Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1755 - 1755/₈.

Otázkou propouštění přebytečného poctu dělnictva státních železáren v Podbrezové zabývala se již v únoru 1921 zvláštní revisní komise. Ač toto opatření bylo k udržení státních železáren naprosto nutné, bylo ze sociálních důvodů zdržováno co nejdéle a počalo se prováděti teprve letos, kdy těžká průmyslová a odbytová krise existenci státních železáren vážně ohrozila. Při propouštění dělníků přišli v úvahu v prvé řadě oni; kteří byli postradatelnými a přišli do práce ke státním železárnám teprve po převratu, dále dělníci, kteří nevyhovovali, pokud se týče výkonnosti a spolehlivostí, nebo se prohřešili proti pracovnímu řádu. Ve všech případech brán byl zřetel na majetkové poměry dotyčných dělníků. Na příslušnost k politické straně nebyl brán zřetel a ostatně ani nemohl, protože pro častou změnu politického smýšlení u mnohých dělníků slovenských politická příslušnost správë závodu zpravidla ani známa není.

Pokud se týče oněch dělníků, o nichž se v interpelaci tvrdí, že byli propuštěni, ač jsou živitelé rodin a všichni nemajetní bylo ředitelstvím v Podbrezové vyšetřeno toto:

1. Juraj Potančok narozen 1894 přijat byl v roce 112 jako nádeník do rourovny, jest ženat a má 1 dítko.

2. Josef Gloner narozen 1900 přijat r. 1915 jako kovář do svářovny na Piesku, svobodný.

3. Josef Hanko narozen 1902, pracoval od r. 1917 napřed jako nádeník, později jako kovář, svobodný.

4. Wiliam Turcan narozen 1903, přijat do práce r. 1921, svobodný.

Vidno tedy, že tvrzení interpelace zakládá se na omylu.

V Praze, dne 16. října 1923.

Srba v. r.,
ministr veřejných prací.

Tisk 1755/_1.

Původní znění.

Na základě konaného šetření sdělují následující:

Policejní rada Alois Goll a kancelářský pomocník Arnošt Zita súčastnili se schůze městského zastupitelstva v Liberci dne 19. dubna 1923 konané nikoliv úředně, nýbrž jako soukromí poslu- chači, k čemuž byli oprávněni jako každý jiný občan bez rozdílu povolání, jelikož se jednalo o veřejnou schůzi. Na galerii v zasedací síni radnice vstoupili na vstupenky, jako druzí posluchači schůze.

Poněvadž jmenovaní použili jen svého práva, které jim přísluší jako každému jinému občanu, není příčiny k nějakému opatření.

V Praze, dne 12. října 1923.

J. Malypetr v. r.,
ministr vnitra.

Překlad.

Auf Grund der gepflogenen Erhebungen teile ich Folgendes mit:

Polizeirat Alois Goll und Kanzleigehilie Ernst Zita haben an der am 19. April 1923 stattgefundenen Stadtvertretungssitzung in Reichenberg keineswegs in ihrer amtlichen Eigenschaft, sondern als private Zuhörer teilgenommen, wozu sie wie jeder andere Bürger ohne. Unterschied des Berufes berechtigt waren, da es sich um eine öffentliche Sitzdug handelte. Die Galerie im Sitzungssaale des

Rathauses betraten sie geradeso wie die übrigen Zuhörer bei der Sitzung, gegen Vorweisung von Eintrittskarten.

Nachdem die Genannten nur von ihren Rechte Gebrauch machten, welches ihnen gleich wie je- dem anderen Bürger zusteht, liegt keine Veranlassung zu irgendeiner Verfügung vor.

Prag, am 12. Oktober 1923.

Malypetr m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 1755 /₂.

Původní znění.

Ratifikace úmluvy o rozluce poštovní spořitelny vídenské, sjednané na konferenci v Římě dne 6./IV. 1922 mezi cessionářskými státy a republikou Rakouskou, závisí na splnění některých podmínek, zejména na desekvestraci vkladű této spořitelny nalézajících se v Anglii, Belgii a Francii, které tvoří podstatnou část úhrady pohledávek československých příslušníků vůči poštovní spořitelně vídeňské.

Desekvestrace této vzdor všemu úsilí nemohlo býti až dosud docíleno; jedná se dále.

Jakmile podaří se odstraniti tyto překážky, bude svrchu řečená úmluva předložena k ústavnímu projednání.

K výměně ratifikačních not a provedení úmluvy však dojde, až bude ústavně schválena všemi súčastněnými státy. Až doposud neschválil úmluvy žádný ze signatárních států.

V Praze, dne 22. září 1923.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Dr.Ed. Beneš v. r.,
ministr zahraničních věcí.

Die Ratifikation des auf der Konferenz in Rom am 6. IV. 1922 zwischen den Nachfolgestaaten und der Oesterreichischen Republik abgeschlossenen Vertrages bezüglich der Liquidation der Wiener Postsparkassa hängt von der Erfüllung einiger Bedingungen ab, insbesondere von der Desequestra- tion der in England, Belgien und Frankreich befindlichen Einlagen dieser Sparkassa, welche einen wesentlichen Teil der Bedeckung der Guthaben öechoslovakischer Angehörigen bei der Wiener Postsparkassa bilden.

Diese Desequestration konnte trotz aller Mühebisher nicht erzielt werden; es wird weiter ver- handelt.

Sobald die Beseitigung dieser Hindernisse gelungen sein wird, wird der oben erwähnte Vertrag zur verfassungsmässigen. Behandlung vorgelegt werden.

t:um Austausche der Ratifikationsnoten und zur Durchführung des Vertrages wird man jedoch ge- langen, bis derselbe von allen beteiligten Staaten verfassungsmässig genehmigt sein wird. Bisher hat noch keine der Signatarmächte den Vertrag genehmigt.

Prag, am 22. September 1923.

Ing. Becka m. p.,
Finanzminister.

Dr. Ed. Beneš m. p.,
Minister des Äussern.

Tisk 1755/ ₃.

Na shora uvedenou interpelaci kladu si za čest odpověděti, že se v ministerstvu spravedlnosti ko-nají přípravné práce k vydání nového zákona o živnostenských soudech, který by vyhovovalvšem změněným poměrům. Nástin osnovy bude zaslán všem ministerstvům k vyjádření. Lze se proto nadíti, ze osnova bude v podzimním zasedání předložena Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.

V Praze, dne 6. června 1923.

Dr. Dolanský v. r.,
ministr spravedlnosti.

Auf die oben angeführte Interpellation beehre ich mich zu antworten, dass im Justizministerium Vorarbeiten zur Herausgabe eines neuen Gewerbegericht s-Gesetzes, welches allen veränderten Verhältnissen entsprechen würde, stattfinden. Der Entwurf wird allen Ministerien behufs Aeusse- rung übermittelt werden. Es ist daher zu erhoffen, dass der Entwurf in der Herbstsession der Na- tionalversammlung zur verfassungsmässigen Behandlung vorgelegt werden wird.

Prag, am 6. Juni 1923.

Dr. Dolanský m. p.,
Justizminister.

Tisk 1755/₄.

Zboží, zabavené finančními orgány pro podloudný dovoz a v trestním řízení důchodkovém propadnuvši, bylo původně prodáváno dle platných předpisů dražbou, příp. z volné ruky obchodníkům i osobám soukromým, dle toho, který prodej jevil se výhodnějším. Jak prodej dražbou, tak prodej z volne ruky byl však stižen tím, že nabyvatel nedostal vždy potřebného dovozního povolení. Často bylo také takovýmto prodejem stíženo důchodkové trestní řízení, poněvadž se zboží dostalo prostřednictvím nastrčených osob opět do rukou podloudníků, kteří jím kryli zboží, později podloudně dovezené.

Z těchto úvah a také ve snaze, aby finanční zaměstnanci se zvýšenou energií čelili podloudnému dovozu - čož je eminentním zájmem zdejšího obchodu a živností - svolilo ministerstvo financí, aby v příadech, ve kterých se nedoporučuje dáti zboží do volného oběhu, byly prodávány předměty potřeby finančním zaměstnancům, ovšem pouze pro jejich osobní potřebu. Cena stanoví se odhadem dle zásad, platných při vyclívání zboží dle ceny a může tato podle míry potřeby v kruzích finančních zaměstnanců, zejména při větší postradatelnosti předmětů býti snížena až na polovinu. Z výtěžku hradí se celní a dovozní poplatky a případný zbytek se súčtuje na důchodkové pokuty.

Množství takto prodaného zboží tvoří jen část veškerého zabaveného zboží a mělo toto opatření v zápětí energické stíhání podloudného dovozu, který také velice již poklesl. Obchodnictvo a živ- nostnictvo není tímto postupem poškozováno, neboť zboží dostane se do rukou jen obmezeného počtu konsumentů. Další prodej jest zakázán a nebyly dosud zjištěny případy přestoupení tohoto zákazu, kterými by byl poškozován tuzemský obchod a živnosti. Konečně pak s klesajícím pod- loudnictvím zmenšuje se i množství takto prodaného zboží. Možno proto říci, že se toto opatření v praksi osvědčilo a ochraně obchodu a živnosti prospělo více, než kdyby takto prodané zboží bylo se dostalo do volného oběhu.

V Praze, dne 26, října 1923.

Inž. Bečka v. r.,
ministr fínancí.

Die von den Finanzorganen wegen Schleicheinfuhr und im Gefällsstrafverfahren verfallenen Waaren wurden ursprünglich nach den geltenden Vorschriften im Versteigerungswege eventuell freihändig an Geschäftsleute sowie an Privatpersonen veräussert, je nach dem welche Art der Veräusserung vorteilhafter erschien. Sowohl die im Versteigerungswege vorgenommene als auch die freihändige Veräusserung wurde jedoch dadurch erschwert, dass der Erwerber nicht immer die erforderliche Einfuhrbewilligung erhielt. Oft wurde auch durch eine solche Veräusserung das Gefällsstrafverfahren erschwert, weil die Waaren durch die Vermittlung vorgeschobener Personen wieder in die Hände der Schmuggler gelangt waren, welche mit ihnen die später eingeschmuggelten Waaren deckten.

Aus diesen Erwägungen und auch in dem Bestreben, dass die Finanzorgane mit erhöhter Energie der Schleicheinfuhr entgegentreten - was im eminenten Interesse des einheimischen Handels und Gewerbes gelegen ist - hat das Finanzministerium gestattet, dass in solchen Fällen, in welchen es sich nicht empfielt die Waaren in dem freien Verkehr zu überlassen, Bedarf gegenstände den Finanzorganen, allerdings bloss fürderen persönlichen Bedarf, verkauft werden. Der Preis wird nach den bei der Verzollung von Waaren nach dem Preise geltenden Grundsätzen durch Abschätzung festgesetzt, und kann dieser Preis nach Massgabe des Bedarfes in den Kreisen, der Finanzorgane, insbesondere bei einer grösseren Entbehrlichkeit der Gegenstände., bis auf die Hälfte herabgesetzt werden. Aus dem Erträgnisse werden die Zoll- und Einfuhrgebühren gedeckt und ein eventueller Ueberschuss für die Gefällsstrafen verrechnet.

Die Menge der auf diese Art veräaisserten Waaren bildet bloss einen Teil der gesämten beschlag- nahmten Waaren und hatte diese Verfügung eineenergische Verfolgung der Schleicheinfuhr zur Folge, welche auch bereits stark gesunken ist. Der Handels- und Gewerbestand wird durch diesen Vorgang nicht geschädigt, denn die Waaren gelangen in die. Hände einer bloss beschränkten An- zahl von Konsumenten. Der Weiterverkauf ist untersagt und es wurden bisher keine Fälle von Ueber- tretungen dieses Verbotes sichergestellt, durch welche der Handel und das Gewerbe des Inlands geschädigt würden. Mit dem abnehmenden Schmug- gel vermindert sich schliesslich auch die Menge der auf diese Art veräusserten Waaren. Man kann daher sagen dass sich diese Verfügung in der Praxis bewährt hat und dass sie dem Schutze des Handels und des Gewerbes mehr Nutzen gebracht hat, als wenn die auf diese Art veräusserten Waaren in den freien Verkehr gelangt wären.

Prag, am 26. Oktober 1923.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 1755/₅.

předsedy vlády a ministra fnancí na interpelaci senátora Kiesewettera a druhů

Na úpravě požitků staropensistů se pracuje, přípravné práce nejsou však dosud skončeny. Plně nebude možno vyhověti požadavkům staropensistů pro veliký náklad s tím spojený, nějaké nadlepšení bude však možno jim poskytnouti. Ministerstvo financí připraví v brzku návrh.

V Praze, dne 13. listopadu 1923.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Inž. Becka v. r.
ministr financí.

An der Regelung der Ruhegenüsse der Altpensionisten wird gearbeitet, die Vorarbeiten sind je-doch bisher nicht beendet. Den Forderungen der Altpensionisten wird wegen des hiemit verbundenen grossen Aufwandes nicht volt entsprochen werden können, eine gewisse Aufbesserung wird ihnen jedoch gewëhrt werden können. Das Finanzministerium wird demnächst einen Antrag vorbe- reiten.

Prag, am 13. November 1923.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Ing. Becka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 1755/₆.

Poněvadž se zdá, že pp. interpelantům není znám přesný obsah výnosu, o který jde, uvádí se jeho doslovné znění:

>K tamnímu dotazu ze dne 29. března 1922, č. 20.04C se sděluje, že ministerstvo vnitra jest též toho názoru, že oficielní název Československé republiky v jazyce německém sluší psáti >Čecho- slovakische Republik< s jednoduchým v kteréhož způsobu psaní užívá se soustavně v úředním německém překladě Sbírky zákonű a nařízení.

Otázka, o kterou jde, není otázkou jazykového práva, nýbrž pouhého pravopisu cizích jmen v řeči německé. V té příčině praví pravidla, schválená bývalým ministrem kultu a vyučování, dosud oficielně platná a na školách používaná (>Regeln für die deutsche Rechtschreibung<, grosse Ausgabe), ze nelze všeobecně platných pravidel stanoviti, že některá jména podržují zcela způsob psaní cizí řeči, jiná píší se půl po způsobu německém, půl po způsobu cizím a při některých že psaní kolísá. Není-li tedy mezi samými Němci jednotného nahledu, jest nejspíše voliti způsob na prvém místě uvedený, který odpovídá úplně originalitě slova.<

Je to přípis ministerstva vnitra ze dne 22. května 1922, čís. 26.711/22 presidiu ministerstva pošt a byl opisem sdělen ostatním ústředním úřadům na vědomí.

Jak patrno, nebylo v přípise tom vysloveno, ze způsob psaní >tschechoslovakisch< je nesprávný, poněvadž přípis ten otázku správnosti nebo nesprávnosti vůbec neřešil, nýbrž pouze rozhodl pro jeden z existujících způsobů psaní.

Je dále patrno, ze výnos neobsahuje také oné v interpelaci zmíněné výhrůžky, ze vrácena budou podání, která by užívala jiného způsobu psaní. Podnět k jednání o věci zavdala okolnost ta, že různě úřady státní a oficielní publikace užívaly různého způsobu psaní tohoto slova, a účelem opatření bylo zavésti jednotnost. Ústřední úřady jsou beze sporu oprávněny vydávati podřízeným místům pokyny v zájmu shodného postupu v úřadování, jakož i postarati se o to, aby označování státu dálo se ve školách jednotně.

V Praze, dne 21. listopadu. 1923.

Švehla v. r.,
předseda vlády.