Tisk 2155/3.

Interpelace

senátorů Em. B. Trčky, J. Kotrby, Jos. Thoře a spol.

na vládu

ve věci "Marna", obchodní společnost v Praze.

Společnost >Marna< byla založena na popud úředníků ministerstva pro zásobování lidu p. účetního rady Haška a p. rady Vaculíka. Oborem jejím bylo nebo mělo býti provádění přímého prodeje zboží (ovoce, zeleniny) konsumentům v Praze, prý dle vzoru Hamburku. Tak alespoň ředitel jmenované společnosti prohlašoval, ale co >Marně< scházelo, byl provozovací kapitál, finanční prostředky, aby své >zásobovací< plány mohla řádně realisovati.

Když přijela deputace obchodníků z Podkarpatské Rusi, Bereksaz, Tiačevo, žádati za vývozní povolení, by již v květnu, červnu a červenci mohli předprodati ovoce do ciziny, bylo jim řečeno, že však musejí prodati >Marně< a když chtěli zálohu, zjistilo se, že společnost tato nemá peněz. Ministerstvo pro zásobování lidu tedy dalo garanční listinu Ústřední jednotě hospodářských družstev v Praze II., Hybernská ul. na obnos Kč 1.500.000,-, by za ně koupila jablka od fy Rotschild, Bereksaz, Weiss Tiačevo, celkem 100 vagonů za tyto ceny, franko hromada ve vesnicích kolem těchto stanic:

50 vagónů za cenu 85 hal. á l kg druhy >Zlatá reneta<, >Šovary<, 30 vagónů za 95 hal, 15 vagónů za Kč 1,02 a 5 vagónů za Kč 1,05 á l kg, druh >Kožená reneta<.

Z uvedených druhů a množství však >Marna< do Prahy ani 20 vagónů neposlala, ale vše vyvezla a bylo by záhodno zvěděti, kdo peněz takto získaných použil a je-li již obchod ten zlikvidován, neboť >Marna< v Německu, Dánsku a Holandsku za zboží peníze ihned dostala. Pan ředitel >Marny< tvrdí, že společnost prodává zboží balené, v bednách tříděné, a že abnormální úrodou jablek v Čechách by zde prodělala, poněvadž kalkulační cena ve velkém byla, jak p. ředitel vypočítal, Kč 3,45 á l kg bez skladování zboží, při odebrání 10 beden v měsíci říjnu a zdejší obchodníci prodávali již na vozíkách za cenu Kč 3,- a ještě levněji. Jest zřejmo, že p. ředitel nepočítal, že bude obchodníkům prodej ovoce na vozíkách dovolen a předpokládal, že na tento bude míti společnost >Marna< od ministerstva nějaký monopol. A zajisté bylo by se tak stalo, nebýti důrazných protestů obchodnictva. Přes to však i při vývozu do ciziny společnost prodělala, ale do dnešního dne vyúčtování o této věci nepodala, inspirátoři jejího vzniku pp. Hašek a Vaculík se o to nestarají a o společnosti samé přeskakují zprávy, že se postěhuje zase na venek, do Roudnice.

Jest nutno věnovati také pozornost hospodaření, resp. prodělkům společností >Marna< na zelenině.

Jakmile obchodníci z okresu Brandýs n./L., zejména ze Všetat-Přívor žádali za vývozní povolení na okurky, tu ihned p. rada Kaufmann z ministerstva obchodu upozornil telefonicky ministerstvo pro zásobování lidu (pp. Haška a Vaculíka), že ten neb onen obchodník žádá za povolení vývozu okurek. Tito pak při trhu ve středu žádali se zástupcem >Marny< od dotyčného obchodníka laciný prodej okurek pro zásobování Prahy, jinak že vývoz povolen nebude. Tu se stávalo, že obchodnicí prodali okurky >Marně< o Kč 10,- na kopě nebo na 100 kg levněji, jen aby obdrželi vývozní povolení, >Marna< tudíž nakoupila levně okurky a když je nemohla v Praze prodati, žádala za vývozní povolení, které jí bylo ihned dáno.

Tím způsobem >Marna< vyvezla přes 80 vagónů velkých okurek a ještě dostala vývozní povolení na 120 vagónů okurek nakládaček. Vývozní povolení oproti tomu dostalo se na počátku saisony pouze asi 10 obchodníkům a to jen na množství 50 vagónů a s velikými obtížemi se strany p. rady Haška a Vaculíka.

A nyní se stalo to nejzajímavější: >Marna< vývozní povolení na okurky-nakládačky předala, resp. prodala obchodníkovi p. Komrštíkovi ze Dříz, který za ní vývoz nakládaček obstaral. Přes to, že byly u ministerstva podány žádosti na 750 vagónů jiných obchodníků, které však z většiny zůstaly nevyřízeny.

Mezitím p. rada Hašek vyjednával o další vývozní povolení, neboť p. ředitel >Marny< dokazoval, že prodej zeleniny jest denně obnosem Kč 1.000,- pasivní (počítej 35-40 vozíků a při každém 2 lidé á Kč 30,- platu, ač odpoledne prodávali ovoce a měli nejlepší místa) a prohlašoval, že >Marna< prodělala jen na zelenině Kč 150.000,-.

Třeba jest zmíniti se ještě o obchodování >Marny< měkkým ovocem.

Podobně jako při zelenině, byli obchodníci nuceni za obdržení vývozního povolení prodávali >Marně< třešně, višně, jahody, švestky a pod. se slevou, ač prokazovali, že ráno na trhu zboží prodati nemohli a že měla >Marna< s dostatek příležitosti, aby se zbožím zásobila. Toto laciné zboží >Marna< prodala do ciziny, neboť ministerstvo ještě téhož dne jí vývozní povolení dalo a mělo by vyšetřiti u >Marny<, kdo vlastně za ni třešně a jahody do Drážďan a Berlína vyvážel, když dostala na 200 vagónů vývozních povolení a to na 65 vagónů třešní, na 5 vagónů jahod a na 130 vagónů švestek. Podotknouti dlužno, že obchodníkům vyvoz švestek zásadně povolován nebyl, neboť pp. rada Hašek a Vaculík tvrdili, že na trhu v Praze jest jich nedostatek. Když pak obchodníci zjistili, že >Marna< švestky vyváží, tedy p. ministr Novák po aféře v parlamentě jim vývozní povolení ihned dával, ač někteří obchodníci již je nechtěli.

A po všem tom počítá p. ředitel >Marny<, že společnost prodělala Kč 245.000,- až 300.000,-, které dnes žádá na ministerstvu zásobování, neboť prý ono bylo původcem toho, že >Marně< bude dáno výhradní povolení k pouličnímu prodeji ovoce z vozíků a když tato zásada byla prolomena, chce náhradu škody. Dosud se jedná o >formu<, v jaké by se tak mělo státi a jak by >Marna< měla obchodovati pro příště.

O tomto obchodování v kampani 1925-26 se stále vyjednává, a >Marna< klade při něm požadavky: zrušení povolení k pouličnímu prodeji ovoce obchodníky; státní subvenci; přednostní právo zásobovati zemské, státní a vojenské úřady, zejména obstarávati dodávky brambor a zeleniny pro vojsko - a pak že povolí ministerstvu dozor v ředitelstvu.

Vylíčivše na případech těchto, jak na úkor legitimního obchodnictva fedrována jest se strany ministerstva a jeho činitelů společnost bez jakékoli potřeby vytvořená, jejíž existence jest nejen zbytečná, pochybná, kdo jest jejím podílníkem, ale i státní finance poškozující, tážeme se vlády republiky Československé:

l. Jest vládě známo toto nehospodářství ministerstva pro zásobování lidu a plýtvání penězi poplatnictva ?

2. Chce vláda učiniti přítrž takovýmto výstřelkům stranického fedrování zbytečných, života neschopných podniků, které existují jen na statní účet a poškozují krajně zdaněné a povinnosti své ku státu řádně konající obchodnictvo?

3. Jest vláda ochotna zakázali státním úředníkům, by užívali svého postavení ku tvoření podniků á la >Marna<, jež nemají v zájmu státu a jeho obyvatelstva nejmenšího hospodářského účelu, na opak poškozují finance republiky?

4. Jest vláda ochotna zameziti v zájmu cti českého obchodu podniky, sledující nekalý a osobní zisk vlivných činitelů úředních?

5. Jest ochoten Nejvyšší kontrolní úřad i ministerstvo financí vykonati revisi u >Marny< stran nezaplacené daně z obratu ?

V Praze, dne 19. května 1925.

Em. B. Trčka, Jan Kotrba, Jos. Thoř,
inž. J. Klimko, dr. J. Mudroň, dr. J. Kovalik, Josef Barinka, J. Dúrčanský, Th. Walló, Jelinek, Luksch.

 

Tisk 2155/4.

Překlad.

Interpelace

senátora dr. Mayr-Hartinga a soudruhů

na pana ministerského předsedu

o tom, že prý bylo zakázáno užívati německého jazyka ve vzájemném ústním styku

úředníků.

Dle novinářských zpráv vydaly jednotlivé ústřední úřady podřízeným úřadům výnosy, dle kterých se má úředníkům v úředních místnostech zakázati také ve vzájemném ústním styku užívati německého jazyka. Takovéto opatření bylo by nejen více nežli směšné, nýbrž odporovalo by také ústavou stanovenému právu všech státních občanů, používati svého mateřského jazyka.

Podepsaní táží se tudíž pana ministerského předsedy:

1. Byly takovéto výnosy skutečně vydány?

2. Jest pan ministerský předseda ochoten postarati se o bezodkladné zrušení těchto protiprávních výnosů?

3. Co zamýšlí pan ministerský předseda podniknouti proti vinníkům a za tím účelem, aby k podobným případům v budoucnosti nedošlo?

V Praze, dne 26. května 1925.

Dr. Mayr-Harting,
dr. Hilgenreiner, dr. Ledebur-Wicheln, A. Lippert, Vetter-Lilie, Jesser, Franke, Jelinek, K. Friedrich, Hübner, dr. Spiegel.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Dr. Mayr-Harting und Genossen an den Herrn Ministerpräsidenten

betreffend das angebliche Verbot des Gebrauches der deutschen Sprache im mündlichen Verkehre der Beamten unter einander.

Zeitungsnachrichten zufolge haben einzelne Zentralstellen an die untergeordneten Behörden Erlässe hinausgegeben, wonach den Beamten in den Amtsräumen auch im mündlichen Verkehr unter einander der Gebrauch der deutschen Sprache untersagt werden soll. Eine solche Massregel wäre nicht bloss mehr als lächerlich, sondern sie würde auch dem verfassungsmässig festgelegten Rechte aller Staatsbürger auf Gebrauch ihrer Muttersprache widersprechen.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Ministerpräsidenten die

Anfrage:

1. Sind solche Erlässe wirklich ergangen?

2. Ist der Herr Ministerpräsident bereit, die sofortige Aufhebung dieser rechtswidrigen Erlässe zu veranlassen?

3. Was gedenkt der Herr Ministerpräsident gegen die Schuldtragenden und zur Vermeidung ähnlicher Vorgänge für die Zukunft zu veranlassen?

Prag, am 26. Mai 1925.

Dr. Mayr-Harting,
Dr. Hilgenreiner, Dr. Ledebur-Wicheln, A. Lippert, Vetter-Lilie, Jesser, Franke, Jelinek, K. Friedrich, Hübner, Dr. Spiegel.

 

Tisk 2155/5.

Překlad.

Interpelace

senátorů dr. Mayr-Hartinga, Zulegera, Jelinka a soudruhů

na pana ministra pošt a telegrafů

stran zákazu dopravy blahopřejných telegramů nově zvolenému německému říšskému

presidentovi.

Dle novinářských zpráv nařídilo poštovní a telegrafní ředitelství v Praze, aby pozdravné telegramy československých státních příslušníků německému říšskému presidentu byly ve smyslu § 10, odst. 3 zákona o telegrafech z dopravy vyloučeny. Takovéto opatření bylo by neslýchané a znamenalo by neomluvitelné zasahování do práva volného projevu mínění státních občanů. Znamenalo by zejména pro německé obyvatelstvo nátlak, který nelze uvésti v soulad ani s ústavou ani s rovnoprávností, která německému národu v Československu mírovými smlouvami byla přiznána. Nehledě ani k tomu, nebylo by zajisté takovéto opatření způsobilé posloužiti >korektnímu< a >přátelskému< poměru k německé říší, jejž ministr věci zahraničních opětovně zdůraznil jakožto nutný, mělo by naopak jen ten účinek, že by československou státní správu před cizinou uvedlo v nevážnost.

Podepsaní táží se tudíž:

1. Zakládají se novinářské zprávy na pravdě?

2. Vyšel tento zákaz, byl-li skutečně vydán, z rozkazu anebo s vědomím zodpovědného ministra? Jak může poštovní správa odůvodniti použití citovaného § 10, odst. 3 zákona o telegrafech?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby v budoucnosti k takovýmto neslýchaným přehmatům nedošlo ?

V Praze, dne 26. května 1925.

Dr. Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek,
dr. Hilgenreiner, K. Friedrich, dr. Ledebur-Wilcheln, Hübner, Vetter-Lilie, A. Lippert,
Jesser, Franke, dr. Spiegel.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Dr. Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek und Genossen an den Minister für Post- und Telegraphenwesen

in Angelegenheit des Beförderungsverbotes von Glückwunschtelegrammen an den neugewählten deutschen Reichspräsidenten.

Zeitungsnachrichten zufolge hat die Post- und Telegraphendirektion in Prag verfügt, dass Begrüs-sungstelegramme čechoslovakischer Staatsangehöriger an den deutschen Reichspräsidenten im Sinne des § 10, Abs. III. des Telegraphengesetzes zu inhibieren sind.

Eine solche Verfügung wäre unerhört und würde einen nicht zu rechtfertigenden Eingriff in das Recht der freien Meinungsäusserung der Staatsbürger bedeuten. Sie würde insbesondere der deutschen Bevölkerung einen Zwang auferlegen, der weder mit der Verfassung, noch mit der, dem deutschen Volke in der Čechoslovakei durch die Friedensverträge zuerkannten Gleichberechtigung vereinbarlich ist. Ganz abgesehen davon wäre sie gewiss nicht geeignet, die vom Aussenminister wiederholt als notwendig betonten >korrekten< und

>freundschaftlichen< Beziehungen zum Deutschen Reiche zu fördern, vielmehr nur den Erfolg haben, die čechoslovakische Staatsverwaltung vor dem Auslande blosszustellen.

Die Gefertigten fragen daher:

1. Beruhen die Zeitungsnachrichten auf Wahrheit?

2. Ist dieses Verbot, wenn es tatsächlich ergangen ist, im Auftrage oder mit Kenntnis des verantwortlichen Ministers erfolgt? Wie vermag die Postverwaltung die Anwendung des zit. § 10, Abs. III. des Telegraphengesetzes zu begründen?

3. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, um in Hinkunft derartige unerhörte Uebergriffe zu vermeiden?

Prag, am 26. Mai 1925.

Dr. Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek,
Dr. Hilgenreiner, K. Friedrich, Dr. Ledebur-Wicheln, A. Lippert, Jesser, Vetter-Lilie, Franke, Hübner, Dr. Spiegel.

 

Tisk 2155/6.

Překlad.

Interpelace

senátora Pavla Franke a soudruhů

na ministra železnic

o tom, že ředitelství státních drah v Olomouci nedbá jazykového zákona.

Ředitelství státních drah v Olomouci vydává již po delší dobu jen ryze česká vyřízení na německá podání z německých krajin okresu šumperského. Okres Šumperk čítá dle statistického lexikonu obcí pro Moravu a Slezsko, vydaného státním úřadem statistickým na základě sčítání lidu z 15. února 1921, ze 46495 obyvatelů 31448 německé a jen 14116 české národnosti. Německé obyvatelstvo činí tudíž skoro tři čtvrtiny veškerého obyvatelstva

v okrese, pročež jest zcela nepochopitelno, že ředitelství státních drah v Olomouci na německá podání vydává česká vyřízení a že k nim nepřipojuje ani německého překladu.

Budí to podiv tím více, ježto státní dráhy spadají pod ony státní podniky, které mají býti spravovány dle obchodních zásad, na základě čehož bychom dle obyčejů v obchodním životě obvyklých tím spíše mohli očekávati, že se s německými zákazníky bude jednati v jejich obchodním jazyce. Podepsaní se tudíž táží:

1. ví-li pan ministr o tomto jednání ředitelství státních drah v Olomouci,

2. Je-li ochoten tyto nepřístojnosti odstraniti.

V Praze, dne 26. května 1925.

P. Franke,
dr. Hilgenreiner, Ficza, Rískó, Hübner, dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Jelinek, Spies, Vetter-Lilie, dr. Spiegel, Zuleger.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Paul Franke und Genossen

an den Eisenbahnminister wegen Missachtung des Sprachengesetzes durch die Staatsbahndirektion Olmütz.

Die Staatsbahndirektion Olmütz gibt schon seit längerer Zeit nur rein čechische Erledigungen auf deutsche Eingaben aus den deutschen Gebieten des Bezirkes Mährisch-Schönberg heraus. Der Bezirk Mährisch-Schönberg zählt laut statistischem Gemeindelexikon für Mähren und Schlesien, herausgegeben vom statistischen Staatsamte, fussend auf der Volkszählung vom 15. Feber 1921, von 46.495 Einwohnern 31.448 deutscher und nur 14.116 čechischer Nationalität. Die deutsche Bevölkerung macht demnach fast drei Viertel der Gesamtbevölkerung des Bezirkes aus, weshalb es ganz unerklärlich ist, dass die Staatsbahndirektion Olmütz auf deutsche Eingaben čechische Erledigungen ergehen lässt und denselben nicht einmal eine deutsche Uebersetzung beifügt.

Es erweckt dies umso mehr Befremden, als die Staatsbahnen unter jene Staatsbetriebe fallen, die nach kommerziellen Grundsätzen verwaltet werden sollen, worauf man nach den im Geschäftsleben üblichen Gebräuchen umso eher erwarten könnte, dass man mit deutschen Kundschaften in ihrer Geschäftssprache verkehren wird.

Die Gefertigten fragen daher an:

1. Ob der Herr Minister von diesem Vorgehen der Staatsbahndirektion in Olmütz Kenntnis hat,

2.. ob er geneigt ist, diese Misstände abzustellen.

Prag, am 26. Mai 1925.

P. Franke,
Dr. Hilgenreiner, Ficza, Rískó, Hübner, A. Lippert, Dr. Mayr-Harting, Vetter-Lilie, Jelinek, Spies, Dr. Spiegel, Zuleger.