(5) Nepoužije-li se vyvlastněného předmětu ve lhůtě stanovené ve vyvlastňovacím nálezu k účelu, pro který byl vyvlastněn, zruší politický úřad (administrativní vrchnost) druhé stolice vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného. V tomto případě má vyvlastněný právo uplatniti svůj nárok na náhradu případné škody u řádného soudu.

VII.

Rejstřík letecký.

§ 26.

(1) Československý letecký rejstřík, který vede se v ministerstvu veřejných prací, zahrnuje rejstřík letadel, letců, podniků a leteckých provozoven.

(2) Do rejstříku letadel se zapisují:

a) jméno, bydliště a státní příslušnost držitele a vlastníka letadla,

b) data a oprávnění k jeho držení, c) domovský přístav,

d) zvláštní data o letadle označující zejména druh, typu, systém, způsob pohonu, počet a sílu motoru, nosnost a případně součinitele bezpečnosti,

e) jméno výrobce a rok výroby letadla a motoru,

f) data o zkoušce, nálezu a dodatečných zkouškách,

g) data o fotografických přístrojích, radiotelegrafních a radiotelefonních zařízeních a jiných, případně předepsaných palubních přístrojích a jejich certifikátech,

h) číslo, pod nímž letadlo jest v rejstříku zapsáno a datum zápisu,

i) značka státní příslušnosti (národnostní) L a značka rejstříková (immatrikulační) vytvořená skupinou čtyř velkých písmen, z nichž první jest B a mezi ostatními nejméně jedna samohláska,

k) tresty, které stihly držitele letadla podle tohoto zákona,

l) při výmazu letadla důvody toho.

(3) Do rejstříku letců se zapisují:

a) jméno, bydliště, státní příslušnost a data narození letce (velitele, pilota),

b) data o velitelské nebo pilotské zkoušce, velitelském nebo pilotském diplomu a letecké legitimaci,

c) záznamy o výsledku lékařských prohlídek,

d) při zaměstnaných osobách jméno zaměstnavatele,

e) tresty, které stihly letce (velitele, pilota) podle tohoto zákona,

f) při výmazu letce (velitele, pilota) důvody toho,

(4) Do rejstříku podniků se zapisují:

a) jméno, bydliště (sídlo) a státní příslušnost majitele koncese, (po případě také ředitele podniku), resp. tomu odpovídající označení státního podniku,

b) druh a stanoviště podniku,

c) data koncese, při státních podnicích data o jich zřízení,

d) údaje o schválení jízdního a dopravního řádu, tarifů a o případné povinnosti dopravovati poštu,

e) tresty, které podle tohoto zákona stihly majitele koncese (ředitele podniku),

f) při výmazu podniku důvody toho.

(5) Do rejstříku leteckých provozoven se zapisují:

a) druh a stanoviště provozovny,

b) jméno, bydliště a státní příslušnost majitele,

c) data o schválení,

d) tresty, které stihly majitele provozovny podle tohoto zákona,

e) při výmazu provozovny důvody toho.

(6) Vojenské letecké provozovny a velitelé a piloti vojenských letadel se do rejstříku nezapisují.

(7) Vedle rejstříku vede se věcný a osobní index a sbírka listin, obsahující ověřené opisy oněch listin a dokladů, na základě jichž byly provedeny zápisy do rejstříku.

§ 27.

Ohlášky letadel do rejstříku podávají jich držitelé, ohlášky do rejstříku letců velitelé a piloti; do rejstříku podniků majitelé koncesí (ředitelé podniku) anebo správcové státních podniků, do rejstříku provozoven jich majitelé. Tyto osoby neb osoby, které jsou povolány je zastupovati, jsou také povinny oznámiti veškeré změny, které vztahují se k zápisům v rejstřících. Také úřady, jakož i komise zkušební jsou povinny oznamovati rozhodnutí, zjištění a skutečností, které vztahují se na zápisy v rejstřících. Oznámení musí se státi nejdéle ve 14 dnech a jest k nim připojiti opisy listin a dokladů určených pro sbírku listin.

§ 28.

(1) Rejstřík a sbírka listin jsou veřejné. Každý smí do nich nahlížeti. Také lze straně, která o to žádá, poříditi si z nich na vlastní útraty opisy a výtahy.

(2) Držitelům letadel velitelům a pilotům vydá rejstříkový úřad osvědčení o zápisu do rejstříku.

VIII.

Náhrada škody.

§ 29.

(1) Byly-li provozem letadla poškozeny nebo usmrceny osoby, nebo poškozeny věci, jsou povinni nahraditi škodu držitel (§§ 7 a 41) a letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), a není-li tu takového držitele, vlastník nebo každý spoluvlastník a odpovědný letec.

(2) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provozem škoda vznikla, přenecháno třetí osobě k volnému nakládání, jsou kromě osob v odstavci 1. jmenovaných povinni náhradou škody všichni, kdo letadlem nakládali.

(3) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provozem škoda vznikla, bezprávným postupem odňato volnému nakládání držitele nebo vlastníka nebo osob v odstavci 2. jmenovaných, jsou povinni náhradou škody místo dotčených osob všichni, kdo letadlem nakládali. Držitel, vlastník a osoby v odstavci 2. jmenované i v tomto případě jsou povinni náhradou škody, pokud jim lze přičísti vinu na nedostatečném uschování letadla.

(4) Náhradou nejsou povinny jako letci osoby vojenské, řídily-li letadlo u výkonu své služby.

(5) Kdo na základě předchozích ustanovení odmítá povinnost k náhradě, musí prokázati okolnost, o níž své zproštění opírá.

(6) Několik osob k náhradě povinných ručí rukou společnou a nerozdílnou.

§ 30.

(1) Bylo-li někomu na těle ublíženo, jest mu nahraditi útraty léčení, ušlý výdělek, nebo pozbude-li poškozený schopnosti výdělečné, také výdělek, který mu budoucně ujde, a kromě toho jest mu zaplatiti na žádost bolestné úměrné vyšetřeným okolnostem.

(2) Byla-li zraněná osoba zohyzděna, budiž k okolnosti té hleděno potud, pokud to může překážeti lepšímu jejímu zaopatření, zejména je-li to osoba ženského pohlaví.

(3) Vzešla-li smrt z tělesného poškození, jest nahraditi netoliko všechny útraty, nýbrž budiž také pozůstalým, o něž pečovati po zákonu usmrcenému náleželo, nahrazeno vše, co jim tím ušlo.

(4) Byla-li poškozena nějaká věc, jest uvésti vše v předešlý stav, a není-li to možno, budiž nahrazena obecná cena odhadní, jakou měla věc v době a v místě poškození.

§ 31.

(1) Kdo podle § 29 odpovídá za škodu, jest zproštěn povinnosti náhrady, prokáže-li, že událost, kterou škoda vzešla, byla způsobena vinou poškozeného samého nebo vinou třetí osoby, nebo že škoda ta přes to, že bylo dbáno veškeré opatrnosti, které se při řádném provozu leteckém vyžaduje, nemohla býti odvrácena a nemůže také býti dovozována z povahy letadla nebo z jeho zvláštního zařízení, ze selhání nebo z vad jeho činnosti.

(2) Třetí osobou se nevyrozumívají:

a) osoba, kterou zaměstnával při provozu letadla ten, kdo jest povinen náhradou,

b) majitel zařízení sloužícího letectví nebo osoba, kterou tento zaměstnává při provozu, pokud jde o činnost při provozu,

c) účastník letu.

(3) Vzešla-li škoda nebo její rozsah pouze z částí vinou poškozeného nebo třetí osoby, budiž uznáno na část nároků v § 30 uvedených hledíc ku všem okolnostem.

§ 32.

(1) Ustanovení §§ 29 až 31 platí pro nároky na náhradu z poškození nebo usmrcení osob nebo z poškození věcí dopravovaných letadlem, použilo-li se letadla:

a) za úplatu nebo při dopravě osob nebo věcí provozované po živnostensku,

b) ve službě nebo k příkazu osoby.náhradou škody povinné a to v tomto případě potud, pokud škoda není plně nahrazena pojištěním proti úrazu (§ 48).

(2) Nároky na náhradu z poškození jiných osob nebo věcí dopravovaných letadlem řídí se podle obecného občanského práva.

(3) Byla-li poškozena vojenská osoba u výkonu své služby provozem letadla používaného ve službě vojenské správy, posuzují,se nároky poškozeného nebo jeho příslušníků proti státu na náhradu výhradně podle předpisů o zaopatření vojenských osob.

§ 33.

(1) Ustanovení §§ 29 až 31 nevztahují se ku vzájemným nárokům na náhradu škody z poškození osob náhradou povinných aneb jejich věcí, jež vzešly touže událostí při tom jest lhostejno, zda tato událost nastala z provozu pouze jednoho letadla, či střetnutím se více letadel.

(2) Nároky na náhradu řídí se v těchto případech obecným občanským právem.

(3) Třetí osoby, které utrpěly škodu střetnutím se letadel, mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti všem, kdo ručí za škodu způsobenou provozem letadel se střetnuvších. Osoby, ručící za tuto škodu jsou povinny náhradou rukou společnou a nerozdílnou. Mezi sebou nesou

škodu, nedohodly-li se o tom, podle slušného uvážení případu; při tom přihlížeti jest k poměru příčinné spojitosti a míře zavinění.

§ 34.

(1) Nárok na náhradu škody podle §§ 29 až 33, pokud nejde o nárok podle obecného práva občanského, se promlčí:

a) v šesti měsících ode dne, kterého se poškozený dověděl o škodě a osobě náhradou povinné,

b) bez ohledu na tuto vědomost ve třech letech ode dne, kdy nastala událost, kterou škoda povstala.

(2) Nárok na náhradu škody zanikne také před uplynutím promlčecí lhůty, opomenul-li k náhradě oprávněný svou vinou ve čtyřech nedělích po dni, kterého se dověděl o osobě náhradou povinné, oznámiti jí nehodu, leč by mohl dokázati, že osoba náhradou povinná v oné lhůtě čtyř neděl se dověděla o nehodě jiným způsobem.

(3) Byl-li nárok ohlášen osobě náhradou povinné, staví se promlčení, dokud nedojde její ústní nebo písemná odpověď.

§ 35.

Ustanoveními tohoto zákona nebrání se poškozenému domáhati se náhrady ve větším rozsahu podle předpisů v tom směru platných.

§ 36.

(1) Držitel nebo vlastník letadla, jakož i osoby v § 29, odst. 2. jmenované aneb osoby, jež na jich místo nastupují, odpovídají i v případech, kde dlužno posuzovati nároky na náhradu vzniklé provozem letadla podle občanského práva, za zavinění osob, jichž při provozu používají, pokud jde o jejich službu při provozu letadla.

(2) Je-li spoluvlastníků nebo osob v odst. l. jmenovaných několik, jsou povinní náhradou rukou společnou a nerozdílnou.

§ 37.

Žaloby na náhradu škody, která byla způsobena provozem letadla, mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu nastala událost, kterou škoda povstala.

§ 38.

(1) Držiteli letadla před vydáním legitimace (§§ 7 a 41) a pokud jde o podniky jmenované v § 17, odst. 2., lit. a) a b) před udělením koncese jest prokázati, že k zajištění nároků třetích osob na náhradu škody podle tohoto zákona jsou bud' pojištěni proti škodám vzniklým při provozu letadla, aneb že složili jistotu hotově, v cenných papírech nebo bankovním záručním listem u ministerstva veřejných prací.

(2) Toho není potřebí, je-li držitelem nebo podnikatelem stát, země, zemský župní svaz nebo župa.

(3) Směrnice o stanovení způsobu pojištění a výše pojištění nebo jistoty vyhlásí ministerstvo veřejných prací ve Sbírce zákonů a nařízení.

(4) Poškozený má pro svoji pohledávku na náhradu škody zákonné zástavní právo na této pohledávce pojistníka proti pojišťovateli aneb na složené jistotě.

(5) Třetí osoby mohou nabýti práv na této pojištěné sumě nebo na složené jistotě pouze bez újmy nároků na náhradu škody podle tohoto zákona.

(6) Pojistník jest povinen prokázati ministerstvu veřejných prací, že pojistná prémie jest vždy včas zaplacena.

(7) Zmenší-li se složená jistota nebo vyčerpá-li se uspokojením nároků na náhradu škody podle tohoto zákona, jest ji ve lhůtě stanovené ministerstvem veřejných prací a nepřesahující čtyři neděle doplniti na původní částku.

(8) Vrácení této jistoty neb jejího zbytku povolí ministerstvo veřejných prací na osvědčení, že proti tomu, kdo ji složil, nejsou a vzhledem na promlčecí lhůty (§ 34) již nemohou býti uplatněny nároky na náhradu škody podle tohoto zákona, a není-li tu také jiných důvodů, jež vydání její nedovolují.

§ 39.

(1) Úmluvou může býti předem vyloučeno neb obmezeno použití ustanovení § 32, odst. 1., lit. a) a odst. 2. vůbec, ustanovení § 32, odst. 1., lit. b) potud, pokud jde o nároky na náhradu z poškození věcí.

(2) Jinak jsou, úmluvy, jimiž se předpisy tohoto oddílu v neprospěch poškozených předem vylučují neb obmezují, neplatny.

§ 40.

Pro leteckou dopravu poštovních zásilek platí o náhradě škody zvláštní předpisy poštovní.

IX.

Cizozemská letadla.

§ 41.

(1) Cizinec, který v území československého státu chce držeti letadlo, musí to oznámiti ministerstvu veřejných prací a udati místo, kde má míti letadlo domovský přístav a předložiti doklad o tom, že letadlo je zapsáno v rejstříku státu, jehož jest státním příslušníkem, po případě, že jiným, předpisy tohoto státu stanoveným způsobem, jemu byla přiznána státní příslušnost (národnost) tohoto státu.

(2) Ministerstvo veřejných prací rozhod-ne o vydání legitimace přihlížejíc k (ustanovením mezinárodních smluv a řídíc se ustanovením § 7, odst. l.

(3) Povinnost oznamovati držení letadel nevztahuje se:

a) na koncesované podniky podle § 17, odst. 2., lit. a) a b),

b) na majitele živnostenských podniků oprávněných letadla vyráběti a jimi obchodovati, pokud jde o letadla, která mají na skladě a kterým není přiznána žádná státní příslušnost (národnost).

(4) O zániku oprávnění k držení cizozemského letadla v území československého státu a domovského přístavu platí ustanovení §§ 8 a 9, odst. l. a 2.

§ 42.

Cizozemským letadlům vojenským, policejním a celním dovoleno jest létati ve státě československém jen se zvláštním a dočasným povolením zúčastněných ministerstev.

§ 43.

(1) Jiným cizozemským letadlům, pokud jim nejsou přiznány podle mezinárodních smluv pod podmínkami v nich stanovenými větší výhody, dovoliti lze létání v československém státě za těchto podmínek:

(2) Cizozemské letadlo musí býti ve státě, jehož státní příslušnost (národnost) má, oprávněno létati a řízeno osobou k tomu oprávněnou. Průkaz o tom podati jest osvědčením příslušného československého zahraničního zastupitelského úřadu. Není-li v dotyčném státě zavedena, veřejná kontrola k zjištění způsobilosti letadel k létání a schopnosti osoby je řídící, a ne-ní-li průkaz o této způsobilosti a schopnosti podán také jiným způsobem tomuto zákonu vyhovujícím (§ 10, odst. 7. a § 12, odst. 4.), musí se letadlo i osoba je řídící podrobiti zkouškám podle §§ 10 a 12 ve státě československém.

(3) Letadlo musí býti opatřeno všemi značkami, které jsou předepsány na základě jeho státní příslušnosti (národnosti).

(4) Dovolení udělují československé zahraniční zastupitelské úřady vydáním vstupního listu, který opatřiti si jest prve než letadlo překročí hraníce československého státu. Úřady tyto vydají vstupní list opravňující cizozemské letadlo k létání v československém státě po dobu nejdéle 14 dní, byly li podány průkazy v odst. 2. předepsané. Je-li podle ustanovení odst. 2, nutno, aby letadlo a osoba je řídící se podrobily zkouškám ve státě československém, vydá úřad vstupní list opravňující jen k letu až do místa, kde zkoušky ty se mohou vykonati. Platnost vstupního listu může býti ministerstvem veřejných prací prodloužena. Vstupní list může býti z ohledu na veřejné zájmy odepřen, po případě odebrán.

(5) Jinak platí pro cizozemská letadla obdobně všecky předpisy platné pro československá letadla zapsaná v rejstříku (immatrikulovaná).

§ 44.

(1) Cizozemská letadla nemající oprávnění k létání v československém státě a sem zbloudilá jsou povinna na dané znamení přistáti a podrobiti se prohlídce. Prokáže-li se, že překročení hranice jest omluvitelné a nebylo-li shledáno závad v ohledu veřejném, jest letadlo povinno nejbližší předepsanou cestou (§ 3) opustiti československý stát. V opačném případě může býti letadlo až do rozhodnutí místně příslušného politického úřadu (administrativní vrchnosti) prvé stolice, a tam kde je zřízen, státního policejního úřadu, zadrženo.

(2) K prohlídce a zadržení letadel povolány jsou mimo úřady uvedené v odst. 1. též úřady a orgány uvedené v druhém odstavci § 51, tyto jsou povinny výsledek prohlídky a opatření, které učinily, oznámiti ihned příslušnému (odst. 1.) úřadu.

(3) Zadržení letadla pozbývá účinnosti, nevydá-li tento úřad do 5 dnů rozhodnutí.

§ 45.

Cizozemské podniky, které provozují periodické lety pro dopravu osob a věcí, na určitých liniích ve státě československém bez přistání na jeho území, potřebují k tomu povolení ministerstva veřejných prací, které rozhodne v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

X.

Ustanovení závěrečná.

§ 46.

(1) Kdo se chce po živnostensku zabývati praktickým výcvikem leteckého personálu, potřebuje k tomu povolení ministerstva veřejných prací. Povolení lze uděliti jen osobám, jež se vykáží odbornými znalostmi, praktickými zkušenostmi a osobní spolehlivostí. Ministerstvo veřejných prací rozhodne o žádosti, vyslechnuvši zkušební komisi ustanovenou podle § 12 a přihlížejíc k potřebě.

(2) Povolení může býti odňato, vyjde-li najevo, že výchova není spolehlivá.

(3) Povolení ministerstva veřejných prací je též třeba k pořádání jednotlivých leteckých produkcí a závodů.

§ 47.

Letadla a motory k nim potřebné vyráběti a opravovati, jimi obchodovati a dopravovati je z cizozemska do území československého státu za účelem držení neb odbytu dovoleno jest jen se zvláštním povolením, které uděluje ministerstvo obchodu v dohodě s ministerstvy veřejných prací a národní obrany, jimž přísluší v té věci též dozor.

§ 48.

(1) Osoby zaměstnané při letadlech držených v území československého státu (velitel, pilot, posádka) a při zařízeních sloužících letectví jsou podle právních předpisů o pojištění dělníků proti úrazu pojištěny.

(2) Při letadlech řídí se místní příslušnost úrazové pojišťovny jejich domovským přístavem.

(3) Příslušníci pojištěnce náležejícího k osobám zaměstnaným při letadle (odst. l.) mají nárok na úrazovou rentu pro pozůstalé také tenkrát, když se letadlo i s pojištěncem pohřešuje a od poslední zprávy o něm uplynulo šest měsíců, aniž došla hodnověrná zpráva, že pohřešovaný žije. Úrazová pojišťovna může však žádati, aby příslušníci pojištěncovi, činící nárok na úrazovou rentu, složili před příslušným soudem přísahu, že o pohřešovaném neobdrželi jiných zpráv, než které pojišťovně oznámili.V případě tohoto odstavce platiti jest rentu počínajíc uplynutím 14 dnů od poslední zprávy o letadle. Nárok na rentu zaniká, prokáže-li se, že pojištěnec pokládaný za nezvěstného žije; v tom případě je úrazová pojišťovna oprávněna požadovati vrácení vyplacených částek.

(4) Za podnikatele provozu pojištěním,povinného pokládá se držitel letadla, pokud se týče majitel letecké provozovny.

(5) Za úrazy podnikové ve smyslu zákona o úrazovém pojištění, pokud jde o osoby zaměstnané při letadlech (odst. 1.) nepokládají se úrazy, které se udály při letech závodních a leteckých produkcích, jakož i při přípravách k nim (training).

(6) O úrazu přihodivším se za letu učiní po přistání předepsané oznámení ve lhůtě pro to stanovené letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), není-li mu to možno, zbylí členové posádky.Přistane-li letadlo v cizozemsku, nebo přihodí-li se úraz v cizozemsku mimo let, učiniti jest oznámení úrazové pojišťovně a československému zahraničnímu, zastupitelskému úřadu, v jehož obvodu jest letadlo. Tomuto úřadu náleží pak provésti vyšetřování úrazu.

(7) V soukromé smlouvy pojišťovací ve smyslu § 61, b) zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1. ř. z. z roku 1888 o pojišťování dělníků pro případ úrazu (ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém po-jištění dělníků), pokud se týče ve smyslu § 200 zákonného článku XIX/1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu vstoupí úrazová pojišťovna, byly-li uzavřeny přede dnem 1. ledna 1925. Lhůta jednoho měsíce uvedená v § 200 zákonného článku XIX/1907 počíná dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti (§ 55, odst. l.).

§ 49.

Ustanovení všeobecných trestních zákonů a řádů vztahující se ku železnicím a jejich zaměstnancům platí obdobně o letadlech a zařízeních sloužících letectví a jejich zřízencích.

§ 50.

(1) Přestupky tohoto zákona a předpisů na základě jeho vydaných stíhají se, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestných, náležejících k příslušností soudu, politickým, úřadem (administrativní policejní vrchností) prvé stolice a tam, kde je zřízen, státním policejním úřadem pokutou od 50 Kč do 100.000 Kč nebo vězením (uzamčením) od l dne do 6 měsíců. V případě nedobytnosti nastoupí místo pokuty přiměřený trest vězení (uzamčení) nejvýše 6 měsíců.

(2) K trestnímu řízení příslušný jest onen úřad, v jehož obvodu má viník, resp. odpovědná osoba své řádné bydliště, a jde-li o osoby, které takového bydliště v tuzemsku nemají, onen úřad, v jehož obvodu byl viník přistižen.

(3) Pokuty připadají státu.

(4)Při opětném potrestání může býti nad to ministerstvem veřejných prací odňato navždy nebo na určitý čas oprávnění k držení letadla, letecká legitimace, koncese k provozování podniku, jakož i povolení letecké provozovny.

(5) Vstupní list (§ 43, odst. 4.) může býti úřadem, který vyřkl trest, již při prvním potrestání odňat.

(6) Právnické osoby a kolektivní útvary ručí za pokuty, uložené osobám, které jsou podle tohoto zákona, případně podle všeobecných předpisů povolány je zastupovati. Ustanovení odst. 4. může proti nim použito býti jen, bylo-li jim prve již pohrozeno odnětím oprávnění tu uvedených a lze-li jim klásti za vinu, že neučinily opatření způsobilé k zabezpečení pořádku.

(7) V případech, ve kterých jest mezinárodními smlouvami stanoveno, že při přestoupení určitých předpisů v jednom smluvním státě letadlem immatrikulovaným v jiném smluvním státu tento zruší platnost immatrikulačního certifikátu navždy nebo na určitý čas, náleží ministerstvu veřejných prací, aby opatření to, je-li přestupek prokázán, provedlo co do československých letadel a odňalo držiteli navždy nebo na určitý čas osvědčení o zápisu do rejstříku (§ 28, odst. 2.).

§ 51.

(1) U výkonu trestní pravomoci a jiných opatření jsou úřady oprávněny zaříditi čeho třeba ku zajištění výsledku. Zejména mohou býti zadržena letadla a uzavřeny letecké provozovny. Také mohou úřady, vyžadují-li toho nutné důležité veřejné zájmy při zastavení provozu podniků uvedených v § 17, odst. 2., lit. a), c) a d), další provoz zaříditi, a to jde-li o opětné svévolné zastavení, i na útraty a nebezpečí majitele koncese.

(2) Předměty, které byly proti zákazu § 11, odst. 3. na letadlo vzaty, se zabaví a prodají ve prospěch státu. Ku zabavení jsou oprávněny také úřady bezpečnostní a bezpečnostní a celní orgány, jakož i orgány leteckých přístavů přístupných veřejnému létání, jež svá opatření ihned oznámí místně příslušnému úřadu. Tento rozhodne o zabavení a propadnutí.

§ 52.

(1) Do rozhodnutí a opatření politického úřadu (administrativní vrchnosti neb administrativní policejní vrchnosti) prvé stolice, případně státního policejního úřadu lze si stěžovati k politickému úřadu druhé stolice a do rozhodnutí a opatření tohoto úřadu k ministerstvu veřejných prací. Ve věcech trestních rozhoduje politický úřad (administrativní policejní vrchnost) druhé stolice s konečnou platností.

(2) Do rozhodnutí a opatření zkušebních komisí jmenovaných v §§ 10 a 12 není stížnost přípustná.

§ 53.

Letadlům přelétajícím hranici státu jest zachovávati celní předpisy.

§ 54.

Ku podávání posudků ve věcech leteckých může se zříditi poradní sbor, jehož organisace se upraví vládním nařízením.

§ 55.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti počátkem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

(2) Předpisy tohoto zákona platí také pro stávající již podniky a letecké provozovny pro letadla již používaná, jich držitele a velitele (piloty). Jich zápis do rejstříku stane se ve lhůtě, kterou vyhlásí ministerstvo veřejných prací.

(3) Předpisy VIII. oddílu nevztahují se na škody z událostí, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona.

(4) Ministerstvo sociální péče vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení lhůtu, ve které jest podniky již stávající a podle § 48 do úrazové povinnosti pojistné vstupující ohlásiti u příslušné úrazové pojišťovny.

(5) Dnem uvedeným v odstavci l. pozbývají platnosti dosavadní předpisy o letectví.

§ 56.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministry vnitra, národní obrany, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, sociální péče, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, financí a zahraničních věcí.

Důvodová zpráva.

Předpisy o letectví dosud vydané a ve státě československém platné jsou pochopitelně sporé. Ministerské nařízení ze dne 22. října 1912, č. 207 ř. z., prohlásilo živnostenský provoz letectví za koncesovanou živnost a podrobilo živnosti takové živnostensko-policejní úpravě. Ministerské na-řízení ze dne 20. prosince 1912, č. 240 ř. z. obsahuje policejní opatření, směřující k zabezpečení státní a osobní bezpečnosti, jež může býti ohrožena letadly, z nichž vytknouti jest zejména zákaz létání nad jistými okrsky a zákaz bráti na letadla určité předměty a zařízení, jako válečné zbraně, střelivo, výbušné látky, přístroje fotografické, radiotelegrafické a jiné pomůcky k sdělování zpráv. Konečně byly ministerským nařízením ze dne 31. července 1914, č. 191 ř. z., na základě § 12 zákona o válečných úkonech vydány s ohledem na válečný stav předpisy o zabránění zneužití letadel. V Uhrách bylo podobné nařízení vydáno dne 1. srpna 1914, č. 5713 M, E. č. 150 sbírky nařízení. Nařízení ministra vnitra ze dne 20. července 1914, č. 118.000, č. 122 sbírky nařízení, ze dne 27. července 1914, č. 142.793. č. 177 sbírky nařízení, a ze dne 7. srpna 1914. č. 147.683, č. 189 sbírky nařízení, obsahují předpisy o dočasných policejních opatřeních, týkajících se dopravy letadly a o označování letadel. (Zákazy létání nad jistými zónami, jež byly v Rakousku a v Uhrách vydány, nevztahují se na území, která jsou nyní součástí československého státu. V poslední době vydána byla tři nařízení zemských správ ze dne 31. ledna 1924, 4. února 1924 a 31. ledna 1924, č. 38. 39 a 40 Sb. z. a n.), kterými stanovena byla zakázaná území pro letadla.