Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.
I. volební období.	II. zasedání.

Tisk 2162.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne........ 192..

o poplatcích za úřední úkony československých zastupitelských úřadů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. Předmět poplatků.

§ 1.

Za úřední úkony Československých zastupitelských úřadů se vybírají poplatky ve výší, uvedené v sazebníku, tvořícím součást tohoto zákona (konsulární poplatky).

II. Osvobození od poplatků.

§ 2.

Mimo případy, uvedené v sazebníku při jednotlivých položkách, jsou od korasulárních poplatků osvobozeny:

A. Podle povahy úředního úkonu

1. úřední úkony, k nimž daly podnět československé nebo cizí úřady a veřejné ústavy, pokud nejde o zájem soukromé strany;

2. úřední úkony, týkající se ochrany a zastupování československých příslušníků proti opatřením, která odporují mezinárodním smlouvám nebo zásadám mezinárodního práva;

3. podání, obsahující oznámení a návrhy ve věcech veřejných a nikoli v soukromých věcech podatele;

4. úřední úkony ve všech odvětvích sociální správy;

5. informace obchodního rázu, zejména zprávy o obchodních poměrech, o úvěru-schopnosti firem a úpadcích, dále oznámení jmen právních zástupců, jednatelů a pod.;

6. podání, učiněná stran vyměření nebo zákonem přípustného snížení, vrácení nebo posečkání s placením konsulárních poplatků; dále dotazy o způsobu úředních vyřízení;

7. stížnosti ve smyslu § 17 tohoto zákona;

8. řízení ve věcech vojenské povinností, pokud nejde výhradně o zájem strany;

9. předběžná visa;

10. doporučovací listy.

B. Podle osobních poměrů poplatných osob

1. diplomatická visa;

2. pasy pro zaměstnance ministerstva zahraničních věcí a jejich rodiny;

3. visa pro příslušníky cizích států na základě vzájemnosti;

4. informace pro vystěhovalce o hospodářských poměrech v cizích zemích, o vyhlídkách vystěhování, o cestě do cizích zemí a pod.;

5. všechny úřední úkony pro osoby zcela nemajetné, které jsou zastupitelskému úřadu jako takové známy nebo svoji úplnou nemajetnost hodnověrně osvědčí; úřední úkony pro osoby, kterým, bylo československým soudem propůjčeno právo chudých pro určitou právní věc, pokud s ní tyto úřední úkony souvisejí; jedná-li se o příslušníky cizích států, vyžaduje se vzájemnost.

III. Povinnost platiti a ručení.

§ 3.

Povinnost platiti. Osobní ručení.

(1) Zaplatiti konsulární poplatky (§ 1), požitky zaměstnanců zastupitelských úřadů při úředních cestách, cestovní výlohy a odměny znalcům(§ 9) a jiné hotové výlohy (§ 10) jest povinna strana, která žádá za poplatný úřední úkon; při úředních jednáních, zavedených z úřední moci nebo na dožádání některého úřadu, strana, v jejímž zájmu se úřední jednání koná.

(2) Konsulární poplatky a jiné shora uvedené výlohy při úředních úkonech, Vztahujících se ku plavbě čsl. obchodního loďstva námořního, jest povinen zaplatiti v první řadě velitel lodí.

(3) Je-li zavázáno ku placení více osob, ručí za zaplacení všecky rukou společnou a nerozdílnou.

§ 4.

Věcné ručení.

(1) Poplatky, stanovené 2. položkou sazebníku, váznou na vybraných částkách a cennostech; poplatky, stanovené 3, položkou, na jmění pozůstalostním nebo na peněžité částce, při dražbě docílené; poplatky, stanovené 4. položkou, na přijatých částkách a cennostech; poplatky, stanovené 5. položkou, na uschovaných předmětech. Na těchto majetcích váznou i požitky zaměstnanců zastupitelských úřadů při úředních cestách, cestovní výlohy a odměny znalcům (§ 9) a jiné hotové výlohy (§ 10), Zastupitelský úřad jest oprávněn sraziti si nezaplacené poplatky, požitky a jiné výlohy při odevzdání předmětů, na nichž váznou.

(2) Toto zástavní právo má přednost přede všemi zástavními právy pro pohledávky z titulů práva soukromého.

IV. Ustanovení o sazebníku.

§ 5.

Všeobecná ustanovení.

(1) Poplatky jsou stanoveny buď pevnými částkami nebo v procentech.

(2) Poplatky, stanovené pevnou částkou, se rozumějí v československých korunách.

(3) Způsob, jakým budou československé koruny přepočítávány na místní měny, bude stanoven vládním nařízením.

§ 6.

Přirážky v mimoevropských zemích.

(1) Zastupitelské úřady v mimoevropských zemích vybírají k poplatkům, stanoveným v prvním sloupci sazebníku, stoprocentní přirážku.

(2) Přirážce této podléhá též nejvyšší výměra poplatku, stanoveného pól. 32, sazebníku a nejnižší nebo nejvyšší pevná výměra procentových poplatků. Jinak jsou poplatky, stanovené v procentech, od této přirážky osvobozeny.

(3) Od přirážky jsou osvobozeny též poplatky podle položek sazebníku: 26. e) a f), 27. e) a f), 28. e) a f) a 31.

§ 7.

Zmocnění ke srážkám.

Vláda se zmocňuje zavěsiti dočasně pro země s mimořádnými poměry hospodářskými procentové srážky.

§ 8.

Zmocnění ke zvyšování, promíjení a snižování poplatků.

(1) Ministr zahraničních věcí nebo úřady jim zmocněné mohou výjimečně vybírati podle volného uvážení dvojnásobný pravidelný poplatek, slušelo-li by považovati poplatek uvedený v sazebníku, za příliš nízký vzhledem ke zvláštní obtížností případu nebo nepoměrné zíráte času, spojené s vyřízením.

(2) Dále mohou ministr zahraničních věcí nebo úřady jím zmocněné promíjeti anebo snižovati poplatky z důvodů vzájemností, ekvity, ku podpoře veřejných zájmů a upouštěti od vymáhání poplatků, kdyby bylo spojeno s příliš velkými obtížemi nebo kdyby poplatky byly pravděpodobně nedobytný.

§ 9.

Požitky zaměstnanců zastupitelských úřadů při úředních cestách. Náhrada cestovních výloh a odměny znalcům.

Vláda stanoví na základě návrhů, jež bude podávati ministr zahraničních věcí, dohodná se vždy předem s ministrem financí, směrnice o požitcích, jež příslušejí zaměstnancům zastupitelských úřadů při úředních cestách a o náhradě cestovních výloh i případné odměně znalcům a jiným osobám, přibraným zastupitelským úřadem k úřednímu úkonu.

§ 10.

Náhrada za hotové výlohy.

Vedle poplatku, předepsaného při poplatných úředních úkonech, jakož i při úředních úkonech, osvobozených od konsulárních poplatků, se vybírá náhrada za hotové výlohy (poštovné, poplatky za pasové a jiné nákladnější formuláře, telegramy atd.).

§ 11.

Zálohy ku krytí výloh. Odepisování výloh.

(1) Stát má právo požadovati ku krytí výloh (§§ 9 a 10) předem zálohu, vyjímaje případy, kdy řízení bylo zahájeno z úřední moci nebo na podnět jiného úřadu, dále kdyby toho vyžadoval veřejný zájem nebo straně byla odkladem řízení způsobena nenahraditelná škoda.

(2) Ministr zahraničních věcí nebo úřady jim zmocněné mohou odepsati hotové výlohy, uvedené v §§ 9 a 10, kdyby vymáhání jejích bylo spojeno se značnými obtížemi anebo kdyby byly pravděpodobně nedobytny.

§ 12.

Rozměry stránky a archu.

(1) Stránka podle přiloženého sazebníku má nejvýše 25 řádků, každý řádek nejvýše 20 slabik. Překročuje-li stránka celkově tyto rozměry, zvyšuje se poplatek o 25% obyčejné sazby.

(2) Arch podle přiloženého sazebníku má čtyři stránky ve smyslu předcházejícího odstavce.

V. Vznik poplatkové povinnosti.

§ 13.

Nárok státu na poplatek vzniká při po dáních a přílohách tím okamžikem, kdy se podání u úřadu činí, jinak zahájením úředního úkonu, pokud není v sazebníku stanoveno jinak.

VI. Předepisování a vybírání poplatků.

§ 14.

Zásady

(1) Poplatek se platí hotově; vyměřuje a vybírá jej zastupitelský úřad, provádějící poplatný úřední úkon, výjimečně ministr zahraničních věcí nebo jím delegovaný úřad.

(2) Poplatek se vyměřuje podle okolností buď ústně nebo písemně, a to buď řádným platebním rozkazem anebo, potvrzením na listině.

(3) Poplatek podle 1. položky sazebníku nutno zpravidla zaplatiti ihned, když se podání činí. Jinak jest vyměřený poplatek splatný, jakmile se straně ustele nebo písemně oznámí. Nezaplatí-li ho strana do 30 dnů, může býti exekučně vymáhán a strana jest povinna platiti až do dne zaplacení úroky z prodlení ve výši, stanovené pro kolky a poplatky a hraditi případné exekuční výlohy. Výjimky stanoví vládní nařízení.

§ 15.

Honorární konsulové.

(1) Poplatky se vybírají zásadně pru státní pokladnu.

(2) Ministr zahraničních věcí stanoví, zda a jakou část poplatků jsou přednostové čestných (honorárních) úřadů oprávněni vybírati ve svůj prospěch.

(3) Pokuty (§ 19) plynou výhradně do státní pokladny.

§ 16.

Procentové poplatky. Měna.

(1) Vláda se zmocňuje vydati nařízením předpisy o tom, jak má býti vyšetřen základ pro vyměření procentových poplatků.

(2) Dále se vláda zmocňuje vydati nařízením předpisy o měně, ve které se konsulární poplatky vyměřují a platí.

VII. Právo stížnosti.

§ 17.

(1) Stížnost na vyměření poplatku nebo pokuty jakož i na odepření poplatkové slevy nebo osvobození jest podati u toho úřadu, který poplatek vyměřil nebo pokutu uložil. Uzná-li přednosta úřadu stížnost sírany za odůvodněnou, může jí vyhověti sám. Jinak o ní rozhodne s konečnou platností ministr zahraničních věcí a sice v dohodě s ministrem financí, je-li stěžovatel československý státní občan, v jiném případě samostatně.

(2) Uplatňuje-li stěžovatel vady řízení, sběhlé při vyměření konsulárního poplatku nebo uložení pokuty, má úřad, poplatek vyměřivší nebo pokutu uloživší, uzná-li námitky tyto za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost ministru zahraničních věcí.

(3) Stížnost jest podati do 30ti dnů.

(4) Lhůta počíná běžeti dnem po ústním sdělení poplatku straně nebo po doručení platebního rozkazu (potvrzení). Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy.

(5) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

(6) Stížnost nemá odkládacího účinku.

VIII. Použití všeobecných ustanovení o kolcích a poplatcích.

§ 18.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí o konsulárních poplatcích ustanovení okolcích a poplatcích.

IX. Trestní ustanovení.

§ 19.

(1) Kdo vyláká buď nižší výměru nebo slevu poplatku nebo osvobození od něho předstíráním nepravdivých skutkových okolností, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji stíhaný podle trestního zákona, po kutou ve dvojnásobné výší částky, o kterou stát zkrátil, nehledě k povinností zaplatiti zkrácený poplatek.

(2) Za vylákání se pokládá předstírání nepravdivých skutkových okolností, majících vliv na výměru poplatku, zejména nemajetnosti, pak zamlčení nebo nesprávné udání předmětu, podle jehož hodnoty se vyměřuje poplatek.

(3) Stejně jako dokonaný čin se trestá pokus, avšak s tou odchylkou, že základem k vyměření pokuty jest poplatek, o který stát mohl přijíti.

(4) Pokutu vyměří a vybere úřad, příslušný k vybírání poplatku (§ 14).

X. Promlčení.

§ 20.

(1) Právo státu vyměřiti poplatek se promlčuje v pěti letech. Promlčecí lhůta počíná běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém vznikl nárok státu na poplatek (§ 13).

(2) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávně vyměřeno méně, se promlčí ve třech letech od uplynutí správního roku, ve kterém byl původně vyměřený poplatek zaplacen.

(3) Promlčení se přeruší ve Všech shora uvedených případech úkony, směřujícími k vyměření poplatku, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, ve kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(4) Právo státu požadovati splatný poplatek se promlčuje v šesti letech od uplynutí správního roku ve kterém se stal splatným.

(5) Promlčení splatného poplatku se přeruší doručením upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platní lhůty. Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(6) Je-li poplatek pojištěn ruční zástavou (§ 4), nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou namítáno, že opomenul vykonati zástavní právo a toto se nemůže promlčeti.

(7) Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti se nepromlčuje, Část pohledávky, která není kryta cenou zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.

(8) Je-li splatný poplatek zajištěn vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do 30 let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.

(9) Právo státu vyměřiti straně pokutu (§ 19) se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy byl přestupek spáchán.

XI. Osvobození od kolkovného.

§ 21.

Podání stran, svědčící československým zastupitelským úřadům, jsou osvobozena od kolkovného.

XII. Účinnost zákona. Přechodná ustanovení. Provedení zákona.

§ 22.

Počátek působnosti. Zrušená ustanovení.

(1) Tento zákon nabude účinností dnem 1. ledna 1926.

(2) Dnem 31. prosince 1925 pozbudou platností tyto zákony:

1. saz. pol. 50/44 t) poplatkového zákona ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z.;

2. pol. 14 s) uh. popl. sazebníku;

3. zákon ze dne 22. ledna 1902 č. 40 ř. z., jímž se upravují poplatky konsulární s příslušným sazebníkem;

4. zák. čl. XXVI./901 o úpravě konsulárních poplatků s příslušným sazebníkem;

5. § 6 odst. 1. poslední vela císařského nařízení ze dne 15. září 1915 č. 278 ř. z. o poplatcích z bezúplatných převodů majetku;

6. § 23 č 1. odst. 3. zák. čl. XI./1918 o poplatcích z převodu majetku;

7. čl. IV. odst. 2. zákona ze dne 23. prosince 1917 č. 500 ř. z., jímž se prodlužuje působnost a doplňují zákony ze dne 30. srpna 1891 č. 136 ř. z. a ze dne 22. ledna 1902 č. 40 ř. z. o konsulárním soudnictví a konsulárních poplatcích;

8. § 9 žák. čl. XIX./1917, jímž se opětně prodlužuje platnost a mění některá ustanovení zák. čl. XXXI./1891 o úpravě konsulárního soudnictví;

9. opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920 č. 564 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují ustanovení zákona, ze dne 22. ledna 1902 č. 40 ř. z. a zák. čl. XXVI./1901 o poplatcích konsulárních.

§ 23.

Přechodná ustanovení.

(1) Dosavadní předpisy zůstávají i nadále v platnosti pro úřední úkony, zahájené v době přede dnem, kdy vstoupí v platnost nový zákon.

(2) Za deposita, uložená do úschovy 18 měsíců nebo dříve před účinností tohoto zákona, se platí kromě konsulárního poplatku podle dosavadních ustanovení ještě poplatek, stanovený v pol. 5. b) aa) čís. 2, nebo 5, b) bb) čís. 2, sazebníku, tvořícího součást tohoto zákona, podle doby úschovy od účinností zákona až do jejich vydání. Všechna ostatní deposita se posuzují podle položky 5, sazebníku, tvořícího součást tohoto zákona.

§ 24.

Provedení zákona.

Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby provedl tento zákon ve shodě s ministry financí, obchodu, spravedlnosti a vnitra.

Důvodová zpráva.

I.

Nová úprava platných zákonných předpisů o konsulárních poplatcích jest nezbytně nutná hlavně z toho důvodu, že vláda republiky Československé schválila usnesením ze dne 23. června 1921 resolucí pařížské konference o pasech, cestovních formalitách a přímé osobní dopravě ze dne 21. října 1920, obsahující též ustanovení o poplatcích za visa a pasy. Ustanovení této resoluce u nás vstoupila v platnost dnem 1. července 1921, a provádějí se již v praksi vůči příslušníkům těch států, které rovněž přijaly zásady této resoluce. Vládním nařízením ze dne 19. června 1921, č. 215 Sb. z. a n. byla vydána podle zásad zmíněné resoluce přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních pasech. Platnost tohoto vládního nařízení byla prodloužena a jeho ustanovení částečně změněna vládním nařízením ze dne 25. října 1923. č. 207 Sb. z. a n. Podle zásad zmíněné resoluce byla dále sjednána s Rakouskem, Maďarskem a Itálií dohoda o cestovních pasech a visech ze dne 27. ledna 1922, schválená vládou republiky Československé ve schůzi ministerské rady ze dne 16. března 1922, ratifikovaná dne 24. března 1922, a vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1922 pod č. 158 (t. zv. štýrsko-hradecká dohoda).

Tím vznikla kolise s platnými zákonnými předpisy o konsulárních poplatcích, jež nutno ve smyslu zásad zmíněné resoluce a dohody štýrsko-hradecké opraviti. Vláda považovala při této příležitostí za vhodné sjednotiti a přepracovati všechny platné předpisy o této látce, jež namnoze nevyhovují daným poměrům.

V úvahu přicházejí tyto předpisy:

1. Saz. pol. 50/44 t) poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z.;

2. pol. 14 s) uherského poplatkového sazebníku;

3. zákon ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z., jímž se upravují poplatky konsulární s příslušným sazebníkem;

4. zák. čl. XXVI. 1901 stejného znění jako zákon citovaný pod 3.;

5. čl. IV. odst. 2. zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 500 ř. z., jímž se prodlužuje působnost a doplňuje zákon ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z. o konsulárních poplatcích;

6. § 9. žák. či, XIX./1917 stejného znění jako zákon cit. pod 5.;

7. § 6. odst. 1. poslední věta císařského nařízení ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. o poplatcích z bezúplatných převodů majetku;

8. § 23 č. 1. odst. 3. zák. čl. XI./1918 stejného znění jako zákon cit. pod 7.;

9. opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920, č. 564 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují ustanovení zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z. a zák. čl. XXVI/1901 o poplatcích konsulárních;

10. nařízení bývalého rakouského veškerého ministerstva ze dne 17. března 1902, č. 68 ř. z., jímž byl proveden zákon ze dne 22. ledna 1902, Č. 40 ř. z.;

11. nařízení byv. uherského ministerstva ze dne 2. dubna 1902, č. 1102, stejného znění jako nařízení, cit. pod 10.;

12. vládní nařízení ze dne 9. prosince 1920, č. 639 Sb. z. a n., jímž bylo provedeno opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé ze dne 29. září 1920, č. 564 Sb. z. a n,;

13. štýrsko-hradecká dohoda o cestovních pasech a visech ze dne 27, ledna 1922, vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1922 pod č. 158;

14. vládní nařízení ze dne 15. března 1923, č. 48 Sb. z. a n., jímž se mění některá ustanovení vládního nařízení ze dne 9. prosince 1920, č. 639 Sb. z. a n. o konsulárních poplatcích.

II.

Opatřením Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920, č. 564 Sb. z. a n. byly konsulární poplatky, stanovené zákonem ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z. a zák. článkem XXVI. 1901 zčtyřnásobeny, vyjma poplatky, stanovené v procentech a poplatky zvýšené namnoze v míře ještě značnější § 7 cit. opatření Stálého výboru Národního shromáždění.

§ 10 cit. opatření Stálého výboru Národního shromáždění stanoví, že čsl. konsulární úřady mimo Evropu vybírají za úřední jednání, náležející k I. a II. oddílu sazebníku, pokud v této věcí nejsou zvláštní poplatková ustanovení na př. vysvětlivka k pol. 27. platného konzulárního sazebníku) k pevným předešlými paragrafy již zvýšeným poplatkům 100%ní přirážku. Poplatky, stanovené v procentech, jsou od této přirážky osvobozeny.

§ 11 cit. opatření Stálého výboru Národního shromáždění stanoví, že konsulární úředníci jsou oprávnění při služebních cestách ve věcech stran započítávati si diety s přirážkou, která činí u zastupitelských úřadů evropských 100%, u mimoevropských 200% sazební položky 2. III. oddílu konsulárního sazebníku.

Podle ustanovení § 3 cit. opatření Stálého vyberu Národního shromáždění se rozumějí tyto zvýšené sazby v korunách podle předválečné relace. Pouze ve státech jichž měna klesla tak, že v době splatností konsulárního poplatku jest pod paritou koruny československé, jest považovati podle ustanovení § 1 vládního nařízení ze dne 15. března 1923, č. 48 Sb. z. a n., jímž bylo změněno ustanovení § 1 vládního nařízení ze dne 9. prosince 1920, č. 639 Sb. z. a n., koruny tarifní sazby a koruny československé.

Konsulární poplatky podle zmíněných předpisů se ukázaly v praksi ve státech s neznehodnocenou valutou příliš vysoké. Tak na př. ve Spoj. Státech Severoamerických vybírají čsl. zastupitelské úřady za ověření podpisu soukromé osoby podle pol. 24. II. oddílu platného konsulárního sazebníku 11.72 dolárov, za ověření úředního podpisu k žádosti strany podle pol. 25. II. oddílu platného konsulárního sazebníku 7.27 dolárov za první arch podání a vyřízení ve věcech stran, pro které není ustanovena zvláštní sazba, podle pol. 28. II. oddílu platného konsulárního sazebníku 7.27 dolárov, za stránku překladu s ověřením z evropské řeči podle pol. 27. a) II. oddílu platného konsulárního sazebníku, změněné § 7 shora cit. opatření Stálého výboru Národního shromáždění 40.40 dolárov atd.

Tyto vysoké poplatky jsou podle dosavadních předpisů povinny platiti i strany, usedlé v republice Československé a jiných státech se znehodnocenou valutou. Stává se samozřejmě, že se strany často zdráhají je platiti a někdy dokonce i přijmouti vyřízení.

§ 9 shora cit. opatření Stálého výboru Národního shromáždění dává sice zastupitelským úřadům právo snižovati konsulární poplatky podle majetkových poměrů stran na polovinu a podle okolností na čtvrtinu částky a práva tohoto bylo ve smyslu resoluce, přijaté v 28. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé dne 22. prosince 1920, liberálně používáno a to podle extensivního výkladu i v případech, kdy nešlo o stranu nemajetnou, z vážných důvodů, zejména národohospodářských, propagačních a pod. Zejména často byly snižovány resp. promíjeny visové poplatky (pol. 44. II. oddílu platného konsulárního sazebníku, kde se to ukázalo nutným ku podpoře čsl. obchodu, průmyslu a cizineckého ruchu) na př. pro návštěvníky veletrhů výstav, různých kongresů, lázní, pro sportovní a obchodní cesty a pod.).

Tento dosavadní postup ministerstva zahraničních věcí byl schválen usnesením ministerské rady na schůzi ze dne 8. června 1922 a toto zmocněno k němu i v budoucnosti s doporučením, aby byl při chystané zákonné úpravě předpisů o konsulárních poplatcích postaven na zcela nepochybný podklad zákonný (viz § 8 odst. 2, osnovy).

Podle názoru vlády nestačí však výkon tohoto práva mimořádného snižování resp. promíjení konsulárních poplatků a třeba poplatkové sazby nově upraviti, aby se poplatky staly skutečně vybíratelnými.

Při nové úpravě sazeb v osnově byly vzaty za zaklad v celku sazby zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z., rovněž vzat byl zřetel na sazby konsulárních tarifů cizích států, zejména britského, francouzského, italského, maďarského, německého, nizozemského, nového rakouského, švédského, švýcarského atd.

V osnově sazby jsou za účelem zjednodušení vypuštěny položky, týkající se výlučně konsulární jurisdikce: Jsou to položky I., 6. až 8., 10., 11., 14. až 16., dále 22., 35. a 46. až 49. II. oddílu platného konsulárního sazebníku. Stalo se tak z toho důvodu, že republika Československá fakticky nevykonává dosud v žádném státě kapitulačních práv. Dojde-li snad později k vykonávání konsulární jurisdikce v některém státě, což však jest velmi pochybné, bude podle názoru vlády vhodnější stanoviti příslušné poplatky zvláštním zákonem a přizpůsobiti je lépe hospodářským poměrům státu, o nějž by v daném případě šlo, nežli možno učiniti při celkové úpravě konsulárních poplatků pro československé zastupitelské úřady ve všech státech.

Dále bylo vypuštěno v osnově sazebníku několik položek, které v praksi nepřicházejí již v úvahu z toho důvodu, že čsl. zastupitelské úřady nevykonávají již úředních úkonu, jimi zpoplatněných: Jsou to položky 23., 29., 38. a 39. II. oddílu platného konsulárního sazebníku.

Za to byla osnova sazebníku doplněna některými novými položkami, jimiž byly zpoplatněny úřední úkony čsl. zastupitelských úřadů, zpoplatněné dosud jen podle položek 1., 28., 34, a 40. II. oddílu platného konsulárního sazebníku (podpůrných položek). Nové jsou v osnově položky 11., 12., 22., 23., 25., 27., a částečně též položka 3.