(4) Za podnikatele provozu pojištěním povinného pokládá se držitel letadla, pokud se týče majitel letecké provozovny.

(5) Za úrazy podnikové ve smyslu zákona o úrazovém pojištění, pokud jde o osoby zaměstnané při letadlech (odst. l.) nepokládají se úrazy, které se udaly při letech závodních a leteckých produkcích, jakož i při přípravách k nim (training).

(6) O úrazu přihodivším se za letu učiní po přistání předepsané oznámení ve lhůtě pro to stanovené letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), není-li mu to možno, zbylí členové posádky. Přistane-li letadlo v cizozemsku, nebo přihodí-li se úraz v cizozemsku mimo let, učiniti jest oznámení úrazové pojišťovně a československému zahraničnímu zastupitelskému úřadu, v jehož obvodu jest letadlo. Tomuto úřadu náleží pak provésti vyšetřování úrazu.

(7) V soukromé smlouvy pojišťovací ve smyslu § 61, b) zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1. ř. z. z roku 1888 o pojišťování dělníků pro případ úrazu (ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků), pokud se týče ve smyslu § 200 zákonného článku XIX/1907 o po-jištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu vstoupí úrazová pojišťovna, byly-li uzavřeny přede dnem 1. ledna 1925. Lhůta jednoho měsíce uvedená v § 200 zákonného článku XIX/1907 počíná dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti (§ 55, odst. 1.).

§ 49.

Ustanovení všeobecných trestních zákonů a řádů vztahující se ku železnicím a jejich zaměstnancům platí rovněž o letadlech a zařízeních sloužících letectví a jejich zřízencích.

§ 50.

(1) Přestupky tohoto zákona stíhají se, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestných, náležejících k příslušnosti soudu, politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) prvé stolice a tam, kde je zřízen, státním policejním úřadem pokutou od 50 Kč do 100.000 Kč nebo vězením (uzamčením) od l dne do 6 měsíců. V případě nedobytnosti (nastoupí místo po-kuty přiměřený trest vězení (uzamčení) nejvýše 6 měsíců.

(2) K trestnímu řízení příslušný jest onen úřad, v jehož obvodu má viník, resp. odpovědná osoba své řádné bydliště, a jde-li o osoby, které takového bydliště v tuzemsku nemají, onen úřad, v jehož obvodu byl viník přistižen.

(3) Pokuty připadají státu.

(4) Při opětném potrestání může býti nad to ministerstvem veřejných prací odňato na-vždy nebo na určitý čas oprávnění k držení letadla, letecká legitimace, koncese k provozování podniku, jakož i povolení letecké provozovny.

(5) Vstupní list (§ 43, odst. 4.) může býti úřadem, který vyřkl trest, již při prvním potrestání odňat.

(6) Právnické osoby a kolektivní útvary ručí za pokuty, uložené osobám, které jsou podle tohoto zákona, případně podle všeobecných předpisů povolány je zastupovati. Ustanovení odst. 4. může proti nim použito býti jen, bylo-li jim prve již pohroženo odnětím oprávnění tu uvedených a lze-li jim klásti za vinu, že neučinily opatření způsobilé k zabezpečení pořádku.

(7) V případech, ve kterých jest mezinárodními smlouvami stanoveno, že při přestoupení určitých předpisů v jednom smluvním státě letadlem immatrikulovaným v jiném smluvním státu tento zruší platnost immatrikulačního certifikátu navždy nebo na určitý čas, náleží ministerstvu veřejných prací, aby opatření to, je-li přestupek prokázán, provedlo co do československých letadel a odňalo držiteli navždy nebo na určitý čas osvědčení o zápisu do rejstříku (§ 28, odst. 2.).

§ 51.

(1) U výkonu trestní pravomoci a jiných opatření jsou úřady oprávněny zaříditi čeho třeba ku zajištění výsledku. Zejména mohou býti zadržena letadla a uzavřeny letecké provozovny. Také mohou úřady, vyžadují-li toho nutné důležité veřejné zájmy při zastavení provozu podniků uvedených v § 17, odst. 2., lit. a), c) a d), další provoz zaříditi, a to jde-li o opětné svévolné zastavení, i na útraty a nebezpečí majitele koncese.

(2) Předměty, které byly proti zákazu § 11, odst. 3. na letadlo vzaty, se zabaví a prodají ve prospěch státu. Ku zabavení jsou oprávněny také úřady bezpečnostní a bezpečnostní a celní orgány, jakož i orgány leteckých přístavů přístupných veřejnému létání, jež svá opatření ihned oznámí místně příslušnému úřadu. Tento rozhodne o zabavení a propadnutí.

§ 52.

(1) Do rozhodnutí a opatření politického úřadu (administrativní vrchnosti neb administrativní policejní vrchnosti) prvé stolice, případně státního policejního úřadu lze si stěžovali k politickému úřadu druhé stolice a do rozhodnutí a opatření tohoto úřadu k ministerstvu veřejných prací. Ve věcech trestních rozhoduje politický úřad (administrativní policejní vrchnost) druhé stolice s konečnou, platností.

(2) Do rozhodnutí a opatření zkušebních komisí jmenovaných v §§ 10 a 12 není stížnost přípustná.

§ 53.

Letadlům prolétajícím hranicí státu jest zachovávati celní předpisy.

§ 54.

Ku podávání posudků ve věcech leteckých může se zříditi poradní sbor, jehož organisace se upraví vládním nařízením.

§ 55.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti počátkem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

(2) Ustanovení tohoto zákona platí také pro stávající již podniky a letecké provozovny pro letadla již používaná, jich držitele a velitele (piloty). Jich zápis do rejstříku stane se ve lhůtě, kterou vyhlásí ministerstvo veřejných prací.

(3) Ustanovení VIII. oddílu nevztahují se na škody z událostí, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona.

(4) Ministerstvo sociální péče vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení lhůtu, ve které jest podniky již stávající a podle § 48 do úrazové povinnosti pojistné vstupující ohlásiti u příslušné úrazové pojišťovny.

(5) Dnem uvedeným v odstavci l. pozbývají platnosti dosavadní předpisy o letectví.

§ 56.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministry vnitra, národní obrany, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, sociální péče, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, financí a zahraničních věcí.

Vláda se vyzývá, aby působila všemožně, by mezinárodními smlouvami bylo zamezeno užívání vojenských letadel proti nekompatantům a proti zařízením, která nejsou určena pro válečnou akci.

Letectví, jako moderní prostředek dopravní, upraveno jest v republice Československé dosud jen, sporými administrativními nařízeními rázu ponejvíce jen živnostenského a policejního, jakož i povahy jen prozatímní.

Nutnost uspořádati letectví zákonem nastala však, když mezinárodní úmluva o úpravě letectví uzavřená v Paříži dne 13. října 1919 nabyla působnosti (podle vyhlášení vydaného dne 22. února 1924, čís. 35 Sb. z. a n.) pro Československou republiku dnem 1. ledna 1924.

Konvence pařížská byla uzavřena se zřetelem ku pokroku letectví a ku všeobecnému zájmu na společném jeho upravení, stanoví určité zásady a pravidla vhodná k zabránění sporů a směřuje ku podpoře rozvoje mezinárodní letecké dopravy k účelům mírumilovným.

Ustanovení konvence této, k níž stát náš přistoupil dne 21. září 1923, nutno proto uzákoniti i v republice Československé.

Zároveň však nutno zákonem uspořádati i ony právní poměry letectví, které konvencí nejsou upraveny, nýbrž ponechány k samostatnému vyřešení v jednotlivých státech.

Osnova vládní vyhovuje těmto požadavkům, bere za základ zásady pařížské konvence z 13. října 1919, má zřetel k dosavadním předpisům o letectví jakož i k analogickým normám právním, a stanoví pravidla zákonná odpovídající nové materii zákonné.

Podle osnovy náleží československému státu výlučná svrchovanost nad vzduchovým prostorem nad jeho státním územím a důsledkem svrchovanosti této podrobeno jest veškeré letectví ve státě československém ustanovením zákona.

V osnově reguluje se používání vzduchové prostory letadly, stanoví se pravidla pro letadla československé státní příslušnosti, jakož i pro cizozemská letadla, vytyčují se požadavky kladené na různé kategorie letců, upravují se podmínky pro podniky a provozovny letecké, řeší se otázka vyvlastnění a zavádí se československý rejstřík letecký.

Dále jedná osnova o náhradě škody způsobené provozem letadla, při čemž za vzor sloužil zákon ze dne 9. srpna 1908, č. 162 ř. z., o ručení za škody způsobené provozem automobilů.

Konečně obsahuje osnova ustanovení závěrečná, v nichž zejména jedná se o úrazové pojišťovací povinnosti pro osoby zaměstnané při veškerých zařízeních sloužících letectví, určují se tresty na přestupky zákona a stanoví se prostředky opravné.

Výbor ústavně-právní pojednal o osnově zákona ve své schůzi dne 2. června 1925 a usnesl se při tom na následujících změnách a doplňcích.

§ 3 přestylisován se zřetelem k ustanovení § 55 ústavy. Vyslovena takto zákonem norma a ponecháno nařízení, aby byla provedena.

V § 4 vynecháno slovo >značně<, aby takto měřítko subjektivní a těžko vystižitelné odpadlo a zůstalo jen měřítko objektivní >nestěžování<, potřebné ku ochraně pokojného užívání.

V § 6 odst. 3. jasně vyznačeno interpunkcí, že jedná se o >výdělková< družstva, dále vynecháno při citovaných zákonných článcích označení >uh.< jako nepatřičné, pak vysloveno stylisací >při kterých< místo >při nichž<, že požadavek československého státního občanství vztahuje se na funkcionáře resp. společníky všech v předcházejících větách uvedených osob právnických, společností a družstev.

V § 17 změněn odst. 7. tím, že nepřípustnost propachtování koncese i jinaké provozování její třetí osobou změněna v přípustnost tohoto propachtování resp. provozování třetí osobou, ovšem jen se svolením ministerstva veřejných prací, aby takto umožněno bylo v případech ohledu hodných zachování podniku koncesionáři neb jeho právním nástupcům.

V § 22 odst. 1. provedena stylistická oprava >o vysokém napětí<.

V § 22 odst. 9. škrtnuta věta: >útraty, jež vznikly svévolnými námitkami, postihují toho, kdo námitky vznesl<. Neb rozsáhlosti, nákladnosti, důležitosti a významu leteckých provozoven odpovídá zásada, že útraty řízení má nésti žadatel. Námitky ať rázu soukromoprávního, jež poukáží se na pořad práva, nepodařilo-li se odstraniti je dohodou, ať rázu veřejnoprávního, o nichž nutno bez toho rozhodnouti z úřední povinností, nepadají tu při útratách řízení na váhu.

V § 25 odst. 1. škrtnuto slovo >povolení<, an žádost směřuje na vyvlastnění samo.

Toto vyvlastnění, jak v odst. 4. též vysloveno jest, díti se může jen za náhradu (§ 109 ústavy).

V odst. 5. škrtnuto slovo >případné< jako zbytečné.

V § 31 odst. l. škrtnuty věty: >nebo že škoda< až > z vad jeho činnosti.<

Neb se zřetelem k tomu, že letectví přináší větší nebezpečí pro osoby i věci než dosud tak bylo při provozu železničním, automobilovém atd., nelze se uspokojiti dosavadní zásadou obmezeného ručení za škodu, nýbrž nutno přiblížiti se zásadě bezvýhradného ručení za škodu, tudíž i při vis major, a možno uchýliti od tohoto bezvýhradného ručení jen v případech, když škoda způsobena byla vinou poškozeného samého neb vinou třetí osoby.

V § 34 odst. 2. prodloužena lhůta k oznámení nehody ze 4 neděl na tři měsíce, an lhůta 4 neděl jeví se býti nedostatečnou.

V § 38 provedena stylistická úprava >Držitelům letadel<.

V § 49 místo slova >obdobně< dáno slovo >rovněž<, aby vyjádřeno bylo, že letadla a zařízení sloužící letectví resp. zřízenci při letectví pro posuzování jich podle trestních zákonů a řádů staví se na roveň železnicím resp. jich zaměstnancům.

V § 50 odst. l. škrtnuta věta > a předpisů na základě jeho vydaných< se zřetelem na ustanovení § 111 odst. 2. ústavy, podle něhož jen na základě zákona možno tresty hroziti a je ukládati.

V § 55 použito místo slova >předpisy< slova >ustanovení< jako správnější vyjádření pojmu.

Výbor ústavně-právní navrhuje senátu, aby takto změněnou a doplněnou osnovu zákona přijal za své usnesení.

V Praze dne 2. června 1925.

Dr. Z. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

Nás československý stát přistoupil na mezinárodní konvenci o letectví, konané dne 13. října 1919 v Paříži, na usnesené tam závazky o letectví, jež jsou již platny pro naši republiku od 1. ledna 1924.

Důsledkem uvedeného smluvního závazku a vzhledem na bezpečnost státu, osob a majetku předkládá vláda republiky Československé návrh zákona o letectví, kterým se zabezpečuje svrchovanost státu nad územím naší republiky, zavádí se povinnost zápisu všech letadel do čsl. rejstříku leteckého a zavádějí se, též povinné zkoušky způsobilosti všech letců a průkazy způsobilosti letecké.

Navržený zákon podrobuje státní kontrole stavbu letadel a jich upotřebení. Podmiňuje úřednímu schválení stavby pří-stavů, způsob provozu a sazby dopravní. Navržený zákon též zajišťuje ochranu, osob a majetku před následky poruch letadel neb neopatrnosti letců a zavádí povinné pojištění všech osob při letectví zaměstnaných. V návrhu tohoto zákona jest vůbec pamatováno na všechno, co by podle dosavadních zkušeností mohlo býti na újmu bezpečnosti státu a jeho obyvatelů.

Rozvoj letectví jak v naší republice tak i v zahraničí nezbytně vyžaduje zákonné úpravy vzdušných cest a leteckého provozu, jak naše vláda svým návrhem zákona o letectví upravuje.

Výbor technicko-dopravní pojednal o tomto vládním návrhu ve své schůzi dne 3. června 1925 a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění přijatém výborem ústavně-právním s dalšími dvěma dodatky v §u 10, odst. 6. a v §u 12, odst. 3. toho smyslu, že poplatky, které budou vybírány za zkoušky a vydání s tím spojená, musí býti úměrny těmto vydáním a nesmějí přesahovati výši nákladů takto povstávajících.

Oba dodatky byly nutny s hlediska ústavního zákona, aby výkonné moci vládní byla stanovena zákonem mez pro výši poplatků.

Dále doporučuje technicko-dopravní výbor slavnému senátu, aby přijal resoluci svrchu uvedenou.

V Praze dne 3. června 1925.

Dr. Jar. Brabec v. r.,
předseda.

Alois Horák v. r.,
zpravodaj.

Výbor ústavně-právní připojuje se ku změnám a doplňkům navrženým výborem technicko - dopravním ku § 10, odst.6., § 12, odst. 3. a § 55, odst. 2. osnovy a doporučuje přijetí i těchto změn a doplňků.

V Praze dne 8. června 1925.

Dr. Z. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.