V řízení podle předcházejícího odstavce lze před rozhodnutím slyšeti o těchto okolnostech odpůrce strany vymáhající nebo jeho zástupce.

4. Nemá-li býti povolením a výkonem exekuce vynuceno jednání, které jest podle předpisů platných ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, zapovězeno, nebo které nelze vynutiti, nebo nemá-li býti povolením a výkonem exekuce uznán právní poměr ani uskutečněn nárok, který se příčí svrchovanosti dožádaného státu nebo dobrým mravům, anebo který podle práva dožádaného státu není žalovatelný nebo vykonatelný.

K věcnému přezkoumání exekučního titulu není soud exekuci povolující ani vykonávající oprávněn.

Článek 42.

Prozatímní opatření.

Jakmile soudu dojdou spisy (článek 41.), povolí soud příslušný k rozhodnutí o žádosti za povolení exekuce neprodleně, podle předpisů pro něj platných, prozatímní opatření proti odpůrci strany vymáhající k zajištění nároku z exekučního titulu. Toto prozatímní opatření lze jen. tehdy zrušiti, byla-li odpůrcem vymáhající strany dána jistota pro úplné uspokojení nároku z exekučního titulu.

HLAVA ČTRNÁCTÁ.

Vydávání zločinců.

Článek 43.

Smluvní strany se zavazují, že si na požádání navzájem vydají osoby, které se zdržují na území dožádané smluvní strany a jsou stíhány soudním úřadem dožadujícího státu pro čin, trestný podle práva obou smluvních států byť i toliko v některé části území - nebo které byly již pro takový čin odsouzeny, pokud zákony obou stran ukládají pro tento čin aspoň šestiměsíční trest na svobodě nebo trest těžší, nebo pokud osoba, která má býti vydána, byla již pro takový čin odsouzena k trestu na svobodě aspoň šestiměsíčnímu nebo těžšímu.

Vydání bude povoleno též pro pokus trestného činu a spoluvinu, jsou-li trestny dle práva obou smluvních stran.

Článek 44.

Jsou-li tu závažné okolnosti, lze vydání povoliti také pro takové trestné činy, pro něž zákony obou států ukládají nižší trest na svobodě než šestiměsíční, ač-li to zákony dožádaného státu připouštějí.

Článek 45.

Smluvní strany nevydají si navzájem vlastních státních občanů.

Článek 46.

Pro které trestní činy nelze vydati.

Vydání nebude povoleno:

1. pro trestné činy, které byly spáchány na území strany dožádané, nebo jichž stihání podle zákonů této strany je vyhrazena výlučně jejímu soudnictví;

2. bylo-li již zavedeno trestní řízení pro týž trestný čin proti požadované osobě na území dožádané strany, a skončilo-li rozsudkem nebo jiným způsobem, leč by tu byly podmínky, za nichž podle zákonů dožádaného státu byla by přípustna obnova trestního řízení;

3. je-li trestný čin promlčen podle práva platného ve všech částech území jedné ze smluvních stran, nebo nelze-li jej stihati nebo trest vykonati z jiných zákonných důvodů;

4. pro trestné činy politické nebo činy s nimi související; trestné činy proti životu nebo tělesné bezpečnosti hlavy státu jedné ze smluvních stran není pokládati za trestné činy politické;

5. pro činy, které jsou trestny toliko podle vojenských trestních zákonů;

6. pro činy, které jsou trestny výhradně podle zákonů o tisku;

7. pro trestné činy, které lze stihati toliko soukromou obžalobou;

8. pro trestné činy proti celním, daňovým a jiným finančním zákonům.

Zda trestné činy uvedené pod čísly 4. až 8. mají ráz tam naznačený, posoudí výhradně strana dožádaná.

Článek 47.

Kdy bude vydání odročeno.

Je-li osoba požadovaná stíhána, nebo byla-li odsouzena na území strany dožádané pro jiný trestný čin, nebo je-li tam z jiné příčiny ve vazbě, lze odročiti vydání do té doby, kdy řízení bude ukončeno, trest odpykán nebo prominut.

To však nebude závadou, aby o žádosti za vydání bylo rozhodnuto co nejdříve.

Článek 48.

Dožádání různých států za vydání.

Žádá-li za vydání téže osoby pro týž nebo pro různé trestné činy současně několik států, bude požadovaná osoba vydána státu, jehož je příslušníkem.

Jinak bude požadovaná osoba vydána státu, na jehož území dopustila se trestného činu nejtěžšího, a jde-li o trestné činy stejně těžké, státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve.

Závazky, které jedna ze smluvních stran již dříve na se vzala vůči jiným státům, zůstanou nedotčeny.

Článek 49.

Meze vydání.

Osobu vydanou lze ve státě, jemuž byla vydána, stihati nebo odsouditi nebo dále vydati jinému státu pro trestný čin, spáchaný před vydáním jen, pokud pro tento trestný čin bylo vydání výslovně povoleno.

Pro jiné před vydáním spáchané trestné činy lze osobu vydanou stíhati nebo dále vydati jen

1. jestliže strana, která ji vydala, dodatečně k tomu svolí; svolení toto nelze odepříti, jestliže by také pro tento trestný čin podle této smlouvy bylo vydání povoliti;

2. neopustila-li vydaná osoba vlastní vinou území státu, jemuž byla vydána, do jednoho měsíce ode dne, kdy trestní řízení pro čin, pro nějž byla vydána, bylo ukončeno, trest odpykán nebo prominut, anebo vrátila-li se později dobrovolně na toto území.

Článek 50.

Žádost o vydání.

Žádost o vydání podá ministerstvo spravedlnosti (při osobách stihaných vojenskými soudy nejvyšší vojenská soudní správa) dožadujícího státu přímo u ministerstva spravedlnosti strany dožádané.

Žádosti o vydání budiž připojen zatykač, vydaný na osobu požadovanou nebo trestní rozsudek proti ní vynesený. V těchto listinách jest naznačiti povahu trestného činu a tento popsati, zároveň pak poukázati na trestní předpisy, jichž bude použíti; zejména jest uvésti všechny okolnosti, jež určují kvalifikaci trestného činu nebo odůvodňují použití určité sazby trestní.

Znění trestních předpisů vztahujících se na posouzení trestného činu a na vyměření trestu je připojiti v ověřeném opisu.

Podle možnosti budiž připojen popis požadované osoby, její podobizna a jiné údaje způsobilé ku zjištění její totožnosti.

Článek 51.

Kterého jazyka, bude použito.

Listiny zmíněné v předcházejícím článku jest sepsati v jazyku státním (oficielním) strany dožadující ve formě pro ni předepsané a opatřiti úředním razítkem. Jest jim přiložiti překlady v jazyku státním (oficielním) strany dožádané, jež budou pořízeny neb ověřeny přísežným tlumočníkem strany dožadující, který je opatří svým podpisem a svým úředním razítkem, nebo jež budou pořízeny úředně.

Článek 52.

Dodatečná objasnění.

Je-li pochybno, zda je vyhověno shora uvedeným podmínkám vydání, bude dožadující strana dodatečně požádána o další objasnění v přiměřené lhůtě.

Byla-li požadovaná osoba následkem žádosti o její vydání vzata do vazby, bude ji lze propustiti, nedojde-li toto dodatečné objasnění do šesti týdnů ode dne, kdy dožádání o ně bylo odesláno ministerstvem spravedlnosti strany dožádané o vydání.

Článek 53.

Opatření ku zajištění vydání.

Jakmile dojde žádost o vydání, bude zařízeno vše, čeho je třeba k jeho zabezpečení, a osoba požadovaná bude vzata do vazby, leda že by se vydání jevilo již předem nepřípustným.

Článek 54.

Prozatímní zatčení.

V nutných případech může býti osoba požadovaná vzata do zajišťovací vazby již před podáním žádosti o její vydání, bylo-li o to požádáno s odvoláním na soudní zatykač nebo na pravoplatný rozsudek a bude-li současně udán, trestný čin. Taková žádost může býti podána soudem nebo jiným k tomu příslušným úřadem dožadující strany přímo u příslušného úřadu strany dožádané, a to písemně neb i telegraficky.

I bez takové žádosti zatknou úřady jedné strany smluvní prozatímně osobu, která je stihána v jejím policejním listě ku přání druhé strany smluvní pro trestný čin spáchaný na území této, jakmile na jejich území byla vypátrána.

Článek 55.

O zatčení osoby podle předcházejícího článku jakož i o místě vazby zpraví ministerstvo spravedlnosti neprodleně ministerstvo spravedlnosti (nejvyšší úřad vojenské správy) druhé smluvní strany, jejímiž úřady je zatčená osoba stíhána.

Nedojde-li do osmi dnů ode dne, kdy vyrozumění podle odstavce prvého bylo odesláno, sdělení nejvyššího úřadu justiční správy druhé strany, že bude za vydání žádáno, bude lze propustiti zatčenou osobu na svobodu.

Rovněž bude lze propustiti zatčenou osobu na svobodu, nedojde-li do šesti týdnů ode dne, kdy došlo sdělení podle odstavce 2. tohoto článku, žádost o její vydání.

Článek 56.

Smluvní strana, které byla stihaná osoba vydána, zpraví vydávající stranu k její žádosti o konečném výsledku trestního řízení ověřeným vyhotovením soudního rozhodnutí, kterým trestní řízení bylo ukončeno.

Článek 57.

Průvoz zločinců.

K žádosti jedné strany smluvní povolí druhá strana průvoz osoby, která byla dožadující straně vydána od jiného státu.

O průvozu platí obdobně ustanovení o povolení vydání.

Průvoz bude proveden orgány strany dožádané způsobem a směrem, který bude jimi určen.

Článek 58.

Případné neshody vzniklé během řízení o povolení vydání nebo průvozu vyhražují se úpravě cestou diplomatickou.

HLAVA PATNÁCTÁ.

Právní pomoc ve věcech trestních.

Článek 59.

V trestních věcech poskytnou si smluvní strany na požádání navzájem právní pomoc a to zpravidla v bezprostředním styku mezi soudními úřady dožadujícími a dožádanými. Zejména dají doručiti spisy týkající se trestního řízení a budou prováděny úkony vyšetřovací, jako: výslech obviněných osob, svědků a znalců, soudní ohledání, prohlídku a zabavení věcí, a předávati sobě spisy a věci, které se vztahují k trestnímu řízení.

Nebudou však doručovány odsuzující rozsudky jakož i obsílky k výslechu osob jako obviněných, jež budou vydány soudy jedné smluvní strany proti příslušníkům druhé strany smluvní. Také nelze vyslechnouti příslušníka jedné smluvní strany jako obviněného ku dožádání soudů druhé smluvní strany.

Článek 60.

Kdy lze odepříti právní pomoc.

Právní pomoc ve věcech trestních lze odepříti v těch případech, kdy podle ustanovení této smlouvy není povinnosti ku vydání osoby stíhané.

Článek 61.

Obeslání z ciziny.

Svědek nebo znalec, ať přísluší kamkoli, který na obsílku jemu doručenou dostaví se dobrovolně před úřady dožadujícího státu, nesmí tu býti stíhán pro trestní čin dříve spáchaný, ani vzat do vazby z jiného právního důvodu dříve vzniklého. Osoby tyto pozbudou však této výhody, neopustí-li do 48 hodin z vlastní viny území dožadujícího stáru, jakmile jich přítomnosti u soudu nebude již potřebí.

V žádosti o doručení obsílky jest uvésti peníz, který jí bude zaplacen na úhradu cesty a pobytu. Obeslané osobě bude, přeje-li si tak, dána záloha na úhradu cesty a pobytu v území strany dožadující.

Je-li obeslaná osoba ve vazbě na území dožádaného státu, lze požádati nejvyšší úřad justiční správy tohoto státu o její dočasné dodání, a to proti závazku, že bude co nejdříve nazpět poslána.

Takovou žádost bude lze zamítnouti toliko ze závažných důvodů, zejména, bude-li obeslaný vězeň odporovati svému dodání.

Článek 62.

Vydání věcí doličných.

Úřady obou smluvních stran vydají si navzájem na požádání věci, jichž obviněný nabyl trestným činem, nebo jež slouží k provedení důkazu a to i tehdy, podléhají-li zabavení nebo propadnutí.

Byly-li tyto věci vyžádány vzhledem k vydání nebo průvodu zločince, budou, pokud možno, předány současně s jeho vydáním nebo průvozem.

Povinnost předati věci doličné nezaniká v tom případě, když povolené vydání nemohlo býti provedeno pro smrt obviněného nebo jeho útěk, a vztahuje se též na předměty doličné, které byly ukryty neb uloženy ve státě vydání povolivším, a které později tam byly nalezeny.

Úřad vydávající takové věci může je prozatím zadržeti, jsou-li nezbytně potřebny pro účely jeho vlastního trestního řízení.

Práva osob třetích na těchto věcech zůstávají nedotčena.

Strana vydávající věci doličné může si též vymíniti, že jí co nejdříve budou vráceny. V tomto případě, jakož i když na věcech váznou práva osob třetích, jest zaříditi, aby byly bezodkladně a bezplatně vráceny, jakmile jich pro účely trestního řízení v dožadujícím státě nebude potřebí.

Článek 63.

Kterým jazykem jest sepsati žádosti o právní pomoc.

Dožádání o pravní pomoc sepsáno bude v řeči státní (oficielní) dožadujícího státu a opatřeno úředním razítkem dožadujícího úřadu.

O překladu dožádání a příloh platí ustanovení článku 3.

Případné neshody vzniklé při poskytování právní pomoci vyhražují se úpravě cestou diplomatickou.

HLAVA ŠESTNÁCTÁ.

Sdělování odsuzujících rozsudků a výtahů z trestních rejstříků.

Článek 64.

Obě strany budou si navzájem sdělovati opisy trestních lístků nebo výtahy právoplatných rozsudků odsuzujících, pokud se týkají příslušníků druhé smluvní strany a jsou podle předpisů o tom platných zapisovány do trestního rejstříku.

Taktéž budou si sdělovati další rozhodnutí, jež se týkají takových rozsudků a jsou zapisována do trestního rejstříku.

Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran budou si zasílati tyto opisy a výtahy vždy čtvrtletně.

Článek 65.

Úřady každé ze smluvních stran, pověřené vedením trestního rejstříku, podají úřadům druhé strany na přímou žádost informaci z trestního rejstříku o jednotlivém případě.

HLAVA SEDMNÁCTÁ.

Základy právní pomoci ve věcech trestních.

Článek 66.

Výlohy způsobené dožádáním o vydání neb o jinou právní pomoc ve věcech trestních ponese smluvní strana, pokud vzešly na jejím území.

Toliko výlohy, jež vzešly následkem dožádání o dobrozdání znalců i fakult vysokých škol a o obeslání osoby, která jest ve vazbě na území dožádaného státu, jakož i náklady průvozu osoby stihané hradí stát dožadující.

HLAVA OSMNÁCTÁ.

O ratifikaci a výpovědi smlouvy.

Článek 67.

Tato smlouva je sepsána státním jazykem obou smluvních stran a její znění je v obou jazycích autentické.

Bude ratifikována a listiny ratifikační budou co nejdříve vyměněný v Praze.

Působnosti nabude měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti ještě šest měsíců ode dne, kdy bude jednou ze smluvních stran vypovězena.

Na důkaz toho podepsali zmocněnci obou stran tuto smlouvu a opatřili ji vlastní pečetí.

Sepsáno v dvojím prvopisu v Bělehradě, dne sedmnáctého března roku tisíc devět set dvacátého třetího.

Dr. EMIL SPIRA m. p.

Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.

Dr. JANKO BABNIK m. p.

 

 

Dodatkový protokol

ku smlouvě mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků.

Zmocněnci

Republiky Československé a Království Srbů, Chorvatů

a Slovinců,

podpisujíce smlouvu o úpravě vzájemných právních styků, prohlašují, že se dohodli o těchto okolnostech:

1. K článku 2. Smluvní strany sdělí si navzájem přehled rozdělení soudů uspořádaný podle obvodů sborových soudů prvé stolice.

Přehled ten bude, pokud možno, k objasnění doložen mapou soudních obvodů.

2. K článku 65. Rovněž sdělí si smluvní strany úřady trestního restříku, jež jsou povinny dodávati si zprávy.

3. Smluvní strany sdělí si navzájem seznam pohraničních míst a úřadů, jež na hranicích republiky Československé a království Srbů, Chorvatů a Slovinců přicházejí v úvahu pro předávání a přejímání zločinců.

Na doklad toho podepsali zmocněnci tento dodatkový protokol, jenž má stejnou platnost jako smlouva sama.

Sepsáno v Bělehradě, dne sedmnáctého března roku tisíc devět set dvacátého třetího ve dvojím vyhotovení.

Dr. EMIL SPIRA m. p.

Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.

Dr. JANKO BABNIK m. p.

 

ČESKOSLOVAČKA REPUBLIKA i Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca, želeći da regulišu uzajemne pravne odnošaje u gradjanskim, spornim i nespornim delima, uzajamno izvršenje eksekucionih titula kao i pravne odnose u kaznenim stvarima, sporazumile su se o tome, da će toga radi sklopiti ugovor.

U tom cilju imenovali su svoje punomoćnike:

Predsednik Českoslovačke Republike:

gospodina Dra EMILA SPIRU,

náčelnika Ministerstva pravde u Pragu,

a

Njegovo Veličanstvo Kralj Srba, Hrvata i Slovenaca

gospodina

Dra DRAGOLJUBA ARANDJELOVIČA,

profesora pravnog fakulteta beogradskog univerziteta,

i

gospodina Dra JANKA BABNIKA,

predsednika višeg zemaljskog suda u Ljubljani,

koji su se po izmeni punomoćija, nadjenih u dobroj i propisanoj formi, saglasili ovako:

PRVA GLAVA.

Opšte odredbe.

Član 1.

Podjednako postupanje.

Ugovorne strane obvezuju se uzajamno dopustiti državljanima druge strane na svojoj teritoriji slobodan pristup sudovima pod istim uslovima kao i vlastitim državljanima i da im u ovom pogledu neće nametnuti nikakvih ograničenja, kojima ne podleže vlastiti državljami.

U opšte propise o jeziku, koji vrede u oblastima ugovornih strana, ovim se ugovorom ni u koliko ne dira.

DRUGA GLAVA.

I. Davanje sudske pomoci.

Član 2.

Neposredan saobraćaj.

Obe ugovorne strane ukazivaće po molbi jedna drugoj pravnu pomoć u gradjanskim i trgovačkim stvarima i u poslovima vansporne sudbenosti, računajući tu i tutorske i starateljske stvari,i to u neposrednom saobraćaju sudova i starateljskih vlasti.

U oblasti Českoslovačke Republike nadležne su za prijem zamolbenih pismena za dostavljanje i za pravnu pomoć sve sudske vlasti a za njihovo pošiljanje samo predsedništva kolegialnih sudova prvoga stepena, u tutorskim i starateljskim stvarima i tutorska (siročadska) vlast drugoga stepena. U oblasti Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca nadležne su kako za prijem zamolbenih pismena tako i za njihovo neposredne pošiljanje sve sudske vlasti.

Ako umoljena vlast nije nadležna, onda će ona poslati po službenoj dužnosti zamolbeno pismeno nadležnoj vlasti svoje države i izvestiti o tome jednovremeno moleću vlast.

Odgovor na zamolbeno pismeno poslaće se u svakom slučaju neposredno molećoj vlasti.

Član 3.

Jezik zamolbenih pismena.

Molbe za dostavljanje i za pravnu pomoć sastaviće se na državnom jeziku moleće strane. Njihovo overavanje nije potrebno, ali one će biti snabdevene službenim pečatom moleće vlasti.

Ovim molbama i njenim prilozima priključiće se dalje prevodi na državnom jeziku umoljene strane, koji će biti sastavljeni ili overeni od strane zakletog tumača moleće strane i biti snabdeveni njegovim potpisom i službenim pečatom, odnosno biti službeno izradjeni. Za ove prevode nije potrebno dalje overanje.

Ali zamoljena vlast može, na molbu moleće vlasti i na njen teret, sama pribaviti prevod.

Član 4.

Sadržina zamolbenih pismena.

U zamolbenom pismenu treba označiti. predmet molbe i po potrebi stvar u kratko opisati, a stranke obeležiti po imenu zanimanju i mestu stalnoga prebivališta odnosno sedišta ili boravka. U molbi za dostavljanje označiće se i adresa primaoca i vrstva pismene predstavke, koja se ima dostaviti.

Član 5.

Vrsta svršavanja.

Molbe za dostavljanje i pravnu pomoć rešavaće se po zakonima umoljene države.

Ipak, po predlogu moleće vlasti, moći će se rešavati i u naročitoj formi, ako to nije protivno zakonima umoljene države.

Isprave i druga pismena, kojim se rešava zamolbeno pismeno, neće biti snabdeveni prevodom na jezik moleće strane.

II. Dostavljanje.

Član 6.

Ako pismeno treba dostaviti u formi, koja je propisana zakonodavstvom umoljene strane za preduzimanje sličnih dostavljanja, onda, će se ono sastaviti na državnom jeziku umoljene strane ili snabdeti prevodom na ovom jeziku. (Član 3.)

Inače može se umoljena vlast na to ograničiti, da dostavljanje preduzme predajom pismena primaoca, ako ovaj hoće da pismeno primi.

Član 7.

Preduzimanje dostavljanja može biti obdijeno, ako država, na čijoj oblasti treba da se preduzme, drži de će time biti ugrožena njena suverena prava ili njena bezbednost.

Umoljena država obavestiće bez odlaganja moleću vlast da je dostavljanje odbijeno i saopštiti joj razloge, zbog kojih je to učinjeno.

Član 8.

Dostavljanje treba dokazati ili potvrdom primaoca, koju treba snabdeti datumom i overiti, ili izjavom umoljene vlasti o tome, da je ono, kako i kada izvršeno.

Ako je pismeno, koje se imalo dostaviti, poslato u dva primerka, onda će se ova potvrda o prijemu ili izjava napisati na jednom od ovih primeraka ili njemu priložiti.

Član 9.

Svaka od ugovornih strana može u oblasti druge strane dostavljati pismena i neposredno poštom, a svojim sopstvenim državljanima i preko svojih diplomatskih ili konsularnih zastupnika, ali pri tom ne sme prinudna sredstva niti primenjivati niti njima pretiti.

III. Postupanje sa molbama za pravnu pomoć.

Član 10.

Nadležna vlast primeniće pri rešavanju zamolbenog pismena ista prinudna sredstva kao i pri izvršenju molaba od strane vlasti svoje sopstvene države ili molaba, koje je toga radi podnela jedna od učestvujućih stranaka.

Moleća vlast biće, ako to želi, o tome izveštena kada će i gde će umoljena mera biti izvršena, da bi učestvujući interesenti mogli biti prisutni.

Član 11.

Izvršenje molaba može se odbiti, ako zamoljena mera u umoljenoj državi ne dolazi u zadatke sudske nadležnosti, ili ako ova država misli, da će ta mera ugroziti njena suverena prava njenu bezbednost.

Član 12.

Troškovi pravne pomoći.

Neće se zahtevati nikakve pristojbe niti naknade ma kakvih izdata za izvršenje dostave i za svršavanje molaba za prawnu pomoć. Izuzetak čine pristojbe, koje je umoljena država isplatila svedocima i veštacima, kao i izdaci, koji su prouzrokovani usled molbe da se upotrebi neka naročita forma postupanja.

Umoljena vlast ne sme odbiti pravnu pomoć s toga razloga što moleća vlast nije položila odmereni predujam za izdatke, koji se prema prvoj alineji ovoga člana moraju naknaditi, osim ako se za iste službene radnje i od sopstvenih državljana može tražiti da polože predujam.

Poštarinu snosi vlast koja šalje.

TREČA GLAVA.

Oslobodjenje od davanja obezbedjenja i predujma.

Član 13.

Od državljana jedne od ugovornih strana, köji izlaze pred sudove druge ugovorne strane kao tužioci ili intervenienti, neće se tražiti, zbog toga što su stranci ili što u ovozemstvu nemaju prebivališta ili sedišta, nikavo obezbedjenje ili polaganje sudu.

Isto tako neće se od tužioca ili intervenienta tražiti nikakav predujam radi obezbedjenja sudskih troškova.

Član 14.

Ako su sudovi jedne ugovorne države pravnosnažno osudili na plaćanje parničnih troškova tužioca ili intervenienta, koji je u smislu člana 13. ovog ugovora ili prema zakonu, koji vredi u državi gde je tužba predata, oslobodjen od plaćanja obezbedjenia, polaganja sudu ili predujma, onda će takva odluka biti izvršna i u oblasti druge ugovorne države bez prethodnog saslušanja stranaka, ako ona odgovara zahtevima člana 3. i ako je pravnu snagu odluke službeno potvrdila nadležna vlast, koja ju je izdala.

To isto vredi o sudskim odlukama, kojima docnije bude utverdjena visina parničnih troškova.