Není-li jeden neb několik z pobřežních států při splavné cestě mezinárodního významu smluvní stranou v tomto Statutu, nesmějí finanční závazky, převzaté tím kterým ze smluvních států podle článku 10, přesahovati povinnosti, které by jim bylo vzíti na sebe v případě, že všechny pobřežní státy by byly ve Statutu smluvními stranami.

Článek 12.

Není-li opačných ustanovení nějaké dohody neb smlouvy zvláštní, zejména úmluv o opatřeních celních, o policii a ochranných prostředcích zdravotnických, obstarává každý ze států pobřežních správu těch splavných cest, které jsou pod jeho svrchovaností nebo pravomocí. Každý z řečených států pobřežních má zejména právo a povinnost vydávati plavební řády na zmíněné splavné cestě a bdíti nad jejich prováděním; tyto řády buďtež sestaveny a uplatňovány tak, aby byl usnadněn svobodný provaz plavby dle podmínek tohoto Statutu.

Pravidla řízení, zejména ohledně zjištění, stíhání a trestání plavebních přečinů mají směřovati k rozhodnutím co možno nejspěšnějším.

Smluvní státy však uznávají, že jest nejvýš žádoucno, aby se pobřežní státy dorozuměly o správě splavné cesty a zejména o přijetí plavebního řádu, který by byl na celé délce této splavné cesty tak jednotný, jak jen to různost místních poměrů připouští.

Monopolisované veřejné služby pro remorkáž nebo jiné způsoby vleku lze zříditi k účelům usnadnění plavby jen jednomyslnou dohodou států pobřežních, po případě států zastoupených v mezinárodní komisi, jde-li cesty dotčené v článku 2.

Článek 13.

Smlouvy, úmluvy a dohady, které působí a sjednány byly o splavných celtách smluvními státy dříve, než nabyl tento Statut působnosti, se nezrušují tím, že působnosti nabyl, pokud jde o státy, které podepsaly řečené smlouvy, úmluvy a dohody.

Smluvní státy se však zavazují, že nebudou navzájem uplatňovati těch ustanovení řečených smluv, úmluv neb dohod, které by se příčily pravidlům tohoto Statutu.

Článek 14.

V případech, kde některá ze zvláštních dohod nebo smluv dotčených ve článku 12 by byla svěřila nebo by svěřovala jisté úkoly mezinárodní komisi, v níž jsou zástupci států jiných než států pobřežních, musí se tato komise říditi výlučně zájmy plavby, s výhradou ustanovení článku 10, a bude pokládána za jeden z organismů, o nichž je řeč ve článku i Úmluvy o Společnosti národů bude si tudíž vyměňovati veškeré vhodné informace s orgány Společnosti přímo a bude Společnosti zasílati výroční zprávu.

Obor, působnosti komisí, dotčený v předcházejícím odstavci, vymezí plavební akta té které splavné cesty a bude obsahovati aspoň tyto úkony:

a) komise bude oprávněna vypracovati plavební řády, které podle jejího mínění musí nutně býti vypracovány jí samou, a jí musí býti veškeré jiné plavební řády sdělovány;

b) bude pobřežním státům označovati práce vhodné pro udržování vodních děl a pro udržování splavnosti;

c) bude dostávati od všech pobřežních stáni úřední sdělení o všech plánech, jak splavnou cestu zlepšiti;

d) bude oprávněna tam, kde plavební akta nemá podrobných předpisů o vybírání dávek, schvalovati jejich vybíraní podle ustanovení článku 7 tohoto Statutu.

Článek 15.

Tento Statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.

Článek 16.

Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států závazku, který by se příčil jeho právům a povinnostem jako člena Společnosti národů.

Článek 17.

Pokud není opačné dohady, v níž stát územně zúčastněný jest nebo bude stranou, nevztahuje se tento Statut na plavbu lodí a plavidel válečných, policejních, dozíracích, aniž vůbec všech těch plavidel, která vykonávají z nějakého důvodu veřejnou moc.

Článek 18.

Každý ze smluvních států se zavazuje, že nepřizná ani dohodou ani jinak některému státu, který není smluvní stranou, takového nakládání ve věci plavby na splavné vodní cestě mezinárodního významu, které, kdyby šlo o stát smluvní, by se příčilo ustanovením tohoto Statutu.

Článek 19.

Výjimečně a po dobu co nejvíce omezenou jest možno se odchýliti od ustanovení předcházejících článků zvláštními neb všeobecnými opatřeními, jež kterýkoli ze smluvních států by byl nucen učiniti v případě vážných událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se rozumí, že zásadu svobody plavby a obzvláště spojení mezi pobřežními zeměmi a mořem jest zachovati v míře co největší.

Článek 20.

Tento Statut neodnímá nikterak již platných rozsáhlejších výhod poskytnutých svobodnému provozu plavby na kterékoli splavné cestě mezinárodního významu za podmínek slučitelných se zásadou rovnosti předepsanou tímto Statutem, pokud jde o příslušníky, statky a vlajky veškerých smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu povolovati podobné větší výhody budoucnosti.

Článek 21.

Podle článku 23 (e) úmluvy o Společnosti národů bude každý smluvní stát, který se bude moci platně dovolávati těžkých hospodářských poměrů vyplývajících ze zpustošení způsobených na jeho území průběhem války 1914-1918, proti použití některého z ustanovení tohoto Statutu na celém svém území nebo jeho části, pokládán za dočasně osvobozena od závazků plynoucích z použití řečeného ustanoveni, při čemž se má za to, že zásadu svobody plavby jest zachovati v míře co největší.

Článek 22.

Bez újmy ustanovením článku 10, odstavec 5, a není-li přímé dohody mezi státy, budou veškeré spory, jež snad mezi nimi vzniknou o výkladu neb použití tohoto Statutu, vzneseny na Stálý mezinárodní soudní dvůr, leč by se podle zvláštní úmluvy neb všeobecné klausule o arbitráži přikročilo k vyřízení sporu arbitráží neb jakýmkoli jiným způsobem.

Odvolání se podává tak, jak ustanovuje článek 40 Statutu pro Stálý mezinárodní soudní dvůr.

Aby však tyto spory řešeny byly pokud možno cestou přátelskou, zavazují se smluvní státy předložiti je za účelem poradního vyjádření orgánu, jenž bude ve věcech komunikací a transitu ustanoven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti, dříve, než se obrátí na jakoukoli instanci soudní a s výhradou práv a příslušnosti Rady a Shromáždění. V naléhavém případě může předběžné vyjádřeni doporučiti veškerá prozatímní opatření k tomu cíli, aby svobodné plavbě navráceny byly všechny výhody, jimž se těšila před činem neb událostí zavdavšími podnět ke sporu.

Článek 23.

Splavné cestě se nepřikládá význam mezinárodní jedině z důvodu, že protéká neb rozhraničuje pásma neb enklávy jen nepatrné rozlohy a řídce obydlené v poměru k územím, kterými protéká a které tvoří části oddělené neb sídliště náležející jinému státu než tomu, jemuž s touto výjimkou náleží řečená řeka v celém svém splavném toku.

Článek 24.

Tento Statut nelze uplatňovati pro splavnou cestu mezinárodního významu, která má jen dva pobřežní státy a odděluje po značné délce stát smluvní od státu nesmluvního, jehož vláda není v době podpisu tohoto Statutu oním smluvním státem uznána, potud, pokud mezi nimi nebude sjednána dohoda ustanovující pro dotyčnou vodní cestu správní a celní režim, který smluvnímu státu poskytne náležité záruky.

Článek 25.

Rozumí se, že tento Statut nesmí býti vykládán tak, že by v čemkoli upravoval vzájemná práva a povinnosti území "inter se", která jsou částí neb jsou pod ochranou jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou členy Společnosti národů, či nikoliv.

Překlad.

DODATEČNÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ O REŽIMU SPLAVNÝCH CEST MEZINÁRODNÍHO VÝZNAMU.

1. Státy podepsavší tuto úmluvu o režimu vodních cest mezinárodního významu, podepsanou dne 20. dubna 1921 v Barceloně, jejichž zástupci náležitě pověření připojili své podpisy k tomuto Protokolu, prohlašují, že mimo svobodu dopravy uznanou jimi podle Úmluvy o vodních cestách pokládaných za cesty mezinárodního významu, poskytují ještě s výhradou vzájemnosti bez újmy jich výsostných práv a pro dobu míru, na

a) všech splavných cestách,

b) všech cestách přirozeně splavných, které, jsouce pod jejich svrchovaností neb pravomocí a nejsouce pokládány za cesty mezinárodního významu, jsou přístupny obvyklé obchodní plavbě k moři a od moře, jakož i v přístavech ležících na těchto vodních cestách, naprostou rovnost v nakládání s vlajkami všech signatárních států tohoto Protokolu, pokud jde o dovozní a vývozní dopravy bez překládání.

Signatární státy musí při podpisu ohlásiti, zda přijímají závazky v rozsahu uvedeném výše pod písmenem a) či pauze v užším rozsahu vymezeném pod písmenem b).

Rozumí se, že státy, které přijaly paragraf a), jsou vázány vůči státům, jež přijaly paragraf b), jen za podmínek, které se z tohoto paragrafu podávají.

Rovněž se rozumí, že státy, které mají na splavných cestách značný počet přístavů, které až posud zůstaly uzavřeny mezinárodnímu obchodu, mohou při podpisu tohoto Protokolu vyloučiti z jeho použití jednu neb několik ze splavných cest svrchu uvedených.

Signatárním státům bude volno prohlásiti, že jejich přijetí tohoto Protokolu nevztahuje se na celek neb část osad, zámořských držav neb protektorátů, které jsou pod jejich svrchovaností nebo pravomocí. Tyto státy budou tudíž moci přistoupiti k Protokolu odděleně jménem některé osady, zámořské državy neb protektorátu, které takto ve svém prohlášení vyloučily. Rovněž budou moci odděleně Protokol vypověděti ve smyslu jeho ustanovení jménem některé z osad, zámořských držav neb protektorátů, které jsou pod jejich svrchovaností nebo pravomocí.

Tento Protokol bude ratifikován. Každá mocnost zašle svou ratifikaci generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který se postará, aby o ní uvědoměny byly všechny ostatní signatární mocnosti. Ratifikace zůstanou uloženy v archivu sekretariátu Společnosti národů.

Tento protokol zůstane otevřen pro podpis neb přístup států, které podepsaly svrchu zmíněnou Úmluvu neb k ní přistoupily.

Nabude působnosti, jakmile generální tajemník Společnosti národů obdrží ratifikaci od dvou států; ovšem jen, bude-li již v té době působiti řečená úmluva.

Lze jej kdykoli vypověděti po uplynutí lhůty dvou let ode dne, kdy ratifikace státu, který jej vypovídá, bude přijata generálním tajemníkem Společnosti národů. Výpověď počne účinkovati až za rok po té, co bude přijata generálním tajemníkem Společnosti národů. Vypovězení úmluvy o režimu splavných cest mezinárodního významu bude pokládáno i za výpověď tohoto Protokolu.

Dáno v Barceloně, dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního, v jediném exempláři, jehož texty francouzský a anglický jsou stejnou měrou rozhodující.

Jižní Afrika:

Albanie:

(L. S.) Fan S. Noli.

Argentina:

Australie:

Rakousko:

Belgie:

(L. S.) Xaver Neujean.

Přijímaje odstavec a).

Bolivie:

Brasilie:

Bulharsko:

Kanada:

Chile:

(L. S.) Manuel Rivas Vicuňa.

Čína:

Kolumbie:

Kostarika:

Kuba:

Dánsko:

(L. S.) A. Holck-Colding.

Přijímaje odstavec a).

Říše britská:

(L. S.) H. Llewellyn-Smith,

toliko za Spojené království. Přijímaje odstavec a).

Nový Zéland:

(L. S.) H. Llewellyn Smith.

za Nový Zéland. Přijímaje odstavec a).

Španělsko:

(L. S.) E. Ortuňo.

Přijímaje odstavec a).

Estonsko:

Finsko:

(L. S.) Rolf Thesleff.

Přijímaje odstavec a).

Francie:

Řecko:

(L. S.) G. Caradja.

Quatemala:

Haiti:

Honduras:

Indie:

(L. S.) Theo Russell

[P. Theo Rusell, zplnomocněný ministr Jeho britského Veličenstva v Bernu byl řádně pověřen podepsati dodatečný Protokol jménem Indie.]

přijímaje za Indii jen odstavec a),

Italie:

Japonsko:

Lotyšsko:

Lucemburk:

Nikaragua:

Norsko:

(L. S.) Fridtjof Nansen.

Panama:

Paraguay:

Nizozemí:

Peru:

Persie:

Polsko:

Portugalsko:

(S. L.) A. Freire d'Andrade.

Rumunsko:

Salvador:

Stát srbsko-chorvatsko-slovinský:

Siam:

Švédsko:

(L. S.) Fredrik Hansen.

Přijímaje odstavec a).

Švýcarsko:

Československo:

(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.

Přijímaje odstavec b).

(Opravil Müller).

Uruguay:

Venezuela:

Překlad.

PROHLÁŠENÍ, KTERÝM SE UZNÁVÁ PRÁVO STÁTŮ, JEŽ NEMAJÍ MOŘSKÉHO POBŘEŽÍ, NA VLAJKU.

Podepsaní, jsouce náležitě k tomu pověřeni, prohlašují, že státy, které zastupují, uznávají vlajku lodí kteréhokoli státu, který nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v jediném určitém místě, jež leží na jeho území; toto místo bude pro tyto lodi přístavem zápisným.

Dáno v Barceloně, dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního, v jediném exempláři, jehož texty francouzský a anglický jsou stejnou měrou rozhodu jící.

Uruguay:

(L. S.) B. Fernanlez y Medina.

Řecko:

(L. S.) P. Scassi.

Švýcarsko:

(L. S.) Motta.

Panama:

(L. S.) Evenor Hazera.

Bolivie:

(L. S.) Trifon Melean.

Lotyšsko:

(L. S.) Germain Albat.

Quatemala:

(L. S.) N. Galvez S.

Polsko:

(L. S.) Josef Wielovieyski.

Bulharsko:

(L. S.) Lubin Bochkoff.

Rakousko:

(L. S.) Reinhardt

Švédsko:

(L. S.) Fredrik Hansen.

Belgie:

(L. S.) Xaver Neujean.

Francie:

(L. S.) Maurice Sibille

Čína:

(L. S.) Ouang Yong-Pao

Nizozemí:

(L. S.) Van Panhuys.

Španělsko:

(L. S.) E. Ortuňo

Litva:

(L. S.) V. Sidzikauskas

Persie:

(L. S.) Hussein Khan-Alai

Dánsko:

(L. S.) A. Holck-Colding

Chile:

(L. S.) Manuel Rivas Vicuňa

Italie:

(L. S.) Paolo Bignami

Portugalsko:

(L. S.) A. Freire d'Andrade

Království Srbů, Chorvátů a Slovinců:

(L. S.) A. Tresič Pavičič.

Republika československá:

(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.

Norsko:

(L. S.) Fridtjof Nansen.

Říše Britská

[S výhradou prohlášení pojatého do protokolu schůze ze dne 19. dubna 1921 o britských dominiích, jež nebyla zastoupena na barcelonské konferenci.]

(L. S.) H. Llewellyn Smith

Nový Zéland:

(L. S.) H. Llewellyn Smith.

Indie:

(L. S.) Kershaw.

Estonsko:

(L. S.) b

Albanie:

(L. S.). Fan S. Noli

Japonsko:

(L. S.) M. Matsuda