Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1721-1721/₈.

Na tak zvaném Seidlově poli na Královských Vinohradech staví Čsl. Poštovní Unie několik domů. K odvážení vykopávek již více jak po tří týdny používá se státních poštovních automobilů nákladních. Materiál odváží se na navážku za židovským hřbitovem ve Starých Strašnicích, kam vede velmi špatná vozová cesta, takže se tam automobily boří a neobyčejně opotřebovávají. Denně dochází k poruchám strojű.

Vzhledem k tomu, že se zde jedná o státní majetek, táží se podepsaní:

1. Jest toto zapůjčení poštovních automobilů soukromé organisaci panu ministrovi známo?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným podmínky, za kterých automobily byly uvedené organisaci půjčeny, aby bylo lze posouditi, zda neutrpěl stát škodu?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti, jakým způsobem stalo se, že v Praze má poštovní správa k disposicí takový nadbytečný počet nákladních automobilů, že může je půjčovati soukromé organisaci?

4. Jest pan ministr ochoten dáti příkaz, aby poštovní správa použila jinde v Praze nepotřebných nákladních automobilű?

5. Byly poštovní automobily půjčeny i v jiných případech soukromým osobám neb společnostem a za jakých podmínek?

V Praze, dne 7. června 1923.

V. Donát,
V. Sehnal, Roháček, J. Smrtka, dr Horáček, J. Huct, F. Hybš, dr Jar. Vlček, Duchaj,
Lukeš, Em. Hrubý, dr Daxner, M. Križko, Rozkošný, F. J. Kroiher.

Tisk 1721/_1.

V posledním čase množí se případy, ve kterých ministerstvo národní obrany bývalé záložní důstojníky německé národností zbavilo jejich hodností a přeložilo je jako >sprosté vojíny< (označení to, jež v demokratickém státě zajisté není na místě) k některému pluku, ačkoliv tito důstojníci >Přihlášku< svého času řádně vyplnili a odevzdali.

Tak byli před krátkou dobou ze všech záložních důstojníků 6. pluku dragounů, pokud jest známo, převzati pouze dva, všichni ostatní byli jako prostí vojíni zařazeni hlavně u československého pluku 6. a 7.

U některých z těchto důstojníků jest okolnost, že nebyli převzatí, nápadna zvláště tím, že již konali službu v československé armádě jako důstojníci a že při mobilisaci r. 1921 nastoupili ve své staré vlastností, aniž jím bylo lze při této příležitosti vytýkati nějaké nevojenské anebo proti státu namířené jednání. Jest nyní pro tyto a pro všechny důstojníky, stejným opatřením postižené, kteří bezvadně konali svoji povinnost, zajisté deprimujícím, když náhle a bez příčiny zbavováni jsou své hodností, jíž poctivě nabyli a jako prostí vojíni zařazováni jsou do libovolného pluku. Toto jednání vojenské správy, jež velkou řadu státních občanu těžce uráží v jejich niterních citech, není způsobilé, aby v německém lidu vzbudilo sympatie pro stát a pro jeho správu.

Podepsaní se táží:

1. Jest panu ministru národní obrany známo, že němečtí záložní důstojnicí jsou bez příčiny degradování?

2. Jak může ospravedlniti takovéto zahanbující opatření?

3. Co zamýšlí učiniti, aby důstojníkům hodnosti zbaveným dostalo se opět jejich starých práv a postavení?

V Praze 30. října 1923.

Jelínek,
Franke, Jesser, A. Lippert, K. Friedrich, Hübner, Spies, Knesch, dr Spiegel, dr Hilgenreiner, dr Mayr-Harting, dr Ledebur-Wicheln, Luksch, Vetter-Lilie.

In letzter Zeit mehren sich die Fälle, in denen ehemalige Reserveoffíiere deutscher Nationalität seitens des Landesverteidigungsministeriums ihrer Charge verlustig erklärt und als >sprosty vojíni< (eine Bezeichnung, die in einem demokra tischen Staate sicherlich nicht am Platze ist) in irgend ein Regiment versetzt wurden, obwohl sie die >Přihláška< seinerzeit ordnungsgemäss ausgefüllt und übergeben haben.

So wurden vor kurzem von allen Reserveoffizieren des 6. Dragonerregimentes, soviel bekannt ist, nur zwei übernommen, alle anderen wurden als gemeine Soldaten hauptsächlich bei dem cechoslovakischen Regiment 6 und 7 eingeteilt.

Bei einigen dieser Offiziere ist der Fall der Nichtübernahme dadurch besonders krass, dass diese in der čechoslovakischen Armee als Offiziere bereits Dienst gemacht haben und bei der Mobilisierung im Jahre 1921 in ihrer alten Eigenschaft eingerückt waren, ohne dass ihnen bei dieser Gelegenheit irgend eine unmilitärische oder gegen den Staat gerichtete Handlungsweise vorgehalten werden konnte. Nun ist es für diese und für alle von der gleichen Vertügung betroffenen Offiziere, die ihre Pflicht einwandfrei getan, gewiss deprimie rend, plötzlich und grundlos ihrer Charge, die sie ehrlich erworben haben, entkleidet und als gemcine Soldaten in eín beliebiges Regiment versetzt zu werden. Dieses Vorgehen der Militärverwaltung, das eine grosse Reihe von Staatsbürgern in ihren innersten Gefühlen tief verletzt, ist nicht gecignet, im deutschen Volke Sympathie für den Staat und seine Verwaltung zu erwecken.

Die Gefertigten fragen:

1. Ist dem Herrn Minister für Landesverteidigung bekannt, dass deutsche Reserveoffiziere grundlos degradiert werden?

2. Wie vermag er eine derartige beschämende Verfügung zu rechtfertigen?

3. Was gedenkt er vorzukehren, damit den ihrer Charge entkleideten Offizíeren ihre alten Rechte und Stellungen wiedergegeben werden?

Prag, am 30. Oktober 1923.

Jelinek,
Franke, Jesser, A: Lippert, K. Friedrich, Hübner; Spies, Knesch, Dr. Spiegei, Dr. Hilgenreiner, Dr. Mayr-Harting, Dr. Ledebur-Wicheln, Luksch, Vetter-Lilie.

Tisk 1721 /_2.

Zásady jazykového práva v republice Československé určiti má dle §u 129 ústavní listiny zvláštní zákon, tvořící součást této ústavní listiny. Tento zákon - jazykový zákon - uveřejněn byl dne 29. února 1920 pod číslem 122 ve Sbírce zákonů a nařízení a tvoří jeden ze základů ústavy Československé republiky. § 2 tohoto zákona stanoví: >Soudy, úřady a orgány republiky, jichž působnost se vztahuje na okres soudní, ve kterém podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20 procent státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého, jsou povinny od příslušníků jazyka této menšiny přijímati podání v tomto jazyce a vydati vyřízení také v jazyku podání.<

V okresech s takovouto národní menšinou použíti jest dále >při vyhláškách státních soudű, úřadů a orgánű a při jich zevních označeních také jazyka národní menšiny.<

Ustanovení tohoto zákona, jenž jest částí ústavní listiny a tudíž slavnostním státním základním zákonem, jsou bez dalšího srozumitelna, nepotřebují žádného výkladu a žádného prováděcího nařízení. I když § 8 jazykového zákona pro přesnější provedení zákona pomýšlí na vydání nařízení, tož jest úplně jasno, ze prováděti jest zákon bezpodmínečně sám o sobě, poněvadž k platnosti zákona na základě §u 49 ústavní listiny jest jedině třeba, aby byl vyhlášen způsobem, jak ustanovuje zákon. Ostatně jest v jazykovém zákoně také uvedeno, že prováděti zákon přísluší všem ministrům.

Jazykový zákon tvoří část těch národnostních práv, jez menšinám byla přiznána hlavou I. smlouvy Saint-Germanské a jazykový zákon se také výslovně dovolává mírové smlouvy.

Pres tyto slavnostní sliby a přes jasné znění zákona nedbá většina úřadů v Brně v nesčetných případech jeho ustanovení. Německé strany dostávají na svá německá podání namnoze výhradně česká vyřízení, německé strany dostávají při ústním přednesu u různých úřadů české odpovědi, na německé telefonické zavolání odpovídá většina úřadů česky a zpěčuje se užívati německého jazyka. Vedlo by příliš daleko uváděti jednotlivé případy. Důkazů jest po ruce v dostatečném množství.

Daleko nápadnější než tyto skutečnosti, které se dotýkají jednotlivých stran, jest okolnost, ze většina úřadů v Brně zřejmě nedbá ustanovení jazykového zákona o zevních označeních. Dle znění jazykového zákona jsou pro užívání jazyka rozhodnými >výsledky posledního soupisu lidu<, to byly by, pokud nemáme konečných výsledků soupisu lidu z 15. února 1921, výsledky posledního rakouského sčítání lidu z roku 1910. Nyní již známe výsledky soupisu lidu z 15. února 1921 a z nich vychází, ze celá Morava vykazuje více než 20 % německých státních občanů. Město Brno vykazuje dle soupisu lidu z roku 1921 36,20 % německých příslušníků státních. Jest tudíž jasno, že se ve smyslu jazykového zákona působnost brněnských soudů úřadů a orgánů republiky vztahuje na soudní okres, ve kterém dle posledního soupisu lidu bylo alespoň 20 % německých státních příslušníků, a ze tudíž všechny soudy, úřady a orgány při svém zevním označení užívati mají také jazyka národní menšiny.

Oproti tomu dlužno konstatovati, že zemská správa politická má pouze jednojazyčné české nápisy, že ve finančním zemském ředitelství a v policejním ředitelství označení jsou výhradně česká, že poštovní úřady v Brně jsou označeny pouze česky a že nemají žádných německých nápisů, že poštovní úřady v Brně používají výhradně jednojazyčných poštovních razítek místo dvoujazyčných, že nádraží v Brně má nápisy pouze české a že na nádraží v Brně jakožto místní označení uvedeno jest jedině >Brno<.

Existuje jak známo interní výměr železniční správy, jenž nařídil dvojjazyčné nápisy na brněnském nádraží. Německé nápisy, svého času umístěné, byly však > neznámými pachately < strženy, a od té doby trvá zase zákonu odporující stav jednojazyčnosti.

Úřady žádají právem ode všech státních občanů nejpřesnější plnění všech zákonű a zákonitých nařízení. Musí na státní občany činiti nepříznivý dojem, když vidí, že úřady se své strany zřejmě nedbají zákonitých ustanovení o užívání jazyků, ačkoli nemůže býti pochybnosti o skutečné existenci těchto předpisů a o jejich zákonité platnosti.

V odpovědích na interpelace poukázal pan ministr pošt opětovně na to, že v místech s německou menšinou více než 20 % užívati dlužno dvoujazyčných nápisů a dvoujazyčných razítek. Pan ministr železnic odpověděl na různé dotazy, že výsledky soupisu lidu nejsou ještě zjištěny a že označení míst ještě není stanoveno. Také tyto zdánlivé důvody, jež nelze dobře srovnati se zněním zákona, nemají nyní podkladu. Právě v posledních dnech ubezpečovaly nejvýš směrodatně osoby tohoto státu v cizině opětovně, že Československo jest živlem pořádku ve střední Evropě, že česká vláda nezná vyššího cíle než dopomoci k tomu, aby pronikla spravedlnost a zákonitost. K tomu patří v prvé radě přesné zachovávání jazykových zákonů, jejichž provádění obzvláště v zevním označení úřadů kontrolovati může denně nejen každý státní občan, nýbrž také každý cizinec, jenž s údivem musí konstatovati, ze ve druhém největším městě republiky, v sídle směrodatných úřadů a vládních institucí, v sídle Nejvyššího soudu nedbá se náležitě ustanovení jazykového zákona vůči německé menšině.

Podepsaní dovolují sobě dotaz:

1. Jest pánům ministrům známo, že přes jasné znění jazykového zákona nedbají úřady v Brně náležitě ochranných ustanovení pro menšiny, obsažených v mírové smlouvě Saint-Germainské, že zejména ani zemská správa politická, ani finanční zemské ředitelství, ani policejní ředitelství, ani železniční správa nemají oboujazyčných nápisů, ze poštovní úřady vykazují výhradně české nápisy, že poštovní razítka v Brně stejně jako nádraží v Brně mají pouze české jméno >Brno

2. Co zamýšlejí páni ministři učiniti, aby odpomohli tomuto stavu, jenž odporuje zákonu, a aby dopomohli k tomu, by jazykové právo v Brně došlo platnosti?

V Praze, dne 30. října 1923.

Jelinek,
Franke, A. Lippert, Spies, Knesch, dr Spiegel, Vetter-Lilie, dr Hilgenreiner, dr Mayr Harting, dr Ledebur-Wicheln, Hübner.

Die Grundsätze des Sprachenrechtes in, der čechoslovakischen Republik sind gemäss § 129 der Verfassungsurkunde durch ein besonderes, einen Bestandteil dieser Verfassungsurkunde bildendes Gesetz, niederzulegen. Dieses Gesetz - das Sprachengesetz - ist unter dem 29. Februar 1920, Nr, 122 in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen veröffentlicht und bildet eine der Grundlagen der Verfassung der cechoslovakischen Republik, § 2 dieses Gesetzes bestimmt: >Gerichte, Behörden und Organe der Republik deren Wirksamkeit sich auf einen Gerichtsbezirk bezieht, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20 % Staatsbürger ein und derselben, wenn auch einer anderen als der cechoslovakischen Zunge wohnen, sind verpflichtet, von den Angehörigen der Sprache dieser Minderheit Eingaben in dieser Sprache anzunehmen und Erledigungen auch in der Sprache der Eingabe hinauszugeben.<

In Bezirken mit einer solchen nationalen Minderheit ist ferner >bei Kundmachungen der staatlichen Gerichte, Behörden und Organe und bei ihren äusseren Bezeichnungen auch die Sprache der nationalen Minderheit zu gebrauchen.>

Die Bestimmungen dieses, einen Teil der Verfassungsurkunde, sonach ein feierliches Staatsgrundgesetz bildenden Gesetzes sind ohne weiferes verständlich, sie bedürfen keiner Auslegung und keiner Durchführungsverordnung. Wenn auch § 8 des Sprachengesetzes für die genauere Durchführung des Gesetzes eine Verordnung in Aussicht nimmt, so ist es vollständig klar, dass das Gesetz an sich unbedingt durchzuführen ist, da zun Gültigkeit eines Gesetzes auf Grund des § 49 der Verfassungsurkunde lediglich erforderlich ist, dass es auf die im Gcsetze vorgeschriebene Art kundgemacht wurde. Ueberdies ist im Sprachengesetz auch angeführt, dass die Durchführung des Gesetzes allen Ministern obliegt.

Das Sprachengesetz bildet einen Teil jener nationalen Rechte, welche den Minderheiten durch Kapitel a des Vertrages von St. Germain zugestanden wurden und das Sprachengesetz bezieht sich auch ausdrücklich auf den Friedensverfrag.

Trotz dieser feierlichen Verbürgungen und trotz des klaren Wortlautes des Gesetzes werden dessen Bestimmungen von den meisten Behörden in Brünn in zahllosen Fällen nicht beachtel. Deutsche Parteien erhalten auf ihre deutsche Eingaben vielfach ausschliesslich cechische Erledigungen, deutsche Parteien erhalten bei mündlichen Vorbringen bei den verschiedensten Aemtern und Behörden, cechische Antworten, auf deutsche telephonisclie Anrufe antworten die meisteli Aemter in čechischer Sprache uud weigern sich die deutsche Sprache zu gebrauchen. Es würde zu weit führen einzelne Fälle vorzubringen, Beweise stehen in ge nügender Fülle zu Verfügung.

Weit auffälliger als diese Tatsachen, die einzelne Parteien betreffen, ist der Umstand, dass die meisten Behörden und Aemter in Brünn die Bestimmungen des Sprachengesetzes über die äussern Bezeichnungen offensichtlich missachten. Nach dem Wortlaut des Sprachengesetzes sind entscheidend für den Sprachengebrauch die >Ergebnisse der letzten Volkszählung< das wären, so lange die endgültigen Ergebnisse der Volkszählung vom 15. Februar 1921 nicht vorliegen, jene der letzten österreichischen Volkszählung vom Jahre 1910. Derzeit liegen schon die Ergebnisse der Volkszählung vom 15. Februar 1921 vor und aus ihnen ergibt sich, dass ganz Mähren mehr als 20 % deutscher Staatsbürger aufweist, Die Stadt Brünn zeigt nach der Volkszählung vom Jahre 1921 36,20 % deutscher Staatsangehörigen. Es ist somit klar, dass sich im Sinne des Sprachengesetzes die Wirksamkeit der in Brünn bestehenden Gerichte, Behörden und Organe der Republik auf einen Gerichtsbezirk bezieht, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20 % deutscher Staatsangehöriger waren und dass sonach alle Gerichte, Behörden und Organe bei ihren äusseren Bezeichnungen auch die Sprache der nationalen Minderheit zu gebrauchen haben.

Dem entgegen ist festzustellen, dass die politische Landesverwaltung lediglich einsprachige če­ chische Aufschriften hat, dass in der Finanzlandesdirektion und Polizeidirektion die Bezeichnungen ausschliesslich čechische sind, dass die Postämter in Brünn lediglich čechisch bezeichnet sind und keinerlei deutsche Aufschriften tragen, dass die Postämter in Brünn ausschliesslich einsprachige statt doppelsprachiger Poststempel benützen, dass der Bahnhof in Brünn nur čechisehe Aufschriften trägt und dass auf dem Bahnhof in Brünn als Ortsbezeichnung lediglich >Brno< angeführt ist.

Es besteht bekanntlich ein interner Erlass der Eisenbahnverwaltung, der doppelsprachige Aufschriften anf dem Brünner Bahnhof vertügt hat, Die seinerzeit angebrachten deutschen Aufschriften wurden aber >von unbekannten Tätern< abgerissen und seither besteht wiederum der dem Gesetz widersprechende Zustand der Einsprachigkeit.

Die Behörden und Aemter verlangen mit Recht von allen Staatsbürgern die getreulichste Durchführung aller Gesetze und gesetzlichen Anordnungen. Es muss auf die Staatsbürger einen ungünstigen Eindruck mathen, wenn sie sehen, dass die Behörden ihrerseits die gesetzlichen Bestimmungen über den Sprachengebrauch offensichtlich missachten, obwohl an der Tatsache dieser Vorschriften und an deren gesetzlicher Geltung kein Zcveifel obwalten kann.

In wiederholten Interpellationsbeantwortungen hat der Herr Postminister darauf hingewiesen, dass in Orten mit mehr als 20 % deutscher Minorität doppelsprachige Aufschriften und doppelsprachige Stempel zu verwenden sind. Der Herr Eisenbahnminister hat auf verschiedene Anfragen geantwortet, dass die Ergebnisse der Volkszählung noch nicht feststehen und dass die Ortsbezeichnungen noch nicht festgelegt sind. Auch diese Scheingründe, die mit dem Wortlaut des Gesetzes nicht recht in Einklang zu bringen sind, haben derzeit keine Grundlage. Gerade in den letzten Tagen haben die massgebendsten Persönlichkeiten dieses Staates im Ausland wiederholt beteuert, dass die Čechoslovakei ein Element der Ordnung in MittelEuropa ist, dass die čechische Regierung kein höheres Ziel kennt, als der Gerechtigkeit und Gesetzmässigkeit zum Durchbruch zu verhelfen. Hiezu gehört mit in erster Linie die genaueste Beachtung der Sprachengesetze, deren Durchführung speziell in den äussern Bezeichnungen von Aemtern und Behörden nicht nur jeder Staatsbürger, sondern auch jeder Ausländer täglich kontrollieren kann, der mit Staunen feststellen muss, dass in der zweitgrössten Stadt der Republik, am Sitze massgebender Behörden und Regierungsstellen, am Sitze des Obersten Gerichtes die Bestimmungen des Sprachengesetzes gegenüber der deutschen Minorität nicht entsprechend beobachtet werden.

Die Gefertigten gestatten sich die Anfrage:

1. Ist es den Herren Ministern bekannt, dass entgegen dem klaren Wortlaut des Sprachengesetzes die im Friedensvertrag von St. Germain niedergelegten Schutzbestimmungen für die Minderheiten seitens der Behörden in Brünn nicht entsprechend beobachtet werden, dass insbesondere weder die politische Landesverwaltung, noch die Finanzlandesdirektion noch die Polizeidirektion, noch die Eisenbahnverwaltung doppelsprachige Aufschritten besitzt, dass die Postämter ausschliesslich cechische Aüfschriften aufweisen, die Poststempel in Brünn ebenso wie der Bahnhof in Brünn lediglich den čechischen Namen >Brno< zeigen?

2. Was gedenken die Herren Minister zu tun, um diesen, dem Gesetz widersprechenden Zustande abzuhelfen und dem Sprachenrecht in Brünn zum Durchbruch zu verhelfen?

Prag, am 30. Oktober 1923.

Jelinek,
Franke, A. Lippert, Spies, Knesch, Dr. Spiegel, Vetter-Lilie, Dr. Hilgenreiner, Dr. Mayr-Harting, Dr. Ledebur-Wicheln, Hübner.

Tisk 1721/_3.

Pohraniční stanicí v Břeclavě projíždí denně tisíce cestujících, z nichž značná část ovládá jedině jazyk německý, kdežto počet cestujících, kteří mluví francouzsky a anglicky, jest nepatrný. Přesto vykazuje stanice Břeclav vedle českých nápisů výhradně nápisy francouzské a anglické. Jednotlivé stanice, jako Břeclav sama, označeny jsou pouze českým názvem >Břeclav< pohraniční stanice jako Bohumín atd. výhradně českým názvem >Bohumín<, kteréžto názvy mnohým cestujícím nejsou známy. Železnice jest dopravním prostředkem prvého řádu a má sloužiti nikoli jazykovým anebo politickým cílům, nýbrž řádné dopravě cestujících. K tomu náleží, aby cestující při vstupu do československého státu nalezli nápisy, jimž rozumějí, aby jména stanic mohli čísti ve své mateřské řeči, aby jasným a čitelným písmem mohli viděti, kde se děje proclívání, kde nutno předložiti pasy atd.

Nelze zajisté ničeho namítati proti tomu, když se na nádraží v Břeclavě pro mezinárodní obecenstvo umístí také nápisy francouzské a anglické; především bylo by však zapotřebí umístiti nápisy německé, aby se mohli orientovati všichni ti cestující, kteří ovládají pouze jazyk německý a těch jest převážná většina.

Mimochodem budiž podotčeno, že francouzské a anglické nápisy jsou z části gramaticky nesprávny a že se jim cizinci smějí. Tak neexistuje v jazyku francouzském nápis >Closet pour messieurs<, na anglické mapě na břeclavském nádraží označena jest většina států okolních falešnými anglickými názvy, na příklad >Polony< apod.

Dovolujeme si dotaz:

1. Jest panu ministru železnic známo, že na nádraží v Břeclavě umístěny jsou nápisy mimo v jazyku státním výhradně v jazyku francouzském a anglickém, částečně ve frančině a angličtině vadné?

2. Jest pan ministr železnic v zájmu cestujícího obecenstva německého jazyka ochoten pečovati o to, aby orientační tabulky na nádraží břeclavském umístěny byly také v jazyce německém?

V Praze, dne 30. října 1923.