Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1786.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu (tisk 4287),

kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců

o úpravě vzájemných právních styků, sjednaná v Bělehradě dne 17. března 1923, s dodatkovým protokolem (tisk 4363).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé učinila ve 244. schůzi dne 19. prosince 1923 toto usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků, sjednanou v Bělehradě 17. března 1923, a s dodatkovým protokolem k této smlouvě.

Tomášek v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

Bradáč v. r.,
zapisovatel.

SMLOUVA

MEZI

ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU

A KRÁLOVSTVÍM

SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ

O ÚPRAVĚ VZÁJEMNÝCH PRÁVNÍCH STYKŮ.

UGOVOR

IZMEDJU ČESKOSLOVAČKE REPUBLIKE I KRALJEVINE

SRBA, HRVATA I SLOVENACA O UREDJENJU UZAJAMNIH PRAVNIH ODNOŠAJA.

ČESKOSLOVENSkÁ REPUBLIKA a království Srbů, Chorvatů a Slovinců, přejíce si upraviti mezi sebou právní styky ve věcech občanských sporných a nesporných, vzájemnou vykonatelnost exekučních titulů, jakož i právní styky ve věcech trestních, dohodly se ujednati o tom smlouvu.

K tomu cíli jmenovaly svými zmocněnci:

President Československé republiky:

pana JUDra EMILA SPIRU,

odborového přednostu ministerstva spravedlnosti v Praze;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

pana JUDra DRAGOLJUBA ARANDJELOVIĆE,

profesora právnické fakulty university v Bělehradě,

a

pana JUDra JANKO BABNIKA,

presidenta vrchního zemského soudu v Lublani,

kteří po výměně plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

HLAVA PRVNÍ.

Ustanovení všeobecná.

Článek 1.

Stejné nakládání.

Smluvní strany se vzájemně zavazují, že poskytnou příslušníkům druhé strany na, svém území volný přístup k soudům za stejných podmínek, jako vlastním státním občanům a že jim neuloží v té příčině žádných omezení, kterým nepodléhají vlastní státní občané.

Všeobecné jazykové předpisy, platné na území smluvních stran, nejsou touto smlouvou nikterak dotčeny.

HLAVA DRUHÁ.

I. Poskytování právní pomoci.

Článek 2.

Přímý styk.

Obě strany smluvní budou si k žádosti vzájemně poskytovati právní pomoc ve věcech civilních a soudnictví nesporného, čítajíc v to i záležitosti poručenské a opatrovnické, a to v přímém styku soudních a poručenských úřadů.

Na území Československé republiky jsou k převzetí žádosti o doručení a o právní pomoc příslušny všechny soudní úřady, k jich zasílání však toliko předsednictva sborových soudů první stolice, ve věcech poručenských a opatrovnických též poručenské (sirotčí ) úřady druhé stolice. Na území království Srbů, Chorvatů a Slovinců jsou jak k převzetí tak k přímému zasílání těchto žádostí příslušny všechny soudní úřady.

Je-li dožádaný úřad nepříslušný, zašle dožádání z moci úřední příslušnému úřadu svého státu a vyrozumí o tom současně dožadující úřad.

Vyřízení dožádání bude vždy zasláno přímo dožadujícímu úřadu.

Článek 3.

Kterým jazykem jest sepsati žádosti.

Žádosti za doručení a za právní pomoc jest sepsati z jazyku státním (oficielním) strany dožadující. Ověřiti jich není třeba, budou však opatřeny úředním razítkem úřadu dožadujícího.

Těmto žádostem a jich přílohám je přiložiti překlad v jazyku státním (oficielním) strany dožádané, jenž bude pořízen nebo ověřen přísežným tlumočníkem dožadující strany a opatřen jeho podpisem a úředním razítkem, nebo vyhotoven úředně. Překlad ten nemusí býti jinak ověřen.

Dožádaný úřad však může k žádosti dožadujícího úřadu na, jeho účet sám překlad opatřiti.

Článek 4.

Obsah dožádání.

V dožádání jest udati předmět žádosti a, pokud třeba, věc krátce vylíčiti, strany pak označiti podle jména, povolání a místa stálého bydliště, případně sídla nebo pobytu. V žádostech o doručení jest udati také adresu příjemcovu a druh spisů, který má býti doručen.

Článek 5.

Způsob vyřízení.

Žádosti o doručení a o právní pomoc budou vyřízeny podle zákonů dožádaného státu.

Nicméně bude lze vyříditi je k návrhu dožadujícího úřadu také zvláštní formou, neodporuje-li to zákonům státu dožádaného.

Listiny a jiné spisy, jimiž se dožádání vyřizuje, nebudou opatřeny překladem do jazyzyka strany dožadující.

II. Doručení.

Článek 6.

Má-li býti spis doručen ve formě předepsané zákonodárstvím strany dožádané pro výkon doručení téhož druhu, musí býti sepsán ve státním jazyku dožádané strany, nebo opatřen překladem do tohoto jazyka. (Článek 3.)

Jinak se může dožádaný úřad omeziti na to, že provede doručení dodáním spisu příjemci, pokud tento je ochoten spis přijmouti.

Článek 7.

Výkon doručení lze odepříti, pokládá-li je stát, na jehož území má býti provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní práva nebo jeho bezpečnost.

O tom, že doručení bylo odepřeno, vyrozumí dožádaný stát bez odkladu úřad dožadující a sdělí mu důvody, proč se tak stalo.

Článek 8.

Doručení bude prokázati buď potvrzením příjemcovým, které jest opatřiti datem a ověřiti, nebo osvědčením dožádaného úřadu o tom, že, jak a kdy bylo provedeno.

Byl-li spis, který měl býti doručen, zaslán ve dvou vyhotoveních, jest toto potvrzení příjmu nebo osvědčení buď napsati na jednom z těchto vyhotovení, nebo k němu připojiti.

Článek 9.

Každá ze smluvních stran může na území strany druhé doručovati spisy také přímo poštou a vlastním příslušníkům též svými diplomatickými nebo konsulárními zástupci, aniž však při tom smí pohroziti donucovacími opatřeními nebo jich použíti.

III. Vyřizování žádosti o právní pomoc.

Článek 10.

Příslušný úřad použije při vyřízení dožádání těchže prostředků donucovacích jako při vyřízení dožádání úřadů vlastního státu, nebo žádostí podaných za týmž účelem zúčastněnou stranou.

Přeje-li si toho dožadující úřad, bude zpraven, kdy a kde bude provedeno žádané opatření, aby strany interesované mohly býti přítomny.

Článek 11.

Vyřízení dožádání lze odepříti, jestliže žádané opatření nenáleží v dožádaném státě k úkolům soudní pravomoci, nebo má-li tento stát za to, že je s to ohroziti jeho výsostní práva nebo jeho bezpečnost.

Článek 12.

Náklady právní pomoci.

Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebudou požadovány nijaké poplatky ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimku činí poplatky, které dožádaný stát vyplatil svědkům a znalcům, jakož i výlohy, které vznikly dožádáním o použití zvláštní formy řízení.

Právní pomoc nesmí býti dožádaným úřadem odepřena proto, že dožadující úřad nesložil přiměřenou zálohu na výlohy, jež podle odstavce prvého tohoto článku musí býti nahraženy, leda že by pro tatáž úřední jednání mohla býti požadována záloha také na vlastních příslušnících.

Poplatky poštovní hradí úřad odesílající.

HLAVA TŘETÍ.

Osvobození od jistot a záloh.

Článek 13.

Od příslušníků jedné ze smluvních stran, kteří před soudy druhé strany smluvní budou jednati jako žalobci neb intervenienti, nebude požadována jakákoli jistota či složení k soudu z toho důvodu, že jsou cizinci, nebo že nemají v tuzemsku bydliště nebo sídla.

Rovněž nebude požadována na žalobci neb intervenientu nijaká záloha k zajištění soudních útrat.

Článek 14.

Byl-li žalobce neb intervenient osvobozený podle článku 13. této smlouvy, nebo podle zákona platného ve státě, kde žaloba byla podána, od placení jistoty, složení k soudu, nebo od zálohy, pravoplatně odsouzen soudy jednoho ze smluvních států k náhradě útrat sporu, bude toto rozhodnutí vykonatelno bez předchozího slyšení stran též na území druhého státu, odpovídá-li požadavkům článku 3. a jeli příslušným soudem, který je vydal, potvrzeno, že nabylo moci práva.

Totéž platí o soudních rozhodnutích, kterými byla později stanovena výše nákladů sporu.

HLAVA ČTVRTÁ

Právo chudých.

Článek 15.

Příslušníkům jedné strany smluvní přiznává se na území druhé strany právo chudých podle těchže předpisů, jež tam platí pro vlastí příslušníky.

Bylo-li příslušníku jedné ze smluvních stran povoleno právo chudých, bude ho požívati také ve všech procesních jednáních před soudy druhé smluvní strany, týkajících se téže věci. O výlohách, které by následkem těchto procesních jednání mohly vzniknouti, platí ustanovení článku 12.

Článek 16.

Vysvědčení chudoby bude vydáno úřady stálého pobytu žadatelova, nebo, nemá-li ho, úřady onoho místa, kde se právě dočasně zdržuje.

Nezdržuje-li se žadatel na území jedné ze smluvních stran, postačí vysvědčení příslušného diplomatického nebo konsulárního zástupce jeho státu.

Článek 17.

Úřad příslušný k vydání vysvědčení chudoby může si opatřiti u úřadů druhé smluvní strany informace o majetkových poměrech žadatelových.

Úřad, který rozhoduje o žádosti za přiznání práva chudých, jest oprávněn, aby prozkoumal v mezích své úřední působnosti předložená vysvědčení a informace.

HLAVA PÁTÁ.

Pozůstalosti.

Článek 18.

Příslušníci každé z obou smluvních stran mohou pořizovati závětí, dovětkem, smlouvou dědickou, darováním na případ smrti, nebo jinak o veškerém jmění, které mají na území druhé smluvní strany. Taktéž mohou příslušníci obou smluvních stran nabývati dědictvím majetkových práv i ve všech částech území druhého smluvního státu, jako jeho vlastní příslušníci.

Za právní důvod nabývání podle předcházejícího odstavce budou pokládány: zákonná posloupnost, nárok na povinný díl, závěť, dovětek, dědická smlouva, darování na případ smrti a odúmrť ve prospěch státu.

Tím však nebudou dotčeny předpisy platné ve smluvních státech o nabývání a držbě majetku nemovitého, zejména předpisy vydané o provádění pozemkové reformy.

Článek 19.

Smluvní strany se zavazují, že si navzájem vydají movité pozůstalosti po příslušnících druhé strany ku projednání pozůstalosti a k rozhodnutí sporných otázek na ni se vztahujících příslušným soudem nebo úřadem vlasti zemřelého.

Článek 20.

Soud nebo úřad smluvní strany, na jejímž území jest movité pozůstalostní jmění, je povinen:

1. zříditi úmrtní zápis, zemřel-li na jeho území příslušník druhé smluvní strany,

2. učiniti opatření nezbytná k zabezpečení a účelné správě pozůstalého jmění, aby bylo zabráněno jeho zmenšení nebo jiné hrozící újmě.

Zejména jest povinen zříditi řádný inventář veškerého pozůstalostního jmění a podle okolností případu je buď zapečetiti nebo naříditi jeho uložení na bezpečném místě nebo ustanoviti spolehlivou a důvěry hodnou osobu správcem pozůstalosti.

Opatření uvedená pod číslem 1. a 2. provede soud nebo úřad podle předpisů platných o tom ve vlastním státě. Na požádání druhé strany bude však lze je provésti i ve formě zvláštní, neodporuje-li tato zákonům platným ve státě, kde je příslušný soud nebo úřad.

3. Jsou-li dědici nebo odkazovníci státními občany té smluvní strany, kde jest pozůstalostní jmění, nebo zdržují-li se na tomto území, jest příslušný soud nebo úřad oprávněn zadržeti na žádost těchto osob celé pozůstalostní jmění nebo postačující část jeho do té doby, dokud o jich dědickém nebo odkazovnickém nároku nebude právoplatně rozhodnuto příslušným pozůstalostním soudem nebo úřadem vlasti zůstavitelovy.

4. Stejná opatření mohou býti učiněna na žádost věřitelů, kteří jsou příslušníky smluvní strany, na jejímž území jest movité jmění, nebo kteří se na jejím území zdržují, pokud jejich nároky byly již u soudu ohlášeny. O těchto nárocích rozhodnou výlučně soudy státu, na jehož území jest movité pozůstalostní jmění.

Článek 21.

Za účelem opatření uvedených pod číslem 3. a 4. předcházejícího článku je stanoviti ediktální lhůtu nejdéle pěti měsíců, aby v ní nároky osob shora zmíněných mohly býti soudu nebo úřadu přihlášeny. Nebyli-li přihlášeny v této lhůtě, nelze vydání movitého pozůstalostního jmění odpírati.

Vyhláška bude uveřejněna v obou státech v časopise, určeném pro úřední vyhlášky, a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu vlasti zůstavitelovy, kterému přísluší projednání pozůstalosti; není-li tento soud nebo úřad znám, jest opis vyhlášky zaslati příslušnému úřadu konsulárnímu nebo, není-li ho, jinému zastupitelskému úřadu.

Článek 22.

O každém úmrtí příslušníka druhé strany zpraví ihned příslušný úřad nejbližší konsulární úřad vlasti zemřelého a zašle mu co nejdříve úmrtní list a ověřený opis úmrtního zápisu.

Je-li v místě, kde jest movité pozůstalostní jmění, konsulární úřad, lze opatření, uvedená v článku 20. pod číslem 2., učiniti jen, byl-li o tom konsulární úřad za účelem účasti včas vyrozuměn.

V ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně zpraven o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení a správě pozůstalostního jmění. Opatření tato mohou býti na jeho přání změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla, újma vlastním státním příslušníkům.

Článek 23.

Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněny pouze osoby, které jsou příslušníky státu, na jehož území jest movitá pozůstalost, nebo které se na tomto území trvale zdržují, může pozůstalostní soud nebo úřad vlasti zemřelého k návrhu těchto osob zůstaviti projednání movité pozůstalosti soudu nebo úřadu místa, kde jest movitá pozůstalost, byl-li tento návrh podán ve lhůtě stanovené v článku 21.

Článek 24.

O tom, co dlužno považovati za jmění movité, rozhodují předpisy státu, kde je toto jmění.

Movitá pozůstalost bude za účelem dopravy do vlasti zůstavitelovy předána nejbližšímu konsulárnímu úřadu.

Ustanoveními této smlouvy nejsou nikterak dotčeny předpisy o zápovědi vývozu jednotlivých předmětů, pokud jsou na území smluvních stran dočasně v platnosti.

Článek 25.

Ustanovení této smlouvy o vydávání movitých pozůstalostí nebudou dotčena případnou podrobnou finanční dohodou mezi oběma smluvními stranami o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí, které podle předcházejících předpisů budou vydány pozůstalostnímu soudu nebo úřadu vlasti zemřelého.

Článek 26.

Dokud dohoda zmíněná v článku 25 nebude sjednána, vyhražuje si každá ze smluvních stran, že dříve než movitou pozůstalost vydá úřadům druhé smluvní strany, vybere poplatky a jiné veřejné dávky, které dle jejích zákonů na ní váznou.

Článek 27.

Projednání nemovité pozůstalosti a rozhodnutí o všech jí se týkajících žalobách a právních rozepřích přísluší výlučně soudu nebo administrativnímu úřadu smluvní strany, na jejímž území tato pozůstalost leží.

HLAVA ŠESTÁ.

Poručenství a opatrovnictví.

Článek 28.

Úřadům každé ze smluvních stran přísluší poručenská (opatrovnická) péče o osobu a o veškeré jmění jejích vlastních příslušníků.

Pokud jde o příslušníky druhé smluvní strany, kteří se zdržují v jejich obvodu, nebo tam mají jmění, omezí se úřady pouze na neodkladná opatření poručenská (opatrovnická) a vyrozumějí o tom neprodleně příslušný úřad této druhé smluvní strany.

Příslušný úřad státu, jehož občanem jest poručenec, může opatření tato zrušiti. Může však též, je-li to v zájmu poručencově, vyslechna tohoto a jeho zákonného zástupce, přenésti jednotlivá opatření poručenská (opatrovnická) jak ohledně osoby tak ohledně jmění podle předpisů o tom platných na úřady druhé strany.

Úřady tyto řídí se pak při svém rozhodování tuzemským právem. O otázkách osobního stavu jim však rozhodovati nepřísluší. Jejich rozhodnutí, jakmile se stanou právoplatnými, budou uznána na území strany druhé.

HLAVA SEDMÁ.

Ověřování a průvodní síla listin.

Článek 29.

Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudem, nebo listiny vydané některým nejvyšším správním úřadem nebo jinými ústředními nebo jim na roveň postavenými správními úřady jedné smluvní strany, jichž má býti použito před soudy a poručenskými úřady na území druhé strany, nepotřebují, jsou-li opatřeny úředním razítkem, dalšího ověření.

Listiny vyhotovené a ověřené veřejnými notáři (notáři), má-li jich býti použito po rozumu odstavce prvého, dlužno soudně ověřiti.

Za soudní listiny je považovati též vyhotovení podepsaná soudní kanceláří, pokud její podpis postačuje podle zákonů smluvní strany, na jejímž území je soud.

Seznam ústředních úřadů, jež podle odstavce prvého přicházejí v úvahu, bude této smlouvě připojen. Případné pozdější změny budou navzájem sděleny.

Článek 30.

Průvodní síla veřejných listin, zřízených na území jedné smluvní strany, jakož i obchodních knih, vedených na tomto území, řídí se v řízení před soudy druhé smluvní strany podle zákonů státu, v němž byly zřízeny nebo jsou vedeny, aniž však smí jim býti přiznána v míře větší, než připouští právo státu, kde se soudní řízení koná.

HLAVA OSMÁ.

Prohlášení za mrtva.

Článek 31.

Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší úřadům státu, jehož příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.

Pravoplatné výroky vydané těmito úřady mají platnost též na území druhé smluvní strany.

HLAVA DEVÁTÁ.

Právní informace a osvědčování právních předpisů.

Článek 32.

Ministerstva spravedlnosti smluvních stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států.

V žádosti bude přesně vylíčiti, o kterých právních předpisech má býti informace dána, nebo jichž znění má býti osvědčeno.

HLAVA DESÁTÁ.

Spory o manželský původ dítěte.

Článek 33.

Spory o manželský původ dítěte náležejí před úřady oné smluvní strany, jejímž státním příslušníkem jest osoba, proti níž žaloba čelí.

Pravoplatné nálezy těchto úřadů budou uznány na území druhé smluvní strany.

HLAVA JEDENÁCTÁ.

Nálezy ve věcech manželských.

Článek 34.

Rozhodovati o platnosti manželství, o rozluce nebo rozvodu od stolu a lože, příslušny jsou výlučně úřady onoho státu, jehož příslušníky jsou manželé v době podání žaloby nebo žádosti. Jsou-li manželé v této době různého státního občanství, jsou výlučně příslušny úřady státu, kam manželé naposled společně příslušeli.

Změní-li manželé státní příslušnost, může okolnost, která nastala před touto změnou, býti důvodem rozluky nebo rozvodu jen potud, pokud odůvodňovala rozluku nebo rozvod též dle práva před tím pro ně platného.

Pravoplatné nálezy úřadů jmenovaných v odstavci prvém budou uznány na území druhé strany.

HLAVA DVANÁCTÁ.

Řízení konkursní.

Článek 35.

Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhé smluvní strany, jest neprodleně zpraviti příslušný soud jeho vlasti, pokud tento je znám.

Lze-li za to míti, že v druhém smluvním státě přebývají konkursní věřitelé, je zaslati příslušnému soudu zároveň s touto zprávou i vyhotovení konkursní vyhlášky k uveřejnění v časopisech tam pro to určených.

Bylo-li na území jedné smluvní strany zahájeno příslušným soudem nebo úřadem konkursní řízení, a má-li úpadce na území druhé smluvní strany movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání příslušného soudu nebo úřadu zajištěno, sepsáno a vydáno.

Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušnému úřadu druhé smluvní strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních, ani retenčních práv.

O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy smluvní strany, na jejímž území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému konkursnímu soudu druhé smluvní strany.

Článek 36.

Účinky konkursu vyhlášeného příslušným úřadem jedné smluvní strany nedotýkají se nemovitého jmění úpadcova, jež leží na území druhé strany.

Článek 37.

Příslušníci obou smluvních stran požívají jako věřitelé v řízení konkursním a vyrovnávacím těchže práv jako vlastní státní občané.

HLAVA TŘINÁCTÁ.

Vzájemný výkon exekučních titulů.

Článek 38.

Každá ze smluvních stran se zavazuje, že podle níže uvedených ustanovení a na základě níže zmíněných listin, jež byly zřízeny na území druhé smluvní strany a podle práva tam platného jsou vykonatelnými exekučními tituly, povolí a vykoná exekuci též na svém vlastním území.

Článek 39.

Exekuční tituly.

Jsouť exekučními tituly podle předcházejícího článku:

1. Rozsudky, platební příkazy (rozkazy), usnesení a jiná rozhodnutí civilních soudů, včetně soudů obecních, o majetkoprávních nárocích, pokud podle práva platného u nalézajícího soudu nepodléhají žádnému dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným a pokud jsou opatřeny doložkou soudu, že tomu tak jest, potvrzující zároveň správnost vyhotovení.

2. Smíry uzavřené o takových nárocích před civilními soudy, včetně soudů obecních, jsou-li opatřeny doložkou soudu, že jsou vykonatelny, jakož i doložkou stvrzující správnost jich vyhotovení.

3. Rozsudky a rozhodnutí rozhodců nebo rozhodčích soudů, anebo smíry před rozhodci či rozhodčími soudy, pokud podle zákonů nebo podle písemné, v zákonné formě zřízené smlouvy jest rozhodce nebo rozhodčí soud povolán, aby rozhodl o určitých nárocích majetkoprávních. Listiny ty musejí býti opatřeny potvrzením příslušného soudu první stolice v jehož obvodu měl sídlo rozhodce nebo rozhodčí soud v době vydání rozsudku, rozhodnutí, nebo v době uzavření smíru, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným, a doložkou potvrzující správnost jich vyhotovení.

Článek 40.

Povolení a výkon exekuce řídí se předpisy platnými ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, pokud tato smlouva nestanoví odchylek.

Článek 41.

Kde je podati žádost o exekuce a jak postupuje dožádaný soud.

Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly vzniklé v řízení před soudy obecními, rozhodci nebo rozhodčími soudy, podána bude u příslušného soudu první stolice, v jehož obvodu vznikly. Soud, u něhož byla podána žádost za povolení a výkon exekuce, odstoupí ji neprodleně po připojení doložek po rozumu článku 39. s ostatními doklady podle předpisů, jež platí o dopisování se soudy druhé smluvní strany, soudu, který tam podle předcházejících ustanovení je příslušný.

Straně je zůstaveno, aby žádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého smluvního státu.

Soud příslušný k povolení exekuce zjistí na základě zaslaných spisů, jsou-li tu podmínky, aby exekuce byla povolena a vykonána, a to v řízení, jež je skončiti nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, a jež se omezí na zkoumání těchto náležitostí:

1. lze-li pokládati příslušnost úřadu, který rozhodl ve věci, za odůvodněnu; tomu tak bude, mohla-li věc býti vznesena před soud v dožadujícím státě podle předpisů platných ve státě dožádaném o příslušnosti;

2. jde-li o exekuční titul, podle článku 39.;

3. byla-li žalovaná strana tam, kde toho zákon vyžaduje, řádně obeslána k řízení, v němž exekuční titul vznikl, zejména, byla-li jí do vlastních rukou doručena žaloba nebo podání, kterým projednání věci na území druhé smluvní strany bylo zahájeno, a byl-li jí platně doručen rozsudek nebo jiné rozhodnutí zakládající exekuční titul; byl-li vydán rozsudek pro zmeškání, jest k návrhu strany povinné zjistiti, nebylo-li jí nějakou nepravidelností znemožněno, aby se řízení zúčastnila nebo se dala řádně zastoupiti.