Senát Národního shromážděni R. Čs. r. 1925.
I. volební období.
11. zasedání.
Tisk 2144-2144/7.
Původní znění.
Odpověď
ministra financí na interpelací senátora Knesche a soudr.
stran odpisů daně pozemkové a odpisů daně z obratu a daně z příjmu při živelních
pohromách (tisk čís. 2065/3).
Ministerstvo financí již v letních měsících roku 1924, jakmile nabylo vědomosti o tom, že opět jednotlivé kraje republiky byly postiženy živelními pohromami, vydalo podřízeným úřadům pokyny, aby při projednávání žádostí za odpis neb slevu daní z důvodu živelních pohrom postupovaly s největší blahovůlí a urychlením, jakož i aby na odůvodněné žádosti poplatníků poshovovaly daňové nedoplatky a povolovaly blahovolně přiměřené platební úlevy. Podle platných zákonných ustanovení měli postižení možnost, aby škodu u úřadů včas oznámili a nárok na odpis daně uplatnili. Zjistí-li se na podaná oznámení, že škoda dosáhla takového rozsahu, že nárok na odpis daní dle příslušných zákonných předpisů jest odůvodněn, dostane se poškozeným přiměřeného odpisu na daních.
Nutno ovšem podotknouti, že dle ustanovení § 2 nařízení ministerstva financí z 25./12. 1917, č. 516 ř. z., zavdávají živelní události, které jsou jen prudšími formami o sobě pravidelných zjevů povětrnosti, jako na př. zvláštní sucho a vlhkost, i když nepříznivě působí na hospodářský výnos v příčině jakosti neb množství, jen tehdy podnětu k berní slevě, projevují-li se takovým způsobem, jehož dle odborného dobrého zdání nelze průměrně v desetiletém období očekávati.
Pokud jde o daň z obratu jest třeba uvážiti, že tato daň vyměřuje se ze souhrnu úplat, které podnikatel přijal za své dodávky a výkony v kalendářním roce, za který se daň vyměřuje, tak že každé omezení pracovních poměrů nebo snížení příjmů má automaticky v zápětí i poměrné snížení daně z obratu. Stejně také při dani z příjmu zdaňují se poplatné příjmy podle výše, jíž dosáhly v roce předcházejícím rok berní, tak že k úbytku příjmu event. nastalému bude se přihlížeti při předpisu daně pro příští rok.
V Praze dne 20. března 1925.
Ing. Bečka v.
r.,
ministr financí.
Překlad.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Senators Knesch und Genossen
betreffend die Grundsteuerabschreibungen und Abschreibungen der Umsatz- und Einkommensteuer bei Elementarereignissen (Druck Nr. 2065/3).
Das Finanzministerium hat bereits in den Sommermonaten 1924, sobald es in Erfahrung brachte, dass wiederum einzelne Gebiete der Republik von Elementarereignissen betroffen wurden, den unterstehenden Behörden Weisungen erteilt, bei der Behandlung von Gesuchen um Steuerabschreibungen bzw. Nachlässe aus Gründen der Elementarereignisse mit grösstem Wohlwollen und Beschleinigung vorzugehen als auch über begründete Ansuchen der Steuerträger die Steuerrückstände zu stunden und entsprechende Zahlungserleichterungen wohlwollend zu gewähren. Nach den geltenden gesetzlichen Bestimmungen hatten die Betroffenen die Möglichkeit, den Schaden bei den Behörden rechtzeitig anzumelden und den Anspruch auf Steuerabschreibung geltend zu machen. Wird auf Grund der eingebrachten Anmeldungen sichergestellt, dass der Schaden einen solchen Umfang erreicht hat, dass der Anspruch auf Steuerabschreibung nach den betreffenden gesetzlichen Vorschriften begründet erscheint, so wird den Beschädigten eine angemessene Steuerabschreibung gewährt.
Es ist allerdings zu erwähnen, dass nach der Bestimmung des § 2 der Verordnung des Finanzministeriums vom 25. Dezember 1917, Z. 516 R, G. Bl. Wetterereignisse, welche sich nur als heftigere Formen an sich regelmässiger Witterungserscheinungen darstellen, wie zum Beispiel besondere Trockenheit und Feuchtigkeit, auch wenn sie den Bodenertrag qualitativ oder quantitativ ungünstig beeinflussen, nur dann die Veranlassung zum Steuernachlass bilden, wenn sie in einer Art auftreten, welche nach fachmännischen Gutachten durchschnittlich in einer zehnjährigen Periode nicht zu gewärtigen ist.
Insofern es sich um die Umsatzsteuer handelt, ist zu erwägen, dass diese Steuer von dem gesamten Entgelte bemessen wird, welches der Unternehmer für seine Lieferungen bzw. Leistungen im Kalenderjahre, für welches die Steuer bemessen wird, empfangen hat, sodass jede Einschränkung der Arbeitsverhältnisse bzw. Herabsetzung der Einnahmen automatisch auch eine verhältnissmässige Herabsetzung der Umsatzsteuer zur Folge hat. In gleicher Weise werden auch bei der Einkommensteuer die steuerpflichtigen Einnahmen nach der Höhe, welche sie in dem dem Steuerjahre vorangehenden Jahre erreicht haben, besteuert, sodass eine eventuell eingetretene Abnahme des Einkommens bei der Steuervorschreibung für das nächste Jahr berücksichtigt werden wird.
Prag, am 20. März 1925.
Ing. Bečka m.
p.,
Finanzminister.
Tisk 2144/1.
Původní znění.
Odpověď
vlády
na interpelací senátora dra Naegle a soudr.
stran nostrifikace lékařských doktorských diplomů, získaných na zahraničních universitách (tisk čís. 2013).
Žádosti za nostrifikaci doktorských diplomů lékařských projednávají se podle ustanovení § 48 výnosu býv. ministerstva kultu a vyučování ze dne 1. října 1850, čís. 370 r. z. (všeobecný studijní řad), dvorního dekretu ze dne 23. března 1791, prov. Sb. z. sv. 2. č. 46. § 3 nařízení býv. ministra kultu a vyuč. ze dne 14. dubna 1903, č. 102 r. z. (lékařský rigorosní řád) a §§ 5 a 6 zákona ze dne 15. července 1919, č. 419 Sb. z. a n., při čemž, pokud se formálního postupu týče, přihlíží se k zásadám, vysloveným ve výnosu býv. ministra kultu a vyučování ze dne 6. června 1850, čís. 240 r. z. Tento posledně citovaný výnos, adresovaný všem rakouským universitám, třebas byl veřejně publikován, měl ráz pouhé interní instrukce.
Republika Československá neuzavřela smluv s jinými státy v otázce nostrifikace diplomů. Pokud jest známo, v Rakousku a Maďarsku nebyla dosud v žádném případu povolena nostrifikace československého diplomu lékařského.
Z důvodů veřejného zájmu, jakož i proto, že hodnost doktorská - jak v jednom ze svrchu uvedených předpisů jest vysloveno - má býti udělována jen osobám, které po stránce mravností a počestnosti jsou jí hodny, provádí se příslušnými úřady pravidelně v každém takovém případu nostrifikačním potřebná šetření. Tím způsobem není však nikterak odpírána dosažitelnost akademické hodnosti těm žadatelům, kteří vyhovují všeobecným podmínkám.
Vyřizování žádostí za tohoto stavu věcí, třebas se děje s urychlením, vyžádá si pochopitelně jisté doby, zejména pak se řízení prodlouží zaviněním žadatelů samotných, kteří mnohdy předkládají žádosti neúplně doložené.
Prováděním zákona ze dne 15. července 1919, čís. 419 Sb. z. a n., který ve svém § 5 stanoví, že nařízením budou vydána ustanovení o nostrifikaci lékařských diplomů nabytých na universitách cizozemských, pověřeno bylo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy s ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra.
Jest tudíž ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy spolukompetentní, a to tím spíše, že lékařský diplom opravňuje majitele, Je-li státním občanem, k lékařské praksi a poněvadž otázky lékařské prakse se týkající spadají do oboru působnosti ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Žádosti za nostrifikaci lékařských diplomů doktorských jsou v každém případu podrobovány důkladnému prozkoumání a nové všeobecné prozkoumání případů již rozhodnutých, k němuž není důvodu, nemohlo by proto za nezměněných jinak předpokladů vésti k výsledkům, jež mají páni interpelanti patrně na mysli.
V Praze dne 2. března 1925.
Stříbrný v. r.,
náměstek předsedy vlády.
Dr. Markovič
v. r.,
správce ministerstva školství a
národní osvěty.
Překlad.
Antwort
der Regierung auf die Interpellation des Senators Dr. Naegle und Genossen
betreifend die Nostrifikation der an ausländischen Universitäten erworbenen medizinischen Doktorsdiplome (Druck No. 2013).
Die Gesuche um Nostrifizierung der medizinischen Doktorsdiplome werden nach den Bestimmungen des § 48 der Verordnung des ehemaligen Ministeriums für Kultus und Unterricht vom 1. Oktober 1850, No. 370 RGB1. (allgemeine Studienordnung), des Hofdekretes vom 23. März 1791, Prov. Ges. Smlg. Band 2, No. 46, des § 3 der Verordnung des ehemaligen Ministeriums für Kultus und Unterricht vom 14. April 1903, No. 102 RGBl. (Rigorosen-Ordnung für die medizinischen Fakultäten) und der §§ 5 und 6 des Gesetzes vom 15. Juli 1919, No. 419 S. d. G. u. V. in Verhandlung gezogen, wobei hinsichtlich des formellen Vorganges die in der Verordnung des ehemaligen Ministeriums für Kultus und Unterricht vom 6. Juni 1850, No. 240 RGB1. zum Ausdrucke gebrachten Grundsätze berücksichtigt werden. Diese zulezt angeführte, an alle österreichischen Universitäten adressierte Verordnung hatte, wiewohl dieselbe öffentlich kundgemacht wurde, den Charakter einer blossen internen Instruktion.
Die Čechoslovakische Republik hat hinsichtlich der Frage der Nostrifikation der Diplome mit ändern Staaten keine Übereinkommen abgeschlossen. In Oesterreich und in Ungarn wurde bisher, soweit bekannt, in keinem Falle die Nostrifikation eines čechoslovakischen ärztlichen Diplomes bewilligt.
Aus Gründen des öffentlichen Interesses sowie auch deshalb, weil die Doktorswürde - wie in einer der oben angeführten Vorschriften angeführt erscheint - nur solchen Personen zu verleihen ist, welche mit Rücksicht auf ihre Moralität und Ehrenhaftigkeit ihrer würdig sind, werden seitens der kompetenten Behörden regelmässig in einem jeden derartigen Nostrifikationsfalle die erforderlichen Erhebungen gepflogen. Hiedurch wird jedoch denjenigen Bewerbern, welche den allgemeinen Bedingungen entsprechen, die Möglichkeit der Erwerbung einer akademischen Würde in keiner Weise verweigert.
Die Erledigung der Gesuche erfordert, wiewohl dieselbe mit Beschleunigung erfolgt, bei dieser Sachlage begreiflicher Weise eine gewisse Zeit, insbesondere jedoch wird das Verfahren durch das Verschulden der Bewerber selbst verzögert, welche in vielen Fällen nicht vollkommen instruirte Ge-suche einbringen.
Mit der Durchführung des Gesetzes vom 15. Juli 1919, No. 415 S. d. G. u. V., weiches im § 5 bestimmt, dass die Bestimmungen über die Nostrifikation der an ausländischen Universitäten erworbenen ärztlichen Diplome im Verordnungswege erlassen werden, wurde das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung und das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit dem Ministerium des Innern betraut.
Es ist daher das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung mitkompetent, und dies um so mehr, weil das ärztliche Diplom den Besitzer, falls er Staatsbürger ist, zur Ausübung der ärztlichen Praxis berechtigt und weil die Fragen der Ausübung der ärztlichen Praxis in die Kompetenz des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung fallen.
Die Gesuche um Nostrifikation der medizinischen Doktorsdiplome werden in jedem einzelnen Falle einer gründlichen Prüfung unterzogen und könnte daher eine neue allgemeine Ueberprüfung der bereits entschiedenen Fälle, für welche keine Veranlassung vorliegt, unter den sonst unveränderten Voraussetzungen nicht zu den Ergebnissen führen, welche die Herren Interpellanten offenbar im Sinne haben.
Prag, am 2. März 1925.
Stříbrný m. p.,
Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung.
Dr. Markovič m.
p.,
Leiter des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur.
Tisk 2144/2.
Původní znění.
Odpověď
vlády
na interpelací senátora Luksche a soudr.
stran zvýšení pensí a zaopatřovacích požitků pensistům v cizině žijícím, obzvláště vojenským pensistům (tisk čís. 1998).
Civilním pensistům žijícím v cizině nebyly odpočivné a zaopatřovací požitky nově upraveny dle zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. důsledkem ustanovení čl. I. § 8 tohoto zákona a § 6 vládního nařízení ze dne 15. července 1921, č.. 234 Sb. z. a n. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu citovaného zákona (tisk č. 1041/20) bylo toto opatření takto odůvodněno: >Veliký počet pensistů našich zdržuje se mimo územírepubliky a valutová diference jim vyplácená nejen že jichnenutí k návratu, nýbrž spíše láká k pobytu mimo územírepubliky. Jest sice možno odepříti povolení k pobytuv cizině a z nedovoleného pobytutam vyvoditi důsledky odnětím požitků, ale nyní nenívhodno tak přísného pravidla častěji užíti, ježto by vmnohých případech bylo nespravedlno, a proto třeba, aby vládaměla jiný prostředek v ruce, kterým by mohla aspoň účinněomeziti pensijní platby do cizinyúplným neb částečným krácením výhod poskytovanýchtímto zákonem. Není jistě povinností státu, aby podle zdejšíchpoměrů stejnou měrou zlepšoval i hospodářské poměry osobmimo území republiky žijících a k státu kromě požadavku pense nijak nepoutaných. Proto přijatodo osnovy navržené ustanovení.<
Pro civilní i vojenské pensisty platí dále ustanovení § 15 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., provedené článkem VIII. vládního nařízení ze dne 15. února 1923, č. 34 Sb. z. a n., v němž jest stanoveno, že těm, kdož požívali odpočivných a zaopatřovacích požitků mimo území tohoto státu již před 1. lednem 1923, dlužno dnem 31. prosince 1922 zastaviti drahotní požitky na členy rodiny, těm pak, kdož požívají zmíněných požitků v cizině teprve od 1. ledna 1923, jest zastaviti veškeré drahotní požitky. Rovněž toto opatření bylo odůvodněno v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona uveřejněného sub. č. 394/1922 ve Sbírce zákonů a nařízení, a to takto:
>Již v důvodové zprávě k zákonuze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., bylo uvedeno, ževeliký počet našich pensistů se zdržuje mimo územírepubliky a že valutový zisk je nenutí k návratu, nýbrž spíšeláká k pobytu za hranicemi. Vláda nepoužila nejzazšíhoprostředku zákazem pobytu vcizině pensistům a jejich pozůstalým, poněvadž by tím bylapostihla i případy, kde tento pobyt jest z důvodů rodinných,zdravotních, příp. hospodářských nezbytným, nýbržspokojila se pouze tím, že jim odepřela výhody plynoucí zezákona výše zmíněného (čl.I. § 8 nový odstavec zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb.z. a n. a § 6 vládního nařízení z 15. července 1921, č.234 Sb. z. a n.). Přesto však množí se způsobem nápadným případystěhování se pensistů do ciziny, takže je nutno sáhnouti kprostředku ještě ostřejšímutím, že může býti při požívání odpočivných a zaopatřovacíchpožitků v cizině odepřen jednotný drahotní přídavek zcelanebo z části (§ 15 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.). To platíi o mimořádné a nouzové výpomoci, pokud se tímto zákonem zachovávají(dosavadní pensisti).<
Konečně § 6 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n. ohledně civilních pensistů stanovil, že požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zákona nepříslušejí osobám po případě na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině. Výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí. Zcela stejné ustanovení je normováno pro vojenské pensisty v § 28 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n.
K § 6 zákona č. 287/1924 Sb. z. a n. bylo v důvodové zprávě k vládnímu návrhu jeho (tisk č. 5010/24) uvedeno toto: >Značný počet pensistů stálese zdržuje mimo naše území a valutové rozdíly lákaly alákají k přechodnému nebo trvalému pobytu v cizině, i kdyžtoho osobní a rodinné poměry nutně nevyžadují. Je proto třeba,aby vláda měla v ruce účinný prostředek omeziti tyto platbydo ciziny, aniž by bylo nutno sáhnouti k nejzazšímu opatřenít. j. odepření dovolení k cestě do ciziny a pobytu tam, a vpřípadě neuposlechnutík zastavení pense. Tento prostředekposkytuje ustanovení pojaté do § 6. Při osobách tíhnoucíchdo ciziny právem nelze žádati od státu, aby zlepšoval vcizině hospodářskou situaci těchto osob podle poměrů u nás.Naopak cílem musí býti, aby výhodnější hospodářskásituace zdržovala naše pensisty na našem území. To je dalšímdůvodem, proč osnova nepřiznává úpravy z ní plynoucíosobám, pokud se týče pro osoby, které trvale či přechodněse zdržují v cizině, připouštějíc pouze výjimky v případech zvláštního zřetele hodných.<
V důvodové zprávě ke svému návrhu zákona č. 288/1924 Sb. z. a n,, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, poukázala vláda na to, že tato omezující ustanovení (§ 28) jsou v souladu s ustanovením § 6 vládního návrhu zákona (č. 287/1924 Sb. z. a n.) v úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků civilních.
Vláda již ve své odpovědi ze dne 28. února 1924 (tisk č. 1842/2 senátu N. S. R. Čs. r. 1924) na interpelaci senátora Hartla a soudruhů podrobně uvedla, jaké důvody ji vedly k tomu, aby pobyt pensistů v cizině omezovala. Na tuto odpověď (tisk č. 1842/2 senátu) znovu poukázala vláda ve své odpovědi ze dne 12. října 1924 (tisk č. 2014/24 senátu) na interpelaci senátorů Hartla, Jelinka a soudruhů (tisk č. 1872/24 senátu).
Poněvadž se dosud na této situaci nic podstatného nezměnilo, nemůže se vláda zabývati úvahou, aby dosud platná a zákonem normovaná opatření odvolala nebo změnila a tím vyhověla požadavkům, které sledují pp. interpelanti.
V Praze dne 27. února 1925.
Stříbrný v. r.,
náměstek předsedy vlády.
Ing. Bečka v.
r.,
ministr financí.
Překlad.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators Luksch und Genossen
wegen Erhöhung der Pensionen und Versorgungsgebühren der im Auslande lebenden Pensionisten, insbesondere Militärpensionisten (Druck No. 1998).
Den im Auslande lebenden Zivilpensionisten wurden die Ruhe- und Versorgungsgenüsse durch das Gesetz vom 3. März 1921, No. 99 S. d. G. u. V. mit Rücksicht auf die Bestimmungen des Art. I. § 8 dieses Gesetzes und des § 6 der Regierungsverordnung vom 15. Juli 1921, No. 234 S. d, G. u. V. nicht neu geregelt. Im Motivenberichte zum Regierungsentwurfe des zitierten Gesetzes (Druck No. 1041/20) wurde diese Verfügung folgendermassen begründet: >Eine grosse Anzahl unserer Pensionisten hält sichausserhalb des Gebietes der Republik auf, und die ihnen zurAuszahlung gelagende Valutadifferenz zwingt dieselben durchausnicht zur Rückehr, sondern verlockt eher zum Aufenthalteausserhalb des Gebietes der Republik. Es besteht zwar dieMöglichkeit, die Bewilligung zum Aufenthalte im Auslande zuverweigern und aus einem unerlaubten Aufenthalte daselbst dieKonsequenzen durch die Entziehung der Genüsse zu ziehen, docherscheint es dermalen nicht angezeigt eine so strenge Regelöfters in Anwendung zu bringen, da dies in vielen Fällenungerecht wäre, und es ist daher notwendig der Regierung einanderes Mittel in die Hand zu geben, durch welches es ihrermöglicht wäre, die Pensionszahlungen ins Ausland durch einegänzliche oder teilweise Kürzung der durch dieses Gesetzgewährten Begünstigungen zumindest wirkungsvolleinzuschränken. Es ist gewiss nicht Pflicht des Staates, nachden hiesigen Verhältnissen im gleichen Maasse auch diewirtschaftlichen Verhältnisse derjenigen Personen zu verbessern,welche ausserhalb des Gebietes der Republik leben und an denStaat ausser ihres Pensionsanspruches in keiner Weise gebundensind. Aus diesen Gründen wurde die beantragte Bestimmung in denEntwurf aufgenommen.<
Für die Zivil- und Militärpensionisten gilt weiter die Bestimmung des § 15 des Gesetzes vom 20. Dezember 1922, No. 394 S. d. G. u. V., durchgeführt durch den Art. VIII. der Regierungsverordnung vom 15. Feber 1923, No. 34 S. d. G. u. V., welcher bestimmt, dass denjenigen, die bereits vor dem 1. Jänner 1923 Ruhe- und Versorgungsgenüsse ausserhalb des Gebietes dieses Staates bezogen haben, die Teuerungsgenüsse für die Familienmitglieder mit 31. Dezember 1922 einzustellen, denjenigen aber, welche die erwähnten Genüsse erst vom 1. Jänner 1923 an im Auslande beziehen, alle Teuerungsgenüsse einzustellen sind. Auch diese Verfügung wurde im Motivenberichte zum Regierungsentwurfe des unter No. 394/1922 in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen kundgemachten Gesetzes, und zwar wie folgt begründet: