(5) Úřad učiní též opatření, aby úřední jednání nutná snad s hlediska předpisů o policii stavební, požární a zdravotní, o používání vod a elektrických centrálách a vedeních, byla podle možnosti spojena se šetřením podle tohoto zákona.
(6) Při místním šetření zjistiti jest, i když tu není námitek, z úřední povinnosti veškeré okolnosti rozhodné pro posouzení přípustnosti letecké provozovny podle ustanovení 2. odstavce; byly-li vzneseny námitky, jest důvodnost jejich důkladně prozkoumati a pokusiti se o urovnání dohodou.
(7) Na základě výsledků místního šetření vydá ministerstvo veřejných prací nález o tom, zda letecká provozovna se povoluje čili nic. V kladném případě jest třeba stanoviti podmínky a omezení, které byly uznány za nutné. Také může si ministerstvo veřejných prací vyhraditi přezkoumání (kolaudaci) letecké provozovny po jejím zřízení. Odepře-li se povolení, jest pro to uvésti důvody. Po jednom vyhotovení rozhodnutí jest doručiti žadateli a oněm účastníkům, kteří podali námitky anebo při řízení výslovně o vyrozumění žádali. K vyhotovení určenému pro žadatele jest připojiti jeden exemplář plánu projektu, který, bylo-li povolení uděleno, jest opatřiti povolovací doložkou.
(8) Byly-li činěny proti podniku námitky z důvodu práva soukromého a nepodařilo-li se odstraniti je dohodou, jest je uvésti výslovně v povolení a poukázati jich provedení na pořad práva. Povolení ke zřízení letecké provozovny nemůže býti proto odepřeno. Soud k žádosti stran rozhodne o tom, zda se zřízením letecké provozovny ministerstvem veřejných prací povolené jest posečkati až do vyřízení sporu, aneb zda a za jakých omezení letecká provozovna zatím může býti zřízena.
(9) Útraty řízení nese žadatel.
§ 23.
(1) Letecká provozovna může býti uvedena v provoz teprve po pravoplatném povolení, a vyhradilo-li si ministerstvo veřejných prací přezkoumání (§ 22, odst. 7.), teprve, když při tom nebylo shledáno závad.
(2) Změny letecké provozovny podléhají povolení, mohly-li by přivoditi účinky zmíněné v § 22, odst. 2. Každá změna v osobě vlastníka provozovny musí býti dřívějším, jakož i novým vlastníkem provozovny ohlášena ministerstvu veřejných prací.
(3) Letecké provozovny podléhají, pokud jde o jejich provoz, i později vydaným všeobecným předpisům.
§ 24.
Povolení zaniká:
a) vzdá-li se ho vlastník;
b) nepočne-li se s provozem ve lhůtě stanovené v povolovacím výměru anebo byl- li provoz plné dva roky zastaven;
c) nastanou-li nebo vyjdou-li najevo dodatečně skutečnosti odůvodňující odepření povolení ku zřízení letecké provozovny podle § 22, odst. 2.;
d) odejme-li se povolení navždy {§ 50, odst. 4.).
§ 25.
(1) Pro zřízení, rozšíření, vybudování a provoz letišť, leteckých přístavů, míst pro přistání a vzlety a signálových zařízení státu, korporací místní samosprávy, jakož i sdružení k podpoře letectví a majitelů podniků uvedených v § 17, odst. 2. lit. a), c) a d), uznal-li koncesní úřad výslovně a zvláště jejich význačnou důležitost pro letectví může býti žádáno za vyvlastnění v míře nevyhnutelně nutné, nelze-li dosíci postupu cizího vlastnictví dohodou.
(2) Předmětem vyvlastnění může zvláště býti postup vlastnictví nemovitostí čítajíc v to budovy, zřízení služebností a jiných věcných práv k nemovitým věcem, postup, omezení a zrušení takovýchto práv, trpění zařízení, která výkon práva vlastnického omezují.
(3) Vyvlastnění pro zřízení a provoz zařízení signálových omezí se zpravidla na zřízení přiměřené služebnosti. V tomto případě, jakož i tehdy, kdy se vyvlastní pouze část nemovitosti, může vlastník žádati za výkup služebného předmětu, pokud se týče nemovitosti, znemožní-li se mu tím, aby jich dále účelně užíval.
(4) Návrh na vyvlastnění opatřený plány v trojím vyhotovení, výtahy z pozemkových knih o nemovitostech, o nichž má se vyvlastňovací řízení provésti, s udáním okolností sloužících k posouzení přípustnosti vyvlastnění, jest předložiti politickému úřadu (administrativní vrchnosti) druhé stolice, který nařídí místní šetření. Toto jest podle možnosti spojiti s komisionelním jednáním v řízení povolovacím (§ 22, odst. 4.) a jest k němu majitele nemovitostí, které mají býti vyvlastněny, jakož i osoby, které mají na nich věcná práva, aspoň 8 dní napřed pozvati. Při řízení třeba zjistiti, zda jsou tu předpoklady pro vyvlastnění a jest působiti k tomu, aby strany k řízení se dostavivší se dohodly. Nedojde-li k dohodě, stanoví politický úřad (administrativní vrchnost) druhé stolice předmět a rozsah vyvlastnění vydáním vyvlastňovacího nálezu, v němž jest zároveň stanovit výši odškodného. Tato se vyměří odhadem přísežných znalců podle zásad stanovených v §§ 4 až 8 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z. o vyvlastňování k účelům stavby železnic a provozování jízdy po nich, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v II. oddílu zákonného článku XLI/1881 o vyvlastňování. Odvolání co do výše odškodného přiznaného správní cestou jest nepřípustné; strana, která se pokládá za zkrácenu, může během jednoho roku od doby, kdy vyvlastňovací nález vešel v moc práva, žádati o stanovení výše odškodného u místně příslušného okresního soudu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u sborového soudu, příslušného podle § 43 zákonného článku XLI/1881. Výkonu pravoplatného vyvlastňovacího nálezu nemůže však býti zabráněno, bylo-li odškodné stanovené správním úřadem u soudu složeno. Pro soudní řízení, jímž se vyšetřuje odškodné, pro stanovení odškodného dohodou, jakož i pro zjištění nároků, které mají třetí osoby na uspokojení z odškodného na základě svých věcných práv, platí obdobně předpisy zákona č. 30/1878 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonného článku XLI/1881.
(5) Nepoužije-li se vyvlastněného předmětu ve lhůtě stanovené ve vyvlastňovacím nálezu k účelu, pro který byl vyvlastněn, zruší politický úřad (administrativní vrchnost) druhé stolice vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného. V tomto případě má vyvlastněný právo uplatniti svůj nárok na náhradu škody u řádného soudu.
VII.
Rejstřík letecký.
§ 26.
(1) Československý letecký rejstřík, který vede se v ministerstvu veřejných prací, zahrnuje rejstřík letadel, letců, podniků a leteckých provozoven.
(2) Do rejstříku letadel se zapisují:
a) jméno, bydliště a státní příslušnost držitele a vlastníka letadla,
b) data a oprávnění k jeho držení,
c) domovský přístav,
d) zvláštní data o letadle označující zejména druh, typu, systém, způsob pohonu, počet a sílu motoru, nosnost a případně součinitele bezpečnosti,
e) jméno výrobce a rok výroby letadla a motoru,
f) data o zkoušce, nálezu a dodatečných zkouškách,
g) data o fotografických přístrojích, radiotelegrafních a radiotelefonních zařízeních a jiných, případně předepsaných palubních přístrojích a jejich certifikátech,
h) číslo, pod nímž letadlo jest v rejstříku zapsáno a datum zápisu,
i) značka státní příslušnosti (národnostní) L a značka rejstříková (immatrikulační) vytvořená skupinou čtyř velkých písmen, z nichž první jest B a mezi ostatními nejméně jedna samohláska,
k) tresty, které stihly držitele letadla podle tohoto zákona,
l) při výmazu letadla důvody toho.
(3) Do rejstříku letců se zapisují:
a) jména, bydliště, státní příslušnost a data narození letce (velitele, pilota),
b) data o velitelské nebo pilotské zkoušce, velitelském nebo pilotském diplomu a letecké legitimaci,
c) záznamy o výsledku lékařských prohlídek,
d) při zaměstnaných osobách jméno zaměstnavatele,
e) tresty, které stihly letce (velitele, pilota) podle tohoto zákona,
f) při výmazu, letce (velitele, pilota) důvody toho.
(4) Do rejstříku podniků se zapisují:
a) jméno, bydliště (sídlo) a státní příslušnost majitele koncese; (po případě také ředitele podniku), resp. tomu odpovídající označení státního podniku,
b) druh a stanoviště podniku, c) data koncese, při státních podnicích data o jich zřízení,
d) údaje o schválení jízdního a dopravního řádu, tarifů a o případné povinnosti dopravovati poštu,
e) tresty, které podle tohoto zákona stihly majitele koncese (ředitele podniku),
f) při výmazu podniku důvody toho.
(5) Do rejstříku leteckých provozoven se zapisují:
a) druh a stanoviště provozovny,
b) jméno, bydliště a státní poslušnost majitele,
c) data o schválení,
d) tresty, které stihly majitele provozovny podle tohoto zákona,
e) při výmazu provozovny důvody toho.
(6) Vojenské letecké provozovny a velitele a piloti vojenských letadel se do rej-střiku nezapisují.
(7) Vedle rejstříku vede se věcný a osobní index a sbírka listin, obsahující ověřené opisy oněch listin a dokladů, na základě jichž byly provedeny zápisy do rejstříku.
§ 27.
Ohlášky letadel do rejstříku podávají jich držitelé, ohlášky do rejstříku letců velitelé a piloti; do rejstříku podniků majitelé koncesí (ředitelé podniku) anebo správcové státních podniků, do rejstříku provozoven jich majitelé. Tyto osoby neb osoby, které jsou povolány je zastupovati, jsou také povinny oznámiti veškeré změny, které vztahují se k zápisům v rejstřících. Také úřady, jakož i komise zkušební jsou povinny oznamovati rozhodnutí, zjištění a skutečnosti, které vztahují se na zápisy v rejstřících. Oznámení musí se státi nejdéle ve 14 dnech a jest k nim připojiti opisy listin a dokladů určených pro sbírku listin.
§ 28.
(1) Rejstřík a sbírka listin jsou veřejné. Každý smí do nich nahlížeti. Také lze straně, která o to žádá, poříditi si z nich na vlastní útraty opisy a výtahy.
(2) Držitelům letadel, velitelům a pilotům vydá rejstříkový úřad osvědčení o zápisu do rejstříku.
VIII.
Náhrada škody.
§ 29.
(1) Byly-li provozem letadla poškozeny nebo usmrceny osoby, nebo poškozeny věci, jsou povinni nahraditi škodu držitel (§§ 7 a 41) a letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), a není-li tu takového držitele, vlastník nebo každý spoluvlastník a odpovědný letec.
(2) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provozem škoda vznikla, přenecháno třetí osobě k volnému nakládání, jsou kromě osob v odstavci 1. jmenovaných povinni náhradou škody všichni, kdo letadlem nakládali.
(3) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provozem škoda vznikla, bezprávným postupem odňato volnému nakládání držitele nebo vlastníka nebo osob v odstavci 2. jmenovaných, jsou povinni náhradou škody místo dotčených osob všichni, kdo letadlem nakládali. Držitel, vlastník a osoby v odstavci 2. jmenované i v tomto případě jsou povinni náhradou škody, pokud jim lze přičísti vinu na nedostatečném uschování letadla.
(4) Náhradou nejsou povinny jako letci osoby vojenské, řídily-li letadlo u výkonu své služby.
(5) Kdo na základě předchozích ustanovení odmítá povinnost k náhradě, musí prokázati okolnost, o níž své zproštění opírá.
(6) Několik osob k náhradě povinných ručí rukou společnou a nerozdílnou.
§ 30.
(1) Bylo-li někomu na těle ublíženo, jest mu nahraditi útraty léčení, ušlý výdělek, nebo pozbude-li poškozený schopnosti výdělečné, také výdělek, který mu budoucně ujde, a kromě toho jest mu zaplatiti na žádost bolestné úměrné vyšetřeným okolnostem.
(2) Byla-li zraněná osoba zohyzděna, budiž k okolnosti té hleděno potud, pokud to může překážeti lepšímu jejímu zaopatření, zejména je-li to osoba ženského pohlaví.
(3) Vzešla-li smrt z tělesného poškození, jest nahraditi netoliko všechny útraty, nýbrž budiž také pozůstalým, o něž pečovati po zákonu usmrcenému náleželo, nahrazeno vše, co jim tím ušlo.
(4) Byla-li poškozena nějaká věc, jest uvésti vše v předešlý stav, a není-li to možno, budiž nahrazena obecná cena odhadní, jakou měla věc v době a v místě poškození.
§ 31.
(1) Kdo podle § 29 odpovídá za škodu, jest zproštěn povinnosti náhrady, prokáže-li, že událost, kterou škoda vzešla, byla způsobena vinou poškozeného samého nebo vinou třetí osoby.
(2) Třetí osobou se nevyrozumívají:
a) osoba, kterou zaměstnával při provozu letadla ten, kdo jest povinen náhradou,
b) majitel zařízení sloužícího letectví nebo osoba, kterou tento zaměstnává při provozu, pokud jde o činnost při provozu,
c) účastník letu.
(3) Vzešla-li škoda nebo její rozsah pouze z části vinou poškozeného nebo třetí osoby, budiž uznáno na část nároků v § 30 uvedených hledíc ku všem okolnostem.
§ 32.
(1) Ustanovení §§ 29 až 31 platí pro nároky na náhradu z poškození nebo usmrcení osob nebo z poškození věcí dopravovaných letadlem, použilo-li se letadla:
a) za úplatu nebo při dopravě osob nebo věcí provozované po živnostensku,
b) ve službě nebo k příkazu osoby náhradou škody povinné a to v tomto případě potud, pokud škoda není plně nahrazena pojištěním proti úrazu (§ 48).
(2) Nároky na náhradu z poškození jiných osob nebo věcí dopravovaných letadlem řídí se podle obecného občanského práva.
(3) Byla-li poškozena vojenská osoba u výkonu své služby provozem letadla používaného ve službě vojenské správy, posuzují se nároky poškozeného nebo jeho příslušníků proti státu na náhradu výhradně podle předpisů o zaopatření vojenských.
§ 33.
(1) Ustanovení §§ 29 až 31 nevztahují se ku vzájemným nárokům na náhradu škody z poškození osob náhradou povinných aneb jejich věcí, jež vzešly touže událostí při tom jest lhostejno, zda tato událost nastala z provozu pouze jednoho letadla, či střetnutím se více letadel.
(2) Nároky na náhradu řídí se v těchto případech obecným občanským právem.
(3) Třetí osoby, které utrpěly škodu střetnutím se letadel, mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti všem, kdo ručí za škodu způsobenou provozem letadel se střetnuvších. Osoby, ručící za tuto škodu jsou povinny náhradou rukou společnou a nerozdílnou. Mezi sebou nesou škodu, nedohodly-li se o tom, podle slušného uvážení případu; při tom přihlížeti jest k poměru přičítané spojitosti a míře zavinění.
§ 34.
(1) Nárok na náhradu škody podle §§ 29 až 33, pokud nejde o nárok podle obecného práva občanského, se promlčí:
a) v šesti měsících ode dne, kterého se poškozený dověděl o škodě a osobě náhradou povinné,
b) bez ohledu na tuto vědomost ve třech letech ode dne, kdy nastala událost, kterou škoda povstala.
(2) Nárok na náhradu škody zanikne také před uplynutím promlčecí lhůty, opomenul-li k náhradě oprávněný svou vinou do tří měsíců po dni, kterého se dověděl o osobě náhradou povinné, oznámiti jí nehodu, leč by mohl dokázati, že osoba náhradou povinná v oné lhůtě čtyř neděl se dověděla o nehodě jiným způsobem.
(3) Byl-li nárok ohlášen osobě náhradou povinné, staví se promlčení, dokud nedojde její ústní nebo písemná odpověď.
§ 35.
Ustanoveními tohoto zákona nebrání se poškozenému domáhati se náhrady ve větším rozsahu podle předpisů v tom směru platných.
§ 36.
(1) Držitel nebo vlastník letadla, jakož i osoby v § 29, odst. 2. jmenované aneb osoby, jež na jich místo nastupují, odpovídají i v případech, kde dlužno posuzovati nároky na náhradu vzniklé provozem letadla podle občanského práva, za zavinění osob, jichž při provozu používají, pokud jde o jejich službu při provozu letadla.
(2) Je-li spoluvlastníků nebo osob v odst. 1. jmenovaných několik, jsou povinni náhradou rukou společnou a nerozdílnou.
§ 37.
Žaloby na náhradu škody, která byla způsobena provozem letadla, mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu nastala událost, kterou, škoda povstala.
§ 38.
(1) Držitelům letadel před vydáním legitimace (§§ 7 a 41) a pokud jde o podniky jmenované v § 17, odst. 2., lit. a) a b) před udělením koncese jest prokázati, že k zajištění nároků třetích osob na náhradu škody podle tohoto zákona jsou buď pojištěni proti škodám vzniklým při provozu letadla, aneb že složili jistotu hotově, v cenných papírech nebo bankovním záručním listem u ministerstva veřejných prací.
(2) Toho není potřebí, je-li držitelem nebo podnikatelem stát, země, zemský župní svaz nebo župa.
(3) Směrnice o stanovení způsobu pojištění a výše pojištění nebo jistoty vyhlásí ministerstvo veřejných prací ve Sbírce zákonů a nařízení.
(4) Poškozený má pro svoji pohledávku na náhradu škody zákonné zástavní právo na této pohledávce pojistníka proti pojišťovateli aneb na složené jistotě.
(5) Třetí osoby mohou nabýti práv na této pojištěné sumě nebo na složené jistotě pouze bez újmy nároků na náhradu škody podle tohoto zákona.
(6) Pojistník jest povinen prokázati ministerstvu veřejných prací, že pojistná prémie jest vždy včas zaplacena.
(7) Zmenší-li se složená jistota nebo vyčerpá-li se uspokojením nároků na náhradu škody podle tohoto zákona, jest ji ve lhůtě stanovené ministerstvem veřejných prací a nepřesahující čtyři neděle doplniti na původní částku.
(8) Vrácení této jistoty neb jejího zbytku povolí ministerstva veřejných prací na osvědčení, že proti tomu, kdo ji složil, nejsou a vzhledem na promlčecí lhůty (§ 34) již nemohou býti uplatněny nároky na náhradu škody podle tohoto zákona, a není-li tu také jiných důvodů, jež vydání její nedovolují.
§ 39.
(1) Úmluvou může býti předem vyloučeno neb obmezeno použití ustanovení § 32, odst. 1., lit. a) a odst, 2, vůbec, ustanovení § 32, odst. 1., lit. b) potud, pokud jde o nároky na náhradu z poškození věcí.
(2) Jinak jsou úmluvy, jimiž se předpisy tohoto oddílu v neprospěch poškozených předem vylučují neb obmezují, neplatny.
§ 40.
Pro leteckou dopravu poštovních zásilek platí o náhradě škody zvláštní předpisy poštovní.
IX.
Cizozemská letadla.
§ 41.
(1) Cizinec, který v území československého státu chce držeti letadlo, musí to oznámiti ministerstvu veřejných prací a udati místo, kde má míti letadlo domovský přístav a předložiti doklad o tom, že letadlo je zapsáno v rejstříku státu, jehož jest státním příslušníkem, po případě, že jiným, předpisy tohoto státu stanoveným způsobem, jemu byla přiznána státní příslušnost (národnost) tohoto státu.
(2) Ministerstvo veřejných prací rozhodne o vydání legitimace přihlížejíc k ustanovením mezinárodních smluv a řídíc se ustanovením § 7, odst. l.
(3) Povinnost oznamovati držení letadel nevztahuje se:
a) na koncesované podniky podle § 17, odst. 2. lit. a) a b),
b) na majitele živnostenských podniků oprávněných letadla vyráběti a jimi obchodovati, pokud jde o letadla, která mají na skladě a kterým není přiznána žádná státní příslušnost (národnost).
(4) O zániku oprávnění k držení cizozemského letadla v území československého státu a domovského přístavu platí ustanovení §§ 8 a 9, odst. l. a 2.
§ 42.
Cizozemským letadlům vojenským, policejním a celním dovoleno jest létati ve státě československém jen se zvláštním a dočasným povolením zúčastněných ministerstev.
§ 43.
(1) Jiným cizozemským letadlům, pokud jim nejsou přiznány podle mezinárodních smluv pod podmínkami v nich stanovenými větší výhody, dovolati lze létání v československém státě za těchto podmínek:
(2) Cizozemské letadlo musí býti ve státě, jehož státní příslušnost (národnost) má, oprávněno létati a řízeno osobou k tomu oprávněnou. Průkaz o tom podati jest osvědčením příslušného československého zahraničního zastupitelského úřadu. Není-li v dotyčném státě zavedena veřejná kontrola k zjištění způsobilosti letadel k létání a schopnosti osoby je řídící, a není-li průkaz o této způsobilosti a schopnosti podán také jiným způsobem tomuto zákonu vyhovujícím (§ 10, odst. 7. a § 12, odst. 4.),musí se letadlo i osoba je řídící podrobiti zkouškám podle §§ 10 a 12 ve státě československém.
(3) Letadlo musí býti opatřeno všemi značkami, které jsou předepsány na základě jeho státní příslušnosti (národnosti). (4) Dovolení udělují československé zahraniční zastupitelské úřady vydáním vstupního listu, který opatřiti si jest prve než letadlo překročí hranice československého státu. Úřady tyto vydají vstupní list opravňující cizozemské letadlo k létání v československém státě po dobu nejdéle 14 dní, byly-li podány průkazy v odst. 2. předepsané. Je-li podle ustanovení odst. 2. nutno, aby letadlo a osoba je řídící se podrobily zkouškám ve státě československém, vydá úřad vstupní list opravňující jen k letu až do místa, kde zkoušky ty se mohou vykonati. Platnost vstupního listu může býti ministerstvem veřejných prací prodloužena. Vstupní list může býti z ohledu na veřejné zájmy odepřen, po případě odebrán.