III. Subjekty daňové.

§ 29.

Přepychovou daň platiti jsou povinni:

1. Při dovozu, kdo předmět dováží nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem;

2. výrobce při dodávkách předmětů, které se zdaňují u výrobce;

3. dodavatel při dodávkách předmětů, které se zdaňují v drobném prodeji;

4. při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň;

5. dodavatel při dodávkách nepodnikatelů. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest kromě případu uvedeného v §u 31, odst. 2., poslední věta, povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti;

6. u přepychových výkonů, kdo výkon provádí.

IV. Sazba daňová.

§ 30.

(1) Daň přepychová z drobného prodeje přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů, při dodávkách z dražeb a z dodávek nepodnikatelů činí 10 % úplaty nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Kde se tato daň vybírá u výrobce nebo při dovozu, činí 12 % úplaty nebo ceny. Snížená daň přepychová (§ 28) činí 2 % úplaty nebo ceny.

(2) Výlohy za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá předmět dodávky, jestliže obal podle obchodních zvyklostí se pokládá s dodaným předmětem za jednotný celek; je-li okolnost tato pochybná, rozhoduje o ní zemský finanční úřad po slyšení znalce. Jinak podléhají výlohy za obal jen dani z obratu.

(3) Ustanovení §u 10, odst. 3., platí pro dovoz přepychových předmětů obdobně.

(4) Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben dani z obratu. Předměty, zdaňované při dovozu nebo u výrobce, při jejichž dovozu byla při celním odbavení nebo při jejichž dodávce byla u výrobce zaplacena daň přepychová, podléhají při všech dalších dodávkách jen dani z obratu s výjimkou stanovenou pro dodávky nepodnikatelů a dodávky z dražeb (§ 25).

V. Ustanovení o vybírání daně.

§ 31.

Zvláštní ustanovení pro dodávky a výkony nepodnikatelů.

(1) Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.

(2) Daň se platí při dodávkách a výkonech nepodnikatelů způsobem uvedeným v §u 13, jehož všechna ustanovení platí obdobně i na tyto dodávky a výkony. Z příležitostných dodávek podnikatelů, které podle §u 25, odst. 2., č. 5., se pokládají za dodávky nepodnikatelů, jsou podnikatelé povinni platiti daň týmž způsobem jako z ostatních svých dodávek; ustanovení §§ 33 až 36 platí obdobně i pro tyto dodávky.

§ 32.

Ohlášení podniků, obchodujících přepychovými předměty nebo provádějících přepychové výkony.

(1) Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v §u 14, nebo není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy přepychových předmětů, s nimiž obchoduje nebo které vyrábí.

(2) Rozšíří-li se podnik dodatečně na další přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.

(3) Podobně musí podnikatel ve lhůtě stanovené nařízením oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.

(4) Ustanovení toto platí obdobně i pro podniky, které provádějí přepychové výkony (§ 25, odst. 2., č. 6.).

§ 33.

Daňová období. Splátky.

(1) Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony se vyměřuje podnikatelům podle ročních souhrnů. Ustanovení §u 15, odst. 2., platí obdobně i pro daň přepychovou.

(2) Ustanovení §u 20 se vztahují také na daň přepychovou.

§ 34.

Daňová kontrola.

(1) Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí přepychové předměty, zdaňované v drobném prodeji, anebo s těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vést zvláštní záznamy, jichž formu a obsah ustanoví nařízení.

(2) Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest povinen vésti takové záznamy toliko výrobce.

(3) Vésti takové záznamy jsou povinni též podnikatelé, provádějící výkony zmíněné v §u 25, odst. 2., č. 6.

§ 35.

Přiznání daňové.

O dodávkách a výkonech, podrobených přepychové dani, jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k dani z obratu.

§ 36.

Určení daňového základu odhadem.

Odhadem (§ 19) se určuje daňový základ i při dani přepychové vždy za celý kalendářní rok; byl-li podnik mezi rokem zastaven, koná se odhad za dobu skutečného trvání činnosti podniku.

VI. Vrácení přepychové daně. Dovoz přepychových předmětů.

§ 37.

Vrácení přepychové daně při vývozu a daně zaplacené omylem.

Ustanovení §u 22 platí obdobně i na daň přepychovou.

§ 38.

Vrácení přepychové daně v jiných případech.

(1) Podnikateli, který nabyl přepychového předmětu proto, aby jej dále zpracoval na jiný přepychový předmět, vrátí se na žádost částka ve výši rozdílu mezi 12% ní (10% ) přepychovou daní a sníženou 2%ní přepychovou daní, prokáže-li, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem nebo, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného v drobném prodeji, a prokáže-li dále, že jeho dodavatel nebo on sám (§ 29, č. 5.) z dodávky zmíněného předmětu odvedl státu 12%ní (10%ní) přepychovou daň; nenabyl-li podnikatel přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem, vrátí se mu na žádost částka ve výši 6% nákupní ceny (bez daně).

(2) Stát, státní podniky, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo kdo nabyl přepychového předmětu ve veřejném zájmu, mají nárok, aby se jim vrátila částka ve výši 6% nákupní ceny tehdy, když předmětu zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu nenabyli ani sami přímo od výrobce nebo přímo dovozem, ani dovozem prostřednictvím tuzemského podnikatele podle §u 28, č. 3. Pojem veřejného zájmu ustanoví nařízení.

(3) Žádost za vrácení daně podle odst. 1 a 2 nutno podati nejpozději do jednoho roku po nabytí předmětu; podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.

(4) Prokáže-li podnikatel, že předmět, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, byl živelní nebo jinou neodvratnou pohromou bez jeho viny zničen nebo tou měrou poškozen, že přepychovou daň nelze při další dodávce přesunouti, může mu finanční úřad I. stolice na žádost povoliti úplné nebo částečně vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel předmětu dovozem přímo nebo od výrobce přímo, může mu finanční úřad I. stolice povoliti vrácení části zaplacené daně za podmínek stanovených nařízením.

§ 39.

Dovoz přepychových předmětů.

(1) Pro dovoz přepychových předmětů platí obdobně ustanovení o dani z obratu.

(2) Zcizí-li tuzemský podnikatel v tuzemsku přepychový předmět, dá-li jej však zaslati přímo z ciziny tuzemskému nabyvateli, jest nabyvatel povinen při celním odbavení zaplatiti přepychovou daň, není-li od ní osvobozen podle §u 27, kdežto tuzemský podnikatel jest povinen z dodávky odvésti daň z obratu.

HLAVA III.

Ustanovení společná a závěrečná.

§ 40.

Povinnost k mlčelivosti.

Státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu působily při vyměřování daně, jsou povinny o zařízeních a, poměrech podniku, o kterých se při vykonávání svého úřadu dověděly, zachovávati přísnou mlčelivost a nepodnikati nic, čím by se mohlo podnikatelské tajemství prozraditi. Poruší-li tuto svou povinnost, dopouštějí se přestupku, za který uloží soud, není-li tu těžší trestní čin, trest na penězích do 10.000 Kč nebo vězení (uzamčení) do tří měsíců. Stíhání trestní koná se jen na soukromou žalobu podnikatelovu. Pokus tohoto přestupku není trestný.

§ 41.

Přestupky daňové.

(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam.

(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:

a) neučiní povinného oznámení podle §§ 13, 14 a 32, nebo

b) nezaplatí daň při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů (§§ 13 a 31), nebo osob v tuzemsku přechodně meškajících (§ 20).

(3) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odst. l. a 2.

(4) Přestupku zkrácení, zatajení neb ohrožení daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů neb opominutí, uvedených v odst. 1.-3.

(5) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.

§ 42.

Tresty, jejich vymáhání a zajištění.

(1) Na činy a opominutí uvedené v §u 41 stanoví se nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň s úroky z prodlení - trest na penězích a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajena, až do 20tinásobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5tinásobku zkrácené nebo zatajené daně. Do 50tinásobku zkrácené nebo zatajené daně trestá se podnikatel, který daň od nepodnikatele podle §§ 13, odst. 3., a 29, č. 5., vybranou vědomě a úmyslně neodvede.

(2) Nemůže-li býti zkrácená daň přesně zjištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč od 100.000 Kč.

(3) Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem trestu na penězích v tomto případě je daň, o kterou stát přijíti mohl.

(4) Při vyměřování trestu nutno v každém případě přihlížeti k stupni viny a k výši daně zkrácené neb o kterou stát přijíti mohl.

(5) Kde se daň nebo paušalovaná daň podle tohoto zákona vybírá celními úřady nebo zároveň s některou daní spotřební, stíhají a trestají se přestupky daňové podle trestních ustanovení platných pro clo nebo příslušnou daň spotřební a to finančními okresními ředitelstvími, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančními ředitelstvími, s úchylkou, že se výměra trestu řídí ustanoveními tohoto zákona, stanoví-li tresty vyšší, než jaké jsou stanoveny u cla nebo daně spotřební.

(6) Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 41 na útraty pachatelovy.

(7) Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.

(8) V trestním nálezu nebo rozsudku může býti zároveň vyřčen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Je-li peněžitý trest nedobytný jen částečně, vykoná se náhradní trest jen tou výměrou, která poměrně odpovídá nedobytné části. Náhradní trest vězení vykoná na žádost finančního úřadu, který trest uložil, okresní soud v sídle tohoto úřadu.

(9) Tresty na penězích podle tohoto paragrafu uložené plynou do státní pokladny.

(10) Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušná berní správa, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení §u 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností zemský finanční úřad.

(11) Tresty daňové se vymáhají a zajišťují podle ustanovení platných pro osobní daně; v případech uvedených v odstavci 5. platí obdobně ustanovení pro clo nebo příslušnou daň spotřební.

§ 43.

Pořádkové pokuty.

(1) Jedná-li poplatník v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání, může býti, není-li toto jednání neb opominutí trestné podle §u 41, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 5000 Kč. V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10.000 Kč.

(2) Pořádková pokuta může býti uložena bez předchozí pohrůžky též podnikatelům, kteří neodvedou daňových splátek podle §u 20 vůbec anebo je odvedou zřejmě nesprávně; při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné celkové daňové povinnosti poplatníkově podle tohoto zákona.

(3) Stejnou pokutou bude potrestán, kdo, nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře svědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46, odst. 3.).

(4) Pořádkové pokuty se neuloží, jestliže poplatník před dodáním trestního nálezu o pokutě své zanedbání odčiní a své povinnosti učiní zadost.

(5) Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

(6) Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný trestní nález byl dodán; jinak platí pro jich vymáhání a zajištění ustanovení §u 42, odst. 11.

§ 44.

Zánik trestnosti. Upuštění od trestního řízení.

(1) Trestnost podle §u 41 pomíjí:

1. smrtí pachatelovou;

2. udělením milosti;

3. jestliže pachatel odčiní zanedbání dříve, než úřad nebo jeho orgán závadu shledal nebo než mu obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení byly dodány anebo jestliže o svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení, a v obojím případě složí, byla-li daň zkrácena, příslušnou částku u berního úřadu;

4. promlčením.

(2) K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález nebo rozsudek vydán, složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a v zdá se dalších opravných prostředků. Výši upouštěcí částky stanoví finanční úřad I. stolice. Strana může do 8 dnů ode dne, kdy finanční úřad I. stolice stanovil upouštěcí částku, prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby upouštěcí částku stanovil zemský finanční úřad (§ 21, odst. 2.), který však návrhem finančního úřadu I. stolice není vázán.

§ 45.

Promlčení.

(1) Právo státu vyměřiti tyto daně se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí správního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo, nemá-li strana takové povinnosti, od uplynutí správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla.

(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena nebo opominula-li strana buď zcela nebo z části daň zaplatiti, když se daň platí bez úředního předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho správního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti nebo předepsati. Při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů, při nichž daň nebyla zaplacena způsobem naznačeným v §§ 13 a 31, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku, v kterém se finanční úřad dozvěděl o dodávce nebo výkonu. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň předepsati, 30 let od konce správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla, nelze vyměřovací právo vykonati.

(3) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávným vyměřením daně předepsáno méně, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň původně vyměřená splatnou.

(4) Promlčení se přeruší v případech 1. až 3. takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(5) Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň splatnou.

(6) Promlčení splatné daně se přeruší dodáním upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty. Po uplynutí správního roku, v kterém byla dodána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(7) Je-li daň zajištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může zatím zaniknouti promlčením. Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třiceti let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.

(8) Tresty uvedené v §u 42 se promlčí v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích záležejících v opominutí ode dne, kdy opominutí bylo odčiněno.

§ 46.

Součinnost veřejných úřadů, obcí, sdružení podnikatelů a jiných osob.

(1) Všechny veřejné, zejména též obecní úřady a ústavy, dále pak sdružení podnikatelů jsou povinny poskytovati státním úřadům každé pomoci při ukládání a vymáhání daně a provádění dozoru.

(2) Finanční orgány jsou oprávněny od osob zúčastněných na právním jednání, jež zavdalo k vyměření daně podnět, žádati, aby podaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání; žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.

(3) Konečně jest každý povinen v daňových věcech jiných osob vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec. Výpověď svědeckou nebo znaleckou smějí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzné, pak manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry osob k placení daně povinných. Jiné osoby mohou odepříti jsouce tázány, takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena svědkova nebo znalcova povinnost k mlčelivosti, státem uznaná, nebo bylo vyzrazeno podnikatelské tajemství.

(4) Na osoby exterritoriální (§ 7, č. 3.) se ustanovení odst. 2. a 3. nevztahují.

§ 47.

Poměr k zákonům o osobních daních.

Nestanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o osobních daních.

§ 48.

Nepřípustnost samosprávných přirážek.

Daně podle tohoto zákona nemohou býti podrobeny přirážkám samosprávných svazků a sborů.

§ 49.

Účinnost zákona. Přechodná ustanovení.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1924. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1924, nebo o trestní činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 4.) platil; dosavadní ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., o vedení daňových záznamů, o úředních vysvědčeních a osvědčeních, jakož i o daňových přiznáních zůstávají v platnosti do doby, kdy obsah a forma těchto pomůcek budou nově stanoveny. Rovněž zůstává v platnosti seznam přepychových předmětů a ustanovení §u 27 právě uvedeného zákona o přepychových výkonech do doby, než bude vydán nový seznam přepychových předmětů a výkonů.

(2) Ustanovení o zdanění dodávek a výkonů mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolu souvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§ 1, odst. 4.) nabudou platnosti dnem, který určí (pro jednotlivá odvětví výrobní) nařízení.

(3) Všechna osvobození a úlevy, udělené podle §§ 4 a 7 dřívějších zákonných ustanovení, pozbývají dnem 31. prosince 1923 platnosti.

(4) Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., nebo zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.

(5) Při dodávkách a výkonech smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, je dodavatel oprávněn daňové zvýšení zvláště účtovati a cenu o ně zvýšiti. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených dříve, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých předmětů nebo určité výkony nově prohlášeny za přepychové, provedených však až po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti.

(6) Příjemce dodávek nebo výkonů smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, jest oprávněn žádati na svém dodavateli poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon, jde-li o dodávku nebo výkon, na které tento zákon stanoví sazby menší nebo které dani nepodrobuje. Jestliže dodavatel daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených dříve, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých přepychových předmětů nebo určité přepychové výkony prohlášeny za nepřepychové, provedených však až po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti.

(7) Změna úplaty, vzniklá zvýšením nebo snížením daně podle odst. 5. a 6., nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.

(8) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci a mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění seznam přepychových předmětů, na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodeji, podle změněného seznamu zdaňované však u výrobce nebo při dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného seznamu ještě zdaňováno v drobném prodeji; výrobci však musí dnem, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění zmíněný seznam, odvésti z celé své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.

(9) Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatelé v době, kdy předměty toho druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji; jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru a to podle stavu z tohoto dne; výsledek inventury zapíší jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.

(10) Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím, které jsou však zcela nebo převážně zhotoveny z hmot, prohlášených nařízením za přepychové zboží, a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji. Také stran těchto předmětů jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru, výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odst. 9.

(11) Zákon tento pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1926.

§ 50.

Provádění zákona.

Ministru financí se ukládá, aby tento zákon provedl ve shodě s ministry spravedlnosti, obchodu, vnitra, zemědělství a zásobování lidu.

Tomášek v. r.,
předseda.

Dr. Jan Říha v. r.,
sněm. tajemník.

Bradáč v. r.,
zapisovatel.