Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2155-2155/10.

Interpelace

členů senátu Em. B. Trčky, Jana Kotrby, J. Thoře a spol.

na vládu

ve věci obchodování ministerstva pro zásobování lidu s firmou Heidler & spol., Ústřední Jednotou, Sdružením spotřebních družstev v Praze a Velkonákupní společností Karlín.

Uvedeným konsorciem bylo zakoupeno od zahraničních dodavatelů celkem 1000 vagonů obilí a mouky, v době, kdy na světovém trhu byly nejvyšší ceny.

Z tohoto zákupu konsorcium má vyjednáno 2 % provise, ztrátu nese ministerstvo pro zásobování lidu v Praze, a kapitál opatřila fa Heidler & Co. v Praze za podmínek dle světového trhu.

Pan ministr financí podepsal spolu s p. ministrem pro zásobování lidu garanční list na obnos Kč 25.000.000,- kterým se ručilo zahraničním firmám za závazky konsorcia.

Za skladování dostala Velkonákupní společnost v Karlíně paušál a sice Kč 580,- za vagon, složení a naložení v to počítaje. Vydělala na 800 vagónech Kč 464.000,-. Toto skladování bylo zadáno jmenované společnosti bez ofertního řízení. Mouka nebyla žádným ministerským úředníkem v Děčíně přejímána a vše bylo přenecháno Velkonákupní společnosti v Karlíně. Uvedenou mouku nabízelo ministerstvo pro zásobování lidu ministerstvu Národní obrany, jež nechtělo o převzetí ani slyšeti.

Smlouva jest tak dělána, že se jedná jen o rozdělení té provise, ale o závazcích každé strany vůči ministerstvu zásobování není ničeho slyšeti.

Mouky a obilí státem zakoupené jsou dnes již prodány a to zejména Velkonákupní společnosti v Karlíně, Sdružení spotřebních družstev v Praze a Ústřední jednotě hospodářských družstev v Praze atd. hluboko pod cenou nákupní a to na šestiměsíční úvěr, bez jakýchkoli povinností úrokových.

Jest známo, že prodělek na této mouce obnáší dnes přes 10.000.000,-Kč; k tomu nutno připočítati ještě úroky zahraničním firmám 12-14 %.

Vzhledem k neobvyklému způsobu tohoto obchodování ministerstva pro zásobování lidu obáváme se právem, že nepřímým způsobem má zde býti pomoženo konsumům a družstvům na účet státní pokladny.

Podepsaní táží se tudíž vlády republiky Československé:

1. Zda chce učiniti přítrž tomuto hazardování penězi poplatnictva, které mnohdy bezohledně a do krajnosti i za cenu zničení existencí jsou dobývány?

2. Z které položky státního rozpočtu prodělek ministerstva pro zásobování lidu na zakoupeném zahraničním obilí a mouce, obnášející přes Kč 10.000.000 mimo úroků, které budou činiti 12 -14 % má býti uhrazen?

3. Chce vláda zameziti opětování podobných obchodních výstředností, které ani v nejmenším nebyly odůvodněny nějakou zásobovací nutností ?

4. Může vláda zodpověděti, z které rozpočtové položky bude uhrazena difference ze zahraničního zákupu mouky a obilí, jež bude vyšší nežli Kč 25.000.000,- na kterýž obnos podepsán zodpovědnými ministry garanční list?

5. Proč nebylo vypsáno veřejné ofertní řízení na odprodej této státem zakoupené mouky a obilí, aby i legitimní obchod se mohl tohoto řízeni súčastniti ?

6. Chce vláda i nadále protěžovati družstva a konsumy na úkor živnostnictva a obchodnictva, které jest nejpoplatnější vrstvou státu ?

V Praze, dne 25. května 1925.

Em. B. Trčka, J. Kotrba, J. Thoř,
Luksch, inž. J. Klimko, dr. J. Kovalik, dr. J. Mudřoň, Josef Barinka, Theodor Walló,
J. Dúrčanský, Jelinek.

Tisk 2155 /1.

Interpelace

členů senátu Em. B. Trčky, Jana Kotrby, J. Thoře a spol.

na vládu ve věci sanováni družstev dle zákona ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n.

Ministerská rada schválila sanací družstev nákupních, prodejních a výrobních a věnovala k tomuto účelu každý rok Kč 50.000.000,- až do roku 1927, tedy celkem Kč 200.000.000,-.

Dle oběžníku, zaslaného ústředí všech družstev přihlásila jednotlivá družstva a to pouze nákupní a prodejní již pro rok 1924 - 1925 přes Kč 70.000.000,-.

Jak jest nám známo, a jak můžeme i doklady prokázati, jsou přihlášky namnoze neúplně vyhotoveny a nedostatečně odůvodněny, takže zákon ze dne 9. října 1924, 6. 237 Sb. z. a n. nemůže se na ně buď vůbec, nebo alespoň v plné míře vztahovati.

Již z přihlášek jest vidno, jak obrovské obnosy jsou přihlašovány a při benevolentním povolování podpor by se zvrhl účel fondu takovým způsobem, jaký neměl ani navrhovatel, ani zákonodárce na mysli.

Zejména v mnohých případech lze konstatovati, že nejedná se o ztráty vzniklé poválečnými poměry, jak zákon předpisuje.

V mnohých ztrátách družstevních podniků k sanaci přihlášených jsou obsaženy ztráty z doby dřívější, válečné, které měly býti již dávno odepsány a nestalo se tak, nýbrž teprve nyní, aby se staly účastny dobrodiní zákona o sanaci, družstva k těmto odpisům přistupují.

Většinu ostatních ztrát, které skutečně v době poválečné vznikly, není také možno považovati za ztráty, na něž by se vztahoval zákon výše zmíněný, jelikož tyto ztráty nevznikly z poválečných poměrů, nýbrž neodborným vedením družstva, jež ztráty zavinilo.

Uvádíme zde některé sanace konsumů dle nařízení ze dne 17. listopadu 1924.

Velkonákupní společnost Karlín přihlásila doleji uvedené konsumy, jež financovala, t. j. zboží jim na úvěr dávala a udává, že obnos tento činí Kč 37.000.000,- za dobu válečného i popřevratového hospodářství, jakož i, že škodu nejvíce jí způsobily tak zvané Válečné svazy a pak mobilisace na Slovensku. Specifikuje zejména následující položky :

Svaz válečného průmyslu Praha (již likvidován). U tohoto má Velkonákupní společnost Kč 2.080.614,- a to tím, že poměry v době převratové buď zboží přišlo na zmar, nebo cenou nebylo k prodeji způsobilé, takže musela býti přiměřená cena odepsána.

Svaz válečného průmyslu v Č. Budějovicích (též likvidován). Zde přejímáno bylo velké množství zásob, ovesné rýže, různých náhražek a velké množství rýže. Velká řada zásobovaných byli vídeňští Němci, kteří v době převratové odešli a závodní konsum, jmenovitě Hardtmuth, Solo, Spiro, Fesárny atd. zůstaly téměř zrabovány, takže prý přihlášený obnos Kč 3.721.419,-není velký.

Svaz válečného průmyslu Plzeň (též likvidován a z kanceláří a skladišť udělána filiálka Velkonákupní společnosti Karlín), přihlašuje obnos Kč 2.983.109 za hornické zásobování a za cvokaře, kteří pracovali na válečných dodávkách.

Západočeský konsum (t. zv. kuchyně Škodových závodů) uvádí stejné stesky a sice, že odešlo velké množství válečných zaměstnanců, kteří byli za t. zv. ošacovací akci dlužní, pak rabováním atd. a jako hlavní udává koupi t. zv. >Škodova konsumu< za cenu Kč 6.000.000,-, který dnes tu cenu nemá, že museli provésti velké odpisy jak na zboží, tak na budovách a zařízení, takže museli zůstati jak Svazu družstev, tak Velkonákupní společnosti Kč 4.500.000,- dlužni a nemohou je nikdy zaplatiti. Tento obnos přihlašuje se k sanaci.

Dělnická pekárna Libkovice přihlašuje Kč 710.000,-, jež prý dluží Velkonákupní společnosti od poklesu zboží v době mobilisace.

>Sdružená síla< Třebušice přihlašuje Kč 182.612,-, jež prý dluží ponejvíce za horníky, kteří byli konsumem tímto zásobováni a po převratu uprchli za hranice.

Dále přihlašuje za oblast Čech Kč 4.818.256,- na ztrátách, které utrpěly konsumy, následkem jichž musely likvidovati, takže Svazy družstev, jakož i Velkonákupní společnost ztratily větší nebo menší obnosy. Označuje konsum >Budoucnost< na Kladně, >Svornost< ve Frýdlandě, konsumní spolek v Mladé Boleslavě, Český konsum v Liberci, konsumní spolek v Tannwaldě-Šumburku, konsumní spolek v Kamenici n./L., konsumní spolek v Hradci Král. a Svaz válečného průmyslu v Hradci Král.

Oblast Morava a Slezsko. Přihlašuje za konsumní spolky v Brně a Ostravě, které musela převzíti. Válečným hospodářstvím ztratily veškeré závodní podíly a běžný kapitál. Vzhledem k tomu prý musela Velkonákupní společnost v době popřevratové, chtěla-li, by zachován byl mezi občanstvem klid, posílati zboží, jmenovitě polské brambory a mouku na Ostravsko. Zásoby ty v mo-bilisaci přešly v Ostravě do rukou Poláků. Jelikož již není doba k přiznání deliminační komise, žádá za obnos Kč 6.816.000,- a sděluje, že většina konsumu již zanikla, nebo byla sloučena s konsumem >Vzájemnost< v Brně, ale pohledávku za tímto konsumem že má Velkonákupní společnost.

Oblast Slovensko. Filiálka Velkonákupní společnosti v Žilině přihlašuje Kč 3.100.000,- , ale sama hned prohlašuje, že obnos ten jest malý, vzhledem k poměrům na Slovensku, kde jsou často výtržnosti a rabování v Trnavě, Tilákově, Krampaších a Tiačevu, kdy zařízení může vždy býti ztraceno, t.j. zničeno či vykradeno, takže pojišťovny se zdráhají konsumy pojišťovati, a když, tak za veliké prémie. Nechce ani udati ztráty, jež jí vznikly za maďarského vpádu, poněvadž stále doufá, že konsumní hnutí podporou vlády přijde na Slovensku k rozmachu.

Velkonákupní společnost a Svazy výrobních družstev přihlašují Kč 7.084.000 na sanaci t. zv. cvokařů, družstev nábytkářských, obuvnických a j. za celou Čsl. republiku a uvádějí, že 49 družstev zaniklo, 83 družstva že stojí před zánikem následkem stagnace, 254 družstva potřebují menší podpory a 418 družstev, t. j. 50 % že si dobře stojí.

Sdružení spotřebních družstev v Praze II. přihlašuje:

Spotřební družstvo pro Velkou Prahu na obnos Kč 14.000.000,-.Toto družstvo založeno bylo r. 1920 a za své čtyřleté činnosti nemohlo ztratiti tak velkou částku, neboť před tím jeho členy zásoboval Svaz pro válečný průmysl, nebo Velkonákupní společnost v Karlíně.

Dělnická pekárna Libkovice - obnos Kč 1.200.000,- za hospodářství po převratu. Od r. 1921 teprve přestalo zásobování státním obilním ústavem, tu byla pekárna vždy aktivní a mobilisace snad ji tolik nestála.

Konsumní družstvo Č. Budějovice Kč 180.000,- bylo založeno roku 1920 a jest pochybno, že mohlo takový obnos prodělati.

Konsumní družstvo Česká Třebová

- obnos Kč 62.000,-. Náleží straně čsl. socialistů

- a jak mohou v něm míti takovou ztrátu, když železniční konsum tamže jest též jejich a zásobuje všechny členy?!

Konsumní družstvo Beroun - k sanaci přihlášeno Kč 110.000,-, zdůvodňovaný nezaměstnaností dělnictva, mobilisací, stávkou.

Dále přihlašuje Sdružení spotřebních družstev k sanací obnos Kč 1.448.000.-, který mu zůstala dlužná družstva, jež prý již likvidovala, nebo v nichž přeměnou přišlo Sdružení o peníze. Obchodní knihy jsou prý k nahlédnutí v ministerstvu pro zásobování lidu. V obnosu Kč 14.000.000,-, jež přihlašuje Sdružení za Spotřební družstvo pro Velkou Prahu, jest obsažena i suma, daná za Společenské mlýny v Košířích, jež stojí družstvo přes Kč 10.000.000,-.

Celkem přihlašuje Sdružení spotřebních družstev za svá konsumní družstva Kč 17.000.000,-, vyjímaje družstva výrobní, jež přihlašuje Svaz výrobních družstev společně s Malozemědělskou jednotou Praha I. a u nichž k sanaci přihlášený obnos činí Kč 6.000.000,- pro celou Čsl. republiku.

Tím podáváme přehled význačných položek, k sanaci přihlášených.

K nejdůležitějším příčinám ztrát těchto družstev nutno v prvé řadě počítati riskantní obchody, často bez vlastního provozovacího kapitálu, a lehkomyslné povolování riskantních úvěrů, čímž bylo opomenuto základní péče řádného obchodníka a proto nemůže jim býti podpora ve smyslu zákona ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n. přiznána, jelikož zákonodárce měl na mysli pouze ztráty nezaviněné, z poválečných poměrů vzniklé a nikoli ztráty, vlastní vinou podniku přivoděné.

Porušení péče řádného obchodníka spočívalo též v tom, že nebyla mnohým podnikem včas učiněna opatření, aby další ztráty byly zamezeny, a následkem toho tyto vzrůstaly do závratné výše.

Jelikož zákon přiznává všeobecně výhodu tohoto zákona pouze ztrátám na nemovitostech, na pohledávkách a na zboží, jest nutno vyjmouti veškeré ostatní ztráty, jež jsou k sanaci přihlášeny a u zbývajících přesně přezkoušeti, zdali bylo učiněno vše dle zvyklostí řádného obchodníka k jejich zamezení nebo zmírnění.

Zejména jest věnovati pozornost tomu, zdali se odpovědní činitelé zachovali v případě ztrát přesně dle stanov a dle konkursního a vyrovnávacího řádu (ze dne 10. prosince 1924) zvláště s ohledem na §§ 485, 486 atd. Na příklad, zda snad ukrýváním a zatajováním ztrát, nebo z nedbalosti či nevědomosti těmto nevěnovali potřebnou pozornost anebo dokonce snad nerozdělovali zisk, který ve skutečnosti neexistoval.

V tomto případě nemůže se též jednati o ztráty z poválečných poměrů, nýbrž z viny podniků a podpora musí býti bezpodmínečně odepřena.

Konečně zákon výslovně mluví o částečné úhradě ztrát a fond má sloužiti pouhému zmírnění ztrát, nikoli k jich úplnému uhrazení. Proto musí býti před udělením podpor přesně zjištěno, jakým způsobem bude uhrazen družstvem samým zbytek ztráty podniku, který se o státní podporu uchází.

Z těchto důvodů jest nutno, aby tyto podniky, jež mají při udělování podpor býti brány v úvahu, byly podrobeny nejpřísnější revisi se strany státu, aby tato revise nebyla ponechávána pouze svazovým korporacím, jež jsou na sanaci osobně interesovány, a aby i na příště zajistil si stát právo dozoru a vlivu na podniky subvencované, jelikož jedině tímto způsobem může zákon dosáhnouti svého pravého účelu.

Chápajíce nebezpečí, jaké by mohlo vzniknouti z nesprávného výkladu zákona z 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a nař., tážeme se vlády republiky Československé :

l. Jest vláda ochotna učiniti nejpřísnější opatření při provádění zákona ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a nář., aby nebyl majetek státní jednotlivými, politicky zabarvenými jednotkami drancován na úkor všeho poplatnictva ?

2. Jest vláda ochotna zjistiti původ ztrát přesně v každém jednotlivém případě nestrannými
znalci ?

3. Jest vláda ochotna v případech, v nichž ztráta byla zaviněna lehkomyslností, hrubou nedbalostí, či neodborným vedením funkcionářů, tyto volatí k odpovědnosti ?

V Praze, dne 26. května 1925.

Em. B. Trčka, J. Kotrba, J. Thoř,
inž. J. Klimko, dr. J. Mudroň, dr. J. Kovalik, J. Barinka, J. Dúrčanský, Theodor Walló,
Jelinek, Luksch.

Tisk 2155 /2.

Interpelace

Členů senátu Em. B. Trčky, Jana Kotrby, J. Thoře a spol.

na vládu

ohledně rozdělení zbytku konting. cukru z kampaně 1924-1925 (krystalového

a ku zpracování a zavařování).

Jak známo, zakázalo ministerstvo pro zásobování lidu prodej krystalového cukru velko- resp. maloobchodníkům, odůvodňujíc to, že jedná se o cukr exportní a že zásob pro konsumenty a živnostníky cukr zpracující není. Naproti tomu však nařídilo ministerstvo cukerní komisi příděl tohoto cukru konsumům a zásobovacím organisacím konsumů. Také Svaz průmyslníků vymohl si na ministerstvu zásobování příděl krystalového cukru pro pernikárny a továrny cukrovinek.

Bylo tedy přikázáno rozdělení zbytku kontingentu následovně :

Velkonákupní společnost pro Čsl. republiku	250 vagónů
Sdružení spotřebních družstev pro Čsl. republiku	80
Německá velkonákupní společnost pro Čsl. republiku	70
Hospodářská družstevní jednota	45
Ústřední Jednota (Centrokooperativ) pro Čsl. republiku	200
Ústřední Jednota pro Moravu v Brně	60
Svaz hospodářských družstev Morava v Brně	60
Ústřední svaz průmyslníků	500
celkem	1265 vagónů
zbývá	335 vagónů

jež si ministerstvo pro zásobování lidu nechalo k disposici, jak se poměry časem vyvinou.

Jak jest vidno, organisace družstevní dostali téměř vše, a není tajemstvím, že u Sdružení spotřebních družstev a Svazu německé velkonákupní společnosti v Praze obchodník cukr krystalový obdrží a mohl jej dostati každý žádané množství od Hospodářské družstevní jednoty i v době krise cukerní, v červnu, červenci a srpnu 1924. Také německá velkonákupní společnost v Praze, Fügnerovo nám. prodávala různým čokoládovnám, pernikárnám atd. krystalový cukr.

Zajímavo jest, že Zemská Jednota obchodních grémií uveřejnila v posledních dnech v denním tisku zprávu, že >gen. sekr. posl. dr. Samekintervenoval ve věci zvláštního přídělu krystalovéhocukru konsumům u pana ministra obchodu. Ten prohlásil zprávy ozvláštním přídělu 180 vagónů krystalového cukrukonsumům za nesprávné a pravdivost jejich rozhodně popřel.<

Z fakt shora uvedených vysvítá, že prohlášení p. ministra o nesprávnosti zpráv o zvláštním přídělu 180 vagónů kryst. cukru konsumům je pravdě odpovídající, neboť příděl tento nečiní 180 vagónů, nýbrž 765 vagónů, odečteme-li se shora uvedeného výkazu 500 vagónů, přidělených Ústřednímu Svazu průmyslníků.

Veškerá výroba krystalového cukru jest konsumována spotřebiteli-výrobci, t. j. pekaři, cukráři, pernikáři, výrobci zavařenin atd., a zbytek výroby, nejvýše 20 % spotřebují soukromí konsumenti pro domácnosti. Zajímavo jest, že právě tito největší drobní spotřebitelé-živnostníci jsou z přídělu krystalového cukru vyloučeni, a chtějí-li si tento opatřili, jsou nuceni mlíti homole na krupici, což cukr zdražuje, nebo se obrátiti na uvedené svazy, by ze svého hojného přídělu jim potřebný cukr za vyšší ceny přenechaly.

Vzhledem k těmto prokázaným skutečnostem tážeme se vlády republiky Československé:

1. Jest vládě znám tento stranický a se stanoviska národohospodářského zhoubný postup ministerstva zásobování proti živnostnictvu a obchodnictvu v otázce přídělu krystalového
cukru ?

2. Jest vláda ochotna zameziti tento nespravedlivý systém a zaříditi, aby v Čsl. republice nebyly protěžovány hospodářské útvary stranicko-politické na úkor malých živnostníků a obchodníků, od nichž se žádají horentní daně, ale jimž se i ty nejpotřebnější suroviny, k výrobě a drobnému prodeji odpírají, čímž jest existence těchto stavů systematicky podlamována ?

3. Chce vláda učiniti opatření, by se podobný jednostranný režim již neopakoval ?

 

V Praze, dne 26. května 1925.

Em. B. Trčka, J. Kotrba, J. Thoř,
inž. J. Klimko, dr. J. Mudroň, dr. J. Kovalik, Josef Barinka, Theodor Walló, Luksch, J. Dúrčanský, Jelinek.