(3) Za ztracenou nebo poškozenou legitimaci jest vydati voliči na průkaz, osvědčující jeho totožnost, jinou legitimaci, označenou jako duplikát. Totéž platí o hlasovacím lístku.

(4) Hlasovací lístky jest opatřiti razítkem úřadovny na témže místě; hlasovací lístky musí býti stejné velikosti a stejné barvy, musí býti tištěny stejným písmem a nesmí míti odlišných značek nebo znamení.

(5) Legitimace, které nebylo možno doručiti, odevzdá přednosta úřadovny za vlastní odpovědnosti volební komisi (místnímu výboru).

§ 32.

Volí se osobním odevzdáním hlasů podle zásady poměrnosti na základě kandidátních listin.

§ 33.

(1) Kandidátní listinu musí podepsati aspoň sto voličů. Volič, jenž podepsal více kandidátních, listin, nepočítá se na žádné z nich.

(2) Osoby, uvedené v kandidátní listině, jest označiti pořadovými čísly.

(3) Kandidátní listiny jest odevzdati předsedovi volební komise nejpozději patnáct dní přede dnem volby. Současně je jmenovati, zmocněnce navrhovatelův a jeho náhradníka. Nejsou-li označeni, považuje se první podepsaný volič za zmocněnce a volič podepsaný na druhém místě za jeho náhradníka.

(4) Zmocněnci navrhovatelův mohou podati volební komisi nejpozději tři dny přede dnem. volby společné prohlášení, že listiny navzájem sdružují. To má za následek, že při rozvrhu mandátů se k nim hledí jako k celku.

§ 34.

(1) Volební komise zkoumá, zdali kandidátní listina jest správně podána, zdali osoby kandidované jsou volitelný (§ 25, odst. 3.) a zdali táž osoba není uvedena na několika listinách; výsledek prozkoumání oznámí zmocněnci. Tento jest povinen odstraniti vady v listině shledané nejpozději do osmi dnů přede dnem volby. Zůstane-li i potom táž osoba uvedena na několika kandidátních listinách, ponechá ji volební komise pouze na listině, pro kterou se osoba ta prohlásí. Nestane-li se tak v dané lhůtě, škrtne ji volební komise ze všech listin.

(2) Volební komise označí kandidátní listiny čísly pořadovými.

§ 35.

Nebyla-li podána včas (§ 33, odst. 3) žádná kandidátní listina, sestaví ji volební komise. Neučiní-li tak do týdne přede dnem volby, jmenuje pojišťovna členy výboru obvodní úřadovny.

§ 36.

(1) Byla-li podána jenom jedna kandidátní listina, volba se nekoná. Volební komise prohlásí za zvolené osoby, uvedené v kandidátní listině na předních místech; další osoby jest prohlásiti za zvolené náhradníky.

(2) Obsahují-li předložené kandidátní listiny dohromady nejvýše tolik jmen, kolik jest voliti členů výboru, prohlásí je komise za zvoleny, aniž se volba koná. To nastane také, obsahují-li jich méně; v tom případě zvolení zvolí chybící členy výboru většinou hlasů. Totéž platí o náhradnících.

(3) Je-li nutno voliti, volební komise dá vyvěsiti všechny kandidátní listiny v sídle obvodní úřadovny a na veřejně přístupných místech jejich úředních místností a zašle je do všech obcí v obvodu úřadovny se žádostí, aby tam byly vyvěšeny.

§ 37.

Politický úřad první stolice (§ 21) má právo vyslati k volbě svého zástupce, aby dozíral nad správným prováděním volby.

§ 38.

(1) Při hlasování volič odevzdá legitimaci místnímu výboru, který zjistí, zda volič je zapsán v seznamu voličském. V kladném případě vydá voličovi úřední neprůhlednou obálku; obálky musí býti stejné. Volič vloží do obálky hlasovací lístek, ve kterém označil pořadovým číslem anebo jiným vhodným způsobem kandidátní listinu, pro niž hlasuje. Poté volič sám vloží obálku do volebního osudí.

(2) Neplatné jsou hlasy:

1. nejsou-li na úředně vydaném hlasovacím lístku,

2. Je-li v obálce více hlasovacích lístků,

3. Je-li na hlasovacím lístku vyznačeno více kandidátních listin,

4. Je-li hlasovací lístek vůbec nevyplněný nebo nelze-li z označení voličova bezpečně zjistiti, pro kterou kandidátní listinu hlasuje.

§ 39.

Místní výbor (§ 29, odst. 2.) zjistí počet odevzdaných voličských legitimací a hlasovacích lístků a odevzdá volební komisi legitimace, dílčí seznam voličův a hlasovací lístky v zapečetěném obalu spolu se stručným zápisem o průběhu voleb a jinými listinami o volbách.

§ 40.

 (1) Volební komise zjistí počet hlasův odevzdaných pro jednotlivé kandidátní listiny a určí počet mandátů na ně připadajících takto:

(2) Součet všech platných hlasů dělí se počtem členů výboru, zvětšeným o jeden; celé

číslo nejblíže vyšší výsledku dělení jest číslem, volebním.

(3) Volebním číslem dělí se počet hlasův odevzdaných pro každou kandidátní listinu;. volební komise přikáže každému sdružení tolik členů výboru, kolikrát je volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro listinu odevzdaných.

(4) Nebyli-li takto zvoleni všichni členové výboru, přidělí se zbývající mandáty postupně sdružením, pro něž vyšel největší zbytek dělení. Jsou-li zbytky dělení u více listin sobě rovny, přikáže se mandát listině, která dosáhla většího počtu hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje los. Kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá nároku na mandát, kteréž ustanovení však neplatí pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy.

(5) Podle týchž zásad rozvrhne volební komise mandáty mezi listiny sdružené.

§ 41.

(1) Mandáty připadající na kandidátní listinu přidělí se osobám na ní vyznačeným podle pořadu.

(2) Nezvolení kandidáti, uvedení na listině, jsou náhradníky a postupují pořadem na místo člena výboru téže listiny.

(3) Má-li některá listina méně jmen, nežli na ni připadá členů výboru, doplní ji zvolení, členové této listiny, označíce ostatní členy výboru a náhradníky většinou hlasův.

(4) Když listina náhradníků toho kterého volebního sdružení byla vyčerpána tím, že náhradníci bud' postoupili na místo trvale odpadnuvších členů výboru nebo odpadli, zvolí poslední členové výboru dotyčného sdružení potřebný počet náhradníků většinou hlasův.

§ 42.

Komise zapíše do volebního zápisu usnesení a všechny okolnosti, důležité pro provedení volby. Zápis podepíší všichni členové komise.

§ 43.

(1) Komise vyhlásí výsledek volby vyhláškou, kterou jest uveřejniti v úředním listě po-litického úřadu druhé stolice a v případných úředních listech politických úřadů prvé stolice v obvodu úřadovny, a vyvěsiti na veřejně přístupných místech v úředních místnostech úřadovny.

(2) Námitky do voleb jest podati příslušnému politickému úřadu I. stolice do 15 dnů po vyhlášení výsledku v úředním listě politického úřadu II. stolice. Námitky musí býti podepsány aspoň padesáti voliči. Z rozhodnutí politického úřadu první stolice jest možno stěžovati si k politickému úřadu druhé stolice, jenž rozhodne s platností konečnou.

§ 44.

Podrobnosti volebního řízení budou upraveny vládním nařízením.

Volby výboru Pojišťovny osob samostatných.

§ 45.

(1) Volení členové výborů obvodních úřadoven volí členy výboru Pojišťovny osob samostatných ze skupiny pojištěnců.

(2) O volbách členů výboru pojišťovny a jejich náhradníků platí obdobně ustanovení § 25 odst. 3. a 4., §§ 26-28, 33-37, 38 odst. 2., 40-44 s těmito úchylkami:

a) funkce politického úřadu první i druhé stolice vykonává ministerstvo vnitra;

b) funkce volební komise vykonává ústřední volební komise;

c) hlasovací lístky jest zaslati ústřední volební komisi poštou;

d) výbor obvodní úřadovny má tolik hlasů, za kolik pojištěnců dotyčná úřadovna odvedla pojistné ke dni 31. prosince roku předcházejícího volbu; volí-li se (zejména v případě § 49 odst. 2.) dříve, nežli obvodní úřadovna mohla odvésti pojistné k tomu dni, jest rozhodným počet pojištěnců, za něž bylo zaplaceno pojistné naposledy. Jednotlivý volící člen výboru pak má jednu šestinu hlasů připadajících na obvodní úřadovnu, při čemž se počet zaokrouhluje na číslici šesti dělitelnou nejblíže nižší a ke zlomkům se nepřihlíží;

e) pojišťovna zašle šest hlasovacích lístků obvodní úřadovně a označí na každém, kolik hlasů připadá na každý lístek. Předseda výboru obvodní úřadovny je za vlastní odpovědnosti povinen doručiti po hlasovacím lístku členům výboru úřadovny oprávněným k volbě;

f) kandidátní listiny uveřejní pojišťovna v úředním listě republiky Československé aspoň 15 dní před volbou a zašle každé obvodní úřadovně po šesti výtiscích.;

g) v případě druhé věty § 35 jmenuje vláda výbor pojišťovny, přihlížejíc k zásadám, uvedeným v odst. 1. tohoto paragrafu a v § 15.

Oddíl čtvrtý.

Dozor nad Pojišťovnou osob samostatných.

§ 46.

(1) Pojišťovna osob samostatných podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr sociální péče, a to pokud jde o otázku nákladu a jeho úhrady a případu uvedeného v § 16, odst. 1. písm. e) druhá věta, v dohodě s ministrem financí. Dozor tento se omezuje na dohled na to, aby byla zachovávána ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu.

(2) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž pojišťovna provádí výpočty potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně-matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva sociální péče.

§ 47.

(1) Ministr sociální péče jakož i ministr financí jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly pojišťovnou předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu byla dána vysvětlení, potřebná k provádění státního dozoru.

(2) Ministr sociální péče může vyžadovati, aby orgány pojišťovny byly svolány ke schůzím a může je sám svolati, nebylo-li jeho vyzvání vyhověno. Tyto schůze může ministr sociální péče říditi svým zástupcem.

(3) Zdráhá-li se orgán pojišťovny vykonávati své povinnosti, může je vykonávati ministr sociální péče svým zástupcem na útraty pojišťovny.

§ 48.

(1) Pojišťovna je povinna předložiti ministru sociální péče, financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho uložení.

(2) Ministr sociální péče je povinen předložiti tyto výkazy a zprávy Národnímu shromáždění.

§ 49.

(1) Vláda může rozpustiti výbor nebo představenstvo pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům směřujícím k provádění státního dozoru, a přenésti správu a zastupování pojišťovny na komisi, kterou jmenuje vláda. Tato komise spravuje a zastupuje pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán, vzešlý z nových voleb. Předsedou této komise jest předseda pojišťovny, neustanoví-li president republiky něco jiného (§ 14).

(2) Komise musí opatřiti, aby nové volby mohly býti provedeny v šesti měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění nabylo právní moci.

Oddíl pátý.

O sdruženích pojišťoven.

§ 50.

Pojišťovna osob samostatných může se spojiti s jinými sociálně-pojišťovacími ústavy k určitým úkonům, jež jsou jim uloženy, zákonem.

ČÁST TŘETÍ.

O POJISTNÝCH DÁVKÁCH.

Všeobecné.

§ 51.

Pojišťovna osob samostatných jest povinna poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní;

b) příplatky vychovávací k těmto důchodům;

c) důchod vdovský a vdovecký;

d) důchod sirotčí;

e) odbytné.

Doba čekací.

§ 52.

K nabytí nároků na dávky uvedené v § 51 je potřebí,

a) aby byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) aby u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě § 65, odst. 2., uplynula dále lhůta čekací, to jest 36 měsíců, za něž bylo zaplaceno pojistné (příspěvkové měsíce). Z nich musí spadati alespoň tři měsíce do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky. Výkazu je-li pojištěnec vedle měsíců povinného pojištění též příspěvkové měsíce pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva měsíce dobrovolného pojištění za jeden měsíc povinného pojištění.

Důchod invalidní.

§ 53.

(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.

(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro trvalou nemoc, která pravděpodobně nebude vyléčena před uplynutím jednoho roku, nebo pro jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, jest neschopen výdělku v povolání naposledy pojištěném podle tohoto zákona a klesl-li následkem toho výnos z jeho osobní činnosti v podniku nebo zaměstnání uvedeném v § 2, odst. 1., pod polovinu průměrného výdělků posledních tří let.

§ 54.

(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy byly splněny podmínky, uvedené v předešlém paragrafu. Nelze-li zjistiti, kdy nastala invalidita, považuje se za den počátku invalidity den; kterého došla obvodní úřadovny žádost za důchod invalidní.

(2) Požitek invalidního důchodu zaniká smrtí oprávněné osoby nebo takovým zlepšením jejího stavu zdravotního, že již nelze mluviti o invaliditě, nebo vzestupem výnosu nad hranici uvedenou v předešlém paragrafu nebo vzdáním se podle § 4, písm. f).

§ 55.

(1) Důchod invalidní skládá se z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka činí ročně 500 Kč.

(3) Částky zvyšovací vyměří se 3,20 Kč za každý příspěvkový měsíc.

(4) Dojde-li ke snížení pojistného ve smyslu § 85, odst. 3, upraví vládní nařízení dávky podle pojistně-matematických podkladů Pojišťovny osob samostatných.

Důchod starobní.

§ 56.

(1) Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec šedesátý pátý rok věku svého.

(2) Požitek důchodu starobního počíná dnem dosažení 65. roku a končí vzdáním se podle § 4 písm. f) nebo úmrtím oprávněné osoby.

Příplatky na děti k důchodu invalidnímu

a starobnímu.

§ 57.

(1) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší sedmnácti let (§ 78, odst. 1. písm. b), zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu desetinu důchodu.

(2) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narození dítěte, a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 17. roku nebo kdy dříve se provdalo nebo zemřelo.

(3) Osiřelé vnuky do sedmnácti let, kteří jsou výživou převážně odkázáni na důchodce, považovati je za děti ve smyslu tohoto paragrafu.

Důchod vdovský a vdovecký.

§ 58.

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když v době jeho

úmrtí nebo později nastaly u ní okolnosti uvedené v odst. 2, po dobu, po kterou trvají.

(2) Podmínkou nároku na důchod vdovský jest, aby vdova byla neschopna výdělku.

(3) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní, po dobu invalidity.

§ 59.

(1) Nároku na důchod vdovský nemá vdova,

a) byla-li z vlastní neb oboustranné viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné;

b) byla-li rozsudkem trestního soudu usvědčena, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manžela;

c) bylo-li manželství uzavřeno v době, kdy pojištěnec požíval již důchodu invalidního nebo starobního.

(2) Ustanovení odstavce 1. platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.

§ 60.

Důchod vdovský (vdovecký) činí polovinu důchodu, jehož požíval pojištěnec (pojištěnka), nebo na nějž měl nárok.

§ 61.

(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky stanovené (§ 58) pro nápad.

(2) Požitek důchodu končí, zlepšil-li se zdravotní stav důchodcův tak, že již nelze mluviti o neschopnosti k výdělku, nebo vstoupí-li důchodce znovu v manželství nebo zemře-li.

(3) Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.

Důchod sirotčí.

§ 62.

(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší sedmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno, nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, nemají-li nároku po svých vlastních rodičích a bylo-li mimo to osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí. Schovanci mají nárok na sirotčí důchod po rodičích, jimž byli svěřeni, pouze tehdy, nemají-li nároku po rodičích tělesných a byli-li u rodičů převzavších vyživování bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu těmto rodičům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.

(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší sedmnácti let, kteří byli výživou převážně na něho odkázáni, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud není nejvyšší přípustná výše důchodu sirotčího (§ 64) vyčerpána již dětmi zemřelého.

§ 63.

Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče, po případě pozdějším dnem narození dítěte a končí dokonaným 17. rokem věku nebo dřívějším provdáním aneb úmrtím dítěte, neb odpadla-li jiná z podmínek uvedených v § 62.

§ 64.

(1) Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidního nebo starobního důchodu (bez příplatku podle § 57), jehož pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok. Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod sirotčí dvěma pětinami vyššího důchodu.

(2) Úhrn všech důchodů sirotčích nesmí činiti více nežli důchod, jehož zemřelý (odst. 1) požíval nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky podle § 57. Činí-li více, sníží se jednotlivé sirotčí důchody poměrně.

Odbytné.

§ 65.

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve nežli uplynula doba čekací (§ 52), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního invalidního důchodu, na nějž by pojištěnec měl nárok, kdyby byl dokonal čekací dobu.

(2) Zemřel-li pojištěnec po uplynutí doby čekací nebo zemře-li důchodce, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, není-li tu nároku na důchod vdovský nebo vdovecký. Nabudou-li tohoto důchodu v době pěti let ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), zaúčtuje se vyplacené odbytné na důchod.

(3) Zemřel-li pojištěnec, který zaplatil pojistné za 120 příspěvkových měsíců, a není-li nároku na důchod vdovský (vdovecký), vyplatí se pozůstalým vedle odbytného podle odst. 2 ještě příplatek k odbytnému, který se vyměří podle ročního důchodu, na nějž pojištěnec měl v době úmrtí nárok. Za každý rok po dokončení 120 příspěvkových měsíců činí příplatek 5 % tohoto důchodu. Ke příspěvkové době kratší jednoho roku se nepřihlíží. Nabude-li pozůstalá vdova (vdovec) důchodu vdovského (vdoveckého), zaúčtuje se vyplacený příplatek k odbytnému na důchod.

(4) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci.

(5) Rodiče a sourozenci mají však nárok na odbytné a příplatek k němu jenom tenkráte, žili-li s pojištěncem (důchodcem) ve společné domácnosti aspoň půl roku přede dnem úmrtí a byli-li na něho výživou převážně odkázáni.

§ 66.

Nárok na odbytné musí býti uplatněn do roka po smrti pojištěncově, jinak zaniká.

Státní příspěvek.

§ 67.

(1) Stát poskytuje k zákonnému důchodu příspěvek, který činí ročně

u důchodu invalidního a starobního 500,- Kč,

u důchodu vdovského a vdoveckého 250,- Kč,

u důchodu jednostranně osiřelého dítěte.................. 100,-Kč,

u důchodu oboustranně osiřelého dítěte................... 200,-Kč.

(2) Úhrn státních příspěvků k důchodům sirotčím nesmí převyšovati 500 Kč ročně.

(3) K dávkám podle §§ 57, 61, odst. 3. a 65 se neposkytuje státní příspěvek.

(4) Státní příspěvek se neposkytuje důchodci, jehož příjem, nečítaje v to důchody podle zákonů sociálně-pojišťovacích, přesahoval v uplynulém berním roce částku prostou daně z příjmu, platnou pro osoby pojištěné podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

(5) Má-li osoba, oprávněná k důchodu podle tohoto zákona, též nárok na požitky podle zákona o válečných poškozencích neb na jiné požitky odpočivné a zaopatřovací podle veřejnoprávních předpisů z pokladen veřejnoprávních, vyplácí se státní příspěvek pouze potud, pokud převyšuje tyto požitky.

(6) Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek jen tehdy, je-li v jejich vlasti rovněž provedeno invalidní a starobní pojištění osob samostatně hospodařících a je-li tam občanům Československé republiky poskytován státní příspěvek k jejich důchodům.

(7) Státní příspěvek vyplácí pojišťovna současně s důchodem v měsíčních stejných lhůtách. Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí upraví způsob vyúčtování státního příspěvku.

Věcná plnění místo peněžitých.

§ 68.

Na místě důchodu může býti důchodcům s jejich souhlasem, po případě se souhlasem jejich zákonných zástupců, poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy nebo osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Pojišťovna může osobám uvedeným v § 65, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.

Konkurence s jinými požitky.

§ 69.

(1) Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu podle tohoto zákona, důchodu podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, o pojištění u báňských bratrských pokladen neb o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nebo nabude-li takového důchodu, může vyžadovati jen potud výplatu státního příspěvku a důchodu