Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1963.
Usnesení poslanecké sněmovny
o vládním návrhu zákona (tisk 4186)
o pojištění zaměstnanců pro případ nemocí, invalidity a stáří (tisk 4795).
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 290. schůzi dne 23. září 1924 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne...............................................................................1924.
o pojištění zaměstnanců pro případ nemocí, invalidity a stáří,
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ: USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ.
Oddíl první: O rozsahu pojištění a o pojištěncích.
Obsah zákona.
§ 1.
Tímto zákonem jest upraveno pojištění zaměstnanců pro případ
a) nemoci,
b) invalidity a stáří.
Kdo jest anebo může býti podroben pojištění.
§ 2.
(1) Pojištěním povinen a podle tohoto zákona je pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského), a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
(2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.
(3) Pojištěním povinni a pojištěni jsou dále pro případ invalidity a stáří občané, vykonávající zákonitou presenční službu podle §§ 17 a 61 posl. odst. branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., byli-li již dříve povinně pojištěni nebo vstoupí-li do poměrů povinně pojištěného v šesti měsících po návratu z presenční služby (§ 253).
§ 3.
Pojištěním povinni a podle tohoto zákona pojištěni jsou zejména také domáčtí dělníci, t. j. osoby, které - nejsouce živnostníky - z povolání a nikoli pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu a to i tenkráte, byla-li jim práce přidělena zprostředkovateli (skladovními mistry a pod.).
§ 4.
(1) Nařízením může býti pojistná povinnost pro případ nemoci rozšířena i na živnostníky, kteří se zaměstnávají domáckou prací, i když vedle práce pro jednoho nebo několik podnikatelů pracují také pro vlastní zákazníky.
(2) Při tom možno odchýliti se od předpisův o přihlašování a odhlašování pojištěncův i způsobu placení pojistného a jeho rozvrhu.
Kdo je vyloučen z pojištění.
§ 5.
Z povinného pojištění nemocenského podle tohoto zákona jsou vyloučení:
a) zaměstnanci státu a jiných nucených svazkův územních (zemí, zemských župních svazů, žup, okresův, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavův a podnikův - čítajíc v to i zaměstnance drah, sloužících veřejné dopravě - kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zákona;
b) osoby, na které se vztahuje zákon ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n. o pojištění u báňských bratrských pokladen;
c) zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v republice československé zřízených, jakož i mezinárodních komisí, pokud jsou cizozemci.
§ 6.
Z povinného pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona jsou vyloučeni:
a) osoby uvedené v § 5 písm. b) a c) vůbec, dále osoby uvedené v § 5 písm. a), mají-li v případě invalidity a stáří nároky alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Za rovnocenné jest považovati nároky, týkají-li se aspoň invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a je-li úhrnná jich hodnota, stanovená podle početních podkladův Ústřední sociální pojišťovny, rovna aspoň úhrnné hodnotě všech nároku podle tohoto zákona. Zdali tomu tak jest, rozhodne Ústřední sociální pojišťovna.
b) kdo dokonal nebo překročil šedesátý rok svého věku v době, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, anebo kdo teprve po dokonaném šedesátém roce počne vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné podle tohoto zákona, ačli převodem podle §§ 240-242 a příslušným započtením příspěvkové doby vstupní věk nebyl snížen pod šedesátý rok;
c) kandidáti advokacie a notářství, dále lékaři v přechodném nesamostatném zaměstnání; nařízením jest možno prohlásiti je za povinně pojištěné;
d) kdo požívá důchodu invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého podle tohoto zákona, nevzdá-li se ho;
e) osoby podrobené pojištění podle právních předpisův o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby uvedené v § 2 odst. l, č. l a 7 zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. a v § 9 č. 3 vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921, č. 506 Sb. z. a n.
Kdy pojištění vzniká a kdy zaniká.
§ 7.
(1) Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné.
(2) Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec kýmkoliv u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla pojišťovně nebo kdy byla doporučené podána na poštu; období nejvýše jednoročního zaměstnání před tímto dnem je započítati jenom, když za ně bylo zaplaceno pojistné. K takovéto dodatečné přihlášce nebude přihlíženo, nastal-li pojistný případ dříve, nežli byla podána.
(3) Pojištění zaniká, přestal-li pojištěnec vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, nebo nastala-li okolnost vylučující zaměstnance z pojištění (§§ 5 a 6), nebo nastal-li pojistný případ toho kterého druhu pojištění; pojištění nemocenské zaniká však v tomto případě jen tenkrát, nastala-li ztráta způsobilosti pracovní.
Oddíl druhý: O zaměstnavateli.
Kdo je zaměstnavatelem.
§ 8.
(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2-4.
(2) Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři a pod.) jsou spolu odpovědni ze splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona.
§ 9.
(1) Zaměstnavatel může nemocenské pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna ze včasného podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně.
(2) Zaměstnavatel ručí však za jednání a opomenutí této osoby (§ 261).
Oddíl třetí: O mzdě, mzdových třídách a mzdových záznamech.
Mzda.
§ 10.
(1) Mzdou (pracovním výdělkem, služným) podle tohoto zákona jest veškeren příjem za smluvenou práci, pokud není nahodilý.
(2) Zejména patří ke mzdě veškeré druhy přídavků, odměn (remunerace, novoročné, úplata za práci přes čas a pod.), podíly na zisku, dáte dávky osob třetích, pokud obvyklé poskytování jich má vliv na vyměření mzdy, jakož i všechny druhy naturálních požitků.
§ 11.
(1) Hodnotu naturálních požitků jest započítati do mzdy podle místních průměrných cen.
(2) Politický úřad druhé stolice, vyslechna důvěrníky pojištěncův i zaměstnavatelův, zejména zástupce odborových sdružení, stanoví vyhláškou do konce ledna každého roku hodnotu naturálních požitků se závaznou a konečnou platností pro obvod své působnosti.
Mzdové třídy.
§ 12.
(1) Pojištěnci zařadí se podle své denní mzdy takto do mzdových tříd:
|
mzdová třída |
denní mzda v Kč |
za střední denní mzdu platí Kč |
|
|
nad |
do |
||
|
I. |
-,- |
6,- |
4,- |
|
II. |
6,- |
10,- |
8,- |
|
III. |
10,- |
14,- |
12,- |
|
IV. |
14,- |
18,- |
16,- |
|
V. |
18,- |
22,- |
20,- |
|
VI. |
22,- |
22,50 |
24,- |
|
VII. |
25,50 |
28,50 |
27,- |
|
VIII. |
28,50 |
31,50 |
30,- |
|
IX. |
31,50 |
34,50 |
33,- |
|
X. |
34,50 |
-,- |
36,- |
(2) Je-li smluvena mzda týdenní, považuje se za denní mzdu šestý díl její; jsou-li však práce nebo služby vykonávány po sedm dní, považuje se za denní mzdu sedmý díl týdenní mzdy. Je-li smluvena mzda měsíční, považuje se za denní mzdu dvacátý pátý díl její; jsou-li však práce nebo služby vykonávány po celý měsíc, jest denní mzdou třicátý díl mzdy měsíční.
Nebyl-li zaměstnanec po celé takové období plně zaměstnán, jest denní mzdou podíl mezi vydělanou mzdou v tomto období a počtem jeho pracovních dní.
(3) Smluví-li se mzda podle jiného měřítka (mzda kusová, úkolová, skupinová, dávky osob třetích), určí se mzdová třída podle částky, jež zaměstnanci přísluší pravděpodobně jako střední za týden nebo měsíc.
(4) Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá mzdy (§ 10), jest zařaditi do první mzdové třídy.
(5) Hodnota naturálních požitků (§ II) může způsobiti zařadění jen o tři třídy (odst. 1) vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.
(6) Pro pojištění invalidní a starobní shrnují se vždy v jednu třídu
|
třídy I.-III. |
jako třída A |
|
třídy IV. a V. |
jako třída B |
|
třídy VI. a VII. |
jako třída C |
|
třídy VIII.-X. |
jako třída D |
(7) Mzdové třídy mohou býti měněny nařízením po návrhu Ústřední sociální pojišťovny.
§ 13.
(1) Změní-li se mzda pojištěncova u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do mzdové třídy teprve počátkem následujícího období příspěvkového, leč že by byla změněna, protože byl ukončen učňovský (volontérský, praktikantský) poměr. Nepřihlíží se však ke přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř týdnů.
(2) Obdrží-li pojištěnec nebo jeho pozůstalí v šesti měsících smluvený doplatek kusové (úkolové, skupinové) mzdy, zařadí pojišťovna pojištěnce dodatečně do příslušné třídy, vyměří doplatek pojistného a případně doplatí oprávněnému dávky.
Mzdové záznamy.
§ 14.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěncův, a uschovávati je aspoň po dobu pěti let.
(2) Nařízením jest ustanoviti, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.
§ 15.
(3) Pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisův a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám a odhláškám zaměstnanců, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů a pod.) u příslušných stavebních úřadů.
(4) Zmocněnci ti jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech obchodních a provozovacích poměrech, které jsou jim označeny za důvěrné.
§ 16.
(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže mzda nemůže býti zjištěna, neb odepřel-li zaměstnavatel před-ložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, jest nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření.
(2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně
Oddíl čtvrtý: O přihláškách, odhláškách a oznámeních.
§ 17.
Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u pří-slušné nemocenské pojišťovny (§§ 24-29) osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději třetího dne ode dne, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, a odhlásiti je v téže lhůtě ode dne, kdy pojištěnec přestal je vykonávati.
§ 18.
(1) Přihláška obsahujž zejména:
a) jméno a příjmení zaměstnavatelovo i pojištěncovo, druh zaměstnání a postavení pojištěncovo v něm, den, kdy bylo započato s prací nebo službou povinně pojištěnou, údaje, jichž je třeba pro určení mzdové třídy, konečně podpis zaměstnavatele nebo jeho zástupce (§ 9),
b) den a místo narození a domovskou obec pojištěnce a údaje o jeho posledním zaměstnání.
(2) Pojištěnec je povinen udati zaměstnavateli včas okolnosti, uvedené v odst. 1. písm. b).
(3) Odhláška obsahujž udání potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby.
§ 19.
Zaměstnavatel je dále povinen nejpozději třetího dne oznámiti každou změnu okolností, uvedených v § 18, odst. 1. písm. a).
§ 20.
(1) Zaměstnavatel, jenž včas neohlásil okolností, uvedených v § 18, odst. 1. písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení (§ 174), pokud nejsou promlčeny. Ze zaplacení toho neplyne pro pojištěnce ani zvýšení důchodu podle § 131, odst. 3, ani zkrácení čekací doby (§ 107); ustanovení § 7, odst. 2. zůstává však nedotčeno.
(2) Kromě toho zaměstnavatel je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad za dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec nebo nenáležitým způsobem (§ 18, odst. 1. písm. a)) nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ.
§ 21.
Zaměstnavatel je povinen k žádosti nemocenské pojišťovny předložiti jí v obdobích, která nesmí býti kratší čtvrt roku, týdenní výkaz o zaměstnaných osobách a o mzdě, vyplacené každému jednotlivému zaměstnanci.
§ 22.
Důchodce jest povinen oznámiti pojišťovně, která mu vyplácí důchod, v osmi dnech změnu bydliště, jakož i změnu v poměrech směrodatných pro vyměření důchodu nebo vyplácení jeho. Důchodce ručí i důchodem za škodu, jež pojišťovně vznikne opomenutím této povinnosti.
ČÁST DRUHÁ: O ORGANISACI POJIŠTĚNÍ.
Oddíl první: O organisaci pojištění nemocenského.
Nemocenské pojišťovny.
§ 23.
(1) Pojištění nemocenské podle tohoto zákona provádějí nemocenské pojišťovny, jmenované v následujících paragrafech. Všechny nemocenské pojišťovny jsou podrobeny ustanovením tohoto zákona.
(2) Nemocenské pojišťovny jsou právnickými osobami; mohou svým jménem nabývati práv a zavazovati se, mohou žalovati a býti žalovány.
§ 24.
(1) U okresní nemocenské pojišťovny jsou pojištěni zaměstnanci, kteří vykonávají v jejím obvodě práce nebo služby uvedené v § 2, a nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven, jmenovaných v §§ 25-29.
(2) Okresní nemocenská pojišťovna zřídí se pravidelně v místě, jež jest sídlem politického úřadu první stolice v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Působnost její vztahuje se na jeho obvod, jakým byl v tento den.
(3) Vztahuje-li se však obvod působnosti okresní nemocenské pokladny v tento den na větší území, zůstává to v platnosti i pro okresní nemocenskou pojišťovnu.
(4) Ústřední sociální pojišťovna může, přihlížejíc ke zvláštním poměrům jednotlivých obvodů, stanoviti jinak obvod působnosti okresní nemocenské pojišťovny a sídlo její; zejména může sloučiti několik okresních nemocenských pojišťoven, vyslechnuvši zúčastněné pojišťovny a svazy jejich. Takové rozhodnutí nabývá platnosti jen, bylo-li schváleno ministerstvem sociální péče.
§ 25.
(1) Zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven uvedených v §§ 26-29, jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.
(2) Ustanovení § 24, odst. 2.-4. platí i pro zemědělské nemocenské pojišťovny.
§ 26.
(1) Osoby povinně pojištěné, zaměstnané v závodě, u něhož byla dne 1. ledna 1924 v činnosti závodní nemocenská pokladna, jsou pojištěny u této pokladny, jež se napříště nazývá závodní nemocenskou pojišťovnou, pokud nejsou pojištěny u některé spolkové nemocenské pojišťovny nebo zapsané pojišťovny pomocné.
(2) U závodní nemocenské pojišťovny platí tyto úchylky od všeobecných ustanovení:
1. podnikatel obstará za vlastní odpovědnosti a svým nákladem vedení účtů a pokladny;
2. nestačí-li jmění závodní nemocenské pojišťovny, aby byla uhrazena běžná vydání, jest podnikatel povinen poskytnouti bezúročně potřebné zálohy;
3. nestačí-li pojistné k úhradě dávek nařízených v tomto zákoně (§§ 95-103), ač již bylo zvýšeno na zákonnou nejvyšší míru, jest podnikatel povinen doplatiti, ze svého, čeho je třeba k úhradě jich;
4. členy představenstva a dozorčího výboru, jež podle § 59, pokud se týče § 64, volí zaměstnavatelé, jmenuje podnikatel.
§ 27.
(1) Osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živnostenského společenstva - mimo osoby v domácnosti zaměstnané - jsou povinně pojištěny u společenstevní nemocenské pojišťovny, ve kterou se přeměňuje společenstevní nemocenská pokladna, měla-li tato dne 1. ledna 1924 aspoň 4000 členů zaměstnaných u povinných členů společenstva. Jde-li o pojišťovnu zřízenou u gremia obchodníků (gremiální nemocenskou pojišťovnu), stačí, měla-li toho dne aspoň 2000 těchto členů.
(2) Není dovoleno zřizovati nové společenstevní (gremiální) nemocenské pojišťovny, ani rozšiřovati působnost činné společenstevní (gremiální) nemocenské pojišťovny na živnostenské společenstvo (grémium), na něž se její činnost nevztahovala dne 1. ledna 1924.
§ 28.
Spolková nemocenská pojišťovna, ve kterou se přeměňuje spolková nemocenská pokladna, zřízená podle ustanovení spolčovacího zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z., měla-li dne 1. ledna 1924 aspoň 4000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci, může pojišťovati i nadále s účinkem, že členové její nemusí býti pojištěni u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny.
§ 29.
(1) Zapsaná pokladna pomocná, zřízená podle zákona ze dne 16. července 1892, č 202 ř. z., které bylo před 1. červencem 1919 uděleno osvědčení podle § 7 uvedeného zákona, může rovněž i nadále pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci s účinkem, že osoby ty nemusí býti pojištěny u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny, měla-li dne 1. ledna 1924 aspoň 4000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci.
(2) Zapsaná pokladna pomocná, která podle svých stanov před 1. lednem 1924 pojišťovala pro případ nemoci pouze osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, může však zůstati i nadále v činnosti, měla-li dne 1. ledna 1924 aspoň 2000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci, pokud omezí svoji působnost na pojišťování těchto zaměstnanců. U těchto pokladen nemohou však bytí pojištěny osoby, na něž byla rozšířena pensijní pojistná povinnost zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a nař.