Tisk 2064/_5.

Velký majetek pozemkový p. Clary-Aldringena činí celkem ca 1600 ha půdy zemědělské a 8000 ha lesů. Jest tedy zabrán státem pro účely pozemkové reformy podle zákona ze dne 16. dubna 1919. č. 215 Sb. z. a n. Státní pozemkový úřad zamýšlí převzíti v tomto roce asi 900 ha, tedy celkem malou část v poměnu k převzaté půdě u jiných zabraných souborů. Vzhledem k průmyslovému rázu krajiny zamýšlí státní pozemkový úřad vytvořiti dle daných poměrů hospodářské jednotky střední velikosti, které by zajistily nejintensivnější zemědělskou výrobu. O přídělu dvorů a zbytkových statků rozhodne státní pozemkový úřad ve vlastní kompetenci podle zákonů a nařízení o pozemkové reformě.

V Praze, dne 18. listopadu 1924.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Der Großgrundbesitz des Herrn Clary-Aldringen umifaßt im ganzen cca 1600 ha landiwirtschaftlichem Bodens und 8000 ha Wald. Er ist daher ivom Staate für Zwecke der Bodenreform nach dem Gesetze vom 16. Aipril 1919, Nr. 215 S. d. G. u. V. beschlagnahmt. Das staatliche Bodenamt beabsichtigt in diesem Jahre ca. 900 ha zu üternehmen, im ganzen daher einen kleinen Teil im Verhältnisse zum übernommenen Boden bei anderen beschlagnahmten Komplexen. Mit Rücksicht auf den industriel len Charakter der Gegend beatbsichtigt das staatliche Bodenamt nach den gegebenen Verhältnissen wirtschaftliche Einheiten mittlerer Größe zu schaffen, durch welehe die intensivste landwirtschaftliche Produktion gesichert wäre. Über die Zuteilung der Meierhöfe und Restgüter wird das staatliche Bodenamt in eigener Komipetenz nach den Gesetzen und Verordnungen betreffend die Bodenreform entscheiden.

Prag, am 18. November 1924.

Švehla m. p.,

Vorsitzender der Regierung.

Soudy jmenovitě soud nejvyšší, dosud vesměs se nepřiklonily k názoru, jejž v otázce jazykového práva cizích státních příslušníků hájí nejvyšší správní soud ve známých nálezech ze dne 5. října 1921, č. 12285 a ze dne 14. února 1923, č. 2607. Předsednictvo nejvyššího soudu v důvodech svých rozhodnutí zaujímá vždy stanovisko k důvodům uvedeným nejvyšším správním soudem. Nazývá-li tento postup nevyššího soudu interpelace polemikou s nejvyšším správním soudem, což prý vrhá zvláštní světlo na justiční poměry v tomto státě, třeba podotknouti, že je přímo povinností nejvyššího soudu, nepřijímá-li názor nejvyššího správního soudu, aby vyložil, proč tak činí. Interpelace sama uznává, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu platí poveze pro konkrétní případy, v nichž byla vydána (§ 12 obč. zák.). Rozpor v judikatuře nelze však označiti za zlořád, který by byl kulturního státu přímo nehodný, nýbrž dlužno s tím počítati, jako se zjevem vysvětlitelným povahou praktické aplikace právních předpisů.

Vláda pokládá za správné ponechati podle § 7 jaz. zákona rozhodnutí otázky jazykového práva cizinců příslušným státním orgánům dohlédacím v pořadí instančním.

V Praze, dne 19. listopadu 1924.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Die Gerichte, insbesondere das Oberste Gericht, haben sich bisher nicht insgesamt an die Anschauung gehalten, welche das Oberste Verwaltungsgericht bezüglich der Frage des Sprachenrechtes der ausländischen Staatsangehörigen in den bekarinten Entscheidumgen vom 5. Oktober 1921, Z. 12.285 und vom 14. Feber 1923 Z. 2607 vertritt. Das Präsidium des Obersten Gerichtes pflegt in den Gründen seiner Entscheidungen stets mu den vom Obersten Vernwaltungsgeríchte angeführten Gründen Stellung zu nehmen. Wenn die Interpellation diesen Vorgang des Obersten Gerichtes als eine Polemik mit dem Obersten Verwaltungsgerichte bezeichnet, was angeblich ein seltsames Streiflicht auf die Justizzustände in diesem Staate wirft, so ist zu bemerken, daß es geradezu eine Pflicht des Gbersten Gernchtes ist, in einem Falle, in welchem es die Anschauung des Obersten Verwaltungsgerichtes nicht ak izeptiert, auseinandenzulegen, aus welchen Gründen dies erfolgt. Die Intenpellation anerkennt selbst, daß die Entschendungen des Obersten Verwaltungsgerichtes nur für diejenigen konkreten Fälle Geltung, haben, in welchen sie erflossen sind (§ 12 b. G. B.) Ein Widerspruch in der Audikatur kann gedoch nicht als ein übelstand bezeichnet werden, der eines Kulturstlates geradezu unwürdig wäre, es muß vielmehr damit als mit einer, durch die Natur der praktischen Applikation von Rechtsvorschriften erklärlichen Erscheinung, gerechnet werden.

Die Regierurig erachtet es für richtig, die Entscheidung über die Frage des Sprachenrechtes der Ausländer gemäß § 7 des Sprachengesefizes den zuständigen staatlichen Aufsichtsorganen im Instanzenzuge zu überlassen.

Prag, am 19. November 1924.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Tisk 2064/_7.

Zemská školní rada v Praze dostala pod zdejším čís. 133.654/24 pokyn, jak jest vykládati v interpelaci uvedený výnos, týkající se pouze oněch spolků, které mají ve svých stanovách závadná ustanovení.

V Praze, dne 6. prosince 1924.

Dr Markovič v. r.,
správce ministerstva školství a národní osvěty.

Der Landesschulrat in Prag erhielt unter h. ä. 7. 133.654/24 die Weisung, wie der in der Interpellation angefwhrte Erlaß zu interpretieren sei, welcher sich bloß auf solche Vereine ibezieht, in deren Statuten anstößige Bestimmungen enthalten sind.

Prag, am 6. Dezember 1924.

Dr. Markovič m. p.,
Leiter des Ministeriums für Schulwesen
und Volkskultur.

Tisk 2064/_8.

Podle ustanovení osobního tarifu opravňují týdenní dělnické jízdenky ke každodenní zpáteční jízdě mezi týdnem od pondělí do soboty, vyjma svátky státem stanovené (1. květen a 28. říjen), vánoční svátky, jakož i ostatní svátky, o kterých se v závodech nepracuje.

Ustanovení o vyloučení platnosti dělnických jízdenek o státním svátku bylo převzato vědomě již do prvého nového osobního tarifu, vydaného s platností od 1. srpna 1921 jednak s toho důvodu, aby nemohlo býti zneužíváno značné slevy jízdného dělníky, jedoucími na táborové oslavy národního svátku místo do práce, a jednak v tom přesvědčení, že veškeré obyvatelstvo Československé republiky bude zajisté vždy oceňovati význam tohoto dne a oslavovati jej klidem práce. Tak tomu bylo již po tři léta v celé republice a nebylo též dosud nejmenších stížností do vydání tohoto tarifního ustanovení.

Ustanovení osobního tarifu byla v roce 1921 řádně vyhlášena a jest tudíž věcí cestujících, kteří se dožadují určité tarifní slevy jízdného, aby se o podmínkách pro dosažení slevy řádně informovali u železničního úřadu, kde jest možno cestujícímu do osobního tarifu na požádání nahlédnouti.

Byla-li ve stanici Liberci u osobní pokladny vyvěšena vyhláška o neplatnosti dělnických jízdenek v den 28. října teprve den před tímto svátkem, nelze přičítati stanici Liberec žádné viny, poněvadž nebylo povinností osobní pokladny vyvěšovati tuto vyhlášku, jenž nebyla ničím novým, a učinila-li tak přece, jednala zajisté jen v dobrém úmyslu uvarovati dělnictvo nepříjemnosti. Postup, že dělnické týdenní jízdenky nebyly dne 28. října uznávány a že bylo vybíráno normální jízdné, byl podle tarifních ustanovení správný a z těchto důvodů nelze též vrátiti dělníkům částky, které musili dopláceti na normální jízdné.

V Praze dne 15. prosince 1924.

Stříbrný v. r.,
ministr železnic.

Nach den Bestimmungen des Personentarifes berechtigen die Wochenkarten für Arbeiter zur täglichen Hin- und Rückfahrt während der Woche von Montag bis Samstag, ausgenommen die Staatsfeiertage (1. Mai und 28. Oktober), die Weihnachtsfeiertage sowie die übrigen Feiertage, an welchen in den Betrieben nicht gearbeitet wird.

Die Bestimmung über den Ausschluß der Gültigkeit der Arbeiterfahrkarten am Staatsfeiertage wurde iwissentlich schon in den ersten, mit der Gültigkeit vam 1. August 1921 herausgegebenen neuen Personentarif übernommen, teils aus dem Grunde, um den Mißbrauch der bedeutenden Fahrpreisermäßigung seitens der Arbeiter, welche zu den zur Feier desNationalfeiertages stattfindenden Meetings statt in die Arbeit fahren, zu verhindern, teils in der übenzeugung, daß die gesamte Bevölkerung der Čechoslovakischen Republik die Bedeutung dieses Tagas jedenfalls stets würdigen und denselben durch das Ruhen der Arbeit feiern wird. Dieser Vorgang wurde bereits 3 Jahre hindurch in der ganzen Relpublik beobachtet und es wurde auch bisher nicht die geringste Beschwerde gegen die Erlassung dieser Tarifbestimmung laut.

Die Bestimmungen des Personentarifes wurden im Jahre 1921 ordnungsgemäß kundgemacht und es ist daher Sache der Reisenden, welche eine bestimmte Tarifermäßigung des Fahrpreises beanspruchen, sich über die Bedingungen für die Erlangung der Ermäßigung beim Bahnamte richtig zu informieren, wo die Reisenden über Ersuchen in den Personentarif Einsicht nehmen können.

Wenn bei der Personenkassa in der Station Reichenbeng die Kundmachung über die Ungültigkeit der Arbeiterfahrkarten am 28. Oktober erst einen Tag vor diesem Feiertage affichiert wurde, so kann der Station Reichenberg keine Schuld beigemessen werden, weil die Personenikassa nicht venpflichtet war, diese Kundmachung, welche nichts neues enthielt, zu affichieren, und wenn sie es dennoch getan hat, so handelte sie gewiß nur in der guten Absicht, der Ambeiterschaft Unannehmlichkeiten zu ersparen. Der Vorgang, daß die Wochenkarten für Arbeiter am 28. Oktober nicht anerkannt wurden und daß der normale Fahrpreis eingehoben wurde, war nach den Tarifbestimmungen richtig, und können aus diesen Gründen auch den Arbeitern diepenigen Beträge, welche sie für den normalen Fahrpreis nachzahlen mußten, nicht rückvergütet werden.

Prag, am 15. Dezember 1924.

Stříbrný m. p.,
Eisenbahnminister.

Tisk 2064/_9.

Sdělil jsem obsah interpelace se státním zastupitelstvím v Praze a toto mi oznámilo, že v trestní věci proti Aloisu Baeranovi bylo použito jako důkazu pouze dopisů, které obžalovaný Baeran, jak doznává, psal z vlastního popudu učitelce Marii Wallischové. Jiných dopisů Baeranových nebylo v jeho trestní věci proti němu jako důkazů použito. O nějakém provokačním dopisu Baeranovi v průběhu trestního řízení pro zločin vyzvědačství nebylo učiněno ani nejmenší zmínky a neměl tedy žádný takový list pro odsouzení Baeranovo významu. Není tedy podle úsudku státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství příčiny, sledovati dále v interpelaci tvrzenou svědeckou výpověď.

V Praze dne 25. listopadu 1924.

Dr Dolanský v. r.,
mininistr spravedlnosti.

Ich habe den Inhalt der Interpellation der Staatsanwaltschaft in Prag mitgeteilt und diese hat mir berichtet, daß in der Strafsache gegen Alois Baeran nur diejenigen Briefe als Beweis venwendet wurden, welche der Angeklagte Baeran eingestandenermaßen aus eigenem Antrieb der Lehrerin Marie Wallisch geschrieben hatte. Andere Briefe Baerans wurden in seiner Strafsache gegen ihn als Beweis nicht verwendet. Von irgendeinem Provokationsbriefe Baeran s wurde im Verlaufe des Strafverfahrens wegen des Venbrechens der Ausspähung auch nicht die geringste Enwähnung getan und hatte daher kein derartiger Brief für die Verurtei-lung Baeran s irgerndwelche Beideutung. Es besteht daher nach dem Erachten der Staatsanwaltschaft und der Oberstaatsanwaltschaft keine Veranlassung, die in der Intenpellation behauptete Zeugenaussage weiter zu verfolgen.

Prag, am 25. November 1924.

Dr. Dolanský m. p.,
Justizminister.

Tisk 2064/_10.

Ministerstvo vnitra sděluje, že výbor První moravské spořitelny byl složen z 25 Čechů a 23 Němců. K právoplatnému usnesení se o podstatných záležitostech v §u 27 spořitelních stanov uvedených jest třeba souhlasu 13 členů jak z české, tak i německé kurie. V české však většina členů prohlásila, že se nechce dalších prací zúčastniti, dokud nebude provedena reorganisace správy. Tím bylo znemožněno usnášení se výboru a ministerstvo vnitra, jako dozorčí úřad nad spořitelnami bylo povinno dle stanov spořitelny i dle platných zákonů učiniti vhodná opatření k zabezpečení řádné správy spořitelny. Ježto reorganisace správy spořitelny za daných poměrů jiným způsobem provésti se nedala, dosadilo ministerstvo vnitra správní komisi, při jejímž sestavení vzalo v prvé řadě zřetel k náležité kvalifikaci jmenovaných členů pro tuto důležitou funkci. Opatřením tím nebyli zástupci německé kurie nikterak vyloučeni z předsednictva spořitelny, ježto mají i místopředsedu a i jinak byl k zastoupení jích vzat zřetel odpovídající výsledku sčítání lidu.

V Praze dne 15. prosince 1924.

J. Malypetr v. r.,
ministr vnitra.

Das Ministerium des Innern teilt mit, daß der Ausschuß der I. Mährischen Sparkasse aus 25 Čechen und 23 Deutschen bestand. Zur rechtsgültigen Beschlußfasssung über die im § 27 der Siparkassastatuten angeführten wesentlichen Angelegenheiten ist die Zustimmung von je 13 Mitgliedern sowohl der čechischen als auch der deutschen Kurie erforderlich. In der čechischen Kurie erklärte jedoch die Mehrzahl der Mitglieder, an den weiteren Arbeiten nicht teilnehmen zu wollen, solange die Reorganisierung der Verwaltung nicht durchgeführt sein wird. Hiedurch wurde die Beschlußfassung des Ausschusses verhindert und das Ministerium des Innern war als Aufsichtsbehönde über die Sparkassen nach den Sparkassastatuten und nach den geltenden Gesetzen verpflichtet, behufs Sicherung einer ordnungsmäßigen Verwaltung der Sparkasse die geeigneten Maßnahmen zu treffen. Da die Reorganisierung der Sparkassewerwaltung unter den gegebenen Verhältnissen auf eine andere Art und Weise nicht durchzuführen war, setzte das Ministerium des Innern eine Verwaltungskomanission ein, bei deren Zusammensetzung in erster Reihe auf eine gebührende Qualifikation der für diese wichtige Funktion ernannten Mitglieder Rücksicht genommen wurde. Durch diese Verfügung wurden die Vertreter der deutschen Kurie keineswegs vom Präsidium der Sparkasse ausgeschlossen, zumal dieselben einen Vicepräses haiben und auch sonst aufihre Vertretung die dem Ergebnise der Volkszählung entsprechende Rücksicht genommen wurde.

Prag, am 15. Dezember 1924.

J. Malypetr m. p.,
Minister des Innern.