Die landwirtschaftlichen Ortschaften der Bezirke Braunau und Weckelsdorf haben eine ganz eigenartige Lage, da sie alle den Bachläufen entlang angelegt sind. Bei dem gebirgen Charakter unserer Bezirke kommt es nun, dass in allen Ortschaften die Grundstücke der Landwirte im Niederdorf die besseren, die Grundstücke der Landwirte im Oberdorf die schlechteren sind. Der Unterschied im durchschnittlichen Katastralreinertrag einzelner Wirtschaften zwischen Oberdorf und Unterdörf ist oftmals 9―44 Kč per 1 ha. Nach den früheren Pauschalierungsbestimmungen für die Jahre 1921 und 1922 war nun den Besitzern von schlechten Wirtschaften die Möglichkeit gegeben, zwecks Pauschalierung der Umsatzsteuer den eigenen Katastralreinertrag zu wählen. Nach den Bestimmungen über die Pauschallierung im Jahre 1923 ist aber die Möglichkeit nicht gegeben und die Landwirle mit schlechten Grundstücken müssen dasselbe an Umsatzsteuer zahlen, da nur einzig der Durchschnittkatastralreinertrag der ganzen Gemeinde zur Berechnungsgrundlage genommen wird. In beiden Bezirken, Braunau und Weckelsdorf, sind ungezählte Fälle, wo die Landwirte dadurch empfindlich geschädigt wurden und mitunter bis 3¹/₂ mal soviel an Umsatzsteuerpauschale entrichten riussten als für das Jahr 1922, trotzdem die Erträge viel niedrigere waren. Zu bedenken ist ganz besonders, dass dadurch jene betroffen wurden, die von Natur aus schon die schlechtesten Wirtschaften und Grundstücke bearbeiten, daher in der Regel die finanziell Schwächsten sind. Ein diesbezügliches allgemeines Ansuchen der Landwirte beider Bezirke wurde bereits der Steueradministration in Braunau überreicht.

Die Gefertigten stellen daher die Anfrage, ob der Herr Minister geneigt ist, anzuordnen, dass in besonders berücksichtigungswürdigen Fällen, wie z. B. in den oben angeführten, von der Pauschalbemessung nach dem durchschnittlichen Gemeindekatastralreinertrag abgesehen wird und der Pauschalbetrag nach dem individuellen Katastralreinertrag bemessen wird.

Prag, am 9. Dezember 1924.

Dr. Ledebur-Wicheln, Zuleger, Fahrner, Hübner, Spies, A. Lippert, Dr. Koperniczky, Jelinek, Dr. Naegle, Franke.

Tisk 2065/_5.

Státní úřad statistický vyhlašuje v čísle 22 až 23, ročník V. svých Zpráv nové rozdělení oblastí podpisem >Přirozené zemědělské krajiny a výrobní oblasti v republice Československé<.

Z těchto zpráv seznáváme, že soudní okresy broumovský a teplický n./M., jež oba dříve patřily k oblasti pícninářské, zařaděny byly nyní do oblasti obilnářské. Toto zařadění vzbudilo mezi zemědělským obyvatelstvem těchto okresů silný odpor, jenž také plně jest oprávněn, poněvadž tyto okresy, které leží ve výběžcích Krkonoš, nelze s jinými okresy oblasti obilnářské řaditi do jedné třídy. Zemědělské pozemky leží zde 350-750 m nad hladinou mořskou, podnebí jest drsné a půda plochá, písčitá a neúrodná. Oba okresy nejsou od severu chráněny, vegetace tudíž velmi opozděná. Ačkoli se v této oblasti pěstuje obilí, přece nelze tyto okresy srovnávati s jinými obilnářskými okresy, poněvadž je zde zapotřebí vynaložiti nepoměrně více práce, síly, času, umělého hnojiva a risika nežli jinde, aby se dosáhlo jen skrovného výtěžku. Dlužno připisovati jen nevylíčitelné píli zdejšího zemědělského obyvatelstva, zabývá-li se v tomto rozsahu pěstováním obilí. Ale jinak má toto území jedině jen povahu pícninářské oblasti, i žádáme, aby dřívější rozdělení oblastí zůstalo v platnosti. Dlužno se obávati poškození drobných pachtýřů, kteří v různých oblastech platí různé nájemné, poškození poplatníků atd. Takovéto zatížení by však zdejšího rolníka v brzku odvrátilo od jeho snahy a jeho píle, což by mělo jen zlé následky národohospodářské.

Podepsaní se tudíž táží, hodlají-li páni ministři učiniti opatření, aby zařadění soudních okresů broumovského a teplického n./M. do oblasti obilnářské bylo zrušeno.

V Praze, dne 9. prosince 1921.

dr Ledebur-Wichein, Zuleger, Fahrner, Hübner, Spies, A. Lippert, dr Kopernicky, Jelínek, dr Naegle, Franke.

Das Statistische Staatsamt verlautbart in Nummer 22―23, Jahrgang V, seiner Mitteilungen eine neue Gebietseinteilung unter dem Titel >Natόrliche landw. Gebiete und Produktionsgebiete in der čechoslowakischen Republik<.

Aus diesen Mitteilungen ist zu entnehmen, dass die Gerichtsbezirke Braunau und Weckelsdorf, welche beide früher dem Futterbaugebiete angehörten, nunmehr in das Getreidebaugebiet eingeteilt wurden. Diese Einteilung hat unter der landwirtschaftlichen Bevölkerung dieser Bezirke starken Widerspruch hervorgerufen, der auch voll berechtigt ist, da man keineswegs diese Bezirke, die in den Ausläufern des Riesengebirges liegen, mit andercn Bezirken des Getreidebaugebietes in eine Klasse bringen kann. Die Seehöhe der landwirtschaftlichen Grundstücke ist hier 350―750 m, das Klima rauh und der Boden flach, sandig und nicht fruchtbar. Beide Bezirke sind von Norden ungeschützt, daher die Vegetation sehr verspätet. Obzwar Getreide in diesem Gebiete gebaut wird, so sind diese Bezirke mit anderen Getreidebaugebietes nicht zu vergleichen, da hier unvergleichlich mehr Arbeit, Kraft, Zeit, Kunstdünger und Risiko aufgewandt werden muss als anderswo, um nur bescheidene Erträge zu erzielen. Es ist nur dem unbeschreiblichen ― Fleisse der hiessigen landw. Bevφlkerung zu verdanken, wenn man sich in diesem Ausmasse init Getreidebau befasst. Sonst aber hat das Gebiet nur einzig den Charakter eines Futterbaugebietes und wird das Ersuchen gestellt die frühere Gebietseinteilung gelten zu lassen. Es wird befürehtet eine Schädigung der Kleinpächter, die in den verschiedenen Gebieten verschiedene Pachtsumtnen zahlen, der Steuer träger u. s. w. Solche Belastungen aber würden bald den hiesigen Landwirt von seinem Streben und seinem Fleiss abbringcn, was nur von schlimmen Folgen für die Volks wirtschaft wäre.

Daher stellen die Gefertigten die Anfräge, ob die Herren Minister veranlassen wollen, dass die Einreihung der Gerichtsbezirke Braunaü und Weckelsdorf in das Getreidebaugebiet anulliert wird.

Prag, am 9. Dezember 1924.

Dr. Ledebur-Wicheln, Zuleger, Fahrner, Hübner, Spies, A. Lippert, Dr. Koperniczky, Jelinek, Dr. Naegle, Franke.

Tisk 2065/_6.

Po doručení platebních rozkazů o daní z příjmu za berní léta 1920―1923 v okresech broumovském a teplickém n./M. berní správou v Broumově bylo zpozorováno, že při výpočtu čistého zdanitelného přijmu u rolníků, kteří své hospodářství vedou lépe nežli průměrní rolníci, brány byly sazby příjmu z 1 ha vyšší nežli u těchto průměrných rolníků.

Připouštíme, že u pokročilejších rolníků jest výtěžek poněkud větší. Ale jistě jen tehdy, použije-li se dostatečně většího množství hnojiva a více technických pomůcek a vynaloží-li se více práce. Také jen v takovýchto případech lze mluviti o lépe vedeném hospodářství. Nelze pochybovati o tom, že v modernějším zemědělském hospodářství jsou režijní výlohy nepoměrně vyšší nežli v hospodářství vedeném špatně a prostředně. Výtěžek však není nikterak takový, že by tento větší náklad byl úplně kryt, poněvadž přece všech ostatních předpokladů vyššího výtěžku v naší oblasti se nedostává.

Jestliže tedy přiznání rolníků o jejich přijmu proměřovacím úřadem již nebyla uznána a to platí skoro ve všech případech, pak přece jest nemožno, aby při šablonovitém stanovení příjmu praktický rolník anebo pokročilý rolník vůči jinému byl v nevýhodě, poněvadž vyšší výtěžek se ruší značně vyšším provozovacím nákladem.

Podepsaní se táží, je-li pan ministr ochoten učiniti opatření, aby při vyměřování daně z příjmu u rolníků hospodářství lépe vedení nebyla v nevýhodě oproti hospodářstvím jiným?

V Praze, dne 9. prosince 1924.

dr Ledebur-Wicheln, Jelinek, Spies, dr Koperniczky, Fahrner, Hübner, dr Naegle, A. Lippert, Zuleger, Franke.

Nach Erhalt der Zahlungsaufträge über die Einkommensteuer für die Steuerjahre 1920-1923 in den Bezirken Braunau und Weckelsdorf durch die Steueradministration in Braunati wurde die Wahrnehmung gemacht, dass bei Berechnung des reinen steuerbaren Einkommens bei Landwirten, welche ihre Wirtschaft besser leiten als Durehschnittslandwirte, die Einkommensätze per ha höher angenommen wurden, als bei letzteren.

Es wird zugegeben, dass bei fortschrittlicheren Landwirten die Erträge etwas grössere sind. Das aber sicher nur dann, wenn genügend mehr künstliche Düngemittel und mehr technische Hilfsmittel verwendet werden und wenn ein grösserer Arbeitsaufwand platzgreift. Auch nur in solchem Falle kann man von einer besser geleiteten Wirtschaft sprechen. Es ist nicht zu bezweifeln, dass in einem moderneren landwirtschaftlichen Betriebe die Regiekosten unverhältnismässig höhere sind als in einem schlecht und mittel geleiteten Betriebe. Die Erträge sind aber keineswegs solche, dass dieser Mehraufwand voll gedeckt würde, weil ja alle anderen Voraussetzungen hoher Erträge in unserem Gebiete nicht vorhanden sind.

Wenn daher schon die Bekenntnisse der Landwirte über ihr Einkommen von der Veranlagungsbehörde nicht anerkannt werden, und das trifft in fast allen Fällen zu, so kann doch unmöglich bei der schablonenhaften Festsetzung des Einkommens ein praktischer Landwirt oder ein fortschrittlicher Landwirt. einem anderen gegenüber benachteiligt werden, weil die höheren Erträge durch die bedeutend höheren Betriebskosten aufgehoben werden.

Die Gefertigten fragen an, ob der Herr Minister geneigt ist, veranlassen zu wollen, dass bei der Veranlagung der Einkommensteuer bei tandwirten die besser geleiteten Betriebe anderen gegenüber nicht benachteiligt werden?

Prag, am 9. Dezember 1924.

Dr. Ledebur-Wicheln, Jelinek, Spies, Dr. Koperniczky, Fahrner, Hübner, Dr. Naegle, A. Lippert, Zuleger, Franke.

Tisk 2065/_7.

Majitel žandovských pramenů kyselky Jan Glaser, vyrozuměl ve smyslu stávajících předpisů poštovní úřad v Dolním Žandově, aby poštovní zásilky, které docházejí pod adresou >Brunnenverwaltung Sandau< (Správa pramenů v Žandově), vydával správci těchto pramenu Heinicke-ovi v Žandově. Přes to vracel poštmistr v Dolním Žandově dopisy docházející na správu pramenů odesílatelům s poznámkou >Firma nicht protokolliert, zpětné doručene nebylo skušeno.< Následkem toho nemohlo již více objednávek lahví kyselky býti vyřízeno i utrpěla firma značnou škodu.

Netřeba zajisté odůvodňovati, že poštovní úřad nemá vůbec žádného práva rozhodovati, má-li některá firma býti protokolována či nic, i jeví se naopak jasně, že se také zde opětně jedná o hrubé porušení povinností se strany podřízeného poštovního zaměstnance, spáchané ať z hmotně šovinistických ať z jiných důvodů.

Nehledíce k nárokům jmenované firmy na náhradu škody táží se podepsaní pana ministra:

Jest pan ministr ochoten

1. ihned naříditi, aby poštovní úřad v Žandově docházející dopisy řádně doručoval,

2. úředníka, který na tom nese vinu, s veškerou přísností vzíti k zodpovědnosti?

V Praze, dne 10. prosince 1924.

dr Koperniczky, dr Naegle, A. Lippert, Oberleithner, Jelinek, Fahrner, dr Mayr-Harting, Knesch, Franke, Zuleger.

Der Besitzer der Sandauer Sauerbrunnen Johann Glaser hat allen Vorschriften entsprechend das Postamt Untersandau verständigt, dass es die unter der Adresse >Brunnenverwaltung Sandau< eingehenden Poststücke dem Verwalter dieses Sauerbrunnens, Heinicke, in Sandau auszu, folgen habe. Trotzdem schickte der Postmeister von Untersandau die an die Brunnenverwaltung eingehenden Briefe den Absendern zurück mit der Bemerkung >Firma nicht protokolliert, zpetne dorucene nebylo skuseno<. Zufolgedessen konnten schon mehrere Bestellungen von Sauerbrunnflaschen nicht effektuiert werden und erlitt die Firma bedeutenden Schaden.

Es bedarf wohl keiner Begründung, dass das Postamt überhaupt kein Recht hat, zu entscheiden, ob eine Firma protokolliert zu sein hat oder nicht, es tritt vielmehr klar zu Tage, dass es sich auch hier wieder um eine sei es aus inäteriell chauvinistischen, sei es aus anderen Gründen verübte grobe Pflichfverletzung eines untergcordneten Postbediensteteri handelt.

Unabhängig von den Schadensersatzansprüchen der genannten Firma stellen die Gefertigten an den Herrn Minister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit,

1. sofort anzuordnen, dass das Postamt Sandau die einlangenden Briefe ordnungsgemäss zustellt,

2. den schuldtragenden Beamten mit aller Strenge zur Verantwortung zu ziehen?

Prag, am 10. Dezember 1924.

Dr. Koperniczky, Dr. Naegle, A. Lippert, Oberleithner, Jelinek, Fahrner, Dr. Mayr-Harting, Knesch, Franke, Zuleger.

Tisk 2065/_8.

Dosud byly děti, vyjímaje onemocnělé nakažlivou nemocí, až do 4. roku věku do nemocnice přijímány vůbec jen tehdy, jestliže přivedly s sebou někoho, kdo by je ošetřoval a opatroval, anebo jestliže se matka onemocnělého dítěte přestěhovala s sebou do nemocnice, aby je ošetřovala. To znamená, že velmi často děti chudých, které při onemocnění nejvíce potřebovaly nemocničního ošetření, zůstávaly v nedostatečném domácím ošetřování, poněvadž matce pro nutnost výdělku a často také z ohledu na ostatní děti a na domácí práce nebylo možno zůstati v nemocnici, a na druhé straně nebylo lze sehnati prostředků pro opatrovníka. Dále se také nedoporučuje dávati dítky v tak mladistvém věku mezi dospělé. Zřízení pokojů pro děti na jednotlivých odděleních ve státních, městských a okresních nemocnicích neznamenalo by větší výlohy, jež by stály za zmínku, naproti tomu vyhovělo by se naléhavému požadavku v zájmu onemocnělých dítek.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten, tento zlořád, který často způsobuje následky nejsmutnější, odstranili tím, že nařídí, aby při stavbě nových nemocnic na každém oddělení vyhrazen byl pokoj alespoň se 4―6 lůžky pro onemocnělé dítky, které mají býti přijímány bez opatrovníků?

2. Je-li ochoten, ve stávajících již nemocnicích ihned dáti provésti totéž tak nutné a lidumilné opatření?

V Praze, dne 16. prosince 1924.

dr Naegle, Hartl, A. Lippert, Meissner, Hübner, K. Friedrich, dr Mayr-Harting, dr Spiegel, Vetter-Lilie, dr Hilgenreiner, Franke.

Bisher wurden Kinder mit Ausnahme der Infektionskranken bis zum 4. Lebensjahre überhaupt nur im Krankenhause aufgenommen, wenn dieselben eine Pflegeperson zur Wartung mitbrachten oder die Mutter des erkrankten Kindes zur Pflege desselben mit in das Spital übersiedelte. Dies bedeutet, dass sehr oft die Kinder der Armen, welche der Spitalspflege bei einer Erkrankung am meisten bedurften, in ungenügender häuslicher Pflege verblieben, da die Mutter durch den Zwang des Verdienens und oft auch aus Rücksicht auf die anderen Kinder und die häuslichen Arbeiten nicht in der Lage war, mit im Spital zu verbleiben, anderseits Mittel für eine Pflegeperson nicht aufzubringen waren. Weiters empfiehlt es sich auch nicht, Kinder in sb jugendliehem Alter unter die Erwachsenen zu legen. Irgend eine nennenswerte Mehrauslage würde nun die Einrichtung von Kinderzimmern auf den einzelnen Abteilungen in den staatlichen, Städtischen und Bezirkskrankenhäusern nicht bedeuten, hingegen würde einer dringenden Forderung im Interesse der erkrankten Kinder Rechnung getragen werden.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, diesen Übelstand, der oft die traurigsten Folgen zeitigt, abzustellen indem er anordnet, dass beim Bau von neuen Krankenhäusern auf jeder Abteilung ein Zimmer mit mindestens 4―6 Betten for erkrankte Kinder reserviert werde, welche ohne Pflegepersonen aufgenommen zu werden haben?

2. Ist er bereit, an bereits bestehenden Krankenhäusern dieselbe so dringende, humanitäre Massnahme sofort treffen zu lassen?

Prag, am 16. Dezember 1924.

Dr. Naegle, Hartl, A. Lippert, Meissner, Hübner, K. Friedrich, Dr. Mayr-Harting, Dr. Spiegel, Vetter-Lilie, Dr. Hilgenreiner, Franke.

Tisk 2065/_9.

Vláda učinila v roce 1920 s příslušnými zástupci Němců, kteří dosud téměř po 70 let vedli správu První Moravské spořitelny, úmluvu, že budoucně obě národnosti mají býti rovnou měrou zastoupeny v ředitelství.

Tato úmluva pojata byla do stanov První Moravské spořitelny a uplatněna také v §u 33 zákona o spořitelnách ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n. Tento stav, který se v klidu a bez poruch provozování obchodu vyvíjel do konce r. 1923, porušen byl náhle členy české kurie tím, že prohlásili, že se při nynějším složení výboru spořitelny nemohou zúčastniti schůzí a prací v První Moravské spořitelně, kteří však své mandáty si podrželi.

Proti tomuto jednání podali němečtí členové výboru ministru vnitra pamětní spis, ve kterém naznačili cestu, kterou by se bylo bráti, aby se dosáhlo schopnosti práce a usnášení, aniž by porušena byla nabytá práva obou národností, ve výboru zastoupených.

Ministr vnitra na tento pamětní spis, což jest příznačno, neodpověděl a nařídil, aniž by před tím vešel ve styk s Němci a bez ohledu na úmluvu pod patronací vlády sjednanou, výnosem ze dne 10. listopadu 1924 č. 75705/19 rozpuštění výboru spořitelny a následkem toho také ředitelství a dozorčí rady, a dosazení správní komise, ve které na místě skoro stejnoměrné účasti zástupců obou národností snížen byl počet Němců bez zákonitého nebo také jen věcně ospravedlněného důvodu na jednu třetinu.

Toto jednání ministra vnitra, které odporuje nejprimitivnějším právním pojmům, vzbudilo ve všech kruzích nejhlubší roztrpčení a rozruch a jest s to, aby otřáslo důvěrou v přípovědi a sliby vládní a aby také způsobilo nedůvěru ke správě ústavu, která posud nezavdala příčiny ke stížnostem, ježto stranickým zasažením vlády se stalo zjevným, že nyní také do První Moravské spořitelny vnesena býti má politika národní nesnášenlivosti, která celý náš veřejný život otravuje.

Místo aby pečovala o to, aby peněžní ústavy, které slouží našemu těžce o svoje bytí zápasícímu hospodářství, v klidu a pořádku se vyvíjely a zůstávaly netknuty rušivými vlivy, vztahuje vláda, jak příklad spořitelny jasně ukazuje, sama ruku na zákonem zaručené trvání osvědčených a všeobecnému blahu prospěšných institucí.

Podepsaní se táží:

1. Jak může pan ministr vnitra ospravedlniti toto naprosto nezákonné opatření?

2. Jest ochoten odvoláním výnosu, v úvodě zmíněného, obnoviti zase stav, který svého času mezi vládou a příslušnými zástupci Němců byl ujednán a v zákoně o spořitelnách jest zaručen?

V Praze, dne 17. prosince 1924.

Franko, Meissner, Knesch, Vetter-Lilie, dr Koperniczky, dr E. M. Herzigová, Spies.

Die Regierung hat im Jahre 1920 mit den zuständigen Vertretern der Deutsehen, die bisher seit fast 70 Jahren die Leitung der I. Mährisehen Sparkassa inne hatten, die Vereinbarung getroffen, dass in Zukunft beide Nationen paritätisch in der Direktion vertreten sein sollen.

Diese Vereinbarung wurde in das Statut der I. Mährischen Sparkassa aufgenommen und auch im § 33 des Sparkassa-Gesetzes vom 14. April 1920, S. 302 festgelegt. Dieser Zustand, der sich in Ruhe und ohne Störung des Geschäftsbetriebes bis Ende des Jahres 1923 abwickelte, wurde plötzlich von den Mitgliedern der čechischen Kurie dadurch gestört, dass sie erklärten, bei der jetzigen Zusammensetzung des Sparkassa-Ausschusses an den Sitzungen und Arbeiten in der h Mährischen Sparkassa nicht teilnehmen zu können, ihre Mandate aber beibehielten.

Gegen dieses Vorgehen haben die deutschen Mitglieder des Ausschusses an den Minister des Innern eine Denkschrift gerichtet, in der sie den Weg anzeigten, der zu beschreiten wäre, um die Arbeits und Besehlussfähigkeit herbeizuführen, ohne die wohlerworbenen Rechte beider in dem Ausschusse vertretenen Nationen zu verletzen.

Der Minister des Innern liess diese Denkschrift bezeichnender Weise unbeantwortet und verfügte öhne vorherige Fühlungsnahme mit den Deutschen und ohne Rücksicht auf die unter der Patronanz der Regierung getreffene Vereinbarung mit dem Erlasse vom 10. November 1924 Z : 75705/19 die Auflösung des Sparkassa-Ausschusses und dem zufolge auch der Direktion und des Aufsiehtsrates und die Einsetzung einer Verwaltungskommission, in der anstatt der nähezu gleichmässigen Beteiligung der Vetreter beider Nationalitäten die Deutschen ohne gesetzlich oder auch nur sachlich gerechtfertigten Grund auf ein Drittel zuxückgecvorfon wurden.

Dieses, din primitivsten Rechtsbegriffen widersprechende Vorgehen des Ministers des Innern hat in allen Kreisen tiefste Erbitterung und Erregung hervorgerufen und ist geeignet, das Vertrauen auf die Zusagen und Versprechungen der Regierung zu erschüttern und auch Mistrauen gegen die bisher klaglos geführte Verwaltung des Institutes zu erzeugen, zumal es durch das parteiische Eingreifen der Regierung offenkundig wurde, dass nunmehr auch in die I. Mährische Sparkassa die unser ganzes öffentliches Leben vergiftende Politik nationaler Unduldsamkeit hincingetragen werden soll.

Statt dafür zu sorgen, dass die unserer sehwer um ihren Bestand kämpfenden Wirtschaft dienenden Geldinstitute sich in Ruhe und Ordnung entwickeln und unangetastet bleiben von störenden Einflüssen, legt die Regierung, wie das Beispiel der Sparkassa deutlich zeigt, selbst Hand an den durch das Gesetz verbürgten Bestand altbewährter, dem Allgemeinwohl zugute kommender Institutionen.

Die Gefertigten stellen die Anfrage:

1. Wie vermag der Herr Minister des Innerr diese völlig ungesetzliche AIassnahme zu rechtfertigen?

2. Ist er bereit durch Zurückziehung des eingangs erwähnten Erlasses den seincrzeit zwischen der Regierung und den zuständigen Vertretern der Deutschen vereinbarten und im Sparkassagesetze verbürgten Zustand wieder herzustellen?

Prag, am 17. Dezember 1924.

Franke, Meissner, Knesch, Vetter-Lilie, Dr. Koperniczky, Dr. E. M. Herzig, Spies.