Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1900-1900/6.

Různé časopisy přinesly v poslední době zprávu, že státní továrna na zbraně a střelivo v Brně začala vyráběti automobily a že lácí svých výrobků bude moci předčiti všechny posavadní známky.

S druhé strany se tvrdí, že brněnská zbrojovka má býti přeměněna v akciovou společnost se státem jakožto hlavním podílníkem.

Zakládají-li se tyto zprávy na pravdě, pak jest tu nebezpečí, že státními příjmy uhražovaný podnik, který se nutně stává passivním, způsobí domácí výrobě automobilů těžkou škodu a že donutí tento průmysl, jenž zaměstnává četné dělnictvo, k tomu, aby popřípadě zastavil práci vůbec.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

1. Jest pravda, že se ve státní Továrně na střelivo v Brně vyrábějí automobily pro obchod?

2. Na jakých technických podkladech má býti vypočtena prodejní cena automobilů?

3. Jest výroba automobilů pro státní továrnu na střelivo v Brně spojena se ziskem nebo se ztrátou? Jakým způsobem se v tomto případě bude hraditi ztráta?

V Praze, dne 13. dubna 1924.

K. Friedrich, Hübner, A. Lippert, dr Mayr-Harting, Spies, Franke, Jesser, Hartl, dr Spiegel, Zuleger, Knesch.

Verschiedene Zeitungen brachten in letzter Zeit die Nachricht, dass die staatliche Waffen- und Munitionsfabrik in Brünn den Bau von Automobilen aufgenommen hat und durch die Billigkeit der Erzeugnisse alle bestehenden Marken zu unterbieten im Stande sein wird.

Andererseits wird behauptet, dass die Brünner Waffenfabrik in eine Aktiengesellschaft mit dem Staat als Hauptbeteiligten umgewandelt werden soll.

Falls diese Nachrichten auf Wahrheit beruhen, so besteht die Gefahr, dass ein durch die Staatseinnahmen gedeckter, notgedrungen passiv werdender Betrieb der heimischen Automobilerzeugung schweren Schaden zufüge und diese zahlreiche Arbeiter beschäftigende Industrie eventuell ganz zum Stillstand bringe.

Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Minister die folgenden Anfragen:

1. Ist es richtig, dass in der staatlichen Munitionsfabrik in Brünn Automobile für den Handel erzeugt werden?

2. Auf welcher technischen Grundlage soll der Verkaufspreis der Automobile errechnet werden?

3. Ist die Automobilerzeugung für die staatliche Munitionsfabrik in Brünn mit einem Gewinn oder mit einem Verlust verbunden? Wie wird im letzteren Falle der Verlust gedeckt?

Prag, am 13. April 1924.

K. Friedrich, Hübner, A. Lippert, Dr. Mayr-Harting, Spies, Franke, Jesser, Hartl, Knesch, Zuleger, Dr. Spiegel.

Zemědělské obyvatelstvo postiženo jest největšími daňovými břemeny, takže - množící se daňové exekuce dokazují to s dostatek - hospodářsky upadá ve zkázu. Přes to nepožívají zemědělské výroby žádné celní ochrany a jsou bez ochrany vydány všanc konkurenci sousedních států.

Právě tak jako průmysl žádá sobě také zemědělství celní ochrany.

Poněvadž republika vyrábí více potravin nežli v zemi možno spotřebovati, takže zvýšení cen netřeba se obávati, žádáme pana ministra zemědělství, aby co nejdříve zahájil jednání se směrodatnými odbornými organisacemi zemědělskými: Svazem zemědělců, zemědělskou radou a Ústředním svazem, aby mohla býti vyslyšena přání a spravedlivé požadavky našeho zemědělského obyvatelstva a aby mohl býti sjednán podklad pro osnovu zákona na ochranu zemědělských výrobků.

V Praze, dne 13. května 1924.

Luksch, Meissner, A. Lippert, Zuleger, Franke, Egry, Spies, Ficza, dr Hilgenreiner.

Auf der landwirtschaftlichen Bevölkerung lastet der grösste Steuerdruck, so dass dieselbe - die vermehrte Zunahme der Steuerexekutionen beweisen dies zur Genüge - wirtschaftlich zu Grunde gerichtet wird. Dessen ungeachtet geniessen die landwirtschaftlichen Erzeugnisse keinen Zollschutz und sind schutzlos der Konkurrenz der angrenzenden Staaten ausgeliefert.

Ebenso wie die Industrie verlangt auch die Landwirtschaft einen Zollschutz.

Da die Republik mehr Lebensmittel erzeugt, als im Lande verbraucht werden können, so dass eine Preissteigerung nicht zu befürchten ist, so wird der Herr Landwirtschaftsminister ersucht mit den massgebenden fachlichen landwirtschaftlichen Organisation: Bund der Landwirte, Landeskulturrat und Zentralverband ehestens in Fühlung zu treten, damit die Wünsche und gerechten Forderungen unserer landwirtschaftlichen Bevölkerung entgegengenommen, und die Grundlagen für einen Gesetzentwurf zum Schutze der landwirtschaftlichen Erzeugnisse geschaffen werden können.

Prag, am 13. Mai 1924.

Luksch, Meissner, A. Lippert, Zuleger, Franke, Egry, Spies, Ficza, Dr. Hilgenreiner.

Zákonem ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. zavedena byla pro všechny podniky živnostenskému řádu podléhající nebo po živnostensku provozované osmihodinová doba pracovní. Tento předpis platí také pro podniky, závody a ústavy, státem provozované.

Československý stát způsobem veškerého uznání hodným ratifikoval dále také úmluvu Washingtonskou o osmihodinové době pracovní. Je-li tedy již pro všechny živnostenské podniky zavedena osmihodinová doba pracovní, pak jest zcela samozřejmo, že u státních úřadů nesmí pracovní doba přesahovati osm hodin denně. Skutečně nečinila v bývalém Rakousku pracovní doba u úřadů nikdy více nežli osm hodin, u mnohých úřadů však méně. Také v Československé republice se v úřadech větších měst úřadovalo jen šest až sedm hodin, v menších místech nejvýš osm hodin.

Nyní nařídil krajský soud v Litoměřicích v únoru 1924, že u okresního soudu v Teplicích-Šanově mají kancelářští úředníci pracovati od 1/2 8 hod. ranní do 12 hod. v poledne a od 14 hod. odpoledne do 1/2 19 hod. večerní, zavedl tedy u tohoto okresního soudu jednoduchým opatřením devítihodinovou dobu pracovní. Snad bylo toto opatření myšleno jen jako přechodné; ve skutečnosti trvá toto opatření po skoro 4 měsících ještě do dnes. Jest také pravda, že u okresního soudu v Teplicích-Šanově nastaly poměry přímo desolátní; viny na tom nemá však nikterak úřednictvo, nýbrž naprosto nedostatečné obsazení soudu, četná onemocnění atd.

Avšak nařízená devítihodinová doba pracovní nebyla a není s to, aby těmto poměrům učinila konec, poněvadž takovéto opatření vzbuzuje v úřednictvu roztrpčení a zmenšuje chuť ku práci, tak že se v devíti hodinách pracuje méně nežli jindy v osmi hodinách. Šlo se tak daleko, že jeden úředník pověřen byl, aby bděl nad tím, zdali kancelářští úředníci jsou také skutečně ráno v 1/2 8 v úřadě a jsou-li v 1/2 19 tam ještě. Byl tedy zaveden úplný špiclovský systém, jenž samozřejmě ještě méně jest s to, aby u úředníků zvýšil chuť ku práci.

Ale nechť tomu jest jakkoli, jest jasno, že stát takovýmto opatřením prolamuje zákony, které sám vydal, a že podnikatelům poskytuje pohodlný prostředek, aby také oni se pokusili o prolom osmihodinové doby pracovní. Stát má při zachovávání svých zákonů předcházeti dobrým příkladem a nemá sám přispívati k tomu, aby zákonů nebylo dbáno.

Skutečně jest roztrpčení z tohoto opatření jak u úřednictva tak u veškerého dělnictva okresu Teplicko-Šanovského velmi značné a jest nejvýš na čase, aby pan ministr spravedlnosti zakročil a toto protizákonné opatření zrušil.

Tážeme se tudíž pana ministra spravedlnosti:

1. Jest mu známo, že u okresního soudu v Teplicích-Šanově opatřením presidia krajského soudu v Litoměřicích zavedena byla od února 1924 pro kancelářské úředníky devítihodinová doba pracovní?

2. Schvaluje pan ministr spravedlnosti toto opatření?

3. Je-li tomu tak, jak může je ospravedlniti?

4. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten zaříditi, aby toto opatření ihned bylo zrušeno?

V Praze, dne 27. května 1924.

Link, D. Löw, J. Reyzl, H. Hladik, W. Niessner, dr Wiechowski, Stark, Lorenz, Hecker, Anna Perthenová, A. Friedrich, W. Kiesewetter.

Mit dem Gesetze vom 19. Dezember 1918 Slg. Nr. 91 wurde für alle der Gewerbeordnung unterworfenen oder gewerbsmässig betriebenen Unternehmungen die 8 stündige Arbeitszeit eingeführt. Diese Vorschrift gilt auch für die vom Staate betriebenen Unternehmungen, Betriebe und Anstalten.

Der čechoslovakische Staat hat ferner in durchaus anerkennungswerter Weise auch das Uebereinkommen von Washington über die achtstündige Arbeitszeit ratifiziert. Wenn nun schon für alle gewerblichen Unternehmungen die achtstündige Arbeitszeit eingeführt ist, so ist es ganz selbstverständlich, dass bei den staatlichen Behörden die Arbeitszeit acht Stunden täglich nicht überschreiten darf. Tatsächlich betrug die Arbeitszeit im ehemaligen Oesterreich bei den Aemtern niemals mehr als acht Stunden, bei vielen Aemtern aber weniger. Auch in der čechoslovakischen Republik wurde bei den Behörden der grossen Städte nur 6-7 Stunden amtiert, in den kleineren Orten höchstens 8 Stunden.

Nun hat das Kreisgericht in Leitmeritz im Feber 1924 verordnet, dass beim Bezirksgericht in Teplitz-Schönau die Kanzleibeämten von 1/2 8 Uhr früh bis 12 Uhr mittags und von 14 Uhr nachmittags bis 1/2 19 Uhr abends zu arbeiten haben, hat also bei diesem Bezirksgerichte durch eine einfache Verfügung die neunstündige Arbeitszeit eingeführt. Es mag wohl sein, dass diese Verfügung nur als eine vorübergehende Massregel gedacht war. Tatsächlich besteht dieselbe heute nach nahezu 4 Monaten noch aufrecht. Es ist auch richtig, dass beim Bezirksgericht in Teplitz-Schönau geradezu desolate Zustände eingerissen waren; die Schuld an denselben trägt aber keinesfalls die Beamtenschaft, sondern die durchaus mangelhafte Besetzung des Gerichtes, zahlreiche Erkrankungen u. s. w.

Allein die Anordnung der neunstündigen Arbeitszeit war und ist nicht imstande, diesen Zuständen ein Ende zu bereiten, weil durch eine solche Verfügung innerhalb der Beamtenschaft Erbitterung hervorgerufen und die Arbeitslust gelähmt wird, so dass in den neun Stunden weniger gearbeitet wird, als sonst in acht Stunden. Man ist soweit gegangen, einen Beamten damit zu betrauen, zu überwachen, ob die Kanzleibeamten auch wirklich früh um 1/2 8 Uhr im Amt sind und abends um 1/2 19 Uhr noch da sind. Es wurde also ein vollständiges Spitzelsystem eingeführt, das selbstverständlich noch weniger geeignet ist, die Arbeitslust der Beamten zu fördern.

Mag dem aber wie immer sein, so ist es klar, dass der Staat durch solche Verfügungen von ihm selbst erlassene Gesetze durchbricht und den Unternehmern eine bequeme Handhabe bietet, auch ihrerseits den Durchbruch der achtstündigen Arbeitszeit zu versuchen. Der Staat soll bei Einhaltung seiner Gesetze mit gutem Beispiel vorangehen und nicht selbst dazu beitragen, dass die Gesetze missachtet werden.

Tatsächlich ist die Erbitterung über diese Verfügung sowohl innerhalb der Beamten als innerhalb der gesamten Arbeiterschaft des Bezirkes Teplitz-Schönau eine sehr grosse und es ist höchste Zeit, dass der Herr Justizminister eingreift und diese gesetzwidrige Verordnung aufhebt.

Wir stellen daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:

1. Ist ihm bekannt, dass beim Bezirksgericht in Teplitz-Schönau durch eine Verfügung des Kreisgerichtspräsidiums in Leitmeritz seit Feber 1924 für die Kanzleibeamten die neunstündige Arbeitszeit eingeführt ist?

2. Billigt der Herr Justizminister diese Verfügung?

3. Wenn ja, wie kann er dieselbe rechtfertigen?

4. Ist der Herr Justizminister bereit zu veranlassen, dass diese Verfügung sofort aufgehoben wird?

Prag, am 27. Mai 1924.

Link, D. Löw, J. Reyzl, H. Hladik, W. Niessner, Dr. Wiechowski, Lorenz, Stark, Hecker, Anna Perthen, A. Friedrich, W. Kiesewetter.

Od převratu pořádáno bylo sice několik českých kursů pro porodní asistentky, avšak dodnes nebyl konán ani jediný kurs německý. Interesované německé kruhy, zejména lékařská fakulta německé university, zasazovaly se, podporovány jsouce německými členy senátu a poslanecké sněmovny, po celá léta u vlády co nejusilovněji o pořádaní německého kursu pro porodní asistentky. Konečně se zdálo, že horlivé tyto snahy mají dosíci úspěchu.

Ministerstvo zdravotnictví svolalo před několika měsíci anketu, ku kteréž vedle zástupců německé lékařské fakulty přibráni byli ještě úředníci zemské správy jakož i děkan české lékařské fakulty se dvěma dalšími českými členy. Předsedou byl český ministerský rada dr Fischer ze zdravotního odboru zemské správy politické. A tento zajisté nestranný, národnostně smíšený poradní sbor dospěl k jednomyslnému návrhu vládě, aby se německý kurs pro porodní asistentky konal na porodnické a gynekologické klinice prof. dra G. A. Wagnera z německé university, při čemž způsobem naprosto nezávadným a za všeobecného souhlasu členů ankety rozřešeny byly všechny podrobnosti pokud jde o theoretické přednášky, praktická cvičení, zaopatření kandidátek bytem a stravou atd.

Ale zdá se, že vláda Československé republiky nechce Němcům povoliti ani sebe více oprávněný a samozřejmý požadavek, aniž by k takovémuto povolení nepřimísila hořkou pilulku. Neboť ministerstvo zdravotnictví vypsalo nyní konečně německý kurs pro porodní asistentky na den 1. července t. r., avšak neustanovilo proň německou kliniku prof. dra Wagnera v Praze, nýbrž českou kliniku prof. dra Ostrčila v Brně, jak řečeno, proti jednomyslnému návrhu zmíněné ankety z kruhů odborníků, vysoce kvalifikovaných. Toto rozhodnutí ministerstva zdravotnictví znamená nesporně nesnesitelnou urážku a pokoření lékařské fakulty německé university, kteréž ani tím se neodstraňuje, kdyby k pořádání tohoto kursu měli býti přibráni také němečtí profesoři a docenti. Znamená to dále, i když pomlčíme o jiných momentech, pokárání hodných, zbytečné znesnadnění pro kandidátky, které přece většinou pocházejí z Čech, a které mají putovati do vzdáleného Brna.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jaké důvody rozhodovaly pro přeložení německého kursu pro porodní asistentky na českou universitu v Brně?

2. Jest vláda ochotna dáti určitý slib, že příště nedojde k takovémuto odstrčení lékařské fakulty německé university v Praze, a že příště německý kurs pro porodní asistentky, jak by mělo býti samozřejmo, bude konán na této universitě?

V Praze, dne 27. května 1924.

dr Spiegel, dr Hilgenreiner, dr Koperniczky, Spies, Franke, Ficza, dr Ledebur-Wicheln, Hübner, A. Lippert, Luksch, Knesch, K. Friedrich, Hartl, Fahrner.

Seit dem Umsturze sind wohl schon mehrere čechische Hebammenkurse abgehalten worden, noch aber hat bis heute kein einziger deutscher Kurs stattgefunden. Die interessierten deutschen Kreise, namentlich die medizinische Fakultät der deutschen Universität, haben sich, unterstützt von deutschen Parlamentariern des Senates und des Abgeordnetenhauses, seit Jahren aufs intensivste bei der Regierung für die Abhaltung eines deutschen Hebammenkurses eingesetzt. Endlich schien diesen eifrigen Bemühungen ein Erfolg beschieden zu sein.

Das Gesundheitsministerium hatte vor einigen Monaten eine Enquête einberufen, zu der ausser den Vertretern der deutschen medizinischen Fakultät noch Beamte der Landesverwaltung sowie der Dekan der èechischen medizinischen Fakultät mit zwei weiteren èechischen Mitgliedern beigezogen waren. Den Vorsitz führte der èechische Ministerialrat Dr. Fischer vom Sanitätsdepartement der politischen Landesverwaltung. Und dieser gewiss unparteiische nationalgemischte Beratungskörper kam zu dem einstimmigen Vorschlag an die Regierung, dass der deutsche Hebammenkurs an der Geburts- und gynäkologischen Klinik des Professors Dr. G. A. Wagner der deutschen Universität abgehalten werden solle, wobei alle Einzelheiten betreffs der theoretischen Vorlesungen, der praktischen Übungen, der Unterbringung der Kandidatinnen in Bezug auf Wohnung und Speisung u. s. w. in durchaus einwandfreier Weise mit allseitiger Zustimmung der Enquêtemitglieder gelöst waren.