Původní znění.
Intepellation
der Senatoren Dr. Mayr-Harting, Dr. Spiegel, Zuleger, und Genossen
an die Regierung
betreffend den Verkehr des Landesverwaltungsausschusses in Böhmen mit den Vertretungsbezirken.
Wie wir in Erfahrung gebracht haben, verkehrt der Landesverwaltungsaussehuss in Böhmen zufolge eines internen Runderlasses vom 23. März 1923 mit denjenigen Bezirken, welche eine čechische Minderheit von mindestens 20 % aufweisen, nur in čechischer Sprache.
Dieser Vorgang stelht sich in doppelter Hinsicht als eine flagrante Verletzung der mit Verfassungscharakter ausgestatteten sprachrechtlichen Vorschriften dar.
1. Das Sprachengesetz vom 26. Feber 1920 spricht nirgends von čechischen Minderheiten, sondern nur von Minderheiten einer anderen als čechoslovakischen Sprache. Der čechoslovakischen Sprache wird ein so weites Anwendungsgebiet eingeräumt, dass es nicht zulässig ist, ihr darüber hinaus auch noch Minderheitenrechte zu gewähren. Es ist ganz unberechtigt, zwischen solchen Bezirken zu unterscheiden, welche eine čechische Minderheit von mehr als 20% und solchen, welche eine geringere čechische Minderheit aufweisen.
2. Die Durchführung des Sprachengesetzes hat nach § 8 desselben durch eine Regierungsverordnung zu erfolgen. Diese Verordnung ist noch nicht erlassen und der Landesverwaltungausschuss ist nicht berechtigt, dieser Verordnung vorzugreifen.
Wir erblicken in dem angeführten Runderlass und in der auf demselben fussenden Praxis einen neuerlichen Vorstoss, um das Anwendungsgebiet der deutschen Sprache einzuschränken und der deutschen Bevölkerung selbst dort, wo sie die überwiegende Mehrheit bildet, die čechische Sprache aufzudrängen. Der nationale Frieden wird auf solche Weise ernstlich bedroht.
Wir richten an die Regierung die Anfrage:
1. Ist der Regierung der hier gerügte Vorgang bekannt und ist sie der Meinung, dass er dem Gesetze entspricht?
2. Was gedenkt die Regierung, wenn sie die Ungesetzlichkeit dieses Vorganges, wie wir woh annehmen dürfen, zugibt, zu tun, um den Sprachengesetzen und einer vernünftigen sprachen rechtlichen Praxis zum Durchbruche zu verhelfen?
3. Was gedenkt die Regierung überhaupt vorzukehren, um es zu verhindern, dass immer wieder von autonomer Seite Anordnungen erfliessen, die der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetze vorgreifen?
Prag, den 17. Dezember 1923.
Dr. Mayr-Harting, Dr. Spiegel, Zuleger,
Harty Fahrner, Ficza; Spies, Dr. Hilgenreiner, A. Lippert, Hübner, Knesch, Franke.
Tisk 1803/5.
Překlad.
Interpelace
senátorů A. Friedricha, Starka a soudruhů
na pana ministra školství a národní osvěty
stran odepření dovolené správci školy Patzakovi v Klášteře.
Od 16. do 18. prosince 1923 konal se v Ústí n./ L. sjezd německé sociálně-demokratické strany dělnické v Československé republice. K tomuto sjezdu strany delegován byl jako zástupce okresu Nové Bystřice správce školy Patzak v Klášteře. Týž žádal místní školní radu za udělení dovolené, by se mohl zúčastniti sjezdu strany. Dovolenou mu odepřela buď místní školní rada anebo okresní školní rada s odůvodněním, že účast na sjezdu strany není důležitým důvodem pro udělení dovolené.
Máme za to, že toto odepření dovolené jest porušením politických práv, která každému státnímu občanu ústavou jsou zaručena. Místní a okresní školní rady zdá se že mají velmi nedostatečný pojem o tom, že také každému učiteli bezpodmínečně se musí poskytnouti možnost svobodně vykonávati svá politická práva a prováděti mandáty, jež na něho přenesla strana, ku které náleží.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten vydati pokyny, které by pro budoucnost znemožnily opakování takovéto události, i pečovati o to, aby učitelům poskytnuta byla úplná svoboda ve výkonu jejich politických práv.
V Praze, dne 19. prosince 1923.
A. Friedrich, Stark,
dr Heller, Jarolim, Polach, Niessner, dr Wiechowski, A. Perthenová, Hladik, Lorenz,
Link.
Původní znění.
Interpelltion
der Senatoren A. Friedrich, Stark und Genossen
an den Herrm Minister für Unterricht und Volkskultur betreffend die Verweigerung, des Urlaubes an den Schulleiter Patzak in Kloster.
Vom 16. bis 18. Dezember 1923 fand in Aussig der Parteitag der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der čechoslovakischen Republik statt. Zu diesem Parteitag wurde als Vertreter der Bezirkes Neubistritz der Schulleiter Patzak in Kloster delegiert. Derselbe ersuchte den Ortsschulrat um Erteilung eines Urlaubes zur Teihnahme an dem Parteitag. Der Urlaub wurde ihm entweder vom Ortsschulrat oder vom Bezirksschul- rat mit der Begründung verweigert, dass die Teilnahme am Parteitag kein wichtiger Grund für die Erteilung eines Urlaubes ist.
Wir glauben, dass diese Urlaubsverweigerung eine Verletzung der jedem Staatsbürger durch die Verfassung gewährleisteten politischen Rechte ist. Die Orts- und Bezirksschulräte scheinen einen sehr mangelhaften Begriff davon zu haben, dass auch jedem Lehrer unbedingt die Möglichkeit geboten werden muss, seine politischen Rechte frei auszuüben und die Mandate, welche ihm von der Partei, welcher er angehört, übertragen werden, auszuführen.
Wir fragen den Herrn Minister, ob er bereit ist, Weisungen zu erlassen, welche die Wiederholung eines solchen Vorkommnisses in Zukunft umnöglich machen und dafür zu sorgen, dass den Lehrern vollständige Freiheit in der Ausübung ihrer politischen Rechte gewährt werde.
Prag, am 19. Dezember 1923.
A. Friedrich, Stark,
Dr. Heller, Jarolim; Polach, Niessner, Dr. Wiechowski, A. Perthen, Hladik, Lorenz,
Link.
Tisk 1803/6.
Překlad.
Interpelace
senátora Fahrnera a soudruhů
na vládu
stran poškození správce panství Hanuše Kirschneka ve Fichtenbachu.
Na zodpovědění interpelace ze dne 13. října t. r. dlužno odvětiti toto: Vláda zastává ve své odpovědi na interpelaci názor, že t. zv. dobrovolné prodeje, jež četní velkostatkáři provádějí, nespadají pod pojem pozemkové reformy. Tyto odprodeje dlužno však považovati za nucený odprodej již proto, poněvadž záborový zákon má na mysli jen majetek 250-500 ha a úkolem pozemkového úřadu jest veškeren velký pozemkový majetek uvésti na tuto míru a odevzdati ho do českých rukou. Poněvadž pozemkovému úřadu není lehko na základě odporujících sobě zákonů o pozemkové reformě prováděti rozdělení, poněvadž pořad práva jde až k Nejvyššímu správnímu soudu, nutí pozemkový úřad různými šikanami a vyhrůžkami prováděti t. zv. dobrovolný odprodej. Hrozby exekucí a nízkou cenou jsou na denním pořádku. Že nejde o žádný dobrovolný odprodej, vysvítá již z toho, že žádný majitel nesmí voliti kupce svobodně, nýbrž že mu kupce presentuje pozemkový úřad. Z toho bez pochyby vysvítá, že jde skutečně o pozemkovou reformu, a že se má použíti §u 75 náhradového zákona, jenž úředníkům a zřízencům, nemají-li větších práv, zabezpečuje alespoň tato práva. Stát má tedy při prodeji půdy mimořádně tučný obchod tím, že při odprodané půdě přirazí až 300 % a získává mnoho milionů vedle toho z dávky z majetku, která na úředníky panství, zřízence a dělníky nebere žádného ohledu, a k jejímuž zapravení velkostatek musí odprodávati pozemky.
Z toho však vysvítá, že zabezpečení existencí jest možno a že by nemělo žádného smyslu v některém případě odnímati zřízencům a dělníkům beztak nepostačitelnou ochranu zákonů o pozemkové reformě.
Tážeme se tudíž opětně, je-li pan ministr ochoten poukázati správci panství Hanuši Kirschnekovi dostatečné odškodnění a tuto zásadu zachovávati ve všech podobných případech.
Dále žádáme, aby pozemkový úřad k odprodeji pozemků dával své svolení jen tehdy, bude-li zabezpečena existence úředníků panství a zřízenců čítaje v to všechny úředníky společné služby (na př. úředníky důchodu atd.).
Zdůrazňujeme zde výslovně, že nucený odprodej do českých rukou odporuje smlouvě na ochranu menšin, na kterou česká vláda přísahala. Žádáme, aby bylo postaráno o to, aby noví čeští majitelé nesměli připravovati německé zaměstnance o jejich službu.
Zvláštní péči však dlužno před každou akcí pozemkové reformy věnovati otázce zvýšení starobního pojištění a zabezpečení úředníků společné služby, jimž se odnímá pole jejich činnosti.
V Praze, dne 19. prosince 1923.
Fahrner,
Jelinek, Luksch, Oberleithner, Hartl, Hübner, K. Friedrich, dr Spiegel, Ficza, Spies,
Franke, A. Lippert.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Fahrner und Genossen
an die Regierung
betreffend Schädigung des Domainen-Verwalter Hans Kirschnek, Fichtenbach.
Auf die Interpellationsbeantwortung vom 13. Oktober d. J. muss folgendes erwidert werden: Die Regierung vertritt in ihrer Interpellationsbeantwortung die Meinung, dass die sogenannten freiwilligen Verkäufe, die von zahlreichen Grossgrundbesitzern durchgeführt werden, nicht unter den Begriff der Bodenreform fallen.
Diese Abverkäufe aber sind schon desshalb als ein erzwungener Abverkauf anzusehen, weil das Beschlagnahmegesetz nur einen Besitz von 250500 ha vorsieht und das Bodenamt die Aufgabe hat, allen Grossgrundbesitz auf dieses Mass zurückzuführen und ihm in čechische Hände zu übergeben. Da es dem Bodenamt nicht leicht wird, auf Grund der widersprechenden Bodenreformgesetze die Aufteilung vorzunehmen, weil der Rechtszug bis an das Oberste Verwaltungsgericht geht, so zwingt das Bodenamt durch verschiedene Schikanen und Drohungen, den sogenannten freiwilligen Abverkauf durchzuführen. Androhungen von Exekution und einem niedrigen Preise sind an der Tagesordnung. Dass es sich um keinen freiwilligen Abverkauf handelt, geht schon daraus hervor, dass kein Besitzer den Käufer frei wählen darf, sondern dass er ihm vom Bodenamt präsentiert wird. Hieraus geht zweifellos hervor, dass es sich tatsächlich um eine Bodenreform handelt und dass der § 75 des Entschädigungsgesetzes in Anwendung zu kommen hat, welcher den Beamten und Angestellten falls er keine weitergehenden Rechte besitzt, wenigstens diese zusichert. Der Staat macht nun beim Bodenverkauf ein ausserordentlich fettes Geschäft, indem er beim abverkauften Boden bis zu 300% aufschlägt, und gewinnt, viele Millionen ausserdem aus jener Vermögensabgabe, welche auf die Güterbeamten, Angestellten und Arbeiter keine Rücksicht nimmt, und zu deren Bestreitung der Grossgrundbesitz Grund und Boden abverkaufen muss.
Hieraus aber geht hervor, dass eine Sicherung der Existenzen möglich ist und es gar keinen Sinn hätte in irgend einem Falle den Angestellten und Arbeitein den so wie so unzureichenden Schutz der Bodenreformgesetze zu entziehen.
Wir stellen deshalb die neuerliche Anfrage, ob der Herr Minister gewillt ist den Domainenverwalter Hans Kirschnek eine ausreichende Entschädigung zuzuweisen und diesen Grundsatz in allen ähnlichen Fällen zu handhaben.
Weiters verlangen wir, dass das Bodenamt zu Abverkäufen von Grund und Boden nur dann die Zustimmung gibt, wenn die Existenzen der Güterbeamten und Angestellten inklusive aller Gemeinschaftsbeamten (z. B. Rentamtsbeamten etc.) vorher gesichert werden.
Wir heben hier ausdrücklich hervor, dass der zwangsweise Abverkauf in čechische Hände gegen den von der čechischen Regierung beschworenen Minderheitsvertrag verstöst. Wir verlangen, dass dafür Sorge getragen wird, dass die neuen čechischen Besitzer die deutschen Angestellten nicht um ihren Dienst bringen dürfen.
Eine ganz besondere Sorgfalt aber muss vor jeder Bodenreformaktion der Frage der Erhöhung der Altersversorgungen und der Sicherung der Gemeinschaftsbeamten, denen der Boden ihrer Betätigung unter den Füssen entzogen wird, zugewendet werden.
Prag, am 19. Dezember 1923.
Fahrner,
Jelinek, Luksch, Oberleithner, Hartl, Htibner, K. Friedrich, Dr. Spiegel, Ficza,
Spies, Franke, A. Lippert.
Tisk 1803/7.
Překlad.
Interpelace
senátora Josefa Jelinka a soudruhů
na pana ministra financí
stran zamýšleného rozdělení berní správy v Brně.
V kruzích živnostnictva se proslýchá, že vláda ve vší tichosti připravuje rozdělení berní správy v Brně, aniž by o této důležité věci byly dotázány hospodářské kruhy průmyslové, obchodní a živnostenské. Jedná prý se oto, rozděliti vnitřní město Brno, jež doposud tvořilo jeden okres, ve tři okresy a ke každému z těchto nových okresů přiděliti část předměstí.
Věcné důvody pro toto opatření lze těžko uvésti. Okres posavadní berní správy Brno-město tvoří hospodářský celek, jednotku, kterou nelze roztrhnouti, aniž by porušena byla jednotnost při vyměřování daní a aniž by ztíženy byly práce berní správy.
Poplatníci mají právě tak jako státní správa finanční největší zájem na tom, aby obvody berních správ odpovídaly okresům, jež se během doby vyvinuly v hospodářské jednotky. Roztržení berní správy brněnské znamená věcně naprosto neodůvodněné rozdělení poplatníků dle jejich náhodné adresy bytové, nepřehlednost a zmatek. O brněnském průmyslu, o brněnských živnostech jednati mají tři různé úřady, jimž zároveň mají býti přikázána předměstí, která vykazují zcela jinou hospodářskou strukturu a která v sobě zahrnují jiné kruhy poplatnictva nežli vnitřní město Brno. Otázka daňových okresů nabude zejména v budoucnosti obzvláštního významu, když podle úmyslu vlády daň výdělková a daň z příjmů pro jednávána bude v těchže komisích.
Samozřejmě vzrůstají také zbytečně náklady pro pokladnu státní, když se počet berních správ takto rozmnožuje.
Ježto zde není důvodů hospodářských, má se v německých kruzích zato, že vláda vedena jest nějakými vedlejšími úmysly, obzvláště národnostními, tím spíše, ježto opatření tato, jak zmíněno se připravují v nápadné tajnosti.
Podepsaní táží se pana ministra financí:
1. Jsou pravdivy pověsti, že jest úmyslem rozděliti berní správu v Brně ve tří úřady, že se starý obvod města má rozděliti ve tři okresy a že ke každé z těchto částí se mají připojíti jednotlivá předměstí?
2. Jaké důvody jsou pro to směrodatny a proč opomenulo ministerstvo financí před takovouto novou úpravou vyžádati si dobrozdání, hospodářských korporací v této důležité otázce a poskytnouti příležitost k důkladnému projednání věci?
3. V německých kruzích panuje obava, že reforma sloužiti má především národnostním účelům. Jakou záruku může poskytnouti pan ministr za to, že popřípadné nové rozdělení berních správ nebude sloužiti nějakým národnostním vedlejším úmyslům na škodu Němců?
V Praze, dne 14. února 1924.
Jelinek,
dr Spiegel, Luksch, A. Lippert, Knesch, dr Hilgenreiner, Hübner, Spies, Zuleger, Franke,
dr Ledebur-Wicheln.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Josef Jelinek und Genossen
an den Herrn Finanzminister
betreffend die beabsichtigte Teilung der Steureadministration Brünn.
In gewerblichen Kreisen verlautet, dass die Regierung in aller Stille eine Teilung der Steuerad ministration in Brünn vorbereitet, ohne dass über diese wichtige Angelegenheit die wirtschaftlichen Körperschaften der Industrie, des Handels und Gewerbes befragt worden wären. Angeblich handelt es sich darum, die innere Stadt Brünn, die bisher einen Bezirk bildete, in 3 Bezirke zu zerlegen und jedem dieser neuen Bezirke einen Teil der Vororte anzugliedern.
Sachliche Gründe für diese Massnahme können schwerlich angeführt werden. Der Bezirk der bisherigen Steueradministration Brünn-Stadt bildet ein wirtschaftliches Ganzes, eine Einheit, die nicht zerrissen werden kann, ohne die Einheitlichkeit des Veranlagungsgeschäftes, zu stören und die Arbeiten der Steuerverwaltung zu erschweren.
Die Steuerträger haben genau so wie die staatliche Finanzverwaltung das grösste Interesse daran, dass die Geschäftssprengel der Steueradministration jenen Bezirken etnsprechen, die sich als wirtschaftliche Einheiten im Laufe der Zeit herausgebildet haben. Eine Zerreissung der Steueradministration Brünn bedeutet eine sachlich durchaus ungerechtfertigte Aufteilung der Steuerträger nach ihrer zufälligen Wohnungsadresse Unübersichtlichkeit und Verwirrung. Die Brünner Industrie, das Brünner Gewerbe soll von drei verschiedenen Stellen behandelt werden, denen gleichzeitig Vororte zugewiesen werden, die eine ganz andere wirtschaftliche Struktur aufweisen, andere Kreise von Steuerträgern erfassen als die innere Stadt Brünn. Der Frage der Steuerbezirke wird insbesondere in Zukunft besondere Bedeutung zukommen, wenn den Absichten der Regierung entsprechend, Erwerbsteuer und Einkommensteuer gemeinsam von denselben Komissionen behandelt werden.
Selbstverständlich wachsen auch unnötiger Weise die Kosten für die Staatskasse, wenn die Zahl der Steueradministtationen derart vermehrt wird.
Mangels wirtschaftlicher Gründe nimmt man in deutschen Kreisen an, dass die Regierung von irgendwelchen Nebenabsichten, insbesondere nationaler Art geleitet wird, umsomehr als dle Massnahmen, wie erwähnt, in auffallender Heimlichkeit vorbereitet werden.
Die Gefertigten stellen an den Herrn Finanzminister die Anfrage:
1. Beruhen die Gerüchte auf Richtigkeit, wonach eine Dreiteilung der Steueradministration in Brünn beabsichtigt ist, das alte.Stadtgebiet in drei Bezirke geteilt und jedem dieser Teile einzelne Vororte angegliedert werden sollen?
2. Welche Gründe sind hiefür massgebend und warum hat das Finanzministerium vor einer derartigen Neuregelung es verabsäumt, die Wohlmeinung der wirtschaftlichen Körperschaften in dieser wichtigen Frage einzuholen und Gelegenheit zu gründlicher Erörterung zu bieten?
3. In deutschen Kreisen wird beffirchtet, dass die Reform vornehmlich natibrialen Zwecken dienen soll. Welche Bürgschaft vermag der Herr Finanzminister dafür zu bieten, dass die allfüllige neue Einteilung der Steueradministrationen nicht irgendwelchen nationalen Nebenabsichten zum Schaden der Deutschen dienstbar gemacht wird?
Prag, am 14. Feber 1924.
Jelinek,
Dr. Spiegel,. Luksch, A. Lippert, Knesch, Dr. Hilgenreiner, Hübner, Spies, Zuleger,
Franke, Dr. Ledebur-Wicheln.
Tisk 1803/8.
Překlad.
Interpelace
senátora Josefa Jelinka a soudruhů
na pana ministra vnitra
stran událostí u I. Moravské spořitelny v Brně.
První Moravská spořitelna v Brně, r. 1852 na základě regulativu o spořitelnách od Němců založená a Němci po celá desítiletí bezvadně a ku blahu obou národností spravovaná, proměněna byla pod nátlakem vlády v r. 1920 v utrakvistický ústav. Němci prohlásili k této oběti svoji ochotu předpokládajíce, že tím zaručen bude další zdárný vývoj a klidná práce v ústavě, který sami vytvořili.
Vyjednávání dělo se r. 1920 pod záštitou vlády, president zemské politické správy na Moravě, Jan Černý, nynější ministr spravedlnosti dr Josef Dolanský a jiné vynikající osobnosti spolupůsobili při vyjednávání. Vláda schválila nové stanovy, které ve výboru spořitelny přiznávají Čechům 25, Němcům pouze 23 členů, a které v ředitelství a v dozorčí radě poskytují oběma národnostem paritu. Vládě přece musí býti přesně známo, že zmíněným ujednáním nově vytvořený stav, zaručení ve stanovách, jež sama schválila, výslovně jest uznán v §u 33 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n. Německá a česká kurie v I. Moravské spořitelně jakož i zástupcové obou národností pracovali posud spolu nerušeně, jen v české kurii, která jak jest zvykem, nebyla složena dle věcných hledisek, nýbrž dle politického klíče stran, docházelo od počátku k těžkým rozbrojům.
Koncem r. 1923 složili čeští členové své mandáty. Doznaným účelem tohoto kroku, jenž budil rozruch, bylo, poskytnouti vládě prostředek k dosazení správní komise, zrušiti ujednanou smlouvu a Němce, kteří jí dobrovolně Čechům poskytli paritu, ba ještě více nežli paritu, omeziti ve správní komisi na jednu třetinu mandátů anebo ještě méně.
Jde-li vláda touto cestou, znamená to porušení věrnosti a důvěry, pro jakéž i v dějinách posledních let se nedostává příkladu. Nemohou-li se čeští členové mezi sebou sjednotiti a složí-li své mandáty, pak má vláda povinnost a právo, jmenovati nové české členy a v zájmu ústaru, jenž vybudován jest na důvěře obyvatelstva v objektivní a čistě věcné vedení, učiní dobře, jmenuje-li nikoli politiky dle klíče stran, nýbrž osobnosti, které poskytují záruku pro věcnou, hospodářskou práci. Směrodatná místa ve státě zdůrazňují opětovně, že Československo jest státem právním, státem pořádku, jehož pověst jakožto ochránce práva a spravedlnosti má doma i v cizině zůstati nedotčena.
Muselo by pověst Československa co nejtížeji poškoditi, kdyby vládou uzavřená smlouva, ve kteréž Němci za těžkých obětí v prastarém německém ústavě Čechům přiznali paritu a více nežli paritu, na české straně s pomocí vládní byla porušena, a to v okamžiku, ve kterém pan ministr věcí zahraničních prohlásil, že >když jsme něco podepsali, jest česanoupovinností podpisu dostáti
Německé zástupce I. Moravské spořitelny, jak se proslýchá, president republiky, jemuž chtěli své stížnosti přednésti, nepřijal, také kancléř republiky neprohlásil ochotu přání jejich přijmouti. V zastoupení brněnských Němců, v zájmu obou národností, které největší váhu musí klásti na to, aby I. Moravská spořitelna, jíž svěřili svoje ústavy, spravována byla dle zákona a pořádku, táží se podepsaní pana ministra vnitra:
1. Jest panu ministrovi známo, že I. Moravská spořitelna r. 1852 od Němců založená, za spolupůsobení vlády r. 1920 přiznala na základě smlouvy Čechům paritu ve správě ústavu, ba nad to dokonce ve výboru spořitelny více nežli paritu?
2. Jest panu ministrovi známo, že čeští členové ve spořitelně složili své mandáty dle doznání za tím účelem, aby zrušili uzavřenou smlouvu a aby docílili dosazení správní komise, která Němcům přiznává pouze jednu třetinu anebo méně mandátů a která je trvale vylučuje z předsednictva?
3. Jest pan ministr ochoten, v zájmu dobré pověsti Československa doma i v cizině a v zájmu klidné práce v I. Moravské spořitelně, jíž obě národnosti své úspory svěřují, zabrániti porušení práva, držeti se uzavřené úmluvy a pro uprázdněné české mandáty jmenovati osobnosti české národnosti, jež by nikoli jako politikové dle klíče stran zvoleny pěstovaly v I. Moravské spořitelně na škodu tohoto ústavu politiku, nýbrž které by pečovaly o to, aby I. Moravská spořitelna byla nadále vedena tak, jako ji po 70 let vedli Němci ku blahu obyvatelstva obou národnosti?
V Praze, dne 14. února 1924.
Jelinek,
dr Spiegel, Knesch, dr Hilgenrejner, Zuleger, Hübner, Spjes, Franke, A. Lippert,
dr Ledebur-Wicheln, Luksch.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Josef Jelinek und Genossen
an den Herrn Minister des innern
betreffend die Vorgänge bei der I. Mährischen Sparkasse in Brünn.
Die im Jahre 1852 auf Grund des Sparkassaregulatives von Deutschen gegründete, von den Deutschen durch Jahrzehnte in einwandfreier Weise, zum Wohle beider Nationen geführte I. Mährische Sparkasse in Brünn ist unter dem Drucke der Regierung im Jahre 1920 in eine utraquistische Anstalt umgewandelt worden. Die Deutschen haben sich zu diesem Opfer unter der Voraussetzung bereit erklärt, dass hiemit eine weitere gedeihliche Entwicklung und ein ruhiges Arbeiten des von ihnen geschaffenen Institutes gewährleistet wird.
Die Verhandlungen wurden im Jahre 1920 unter der Aegide der Regierung geführt, der Präsident der politischen Landesverwaltung in Mähren, Johann Černy, der jetzige Justizminister Dr. Josef Dolanský und andere hervorragende Persönlichkeiten haben an der Vereinbarung mitgewirkt. Die Regierung hat die neuen Statuten genehmigt, welche im Sparkassaausschuss den Čechen 25, den Deutschen bloss 23 Mitglieder zugestehen, in der Direktion und im Aufsichtsrat beiden Nationalitäten die Parität gewähren. Es muss der Regierung doch genau bekannt sein, dass der durch die erwähnte Vereinbarung neugeschaffene Zustand, der in den von ihr genehmigten Statuten verbrieft ist, ausdrücklich durch § 33 des Gesetzes vom 14. April 1920, Nr. 302 Slg. anerkannt wird. Die deutsche und die čechische Kurie in der I. Mährischen Sparkassa, sowie die Vertreter beider Nationen haben bisher ungestört mit einander gearbeitet, lediglich in der čechischen Kurie, die wie üblich nicht nach sachlichen Gesichtspunkten, sondern nach dem politischen Parteienschlüssel zusammengesetzt war, hat es vom Anfang an schwere Misshelligkeiten gegeben.
Zu Ende des Jahres 1923 haben die čechischen Mitglieder ihre Mandate niedergelegt. Der eingestandene Zweck dieses Aufsehen erregenden Schrittes war es, der Regierung die Handhabe zur Einsetzung einer Verwaltungskommission zu bieten, den abgeschlossenen Pakt zu brechen,und die Deutschen, die freiwillig den Čechen die Parität, ja mehr als die Parität eingeräumt hatten, in der Verwaltungskommission auf ein Drittel der Mandate oder noch weniger zu beschränken.