Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1803-1803/13.

Interpelácia

senátora Jozefa Barinka a súdruhov

na ministra vnútra a ministra s plnou mocou pre správu Slovenska o četnickom terore

v Zubáku.

Dňa 28. sept. 1923, pred voľbami do okr. a župného zastupiteľstva, boli rozdávané voličom letáky s pošmesňujúce cirk. výkony cirk. rim. kat., ktoré četnici nechceli videť; oproti tomu dva plakáty slov. ľud. strany majucé nápis: >Chraníš svobodu achlieb, keď hlasuješ na ľudovú stranu<, driapali a porušiac imunitu senátora Jozefa Barinku tým, že v plnej zbroji vrazili do jeho bytu, kde domovú prehliadku, dľa jejich vlastnej vypovede na rozkáz vykonali, voličov slov. ľudovej strany pre vyvesenie tychto plakátov okresný úrad v Púchove stále vyšetruje, tážeme sa pána ministra vňútra a p. ministra pre správu Slovenska:

Či sú v krátkej dobe výhlady, že takýto teror jak so strany četnikov tak i so strany okr. náčelnika prestane? Či je minister vnútra náchylný za porušenie imunity patričných na zodpovednosť vziať?

V Prahe, dňa 11. decembra 1923.

Jozef Barinka,
dr Ján Mudroň, Th. Walló, J. Dúrčanský, inž. Jul. Klimko, dr Koperniczky, J. Ficza, Franke, Hübner, A. Lippert, J. Luksch.

Tisk 1803/1.

Interpellácia

senátora dr Jána Mudroňa a spoločníkov

na pána ministra verejného zdravotnictva

v otázke zakúpenia štátom kúpeľov "Trenčianske Teplice".

Trenčianske Teplice sú najstarľm, svetoznámym kúpeľom na Slovensku a pre svoje prírodné krásy nazvané sú >Perlou Slovenska<, Tieto kúpele patria nateraz vlastnickým právom akciovej spoločnosti so štyri millionovým účastinným kapitálom, 20.000 účastin a 200 čsl. korún.

Ač práve tieto účastiny pred prevratom niesly až 10 % osohu, po prevrate, následkom nedobrého spravovania kúpeľov, nielen že žiadnej dividendy nedonášaly, ale boly aj vyše pät millionovou hypotekárnou pôžičkou obťažené a poneváč aj terazšia správa zle gazduje, mnohí účastinári rozhodli sa svoje účastiny odpredať.

Pán Ottokar Machatý, majiteľ realitnej kancellárie, Praha-Letná u král. Obory č. 159, dostal na odpredaj asi 12.000 účastín akc. spoločnosti Trenč. Teplice. Kúpa týchto účaštín bola tak výhodná, že ju ponukol pre štát u ministerstva verejného zdravotníctva, ktoré túto kúpu tiež za velmi prajnú a pre štát výhodnú uznalo a vyzvalo p. Machatého, aby podal formálny písomný návrh.

Pán Ottokar Machatý predniesol celú túto vec predne pánu štátnemu tajomníkovi min. zdravotníctva a tento poveril s vybavením tejto kúpy pána ministerského radu Moráveka. Vybavenie tejto záležitosti vyžadovalo rychlosť a mlčanlivosť. Záležitosť táto tak ďaleko pokročila, že už bola z minister. zdravotníctva a verejnej práce vyslatá i komissia na preskúmanie pánom Machatým podatého návrhu, na miestnosti tváry.

Velké bolo teda prekvapenie pána Machatého, keď mu p. minist. rada Morávek zdelil, že štát na jeho návrh kúpy viac nereflektuje. Ako príčinu tohoto odstúpenia udal, že bol u neho pán Kohm, predseda správnej rady akc. spoločnosti a že sa hlásil ako splnomocnený zástupca českých účastinárov a bol oproti tomu, aby štát otázne účastiny zakúpil, lebo pozdejšie že ich lavnejšie zakúpi.

Po tomto žiadal p. Machatý, aby mu jeho dopodrobna vypracovaný rentabilitný plán, šacovná

listina a druhé písomnosti boly prinavrátené. A tu vyšlo na javo, že sa tieto jeho aktá v ministerstve verejného zdravotníctva ztratily! Už pred tým ale verejne sa písalo v časopisoch, že štát kupuje kúpele Trenč. Teplice. Táto tajnosť bola teda iste z minist. zdravotníctva na verejnosť vynesená.

Po tejto smutnej zkúsenosti stopoval pán Machatý, že kto je to ten pán Kohm, ktorého p. minist. rada Morávek dobrým priateľom ministerstva pomenoval a dozvedel sa o ňom nasledovné. Pán Kohm je Izraelit, je správcom akc. spoločnosti Tr. Teplice i predsedou jej výkonného výboru a hneď po prevrate, keď bol ešte zakázáný vývoz cenných papierov z Maďarska, prepašoval z Pešti do Prahy 5500 účastin tejto akc. spoločnosti, ktoré tam kúpil po 200 čsl. korún a tu ich popredal po 1200 čsl. korún a tak docielil vyše pät millionov zárobku.

Dľa majiteľa realitnej kancellárie Ottokára Machatý náš štát mohol bez toho, žeby bol mal len haliera výdavku, zakúpiť asi 12.000 účastin, ktoré sú nateraz v cudzích, republiko neprajných rukách a ktorých kúpnu cenu bol by zaplatil odpredajom jednej reality v Trenč. Tepliciach!!!

Poneváč je dľa udania p. Ottokára Machatý náš štát činnosťou p. min. rady Moráveka o pár millionov poškodený a mymo toho prekazené je, žeby >Perla Slovenska< kúpele Tr. Teplice prešly výhodne do majetku nášho štátu, zpytujeme sa pána ministra verejného zdravotníctva:

1. Či vôbec má nejakú známosť o tejto pre štátvelmi významnej kúpnopredajnej záležitosti?

2. Či je náklonný pravý stav tejto záležitosti dať vyšetriť a o výsledku Senátu zprávu podať?

V Prahe, dňa 13. prosinca 1923.

Dr Ján Mudroň,
Barinka, J. Dúrčanský, Th. Walló, Fahrner, Jesse, Jelinek, inž. Klimko, Luksch, Vetter-Lilie, dr Mayr-Harting, Dráb.

 

Tisk 1803/2.

Překlad.

Interpelace

senátorů Anny Perthenové, Reyzla a soudruhů

na pana ministra sociální péče

stran poskytování a výplaty podpor v nezaměstnanosti v okresech děčínském,

benešovském, česko-kamenickém a česka-lipském.

Podle §u 1 zákona o podpoře nezaměstnaných přísluší nárok na podporu v nezaměstnanosti všem osobám, které jsou poukázány na mzdu nebo služební požitky a které jsou zaměstnány v některém podniku, jenž podléhá nemocenskému pojištění. Dle znění samého mají nárok na podporu v nezaměstnanosti také pomocnice v domácnosti, řemeslničtí pomocníci a všechny osoby, zaměstnané v některém podniku, jenž podléhá nemocenskému pojištění. Ustanovení §u 1 zákona doznává omezení prováděcím nařízením ministerstva sociální péče ze dne 19. září 1921, podle kteréhož dělníci jen příležitostně pracující, samostatní živnostníci a osoby, jež nepodléhaly pojistné povinnosti, nemají nároku na podporu v nezaměstnanosti. V okresech benešovském, česko-kamenickém, českolipském a děčínském však dělníci, kteří byli zaměstnáni v malých podnicích a propuštěni z práce pro nedostatek zaměstnání, nedostávají žádné státní podpory v nezaměstnanosti a jsou tudíž vydáni v šanc největší nouzi. Ve jmenovaných okresech obnáší počet osob, nezákonitě z podpor vyloučených přibližně tři tisíce. Dopravní dělníci, dělníci na labských překladištích a dělníci ve skladištích dostávají sice podporu v nezaměstnanosti, ale nejvýše jen po dobu 6 neděl; následkem úplného téměř zastavení labské dopravy a následkem zmenšení podpory dělníkům, kteří jinak při tom jsou zaměstnáni, vydáni jsou tito dělníci největší bídě. S vrchu citovaný zákon ze dne 12. VIII. 1921 ustanovuje, aby politický úřad rozhodl o žádosti za přiznání podpory v nezaměstnanosti na základě předložených dokladů. Dle §u 6 vyměří tento úřad podporu a poukáže ji ve lhůtě nejdéle 14 dnů k výplatě. Podporu poukazuje povolující úřad zásadně předem na dobu jednoho týdne po uplynutí 7 dnů po uplatnění nároku na podporu v nezaměstnanosti. Jak však ve skutečnosti provádějí některé okresní správy politické tato jasná nesporná ustanovení? Nezaměstnaní v okresech benešovském, děčínském, českokamenickém a českolipském musí často 6 až 8 neděl čekati, než okresní správa politická uzná nutným vydati rozhodnutí. Přizná-li se v rozhodnutí žadateli podpora, nevyměří se od sedmého dne počínaje, nýbrž ve většině případů teprve od 28. resp. od 35. dne počínaje, takže nezaměstnaný, jenž musel již bráti zálohy nebo si po celé týdny v obchodech s potravinami vypůjčovati, připraven jest o několik týdnů tak toužebně očekávané a nutné podpory. Ve jmenovaných okresech vyplácí se podpora pouze pozadu a nikoli, jak zákon stanoví, předem.

Dalším utrpením jest přihláška a výplata podpory.

Dle opatření ministerstva sociální péče musí se nezaměstnaní okresu děčínského, i když bydlí 2-3 hodiny cesty daleko od Děčína, jako na příklad z obcí Libouchce, Tisé, Raizy a Rosendorfu dostavovati k výplatě osobně. Výplata děje se výhradně u berního úřadu v Děčíně a vždy ve 14 dnech pozadu. Nezaměstnaní, kteří již jsou v práci a mají ještě požadovati nějaký zbytek, musí se dle rozkazu berního úřadu v Děčíně dostaviti osobně. Zmocnění, jež dle §u 9 zákona obdržely některé obce aby totiž vykonávaly výplatu podpor, bylo přes naléhavou jeho nutnost z neznámých důvodů zrušeno. K jakým nesnesitelným zjevům to vede, dokazují následující případy. Dělníku, jenž bydlí v Tisé, přikázána byla práce v podniku jeho bydliště, následkem čehož obdržel konečný poukaz, znějící na 8 Kč 50 h. Jak již zmíněno, vyplácí berní úřad v Děčíně pouze každých 14 dní pozadu. Poněvadž tedy každý nezaměstnaný se musí dostaviti osobně, musel si tento dělník vzíti na jeden den volno ľztráta výdělku 24 Kč) a mimo to vydati 7 Kč za jízdu po dráze, aby mohl u berního úřadu.v Děčíně osobně vyzvednouti částku 8 Kč 50 h. V jiném případě byla jisté dělnici v Tisé přidělena práce: obdržela konečný poukaz na 18 K. Táž musela si rovněž vzíti na jeden den volno (ušlý výdělek 14 K 50 h), jízda po dráze 7 K. Když dělnice chtěla u berního úřadu v Děčíně vyzvednouti zbytek, bylo jí sděleno, že se poukaz ztratil. Dělnice se na to odebrala do úřadovny pro péči o nezaměstnané, která se nalézá v Podmoklech, a tam jí prokázali, že berní úřad platební poukaz převzal; dělnice došla tedy ještě jednou k bernímu úřadu v Děčíně a tam jí bylo sděleno, aby zase přišla k příští výplatě. Dělnice měla, aby mohla vyzvednouti částku 18 K, již 21 K 50 h výloh, a to bez jakéhokoli výsledku, ježto musela jíti domů s nepořízenou. Nová dovolená na jeden den stojí zase 21 K 50 h, takže za 18 K podpory vydala 43 K, zlost a námahu v to ani nečítajíc.

Takovéto případy nejsou žádnou zvláštností, nýbrž dějí se po tuctech. Bezohlednost v různých okresech se jevící vybízí k nejostřejší kritice.

V okresu děčínském čítáme asi 6.1/2 tisíce nezaměstnaných, z těch dostává podporu 1900, ostatních 4600 jest vydáno největší nouzi a nevylíčitelné bídě, poněvadž se mezi těmito nezaměstnanými nalézají nejen osoby svobodné, nýbrž také na sta otců rodin, kteří již poslední trochu majetku, jako šaty, prádlo, peřiny atd. museli prodati vetešníkovi.

V severních Čechách pracovalo několik tisíc nezaměstnaných jako drvoštěpové při kácení lesů zničených mniškou. Poněvadž tyto práce spějí ku konci, bylo jich několik set propuštěno. Když žádali o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti, zamítla jich okresní správa politická 90% s odůvodněním, že konaná práce není žádnou prací průmyslovou. Také tito lidé jsou nyní vydání největší nouzi.

Vzhledem ke všem těmto, pro dělnictvo nesnesitelným poměrům, které by při trochu dobré vůle bylo lze lehko upraviti, vzhledem k bídě, nastávající zimou ještě zvětšené, táží se podepsaní:

Jest pan ministr sociální péče ochoten učiniti přiměřené opatření, aby se jednak všem nezaměstnaným dělníkům a dělnicím v okresech děčínském, benešovském, česko-kamenickém a česko-lipském dostalo podpory v nezaměstnanosti, a pečovati zároveň o takovou úpravu výplaty podpor v nezaměstnanosti, která pro dotyčné osoby jest spojena s pokud možno nejmenšími výlohami a námahou?

V Praze, dne 13. prosince 1923.

Anna Perthenová, Reyzl,
J. Polach, Aug. Hecker, dr Heller, A. Jarolim, W. Lorenz, dr Wiechowski, A. Friedrich, Hladik, Stark, D. Löw.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Anna Perthen, Reyzl und Genossen

an den Herrn Minister für soziale Fürsorge

betreffend die Gewährung und Auszahlung der Arbeitslosenunterstützung in den Bezirken Tetschen, Bensen, Böhmisch-Kamnitz und Böhmisch-Leipa.

Gemäss § 1 des Gesefzes betreffend die Unterstützung Beschäftigungsloser, steht allen jenen Personen, die auf Lohn- oder Dienstbezüge angewiesen-und in einem der Krankenversicherung unterliegenden Betriebe beschäftigt sind, der Anspruch auf Arbeitslosenunterstützung zu. Nach dem Wortlaut selbst haben auf Arbaitslosenunterstützung auch Anspruch Hausgehihfinnen, Handwerksgehilfen und alle in einem krankenversicherungspflichtigen Betriebe Beschäftigten. Eine Einschränkung erfährt die Bestimmung des § 1 des Gesetzes durch die Durchführungsverordnung des Ministeriums für soziale Fürsorge vom 19. IX. 1921, nach welcher Gelegenheitsarbeiter, selbständige Gewerbetreibende und Personen, die nicht versicherungspflichtig waren, vom Bezuge der Arbeitshosenunterstützung ausgeschlossen sind. In den Bezirken Bensen, Böhm. Kamnitz, Böhm. Leipa und Tetschen erhalten jedoch Arbeiter, die in Kleinbetrieben beschäftigt waren und wegen Mangels an Beschäftigung aus der Arbeit entlassen wurden, keine staatliche Arbeitslosenunterstützung und werden somit der grössten Not preisgegeben. In den genannten Bezirken beträgt die Zahl der in ungesetzlicher Weise von der Unterstützung ausgeschiedenen Personen annähernd 3000. Transportarbeiter, Elbeumschlagarbeiter und Lagerhausarbeiter erhahten zwar Arbeitslosenunterstützung, jedoch nur in der Höchstdauer von 6 Wochen; durch den nahezu vollständigen Stillstand der Elbeverfrachtung, der Verringerung der Unterstützung an die sonst hiebei beschäftigten Arbeiter, sind dieselben dem grössten Elend ausgesetzt. Das oben zitierte Gesetz vom 12. VIII. 1921 schreibt vor, dass über das Gesuch um Zuerkennung der Arbeitslosenunterstützung die politische Behörde auf Grund der vorgelegten Belege entscheidet. Nach § 6 bemisst sie die Unterstützung und weist dieselbe in einer Frist von längstens 14 Tagen zur Auszahhung an. Die Unterstützung wird grundsätzlich im Vorhinein für eine Woche nach Verhauf von 7 Tagen von der Geltungsmachung der Ansprüche auf Arbeitslosenunterstützung von dem bewilligenden Amte angewiesen. Wie werden nun diese klaren unzweideutigen Bestimmungen von einer Anzahl politischer Bezirksverwaltungen in Wirklichkeit gehandhabt? Die Arbeitslosen in den Bezirken Bensen, Tetschen, Böhm. Kamnitz und Böhm, Leipa müssen oft 6-8 Wochen warten, bevor die politische Bezirksverwaltung es für notwendig findet, eine Entscheidung hinauszugeben, Wird mit der Entscheidung des Ansuchenden die Unterstützung zuerkannt, so wird sie nicht vom siebenten Tage an bemessen, sondern in den meisten Fällen erst vom 28. bezw. vom 35. an zuerkannt, so dass der Arbeitslose, der schon Vorschüsse aufnehmen oder in Lebensmittelgeschäften wochenlang borgen musste, um einige Wochen der so sehnsüchtig erwarteten notwendigen Unterstützung gebracht wird. In den genannten Bezirken wird die Unterstützung nur im Nachhinein und nicht wie es im Gesetze heisst, im Vorhinein ausbezahll.

Einen weiteren Leidensweg stellt die Anmeldung und Auszahlung der Unterstützung dar.

Zufolge Verfügung des Ministeriums für soziale Fürsorge müssen die Arbeitslosen des Bezinkes Tetschen, wenn sie auch 2-3 Wegstunden von Tetschen entfernt wohnen, wie z. B. aus den Orten Königswald, Tyssa, Raiza und Rosendorf, persöhnlich zur Auszahlung erscheinen. Die Auszahlung erfolgt ausschliesslich beim Steueramt, in Tetschen und immer in 14 Tagen im Nachhinein. Jene Arbeitslosen, die bereits in Arbeit stehen und noch einen Restbetrag zu fordern haben, müssen zufolge Auftrage des Steueramtes Tetschen persönlich erscheinen. Die Ermächtigung, die gemäss des § 9 des Gesetzes einige Gemeinden erhielten, die Auszahlungen der Unterstützutngen durchzuführen, wurde trotz ihrer dringenden Not- wendigkeit aus unbekannten Gründen aufgehoben. Zu welchen unleidlichen Erscheinungen das führt, wird durch nachstehende Fälle dargetan. Einem in Tyssa wohnenden Arbeiter wurde in einem Betriebe seines Wohnorts Arbit zugewiesen, demzufolge erhielt er eine Schlusszahlungsanweisung lautend auf 8 K 50 h. Wie bereits erwähnt, zahlt das Steueramt in Tetschen nur alle 14 Tage im Nachhinein aus. Nachdem nun jeder Arbeitslose persönlich zu erscheinen hat, musste sich dieser Arbeiter einen Tag freinehmen (Verdienstentgang 24 K) und ausserdem 7 K Bahnfahrt auslegen, um den Betrag von 8 K 50 h beim Steueramt in Tetschen persönlich beheben zu können. In einem zweiten Falhe war einer Arbeiterin in Tyssa Arbeit zugewiesen worden; sie erhielt die Schlusszahlungsanweisung auf 18 K. Dieselbe musste sich ebenfalhs einen Tag freinehmen (Verdienstentgang 14 K 50 h), Bahntart 7 K. Als die Arbeiterin beim Steueramt in Tetschen ihren Restbetrag beheben wollte, wurde ihr erklärt, die Zahlungsanweisung sei in Verlust geraten. Die Arbeiterin begab sich hierauf in de Arbeitslosenfürsorgestelle, die sich in Bodenbach befindet und dort wurde ihr nachgewiesen, dass die Zahlungsanweisung vom Steueramt übernommen wurde; die Arbeiterin sprach nun nochmals beim Steueramt in Tetschen vor und erhielt den Bescheid, zur nächsten Auszahlung wiederzukommen. Die Arbeiterin hatte, um den Betrag von 18 K beheben zu können, bereits 21 K 50 h Ausgaben gemacht und zwar ohne jeden Erfolg, da sie unverrichteter Dinge nach Hause gehe musste. Ein neuerlicher Tagesurhaub kostet wieder 21 K 50 h, so dass sie für 18 K Unterstützung 43 K ausgegeben hat, den Aerger und die Mühan gar nicht gerechnet.

Derartige Fälle sind keine Seltenaiten, sondern ereignen sich dutzendmahhe. Die in den verschiedenen Bezirken gegen Arbeitslose gezeigte Rücksichtslosigkeit fordert zur schäfsten Krilik heraus.

Im Bezirke Tetschen werden annähernd 6.1/2 Tausend Arbeitslose gezählt, von diesen erhalten 1900 Unterstützung, die übrigen 4600 sind der grössten Not und unbeschreiblichem Elend preisgegeben, da sich unter diesen Arbeitslosen nicht nur ledige Personen befinden, sondern auch Hundrzrte von Famihienvätern, die bereits ihr letztes bischen Eigentum, wie Kleider, Wäsche, Betten usw, an den frödler verkaufen mussten.

Im Gebiete Nordböhmens waren einige Tausend Arbeitslose als Holzschläger bei der Abholzung der durch die Nonne zerstörten Waldbestände tätig. Da diese Arbeiten dem Ende zugehen, wurden einige Hundert entlassen. Auf Ansuchen um Gewährung der Arbeitslosenunterstützung wurden dieselben zu 90% von der politischen Bezirksverwaltung abgewiesen mit der Begründung, dass die verrichtete Arbeit keine Industriearbeit sei. Auch diese Leute sind nun der grössten Not ausgesetzt.

In Anbetracht aller dieser, für die alrbeiterschaft unerträglichen Verhältnisse, welche sich bei einigem guten Willen leicht regeln lassen, in Anbetracht des mit dem eintretenden Winter noch vermehrten Elends richten die Gefertigten die Anfrage:

Ist der Herr Minister für soziale Fürsorge bereit, die entsprechenden Verfügungen zu erlassan, um in den Bezirken Tetschen, Bensen, Böhtn. Kamnitz und Böhm. Leipa einerseits die Arbeitslosen unterstützung allen arbeitslosen Arbeitern und Arbeiterinnen zukommen zu lassen und andererseits für eine solche Regelung der Auszahlung der Arbeitslosenunterstützung zu sorgen, welche für die Betreffenden mit möglichst wenig Kosten und Mühe verbunden ist?

Prag, den 13. Dezember 1923.

Anna Perthen, Reyzl,
J. Polach, Aug. Hecker, Dr. Heller, A. Jarolim, W. Lorenz, Dr. Wiechowski, A. Friedrich, Hladik, Stark. D. Löw.

 

Tisk 1803/3.

Překlad.

Interpelace

senátora Hartla a soudruhů

na pana ministra vnitra

stran zamýšleného roztržení městské obce Smržovky.

Vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 19. října 1923 č. 70280/23 byla městská obec Smržovka vyrozuměna o tom, že ministerstvo jest nuceno povoliti dalekosáhlé změny hranic mezi politickým okresem Semily, obcemi Šumburkem n./Desnou. Tanwaldem a Smržovkou a mezi politickým okresem Jabloncem n./Nisou. Při zamýšlených změnách měla by obec Smržovka postoupiti pětinu svého území se 4 velikými továrnami a 156 domy. Tanwaldu, čímž by ztratila přes 60 % veškerých svých daní. To by znamenalo, že by kvetoucí obec, která své úkoly a povinnosti vždy svědomitě plnila, vržena byla nazpět hospodářsky a kulturně. Městská obec Smržovka podala k odvrácení tohoto hrozícího nebezpečí dne 19. listopadu t. r. obšírně odůvodněný rozklad u ministerstva vnitra, ve kterémž bylo také poukázáno k tomu, že se také české obyvatelstvo města Smržovky postavilo, jednomyslně proti zamýšlenému roztržení obce. Jest naprosto nepochopitelno, že změny obcí, tak hluboko do hospodářských a sociálních poměrů zasahující, mají se díti jen proto, aby se umožnilo zcela zbytečné přenesení české obce Hamru z českého okresu Železného Brodu do okresu Tanwaldského.

Podepsaní táží se p. ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten, vzíti námitky postižených obcí proti zamýšlené změně obcí za základ pro své rozhodnutí anebo upustiti zcela od těchto změn obcí?

V Praze, dne 13. prosince 1923.

Hartl,

dr E. M. Herzigová, Hübner, K. Friedrich, Ficza, A. Lippert, Franke, Jelinek, dr Spiegel, Fahrner, Luksch.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Hartl und Genossen

an den Herrn Minister des Innern

betreffend die geplante Zerreissung der Stadtgemeinde Morchenstern.

Mit einer Kundmachnng des Ministeriums des Innern vom 19. Oktober 1923 Z. 70.280/23 wurde die Stadtgemeinde Morchenstern davon verständigt, dass das Ministerium geneigt ist, weitgehende Grenzänderungen zwischen dem politischen Bezirke Semil, den Gemeinden Schumburg a. D., Tannwald und Morchenstern und dem politischen Bezirke Gablonz a. N. zu bewilligen. Im Zuge der geplanten Aenderungen hätte die Gemeihde Morchenstern ein Fünftel ihres Gemeindegebietes mit 4 grossen Fabriken und 156 Häusern an Tannwald abzugeben, wodurch sie über 60% ihres gesamten Steuersatzes verlieren würde. Das wäre gleichbedeutend mit der wirtschaftlichen und kulturellen Zurückwerfung eines blühenden Gemeinwesens, das die ihm zugefallenen Aufgaben und Pflichten stets gewissenhaft erfüllt hat. Die Stadtgemeinde Morchenstern hat zur Abwendung dieser ihr drohenden Gafahr unterm 19. November d. J. eine ausführlich begründete Vorstellung beim Ministerium des Innern erhoben, in der auch darauf hingewiesen wurde, dass auch die čechische Einwohnerschaft der Stadt Morchenstern einmütig gegen die geplante Zerreissung der Gemeinde Stellung genommen hat. Ganz unbegreiflich ist es, dass so tief in die wirtschaftlichen und sozialen Verhältnisse eingreifende Umgemeindungen nur deshalb erfolgen sollen, um die ganz überflüssige Umgemeindung der čechischen Gemeinde Harnmer aus dem čechischen Bezirke Eisenbrod in den Bezirk Tannwald zu ermöghichen.

Die Unterzeichneten stellen an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

Ist der Herr Minister geneigt, die Einwondungen der betroffenen Gemeinden gegen die geplanten Umgemeindungen seinen Entscheidungen zugrunde zu legen oder diese Umgemeindnngen gänzlich zurückzustellen?

Prag, den 13. Dezember 1923.

Hartl,
Dr. E. M. Herzig, Hübner, K. Friedrich, Ficza, A. Lippert, Franke, Jelinek, Dr. Spiegel, Fahrner, Luksch.

 

Tisk 1803/4.

Překlad.

Interpelace

senátorů dr Mayr-Hartinga, dr Spiegela, Zulegera a soudruhů

na vládu

stran styku Zemského správního výboru v Čechách se zastupitelskými okresy.

Jak jsme se dozvěděli, jedná zemský správní výbor v Čechách řídě se interním oběžníkem ze dne 23. března 1923 s okresy, které vykazují českou menšinu alespoň 20 %, pouze v jazyce českém.

Tento postup jeví se ve dvojím směru flagrantním porušením ustanovení o jazykovém právu, které mají povahu ustanovení ústavních.

1. Jazykový zákon ze dne 26. února 1920 nemluví nikde o českých menšinách, nýbrž pouze o menšinách jiného než československého jazyka. Jazyku československému poskytuje se tak široké pole pro jeho používání, že není přípustno poskytovati mu nad to také ještě práva menšinová. Jest zcela neoprávněno rozlišovati mezi okresy, které vykazují českou menšinu více než 20% a mezi okresy, které vykazují menší českou menšinu.

2. Provedení jazykového zákona má se dle §u 8 tohoto zákona státi vládním nařízením. Toto nařízení není ještě vydáno a zemský správní výbor není oprávněn tomuto nařízení předbíhati.

Spatřujeme ve zmíněném oběžníku a v praxi naněm se zakládající opětovný nápor směřující k tomu, aby se omezilo území, v němž možno používati německého jazyka, a aby se německému obyvatelstvu český jazyk vnucoval i tam, kde toto obyvatelstvo tvoří převážnou většinu. Národnostní mír takovýmto způsobem, jest vážně ohrožován.

Tážeme se vlády:

1. Jest vládě znám případ zde vytknutý a domnívá se vláda, že zákonu odpovídá?

2. Co zamýšlí vláda učiniti, připouští-li, jak zajisté se smíme domnívati, nezákonitost tohoto jednání, aby jazykovým zákonům a rozumné praxi v oboru jazykového práva dopomohla k platnosti?

3. Co zamýšlí vláda vůbec učiniti k odvrácení toho, že s autonomní strany vycházejí opětovně opatření, která předbíhají prováděcímu nařízení k jazykovému zákonu?

V Praze, dne 17. prosince 1923.

Dr Mayr-Harting, dr Spiegel, Zuleger,
Hartl, Fahrner, Ficza, Spies, dr Hilgenreiner, A. Lippert, Hübner, Knesch, Franke.