Vlasti jedne ugovorne strane staviće privremeno u pritvor i bez takve molbe ono lice, koje je po molbi druge ugovorne strane u policijskom listu prvo spomenute ugovorne strane gonjeno zbog kažnjivih dela učinjenih u oblasti one druge strane, a u oblasti ove strane je bilo pronadjeno.
Član 55.
O pritvoru jednoga lina po prethodnom članu, kao i o mestu privora, izvestiće Ministarstvo pravde bez odlaganja Ministarstvo pravde (vrhovnu vojnu sudsko-upravnu vlast) droge ugovorne strane, čije vlasti progone pritvoreno lice.
Ako za osam dana od dana, kad je izveštaj po alineji prvoj bio otposlat, ne stigne saopštenje vrhovne sudsko-opravne vlasti droge strane da će se moliti za izdavanje, pritvoreno lice moći će biti pušteno u slobodu.
Pritvoreno lice moći će biti pušteno takodje u slobodu, ako molba za izdavanje ne stigne za šest nedelja od dana kad je prispelo saopštenje u smislu alineje droge ovog člana.
Član 56.
Ugovorna strana, kojoj je izdato gonjeno lice, izvestiće stranu, koja izdaje, po njenoj molbi, o krajnjem rezultatu kaznenog postupka overenim otpravkom sudske odluke kojom je kazneni postupak završen.
Član 57.
Provoz krivaca.
Po molbi jedne ugovorne strane odobriće druga strana provoz lica, koje molećoj strani izdaje druga koja država.
O provozu shodno se primenjuju odredbe o odobrenju izdavanja.
Provoz će izvršiti organi umoljene s na način i u pravcu, koje oni odrede.
Član 58.
Nesporazumi, koji bi se eventualno pojavili pri izdavanju ili provozu, regulisaće se diplomatskim putem.
PETNAESTA GLAVA.
Pravna pomoć u kaznenima stvarima.
Član 59.
U kaznenim stvarima ukazivaće ugovorne strane jedna drugoj po molbi pravnu pomoć, i to po pravilu u neposrednom saobraćaju izinedju sudskih vlasti moleć i umoljene države. Naročito će dostavljati i pismena, koja se odnose na kazneno postupanje, i vršiće istražne radnje, kao: saslušanje okrivljenih lica, svedoka i veštaka, sudski uvidjaj, pretraživanje i uzapćivanje predmeta, i predavati jedna drugoj akta i predmete, koji se odnose na neko kazneno postupanje.
Medjutim osudjavne presude kao i pozivi radi saslušanja koga lica kao okrivljenog, koje izdaju sodovi jedne strane protiv državljana druge strane, neće se ovim poslednjim dostavjati. Takodj e neće moći državljanin jedne strane po molbi suda druge strane biti saslušan kao okrivljeni.
Član 60.
Kad se može odreći pravna pomoć.
Pravna pomoć u kaznenim stvarima moće se odreći u slučajevima, u kojima po odredbama ovoga ugovora ne postoji dužnost za izdavanje gonjenoga lica.
Član 61.
Pozivanje iz inostranstva.
Svedok ili veštak, koji dobrovoljno po dostavljenom mu pozivu izadje pred vlasti moleće države, ne sme tamo, ma čiji državljanin bio, biti gonjen ni zbog ranije izvršeme kažnjive radnje niti biti pritvoren iz koga ranije postalog pravnog osnova. Ali on gubi ovu povlasticu, ako sopstvenom krivicom ne napusti za 48 sati oblast moleće države, čim njegovo prisustvo kod suda nije više potrebno.
U molbi za dostavljanje poziva označiće se suma, koja će mu se dati kao naknada za troškove puta i bavljenja. Pozvanom licu daće se po njegovoj molbi predujam za pokriće putnih troškova i bavljenja u oblasti moleće strane.
Ako se pozvano lice nalazi u pritvoru u oblasti umoljene države, onda može vrhovna sudsko-upravna vlast biti zainoljena da ga privremeno izda uz obavezu da će što pre biti natrag poslato.
Takva molba može se odbiti samo usled važnih razloga, naročito ako se pritvoreni protivi izdavanju.
Član 62.
Izdavanje dokaznih predmeta.
Vlasti obe ugovorne strane predavoče po molbi jedna drugoj uzajamno predmete, do kojih je okrivljeni došao kažnjivom radnjom, a koji služe za provodjenje dokazivanja i to i onda, ako podleže uzapćivanju ili konfiskovanju.
Ako takvi predmeti budu zahtevani s obzirom na izdavanje ili provoz krivca, onda će oni po mogućnosti biti predani jednovremena sa njegovim izdavanjem ili provozom.
Obaveza izdavanja dokaznih predmeta ne presataje u slučaju kad odobreno izdavanje ne bi se moglo izv esti usled smrti okrivljenoga ili usled njegovog begstva, a odnosi se i na dokazne predmete, koji su u državi, koja je dala odobrenje za izdavanje, bili sakriveni ili deponovani, a koji se tek docnije budu našli.
Vlast, koja takve predmete predaje, može ih za izvesno vreme zadržati, ako sa potrebni radi sopstvenog kaznenog postupanja.
Prava trećih lica na ovim predmetima ostaji u snazi.
Strana, koja izdaje dokazne predmete, može sebi zadržati pravo, da joj se ovi predmeti što pre vrate. U ovom slušaju, kao i onda kad na predmetima postoje prava trećih lica, narediće se njihov besplatni povraćaj bez odlat ganja čim više u molećoj državi nisu potrebn za kazneno postupanje.
Član 63.
Jezik molbe za pravnu pomoć.
Molba za pravnu pomoć sastaviće se na državnom jeziku moleće države i biti snabdevena pečatom moleče vlasti.
O prevodu molbenoga pismena i njegovih priloga vrede propisi člana trećeg.
Nesporazumi, koji bi se eventualno pojavili u davanj u pravne pomoći, raspraviće se diplomatskim putem.
ŠESTNAESTA GLAVA.
Saopštavanje osuda i izvoda iz kaznenih registara.
Član 64.
Obe strane saopštavaće jedna drugoj prepise kaznenih karata ili izvode pravnosnažnih osudjavnih kaznenih presuda, u koliko se oni odnose na državljane druge ugovorne strane, a po o tome važećim propisima unose se u kazneni registar.
Isto tako saopštavaće one jedna drugoj dalje odluke, koje se odnose na takve presude, a unose se u kazneni registar.
Ove prepise i izvode slaće uvek uzajamno svaka tri ineseca Ministarstva pravde obe ugovorne strane jedno drugom.
Član 65.
Vlasti ugovornih strana, kojima je povereno vodjenje kaznenog registra, davaće vlastima druge strane na neposrednu molbu obaveštenja iz kaznenog registra o pojedinom slučaju.
SEDAMNAESTA GLAVA.
Troškovi pravne pomoći u kaznenim stvarima.
Član 66.
Troškovi prouzrokovani molbom za izdavanje ili drugom pravnom pomoću u kazne nim ustvarima snosi strana, na čijoj su oblasti oni postali.
Moleća država naknadiće samo izdatke, koji su postali usled molbe za mišljenje veštaka i fakulteta visokih škola, kao i za pozivanje lica, koja se nalaze u pritvoru u oblasti umoljene države, itroškove provoza gonjenoga lica.
OSAMNAESTA GLAVA.
O ratifikaciji i otkazu ugovora.
Član 67.
Ovaj ugovor je sastavljen na državnom jeziku obeju ugovarajućih strana i njegov tekst na oba jezika je autentičan.
On će se ratifikovati i ratifikacije će se izmeniti što pre u Pragu.
Na snagu će stupiti mesec dana posle izmeneratifikacija i ostaće u snazi još za šest meseci od dana kad bude otkazan od jedne ugovarajuće strane.
U potvrdu toga potpisali su ovaj ugovor punomoćnici obeju strana i stavili svoje pečate.
Sastavljeno u dva primerka u Beogradu sedamnaestog marta hiljadu devet stotina dvadeset treće godine.
Dr. EMIL SPIRA m. p.
Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.
Dr. JANKO BABNIK m. p.r
Naknadni protokol
u dopunu ugovora izmedju Českoslovačke Republike i Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca o uredjenju uzajamnih pravnih oduošaja.
Punomoćnici Českoslovačke Republike i Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca,
potpisavši ugovor o uredjenju uzajanmih pravnih odnošaja, izjavljuju, da su se saglasili na sledeče:
1. K članu 2. Ugovorne strane saopštiće jedna drugoj pregled sudova prvog stepena po oblastima.
Tome pregledu biće po mogućnosti, u cilju objašnjenja, priložena karta sudskih oblasti.
2. K članu 65. Isto ako saopštiće ugovorne strane jedna drugoj vlasti kaznenog registra, koje su dužne da daju izveštaje.
3. Ugovorne strane saopšticć jedna drugoj spisak pograničnih mesta i vlasti, koje na granici Českoslovačke Republike i Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca dolaze u obzir za predavanje i primanje zločinaca.
U potvrdu prednj eg punomoćnici su pot-pisali ovaj naknadni protokol, koji irna istu snagu kao i sam ugovor.
Napisano u dva primerka u Beogradu sedamnaestog marta hiljadu devet stotina dvadeset treće godine.
Dr. EMIL SPIRA m. p.
Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.
Dr. JANKO BABNIK m. p.
Důvodová zpráva.
Právní styky naše s úřady království SHS postrádaly dosud až na některé otázky podřízenější povahy jiné úpravy než oné, jež vyplývala ze skutečně přijaté praxe. Dík této praxi poskytovaly soudy obou států vzájemným příslušníkům osvobození od skládání žalobní jistoty, udělováno bylo právo chudých a povolován byl výslech svědků a znalců v mezích obvyklých v mezinárodním právu, v poslední době pak vydávány byly navzájem movité pozůstalosti po příslušnících druhého státu.
Československá justiční správa se přesvědčila již v prvém roce naší samostatnosti, že tato úprava právních vztahů se státem nám do té míry politicky i hospodářsky blízkým, jako je království SHS, nemůže postačiti. Již tehdy učiněn byl se strany československé vlády vládě království SHS přesný návrh na uzavření prozatímní dohody o právním postavení vzájemných příslušníků na území druhého státu, o projednání movitých pozůstalostí a o výkonu exekučních titulů a dodána k němu podrobná osnova. Přes to, že vláda Československé republiky neomeškala nižádné příležitosti, aby věc urychlila, trvalo jednání nad očekávání dlouho. Posléze předložil československý zahraniční ministr dr. Beneš, za pobytu jugoslavského ministerského předsedy Pašiče v Mariánských Lázních, tomuto osobně nástin návrhu smlouvy definitivní, upravující naše vzájemné právní styky. Stále vzrůstající početnost našich styků soudních a rozmach obapolných vztahů hospodářských svedly konečně na jaře tohoto roku delegace obou států ke společnému ústnímu jednání, jehož úspěšným výsledkem byla smlouva uzavřená v Bělehradě dne l7. března t. r.
Československou republiku zastupoval při tomto jednání odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Emil Spira a království SHS universitní profesor dr. Dragoljub Arandjelovič s předsedou vrchního zemského soudu dr. Janko Babnikem.
Smlouva tato vedle otázky právního postavení obapolných příslušníků před soudy upravuje, pokud jde o věci občanské, veškeru právní pomoc, osvobození od aktorické jistoty, právo chudých, projednání pozůstalostí po vzájemných příslušnících, poručenství a opatrovnictví, ověřování a průvodní moc listin, prohlášení za mrtva, udílení vzájemných informací a osvědčování o právních předpisech spory o manželský původ dítěte, nálezy ve věcech manželských a řízení konkursní. Zvláště důležitou je úprava vzájemné vykonatelnosti exekučních titulů. Tato přispěje značnou měrou k oživení našich styků hospodářských a ke zvýšení vzájemné důvěry nezbytné pro naše vztahy obchodní.
Pokud jde o styky trestně-právní, upravuje smlouva vzájemné vydání provinilců, průvoz zločinců vydaných třetím státem, jakož i ostatní právní pomoc ve věcech trestních.
Jak vidno z těchto údajů, předčí smlouva československo-jugoslovanská svojí obsáhlostí veškeré dohody, které stát náš co do úpravy vzájemných styků právních dosud s jinými státy uzavřel.
Co se týče vůdčích zásad, uplatněných v jednotlivých ustanoveních smlouvy, budiž tu uvedeno:
Právní pomoc ve věcech občanských a soudnictví nesporného (čl. 2.-12.) poskytována bude ve přímém styku soudů a poručenských úřadů, tudíž s vyloučením obtížné cesty diplomatické. Dožádání o doručení a o právní pomoc sepsána budou jazykem státním a bude jim připojen překlad ve státním jazyku strany dožádané. Ve státním jazyku dožádané strany nutno sepsati toliko spis, který má býti doručen ve formě předepsané zákonodárstvím jejím, ale i tu lze sepsati jej vlastním státním jazykem, je-li opatřen překladem do jazyka strany dožádané. Vyřízení dožádání sepsáno bude ve státním jazyku strany vyřizující bez připojení překladu.
Dožádání se strany československé zasílána budou prostřednictvím presidií sborových soudů první stolice, ve věcech poručenských a opatrovnických též poručenskými (sirotčími) úřady druhé stolice, převzíti však budou je moci veškeré československé soudy bezprostředně. Na straně jugoslávské jsou jak ku zasílání tak i ku jich převzetí příslušny všechny soudy (čl. 2.).
Důležitým je ustanovení čl. 14., dle něhož rozhodnutí, kterým osoba osvobozená od placení jistoty nebo složení k soudu byla odsouzena k náhradě útrat sporu, bude bez předchozího slyšení stran vykonatelno též na území strany druhé.
Právo chudých, již dříve ve vzájemném poměru de facto poskytované, je nyní podrobně upraveno co do předpokladů a formalit (čl. 15.-17.).
Čl. 18.-27. (hlava pátá) upravují otázku projednání pozůstalostí po obapolných příslušnících. Přesně vymezeny jsou jednak povinnosti úřadů každé ze smluvních stran vzhledem ku zjištění a zabezpečení movitého majetku po příslušnících druhé strany smluvní, který bude vydán úřadům vlasti zůstavitelovy, jakož i oprávnění čelící k zabezpečení nároků dědiců, odkazovníků a věřitelů, kteří jsou příslušníky státu, kde movitá pozůstalost je. Vyhláška ediktální lhůty vztahující se k těmto opatřením uveřejněna bude na rozdíl od dosavadní praxe v obou státech.
Čl. 23. upravuje fakultativní zůstavení projednání pozůstalosti movité soudu státu, kde tato pozůstalost je.
Čl. 25. a 26. mají na zřeteli žádoucí smluvní úpravu finanční o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí. Než k této dohodě dojde, vybere smluvní strana, která movitou pozůstalost druhé straně vydá, veškeré poplatky a veřejné dávky, které dle jejích zákonů na ní váznou.
Projednání nemovitých pozůstalostí a rozhodnutí o sporech jich se týkajících zůstanou dle uznaných dosud zásad práva mezinárodního i nadále vyhrazena soudům státu, v němž pozůstalost nemovitá leží (čl. 27.).
Tím, že před soudy ve druhém státě smluvním odpadne potřeba dalšího ověření listin vydaných od tuzemských veřejných úřadů a opačně; značně bude usnadněno uplatňování právních nároků na území druhé strany smluvní (čl. 29.).
Veřejným listinám, jakož i obchodním knihám pořízeným na území jedné smluvní strany přiznává bude v téže míře průvodní moc, jakou požívají před soudy vlastního státu, s tím omezením, že nesmí se tak díti v míře větší, než připouští právo státu, kde se řízení soudní koná (čl. 30.).
Pravoplatné prohlášení osoby za mrtvou se strany úřadů vlasti, kam tato v době, kdy stala se nezvěstnou, příslušela, platno bude též na území strany druhé (čl. 31.). To platí též o nálezech ohledně platnosti manželství, o rozluce a rozvodu, jež vydati budou příslušny i nadále úřady onoho státu, jehož příslušníky jsou manželé v době podání žaloby nebo žádosti, po případě, jsou-li manželé v této době různého státního občanství, úřady onoho státu, kam naposled společně příslušeli.
Odchylkou od dosavadní praxe, dle níž spory o manželský původ dítěte náležely před úřady onoho ze smluvních států, jehož státním příslušníkem dítě jest - na stanovisku tomto stojí posléze ještě smlouva československopolská z 20. července 1922 - náležeti budou spory takové v poměru ke státu SHS před úřady oné smluvní strany, jejímž příslušníkem je osoba, proti níž žaloba čelí (čl. 33.). Je to rozhodný pokrok, ježto ustanvení často se vyskytující, že rozhodnou je příslušnost dítěte, přehlíží, že právě tato příslušnost dítěte je nejista, pokud manželský původ jeho není zjištěn. Mluví ostatně pro tuto novotu též důvody processuální, zejména usnadnění řízení průvodního.
Co se týče konkursního řízení, převzata byla do smlouvy celkem ustanovení bývalé smlouvy rakousko-srbské z 30. března 1911, č. 16 ř. zák.
Všeobecně vítána bude zajisté dohoda o vzájemné vykonatelnosti exekučních titulů ve věcech občanských. Naše obchodnictvo a průmysl náš těžce nesly, že rozsudky vynesené našimi civilními soudy proti jugoslávským dlužníkům dosud nebyly v království SHS vykonatelny. Bylo-li to na újmu obapolným hospodářským stykům, musil tím na druhé straně také nezbytně trpěti úvěr, jehož jugoslavští obchodníci u nás požívali. Dík dohodě uzavřené neutěšený tento zjev záhy pomine.
Celkem bude exekuční výkon navzájem povolován v dosahu, jenž byl stanoven býv. smlouvou rakousko-srbskou z 30. března 1911, č. 10 ř. zák. Kdežto však dle této smlouvy podati bylo žádost cestou diplomatickou, bude nyní podána žádost o povolení exekuce u soudu, kde exekuční titul vznikl, a kde jde o exekuční tituly vzniklé v řízení před soudy obecními, rozhodci nebo rozhodčími soudy, u příslušného soudu první stolice, v jehož obvodu vznikly. Soud o povolení dožádaný odstoupí žádost, zachovávaje při tom formality předepsané čl. 39., příslušnému soudu druhého státu. Straně je však zůstaveno, aby podala žádost o povolení a výkon exekuce přímo u tohoto soudu. Vykonatelny budou rozsudky, platební rozkazy a jiná jim na roveň postavená rozhodnutí civilních soudů, soudní smíry, jakož i rozsudky rozhodčích soudů a rozhodců o majetkoprávních nárocích za obvyklých kautel, stanovených také pro rozsudky vlastních soudů. Dožádaný stát, povoluje a vykonávaje exekuci, bude se ovšem říditi vlastními zákonnými předpisy (čl. 40.).
Nové je v řízení delibačním stanovení třicetidenní lhůty ode dne, kdy spisy dožádaného soudu došly. Slyšení druhé sporné strany bude fakultativně přípustno toliko v případě uvedeném pod č. 3. čl. 4L1., t. j. o okolnostech týkajících se řádného obeslání žalované strany k řízení, v němž exekuční titul vznikl, jakož i platného doručení rozsudku a k návrhu strany povinné v případě, že byl vydán rozsudek pro zmeškání, za účelem zjištění, nebylo-li jí nějakou nepravidelností znemožněno, aby se řízení zúčastnila nebo aby se dala řádně zastoupiti.
Pouštěti se do věcného přezkoumání exekučního titulu soud dožádaný není oprávněn.
K zajištění nároku z exekučního titulu povoleno bude ihned prozatímní opatření proti straně povinné. Bude lze zrušiti je jen dáním jistoty pro úplné uspokojení vymáhající strany (čl. 42.).
Dohoda o vydání a průvozu provinilců obsažena je v hlavě 14. (čl. 43.-58.). Byť i dohody extradiční zpravidla nevybočovaly z běžných zásad mezinárodního trestního práva, působí tu obtíže řešení otázky, pro které trestné činy zejména vydání provinilců nastane v poměru smluvních států. Tu třeba, je přizpůsobiti dohodu co nejbedlivěji jednak zákonodárství jednak kriminálně-politickým názorům, ale též praktickým potřebám každé z obou stran. A tak bylo v předložené smlouvě upuštěno od všeobecného ustanovení, jež pojato bylo do smlouvy s Německem z 8. května 1922 a do smlouvy československo-polské z 20. července 1922, dle něhož vydání bude v zásadě povoleno pro zločiny a přečiny. Vzhledem ke značnější vzdálenosti obou státních území, jež postrádají také společných hranic, takže vydaný provinilec musí býti provezen ještě třetím státem, nelze popříti, že u jednotlivých trestných činů,, byť i kvalifikovány byly dle zákonů obou smluvních stran jako obecné zločiny nebo častěji ještě jako přečiny, neodpovídalo by požadavkům kriminální politiky, aby pro ně uváděn byl v pohyb celý složitý aparát vydávací, jako je zatímní zatčení, eskorta rozsáhlým územím tří států ve střídavém průvodu různých bezpečnostních stráží a p. Buďtež tu příkladmo uvedeny lichva a přečiny proti předpisům o dobytčím moru. Jelikož jak objektivní tíže spáchaného činu tak subjektivní nebezpečnost a mravní smýšlení pachatelovo dochází výrazu v sazbě trestní, byla oběma stranami jakožto podklad pro vydání vzata výše trestu na svobodě, jímž zákon pachateli hrozí nebo který osobě požadované byl již pro čin její uložen. Tu však dlužno vítati, že požadovaná výše těchto trestů byla oproti bývalé smlouvě rakousko-srbské o vydání provinilců z 30. listopadu 1911, č. 18. ř. zák., snížena z jednoho roku na šest měsíců. Čin, o nějž půjde, musí ovšem býti stíhán zmíněným nejnižším trestem šestiměsíčním dle práva obou smluvních stran, tu však postačí, bude-li tomu tak třeba jen v některé části území obou států. Tím dosaženo bude jednak, že nebude činěno rozdílu mezi příslušníky téhož státu, jednak že v daném případě mezi doklady potřebnými k žádosti o vydání postačí uvésti znění onoho trestního zákona, jemuž dotyčný pachatel je podroben, byť i v jeho vlasti různé zákonné předpisy byly v platnosti.
Za okolností závažných bude arci možno ve všeobecném zájmu kriminální represse a v mezích určených vlastním zákonodárstvím povoliti vydání provinilců i pro člny, pro něž zákony obou stran ukládají trest na svobodě nižší než 6měsíční.
Uvedené vymezení minimální sazby umožnilo smluvním stranám, by na rozdíl od zmíněné již smlouvy srbsko-rakouské z roku 1911 místo nevítaného nám systému specialisujícího, který na dlouze vypočítává všechny jednotlivé trestné činy, pro něž vydání bude povoleno, dohodly se na jednodušším ustanovení generalisujícím.
Případy, kdy vydání povoleno nebude, uvedeny jsou v čl. 46. Odpovídají všeobecně uznaným zásadám mezinárodního práva trestního. Privilegovaného postavení t. zv. deliktů politických a konexních nikterak účastny nebudou trestné útoky proti tělesné bezpečnosti hlavy státu v jedné ze smluvních stran (čl. 46. al. 4.).
Neshody, jež mohly by nastati z toho, že by smluvní strany byly různého názoru co do posuzování otázky, zda v daném případě čin pokládati je za politický čili nic, budou vymezeny ustanovením, že je výhradně věcí státu dožádaného, aby posoudil, má-li čin ráz politický. Totéž platí také co do posouzení a povahy jiných činů, pro něž vydání je vyloučeno, jako o činech trestných výhradně dle vojenských zákonů trestních a dle zákonů o tisku (čl. 46. posl. odst.).
Mezi činy, pro něž vydání je vyloučeno, náležejí též ony delikty, které lze stíhati toliko soukromou obžalobou, a to vzhledem k tomu, že i dle trestních zákonů platných v království SHS. je jich jen málo, ježto i tu jde o činy menšího dosahu, t. j. o cizoložství, lehčí poškození na těle a lehčí přečiny majetkové.
Pro případ konkurence dožádání různých států o vydání téže osoby bylo užito systému již přijatého ve smlouvě s Německem a v preliminární dohodě s Italií, dle něhož v první řadě vydána bude osoba požadovaná státu, jehož je příslušníkem, jinak pak státu, na jehož území spáchala zločin nejtěžší.
Také ve vydávacím styku s královstvím SHS. odpadne prostřednictví zahraničních úřadů a bude žádost o vydání podána nejvyšší justiční správou u ministerstva spravedlnosti druhé strany smluvní.
Přesné lhůty, na něž vázáno je řízení týkající se prozatímního zatčení osoby požadované, zamezí, aby vazba její, pokud čelí ku zajištění vydání, nebyla prodlužována déle, než toho k účelu zajištění je třeba (čl. 54., 55.).
Co do jazyka ve styku vydávacím, bude žádost o vydání a její přílohy v každém případě sepsána jazykem státním, ale opatřena překladem do státního jazyka dožádaného (čl. 51.).
Nastal-li kdy případ sotva pravděpodobný. Že by se během vydávacího nařízení o povolení vydání nebo průvozu ministerstva spravedlnosti obou smluvních států neshodovala co do výkladu smlouvy, bude případ takový urovnán cestou diplomatickou (čl. 58., 63.).
Ustanovení o právní pomoci ve věcech trestních (čl. 59.-63.) kryjí se v podstatě s ujednáními, obsaženými v tom směru ve smlouvě uzavřené námi s Německem a Polskem. Právní pomoc tato bude požadována a poskytována ve přímém, t. j. nikým nesprostředkovaném, styku mezi soudními úřady (čl. 59.).
Bude lze odepříti právní pomoc ve věcech trestních ve případech, kde není povinnosti k vydání osoby stíhané. Plyne z toho opáčně, že i v takových případech bude lze ji požadovati a poskytovati.
Podotýká se, že pan president republiky projevil svůj souhlas s tím, aby byl tento vládní návrh předložen. Národnímu shromáždění.
Po stránce formální projevuje vláda přání, aby návrh byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru ústavně-právnímu a zahraničnímu a v senátě rovněž výboru ústavně-právnímu a zahraničnímu s tím,aby tyto výbory podaly o něm zprávu co možno nejdříve.
V Praze, dne 18. října 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.