Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2014-2014/4.

Odpověď vlády ze dne 28. února 1924 na interpelaci senátorů Hartla a soudruhů stran některých výnosů, jimiž protizákonným způsobem má býti omezeno volné stěhování státních pensistů ze dne 27. listopadu 1923 č. tisku 1736, rozdána byla pánům senátorům Národního shromáždění R. Č. S. tiskem č. 1842/2. Pokud se týče jednotlivých případů sděluje vláda toto:

Žofii Hendrychové, vdově po radovi vrch. zem. soudu v Chebu doručen byl výměr pražského finančního ředitelství ze dne 29. ledna 1924, č. VII-900 ai 1924 ve znění, jak v interpelaci uvedeno. Citovaný výměr odpovídá přesně zákonným předpisům. Ze srovnání dat žádosti (13. ledna 1924) a výměru (29. ledna 1924) vychází na jevo, že žádost za dovolenou do ciziny nebyla vyřízena nedbale nebo snad teprve v době, kdy účele zamýšlené cesty nebylo lze již dosáhnouti, neboť strana na toto povolení teprve v březnu 1924 do ciziny se odebrala. Po návratu Hendrychové z ciziny zjistilo zemské finanční ředitelství v Praze z cestovního pasu, že strana šestkráte v r. 1922 a 1923 bez dovolení dlela v cizině; přes to nebyly vysloveny ihned následky tohoto nedovoleného pobytu v cizině, totiž ztráta zaopatřovacích požitků, nýbrž straně nejen tyto následky prominuty, ale povolena jí výjimečně také výplata nezkrácených zaopatřovacích požitků za celou dobu jejího nedovoleného pobytu v cizině. Právě z tohoto případu je viděti, že finanční úřady skutečně co nejblahovolněji postupují v záležitostech podobného druhu a že, pokud je to možno, tvrdost různých předpisů týkajících se pobytu a požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině zmírňují.

K případu vdovy po pošt. podúředníku Magdaleny Porscheové se sděluje, že strana sama zavinila zastavení výplaty zaopatřovacích požitků a poměrně opozděnou opětnou výplatu jich, neboť již před odjezdem do ciziny měla si zažádati o povolení pobytu a požívání pense v cizině, a vyčkati v tuzemsku rozhodnutí o této žádosti. Porscheová však odjela k trvalému pobytu do ciziny 6. června 1923 bez jakéhokoliv dovolení a teprve podáním z 23. června 1923 z ciziny oznámila svůj odjezd zemskému finančnímu ředitelství v Praze, které výměrem z 21. července 1923 udělilo jí prozatím jednoroční dovolenou a současně dle předpisů muselo naříditi zastavení výplaty pense. Teprve když ministerstvem pošt a telegrafů bylo straně do odvolání povoleno požívání pense v cizině a výplata k rukám plnomocníka bydlícího v tuzemsku, mohlo zemské finanční ředitelství zaříditi opětnou výplatu zaopatřovacích požitků, což se stalo v dubnu 1924 a od té doby Porscheová pravidelně pensi dostává. Případ tento dokazuje, že percipienti odpočivných a zaopatřovacích požitků nezachovávají platných předpisů o povolení pobytu a požívání pense v cizině, ačkoliv každý jest v pensijním dekretu upozorněn na to, že pense mu bude vyplácena pouze po dobu pobytu v tuzemsku.

Případ Karla Glückseliga, ředitele pošt. úřadu bytem v Marianských Lázních, je předmětem interpelace senátora Karla Friedricha a soudruhů na veškerou vládu (č. tisku 1832/1) a bude v nejbližší době po úředním vyšetření vysvětlen v odpovědi na tuto interpelaci.

Marii Siegelové, vdově po profesoru v Litoměřicích, byly zastaveny koncem ledna 1924 zaopatřovací požitky. Byl totiž zemskému finančnímu ředitelství v Praze z Vídně zaslán dopis jiné vdovy - také po profesoru - úplně stejného jména a zemské finanční ředitelství v Praze se domnívalo, že výše jmenovaná vdova bez povolení se zdržuje v cizině. Šlo tu o záměnu jména a zemské finanční ředitelství 10. dubna 1924 poukázalo k výplatě od 1. února 1924 opět pensi, prozatím bez drahotních přídavků do úplného vyjasnění této záležitosti. Jakmile bylo zjištěno, že jde skutečně o záměnu jména, že strana nebydlí v cizině, dalo zemské finanční ředitelství dne 14. května 1924 opět poukázati nezkrácené požitky běžné i zadržené.

Vdova po odborném učiteli Anna Czerwenková z Nových Hradů žádala zemskou školní radu v Praze 14. prosince 1923 za telegrafické povolení k cestě do ciziny, aby mohla těžce onemocnělou provdanou dceru ve Vídni navštíviti. Určitý termín trvání pobytu v cizině nebyl v žádosti udán. Zemská školní rada zcela výjimečně vzhledem k naléhavosti věci již dne 15. prosince 1923 telegraficky povolila straně pobyt v cizině na jeden týden, t. j. do 22. prosince 1923. Vdova pak žádala z Vídně o prodloužení tohoto povolení o 3 neděle. Poněvadž v obdobných případech povolení k pobytu v cizině uděluje ministerstvo školství po dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem zahraničních věcí, prodloužila zemská školní rada povolení k pobytu v cizině toliko do 31. prosince 1923 a vdova výslovně upozorněna, že její zaopatřovací požitky budou zastaveny, nevrátí-li se do toho dne do republiky Československé. Vdova se skutečně 31. prosince 1923 vrátila a dne 12. února 1924 podala si žádost za povolení 4 nedělního pobytu ve Vídni pro případ, že by se zdravotní stav dcery zhoršil. Tento pobyt v cizině byl jí povolen ministerstvem školství a národní osvěty v březnu 1924, ale vdova 2. června 1924 oznámila, že nyní tuto cestu nenastoupí, jelikož zdravotní stav dceřin se zlepšil, že však zmíněnou cestu nastoupí případně později, zhorší-li se opět nemoc dceřina. Z tohoto případu jest zřejmo, že naše úřady, pokud možno, co nejrychleji vyřizují žádosti o povolení pobytu v cizině.

Případ č. 6 interpelace týká se vdovy po pošt. kontroloru Marie Jaškové bytem v Uher. Hradišti, která během roku 1922 a 1923 několikráte bez dovolení meškala v cizině. Ministerstvo financí na žádost jí prominulo následky nedovoleného pobytu v cizině, čímž opět nabyla ztraceného nároku na pensi, ale současně rozhodlo, že za dobu jejího pobytu v cizině před 1. lednem 1923 nepřísluší jí výhody zákona č. 99 z. r. 1921 Sb. z. a n. a za dobu nedovoleného pobytu v cizině po 1. lednu 1923, že jí nepřísluší žádné drahotní přídavky. Tím vznikl na požitcích jmenované vdovy přeplatek 4918 Kč 08 h, na jehož úhradu do konce května 1924 bylo sraženo 1.866 Kč 24 h, což způsobilo poměrně značné snížení běžných zaopatřovacích požitků. Ministerstvo financí rozhodnutím z 16. června 1924 prominulo na žádost straně neuhražený přeplatek 3.051 Kč 84 h a od té doby strana dostává nezkrácené požitky. Na tomto případě je opět jasně viděti, že finanční úřady - pokud ovšem předpisy to dovolují - vycházejí stranám vstříc velice liberálně, když na př. u jediného případu přizná se nejen ztracený nárok na pensi, ale také promine se přeplatek na pensi v tak vysoké částce.

Vrchní poštovní správce v. v. Artur Spiegel v Mar. Lázních zažádal podáním z 20. srpna 1923 (na zemské finanční ředitelství v Praze došlo 24. srpna 1923) nikoli tedy v červenci 1923, jak v interpelaci uvedeno, za dovolenou do ciziny na dobu dvou až tří měsíců. Ježto v podání uvedl, že mu ministerstvem pošt a telegrafů bylo uděleno povolení k trvalému pobytu v cizině, nevyřídilo zemské finanční ředitelství tuto žádost ihned, chtíc vyčkati až jej dojde příslušný spis o povolení k trvalému pobytu v cizině. Nešlo také podle obsahu žádosti o zvláště nutnou záležitost, poněvadž žadatel sdělil, že chce dovolenou nastoupiti teprve v zimním období. Na oznámení poštovního a telegrafního úřadu v Mar. Lázních o úmyslu žadatele odjeti do ciziny v listopadu 1923 udělilo zemské finanční ředitelství v Praze 19. listopadu 1923 Spiegelovi povolení k pobytu v cizině (v Polsku) na 4 měsíce t. j. do konce února 1924. Zemské finanční ředitelství v Praze také ústně jmenovanému povolilo, aby mohl odjeti do ciziny, takže nebyl nucen vyčkati doručení výměru. Ostatně strana odcestovala do ciziny teprve 13. prosince 1923 a nemá tedy zajisté v tom směru důvodu ke stížnosti. K žádosti z 25. ledna 1924 prodloužilo zemské finanční ředitelství dovolenou do konce března 1924. Po návratu strany 26. března 1924 byly jí pensijní požitky - zastavené koncem listopadu 1923 - opět poukázány za měsíc leden, únor a březen 1924 ovšem podle platných předpisů bez výhod zákona č. 99 z r. 1921 Sb. z. a n. a bez drahotních přídavků. Na tyto následky pobytu v cizině strana byla upozorněna ihned při původním povolení. Ředitelství pošt a telegrafů v Praze dodatečně sdělilo na dotaz zemského finančního ředitelství, že straně bylo sice dáno povolení k trvalému pobytu v Polsku ministerstvem pošt 9. ledna 1923, že ale tohoto povolení nebylo použito, poněvadž strana oznámila, že nehodlá se trvale zdržovati v cizině.

Z uvedeného je patrno, že mínění pánů interpelantů, jako by naše úřady vyřizovaly pensijní záležitosti nedbale a namnoze teprve po několika měsících, zakládá se na mylných informacích. Stalo-li se však přece někdy nepatrné opozdění ve vyřízení některé pensijní záležitosti, dá se takové opozdění snadno vysvětliti značným přetížením úřadů záležitostmi pensijními (na př. nové úpravy pensí, přejímání pensí, povolování záloh a valutových diferencí, atd.). K tomu se podotýká, že v poslední době značně vzrostla ještě agenda v povolování požívání a výplaty pensí do ciziny.

Pokud se týče ostatních bodů interpelace poukazuje se na shora citovanou odpověď vlády čís. tisku 1842/2, kde je přesně odůvodněno, proč nelze dosud platné předpisy zrušiti a pensistům ponechati volné stěhování do ciziny a proč požitky pensistů zdržujících se v cizině jsou zkracovány.

Ke konci se podotýká, že krátkodobé cestování do ciziny bylo pensistům značně ulehčeno vynesením ministerstva financí ze dne 25. června 1924, č. 66792/24, jehož obsah, uveřejněný v několika dennících začátkem července 1924, jest tento:

>Ministerstvo financí promíjí pro budoucnost příjemcům odpočivných a zaopatřovacích požitků vyplácených na účet kap. VIII. (VIII A) tit. 1. státního rozpočtu následky nedovoleného přechodného pobytu v cizině, který nebude přesahovati dobu 14 dnů.

Účinnost tohoto prominutí přestane však v tom kterém případě při častějším, pravidelném nedovoleném pobytu v cizině nebo dá-li se souditi na obcházení předpisů stanovících odepření výhod platových do ciziny.

V dohodě se súčastněnými ministerstvy zmocňuje zároveň ministerstvo financí, aby (zemské, generální, hlavní) ředitelství v případech, ve kterých na žádost strany povolí ve vlastní kompetenci pobyt v cizině, povolovalo také ve zvláštních zřetele hodných případech (na př. léčení, rodinné poměry, návštěva příbuzných) po návratu strany výplatu zadržených nezkrácených požitků, netrval-li povolený pobyt v cizině déle než 3 měsíce, žádosti takové buďtež vyřizovány s největším urychlením.

V Praze, dne 12. října 1924.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Die Antwort der Regierung vom 28. Feber 1924 auf die Interpellation der Senatoren Hartl und Genossen vom 27. November 1923, Druck Nr. 1736, betreffend einige Erlässe, durch welche die Freizügigkeit der staatlichen Ruheständler in gesetzwidriger Weise eingeschränkt werden soll, wurde den Herren Senatoren der Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik unter Druck Nr. 1842/2 verteilt. Hinsichtlich der einzelnen Fälle teilt die Regierung folgendes mit:

Der Oberlandesgerichtsratswitwe Sofie Hendrych in Eger wurde ein Erlass der Prager Finanzdirektion vom 29. Jänner 1924 Z. VII -900 ai 1924 in dem in der Interpellation ungeführten Wortlaute zugestellt. Der zitierte Erlass entspricht genau den gesetzlichen Vorschriften. Vergleicht man das Datum des Gesuches (13. Jänner 1924) und des Erlasses (29. Jänner 1924), so geht daraus hervor, dass das Urlaubsgesuch füŕs Ausland nicht in lässiger Weise oder etwa erst in einer Zeit erledigt wurde, wo der Zweck der beabsichtigten Reise nicht mehr erreicht werden konnte, zumal die Partei auf Grund dieser Bewilligung erst im März 1924 in's Ausland zog. Nach der Rückkehr der Hendrych aus dem Auslande wurde von der Finanzlandesdirektion in Prag aus dem Reisepasse sichergestellt, dass die Partei in den Jahren 1922 und 1923 sechsmal ohne Bewilligung im Auslande verweilte; dessenungeachtet wurden nicht gleich die Folgen dieses unerlaubten Aufenthaltes im Auslande nämlich der Verlust der Versorgungsgenüsse, ausgesprochen, im Gegenteil wurden der Partei nicht nur diese Folgen nachgesehen, sondern wurde derselben ausnahmsweise auch die Auszahlung der ungekürzten Versorgungsgenüsse für die ganze Dauer ihres unerlaubten Aufenthaltes im Auslande bewilligt. Gerade aus diesem Falle ist zu ersehen, dass die Finanzbehörden tatsächlich in derartigen Angelegenheiten womöglichst benevolent vorgehen und dass dieselben die Härte verschiedener, den Aufenthalt und den Genuss der Pensions- und Versorgungsgenüsse im Auslande betreffenden Vorschriften tunlichst mildern.

Zum Falle der Postunterbeamtenswitwe Magdalena Porsche wird mitgeteilt, dass die Partei die Einstellung der Auszahlung der Versorgungsgenüsse und die verhältnismässig verspätete neuerliche Auszahlung derselben selbst verschuldet hat, denn sie hatte schon vor der Abreise in's Ausland um die Bewilligung zum Aufenthalte und zum Genusse der Pension im Auslande anzusuchen und im Inlande die Entscheidung über dieses Gesuch abzuwarten. Die Porsche verreisste jedoch behufs ständigen Aufenthaltes am 6. Juni 1923 ohne irgendtvelche Bewilligung in's Ausland und meldete erst mit Eingabe vom 23. Juni 1923 aus dem Auslande ihre Abreise der Finanzlandesdirektion in Prag, welche ihr mit dem Bescheide vom 21. Juli 1923 worläufig einen Urlaub für die Dauer eines Jahres erteilte und gleichzeitig im Sinne der bestehenden Vorschriften die Einstellung der Auszahlung der Pension verfügen musste. Erst nachdem vom Ministerium für Post und Telegrafenwesen der Partei bis zum Wiederruf der Genuss der Pension im Auslande und die Auszahlung zu Handen eines im Inlandde wohnhaften Bevollmächtigten bewilligt wurde, konnte die Finanzlandesdirektion die neuerliche Auszahlung der Versorgungsgenüsse verfügen was im April 1924 erfolgte, und bezicht die Porsche von dieser Zeit an ihre Pension regelmässig. Dieser Fall beweist, dass die Perzipienten der Pensinons- und Versorgungsgenüsse die bestehenden Vorschriften über die Bewilligung des Aufenthaltes und des Genusses der Pension im Auslande nicht einhalten, obwohl jeder im Pensionsdekrete darauf aufmerksam gemacht wird, dass ihre die Pension nur für die Dauer seines Aufenthaltes im Inlande ausgezahlt werden wird.

Der Fall des Postamtsdirektors Karl Glückselig, wohnhaft in Marienbad, bildet den Gegeastand einer vom Senator Karl Friedrich und Genossen an die gesamte Regierung eingebrachten Interpellation (Druck Nr. 1832/1) und wird in der nächsten Zeit auf Grund behördlicher Erhebuagen in der bezüglichen Interpellationsbeantwortung aufgeklärt werden.

Der Professorswitwe Marie Siegel in Leitmeritz wurden die Versorgungsgenüsse mit Ende Jänner 1924 eingestellt. An die Finanzlandesdirektion in Prag gelangte nämlich aus Wien die Zuschrift einer anderen Witwe - gleichfalls Professorsitwe - des gleichen Namens und war die Finanzlandesdirektion in Prag der Meinung, dass sich die oben genannte Witwe ohne Bewilligung im Auslande aufhält. Es handelte sich hier um eine Namensverwechselung und hat die Finanzlandesdirektion am 10. April 1924 die weitere Auszahlung der Pension vom 1. Feber 1924 an verfügt, vorläufig ohne Teuerungszulagen bis zur vollständigan Aufklärung dieser Angelegenheit. Sobald sichergestellt wurde, dass es sich tatsächlich um eine Namensverwechselung handelt, dass die Partei nicht im Auslande wohnt, hat die Finanzlandesdirektion unterm 14. Mai 1924 die neuerliche Anweisung der ungekürzten laufenden sowie zurückgehaltenen Genüsse verfügt.

Die Fachlehrerswitwe Anna Czerwenka aus Gratzen suchte beim Landesschulrate in Prag am 14. Dezember 1923 um die telegrafische Bewilligung zu einer Auslandsreise an, um ihre schwer erkrankte verheiratete Tochter in Wien besuchen zu können. Einebestimmte Dauer des Aufenthaltes im Auslande war im Gesuche nicht angegeben. Der Landesschulrat bewilligte ganz ausnahmsweise mit Rücksicht auf die Dringlichkeit der Angelegenheit bereits am 15. Dezember 1923 der Partei telegraisch den Aufenthalt im Auslande für eine Woche, d. i. bis 22. Dezember 1923. Die Witwe ersuchte sodann von Wien aus um die Verlängerung dieser Bewilligung um 3 Wochen. Da in analogen Fällen die Bewilligung zum Aufenthalte im Auslande vom Ministerium für Schulwesen im Einvernehmen mit dem Finanzministerium und mit dem Ministerium des Auessern erteilt wird, verlängerte der Landesschulrat die Bewilligung zum Aufenthalt im Auslande bloss bis 31. Dezember 1923 und wurde die Witwe ausdrücklich darauf aufmerksam gemacht, dass ihre Versorgungsgenüsse eingestellt werden, falls sie bis zu diesem Tage nicht in die Čechoslovakische Republik zurückkehrt. Die Witwe kehre tatsächlich am 31. Dezember 1923 zurück und reichte am 12. Feber 1924 ein Gesuch um die Bewilligung eines vierwöchentlichen Aufenthaltes in Wien für den Fall ein, dass sich der Gesundheitszustand ihre Tochter verschlimmern sollte. Dieser Aufenthalt im Auslande wurde ihr vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur im März 1924 bewilligt, die Witwe meldete jedoch am 2. Juni 1924, dass sie diese Reise jetzt nicht antreten werde, machdem sich der Gesundbeitszustand ihrer Tochter verbessert habe, dass sie jedoch diese Reise eventuell später antreten werde, falls sich die Krankheit der Tochter wieder verschlimmern sollte. Aus diesem Falle ist ersichtlich, dass ünsere Behörden die Gesuche um Bewilligung des Aufenthaltes im Ausladnde mit tunlichster Beschleunigung erledigen.

Der Fall Nr. 6 der Interpellation betrifft die Postkontrolorswitwe Marie Jašek wohnhaft in Ung. Hradisch, welche im Laufe der Jahre 1922 und 1923 einigemal ohne Bewilligung im Auslande verweilt hatte. Das Finanzministerium hat derselben über ihr Ansuchen die Folgen des unerlaubten Aufenthaltes im Auslande nachgesehen, wodurch sie den verwirkten Anspruch auf ihre Pension wieder erwarb, es entschied jedoch gleichzeitig dass ihr für die Dauer ihres Aufenthaltes im Auslande vor dem 1. Jänner 1923 die Begünstigungen des Gesetzes Nr. 99 S. d. G. u. V. vom Jahre 1921 nicht zukommen und dass ihr für die Dauer des unerlaubten Aufenthaltes im Auslande nach dem 1. Jänner 1923 keine Teuerungszulagen gebühren. Hiedurch entstand an den Genüssen der genannten Witwe eine Ueberzahlung von 4918 Kč 08 h, zu deren Abstattung bis Ende Mai 1924 1866 Kč 24 h in Abzug gebracht wurden, was eine verhältnissmässig bedeutende Herabsetzung der laufenden Versorgungsgenüsse zur Folge hatte. Das Finanzminisferium hat mit der Entscheidung vom 16. Juni 1924 der Partei über deren Ansuchen die nicht refundierte Ueberzahlung von 3051 Kč 84 h nachgesehen und die Partei bezieht seit dieser Zeit die ungekürzten Genüsse. Aus diesem Falle ist wiederum klar ersichtlich, dass die Finanzbeltörden - insofern es allerdings die Vorschriften gestatten - den Parteien sehr liberal entgegenkommen, wenn z. B. in einem einzelnen Falle nicht nur der verwirkte Pensionsanspruch zuerkannt, sondern auch eine Ueberzalilung der Pension in einem so hohen Betrage nachgesehen wird.

Der Oberpostverwalter i. P. Artur Spiegel in Marienbad hat mit der Eingabe vom 20. August 1923 (eingelangt bei der Finanzlandesdirektion in Prag am 24. August 1923), nicht also im Juli 1923, wie in der Interpellation angegeben wird, um einen Auslandsurlaub auf die Zeit von 2 bis 3 Monaten angesucht. Da er in der Eingabe anführte, dass ihm das Ministerium für Post und Telegraphenwesen die Bewilligung zum dauernden Aufenthalte im Auslande erteilt habe, hat die Finanzlandesdirektion dieses Ansuchen nicht sofort erledigt, da sie ab warten wollte, bis ihr der betreffende Akt über die Bewilligung zum dauernden Aufenthalte im Auslande zukomme. Es hat sicht nach dem Inhalte des Ansuchens auch um keine besonders dringliche Angelegenheit gehandelt, da der Gesuchsteller mitteilte, dass er den Urlaub erst zur Winterszeit antretan wolle. Auf Grund der Anzeige des Postund Telegraphenamtes in Marienbad über die Absicht des Gesuchstellers, sich im November 1923 ins Ausland begeben zu wollen, hat die Finanzlandesdirektion in Prag am 19. November 1923 dem Spiegel die Bewilligung zum Aufenthalte im Auslande (in Polen) auf 4 Monate, d. i. bis zu Ende Februar 1924 erteilt. Die Finanzlandesdirektion in Prag hat dem Genannten auch mündlich gestattet, sich ins Ausland begeben zu können, so dass er die Zustellung des Bescheides nicht abwarten musste. Uebrigens ist die Partei erst am 13. Dezember 1933 ins Ausland gereist und hat daher in dieser Beziehung gewiss keinen Grund zu einer Beschwerde. Ueber Ansuchen vom 25. Jänner 1924 hat die Finanzlandesdirektion den Urlaub bis Ende März 1924 verlängert. Nach der Rückkehr der Partei am 26. März 1924 wurden ihr die Pensionsbezüge, welche Ende November 1923 eingestallt waren, für die Monate Jänner, Februar und März 1924, nach den geltenden Vorschriften allerdings ohne die Begünstigungen des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 99 vom J. 1921 und ohne Teuerungszulagen, neuerdings angewiesen. Auf diese Folgen des Aufenthaltes im Auslande war die Partei sofort bei der ursgrünglichen Bewilligung aufmerksam gemacht worden. Die Post- und Telegraphendirektion in Prag hat nachträglich über Anfrage der Finanzlandesdirektion mitgeteilt, dass der Partei zwar die Bewilligung zum dauernden Aufenthalte in Polen vom Ministerium für Postwesen am 9. Jänner 1923 erteilt wurde, dass diese Bewilligung jedoch nicht ausgenützt wurde, da die Partei zur Anzeige brachte, dass sie nicht beabsichtige, sich dauernd im Auslande aufzuhalten.