(2) Osoby, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, jsou povinny dříve, než započnou v tuzemsku prováděti dodávky nebo výkony, ohlásiti svou činnost tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost hodlají provozovati. Provádějí-li dodávky nebo výkony v obvodu dalších finančních úřadů I. stolice, jsou povinny také těmto úřadům ohlásiti započetí své činnosti.

§ 15.

(1) Daň se vyměřuje zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel přijal v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené.

(2) Při dodávkách a výkonech osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, se vyměřuje a platí daň z měsíčního souhrnu úplat nebo ze souhrnu úplat i za kratší dobu, netrvala-li jejich činnost po celý měsíc.

(3) Při dovozu se vyměřuje a platí daň v každém jednotlivém případě zvláště.

§ 16.

(1) Finanční orgány jsou oprávněny vstupovati v pracovních hodinách k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž vedení, formu a obsah ustanoví nařízení, a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných obchodních zápisů a listin. Podnikatel jest povinen veškeré tyto doklady po 5 let uschovávati a finančním orgánům nebo úřadům je kdykoliv předložiti k nahlédnutí. Tato lhůta se počítá od konce kalendářního roku, v kterém se daň stala splatnou.

(2) Za provozovnu se pokládá také pouhý tuzemský sklad zásob, z něhož se v tuzemsku dodávky splňují, nehledíc na to, náleží-li sklad ten osobám tuzemským či cizím.

(3) Podnikatelé nebo jejich zástupci jsou také povinni finančním orgánům podávati všechna vysvětlení, jichž jest potřebí k vyměření daně a k provedení tohoto zákona. K témuž cíli jsou finanční orgány oprávněny vyslýchati zaměstnance podnikatelovy. Činnost revisního odboru ministerstva financí se vztahuje v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daní podle tohoto zákona.

(5) Podnikatelé, kteří vedou obchodní knihy, jsou povinni při úplatách, přijatých od nabyvatele pokladnou, vydati v každém případě řádný účet, přesahuje-li přijatá úplata 1000 Kč.

§ 17.

(1) Poplatník jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu I. stolice za minulý rok daňové přiznání, obsahující souhrn úplat přijatých v daňovém období, jakož i hodnotu vlastní spotřeby (§ 1, odst. 5.). V přiznání musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí. Uplatňované srážkové položky jest poplatník povinen prokázati. Způsob tohoto průkazu jakož i formu a obsah přiznání ustanoví nařízení.

(2) Zruší-li se podnik v daňovém období, podá se přiznání do 4 neděl po jeho zrušení. Úplaty později přijaté se přihlásí do 4 neděl po zaplacení.

(3) Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně v celku a nepodal-li dřívější majitel přiznání, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také za dobu do odevzdání podniku.

(4) Osoby, uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny podati daňové přiznání do 3 dnů po skončení činnosti tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost právě provozovaly. Trvá-li jejich činnost v obvodu téhož úřadu déle než jeden měsíc, jsou povinny podávati daňové přiznání do 3 dnů po uplynutí každého měsíce.

(5) Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy, nutno-li, na zvláštní záruku.

(6) Nepodá-li poplatník přiznání daňové nejpozději do 14ti dnů po uplynutí lhůty podle odst. 1. až 5., zvýší se mu celková daň o 5 %.

(7) Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, přiznával ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne; prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení daně povolen, že dodávka (výkon), na niž vydal účet, byla zrušena, takže nedošlo k jejímu provedení, není povinen z ceny, za tuto dodávku (výkon) účtované, daň platiti. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede knihy podle kupeckých zásad a obchoduje ve velkém. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určuje nařízení.

(8) Dovážejí-li se z ciziny předměty, z nichž se při dovozu vybírá daň (§§ 1 a 19, odst. 8.), jest poplatník zpravidla povinen příslušnému celnímu úřadu udati úplatu nebo cenu dováženého předmětu a výlohy dopravní do místa celního odbavení, ať jde o vyclívání podle písemného nebo ústního celního prohlášení či o vyclívání podle úředního nálezu. Úplatu nebo cenu nemusí udati v těch případech, kdy se daň při dovozu vybírá pevnou sazbou (§ 10, odst. 3.). Poplatník jest povinen úplatu pro kázati účtem, jehož opis jest povinen odevzdati celnímu úřadu a přepočítati ji na tuzemskou měnu v těch případech, kdy jest udána v cizí měně nebo v obchodních mincích (§ 9, odst. 7.). Kde není úplaty, jest poplatník povinen cenu dováženého zboží vhodným způsobem prokázati. Neudal-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu nebo udal-li ji, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest celní, úřad oprávněn dáti cenu dováženého předmětu zjistiti znaleckým odhadem, na jehož následky musí však poplatníka dříve upozorniti. Útraty odhadu platí poplatník vždy, jestliže neudal úplatu nebo cenu, jinak jen tehdy, převyšuje-li cena zjištěná odhadem cenu udanou o jednu třetinu. Došlo-li k odhadu proto, že poplatník neudal úplatu nebo cenu, nemůže si na odhad stěžovati. Jinak si může na odhad stěžovati v rekursní lhůtě (§ 21) u celního úřadu; o stížnosti rozhoduje zemský finanční úřad po slyšení dvou znalců jmenovaných ministrem obchodu.

§ 18.

Vrátí-li se úplata, dani podléhající, zcela nebo z části v daňovém období na př. proto, že obchod byl dodatečně zrušen nebo povolena sleva, může tato částka v daňovém přiznání býti odpočtena. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v pozdějším daňovém období. Poplatník musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.

§ 19.

(1) Nepodá-li poplatník přiznání ve lhůtě zákonem stanovené nebo prodloužené, vyzve jej finanční úřad I. stolice, aby přiznání v přiměřené, nejméně 14tidenní lhůtě podal, jinak že bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek, které má úřad po ruce.

(2) Podá-li poplatník přiznání, má-li však finanční úřad přiznání to z jakýchkoliv důvodů za nesprávné nebo neúplné, jest povinen tyto důvody jemu oznámiti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 14tidenní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti poplatník upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyzvání v stanovené lhůtě, bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek po ruce jsoucích.

(3) Nevyhoví-li poplatník vůbec nebo nevyhoví-li včas vyzvání uvedenému v odst. 1. nebo v odst. 2., stanoví úřad daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, jež má po ruce. V těchto případech pozbývá poplatník práva, odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.

(4) Rovněž lze stanoviti daňový základ odhadem tehdy, když poplatník podal daňové při- znání včas a podal též včas na úřední vyzvání žádané vysvětlení, avšak finanční úřad podle konaných šetření neuzná vysvětlení to za dostatečné; odhad se musí v tomto případě pohybovati v mezích provedeného vytýkacího řízení.

(5) Stanoví-li se daňový základ odhadem, jest finanční úřad oprávněn předpokládati, že z celoročního daňového základu připadá na každé čtvrtletí 1/4.

(6) Útraty odhadu platí poplatník, neudal-li, ač byl k tomu vyzván, souhrn úplat dani podrobených nebo přesahuje-li souhrn při odhadu vyšetřený částku udanou poplatníkem o více nežli o jednu třetinu.

(7) Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění daňového základu bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, jest finanční úřad oprávněn daňový základ stanoviti dohodou. Tato dohoda se může týkati buď celého podniku nebo jen jeho části (na př. vlastní spotřeby).

(8) Ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo zemědělství vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ustanoviti také jiný způsob, jak zdaniti dodávky, výkony nebo dovoz, bude-li toho žádati prospěch státu nebo poplatnictva. Tento odchylný způsob zdanění (paušalování daně) může se týkati jak dodávek (vlastní spotřeby) a dovozu určitého zboží, tak dodávek (vlastní spotřeby) nebo výkonů, prováděných určitými skupinami podnikatelů. K tomu cíli musí ministr financí vyslechnouti obchodní a živnostenské komory nebo zemědělské rady. Tak na příklad může ustanoviti, že místo daně, která se má platiti při tuzemských dodávkách nebo při dovozu určitého zboží, stanoví se paušál, který jest náhradou za pravidelnou daň z veškerých tuzemských dodávek nebo z dovozu a který jest povinen platiti každý tuzemský výrobce zboží nebo při dovozu, kdo zboží dováží nebo kdo dovážené zboží k vyclení prohlásí nebo příjemce zboží. Vyhláška ta ustanoví, z jakého základu se paušál platí a jakou percentuelní nebo pevnou sazbou, kdo má paušál platiti, kdy, kde a jakým způsobem, které úřady jsou příslušny k vyměření a vymáhání paušalované daně a k rozhodování o daňové povinnosti a stížnostech. Vyhláška ta dále ustanoví, které dodávky nebo výkony jsou paušálem kryty a jakým způsobem se mají zdaniti zásoby zboží, které jsou v době, kdy vyhláška o paušálu nabyla účinnosti, u osob, jež nejsou povinny platiti paušál. Vybírá-li se paušalovaná daň zároveň s některou daní spotřební, může vyhláškou býti ustanoveno, že se paušalovaná daň vybírá a platí zároveň s daní spotřební podle ustanovení, platných pro tuto daň.

§ 20.

(1) Úřad, stanovený nařízením k vyměřování daně, rozhodne o daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz. Daň nutno zapraviti do 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Vyměřovací úřad může k poplatníkově žádosti tuto lhůtu prodloužiti. Nařízení rovněž ustanoví, který úřad a jakým způsobem vyměřuje a vybírá daň při dovozu.

(2) Podnikatelé jsou však povinni zaplatiti ze čtvrtletní tržby (nebo ze čtvrtletního souhrnu účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) a z hodnoty vlastní spotřeby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynutí příslušného čtvrtletí. Tyto splátky mohou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.

(3) Osoby, uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu bez úředního vyzvání ve lhůtě, stanovené pro podání přiznání (§ 17, odst. 4.); přeplatek, bude-li jaký, vrátí se podle ustanovení odst. 2.

(4) Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti úroky z prodlení, stanovené pro přímé daně, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí nebo po uplynutí 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Úroky plynou do státní pokladny.

(5) Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách podnikatelů, ustanoví nařízení. Vyměření daně nevylučuje, aby proti poplatníkovi bylo zavedeno trestní řízení podle §u 41 a uloženy mu byly tresty, uvedené v §u 42.

§ 21.

(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční; na taková rozhodnutí lze si stěžovati v zákonné lhůtě až po dodání platebního rozkazu.

(2) Stížnosti proti platebnímu rozkazu a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, nutno podati do 30 dnů a, směřují-li proti pořádkové pokutě, do 15ti dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. O stížnostech rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad, jako jediná odvolací stolice. Byla-li stížnost podána u příslušného úřadu po uplynutí zákonné lhůty, odmítne ji tento úřad s ponecháním dalšího práva odvolacího.

(3) Odvolací stolici příslušejí při rozhodování o stížnostech táž práva jako první stolici, může tudíž také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň i zvýšiti.

(4) Stížnost nemá odkládacího účinku s výjimkou, uvedenou v §u 42, odst. 10.

(5) V případech hodných zřetele může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

(6) Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky jen pro toho poplatníka, kterému byl výměr doručen, nebo pro jeho dědice.

(7) Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati údaje o úřadu, u kterého, a lhůtu, v které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve dnem po dodání výměru, obsahujícího tyto údaje.

(8) Lhůta počíná běžeti dnem po dodání výměru, nařízení nebo rozhodnutí.

(9) Při počítání lhůty se nečítají dny poštovní dopravy, byl-li příslušný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).

(10) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek podle gregoriánského kalendáře nebo na všeobecný národní svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

(11) Zažádá-li poplatník u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o oznámení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne dodání příslušného vyřízení a běží pak dále.

(12) Uplatňuje-li poplatník v stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li tyto námitky za správné, do plniti řízení, než předloží stížnost zemskému finančnímu úřadu.

(13) Vrátí-li se zaplacená daň na stížnost zcela nebo z části, buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byl poplatník o odpisu zpraven, nahrazeny z vrácené částky úroky, stanovené pro přímé daně.

§ 22.

(1) Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl do ciziny v nezměněném stavu předmět, z jehož dodávky jeho přímý dodavatel nebo z jehož dovozu on sám při dovozu státu odvedl daň, má nárok, aby se mu vrátila částka ve výši daně, kterou jeho dodavatel nebo on sám státu odvedl. Za nezměněný stav se nepokládá, použil-li tuzemský podnikatel (vývozce) předmětu k zpracování na jiný předmět nebo jako součástky k zhotovení jiného předmětu nebo upotřebil-li předmětu v tuzemsku.

(2) V případech, kde se daň vybírá podle §u 19, odst. 8. paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.

(3) Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu. Podrobnější podmínky vrácení daně, jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, ustanoví nařízení.

(4) Byla-li nevyměřená daň zaplacena omylem, může, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.

§ 23.

(1) Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají jako přímé daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení. Nedoplatky daně, vyměřené celními úřady, se vymáhají jako clo.

(2) Vyměřovací úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:

a) za běžné daňové období:

1. od podniků kočovních nebo podomních;

2. při dražbách;

3. od osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně, a nemajíce zde stálé provozovny, provádějí dodávky nebo výkony;

b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost vystěhováním nebo z jiných důvodů byla ohrožena.

(3) Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním odbavení, tehdy, když daň při celním odbavení nevybral a má z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.

(4) Podrobnosti zajištění daně ustanoví nařízení.

§ 24.

Na daň přepychovou vztahují se všechna ustanovení o dani z obratu, pokud se v hlavě druhé nestanoví výslovně odchylky anebo pokud nejsou ustanovení hlavy první v rozporu s ustanoveními hlavy druhé.

§ 25.

(1) Za přepychové předměty nebo výkony se pokládají ty předměty a výkony, které jsou zavedeny ve zvláštním seznamu přepychových předmětů a výkonů, který bude vydán nařízením (§ 26, odst. 1.).

(2) Dani přepychové jsou podrobeny:

1. Dovoz všech přepychových předmětů, tudíž i těch, které se podle seznamu zdaňují u výrobce nebo v drobném prodeji, nehledíc na úplatnost a na to, kdo předmět dováží, mimo případy, kdy jde o dovoz osvobozený od přepychové daně podle §u 27;

2. dodávky výrobců (počítajíc v to vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje u výrobce;

3. dodávky v drobném prodeji (počítajíc v to vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje v drobném prodeji;

4. dodávky z dražeb;

5. dodávky nepodnikatelů. Za dodávky nepodnikatelů se pokládají též takové dodávky podnikatelů, které nenáležejí v jejich obor (příležitostné dodávky);

6. výkony v případech uvedených v seznamu.

Vlastní spotřeba podléhá přepychové dani i tehdy, jde-li o výdělečné upotřebení. Při do- dávkách, uvedených pod č. 4. a 5., nehledí se na to, byla-li z předmětu dodávky před tím už zaplacena přepychová daň u výrobce, při dovozu nebo v drobném prodeji. Vývoz a průvoz dani nepodléhají za podmínek stanovených nařízením.

(3) Výrobcem podle tohoto zákona je, kdo sám zhotoví nebo zhotoviti dá předměty, které se podle seznamu pokládají za přepychové a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Za výrobce se také pokládá, kdo předměty, ztrativší svou přepychovou povahu na svůj účet upraví nebo upraviti dá tak, že jsou zase způsobilé k používání (§ 26, odst. 3.) a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Podnikatel, který pro výrobce surovin,polotovar nebo hotový předmět zpracovává nebo upravuje na přepychový předmět, platí z úplaty za svůj výkon toliko daň z obratu. U domáckého průmyslu se pokládá za výrobce podnikatel, který u osob, uvedených v §u 4, č. 16, výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku zcizuje. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministr financí po dohodě s ministrem obchodu.

(4) Drobným prodejem se rozumí přímá dodávka spotřebiteli. Za spotřebitele se pokládá každý nabyvatel, který nepodá průkazu žádaného v §u 28, č. 4.

(5 Nebyla-li při dodávce nebo při dovozu zaplacena plná přepychová daň z důvodů §u 28, č. 4., jest podnikatel při další dodávce téhož předmětu povinen odvésti z přijaté úplaty plnou přepychovou daň, není-li také při této další dodávce splněna podmínka pro snížení daně podle zákonného ustanovení shora zmíněného.

§ 26.

(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala seznam přepychových předmětů a výkonů (§ 25, odst. 1.), měnila tento seznam jak co do předmětů a výkonů přepychových tak co do způsobu zdanění a podle toho tento seznam upravila. K tomu cíli vyslechne obchodní a živnostenské komory, státní živnostenskou radu nebo zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministrem financí. Takové nařízení budiž předloženo do 14ti dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.

(2) Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti cenu předmětu nebo výkonu bez daně přepychové. Při otázce, jsou-li ceny pro přepychovou povahu předmětů rozhodné překročeny, rozhoduje cena smluvená a, není-li takové, cena obecná podle §u 9 tohoto zákona. Při předmětech dodaných společně, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

(3) Přepychovou povahu ztrácejí předměty, jestliže pro opotřebení, značné poškození nebo jinou podstatnou vadu nelze jich bez náležité úpravy používati k tomu účelu, jemuž předměty ty podle svého původního určení mají sloužiti.

§ 27.

1.Dodávky, uvedené v §u 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1.), dodávky nepodnikatelů (§ 4, č. 11), a mimo dodávky pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17.). Dodávky pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle §u 28, č. 3.;

2. dovoz přepychových předmětů pro osoby exterritoriální, uvedené v § 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., jsou-li dovážené předměty určeny k jejich přímé potřebě nebo spotřebě;

3. dovoz přepychových svršků přistěhovaleckých, jestliže přistěhovalec předmětů v cizině již užíval, slouží-li předměty ty jeho vlastní potřebě, jsou-li jeho poměrům přiměřeny a jeví-li stopy stálého užívání. Výbavy a dary svatební, osobní automobily a jiná přepychová vozidla, jízdecké a závodní koně se nepokládají za svršky přistěhovalecké;

4. dovoz přepychových svršků cestujícího obecenstva, jsou-li věci ty určeny jen k vlastnímu používání cestujícího a co do jakosti a množství přiměřeny jeho potřebě, stavu a poměrům;

5. dovoz přepychových dědických svršků upotřebených;

6. dovoz přepychových předmětů soudního řízení civilního nebo trestního (corpora delicti);

7. dovoz přepychových rakví s mrtvolami a popelnic s popelem spálených mrtvol i s věcmi, jež jsou určeny k výzdobě těchto rakví a popelnic;

8. dovoz vráceného přepychového zboží za podmínek, za nichž jest zproštěn cla;

9. dovoz do celních výluk;

10. nařízením může býti osvobozen od daně přepychové dovoz přepychových předmětů tehdy, když dovoz těchto předmětů jest podle celních ustanovení dočasně osvobozen od cla;

11. dodávky používaných přepychových předmětů, směňují-li se tyto předměty za nové přepychové předměty téhož druhu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení.

§ 28.

Snížené, toliko 2%ní, dani přepychové jsou podrobeny:

1. dovoz a dodávky předmětů, uvedených v seznamu přepychových předmětů, kterých podle jejich povahy nelze užíti jinak než k vědeckým, vyučovacím, bohoslužebným, léčebným, technickým nebo výdělečným účelům;

2. dovoz a dodávky původních děl a kopií takových děl, zhotovených umělci-malíři, dále dovoz a dodávky plastických děl, zhotovených umělci k účelům veřejným;

3. dovoz a dodávky přepychových předmětů pro stát nebo státní podniky, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo pro osoby, jež přepy-chových předmětů nabyly ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených nařízením. Nedovážejí-li se tyto předměty přímo, nýbrž prostřednictvím tuzemského podnikatele, nutno za podmínek stanovených nařízením při celním odbavení rovněž zaplatiti 2%ní sníženou přepychovou daň, kdežto další dodávka zprostředkovatelova (tuzemského podnikatele) jest podle §u 4, č. 17., daně z obratu prosta;

4. dovoz a dodávky přepychových předmětů zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, hned při celním odbavení nebo nabyvatel dříve, než nabude předmětu, že se v tuzemsku oprávněně po živnostensku nebo obchodnicku zabývá dalším zcizováním předmětů tohoto druhu v nezměněném stavu. V takových případech musí, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, celnímu úřadu hned při celním odbavení a při tuzemských dodávkách nabyvatel dodavateli dříve, než nabude předmětu, předložiti kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah ustanoví nařízení. Při tuzemských dodávkách jest mimo to nabyvatel povinen odevzdati dodavateli o každé jednotlivé dodávce podepsané kolku prosté osvědčení, v němž jest uvedeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou dovoleny úlevy od požadování těchto průkazních listin, ustanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn těchto předmětů pro něho nabývati. Jakým způsobem se tyto obchodní případy zapíší do daňových záznamů, ustanoví nařízení. Poplatník jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se svrchu uvedené průkazy mohly přezkoumati, a předložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.