ÚMLUVA A STATUT O REŽIMU SPLAVNÝCH CEST MEZINÁRODNÍHO VÝZNAMU.

ALBANIE, RAKOUSKO, BELGIE, BOLIVIE, BRASILIE, BULHARSKO, CHILE, ČÍNA, KOLUMBIE, KOSTARIKA, KUBA, DÁNSKO, ŘÍŠE BRITSKÁ (s NOVÝM ZÉLANDEM a INDIE, ŠPANĚLSKO, ESTONSKO, FINSKO, FRANCIE, ŘECKO, GUATEMALA, HAITI, HONDURAS, ITALIE, JAPONSKO, LOTYŠSKO, LITVA, LUCEMBURSKO, NORSKO, PANAMA; PARAGUAY, NIZOZEMÍ, PERSIE, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBSKO - CHORVATSKO - SLOVINSKÝ, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO, URUGUAY a VENEZUELA,

přejíce si ve věci mezinárodního režimu pro plavbu na vodách vnitrozemských, pokračovati na cestě vývoje zahájeného již více než před stoletím a slavnostně potvrzeného v četných smlouvách,

vedeny úvahou, že jen prostředkem všeobecných úmluv, ke kterým by ostatní mocnosti mohly později přistoupiti, budou moci právě nejlépe uskutečniti intence článku 23(e) omluvy o Společnosti národů,

uznávajíce obzvláště, že nové posvěcení Zásady o svobodě plavby ve Statutu, vypracovaném jedenačtyřiceti státy z různých dílů světa, zakládá novou a významnou etapu na dráze mezistátní součinnosti, dosaženou bez újmy jich výsostných a mocenských práv,

přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci, shromážděné dne 10. března 1921 v Barceloně, a seznámivše se se závěrečnou aktou této konference,

vedeny snahou, aby již nyní uvedena byla v působnost ustanovení přijatého Statutu o režimu splavných cest mezinárodního významu,

chtějíce uzavříti k tomu cíli úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky

Předseda nejvyšší rady albanské, jejž zastupoval:

p. Fan S. NOLI, poslanec.

President republiky rakouské, jejž zastupoval:

p. Jindřich REINHARDT,

ministersky rada.

Jeho Veličenstvo král Belgů, jejž zastupoval:

p. Xaver NEUJEAN,

člen poslanecké sněmovny, ministr železnic, námořnictva, pošt a telegrafů.

President republiky bolivijské, jejž zastupoval:

p. Trifon MELEAN,

generální konsul Bolívie ve Španělsku.

President republiky Spojených Států brasilských, jejž zastupoval:

Jeho Veličenstva král bulharský, jejž zastupoval:

p. Lubin BOCHKOFF,

civ. inženýr, pomocník přidělený generál. řediteli železnic a přístavů.

President republiky chilské, jejž zastupoval:

p. Manuel RIVAS VICUŇA,

mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.

President republiky čínské, jejž zastupoval:

p. Ouang YONG-PAO,

mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.

President republiky kolumbijské, jejž zastupoval:

President republiky kostarické, jejž zastupoval:

President republiky Kuba, jejž zastupoval:

Jeho Veličenstvo král dánský a islandský, jejž zastupoval:

p. Petr Ondřej HOLCK-COLDING,

odb. přednosta v ministerstvu veřejných prací.

Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska i britských území zámořských, císař indický, jejž zastupovali

sir Hubert LLEWELLYN SMITH, G. C. B.,

vládní hospodářský rada;

a za dominium novozélandské:

sir Hubert LLEWELLYN SMITH, G. C. B.,

za Indii:

sir Louis James KERSHAW, K. C. S. L, C. I. E.,

tajemník finančního a statistického odděleni úřadu pro Indii.

Jeho Veličenstvo král. španělský, jejž zastupoval:

seňor Don Emilio ORTUŇO Y BERTE,

člen poslanecké sněmovny, ministr veřejných prací.

President republiky estonské, jejž zastupoval:

p. Karel Robert PUSTA, zplnomocněný ministr.

President republiky finské, jejž zastupoval:

p. Rolf THESLEFF,

mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.

President republiky francouzské, jejž zastupoval:

p. Maurice SIBILLE,

poslanec, člen poradního výboru pro francouzské železnice.

Jeho Veličenstvo král Helénů, jejž zastupoval:

p. G. CARADJA,

zplnomocněný ministr.

President republiky guatemalské, jejž zastupoval:

p. dr Norbert GALVEZ,

generální konsul republiky guatemalské v Barceloně.

President republiky Haiti, jejž zastupoval:

President republiky honduraské, jejž zastupoval

Jeho Veličenstvo král italský, jejž zastupoval:

p. Pavel BIGNAMI,

inženýr, poslanec, bývalý státní podtajemník.

Jeho Veličenstvo císař japonský, jejž zastupoval:

President republiky lotyšské, jejž zastupoval:

President republiky litevské, jejž zastupoval:

p. V. SIDZIKAUSKAS,

chargé d'affaires v Bernu.

Její královská Výsost velkovévodkyně lucemburská, již zastupoval:

p. Antonín LEFORT,

chargé d'Affaires v Bernu.

Jeho Veličenstvo král norský, jejž zastupoval:

p. dr Fridtjof NANSEN,

universitní profesor v Kristianii.

President republiky panamské, jejž zastupoval:

p. dr Evenor HAZERA,

generální konsul Panamy pro Španělsko, bývalý státní podtajemník.

President republiky Paraguay, jejž zastupoval:

Její Veličenstvo královna nizozemská, již zastupoval:

Jeho Veličenstvo perský šach, jejž zastupoval:

President republiky polské, jejž zastupoval:

p. Josef WIELOWIEYSKI,

President republiky portugalské, jejž zastupoval:

p. Alfred FREIRE D'ANDRADE,

bývalý ministr zahraničních věcí.

Jeho Veličenstvo král rumunský, jejž zastupoval:

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejž zastupoval:

Jeho Veličenstvo král švédský, jejž zastupoval:

p. Fredrik V. HANSEN,

generální ředitel vodních sil a státních průplavů.

Spolková rada švýcarského příseženstva, již zastupoval:

President republiky Československé, jejž zastupoval:

p. ing. Bohuslav MÜLLER,

státní tajemník v ministerstvu veřejných prací, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.

President východní republiky Uruguay, jejž zastupoval:

p. Benjamin FERNANDEZ Y MEDINA,

mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr ve Španělsku.

President Spojených států venezuelských, jejž zastupoval:

již předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Článek 1.

Vysoké smluvní strany prohlašují, že přijímají připojený Statut o režimu splavných cest mezinárodního významu, usnesený barcelonskou konferencí dne 19. dubna 1921.

Tento Statut bude pokládán za integrující část této úmluvy. V důsledku toho prohlašují, že berou na sebe povinnosti a závazky vyplývající z řečeného Statutu, v mezích a za podmínek v něm uvedených.

Článek 2.

Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a závazků, které vyplývají z ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28. června 1919 ve Versailles, nebo z ustanovení jiných obdobných smluv, pokud jde o státy tyto smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.

Článek 3.

Tato úmluva "jejíž znění francouzské i anglické jsou stejně směrodatnými, ponese datum dnešního dne a bude moci býti podepsána až do 1. prosince 1921.

Článek 4.

Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který oznámí přijetí ostatním členům společnosti, jakož i státům, jež byly připuštěny k podpisu této úmluvy. Ratifikační listiny budou uloženy v archivu tajemnického úřadu.

Aby se vyhovělo předpisům článku 18 úmluvy o Společnosti národů zaznamená generální tajemník tuto úmluvu ihned po složení první ratifikace.

Článek 5.

členové Společnosti národů, kteří této úmluvy do 1. prosince nepodepíši, budou moci k ní přistoupiti.

Totéž platí o státech, které nejsou sice členy Společnosti., ale kterým bude z usnesení Rady Společnosti podáno úřední sdělení o této úmluvě.

Přistoupení bude oznámeno generálnímu tajemníkovi Společnosti, který zpraví všechny zúčastněné mocnosti o přistoupení a o datu., kdy toto bylo oznámeno.

Článek 6.

Tato úmluva nenabude působnosti dříve, dokud nebude ratifikována pěti mocnostmi. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po té, co generální tajemník Společnosti obdrží pátou ratifikační listinu. Později počne tato úmluva působiti, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po té, co bude přijata její ratifikační listina neb oznámení o jejím přístupu.

Jakmile tato úmluva nabude působnosti, generální tajemník zašle její opis mocnostem, nečlenům Společnosti, které se mírovými smlouvami zavázaly k ní přistoupiti.

Článek 7.

Generální tajemník Společnosti národů povedu zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly neb ratifikovaly, které k ní přistoupily, nebo jí vypověděly. Tento záznam bude stále přístupný členům Společnosti a bude co nejčastěji uveřejňován podle pokynů Rady.

Článek 8.

S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy může býti tato úmluva kteroukoli ze stran vypovězena po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla vzhledem k této straně působnosti. Výpověď se dává ve formě písemného oznámení, řízeného na generálního tajemníka Společnosti národů. Opis tohoto oznámení, uvědomující veškeré ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude těmto ihned zaslán generálním tajemníkem. Výpověď počíná účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka a působí jen pokud jde o mocnost, která ji oznámila. Pokud není ujednán opak, výpověď nebude se dotýkati závazků, vztahujících se na program prací sjednaných před výpovědí.

Článek 9.

Revise této úmluvy může být požadována kdykoli jednou třetinou Vysokých stran smluvních.

Tomu na svědectví podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.

Dáno v Barceloně, dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu Společnosti národů. [Následuje seznam států, jež jsou členy Společnosti národů a podepsaly tuto úmluvu nebo jež mají právo k ní přistoupiti.]

Jižní Afrika:

Albanie:

(L. S.) Fan S. Noli

Argentina:

Australie:

Rakousko:

(L. S.) Reihardt.

Belgie:

(L. S.) Xavier Neujean.

Bolivie:

(L. S.) Trifon Melean.

Brasilie:

Bulharsko:

(L. S.) L. Bochkoff.

Canada:

Chile:

(L. S.) Manuel Rivas Vicuňa.

Čína:

(L. S.) Ouang Yong-Pao.

Kolumbie:

Kostarika:

Kuba:

Dánsko:

(L. S.) A. Holck-Colding.

Říše britská:

(L. S.) Hubert Llewellyn Smith.

S výhradou prohlášení, pojatého do protokolu o zasedání ze dne 19. dubna 1921, o britských dominiích nezastoupených na barcelonské konferenci.

Novy Zéland:

(L. S.) Hubert Llewellyn Smith.

Indie:

(L. S.) Kershaw.

Španělsko:

(L. S.) F. Ortuňo.

Estonsko:

(L. S.) C. R. Pusta.

Finsko:

(L. S.) Rolf Thesleff.

Francie:

(L. S.) Maurice Sibille.

Řecko:

(L. S.) G. Caradja.

Guatemala:

(L. S.) Galvez S.

Haiti:

Honduras:

Italie:

(L. S.) Paolo Bignami.

Japonsko:

Lotyšsko:

Litva:

(L. S.) V. Sidzkauskas.

Lucemburk:

(L. S.) Lefort.

Nikaragua:

Norsko:

(L. S.) Fridtjof Nansen.

Panama:

(L. S.) Evenor Hazera.

Paraguay:

Nizozemí:

Peru:

Persie:

Polsko:

(L. S.) Josef Wielovieyski.

Portugalsko:

(L. S.) A. Freire d'Andrade.

Rumunsko:

Salvador:

Stát srbsko-chorvatsko-slovinsky:

Siam:

Švédsko:

(L. S.) Fredrik Hansen.

Švýcarsko:

Československo:

(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.

Uruguay:

(L. S.) B. Fernandez y Medina.

Venezuela:

Statut o režimu splavných cest mezinárodním významu.

Článek 1.

Pro použití tohoto Statutu pokládají se za splavné cesty mezinárodního významu:

1. Veškeré části k moři a od moře přirozeně splavné vodní cesty, která na svém toku k moři a od moře přirozeně splavném odděluje neb protéká různé státy, jakož i každá část některé jiné vodní cesty k moři a od moře přirozeně splavné, která spojuje s mořem nějakou vodní cestu přirozeně splavnou, jez odděluje neb protéká různé státy.

Rozumí se, že:

a) slova "k moři a od mope splavné" nevylučují překládáni z lodi neb člunu na plavidlo jiné;

b) přirozeně splavnou nazývá se každá přirozená vodní cesta neb část přirozeně vodní cesty, na které se již provozuje obvykla obchodní plavba nebo na které by se podle jejich přiřazených podmínek taková plavba provozovati dala; obvyklou obchodní plavbou rozumí se taková plavba, která se do za daných hospodářských pomru poříčních stát obchodně a běžně provozovati;

c) přítoky jest pokládati za zvláštní vodní cesty;

d) pobočné kanály zřízené za účelem odpomožení nedokonalostem některé vodní cesty, pokud spadají pod hořejší definici, kladou se vodním cestám na roveň;

e) za státy poříční pokládají se všechny státy oddělené nebo protékané touže vodní cestou mezinárodního významu, počítajíc sem její přítoky mezinárodního významu.

2. Vodní cesty neb části vodních cest přirozené neb umělé, které mají býti podřízeny režimu všeobecné úmluvy o splavných cestách dle výslovného ustanovení buď jednostranných aktů států, pod jichž svrchovaností nebo pravomocí jsou tyto vodní cesty nebo jich části, anebo dohod, obsahujících zejména souhlas těchto států.

Článek 2.

Při uplatňování článků 5, 10, 12 a 14 tohoto Statutu tvoří zvláštní kategorii splavných cest mezinárodního významu

a) splavné cesty, pro které jest zřízena mezinárodní komise, v níž jsou zastoupeny státy nepobřežní;

b) splavné cesty, které by byly později do této kategorie zařazeny, buď jednostrannými akty států, pod jejichž svrchovaností neb pravomocí se nacházej í, buď dohodami obsahujícími zejména souhlas řečených států.

Článek 3.

S výhradou ustanovení článků 5 a 17 povolí každý ze smluvních států svobodné provozování plavby lodím a člunům vlajky kteréhokoli ze smluvních státu na částech splavných cest výše označených, které jsou pod jeho svrchovaností neb pravomocí,

Článek 4.

Při provozování plavby svrchu dotčené platí pro nakládání s příslušníky, statky, zbožím a vlajkami všech smluvních států v každém směru zásada naprosté rovnosti. Zejména nečiní se rozdílu mezi příslušníky, statky, zbožím a vlajkami jednotlivých států pobřežních, počítajíc v to pobřežní stát, pod jehož svrchovaností neb pravomoc je dotyčná část splavné cesty. Rovněž se nečiní rozdílu mezi příslušníky, zbožím a vlajkami států pobřežních a nepobřežních. Rozumí se tudíž, že na řečených splavných cestách nebude společnostem ani jednotlivcům dáno nijaké výhradně přednostní právo plavby.

Žádný rozdíl se při řečeném provozu nesmí činiti z důvodu místa původu neb určení, anebo směru dopravovaného zboží.

Článek 5.

Na rozdíl od obou článků předcházejících a není-li opačné úmluvy neb závazku:

1. má každý stát pobřežní právo vyhraditi vlastní své vlajce dopravu cestujících a zboží, naloděných v přístavu, který je pod jeho svrchovaností neb pravomocí, a vyloděných v jiném přístavu, který je rovněž pod jeho svrchovaností nebo pravomocí. Stát, který nevyhradí své vlajce dopravu zboží výše zevrubně vytčenou, může nicméně odepříti státu, který je rovněž státem pobřežním, a který si ji vyhražuje, poskytnutí výhod rovného nakládání, pokud jde o řečenou dopravu.

Plavební úmluva může na splavných cestách dotčených v článku 2 ponechati pobřežním státům jen právo vyhraditi si místní dopravu cestujících a zboží tuzemského nebo jemu na roveň postaveného. Ve všech případech však, kde již by byla bývala prohlášena rozsáhlejší svoboda plavební v některé dřívější úmluvě plavební, nebude tato svoboda zmenšena.

2. Když přirozená splavná síť mezinárodního významu, jež neobsahuje cest dotčených v článku 2, neodděluje neb neprotéká leč dva státy, mají tyto státy právo vyhraditi společnou dohodou pro svou vlaj ku dopravu cestujících a zboží, naloděných v některém přístavu této sítě a vyloděných v jiném přístavu téže sítě, leč by se tato doprava dála mezi dvěma přístavy, které nejsou pod svrchovaností nebo pravomocí téhož státu, za plavby vykonané bez přeloďování na území některého z obou řečených států a s použitím tvoře neb některé vodní cesty mezinárodního významu, která k oné síti nenáleží.

Článek 6.

Každý ze smluvních států podržuje na splavných cestách neb jejich částech, dotčených v článku 1, a nalézajících se pod jeho svrchovaností neb pravomocí, dosavadní právo vydávati předpisy a činiti opatření nutná pro všeobecnou policii v dotyčném území a ku provádění zákonů a nařízení o cla, veřejném zdravotnictví, ochraně zvířat a rostlin proti nemocem, o vystěhovalectví neb přistěhovalectví a o dovozu neb vývozu zapovězeného zboží; rozumí se, že tato ustanovení a opatření, nevybočující z mezí nutnosti a uplatňovaná podle zásady naprosté rovnosti vůči příslušníkům, majetku a vlajkám kteréhokoli ze smluvních států, počítajíc sem i smluvní stát, který je vydává, nesmějí bez závažného důvodu překážeti svobodnému výkonu plavby.

Článek 7.

Ani na trati, ani při ústí splavných cest mezinárodního významu nesmí býti vybízeny dávky jakéhokoliv druh u, jinaké než ony, které mají povahu úhrady a jsou výhradní? určeny k tomu, aby přiměřeným způsobem kryly náklady na udržování splavnosti neb na zdokonalení splavné cesty a přístupů k ní, aneb aby přispívaly na výlohy v zájmu plavby učiněné. Tyto dávky budou stanoveny podle těchto nákladů a výloh a sazebník jejich bude vyvěšen v přístavech. Budou stanoveny tak, aby nečinily nutným, vyjma případy podezření z podvodu neb přestupku, podrobné zkoumání nákladu, a tak, aby co možno usnadňovaly jak podmínkami jich vybírání, tak i sazbami samotnými, mezinárodní dopravu.

Článek 8.

Pokud jde o celní formality, děje se transit lodí a člunů, cestujících a zboží po splavných cestách mezinárodního významu za podmínek stanovených barcelonským Statutem o svobodě transitu. Při transitu bez přeloďování platí vždy tato doplňovací ustanovení:

a) Tvoří-li oba břehy některé splavné cesty mezinárodního významu součást jednoho a téhož státu, omezí se celní formality platné pro transit zboží, po prohlášce (deklaraci) a zběžné prohlídce, na zapečetění, uzamčení visacími zámky, neb doprovod celními zřízenci;

b) tvoří-li splavná cesta mezinárodního významu mezi dvěma státy hranici, jsou transitující lodi a čluny, cestující a zboží během cesty vyňati z jakýchkoli celních formalit, leč by se ze závažných důvodů praktického rázu a bez újmy pro plavbu děl výkon celních formalit v některém místě části splavné cesty, tvořící hranici.

Transit lodí neb člunů a cestujících, jakož i transit zboží bez překládání, po splavných cestách mezinárodního významu nesmí dáti podnět k vybírání žádné z dávek, které jsou buď barcelonským Statutem o svobodě transitu zapovězeny, nebo článkem 3 řečeného Statutu povoleny; rozumí se však, že ubytování a strava celních zřízenců k dozoru nezbytně žádoucích může jíti na účet transitujících lodí a člunů.

Článek 9.

S výhradou ustanovení článků 5 a 17, příslušníci, zboží a vlajky všech smluvních států budou se v kterémkoli přístavě na některé splavné cestě mezinárodního významu těšiti ve všem, co patří k používání přístavu, zejména tedy i ve věci přístavních dávek a poplatků, právě takovému nakládání, jaké přísluší příslušníkům, zboží a vlajkám toho pobřežního státu, pod jehož svrchovaností nebo pravomocí přístav jest. Statky, jichž se týká tento odstavec, rozumí se statky, které mají svůj původ, místo vypravení neb určení v kterémkoli ze smluvních států.

Zařízení přístavů ležících na některé splavné cestě mezinárodního významu a výhody v nich plavbě poskytované lze odníti veřejnému užívání jen v rozumných a se svobodným výkonem plavby plně slučitelných mezích.

Při vyměřování celních a jim podobných poplatků, místních potravních a spotřebních daní, jakož i ve věci vedlejších dávek vybíraných při dovozu a vývozu zboží řečenými přístavy, nebude činěn rozdíl z důvodu vlajky lodi nebo člunu, který dopravu provedl neb vykonati má, ať tato vlajka je vlajkou státu domácího, nebo kteréhokoli jiného ze smluvních států.

Stát, pod jehož svrchovaností nebo pravomocí jest přístav, může výhodu předcházejícího odstavce odníti kterékoli lodi neb člunu, prokáže-li se, že jejich loďař se chová soustavně nepříznivě k příslušníkům tohoto státu neb k společnostem těmito příslušníky kontrolovaným.

Celní poplatky nesmějí býti vyšší, než poplatky vybírané na jiných celních hranicích dotyčného státu ze zboží stejného druhu, téhož původu a téhož určení, leč by výminečný důvod opravňoval z hospodářských nezbytností k výjimce. Veškeré výhody, které snad aby smluvní státy poskytly pro dovoz a vývoz zboží na jiných pozemních neb vodních cestách, aneb v jiných přístavech, jest rovněž přiznati dovozu neb vývozu provedenému za stejných podmínek po splavné cestě, éter a prochází svrchu dotčenými přístavy.

Článek 10.

1. Každý pobřežní stát je povinen jednak se zdržeti jakýchkoli počinu, které by mohly býti na úkor plavbě, neb umenšiti výhody, jichž požívá plavba, jednak učiniti co nejrychleji veškerá vhodná opatření k odstranění náhodných překážek a nebezpečí pro plavbu.

2. Vyžaduj e-li tato plavba pravidelného udržování, má každý z pobřežních států vůči ostatním závazek co nejrychleji činiti opatření a prováděti nutné práce na svém území, přihlížeje vždy ke stavu plavby, jakož i k hospodářským poměrům krajů, jimž slouží vodní cesta.

Není-li opačné úmluvy, má každý z pobřežních stát u právo požadovati, dovolávaje se závažných důvodů, na ostatních pobřežních státech přiměřenou účast na nákladech tohoto udržování.

3. Nemá-li některý ze států pobřežních, počítajíc sem i stát územně dotčený, oprávněného důvodu k odporu, opírajícího se ať o samotné poměry splavnosti na jeho území, ať o jiné zájmy, na př. zachovávání normálního režimu vodního, potřeby zavodňování, využití vodní síly neb nutnost zříditi jiné spojovací cesty výhodnější, nemůže odmítnouti výkon prací nutných pro zlepšení splavnosti, některým jiným státem pobřežním žádaných, nabídne-li tento stát hražení příslušných nákladů, jakož i převzetí přiměřené části tím zvýšených udržovacích výloh. Nicméně se rozumí, že tyto práce nelze podniknouti, pakli se stát, na jehož území se mají provésti, proti tomu staví z důvodu životních zájmů.

4. Není-li opačné úmluvy, může stát prováděním udržovacích prací povinný sprostiti se tohoto závazku, jestliže za souhlasu všech pobřežních států převezme jeden neb několik z nich provedení těchto prací místo něho; pokud se týče prací zlepšovacích, bude stát k jich provádění povinný sproštěn této povinnosti, zmocní-li stát, který o ně žádá, aby je provedl místo něho; provádění prací jinými státy, než jest stát územně zúčastněný, neb přispívání těchto států na náklady s těmito pracemi spojené, bude upraveno tak, aby nebylo prostát územně zúčastněný na újmu jeho právu dozoru a správy těchto prací, aniž prerogativám jeho svrchovanosti nebo pravomoci nad splavnou cestou.

5. Na splavných cestách uvedených v článku 2 platí ustanovení tohoto článku s výhradou předpisů smluv, úmluv neb navigačních akt, které vymezují pravomoc a odpovědnost mezinárodní komise vzhledem k pracím.

S výhradou zvláštních ustanovení řečených smluv, úmluv neb navigačních akt, které sjednány jsou neb budou:

a) přísluší rozhodování o pracích komisi;

b) za podmínek v článku 22 níže uvedených, může býti urovnání každého sporu, který by z těchto rozhodnuti vznikl, vždy požadováno z důvodu nepříslušnosti nebo porušení mezinárodních úmluv, obsahujících pravidla pro vodní cesty žádost o urovnání za řečených podmínek může z každého jiného důvodu podati jen stát územně zúčastněný. Rozhodnutí komise musí hověti pravidlům tohoto článku.

6. Přes ustanovení prvního paragrafu tohoto článku, může pobřežní stát, není-li opačné úmluvy, se souhlasem všech ostatních pobřežních států, neb všech států zastoupených v mezinárodní komisi, jde-li o splavné cesty dotčené v článku 2, uzavříti úplně neb částečně pro plavbu některou splavnou cestu.

Výjimečně může býti některá splavná cesta mezinárodního významu v článku 2 neuvedená některým z pobřežních států uzavřena, je-li plavba po ní málo vyvinutá a může-li dotyčný stát ospravedlniti takové jednání hospodářským zájmem zřejmě vyšším než je zájem na plavbě. V tomto případě může k uzavření dojíti teprve po uplynutí jednoho roku od předchozího ohlášení a pokud nepodá některý jiný pobřežní stát odvolání za podmínek článku 22. Bude-li nutno, určí se v daném případě podmínky, za nichž může k uzavření dojíti, rozhodnutím.

7. V případech, kde některá splavná cesta mezinárodního významu poskytuje přístup k moři několika rameny ležícími v území téhož státu, ustanovení paragrafů 1, 2 a 3 tohoto článku platí jen o těch hlavních ramenech, o nichž se soudí, že jsou pro úplný přístup k moři nezbytna.