Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2135-2135/7.

Překlad.

V Cannes a v Janově došlo k dohodě stran zaplacení všech pohledávek vzniklých před válkou a po dobu války. Úmluvu v Haagu uzavřenou podepsalo spolu Rusko.

Bývalí váleční zajatci měli dle toho od Ruska obdržeti zaplaceno to, co jim bylo na platech zadrženo a nač mají stejný zákonitý nárok jako jiný cizozemec, jehož majetek a jmění carskou nebo sovětskou vládou bylo vyvlastněno.

Nástupnické státy, vyjímaje Československou republiku, vyplatily vlastním státním příslušníkům, kteří za války přišli do zajetí, platy jim dle hodnosti příslušející na účet reparací, pak-li jich již neobdrželi od státu, který je vzal do válečného zajetí.

Bývalí ruští váleční zajatci, kteří jsou dnes československými státními příslušníky, obdrželi mnohem méně nežli Rusové, kteří se nalézali v rakouském zajetí. Tak na příklad obdržel rakouský plukovník Bedřich Kawinek, Brno, Veveří ul. č. 6 - za dobu 50 měsíců ruského válečného zajetí 75x50 = 3750 rublů platu; ruský plukovník obdržel naproti tomu za tutéž dobu čisté gáže 650 x 50 = 32500 rublů, dle toho připadá na rakouského plukovníka o 28750 rublů méně.

Podepsaní interpelanti se táží:

1. Co bylo ujednáno mezi sovětským Ruskem a Československem stran zaplacení platů válečným zajatcům ?

2. Jaké opatření zamýšlí pan ministr národní obrany učiniti, aby napraveno bylo nesprávné jednání s bývalými válečnými zajatci československé státní příslušnosti ?

V Praze, dne 31. března 1925.

Vetter-Lilie, dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Knesch, dr. Hilgenreiner, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert, Spies.

Původní znění.

In Cannes und Genua kam es zu einer Einigung betreffs Wiedergutmachung aller vor und während des Krieges entstandenen Schuldforderungen. Der Haager Vertrag wurde von Russland mitunterzeichnet.

Die ehemaligen Kriegsgefangenen sollten sinngemmäss von Russland das ausbezahlt bekommen, was ihnen an Gebühren vorenthalten wurde und worauf sie ebenso gesetzlichen Anspruch haben, wie ein anderer Ausländer, dessen Besitz und Vermögen von der Czaren-oder Sowjetregierung enteignet wurde.

Die Nachfolgestaaten, mit Ausnahme der Č. S. R. haben den eigenen Staatsangehörigen, die während des Krieges in Gefangenschaft gerieten, die chargenmässigen Gebühren a conto Wiedergutmachung ausbezahlt, - wenn sie diese nicht schon von dem Staate, welcher sie kriegsgefan-gen nahm, bekommen hatten.

Die ehemaligen russischen Kriegsgefangenen, die heute ČSL. Staatsangehörige sind, haben weit weniger erhalten als die Russen, die sich in österreichischer Gefangenschaft befanden. So z. B. erhielt ein österreichischer Oberst, - Friedrich Kawinek, Brünn, Eichhorngasse 6, - für eine 50 monatige Dauer der russischen Kriegsgefangenschaft, 75 mal 50 = 3.750 Rubel an Gebühren; ein russischer Oberst erhielt dagegen in derselben Zeit an reiner Gage 650 mal 50 - 32.500 Rubel, wonach für den österreichischen Oberst ein Fehlbetrag von 28.750 Rubel resultiert.

Die unterfertigten Interpellanten stellen die Anfrage ;

1. Welche Abmachungen wurden bezüglich der Bezahlung der Gebühren für die Kriegsgefangenen zwischen Sowjetrussland und der Čechoslo-wakei getroffen ?

2. Was gedenkt der Herr Minister für nationale Verteidigung zu veranlassen, um die ungerechtfertigte Behandlung ehemaliger Kriegsgefangener čechoslowakischer Staatsangehörigkeit wieder gut zu machen ?

Prag, am 31. März 1925.

Vetter-Lilie, Dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, Dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Knesch, Dr. Hilgenreiner, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert, Spies.

Tisk 2135 /1.

Překlad.

Přejímání bývalých rakousko-uherských (rakouských anebo uherských) gážistů do československé armády dálo se do 19. března 1920, pokud jinak proti nim nebylo námitek, na základě výnosů vydaných v roce 1918, Věstník Min. N. O. 1920, ročník I., 1. a 2. část, hladce a to bez ohledu na to, zdali se v přihlášce přihlásili do výslužby čili nic, zdali před tím byli podrobeni řízeni superarbitračnímu čili nic; veliká část byla ministerstvem národní obrany ve smyslu § 2 vlád. nař. č. 514 z r. 1920, ačkoli se přihlásili do aktivního stavu, ex offo převzata do výslužby, a to bez předchozího superarbitračního řízení.

Přihlášky všech těchto gážistů prošly postupem instancí revisní komisí a meziministerským poradním sborem, načež ministerstvo národní obrany všem těmto přihlášeným vyměřilo zaopatřovací požitky (odbytné nebo výslužné), které jim také do konce roku 1923 a ještě později byly vypláceny, ačkoli zákon o přejímání vojenských gážistů č. 194 z r. 1920 byl vydán 19. března, prováděcí nařízení č. 514 k tomuto zákonu teprve dne 3. září 1920, Odstavec 6 §u 2 vládního nařízení č. 514 z r. 1920 konečně stanoví, jaké řízení zahájiti jest u osob, které se hlásí o převzetí do československého vojska jako gážisté ve výslužbě; o nějaké superarbitraci ani tento odstavec nemluví.

Teprve koncem roku 1923 postavilo se legislativní oddělení 10. ministerstva národní obrany na stanovisko, že gážistům, kteří na základě ustanovení §u 2 zákona 194/1920 ve své hodnosti bez superarbitrace byli převzati do výslužby, zaopatřovací požitky nepřísluší. Do této kategorie patří všichni bývalí gážisté z povolání, kteří se v přihlášce přímo přihlásili pro převzetí do výslužby, poněvadž prý se formou této přihlášky vzdali převzetí do aktivní služby a tím také nároku na zaopatřovací požitky. Počet jejich dosahuje 50 % všech převzatých.

Následkem několika stížností, jež byly podány proti zastavení zaopatřovacích požitků, rozhodl Nejvyšší správní soud ve prospěch ministerstva národní obrany, ale patrně jen proto, poněvadž tento soud rozhodl podle zákona, k jehož usnesení došlo nikoli na základě praxe, zachovávané v létech 1918, 1919 a 1920.

Zákonem č. 288 z 22. prosince 1924, § 10, byl názor ministerstva národní obrany zostřenou měrou a s konečnou platností potvrzen. Dle toho muselo by nyní v každém případě nastati nákladné superarbitrační řízení ex offo a gážistům po případě dle toho, jaký by byl nález, dána možnost nastoupiti aktivní službu.

Poněvadž nelze míti za to, že se vojenská správa pomocí tohoto tak pronikavého krutého opatření chce nyní jednoduše zastavením pensí zbaviti tak značného počtu bývalých gážistů z povolání se 20 anebo 30 služebními lety a jejich rodin - když po 6 let brali zaopatřovací požitky, - že je chce vydati v šanc bídě nebo zkrátiti je svévolným novým vyměřením jejich pensí, (vedlejší povolání, které si pensisté snad našli a vedlejší výdělky lze přece oceňovati jen jako přechodné) a poněvadž konečně ani ve výnosech z roku 1918 ani v pozdějších oficielních nařízeních a výnosech výplata zaopatřovacích požitků nebyla činěna závislou od provedené superarbitrace, tážeme se :

1. Byla panu ministrovi národní obrany známa ustanovení o převzetí bývalých gážistů z povolání, uveřejněná pod č. 308, 347, 352 a 383 večerníku >Pražských novin< a později ve Věstníku ministerstva národní obrany, ročník I., část l, č. 20 z r. 1919 ?

2. Bylo panu ministrovi národní obrany známo, že vydané formuláře přihlášek neobsahovaly žádného poučení o tom, jaké následky v sobě skrývá přihláška do výslužby, a že bývalým gážistům z povolání po převratu od velitelství oddílů, náhradních praporů a od referentů ministerstva národní obrany (nadporučík Pavel a Roya) podle tehdejších názorů (nedostatek volných míst, neznalost služební řeči) oficielně byla udílena rada, aby se hlásili pro výslužbu, ježto tím na svých zaopatřovacích požitcích nebudou zkráceni ?

3. Zná pan ministr národní obrany obsah Věstníku č. 29 z r. 1918 ročník I., část 2, dle něhož gážistům z povolání, kteří nebyli do československého vojska přijati ve vlastnosti gážistů z povolání, zabezpečen býti má plně nárok na výslužné ?

4. Jakým způsobem zamýšlí vojenská správa odstraniti toto bezpráví, které zákonem č. 288 z r. 1924 bylo vytvořeno, a jež s citovanými výnosy jest v přímém odporu ?

V Praze, dne 31. března 1925.

Vetter-Lilie, dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Spies, Knesch, dr. Hilgenreiner, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert.

Původní znění.

Die Uebernahme der ehemaligen österr.-ung. (österr. oder ungarischen) Gagisten in die č. sl. Armee erfolgte bis 19. III. 20, soferne sonst gegen sie kein Anstand obwaltete, auf Grund der im Jahre 1918 ergangenen Erlässe, Věst. 20, Jahrg. I, 1. u 2. Teil des M. f. n. V. glatt u, zw. ohne Rücksicht darauf, ob sie sich in der Anmeldung (přihláška) für den Ruhestand angemeldet hatten oder nicht, ob sie vorher dem Superarbitrierungverfahren unterzogen worden waren oder nicht; ein grosser Teil wurde vom M. f. N. V. im Sinne des § 2 R. Vdg. No. 514 ex 1920, trotzdem sie sich für den Aktivstand angemeldet hatten, ex offo in den Ruhestand übernommen u, zw. ohne vorher durchgeführtes Superarbitrierungsverfahren.

Die Anmeldungen aller dieser Gagisten passierten im Instanzenzuge die Revisionskommission und den interministeriellen Beirat, worauf das M. f. N. V. allen diesen Angemeldeten die Versorgungsgebühren (Abfertigung oder Pension) zugemessen hat, welche ihnen auch bis Ende 1923 und noch später ausgezahlt wurden, trotzdem das Uebernahmsgesetz No, 194 ex 1920, am 19. März, die Durchführungsbestimmungen No. 514 zu diesem Gesetze erst am 3. Sept. 1920 ausgegeben worden waren. Der Absatz 6 des § 2 der Reg. Vdg. No. 514 ex 1920 bestimmt endlich, welches Verfahren bei Personen, die sich um die Uebernahme in das čechoslov. Heer als Gagisten des Ruhestandes melden, einzuleiten, ist; von einer Superarbitrierung spricht auch dieser Absatz nicht.

Erst Ende 1923 stellte sich die legislative Abt. 10 des M. f. N. V. auf den Standpunkt, dass jene Gagisten, welche auf Grund der Bestimmungen des § 2 des Ges. 194/1920 in ihrem Range ohne Superarbitrierung in den Ruhestand übernommen wurden, Versorgungsgenüsse nicht gebühren. In diese Kategorie fallen alle jene ehemaligen Berufsgagisten, die sich in der Anmeldung (přihláška) direkt für die Uebernahme in den Ruhestand angemeldet hatten, weil sie sich angeblich durch die Form dieser Anmeldung der Uebernahme in den aktiven

Dienst und damit auch des Anspruches auf Versorgungsgenüsse begeben haben. Deren Zahl erreicht 50% aller Uebernommenen.

Auf einige gegen die erfolgte Einstellung der Ruhegenüsse erhobenen Beschwerden entschied das Oberste Verwaltungsgericht zugunsten des M. f. N. V., aber augenscheinlich nur deshalb, weil dieses Gericht nach einem Gesetze erkannte, welches nicht auf Grund der im Jahre 1918, 1919, und 1920 geübten Praxis beschlossen wurde.

Mit dem Gesetze No. 288 vom 22. XII. 1924, § 10 wurde die Anschauung des M, f. N. V, im verschärften Masse endgültig bestätigt. Demnach müsste nun in jedem Falle das kostspielige Superarbitrierungsverfahren ex offo einsetzen und den Gagisten eventuell, je nach Befund, die Möglichkeit zum Antritt des aktiven Dienstes gegeben werden.

Da nicht angenommen werden kann, dass die Militärverwaltung sich durch diese so einschneidende harte Verfügung einer so bedeutenden Zahl ehemaliger Berufsgagisten mit 20 oder 30 Dienstjahren und ihrer Familien, - nachdem sie durch 6 Jahre im Genüsse der Versorgungsgebühren standen, - jetzt einfach durch Einstellung der Pensionen entledigen, sie dem Elend preisgeben oder sie durch willkürliche Neubemessung ihre Pension kürzen will, (die von den Ruheständlern etwa gefundenen Nebenbeschäftigungen und Erwerbe können ja nur als vorübergehend gewertet werden) - und weil endlich weder in den Erlässen des Jahres 1918 noch in den späteren offiziellen Verordnungen und Erlässen die Auszahlung der Versorgungsgenüsse von der durchgeführten Superarbitrierung abhängig gemacht wurde,

stellen wir die Anfrage:

1. Waren dem Herrn Minister für nationale Verteidigung die im Abendblatte >Pražské Noviny< unter No. 308, 347, 352 und 383 und die später im >Věstník< d. M. f. N. V. Jahrg. I., erster Teil No. 20 ex 1919 verlautbarten Bestimmungen, die Uebernahme der ehemaligen Berufsgagisten betreffend, bekannt?

2. War dem Herrn Minister für nationale Verteidigung bekannt, dass die ausgegebenen Anmeldungsformularien (Přihláška) keinerlei Belehrung enthielten, welche Folgen eine Anmeldung für den Ruhestand in sich birgt und dass ehemaligen Berufsgagisten nach dem Umstürze von den Truppenkommanden, Ersatzbaonen und den Referenten des M. f. N. V. (Oberleutnant Pavel und Roya) auf Grund der damaligen Anschauungen (wenig verfügbare Plätze, Unkenntnis der Dienstsprache) offiziell geraten wurde, sich für den Ruhestand anzumelden, da sie dadurch in ihren Versorgungsgenüssen nicht geschmälert werden?

3. Hatte der Herr Minister für nationale Verteidigung von dem Inhalte des Věstník No, 29 ex 18 Jahrg. l, II. Teil Kenntnis, - wonach Berufsgagisten, welche in die čechoslovakische Armee in der Eigenschaft als Berufsgagisten nicht aufgenommen wurden, der Anspruch auf Pension voll gesichert bleiben soll?

4. Wie gedenkt die Militärverwaltung diese durch das Gesetz No. 288 ex 1924 geschaffene, mit den zitierten Erlässen in direktem Widerspruche stehende Ungerechtigkeit zu beseitigen?

Prag, am 31. März 1925.

Vetter-Lilie, Dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, Dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Spies, Knesch, Dr. Hilgenreiner, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert.

Tisk 2135/2.

Překlad.

Bývalí rakousko - uherští gážisté bylí v době od převratu až do vyřízení jejich přihlášek resp. až do převzetí do československého vojska v jednotlivých případech považováni za ještě >aktivní<, tak na příklad gážisté, kteří se v přihlášce hlásili na odpočinek (to jest 50 % pensistů). V jiných případech zase byli gážisté ve shora uvedené době považováni za vydané na milost a nemilost; služební poměr byl prý přerušen a začínal teprve znovu vyřízením přihlášky.

Toto mínění mělo v zápětí, že odpírány byly požitky, nebyla tato doba započítána do služebních let, nebylo uznáno manželství uzavřené s povolením nadřízeného velitelství pluku (na příklad případ majora Sandnera).

Nemohlo-li gážistovi v této době býti dáno povolení k uzavření sňatku, pak logicky jiní důstojníci také nebyli povinní podrobiti se superarbitraci a vojenská správa nebyla oprávněna tyto gážisty k takovéto superarbitraci nutiti.

Dle tohoto názoru neměl gážista, jenž čekal na převzetí, domněle žádného nároku na požitky dle své hodností a poskytování existenčního minima bylo jen aktem milosti ze zvláštní benevolence vlády.

Ale vláda dala sobě později vrátiti také vyplacená existenční minima jakož i jinaké požitky, které, jak se tvrdí, byly jen zálohou vyplaceny. Tyto peněžní částky byly sraženy z dodatečně vyměřeného výslužného, anebo nebylo-li výslužné přiznáno, byly tyto vyplacené peněžní částky, které percipienti bezelstně přijali a již dávno spotřebovali, vymáhány cestou exekuční.

Vzhledem k těmto událostem táží se interpelanti:

Ví pan ministr národní obrany o tom, jak jeho orgánové svévolně a opačně provádějí zákony, a co zamýšlí pan ministr učiniti, aby v tomto směru zjednal odpomoc?

V Praze, dne 31. března 1925.

Vetter-Lilie, dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Spies, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert,-Knesch, dr. Hilgenreiner.

Původní znění.

Die ehemaligen österreichisch-ungarischen Gagisten wurden in der Zeit vom Umstürze bis zur Erledigung ihrer Anmeldung (přihláška), resp. Uebernahme in die čechoslovakische Armee in einzelnen Fällen als noch >aktiv< gewertet, so z. B. die Gagisten, die sich in der přihláška für den Ruhestand gemeldet haben (das sind 50 % der Ruheständler), In anderen Fällen wieder wurden die Gagisten während des oben erwähnten Zeitabschnittes als >vogelfrei<, betrachtet; das Dienstverhältnis war angeblich unterbrochen und begann erst wieder mit der Erledigung der Abmeldung.

Aus der letzteren Auffassung ergeben sich; Verweigerung der Gebühren, Nichteinrechnung dieser Zeit in die Dienstjahre, Nichtanerkennung einer mit Bewilligung des vorgesetzten Regimentskommandos eingegangenen Ehe (z., B. Fall Major Sandner).

Wenn dem Gagisten in diesem Zeitabschnitte eine Bewilligung zur Eheschliessung nicht erteilt werden konnte, so hatten logischerweise andere Offiziere auch nicht die Pflicht, sich der Superarbitrierung zu unterziehen und die Militärverwaltung hatte kein Recht, diese Gagisten zu einer solchen anzuhalten.

Nach der letzteren Auffassung hatte der auf die Uebernahme wartende Gagist angeblich keinen Anspruch auf die chargenmässigen Gebühren und die erfolgte Gewährung des Existenzminimums war nur ein aus besonderer Benevolenz der Regierung hervorgegangener Gnadenakt.

Die Regierung liess sich aber auch die ausgefolgten Existenzminima sowie sonstige, angeblich nur vorschussweise ausgezahlten, Gebühren später rückersetzen. Diese Geldbeträge wurden von der nachträglich bemessen Pension in Abzug gebracht oder falls keine Pension zuerkannt wurde, liess man diese ausgezahlten vom Perzipienten im guten Glauben " empfangenen schon längst verbrauchten Geldbeträge im Exekutionswege eintreiben.

Angesichts dieser Vorgänge stellen die Interpellanten die Anfrage:

Ist dem Herrn Minister für nationale Verteidigung diese willkürliche und widersprechende Handhabung der Gesetze seitens seiner Organe bekannt und was gedenkt der Herr Minister zu tun, um in diesem Sinne Abhilfe zu schaffen?

Prag, am 31. März 1925.

Vetter-Lilie, Dr. Ledebur-Wicheln,
K. Friedrich, Dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, Spies, Jelinek, Hübner, Zuleger, A. Lippert, Knesch, Dr. Hilgenreiner.

Tisk 2135/3.

Překlad.

Bývalí rakousko-uherští (rakouští aneb uherští) vojenští gážisté, kteří nebyli převzati do československého vojska ve své hodnosti, t. zv. >vojenští pensisté< - počtem 620 osob - trpí hmotnou škodu tím, že na ně nebyl vzat zřetel v zákoně č. 288 z 22. prosince 1924, a to:

a) Berou přes stále vzrůstající index životních potřeb, přes nastalé a opětně hrozící zvýšení činží AMD. zaopatřovací požitky dle rakouského zákona o vojenských zaopatřovacích požitcích č. 158 z r, 1875 a drahotní přídavek dle zákona rovněž již dávno přežilého.

b) Jsou vyloučeni pro sebe a své příslušníky z odebírám léků z vojenských lékáren a z přijetí do vojenských nemocnic a vojenských lázeňských léčebných ústavů.

c) Byla jim odňata legitimace na dráhu a

d) byli vyloučeni ze státní akce přestěhovací.

e) Musí konati brannou povinnost jako prostí vojáci.

f) Dostávají jejich nevinné vdovy a sirotci rovněž jen zaopatřovací požitky podle zákona z roku 1875.

Jakožto důvody pro toto již po 6 let trvající jednání uvádí se mezi jiným:

a) Opožděné podání přihlášky, ačkoli se tak v mnoha případech stalo bez viny (ke lhůtě amnestie, poskytnuté výnosem č. 6049/VI z r. 1919, namnoze nebylo přihlédnuto s odůvodněním, že v tomto výnose o předložení přihlášky ničeho není obsaženo a že se amnestie vztahuje pouze na následky trestní).

b) Pobyt v cizině jakožto bydliště před převratem, aniž by se přihlíželo k nemožnosti přestěhovati se do Československé republiky hlavně z důvodů finančních a pro panující nouzi o byty.

c) Víceleté válečné zajetí, aniž dotyčný vstoupil do československých legií.

d) Neznalost služebního jazyka.

e) Nemožnost jmenovati pět svědků ze stavu československých záložních důstojníků, jak bylo žádáno, ačkoli dotyční sloužili jen u nečeských sborů, ke kterýmž zase byli přidělení jen nečeští záložní důstojníci.

V nejřidších případech dozvěděli se vojenští pensisté příčinu svého krutého osudu.

Ale nechť se bývali důstojníci prohřešili jakkoli, nikdy nemohou se jim a jejich příslušníkům v demokratickém státě trvale odepírati nejprimitivnější podmínky existenční; jejich domnělé národní a politické poklesky potrestány byly přísněji nežli poklesky, které mají v zápětí disciplinární řízení podle zákona č. 154 z r. 1923 a č. 203 z r. 1923.

Pan ministr národní obrany uznal vůči deputaci, která v červnu 1923 v této věci jednala, smutné postavení těchto truchlivých existencí a vyjádřil své pocity těmito slovy: >Vojenští pensisté jsou největší ubožáci a bylo by mně větší radostí nežli vám samým, kdyby se pro tuto kategorii pensistů dosáhlo něco příznivého.<

Všichni, kdož tímto krutým opatřením bylí postiženi, dokázali svojí loyalitu po dobu 6 let s dostatek.

Odůvodnění, proč odepřeno bylo zvýšiti odpočivné požitky t. zv. >vojenských pensistů< - zpráva k §u 10, odst. 2. zákona č. 288 z r. 1924 - neodpovídá ani humanitě ani jinakým zásadám demokratické republiky; jak v úvodě důvodové zprávy k vládnímu návrhu odst. 2, tak také ve zprávě sociálně - politického výboru čt. 5022 odst. 3 k tomuto zákonu odůvodňuje se úprava (zvýšení) požitků všech pensistů tísnivými hospodářskými poměry; což nemá se tohoto odůvodnění použíti, jde-li o tak zvané >vojenské pensisty<, jimž přiznány byly nejnižší požitky dle stavu z roku 1875 a kteří vyloučeni byli již z nepatrného zvýšení odpočivných požitků, které nastalo v roce 1920 zákonem č. 48/1921 ?

Vláda dle citované důvodové zprávy neshledává příčiny navrhovati přiznání mimořádných výhod pro t. zv. >vojenské pensisty<, ačkoli zvýšení zaopatřovacích požitků jest nezbytností, kterou si vynucují hospodářské poměry, a nikterak je nelze klásti na roven pouhému poskytnutí zvláštních výhod.

Podepsaní tudíž se táží:

Jest pan ministr ochoten předložiti vládě pokud možno brzy návrh v tomto směru, jenž by učinil konec nesnesitelné bídě této těžce zkoušené kategorie pensistů?

V Praze, dne 31. března 1925.

Vetter-Lilie, dr. Ledebur-Wicheln,
Knesch, Spies, K. Friedrich, dr. Koperniczky, Ficza, Meissner, dr. Hilgenreiner, Hübner, Jelinek, Zuleger.

Původní znění.

Die in die čechoslovakische Armee in ihren Chargen nicht übernommenen chemaligen österr,-ung. (österr. oder ung.) Militärgagisten, die sogenannten >Militärpensionisten<, - 620 an der Zahl, - erleiden durch die ihnen zuteilgewordene Nichtberücksichtigung im Gesetze No. 288 vom 22. XII. 1924 eine materielle Schädigung u. zw.:

a) Beziehen sie trotz des stetig ansteigenden Lebensmittelindexes, der erfolgten und neuerlich bevorstehenden Mietzinserhohung etc. die Versorgungsgenüsse nach dem österr. Militärversorgungsgesetze No. 158 ex 1875 und die Teuerungszulage nach einem gleichfalls längst überlebten Gesetze.

b) Sind dieselben für sich und ihre Angehörigen vom Bezüge von Medikamenten aus Militär-Apotheken, von der Aufnahme in Militärspitäler und Militärbadeheilanstalten ausgeschlossen.

c) Wurde ihnen die Eisenbahnlegitimation entzogen und

d) wurden sie von der staatlichen Uebersiedlungsaktion ausgeschlossen.

e) Sie haben als Soldaten ohne Chargengrad der Wehrpflicht nachzukommen,

f) Erhalten die unschuldigen Witwen und Waisen nach ihnen, gleichfalls nur die Versorgungsgenüsse nach dem Gesetze vom Jahre 1875.

Als Gründe für diese bereits 6 Jahre dauernde Behandlung werden unter anderem angeführt:

a) Verspätetes Einreichen der Anmeldung (přihláška), obzwar dies in mehreren Fällen unverschuldet geschah (der mit Erl. 6049/VI ex 19 gewährte Amnestietermin wurde mehrfach nicht berücksichtigt mit der Motivierung, dass in diesem Erlasse über die Vorlage der přihláška nichts enthalten sei und sich die Amnestie nur auf die Straffolgen beziehe).