Tradicím anglické obchodní politiky odpovídá uzavírání smluv na základě nejvyšších výhod v duchu co nejliberálnějším. Proto kostrou i přítomné smlouvy je rozvedení této zásady v jednotlivých oborech.

Článek I. upravuje v tomto smyslu zacházení s příslušníky, zbožím a loďmi obou smluvních stran, a to ve všech věcech obchodních a plavebních, jak pokud jde o vývoz, dovoz a průvoz, tak i ve všech otázkách celních sazeb a formalit a obchodních úkonů, usazování se, provozování obchodu, živností a povolání, placení daní a zacházení s obchodními cestujícími a jich vzorky.

V odstavci prvém a třetím článku II. zaručují si strany nejvyšší výhody při vybírání cel a poplatků při dovozu a vývozu, jakož i ve příčině zachování neb uvalení nějakého zákazu neb omezení dovozu neb vývozu.

Rovněž tak zaručují si smluvní strany v odstavci druhém článku II. při provádění řízení povolovacího nejvyšší výhody, vylučujíce jakoukoli diskriminaci zboží vytěženého nebo vyrobeného na území té které strany. Československo se zavazuje v odstavci 5. téhož článku, že připustí k dovozu, pokud potrvá tu povolovací řízení, určité roční množství anglického zboží.

Ve smyslu druhého odstavce článku II. je vyhraženo smluvním stranám požadovati za určitých okolností vysvědčení o původu zboží, při čemž strany zavazují se zkoumati možnost dohody, o vydávání takových vysvědčení bez konsulárních poplatků.

Z výhod vzájemně přiznaných předchozími odstavci stanoví se v odstavci šestém článku II. výjimky pokud jde o zákazy, vydané z důvodů zdravotních nebo jakožto opatření na ochranu proti nákazám zvířecím nebo rostlinným nebo z důvodů veřejné bezpečnosti. Tato výjimka týká se rovněž zboží, které požívá na území druhé strany prémie.

Článek III. vyplývá ze zákona o ochraně průmyslu (Safeguarding of Industries Act) z r. 1921, důsledků to poválečných poměrů zejména měnových, který stanoví, že britská vláda bude moci uvaliti na zboží pocházející ze států se znehodnocenou měnou vyšší sazby za určitých předpokladů stanovených zákonem.

Je známo, že britská vláda nepoužila řečeného zákona vůči československému zboží. Smlouva obsahuje v tomto směru cenné garancie pro naše exportní interesy ve Velké Britanii pro budoucnost, neboť dle ustanovení odstavce druhého tohoto článku nemohou býti dumpingová cla uvalena na naše zboží před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byla vláda příslušné části území britské říše zpravila československou vládu o svém úmyslu, takové clo uložiti, při čemž poskytnuto je československé vládě právo zrušiti v takovém případě smlouvu s onou částí britské říše bez ohledu na výpovědní lhůtu. Vzhledem k tomu, že smlouva je uzavřena na pět let, jsou nahoře zmíněné záruky poskytnuté v tomto směru československému průmyslu zajisté velmi cenné.

V článku IV. vzdává se britská vláda výhod, které by přiznalo Československo Rakousku nebo Maďarsku na základě hospodářských ustanovení mírových smluv St. Germainské a Trianonské. Obě smluvní strany vzdávají se pak, jak obvyklo, výhod přiznaných druhou stranou sousednímu cizímu státu k usnadnění malého pohraničního styku.

Článek V. vytyčuje stejné podmínky dovozu a vývozu zboží a dopravy cestujících na lodích druhé smluvní strany, jako se přiznávají lodím domácím nebo lodím státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek VI. první odstavec týká se zdanění příslušníků té které smluvní strany a uplatňuje se jako ve všech našich obchodních smlouvách zásada parity v oboru daňovém. V druhém a třetím odstavci tohoto článku upravuje se právní postavení akciových a jiných společností a sdružení a zaručují se jim tytéž výhody, jaké jsou přiznány společnostem kterékoli cizí země. Ustanoveními těmi není dotčen koncesní náš systém.

Ve čtvrtém odstavci VI. článku vysloven jest shodný úmysl smluvních stran uzavříti co nejdříve samostatnou zvláštní dohodu, aby zabráněno bylo nepříznivému zacházení s obchodní činnosti společností a sdružení jedné strany na území druhé strany ve srovnání se zacházením s domácími společnostmi a sdruženími v obor u daňovém postaveném zásadně na princip paritní.

Článek VII. rozšiřuje zásadu nejvyšších výhod stanovenou v článku I. na obchodní cestující, obchodní zástupce a jich vzorky. Podobně byla otázka tato upravena úmluvou uzavřenou v Londýně dne 31. ledna 1923 mezi Velkou Britanií a Československem a týkající se vzorků obchodních cestujících. Zmíněná úmluva stanoví, že vzorky a vzory přinášené do Anglie nebo Československa československými nebo anglickými obchodními cestujícími, které jinak podléhají clu, budou po splnění určitých podmínek, v úmluvě vytčených, od cla osvobozeny.

Článek VIII. stanoví, že přítomná smlouva neobsahuje nic, co by odporovalo jakékoli obecné mezinárodní úmluvě, k níž některá ze smluvních stran byla přistoupla nebo přistoupí.

Velmi důležitý jest článek IX. a X., jímž se rozšiřuje platnost této smlouvy na Indii neb jiná samosprávná dominia, kolonie, državy nebo protektoráty a kterékoli území, nad nímž přijala Velká Britanie mandát ve jménu Společnosti národů, jakmile britský vyslanec v Praze sdělí československé vládě, že je přáním britské vlády, aby smlouva byla rozšířena na některá z těchto území. Tím otvírají se nové možnosti do celého britského imperia.

Pokud se arci v některém z jmenovaných území přiznává československému zboží zacházení stejně výhodné jako zboží pocházejícímu z kterékoli cizí země, Československo je povinno ihned přiznati tomuto území úplně a bezpodmínečně nejvyšší výhody.

Článek XI. stanoví platnost smlouvy na pět let ode dne účinnosti ihned po ratifikaci a prodlužuje se pak automaticky s dvanáctiměsíční výpovědní lhůtou.

Pokud se týká jiných částí britské říše, na niž by byla platnost této smlouvy ve smyslu článku IX. a X. rozšířena, má každá smluvní strana právo, kdykoli odděleně ji rozvázati ve dvanáctiměsíční výpovědní lhůtě.

V povolovacím řízení žádá Anglie záruky, aby se jí dostalo výhod stejných nebo analogických jako jiným státům, což jest zaručeno poskytnutím dovozních kontingentů cestou administrativní.

Jak důležitým jest uzavření obchodní smlouvy s Anglií pro rozvoj hospodářských styků mezi Československem a britskou říší, osvětlí těchto několik statistických dat o vzájemném obchodě:

V ročních procentech celkového vývozu činil náš vývoz do Anglie v uvedených létech 1920 až 1922 postupně 2,95, 7,70 a 7,45 %.

V ostatním poukazuje vláda přímo k ustanovením smlouvy.

Dle vzájemně si vyměněných not dne 14. července 1923 dohodli se p. ministr zahr. věcí Dr. Beneš a lord Curzon Kedleston, majíce na zřeteli rozvoj obchodních styků obou zemí, že smlouva tato má býti uvedena v prozatímní platnost v obou zemích dnem 1. září 1923.

Po stránce formální vláda projevuje přání, aby tato předloha byla předložena nejdříve poslanecké sněmovně a v ní výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti obchodu a živností a po schválení jejím poslaneckou sněmovnou senátu a v něm výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému.

V Praze dne 30. srpna 1923.

Předseda vlády:
Ant. Švehla, v. r.

Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš, v. r.

Ministr obchodu:
L. Novák, v. r.