(3) Každý držitel motorového vozidla jest povinen sám anebo svým zástupcem motorové vozidlo předvésti ke klasifikační komisi (§ 37), předložiti při tom příslušné úřední vysvědčení o typu (certifikát) a podrobiti vozidlo předepsanému klasifikačnímu řízení, pokud není podle § 33 (2) a (5) pravoplatně osvobozena; je-li předvedení některého motorového vozidla naprosto nemožné, buďte o tom příslušné doklady předloženy politickému úřadu I. stolice místa stanoviště motorového vozidla před klasifikací; tento úřad rozhodne v dohodě s příslušným vojenským automobilním útvarem o tom, zda má býti vozidlo předvedeno ke klasifikaci dodatečné. Nebylo-li toto vozidlo předvedeno ani ke klasifikaci dodatečné, provede se klasifikace smíšenou komisí na útraty držitelovy na místě samém. Totéž platí v případech, kdy motorové vozidlo nebylo předvedeno k řádné klasifikaci a nebyly jeho držitelem předloženy doklady o tom, že předvedení bylo nemožné. O povinnosti držitele motorových vozidel hraditi útraty spojené s prováděním klasifikace smíšenou komisí, jakož i o výši těchto útrat rozhodne politický úřad I. stolice místa stanoviště motorového vozidla v dohodě s příslušným vojenským automobilním útvarem. Má-li býti provedena klasifikace motorového vozidla na místě samém, jest držitel povinen, jakmile je o tom zpraven, zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti prohlídka nerušeně provedena. O složení smíšené komise uvedené v tomto odstavci platí tytéž předpisy jako o složení komise klasifikační (§ 37).

(4) Držitel hradí náklady spojené s předvedením motorového vozidla ze svého.

(5) Vojenská správa neručí za škody způsobené na motorových vozidlech cestou ke klasifikační komisi a zpět nebo na místě klasifikačního řízení.

(1) Klasifikace motorových vozidel se provádí před klasifikační komisí.

(2) Členy této komise jsou:

a) zástupce politického úřadu I. stolice jako předseda,

b) důstojník automobilního vojska jakožto zástupce vojenské správy.

(1) Při klasifikaci se roztřiďují předvedená motorová vozidla podle své způsobilosti k vojenské službě.

(2) O způsobilosti k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy, který klasifikuje motorová vozidla takto:

a) způsobilé pro polní službu,

b) způsobilé pro službu v zápolí,

c) zatím nezpůsobilé a

d) úplně nezpůsobilé.

(3) Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(4) Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, jíž podléhají, pokud nejsou podle § 33 osvobozena, jak motorová vozidla, jež byla již podrobena dřívějšímu klasifikačnímu řízení, tak i motorová vozidla, jež dřívějšímu klasifikačnímu řízení podrobena nebyla.

(1) Pro každé motorové vozidlo, jež nebylo uznáno úplně nezpůsobilým k vojenské službě, vydán buď držiteli evidenční list.

(2) V evidenčním listu jest vedle popisu a stanoviště vozidla, jména a bydliště držitele a jiných potřebných dat vyznačiti též výstroj a náhradní součásti přináležející k vozidlu.

(3) O evidenčních listech vydaných držiteli motorového vozidla, jakož i povinnostech, jež má držitel evidenčního motorového vozidla, platí obdobně ustanovení § 20 (2), (4) až (9), pokud zákon nestanoví jinak; oznámení, o nichž se zmiňuje § 20, jest držiteli motorového vozidla činiti u politického úřadu I. stolice stanoviště vozidla.

(4) Pro motorová vozidla, jež byla zástupcem vojenské správy uznána zcela nezpůsobilými k vojenské službě, vydáno buď držiteli osvědčení o jich nezpůsobilosti k vojenské službě. V osvědčení tomto jest vedle popisu vozidla a jiných potřebných dat zapsati též jméno a bydliště držitele.

(1) Evidenční motorová vozidla se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání motorových vozidel, v rozsahu a pořadí stanoveném vyhláškou.

(2) O určení přejímacích míst platí ustanovení § 21 (2) s tou odchylkou, že přejímání motorových vozidel se provádí v jednom nebo podle potřeby na více přejímacích místech z oblasti celé divise.

(3) Držitelé evidenčních motorových vozidel jsou povinni podle ustanovení vyhlášky svoje evidenční motorová vozidla ve stanovenou dobu předvésti buď sami anebo svými zástupci na přejímací místo s příslušným výstrojem. Není-li držiteli možno motorové vozidlo osobně neb zástupcem předvésti, jest povinen učiniti o tom ihned hlášení politickému úřadu I. stolice místa stanoviště motorového vozidla, jenž o tom zpraví příslušný vojenský úřad (velitelství) za účelem dalšího opatření.

(4) Spolu s evidenčními motorovými vozidly jsou jejich držitelé povinni odevzdati vojenské správě na místě přejímacím výstroj a náhradní součástky, počítajíc v to i náhradní pneumatiky, v množství uvedeném v evidenčním listu, jakož i pohonné hmoty v množství potřebném na jízdu 300 km. Nemá-li držitel motorového vozidla v době odevzdání potřebného množství výstroje, náhradních součástek a pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojenské správě na místě přejímacím odevzdati.

(5) Na přejímacím místě se prohlédnou komisionelně předvedená motorová vozidla; u těch pak, jež zástupce vojenské správy neodmítne jako nezpůsobilá, zjistí se komisionelně jejich obecná cena. Přejímací komise je složena ze zástupců politického úřadu I. stolice jako předsedy, jednoho zástupce vojenské správy, jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce, ustanoveného politickým úřadem II. stolice z výrobců motorových vozidel nebo z kruhů automobilních odborníků; odhadce vezme do přísahy (slibu) politický úřad I. stolice, v jehož obvodu přejímací komise úřaduje. Při stanovení obecné ceny motorového vozidla předseda přejímací komise nehlasuje. Nejsou-li členové přejímací komise o ceně jednotni, rozhoduje především většina hlasů; jsou-li všichni členové rozdílného názoru, platí průměr cen naznačený jednotlivými členy komise. Obecná cena odhadem stanovená nesmí převyšovati směrné ceny, jež pro jednotlivé typy motorových vozidel se zřetelem na dobu používání stanoví ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva veřejných prací a ministerstva financí. Tyto směrné ceny lze přestoupiti jen tehdy, když má vozidlo zvláštní zařízení, po případě vybavení; v tomto případě jest přihlížeti při celkovém odhadu na toto zařízení (vybavení) se zřetelem k jeho obecné hodnotě. Proti stanovení ceny není opravného prostředku.

(6) Motorová vozidla se přejímají zpravidla do používání; náhradu za používání jich stanoví vládní nařízení. Vojenská správa jest však oprávněna převzíti požadovaná motorová vozidla buď ihned anebo později do vlastnictví. Evidenční vozidla, jež nebyla vojenskou správou převzata, zůstanou, pokud nebyla uznána nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzata vojenskou správou podle tohoto zákona.

(7) Převezme-li vojenská správa motorové vozidlo ihned do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za ně cenu stanovenou podle odst. (5). Převezme-li motorové vozidlo do vlastnictví teprve dodatečně, jest povinna zaplatiti za ně rovněž cenu stanovenou podle odst. (5), při čemž jest však náhradu za používání motorového vozidla započísti do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).

(8) Za převzaté náhradní součástky a pohonné hmoty zaplatí vojenská správa náhradu ve výši stanovené vládním nařízením.

(9) O zaplacení příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22 (7).

(10) Vojenská správa neručí až do převzetí motorových vozidel jejich držitelům za škody způsobené na motorových vozidlech cestou k místu přejímacímu a zpět nebo na místě tomto, leč by bylo výjimečně předvedení provedeno vzhledem k odst. (3) orgány vojenské správy.

(1) Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, zakázáno, aby motorová vozidla a jich součástky byly vyváženy do ciziny. Zákaz tento může býti vydán pro oblast celého státu neb jen některé územní oblasti a buď ihned odvolán, jakmile to vojenské zájmy dovolí.

(2) Po vyhlášení mobilisace jest vývoz motorových vozidel a jich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.

(1) V jednotlivých územních oblastech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů motorových vozidel výjimečné povolání motorových vozidel na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejných prací; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.

(2) Je-li takovéto výjimečné povolání motorových vozidel nařízeno, jest držitel povinen předvésti motorová vozidla na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku; jinak platí obdobně ustanovení § 25.

(3) Před převzetím motorového vozidla jest zjistiti jeho obecnou cenu obdobně podle ustanovení § 40 (5).

(4) Za přenechání motorového vozidla na mobilisační cvičení dostane se držiteli přiměřené náhrady, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

(1) K účelům uvedeným v § 11 mohou býti - vyjímajíc případy uvedené v § 4 (1) - za přiměřenou náhradu požadována všechna letadla a letecký i provozní materiál k nim potřebný (letecké motory, motory záložní, náhradní součásti motorů i draků, nářadí, benzin, oleje, tuky), a to buď do vlastnictví vojenské správy neb jen k používání. Požadována mohou býti nejen letadla, jichž domovský přístav jest v oblasti Československé republiky, nýbrž i letadla, jež v době mobilisace jsou na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jakož i letadla uložená v továrních a zastupitelských skladech.

(2) Držitelé letadel, kteří obdrží koncesi k živnostenskému provozu podniku, jenž slouží dopravě vzduchem, jsou povinni předkládati prvého dne každého měsíce ministerstvu národní obrany podrobný seznam leteckého a provozního materiálu uvedeného v odst. (1), jakož i seznam používaných hangarů, letišť a dílen s uvedením množství a stavu.

(3) Držitelé ostatních soukromých letadel jsou povinni - s výjimkou uvedenou v § 4 (1) a 11 - předkládati seznamy uvedené v předchozím odstavci každého čtvrt roku ve lhůtách, jež stanoví vládní nařízení.

(4) O tom, jak se vedou v patrnosti nově vyrobená letadla uložená ve skladech továrních neb zastupitelských, stanoví vládní nařízení.

(5) Za podmínek uvedených v § 42 mohou býti podle ustanovení tam uvedených povolána na mobilisační cvičení na zkoušku též letadla.

(1) Vojenská správa jest oprávněna provésti prohlídku letadel a ostatního leteckého materiálu uvedeného v předchozím paragrafu. Den prohlídky přihlášených letadel (materiálu) v domovském přístavu stanoví na žádost vojenské správy politický úřad I. stolice, v jehož oblasti je domovský přístav letadla. Politický úřad zpraví o prohlídce držitele letadla, jenž jest povinen zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti nařízená prohlídka nerušeně provedena.

(2) Prohlídku provádí komise složená ze zástupce politického úřadu I. stolice jako předsedy a zástupce vojenské správy; o způsobilosti letadla k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy. Podrobnosti určuje vládní nařízení.

(3) Aby mohla býti provedena prohlídka letadel, jež jsou v době mobilisace na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jest jejich držitel povinen učiniti neprodleně ministerstvu národní obrany hlášení o tom, kde jsou tato letadla uložena.

(4) Držitelé letadel, jež byla klasifikována jako způsobilá k vojenské službě, dostanou evidenční list, o němž platí obdobně ustanovení uvedená v § 39; rovněž o povinnostech držitele evidenčního letadla platí obdobně ustanovení uvedeného paragrafu. S prohlídkou letadel provedenou podle odst. (3) může býti spojeno jich převzetí podle § 45.

(5) Letadla, která byla uznána nezpůsobilými ke službě vojenské, obdrží o tom obdobné osvědčení, jaké předpisuje pro motorová vozidla ustanovení § 39 (4).

(1) Držitelé letadel podělených evidenčním listem jsou povinni míti je ihned po povolání letadel (§ 5 (2)) pohotově připravená k odevzdání vojenské správě v přístavu, v němž v době povolání letadel jsou, nebo do něhož po tomto povolání přistanou; je-li tento přístav odchylný od přístavu domovského, budiž to držitelem neprodleně vojenské správě hlášeno.

(2) Spolu s plně vystrojeným letadlem jest jeho držitel povinen odevzdati vojenské správě pohonné hmoty nejméně v množství potřebném k jedné náplni. Nemá-li držitel letadla v době odevzdání uvedeného množství pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojenské správě zároveň s letadlem odevzdati.

(3) Letadla i ostatní letecký materiál převezme na místě komise složená podle ustanovení § 44 (2) a rozšířená o jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce jmenovaného politickým úřadem II. stolice. Dopravu (přelet) převzatého letadla (leteckých hmot) provede vojenská správa na svůj náklad. Jinak platí o převzetí letadel a jejich ocenění obdobně ustanovení § 40, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Za letadlo převzaté pouze do používání platí se náhrada stanovená vládním nařízením a sice teprve ode dne, kdy bylo toto letadlo do používání vojenské správy převzato. Za pohonné hmoty, jež držitel letadla dodá, náleží mu náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

(5) O výplatě příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22 (7).

(1) Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů potřebí, zakázáno, aby letadla, motory a jejich součástky byly vyváženy do ciziny.

(2) Po vyhlášení mobilisace jest vývoz letadel, motorů a jejich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.

(1) Je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, může býti používání letadel vládním nařízením omezeno, po případě vůbec zakázáno.

(2) Po vyhlášeném povolání letadel nejsou lety soukromých dopravních podniků a jiných soukromníků dovoleny; pokud jsou výjimečně možné se svolením ministerstva národní obrany, stanoví vládní nařízení.

(3) Za zastavení letecké dopravy nelze požadovati žádné náhrady.

(1) Kdo proti zákazu dopraví do ciziny evidenční koně, motorová vozidla neb jejich součástky, letadla neb jejich součástky (§ 24 (1), 41 a 46),

kdo neoprávněně podnikne lety (§ 47),

trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

(2) Kdo uvede dopravní prostředek do stavu nezpůsobilého k vojenské službě v úmyslu, aby tím zmařil jeho požadování, trestá se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

(3) Kdo po nařízeném povolání neodevzdá dopravního prostředku pro vojenské účely (§ 22, 31, 40 a 45), trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.

(4) Za přečiny uvedené v předcházejících odstavcích lze vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý od 200 Kč do 50.000 Kč.

(5) Pokus přečinu jest trestný.

(6) Ustanovení tohoto paragrafu platí jen potud, pokud nejde o čin přísněji trestný.

(1) Kdo nepředvede (osobně nebo zástupcem) dopravního prostředku ke klasifikaci (§ 16 (3) a 36 (3)), nebo při povolání na zkoušku (§ 25 (2), 31 (11), 42 (2) a 43 (5)),

kdo neodevzdá s motorovým vozidlem výstroj, náhradní součástky a pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 40 (4)),

kdo neodevzdá s letadlem pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 45 (2)),

kdo neučiní potřebných opatření, aby prohlídka dopravního prostředku mohla býti provedena na místě samém (§ 30, 36 (3) a 44 (1)),

trestá se za přestupek pokutou do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců neb obojím trestem.

(2) Kdo opomine hlásiti počet a druh dopravních prostředků k soupisu (§ 15, 29, 35, 43 a 44 (3)), trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel a letadel do 10.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 1.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců neb obojím trestem.

(3) Kdo opomine hlásiti změny evidenčních dopravních prostředků, trvalý jejich převoz do jiné obce neb jejich převod na nového držitele (§ 20 (6) a (7), 39 (3) a 44 (4)),

kdo opomine hlásiti, že mu není možno dopravní prostředek předvésti na přejímací místo (§ 22 (1), 31 (2), 40 (3)),

kdo opomine hlásiti, že jeho letadlo jest v jiném přístavě než domovském (§ 45 (1)),

trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel a letadel do 5.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 500 Kč nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

(4) Kdo v předepsaném hlášení učiní nesprávné údaje, trestá se podle ustanovení odst. (2) nebo (3) stejně jako ten, kdo opomine hlášení.

(5) Kdo bez omluvného důvodu nevyhoví rozkazu obecního starosty, předvésti za držitele dopravní prostředek na přejímací místo (§ 22 (1), 31 (2)), trestá se za přestupek pokutou do 3.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

(6) Kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení uvedená v § 20, 39 a 44 ve příčině evidenčních listů,

kdo proti zákazu dopraví koně z odvodního okresu neb obce (§ 24 (2) a (3)),

kdo neodevzdá krmivo v předepsaném množství (§ 22 (1) a 31 (2)),

kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení § 22 (1) a 31 (2) ve příčině řádného okování koně, jeho opatření ohlávkou neb ohlávkovým provazem, nebo opatření dopravního prostředku příslušným výstrojem,

trestá se za přestupek pokutou do 500 Kč.

(1) Tresty peněžité a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

(2) Za nedobytný trest peněžitý jest vyměřiti náhradní trest vězení; jeho doba budiž stanovena podle zavinění a nepřevyšuj dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.

(3) Za nedobytné pokuty (§ 49) budiž uložen trest vězení (uzamčení), a to za každých 50 Kč nebo zlomek této částky jeden den vězení (uzamčení). Byl-li vedle pokuty uložen trest vězení (uzamčení) jako trest vedlejší, nesmí náhradní trest dohromady s uloženým vedlejším trestem vězení (uzamčení) přesahovati meze jeho zákonné sazby.

U osob starších 18 let jest podmínečné odsouzení vyloučeno, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.

(1) Trestní řízení pro přečiny uvedené v § 48 náleží soudům.

(2) Trestati přestupky uvedené v § 49 přísluší, pokud vinník nepodléhá vojenské soudní pravomoci, politickým úřadům. Pokud má býti rozhodováno o odvoláních proti trestním nálezům v III. stolici, přísluší rozhodnutí ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Odvolání mají účinek odkládací.

Stíhání přestupků uvedených v § 49 promlčuje se v šesti měsících; o promlčení přečinů uvedených v § 48 platí ustanovení trestních zákonů.

Pokud tento zákon zmiňuje se o politických úřadech I. neb II. stolice, jest tím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi rozuměti administrativní vrchnosti, resp. - pokud jde o funkci trestní - administrativní policejní vrchnosti.

Veškerá podání i protokoly, přílohy a jinaké listiny na provádění tohoto zákona se odnášející, jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti tři měsíce po vyhlášení.

(2) Tímto zákonem se zrušují všechny zákony a ustanovení, jež jsou s ním v odporu, tak zejména zákon č. 235/1912 ř. z., zák. čl. LXIX/1912 uh. a cís. nař. č. 34/1916 ř. z.; zákon o válečných úkonech č. 236/1912 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 uh. jsou však tímto zákonem nedotčeny.

Zákon tento provede ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, spravedlnosti, veřejných prací, financí a zemědělství.

Tomášek v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

Bradač v. r.,
zapisovatel.