Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1801-1801/7.

Ad 1. Správný obraz o hospodaření Státního obilního ústavu v Praze podá teprve konečná účetní rozvaha a závěrečný účet, které po skončení likvidace tohoto ústavu, k němuž již v nejbližší době dojde, povinen jest likvidační výbor podle §u 8 nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 281 Sb. z. a n., předložiti ministerské radě a súčastněným ministerstvům ke konečnému schválení.

V bilanci k 30. červnu 1921 objevuje se sice schodek 7.1/2 miliard, tento schodek jest však toliko bilančním a převyšuje značně pravděpodobný skutečný schodek Státního obilního ústavu, poněvadž cizozemský úvěr za mouku dodanou z Ameriky v roce. 1919 z tak zv. Hoowerovy akce obnášející 44,933.123.16 dolarů, čítán byl v bilanci té podle kursu dolaru ke dni této bilance, t. j. k 30. červnu 1921 (1 dolar za Kč 80,-). Vzal-li by se však za podklad průměrný kurs dolaru, který byl v době dodávky mouky, t. j. asi 1 dolar za Kč 20,-, činil by schodek Státního obilního ústavu při hospodaření s obilím a moukou z

ciziny dovezenými . . . . . . . . . . . . 4.579,964.141,- Kč

s při hospodaření s plodinami

domácí sklizně . . . . . . . . . . . . . . . . . 64,068,170,- Kč

tudíž úhrnem , . . . . . . . . . . . . . . . .4.644,032.311,- Kč

Kolik bude činiti schodek skutečný, nelze dnes ještě přesně říci, ježto proúčtování jeho není dosud provedeno, stane se tak však již v době nejbližší.

Ad 2 Ztrátu tuto způsobilo, že Státní obilní ústav dodával mlýnské výrobky i brambory za cenu daleko nižší, než byla cena pořizovací, jak již v důvodové zprávě k návrhu opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků jest podrobně uvedeno a propočtem doloženo.

Nejsou tedy páni interpelanti správně informováni, tvrdí-li, že z rozpětí mezi přejímací cenou domácích zemědělských plodin a mezi prodejními (správně přikazovacími) cenami Státního obilního ústavu dal se očekávati značný zisk.

Ad 3. Pokud jde o schodek při hospodaření s plodinami sklizně domácí, byl schodek tento až na částku 64,068.170 Kč vzniklou z hospodaření brambory kryt výnosem moučné dávky, ve výši Kč 670,000.000,-. Schodek z dovozu obilí a mouky z ciziny v obnosu 4.579,954.141,- Kč kryt byl jednak přebytky z rozpočtového hospodářství a přebytky z exportu cukru, jednak úvěry domácími (moučnou půjčkou) a úvěry zahraničními (anglická půjčka), na něž jest ve státním rozpočtu pamatováno.

Ad 4. Likvidace Státního obilního ústavu, jehož účetní obrat v době hospodaření činil měsíčně průměrně 8 miliard, provádí se od 21. září 1921 a není dosud skončena a to, nehledíc ani k početnosti a spletitosti jednotlivých případů obchodního spojení, zvláště proto, že strany, s nimiž byl ústav v obchodním spojení, přicházely stále s dalšími požadavky, takže bylo za účelem umožnění urychleného skončení i této likvidace nutno vydati zákon ze dne 8. června 1923, č. 121 Sb. z. a n., o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby. Vyhláškou vlády ze dne 14. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., použito bylo tohoto zákona též na Státní obilní ústav v Praze, při němž zahájeno bylo dotyčné řízení vyhláškou súčastněných ministerstev ze dne 20. června 1923 uveřejněnou v Úředním listě republiky Československé dne 21. června 1923, č. 138. Tímto zákonem resp. vyhláškami stanoveny byly pro zmíněné řízení při Státním obilním ústavu určité lhůty, z nichž poslední projde dnem 12. listopadu 1923, takže bude pak možno likvidaci již v nejbližší době skončiti a konečnou účetní rozvahu i závěrečný účet spolu s ročními bilancemi, jak shora uvedeno, ke schválení předložiti.

V Praze, dne 24. října 1923.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Ad 1. Erst die Schlussrechnungsbilanz und Schlussrechnung, welche der Liquidierungsausschuss nach Beendigung der Liquidierung der Anstalt, wozu es bereits in der kürzesten Zeit kommen wird, gemäss § 8 der Verordnung vom 25. August 1921, S, d. G. u. V., No. 281 dem Ministerrate und den beteiligten Ministerien zur endgiltigen Genehmigung vorzulegen verpflichtet ist, wird ein richtiges Bild über die Gebahrung der Staatsgetreideanstalt in Prag geben.

In der Bilanz auf den 30. Juni 1921 zeigt sich zwar ein Abgang von 7.1/2 Milliarden, dieser Abgang ist aber nur ein bilanzmässiger und übersteigt bedeutend den voraussichtlichen fatsächlichen Abgang der Staatsgetreideanstalt, da der ausländische Kredit für das aus Amerika im Jahre 1919 in der sog. Hoowaraktion gelieferte Mohl im Betrage von 44,933.123,16 Dollar in dieser Bilanz nach dem Dollarkurse des Tages dieser Bilanz, d. i. des 30. Juni 1921 (1 Dollar für Kč 80,-), gerechnet wurde. Würde man jedoch den Durch- schnittskurs des Dollars, der zur Zeit der Mehllieferung bestand, d. i. ungefähr 1 Dollar für Kč 20,-, als Grundlage nehmen, so würde der Abgang der Staafsgetreideanstalt bei der Gebahrung mit dem aus dem Auslande eingeführten

Getreide und Mehl . . . . . . . . . . . . . 4.579,964.141,- Kč

und bei der Gebahrung mit

Produkten der heimischen Ernte . . . . 64,068.170,- Kč

also zusammen . . . . . . . . . . . . . . . . 4.644,032,311,- Kč

betragen.

Wieviel der tatsächliche Abgang betragen wird, lässt sich heute noch nicht genau sagen, da seine Dnrchrechnung bisher noch nicht durchgeführt ist, was jedoch, bereits in kürzester Zeif erfohgen wird.

Ad 2. Dieser Abgang wurde dadurch verursacht, dass die Staatsgefreideanstalt Mahlprodukte und Karfoffeln für einen weit niedrigeren Preis geliefert hat, als der Anschaffungspneis war, wie dies bereits im Motivenberichte zu dem Entwurfe der Verfügung des Ständigen Ausschnsses der Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik nach § 54 der Verfassungsurkunde vom 25. August 2920, S. d. G. u. V. Nr. 494 über die Regelung und Deckung der Preise der Mahlprodukte detailliert angeführt und rechnungsmässig belegt ist.

Die Herren Interpellanten sind daher nicht richtig informiert, wenn sie behaupten, dass man aus der Spannung zwischen den Uebernahsnspreisen der inländischen landwirtschaftlichen Produkte und zwischen den Verkaufspreisen (richtig Zuweisungspreisen) der Staatsgetreideanstalt einen ansehnhichen Gewinn erwarten konnte,

Ad 3. Was den Abgang bei der Gebahrung mit den Produkten der inländischen Ernte anbelangt, so wurde dieser Abgang bis auf den durch die Kartoffelbewirtschaftung entstandenen Betrag von 64,068.170.- Kč durch den Ertrag der Mehlabgabe in der Höhe von Kč 670,000.000.- gedeckt. Der aus der Einfuhr von Getreide und Mehl aus dem Auslande resultierende Abgang im Betrage von 4,579,964.141,- Kč wurde einerseits durch die Ueberschüsse der budgetiriässigen Gebahrung und durch die Ueberschüsse aus dem Zuckerexporte, andererseits durch die im Staatsvoranschlage vorgesehenen inländischen Kredite (Mehlanleihe) und ausländischen Kredite (Englandanleihe) gedeckt,

Ad 4. Die Liquidierung der Staatsgetreideanstalt, deren rechnungsmässiger Umsatz zur Zeit dieser Gebahrung monatlich durchschnittlich 8 Milliarden betrug, wird seit dem 21. September 1921 durchgeführt und ist bisher nicht beeridet und zwar, ganz abgesehen von der grossen Anzahl und Kompliziertheit der einzelnen Fälle der Handelsverbindungen insbesondere aus dem Grunde, weil die Parteien, mit denen die Anstalt in Geschäftsverbindung. gestanden war, immer wieder mit weiteren Forderungen kamen, so dass zwecks Ermöglichung einer beschleunigten Beendigung auch dieser Liquidierung die Herausgabe des Gesetzes vom 8. Juni 1923, S. d. G. u. V. Nr. 121, betreffend die Geltendmachung von Ansprüchen gegen Zentralen, Kommissionen, Anstalten, beziehungsweise ihre Zweigstellen (Exposituren) und andere Kollektivgebilde, die bei der staatlichen Bewirtschaftung von Vebrauchsgegenständen mitgewirkt haben, notwendig war. Mit Regierungskundmachung vom 14. Juni 1923, S. d. G. u. V. Nr. 122, wurde dieses Gesetz auch auf die Staatsgetreideanstalt in Prag angewendet, wobei das betreffende Verfahren durch die im Amtsblatte der Čechoslovakischen Republik vom 21. Juni 1923, Nr. 138, veröffentlichte Kundmachung der beteihigten Ministerien vom 20. Juni 1923 eingeleitet wurde. Durch dieses Gesetz, resp. durch die Kunmachungen wurden für das erwähnte Verfahren bei der Staatsgetreideanstalt bestimmte Fristen festgesetzt von denen die letzte am 12. November 1923 abläuft, so dass es sodann möglich sein wird, die Liquidierung bereits in kürzester Zeit zu beendigen und die Schlussrechnungsbilanz sowie die Schlussrechnung samt den Jahresbilanzen, wie oben erwähnt, zur Genehmigung vorzulegen.

Prag, am 24. Oktober 1923.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk l801/1.

Pokud bylo v jednotlivých ministerstvech zjištěno, vyskytly se od té doby, co rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 5. X. 1921 č. 12285 resp. ze dne 14. února 1923, č. 2606 a 2607 o jazykovém právu cizinců vešly ve známost, toliko ještě v ministerstvu obchodu dva případy, že byla podání cizozemských firem odmítnuta z důvodu toho, že jazykových práv menšinových podle §u 2 jaz. zák. jsou účastni pouze českoslovenští státní občané. Tyto dva případy nedávají zajisté práva mluviti o anarchii, ale není ani důvodné vytýkati protizákonnou oposici proti judikatuře nejvyššího správního soudu, uváží-li se, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu neznamenají autentický výklad zákona a nejsou všeobecně závaznou normou a že ani nejvyšší správní soud sám není svými dřívějšími nálezy vázán, jsa oprávněn od nich se odchýliti, dojde-li k jinému přesvědčení.

Zda a v jakém počtu udály se u nižších instancí podobné případy, nebylo možno zjistiti, ale dlužno upozorniti, že mezi případy, na které interpelace myslí, nemohou býti počítány ty, kde podání bylo sice cizozemské straně vráceno>s poukazem na ustanovení jazykového zákona< nebo >jakožto nevyhovující jazykovému zákonu<, kde však podání to nemohlo by bývalo býti přijato ani od tuzemce, poněvadž nebyly dány všechny podmínky §u 2 jaz. zákona.

V Praze, dne 1. prosince 1923.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Soweit in den einzelnen Ministerien sichergestellt wurde, sind seit der Zeit, wo die Entschei- dungen des Obersten Verwaltungsgerichtes vom 5. 10. 1921, Z. 12285, resp. vom 14. Februar 1923, Z 2606 und 2607 betreffend das Sprachenrecht der Ausländer bekannt wurden, nur noch im Handelsministerium zwei Fälle vorgekommen, dass Eingaben ausländischer Firmen aus dem Grunde zurückgewiesen wurden, dass der Minderheitssprachenrechte nach § 2 des Sprachengesetzes nur čechoslovakische Staatsbürger teilhaftig sind. Diese zwei Fälle berechtigen keineswegs von einer Anarchie zu sprechen, ja es ist nicht einmal begründet eine gesetzwidrige Opposition gegen die Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtas zum Vorwurfe zu machen, wenn man in Erwägung zieht, dass die Entscheidungen des Obersten Verwaltungsgerichtes keine authentische Auslegung des Gesetzes bedeuten und keine allgemein bindende Norm sind, und dass selbst das Oberste Verwaltungsgericht durch seine früheren Erkenntnisse nicht gebunden ist, indem es berechtigt ist, von denselben abzuweichen, falls es zu einer anderen Ueberzeugung gelangt.

Ob und in welcher Zahl sich ähnliche Fälle bei den unteren Instanzen ereignet haben, konnte nicht sichergestellt werden, es muss jedoch dar- auf aufmerksam gemacht werden, dass man unter die, in der Interpellation gedachfen Fälle nicht solche zählen kann, wo die Eingabe zwar der ausländischen Partei >unter Hinweis auf die Bestimmungen des Sprachengesetzes< oder >als dem Sprachengesetze nicht entsprechend< zurückgestellt wurde, wo aber diese Eingabe auch von einem Inländer nicht hätte entgegengenommen werden können, weil nicht alle Bedingungen des § 2 des Sprachengesetzes gegeben waren.

Prag, am 1. Dezember 1923.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Tisk 1801/2.

Dovoluji si poukázati na odpověď vlády na shodnou interpelaci senátora dr Mayr-Hartinga

a soudruhů ze dne 21. listopadu 1922 (číslo tisku 1513/1.).

V Praze, dne 10. listopadu 1923.

R. Bechyně v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Ich erlaube mir auf die Antwort der Regierung auf die gleichlautende Interpellation des Sena

tors Dr. Mayr-Harting und Genossen vom 21. November 1922 (Druck 1513/1) hinzuweisen.

Prag, am 10. November 1923.

Rud. Bechyně m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.

Tisk 1801/3.

Vyhláška, jíž vydala dne 26. dubna 1923 ústřední správní komise hlavního města Prahy v zájmu upokojení vzrušené tehdy mysli českých vkladatelů, nabádá k rozvaze, varuje před nezodpovědnými agitátory a má na zřetel i zjištění šiřitelů znepokojujících zvěstí a odevzdání jich do rukou legální spravedlnosti.

V projevu tomto neshledalo státní zastupitelství v Praze, jež vykonává v Praze prohlídku tiskovou, skutkovou povahu nějakého trestního činu a projev proto nezabavilo.