papieres in Wien oder bezüghich ,eines oesterreichischen Papieres in Prag.
Prag, am 17. August 1923.
Dr. Franke m. p.,
in Vertretung des Eisenbahnininisters.
Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.
Tisk 1714/4.
Odpověď
ministrů spravedlnosti, veřejného zdravotnictví a veřejných prací
na interpelaci senátorů Václava Donáta, dr Boh. Franty, M. Zavorala,
A. Svěceného a společníků
o snížení tarifů advokátů, notářů, lékařů, lékárníků a civilních geometrů.
(Tisk č. 1563/8).
Na shora uvedenou interpelaci kladou si podepsaní, jejichž resortů se interpelace tkne, za čest odpověděti takto:
Advokátní tarif byl podstatně snížen nařízením ze dne 3. května 1923, č. 95 Sb. z. a n.
Snížení notářského tarifu stalo se nařízením ze dne 11. května 1923, č. 102 Sb. z. a n. Obě tato opatření nabyla platnosti jíž dne 1. června 1923.
Pokud se týče sazeb lékařů, ustanovují tyto lékařské komory ve vlastním oboru působnosti a to některé jako tarif minimální pro léčení na účet veřejných fondů a nemocenských pokladen, jiné též jako směrný tarif pro strany soukromé, avšak nikdy nevydávají podle platných zákonných ustanovení těchto sazeb úřady státní.
Pokud se týče tarifu minimálního, nebyla ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy dosud oznámena ani jediná stížnost, což lze vysvětliti z větší části asi tím, že o honorářích u nemocenských pokladen všeho druhu, za léčení válečných poškozenců a vojenských gážistů s rodinami jsou mezi příslušnými institucemi s jedné strany a dobrovolnými lékařskými organisacemi se strany druhé sjednány zvláštní smlouvy (z části i za součinnosti ministerstva veřejného zdravotnictví). V některých těchto oborech byly mimo to lékařské honoráře vzájemnou dohodou od 1. ledna 1923 přiměřeně sníženy. Zbývaly by tudíž pouze sazby pro soukromé strany (t. zv. soukromou praxi), které ustanovují dobrovolné lékařské organisace pro své členy. Aniž by bylo zkoumalo jejich výši a jejich poměr ku drahotnímu indexu, vyzvalo ministerstvo veřejného zdravotnictví již příslušné činitele, aby působili ku snížení i těchto tarifů.
Sazby lékárnické sníženy byly vládními nařízeními z 28. března 1923,č. 70, 71 a 72 Sb.z. a n.
O tarifu za výkony civilních geometrů, jenž byl současně s tarify jiných oborů civilních techniků zastoupených v inženýrské komoře pro Československou republiku, ve smyslu § 33 nařízení z 22. prosince 1920, č. 654 Sb. z. a n. řečenou komorou předložen ministerstvu veřejných prací ku schválení, dosud rozhodnuto nebylo. Posudky o tarifu vyžádané od súčastněných ministerstev a úřadů vyznívají v ten smysl, že sazby jsou příliš vysoké, nynějším hospodářským poměrům neodpovídající, takže je schváliti nelze, a budou tarify proto komoře vráceny. Prozatím řídí se však civilní geometři, stejně jako ostatní členové inženýrské komory neschválenými sazebníky. Ostatně představenstvo komory uznalo již samo, že dotyčné sazby stanovené koncem roku 1920 a počátkem roku 1921, jsou pro přítomnou dobu vysoké a usneslo se před krátkým časem ve schůzi dne 19. března 1923, že předloží valné hromadě komory návrh, aby honorářové sazby a to nejen za výkony civilních geometrů, ale i všech ostatních civilních techniků byly sníženy o 20% s výjimkou těch, kde sleva byla již provedena neb honorář jest vyjádřen v procentech stavebního nákladu. Lze tudíž očekávati, že snížení těchto sazeb provede inženýrská komora sama v době nejbližší, případně ještě před zakročením se strany ministerstva veřejných prací.
V Praze, dne 4. července 1923.
Srba v. r.,
ministr veřejných prací.
Dr Dolanský v. r.,
ministr spravedlnosti.
Šrámek v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Tisk 1714/5.
Původní znění.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátorů dr Spiegela, dr Naegle, dr Mayr-Hartinga a soudruhů
stran neustálého zasahování do vysokoškolské samosprávy. (Tisk č. 1687/10).
Prázdniny a jednotlivé feriální dny byly v dřívější době na universitách stanoveny všeobecným studijním řádem, vydaným výnosem bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 1. října 1850, čís. 370 ř. z., § 64 a následující; dnes pak určeny jsou na vysokých školách rovněž pouhým výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. srpna 1922, čís. 73.658/22.
Vysoké školy nemají, pokud jde o prázdniny a feriální dny na vysokých školách, žádných jiných práv, než ta, která jim byla těmito ministerskými výnosy přiznána, jako na př. rektorský den.
Má-li státní správa vyučovací právo stanoviti pravidelné prázdniny a pravidelné feriální dny přísluší ji zajisté i právo, stanoviti mimořádně jednotlivé feriální dny. Toto právo státní správa vyučovací dosud vždycky vykonávala a stále vykonává.
Ostatně i z nálezu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 1922, čís. 15.040 plyne, že jsou vysoké školy ve věcech souvisejících s provozem vyučování pouhými státními ústavy vyučovacími a že v těchto věcech nemají žádných práv autonomních.
Proto nelze tvrditi, že by stanovení výjimečného feriálního dne se strany vyučovací správy nesrovnávalo se s duchem vysokoškolského zákonodárství, že by odporovalo jakékoliv akademické a administrativní zvyklosti anebo dokonce, že by znamenalo zasahování do vysokoškolské samosprávy.
V Praze, dne 26. září 1923.
Rudolf Bechyně v. r.,
ministr školství a národní osvěty.
Překlad.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Senatoren Dr. Spiegel, Dr. Naegle,
Dr. Mayr-Harting und Genossen
wegen fortgesetzter Eingriffe in die Hochschulautonomie.
(Druck Nr. 1687/10).
Die Ferien und einzelnen Ferialtage an den Universitäten waren früher in der allgemeinen Studienordnung-Erlass des ehemaligen Ministeriums für Kultus und Unterricht vom 1./10. 1850, Nr. 370 R. G. Bl., § 64 und ff. - festgesetzt; heute sind dieselben an den Hochschulen gleichfalls bloss durch einen Erlass des Ministe- riums für Schulwesen und Volkskultur vom 10./8. 1922, Z. 73658/22 statuiert.
Die Hochschulen haben bezüglich der Ferien und Ferialtage an den Hochschulen keine anderen Rechte als diejenigen, welche ihnen durch diese Ministerialerlässe zuerkannt wurden, wie z. B. der Rektorstag.
Wenn nun die Unterrichtsverwaltung zur Festsetzung der regelmässigen Ferien und regelmäs
sigen Ferialtage berechtigt ist, so steht ihr jedenfalls auch das Recht zu, ausserordentlich einzelne Ferialtage zu bestimmen. Dieses Recht hatte die staatliche Unterichtsverwaltung bisher stets ausgeübt und übt es auch weiterhin aus.
Im Uibrigen folgt auch aus dem Erkenntnisse des Obersten Verwahtungsgerichtes vom 24./10. 1922, Nr. 15040, dass die Hochschulen in den mit dem Unterrichtsbetriebe zusammenhängenden Angelegenheiten blosse staatliche Unterrichtsanstalten sind und dass sie in diesen Angelegenheiten keine autonomen Rechte besitzen.
Es kann daher nicht behauptet werden, dass die Festsetzung eines ausserordentlichen Ferialtages seitens der Unterrichtsverwaltung nicht im Geiste der Hochschulgesetzgebung gelegen wäre, dass dieselbe jedem akademischen und administrativen Herkommen widerstreiten oder sogar einen Eingriff in die Hochschulautonomie bedeuten würde.
Prag, am 26. September 1923.
Rudolf Bechyně m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.