Zařizovací kapitál drah státem zaručených činí celkem nom. 91,547.200 Kč a skládá s z kmenových akcií v nom. 21,680.800 Kč, dále z prioritních akcií v nom. 900.000 Kč, z prioritních obligací v nom. 35.300.000 Kč a hypot. zápůjček v nom. 33.666.400 Kč. Z toho došlo dosud pouze na umořování prioritních obligací a hypotečních zápůjček; z těchto bylo do konce roku 1923 umořeno 3.147.701,34 Kč, z oněch 2.726. 800 Kč.

Hypoteční zápůjčky i prioritní obligace vyskytují se pouze u dráhy Mariánské Lázně -Karlovy Vary a Německý Brod-Tišnov. U drah Benešov-Vlašim-Dolní Královice, Chlumec-Králové Městec, Jičín-Rovensko-Turnov, Jindřichův Hradec-Nová Bystřice, Karlovy Vary-Johanngeorgenstadt, Schönwehr-Loket, Svitava-Polička a Vodňany-Týn nad Vltavou jsou hypoteční zápůjčky a u drah Domažlice- Tachov, Kostelec-Telč, Moravské Budějovice-Jemnice, Německý Brod-Humpolec, Sdružených pošumavských a Vsetín- Velké Karlovice jsou prioritní obligace. Veškeré hypoteční zápůjčky byly kontrahovány u Zemské banky v Praze a jsou umořitelny v 76 nebo v 75 letech. Prioritní obligace jsou v rukou soukromníků a jsou rovněž umořitelny v 76 nebo 75 letech.

Prioritní akcie vyskytují se pouze u drah Německý Brod-Humpolec a Sdružených pošumavských; byly vydány po 400 K. Z těchto má prioritní akcie dráhy Německý Brod-Humpolec Zemská banka v Praze, prioritní akcie Sdružených pošumavských drah jsou v rukou soukromých interesentů.

Z kmenových akcií připadá na zemi Českou 6.607.400 Kč, na Moravu 2.709.000 Kč, na soukromé interesenty 12.020.800 Kč. Vedle toho je tu ještě za 180.000 Kč kmenových akcií z výměny akcií místní dráhy Vodňany-Prachatice a Strakonice-Vimperk. U dráhy Mariánské Lázně-Karlovy Vary nebylo dosud vydáno za 163,600 Kč kmenových akcií.

Zařizovací kapitál zemí zaručených místních drah činí celkem nom. 125.782.800 Kč a skládá se z kmenových akcií v nom. 34.159.600 Kč, dále z prioritních akcií v nom. 3.994.800 Kč a z hypotečních zápůjček v nom. 87.628.400 Kč, z nichž bylo do konce roku 1923 umořeno celkem 6.701.297,55 Kč.

Veškeré hypoteční zápůjčky těchto drah byly kontrahovány u Zemské banky v Praze a jsou vesměs umořitelny v 75 letech.

Prioritní akcie vyskytují se pouze u těchto drah:

Čerčany-Modřany-Dobříš,

Chrudimsko-Holické,

Jindřichův Hradec-Obratany,

Kadaňských,

Kolín-Čerčany-Kácov,

Mělník-Mšeno,

Mšeno-Dolní Cetno,

Nový Dvůr-Bezdružice,

Polná Štoky-Polná město,

Rakovník-Bečov-Bochov,

Rakovník-Mladotice,

Strakonice-Blatná-Březnice,

Sudoměř-Skalsko-Stará Paka,

Světlá-Ledeč-Kácov,

Tábor-Bechyně,

Tršnice-Vildštein-Schönbach,

Zadní Třebáň-Lochovice.

Tyto prioritní akcie jsou větší měrou v rukách Zemské banky v Praze, menší měrou v nikách interesentů, ponejvíce venkovských peněžních ústavů.

Kmenových akcií má stát za. nominale 9,711.900 Kč, soukromí interesenti za nom. 24,327.100 Kč. U dráhy Mikulášovice- Rumburk nebylo dosud vydáno za 120.600 Kč kmenových akcií.

Činí tudíž celkový zařizovací kapitál obou těchto skupin vedlejších drah 217,330.000 Kč, z čehož do konce roku 1923 bylo umořeno 12.575.798,89 Kč.

Vedle toho vyskytují se ještě u drah Chrudim-Holice a Rakovník-Bečov- Bochov zálohové úvěry u Zemské banky v Praze z překročení stavebního účtu, a to u prve jmenované dráhy v částce 34.151,76 Kč, u druhé v částce 250.069,48 Kč. Celková výše zařizovacího kapitálu dráhy Sudoměř-Skalsko-Stará Paka nebyla dosud definitivně schválena a byly na další investice povoleny zápůjčky u zemského fondu 500.000 Kč, u Zemské banky v Praze 128.214,24 Kč, celkem 628.214,24 Kč.

Do konce r.1923 činilo garanční zadlužení drah státem zaručených 123.926.074,36 Kč. drah zemí zaručených 180.343.586,60 Kč, celkem 304.269.660,96 Kč. K tomu nutno připočísti ještě dluh dráhy Německý Brod-Humpolec na účtu záloh bývalého ředitelství severozápadní dráhy z titulu posečkání ve výši 408.971,61 Kč, takže celkový garanční dluh těchto drah koncem roku 1923 činí 304.678.632,57 Kč.

Societní agendu všech těchto drah obstarává zemský správní výbor v Praze, a to pokud jde o zemí zaručené dráhy podle garančních smluv, v nichž si vyhradil veškeré hospodaření s penězi podniku a vliv na předběžné práce, na stavbu a provozování těchto drah. Zákonem ze dne 15. července 1919, č. 417 Sb. z. a n. již výše uvedeným, bylo obstarávání societní agendy drah státem zaručených přeneseno rovněž na zemský správní výbor v Praze.

Všechny dráhy státem zaručené a valná většina drah zemí zaručených ustavily se jako akciové společnosti; nestalo se tak pouze u drah Mikulášovice-Rumburk, Polná Štoky-Polná město a Sudoměř- Skalsko-Stará Paka.

Podrobnosti, týkající se finančního stavu každé jednotlivé dráhy koncem roku 1923, jsou patrny z přiložených tabulek.

Zestátněním těchto drah nabude stát vlastnictví tratí, na jejichž dnešní pasivitu doplácí, aniž má však na nich volnosti disposiční. Tak na př. nemůže státní správa železniční nyní volně disponovati stroji těchto drah, které tak zůstávají hospodářsky nevyužity; totéž platí i ohledně osobních, poštovních a zavazadlových vozů. Taktéž investice, podnikané na těchto drahách, mohou pravidelně býti provedeny teprve po předchozím schválení společnosti příslušné dráhy.

Zestátnění bude znamenati podstatné rozšíření celkové sítě drah státních. Provozní délka vlastních tratí státních činí dnes 9.125,355 km; po zestátnění drah státem a zemí zaručených bude činiti celková síť státních tratí 10.984,858 km. Důsledkem toho bude moci stát pronikavěji uplatňovati svůj vliv na celkový směr železniční politiky ku prospěchu celku i jednotlivých hospodářských důležitých úseků, ježto nebude pouhým provozovatelem, nýbrž vlastníkem těchto drah.

Také tarifní politiku bude moci stát provozovati účinněji v zájmu celkového národohospodářského života, přihlížeje k potřebám zemědělství, průmyslu i obchodu.

Tím také bude možno lépe čeliti den ode dne rostoucí konkurenci přepravy po nápravě, hlavně automobily, která měla za následek podstatné klesnutí příjmů z nákladní dopravy u mnohých z těchto drah a tudíž i nemožnost hospodářského jejich využití, při čemž současné investování nového kapitálu do dopravních prostředků pro interesenty toho času výhodnějších nebylo zajisté se všeobecného hlediska národohospodářského žádoucím.

Zestátnění těchto drah znamená i zjednodušení celé služby železniční a to jak v ústředních úřadech, tak ve službě výkonné a tím dosažení úspor jak osobních tak věcných.

Dále ušetří se i náklad na úhradu societní agendy dotčených společností, který rovněž jest hrazen dosud z garancie. V roce 1923 činily tyto správní výlohy u drah státem zaručených 760.859,11 Kč, u drah zemí zaručených 1.499.711,21 Kč, celkem tedy 2.260.570,32 Kč. Tuto societní agendu obstarává nyní u zemského správního výboru větší počet úřednictva konceptního, technického, komerčního, účetního a manipulačního, jehož bude možno použíti jinak.

Zestátnění bylo možno provésti dvojím způsobem:

buď jednostranně podle ustanovení příslušných koncesních listin anebo volnou dohodou, sjednanou mezi státem a koncesionáři příslušné dráhy. Vzhledem k tomu, že více společností těchto drah stále se domáhalo zestátnění svých tratí a nabízelo státu pro ten případ celý svůj kmenový akciový kapitál bezplatně, rozhodla se vláda pro jednání o zestátnění především volnou dohodou; vláda měla zejména na zřeteli, aby touto cestou byly napřed odstraněny všechny případné potíže při jednání s jednotlivými drahami a aby bylo umožněno snadné ústavní projednání postátnění všech těchto drah jednoduchým zákonem schvalovacím.

Za účelem provedení příslušných kompensací mělo býti při jednání přihlíženo k tomu, do jaké výše jest garančními zálohami příslušný kapitál zkonsumován. Tato zásada byla vesměs uplatňována a bylo skutečně docíleno toho, že tyto společnosti nebo koncesionáři vzdali se svého nároku na honorování kmenového akciového kapitálu a to jednak se zřetelem na výší garančního dluhu, jednak se zřetelem na finanční oběti, které přináší stát za účelem provedení této akce.

Bezplatné vzdání se kmenového akciového kapitálu jest však toliko zdánlivou obětí se strany zájemníků. Bylo vždy podmínkou záruky státu nebo země, aby místní interesenti opatřili sami alespoň 30 % celkového zařizovacího kapitálu příslušné dráhy. Při upisování této částky zúčastnil se však pravidelně také buď stát nebo země. Okresy a obce, pokud přispěly k výstavbě dráhy, činily tak pouze ve vlastním zájmu, majíce na zřeteli svůj hospodářský rozkvět, jehož by nikdy nemohli býti účastny, kdyby ke zřízení příslušné dráhy nebylo došlo. Průmysl a velkostatky upisovaly kmenové akcie vedlejších drah rovněž ve vlastním zájmu, snažíce se docíliti uskutečněním dráhy výhodnějších a levnějších podmínek existenčních, jakož i nových odbytišť svých produktů. Avšak i každý jednotlivec, pokud přispěl určitou částkou k opatření zařizovacího kapitálu určité dráhy, měl ze zřízení jejího hospodářský prospěch, neboť dostalo se mu možnosti levného a rychlého spojení s tratěmi hlavními a tím také s důležitými středisky hospodářskými i politickými. Neupisovali tudíž tito místní interesenti kmenových akcií vedlejších drah ze žádných důvodů spekulačních nebo aby ukládali peníze, nýbrž pouze ve snaze umožniti výstavbu dráhy, jsouce si dobře vědomi výhod, které jim vzejdou nepřímo z uskutečnění takového projektu. Tyto okolnosti byly také motivem pro ustanovení zákona ze dne 27. června 1919 č. 373 Sb. z. a n., podle kterého mají vedlejší dráhy býti příště stavěny pouze jako dráhy státní, ale s podmínkou, že interesenti přispějí ke stavbě nejméně 30 % zařizovacího nákladu, při čemž však zákon tento stanoví ještě další podmínku, že totiž musí býti prokázána výnosnost projektované dráhy alespoň potud, že provozní příjmy její budou hraditi provozní výdaje, že tedy státní správa nebude musiti dopláceti na provozní schodky.

Jak z přiložených tabulek je patrno, převyšuje garanční dluh valné většiny těchto drah celý jejich zařizovací kapitál a to v četných případech i několikrát. Kompensace akciového kapitálu kmenového s tímto garančním dluhem odpovídá příslušným ustanovením koncesních listin při drahách státem zaručených a ustanovením garančních smluv při drahách zemí zaručených, podle nichž garanční zálohy i s úroky, které by nebyly splaceny v době, kdy stát přistoupí k zestátnění dráhy, musí býti zapraveny ze zbývajícího jmění podniku, k němuž náleží podle novějších koncesních listin a všech garančních smluv i náhrada za vykoupení dráhy. Obdobné ustanovení mají i stanovy společností těchto drah. Pokud pak jde o několik málo drah, při nichž garanční dluh nepřevyšuje kmenového akciového kapitálu, bude oběť akcionářů, ponejvíce místních zájemníků, vyvážena prospěchem ze zestátnění takové dráhy i pro ně plynoucím.

Pokud se týče garančních pohledávek země České vůči těmto drahám, nebylo lze vůbec doufati, že by až na zcela nepatrné výjimky mohl tento dluh býti kdykoli z jejich výtěžků splacen.

Kdyby nedošlo k zestátnění těchto tratí, byla by země Česká nucena každoročně na ně značně dopláceti z titulu garančního a tím by značně zatížila svůj každoroční rozpočet. Zestátněním ztratí sice země naději, že jí budou splaceny tyto naprosto dubiosní pohledávky garanční, které již skutečně vyplatila v rámci rozpočtu příslušného roku, pro budoucnost však zbaví se tíživého břemena. Ostatně mají země podle zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. i se svými orgány jako právnické osoby pominouti a jejich jmění má přejíti na stát. Provedením tohoto zákona přešly by tudíž stejně garanční pohledávky země na stát.

Tyto okolnosti byly podkladem pro usnesení vlády, učiněné na základě zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n., že stát Československý vstupuje u drah zemí zaručených jako věřitel na místo země České, která bude po zestátnění na jedné straně zproštěna dalších garančních závazků, na druhé straně však neobdrží od státu žádné náhrady za garanční zálohy, které poskytla.

K jednotlivým paragrafům zákonné osnovy připomíná se toto:

K § 1: Tento paragraf obsahuje výpočet všech drah, které mají býti zestátněny.

K § 2: Ze zařizovacího kapitálu drah státem zaručených bylo zaručeno umořování a zúrokování jejich hypotečních zápůjček a prioritních obligací podle umořovacího, státní správou schváleného plánu. Prioritní akcie drah Německý Brod-Humpolec a Sdružených pošumavských byly rovněž vedle zúročení a umoření prioritních obligací zaručeny jak co do zúrokování, tak i co do umoření s tím, že s jejich umořováním možno započíti teprve až po úplném umoření prioritních obligací.

Zemská garancie vztahuje se na plánovité zúročení a umoření hypotečních zápůjček a 4%ní zúročení prioritních akcií na dobu koncese, vyjímajíc prioritní akcie dráhy Louny-Libochovice. Na umoření prioritních akcií drah zemí zaručených se zemská garancie nevztahuje.

Podle zestátňovacích úmluv přejímá stát část zařizovacího kapitálu každé ze zestátňovaných drah, která dosud byla zaručena garancí státní nebo zemskou, k vlastnímu placení v rozsahu této garancie s platnosti od l. ledna 1925. Státní nebo zemskou garancií byly každoročně hrazeny:

1. potřeba na zúrokování a umoření přednostního kapitálu těchto drah podle jejich platných umořovacích plánů, případně pouze zúrokování jeho; tato potřeba činí ročně celkem částku asi 7.000.000 Kč;

2. societní výdaje,

3. provozní schodky.

Za rok 1924 budou tyto náklady uhrazeny v r. 1925 ještě ze státní nebo zemské záruky a byly také potřebné částky v rozpočtu státní správy železniční nebo v rozpočtu zemském na rok 1925 z tohoto titulu preliminovány. Po zestátnění těchto drah s platnosti od 1. ledna 1925 bude však nutno ještě v r. 1925 hraditi tyto náklady za běžný rok a k tomu účelu bude třeba celkem asi 38.000.000,- Kč. Vedle toho bude nutno uhraditi i náklady likvidace společnosti zestátněných drah v přibližné výši 2.000.000,- Kč.

Podstatným účinkem zestátnění těchto drah bude však také určité vyrovnání nynějších jejich tarifů s tarify státních tratí. To bude míti za následek poměrné, třeba snad i přechodné snížení provozních příjmů přibližně o 20.000.000,- Kč. Nutno tudíž počítati s částkou 60.000.000,- Kč, kterou z titulu zestátnění těchto drah bude nutno uhraditi v r. 1925.

Není ovšem vyloučeno, že tento náklad bude možno uhraditi v rámci rozpočtu podniku >Československé státnídráhy< pro rok 1925 vlastními příjmy těchto drah, jež mají býti zestátněny, tím spíše, že možno důvodně očekávati, že snížení tarifů na nich přispěje k zvýšení jejich frekvence a že úspornými opatřeními v jejich provozu, jež dosud nebylo možno provésti, sníží se také nynější značné provozní výdaje. Nutno však učiniti přiměřené legislativní opatření, kdyby přes to nebylo možno docíliti toho, aby provozními přebytky výnosnějších zestátňovaných drah mohly býti. hrazeny schodky drah pasivních. Proto zmocňuje se ministr železnic, aby případné provozní schodky těchto drah za r. 1925 a potřebu na zúročení, po případě umoření jejich prioritního kapitálu, pokud jest v zestátňovacích úmluvách povinnost tato státem převzata, jakož i likvidační výdaje společností těchto drah uhradil úsporami na preliminovaných výdajích kapitoly XVII. státního rozpočtu pro rok 1925, po případě i na vrub přebytku československých státních drah, preliminovaného v titulu 3. kap. XVII. státního rozpočtu pro rok 1925 částkou 191.531.240 Kč.

Kdyby se však v budoucnosti ukázalo, že očekávaných účinků zestátnění těchto drah nebylo možno docíliti v takové míře, aby provozní výdaje mohly býti alespoň poměrně kryty provozními příjmy, bude nutno, aby ministr železnic v rámci vlastní kompetence učinil po případě vhodná tarifní opatření k úhradě úbytku příjmů, jenž by se snad po zestátnění těchto drah objevil.

K § 3: Tento paragraf jest vlastně doplněním příslušného ustanovení úmluv, sjednaných se společnostmi nebo koncesionáři § l vyjmenovanými. Účelem jeho jest, aby knihovní pořádek mohl býti pokud možno nejrychleji proveden. Uváděti v příslušných úmluvách všechny knihovní vložky nebylo možno vzhledem k velikému rozsahu této akce, při které jde o více než 1800 km tratí, jakož i proto, že u některých těchto drah není dosud knihovní pořádek vůbec proveden.

K § 4; Tímto paragrafem stanoví se osvobození ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků. Padá zde na váhu hlavně osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, kterou jsou oprávněny vybírati obce při převodu nemovitostí podle § 37 zákona č. 329/1921 a prováděcího nař. č. 143 /1922. Osvobození toto jest odůvodněno hlavně tím, že zestátnění děje se v zájmu veřejnosti a právě obce budou míti ze zestátnění oněch drah největší prospěch.

Doporučuje se, aby tato osnova byla přikázána v senátě výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému a v poslanecké sněmovně výborům pro dopravu a veřejné práce a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 27. března 1925.

Náměstek předsedy vlády a ministr železnic;
Stříbrný v. r.

Příloha I.-1.

Úmluva

sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce >stát<) se strany jedné a akciovou společnosti místní dráhy Benešov-Vlašim-Dolní Královice (v následujícím krátce >společnost<) se strany druhé o nabytí místní dráhy Benešov-Vlašim-Dolní Královice státem.

 

Článek I.

Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1925 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) anebo není, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti z Benešova přes Vlašim do Dolních Královic, tvořící předmět koncesních listin ze dne 6. listopadu 1894, č. 233 ř. z. a 27. listopadu 1899, č. 242 ř. z., se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktívy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován.

Článek II.

Naproti tomu přejímá stát k vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypotekární zápůjčky, uzavřené u Zemské banky království Českého, nyní u Zemské banky (dříve Zemské banky království Českého) v Praze, v jmenovité hodnotě 3.561.000,- Kč, t. j. slovy tři miliony pět set šedesát jeden tisíc Kč.

Veškeré kmenové akcie postupuje společnost státu bez zvláštní úplaty. Tyto kmenové akcie společnosti vydané vyjma ty, které jsou ve vlastnictví země České, společnost opatří a státu odevzdá do 31. prosince 1924.

Článek III.

Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.

Článek IV.

Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1924.

Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa.

Článek V.

Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.

Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd., místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek.

Článek VI.

Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.

Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.

Článek VII.

Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovali této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.

Článek VIII.

Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.

Článek IX.

Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.

Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis.

V Praze, dne 5. prosince 1924.

Ministr železnic:
Stříbrný v. r.

Ministr financí:
Ing. Bečka v. r.

Místní dráha Benešov-Vlašim-Dolní Královice:
Ing. J. Neubauer v. r.
F. Míškovský v. r.

Příloha I.-2.

Úmluva.

sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce >stát<) se strany jedné a akciovou společnosti místní dráhy Domažlice-Tachov (v následujícím krátce >společnost<) se strany druhé o nabytí místní dráhy Domažlice-Tachov státem.

Článek I.

Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1925 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) anebo není, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti z Domažlic do Tachova, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 28. března 1908, č. 68 ř. z., se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován.

Článek II.

Naproti tomu přejímá stát k vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části prioritních obligací společnosti v jmenovité hodnotě 7.340.000 Kč, t. j. slovy sedm milionů tři sta čtyřicet tisíc Kč.

Veškeré kmenové akcie postupuje společnost státu bez zvláštní úplaty. Tyto kmenové akcie společnosti vydané vyjma ty, které jsou ve vlastnictví země České, společnost opatří a státu odevzdá do 15. ledna 1925.

Článek III.

Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.

Článek IV.

Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1924.

 

Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa.

Článek V.

Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.

Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek.

Článek VI.

Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.

Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.

Článek VII.

Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.

Článek VIII.

Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.

Článek IX.

Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.

Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis.

V Praze, dne 13. prosince 1924.

Ministr železnic:
Stříbrný v. r.

Ministr financí:
Ing. Bečka v. r.

Místní dráha Domažlice-Tachov:
Dr. Jakub Ptáčník v. r.
Max Duffek v. r.

Příloha I.-3.

Úmluva

sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce >stát<) se strany jedné a akciovou společnosti místní dráhy Chlumec-Králové Městec (v následujícím krátce >Společnost<) se strany druhé o nabytí místní dráhy Chlumec-Králové Městec státem.

Článek I.

Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1925 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) anebo není, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti z Chlumce do Králové Městce, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 3. června 1899, č. 107 ř. z., se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasívy i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován.