(3) Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(4) Z koní, jež byly klasifikovány jako způsobilé, vybere zástupce vojenské správy podle druhu potřebný počet.

(5) Každý držitel vybraného koně jest oprávněn před vydáním evidenčního listu nabídnouti místo vybraného koně jiného svého koně, který byl rovněž jako způsobilý klasifikován, avšak nebyl zástupcem vojenské správy vybrán; zástupce vojenské správy jest povinen nabídku tuto přijmouti, byl-li nabídnut způsobilý kůň téhož druhu jako byl kůň vybraný.

(6) Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, jíž podléhají, pokud nejsou podle § 13 osvobozeny, jak koně, jež byly již podrobeny dřívějšímu klasifikačnímu řízení, tak i koně, které dřívějšímu klasifikačnímu řízení podrobeny nebyly.

(1) Pro každý druh koní se uveřejní směrné ceny ve vyhlášce, kterou se nařizuje klasifikace koní. Tyto ceny mohou býti nejvýše o 10% vyšší nežli běžné remontní ceny mírové toho kterého druhu koní.

(2) Nesouhlasí-li držitel vybraného koně nebo koně, jenž byl nabídnut a přijat podle § 18 (5) na místo vybraného koně, se směrnou cenou vyhlášenou podle předchozího odstavce, buď zjištěna obecná cena koně odhadem s náležitým zřením k jeho vojenskému určení, a to zástupcem vojenské správy, zvěrolékařem a určeným přísežným odhadcem. Nejsou-li tito tři činitelé jednotného názoru, rozhoduje většina hlasů; jsou-li všichni tři rozdílného názoru, platí průměr cen, jež byly každým jednotlivým činitelem naznačeny. Cena takto stanovená platí jako obecná cena tříděného koně, převyšuje-li nejvýše o 25% směrnou cenu stanovenou ve vyhlášce; převyšuje-li tuto směrnou cenu o více než 25%, platí jako obecná cena tříděného koně směrná cena stanovená ve vyhlášce, zvýšená o 25%.

(3) Proti ceně stanovené podle předchozího odstavce není opravného prostředku.

(1) Po stanovení ceny vydá se držiteli pro každého koně, jenž byl zástupcem vojenské správy vybrán anebo na základě nabídky podle § 18 (5) přijat, evidenční list, jejž podepíše předseda klasifikační komise a vojenský zástupce.

(2) Přijetí evidenčního listu jakož i nařízené navrácení jeho podle odst. (5) nesmí býti držitelem odepřeno.

(3) Evidenční list obsahuje popis koně, jméno a bydliště držitelovo, cenu, jakož i ostatní potřebná data; krom toho musí býti uvedeny v evidenčním listě povinnosti držitele koně poděleného evidenčním listem (evidenčního koně), obzvláště pak povinnost, po vyhlášení povolání koní evidenčních předvésti je nebo dáti předvésti na přejímací místo určené ve vyhlášce anebo ve svolávacím lístku (v případech § 25).

(4) Přijetím evidenčního listu podléhá držitel evidenčního koně všem povinnostem, jež tento zákon ukládá držitelům evidenčních koní. Právo volně nakládati evidenčním koněm není však tím nijak omezeno až do doby povolání koní, pokud zákon nestanoví jinak.

(5) Držitel evidenčního koně jest povinen evidenční list pečlivě uschovati a ke všem úředním jednáním týkajícím se evidenčních koní jej s sebou přinésti; jest povinen též při pozdější klasifikaci koní evidenční list klasifikační komisi vrátiti. Evidenční list může býti vojenskou správou kdykoli vyměněn anebo zrušen.

(6) Veškeré změny s evidenčními koňmi uvedené v tomto paragrafu nutno oznámiti do patnácti dnů obecnímu (městskému) úřadu místa stálého pobytu držitele koně.

(7) Zcepení-li evidenční kůň aneb je-li zjevně a trvale nezpůsobilý ke každé službě vojenské, ztratí-li se nebo je-li teprve po provedené klasifikaci o něm rozhodnuto, že jest od povinného odevzdání osvobozen, buď to držitelem oznámeno obecnímu (městskému) úřadu; k hlášení bud připojen evidenční list. Stejně jest postupovati, jestliže nastane některý z důvodů osvobozovacích uvedených v § 13 (1) u evidenčního koně teprve po klasifikaci; důvod osvobozovací jest v tomto případě přiměřeně prokázati.

(8) Přejde-li evidenční kůň k trvalému pobytu do jiné obce, musí držitel koně tuto změnu ohlásiti oběma obecním (městským) úřadům.

(9) Přejde-li evidenční kůň v držení jiného držitele, musí mu býti zároveň odevzdán evidenční list, čímž přecházejí na nového držitele všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Dřívější i nový držitel musí odevzdání a převzetí evidenčního koně oznámiti; jméno a bydliště nového držitele musí býti oznámeno jak tímto tak i dřívějším držitelem. Hlášením podle tohoto paragrafu jest nový držitel povinen i tehdy, když z odevzdaného dobytčího pasu jest zřejmo, že kůň jest evidenční.

(10) Okolnost, že kůň jest evidenční, jest vyznačiti v dobytčím pasu při jeho vyhotovení. Úřad povolaný k vyhotovení dobytčího pasu jest povinen, jakmile uplyne platnost pasu, se přesvědčiti, byl-li evidenční kůň prodán a oznámiti ihned případnou změnu vojenským úřadům prostřednictvím politického úřadu I. stolice.

(1) Evidenční koně se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání koní (§ 5 (2)).

(2) K odevzdání evidenčních koní určí zemské vojenské velitelství v dohodě s politickým úřadem II. stolice pro každý odvodní okres podle počtu evidenčních koní jedno nebo více přejímacích míst a to s náležitým zřením k vojenským zájmům jakož i k tomu, aby bylo umožněno každému držiteli odevzdati koně v nejkratší době bez dlouhých cest.

(1) Na nařízené povolání koní jest každý držitel povinen předvésti nebo dáti předvésti své evidenční koně v stanovenou dobu na místo přejímací a to řádně okované a opatřené dobrou ohlávkou a ohlávkovým provazem; kromě toho jest držitel povinen odevzdati na místě odevzdacím krmivo ve výměře stanovené evidenčním listem. Není-li možno držiteli evidenčního koně předvésti jej osobně nebo zástupcem, jest povinen to ihned ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa pobytu; obecní starosta místa pobytu určí z osob, jež nejsou povinny nastoupiti do činné služby vojenské, vhodnou osobu, jež úkon obstará; osoba tato jest povinna, nemá-li důvodů, jež by ji podle § 5 zákona č. 236/1912 ř. z., pokud se týče zák. čl. LXVIII/1912 uh., osvobozovaly od osobních úkonů válečných, rozkazu vyhověti.

(2) Držitel evidenčního koně hradí náklady spojené s dopravou a stravováním koně až do místa odevzdání ze svého; totéž platí o zpětné dopravě koní nepřevzatých.

(3) Evidenční koně přejímají se vojenskou správou v přejímacím místě komisionelně. Přejímací komise jsou složeny ze zástupce vojenské správy jako předsedy, ze zvěrolékaře (§ 17 (2)), ze člena obecního zastupitelstva obce, ze které jsou koně předváděny a ze člena obecního zastupitelstva obce, ve které se evidenční koně přejímají (místa přejímacího). Vojenský zástupce převezme ihned v odevzdacím místě předvedené koně evidenční podle válečné potřeby. Evidenční koně nepřevzaté zůstanou, pokud nebyly uznány nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzaty vojenskou správou podle tohoto zákona.

(4) Evidenční koně přejímá vojenská správa buď do vlastnictví nebo do používání. Náhradu za používání koní evidenčních stanoví vládní nařízení. Za evidenční koně převzaté do vlastnictví, jakož i za evidenční koně, jež vojenská správa převezme později do vlastnictví nebo jež podle § 12 (1) přejdou po šedesátidenním používání po zákonu do jejího vlastnictví, jest vojenská správa povinna zaplatiti obecnou cenu stanovenou podle § 19, při čemž v posledních dvou případech jest započísti náhradu za používání koní do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).

(5) Držitelům evidenčních koní náleží za krmivo, jež s sebou přinesli a vojenské správě odevzdali, přiměřená náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

(6) Držitelům koní odeberou se při převzetí koní prvopisy evidenčních listů a vydají se jim jejich opisy, které musí obsahovati potvrzení o převzetí koní, jakož i uvedení příslušné částky peněžité (za koně i krmivo).

(7) Příslušné peněžité částky vyplácejí se způsobem vyznačeným v evidenčním listě do tří měsíců od převzetí.

(8) Vojenská správa neručí až do převzetí koní jejich držitelům za škody vzniklé na koních cestou k přejímacímu místu a zpět nebo na něm.

(1) Má-li býti za mobilisace nebo ve válce provedena klasifikace koní dosud neklasifikovaných, platí pro ni ustanovení §§ 16-19; rovněž pro vydání evidenčních listů platí tatáž ustanovení jako v míru (§ 20).

(2) Obecné ceny při klasifikaci prováděné za mobilisace určí se odhadem podle zásad uvedených v § 19 (2); směrné ceny v tomto případě stanoví se zřetelem k průměrným obecným cenám koní, platným v době klasifikace, ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva zemědělství a ministerstva financí.

(3) Je-li toho zapotřebí, lze s klasifikací koní za mobilisace provésti zároveň ihned povolání a odevzdání (převzetí) koní. V tomto případě jest určiti v jednom odvodním okresu podle potřeby i více klasifikačních (zároveň odevzdacích) míst, aby každý držitel mohl předvésti a odevzdati koně v nejkratší době a bez dlouhých cest.

(1) Vývoz evidenčních koní do ciziny bez souhlasu ministerstva národní obrany jest zakázán.

(2) Vládním nařízením mohou býti zakázány přesuny evidenčních koní z jejich odvodních okresů, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí; tento zákaz jest ihned zrušiti pro všechny neb jednotlivé okresy, jakmile to vojenské zájmy dovolí.

(3) Po čas klasifikace koní v odvodním okrese jest přesun koní z jedné obce do druhé zakázán.

(1) V jednotlivých odvodních okresech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů koní výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem zemědělství; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.

(2) Je-li nařízeno toto výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku, jest držitel evidenčního koně povinen předvésti jej na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku, který mu dodá vojenská správa.

(3) Na přejímacím místě se vrátí evidenční koně po prohlédnutí vojenským zástupcem buď ihned držitelům anebo se podrží k mobilisačním cvičením, která se však mohou týkati, pokud jde o doplnění stavu koní, jen jednotlivých vojenských útvarů, jež určí zemské vojenské velitelství.

(4) Za koně k mobilisačním cvičením podržené dostane se držitelům přiměřené náhrady. Výši této náhrady stanoví vládní nařízení.

(1) K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadována všechna vozidla pro zvířecí potah, dále koně (§ 12 (2)), pokud nejsou koňmi evidenčními, jakož i ostatní tažná zvířata s příslušnými postroji, jezdeckým anebo soumarským výstrojem (po případě i tyto postroje a výstroje samy), pokud nejsou tyto předměty podle zákona osvobozeny (§ 27); předměty tyto se nazývají v této části zkrátka >dopravní prostředky<.

(2) Držitelé požadovaných předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání dopravních prostředků (§ 5 (2)).

(3) Požadování jest omeziti na nejnutnější míru.

(1) Kromě koní osvobozených podle § 13 a kromě dopravních prostředků uvedených v § 4 (1), jsou dále od povinného odevzdání osvobozena:

a) vozidla, jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,

b) vozidla, jichž nezbytně potřebují duchovní, lékaři a zvěrolékaři k výkonu svého povolání na venkově, ale ne více než po jednom vozidlu,

c) vozidla, nezbytně nutná pro policii, zdravotní službu a stálé hasičstvo,

d) nezbytně potřebná vozidla státních úřadů a ústavů,

e) všechna tažná zvířata, u nichž jsou splněny podmínky § 13, za kterých jsou osvobozeny koně od povinného odevzdání.

(2) O osvobození dopravních prostředků uvedených v předchozím odstavci rozhodují úřady uvedené v § 13 (5).

(3) Kromě případů uvedených v odst. (1) může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání dopravní prostředky, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.

O stanovení úhrnné potřeby dopravních prostředků pro případ mobilisace jakož i rozvrhu této potřeby na jednotlivé územní oblastí platí obdobně ustanovení § 14.

(1) Dopravní prostředky se přihlašují v době stanovené v § 15. Držitelé jejich jsou povinni - vyjímajíc případy uvedené v § 4 (1) a 11 - ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa svého pobytu počet a druh svých dopravních prostředků. Chce-li držitel uplatňovati některý z osvobozovacích důvodů, jest povinen to v přihlášce uvésti a potřebné doklady předložiti.

(2) Na základě těchto přihlášek provede se soupis (sčítání) těchto dopravních prostředků.

Vojenská správa jest oprávněna dáti prohlédnouti svým zástupcem přihlášené dopravní prostředky; chce-li tak učiniti, musí o tom zpraviti zavčas obecní (městský) úřad dotčené obce, aby mohl býti vyslán zástupce této obce k prohlídce. Držitel dopravních prostředků jest povinen, jakmile ho obecní (městský) úřad o prohlídce zpraví, učiniti všechna potřebná opatření, aby prohlídka mohla býti nerušeně provedena.

(1) Podle provedeného soupisu dopravních prostředků a s náležitým zřením k hospodářským poměrům a stejnoměrnému zatížení všech držitelů dopravních prostředků rozvrhne politický úřad I. stolice počet dopravních prostředků, jež z okresu mají býti odevzdány, na jednotlivé obce, načež obecní starosta, přihlížeje k týmž okolnostem, určí držitele dopravních prostředků, kteří po vyhlášení povolání dopravních prostředků jsou povinni své dopravní prostředky předvésti na přejímací místo, a budou-li uznány za způsobilé, odevzdati je vojenské správě.

(2) Držitelé dopravních prostředků uvedení v předchozím odstavci jsou povinni, jakmile jest vyhlášeno povolání dopravních prostředků, tyto neprodleně předvésti nebo dáti předvésti do přejímacích míst s příslušným výstrojem a je-li to požadováno, též s krmivem v předepsaném množství. Není-li držiteli možno předvésti dopravní prostředek osobně nebo zástupcem, dlužno postupovati podle ustanovení § 22 (1).

(3) Náklady spojené s dopravou a zásobováním až do přejímacího místa hradí držitel dopravního prostředku ze svého; ustanovení § 22 (8) platí obdobně i pro tyto dopravní prostředky.

(4) Místa k přejímání dopravních prostředků určí zemské vojenské velitelství v dohodě s politickým úřadem II. stolice podle ustanovení § 21 (2).

(5) Na přejímacím místě převezme vojenská správa komisionelně po provedeném ocenění ty dopravní prostředky, které uzná za způsobilé. Složení přejímací komise jest obdobné jako složení komise klasifikační (§ 17 (2)) s tou změnou, že čtvrtým členem jest člen obecního zastupitelstva obce, ve které se dopravní prostředky přejímají; odhadce určí a do přísahy (slibu) vezme politický úřad I. stolice. O způsobilosti dopravních prostředků k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy.

(6) Směrné ceny pro dopravní prostředky převzaté vojenskou správou do vlastnictví určí pro každý druh se zřetelem k průměrným obecným cenám ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva financí a ministerstva zemědělství; ceny tyto jest oznámiti před počátkem úřadování. Nesouhlasí-li držitel dopravního prostředku s touto cenou, zjistí se jeho obecná cena odhadem podle zásad uvedených v § 19 (2). Proti stanovení této ceny není opravných prostředků.

(7) Náhradu za dopravní prostředky převzaté vojenskou správou jen do používání stanoví vládní nařízení. Převezme-li vojenská správa dopravní prostředek původně pouze do používání převzatý dodatečně do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za něj obecnou cenu, podle ustanovení předchozího odstavce zjištěnou, již měl tento dopravní prostředek při převzetí do používání, při čemž jest však započísti náhradu za používání dopravního prostředku do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).

(8) Za přinesené krmivo se poskytne držitelům dopravních prostředků náhrada podle § 22 (5).

(9) Držitelé dopravních prostředků dostanou při odevzdání stvrzenku o převzetí dopravního prostředku vojenskou správou, v níž jest uvedena též částka, jež jim za převzatý předmět přísluší.

(10) O zaplacení příslušných částek platí ustanovení § 22 (7).

(11) O povolání dopravních prostředků na mobilisační cvičení na zkoušku platí obdobně ustanovení § 25; před převzetím dopravních prostředků jest stanoviti jejich cenu obdobně podle ustanovení § 19.

(1) K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadovány všechny osobní i nákladní automobily, motorové vlaky, motorová kola a všechny druhy vozidel uváděných do pohybu motorickou silou - nepohybují-li se po kolejnicích - jakož i přívěsné vozy (a to u všech druhů vozidel s karoserií i pouhé chassis), pokud nejsou podle § 33 osvobozeny; pro tyto předměty používá tento zákon hromadného označení >motorová vozidla<. Vedle motorových vozidel mohou býti od jich držitelů požadovány náhradní součástky a pohonné hmoty v množství uvedeném v § 40 (4).

(2) Držitelé předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání motorových vozidel (§ 5 (2)).

(1) Mimo případy uvedené v § 4 (1) jsou od povinného odevzdání podle tohoto zákona osvobozena motorová vozidla:

a) jichž se používá k osobní potřebě presidenta republiky neb jeho náměstka, předsedů sněmoven, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu,

b) jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,

c) jichž jest nezbytně zapotřebí pro zdravotní službu a pro stálé hasičstvo.

(2) Kromě případů uvedených v předchozím odstavci může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání motorová vozidla, jichž ponechání v původním určení jest z jiných závažných veřejných důvodů (bez újmy potřeb vojenské správy) nezbytně zapotřebí.

(3) Držitelé motorových vozidel uvedených v předchozích odstavcích nejsou vyňati - vyjímajíc držitele uvedené v § 4 (1) a 11 - z povinnosti přihlásiti motorová vozidla k soupisu; při tom jest jejich věcí oznámiti a prokázati důvod osvobození.

(4) Důvody osvobozovací, jež byly splněny již před klasifikací, nelze uplatňovati teprve po klasifikaci. Po klasifikaci lze uplatňovati u evidenčních motorových vozidel jen ty důvody osvobozovací, jež vznikly teprve po klasifikaci.

(5) O osvobození podle odst. (1) rozhoduje politický úřad II. stolice místa stanoviště motorového vozidla a v poslední stolici ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(6) Nově vyrobená vozidla motorová uložená ve skladech továrních neb zastupitelských jsou osvobozena od povinnosti dostaviti se ke klasifikačnímu řízení. O tom, jak se vedou tato vozidla v patrnosti, obsahuje bližší ustanovení vládní nařízení.

(1) Úhrnnou potřebu motorových vozidel stanoví ministr národní obrany (§ 2).

(2) O rozvržení této potřeby platí obdobně ustanovení § 14 (2) a (3) s tou odchylkou, že rozvržení potřeby motorových vozidel na jednotlivé územní oblasti provedou zemská vojenská velitelství po slyšení politických úřadů II. stolice; směrnice pro zemská vojenská velitelství a politické úřady II. stolice vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra veřejných prací. Územní oblasti, na něž se provádí rozvržení potřeby motorových vozidel, shodují se s oblastmi divisí (evidenční oblasti motorových vozidel).

(1) Na výzvu politických úřadů I. stolice, kterou jest vyhlásiti způsobem v místě obvyklým, jest každý držitel motorového vozidla - vyjma případy uvedené v § 4 (1) a 11 - povinen ohlásiti politickému úřadu I. stolice místa stanoviště vozidla v době ve vyhlášce stanovené počet a druh motorových vozidel, jež má; chce-li uplatniti nárok na osvobození podle § 33, jest povinen uvésti to v přihlášce a předložiti potřebné doklady.

(2) Podle těchto přihlášek se provede soupis (sčítání) motorových vozidel.

(1) Ke zjištění způsobilosti k vojenské službě provádí se klasifikace motorových vozidel.

(2) Klasifikace motorových vozidel se koná zpravidla každým druhým rokem. Místo a čas klasifikace určí politický úřad II. stolice v dohodě s příslušným zemským vojenským velitelstvím podle potřeby, s náležitým zřením ke klimatickým a hospodářským poměrům příslušných oblastí; klasifikace tato bude se prováděti zpravidla v oblasti jednoho politického úřadu I. stolice pro několik politických úřadů I. stolice. Provádění klasifikace jest ve všech obcích způsobem v místě obvyklým vyhlásiti.