Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2171.

ze dne....................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně :

Celní sazebník pro Československé celní území pozměňuje se takto:

Cenou podle tohoto zákona rozumí se skutečná trhová cena nového automobilu, chassis nebo letadla v zemi výroby, zvětšená o výlohy za obal, přepravu až na československou hranici, pojistné a obstarávání (komisi).

O celních sazbách stanovených v § l ve smyslu čl. XVII zákona o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. a čl. XVII uherského zákonného článku LIII z roku 1907, platí ustanovení § 8 zákona o celním území a vybírání cla ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., jakož i čl. II zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou.

Počátek účinnosti tohoto zákona bude stanoven vládním nařízením, jímž se zároveň určí podle § 3 koefficienty (součinitelé) k základním celním sazbám.

Zákon provede ministr financí v dohodě s ministry obchodu a zemědělství.

K lepšímu osvětlení návrhů obsažených v § l po stránce hospodářské lze uvésti toto:

Výroba umělého hedvábí se ve všech státech usilovně buduje, rozšiřuje a má do budoucnosti neobyčejné možnosti rozvoje. Při tom požívá v cizině celní ochrany, jež se pohybuje mezi 7 Kč až 158 Kč za l kg umělého hedvábí surového, kdežto u nás jest surové umělé hedvábí dosud podle celního tarifu z r. 1906 bezcelno.

Průmysl československý usiluje po řadu let o celní ochranu na surové hedvábí umělé. Výrobou umělého hedvábí zabývají se nyní v Československu čtyři závody, které zaměstnávají asi 2000 dělníků a vykazují výrobní kapacitu okrouhle 200 vagónů ročně. Jejich produkční podmínky jsou nepříznivější nežli v cizině. Podniky tyto byly vybudovány vesměs v době před deflací, takže nyní amortisace vysokých nákladů investičních značně ztěžuje jejich výrobní kalkulaci. Některé důležité suroviny a pomocné látky, jako buničina a chemikálie, podléhají clu. I jest přirozeným požadavek, aby toto předchozí celní zatížení, stejně jako větší zatížení z rozdílů mzdových a ostatních, bylo vyrovnáno clem k ochraně nové výroby, kteráž jest proti cizině v nevýhodě i proto, že umělé hedvábí dovážené z ciziny neplatí daně z obratu, kdežto domácí výroba jí podléhá.

Zavedení cla na umělé hedvábí bylo u nás již naznačeno v obchodní smlouvě s Itálií ze dne 1. března 1924. Závěrečný protokol k této smlouvě obsahuje však současně ustanovení, že naše clo na surové, bílé, nebarvené umělé hedvábí italského původu nemá překročiti tuto mez: pro jednoduché 10,50 Kč, pro zdvojené nebo skané 14,- Kč za l kg. Rozumí se tudíž, že nové clo se neuplatní proti smluvním státům ve své autonomní výši, nýbrž ve výši naznačené v obchodní smlouvě s Itálií.

Činí-li se návrh na zavedení cla v položce 244 a) (surové umělé hedvábí), jest nutno přizpůsobiti současně i cla položky 244b) (barvené umělé hedvábí). Bude ovšem možno na základě §u 3 zákona ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n. ponechati v platnosti přechodně dosavadní clo položky 244 b 2, nebo veškery sazby na hedvábí surové i zušlechtěné správně odstupňovati.

Smluvní sazby, vázané v italské obchodní smlouvě, znamenají ochranu asi 12 % z hodnoty jednoduchého hedvábí surového.

Statistická data o dovozu a vývozu prokazují rozmach výroby umělého hedvábí a stoupající spotřebu. Do Československa dovezeno r. 1922 okrouhle 37 vagónů, r. 1923 okrouhle 60 vagónů, r. 1924 okrouhle 170 vagónů o hodnotě 134 mil. Kč.

Clo na automobily v československém tarifu zakládalo se nejprve na sazbách předválečných z r. 1906, odstupňovaných podle váhy a bylo teprve zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 688 Sb. z. a n. změněno podle francouzského vzoru na clo hodnotné ve výši 45% z hodnoty. Dalším zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 351 Sb. z. a n., jenž vyšel z iniciativy poslanecké sněmovny, zvýšeno bylo toto clo na 65 % z hodnoty a současně bylo zvýšeno i clo na motory pro letadla a automobily.

Zavedení hodnotného cla mělo v zápětí nutnost upraviti řízení za účelem zjištění hodnoty, kterou dlužno vzíti za základ proclívání. To se stalo nejprve vládními nařízeními ze dne 14. března 1921, č. 96 Sb. z. a n. a ze dne 10. března 1922, č. 93 Sb. z. a n., z nichž první zavedlo úřední tabulky obsahující obecné tržní hodnoty pro jednotlivé typy motorových vozidel a druhé stanovilo vedle směrných cen možnost odhadu znalci na návrh strany. Vládní nařízení ze dne 17. května 1923, č. 103 Sb. z: a n. přiklonilo se při vyclívání automobilů opět k řízení podle §u 8 prováděcího předpisu k zákonu o celním sazebníku z roku 1906. Již z tohoto přehledu je patrno, že vyclívání automobilů podle hodnotného cla je spojeno se složitým řízením celním.

Oba zákony z r. 1920 a 1921 zavádějící hodnotné clo pro automobily měly poskytnouti československému průmyslu automobilovému dostatečnou ochranu, kdy jí nejvíce potřeboval, jak tomu bylo v době nejnepříznivějších podmínek výrobních, drahého materiálu, vysokých mezd dělnických, malého odbytu domácího, nemožnosti vývozu a zvláště za konkurence ze sousedních států. Tyto poměry se z největší části změnily po vzestupu čsl. koruny, avšak za prudkého poklesu valuty sousedních států oproti naší koruně děl se z počátku dovoz automobilů za ceny hluboko pod domácími výrobními náklady. Nové vozy, které stály 90 až 100.000 Kč za hranicemi, byly deklarovány k celnímu odbavení v důsledku přepočtení kursu hodnotou 20.000 Kč a pod.

Povolovací řízení, kterým poskytnuta byla ochrana automobilovému průmyslu v téže době, zvláště v letech 1922 a 1923, kdy trval i na světovém trhu velký pohyb cen, uvolněno bylo v obchodních smlouvách s četnými státy (Francie, Itálie, Rakousko., Německo, Velká Britanie, Spojené Státy Americké) stanovením kontingentů, v jejichž rámci se nyní dovoz volně pohybuje. Kromě toho bylo hodnotné clo ze zákona z r. 1921 opět sníženo ve smlouvě s Francií ze dne 17. srpna 1923, takže obnáší při automobilech opět 45 % z hodnoty. Clo na motory letadlové bylo sníženo o 20 %, na motory automobilní o 20 až 40 %. Tato ustanovení celní jsou vázána v dalších smlouvách, a to s Itálií (1. března 1924) a s Rakouskem (27. listopadu 1924).

Lze-li již poukázati na znatelný pokrok a rozvoj čsl. průmyslu automobilového, jest možno i současně konstatovati, že průmysl nezneužil poskytnuté mu ochrany po stránce cenové, ježto snižoval ceny svých výrobků i tehdy, když v zemích udávajících směr pro ceny automobilů ceny stoupaly. Dlužno též zdůrazniti, že celní ochrana tomuto průmyslu poskytnutá, nebyla přemrštěná, uvážíme-li jen naše celkové poměry výrobní a odbytové v tehdejší době a srovnáme-li je na př. s dnešními poměry německými a s návrhy, jež činí německá vláda na ochranu tohoto již rozvinutého německého průmyslu. Ke konsolidaci poměrů v čsl. automobilním průmyslu přispělo též úsilí vlády, snížiti ceny materiálu k výrobě automobilů, zejména smluvním snížením cla jak na materiál konstruktivní (ocel, odlitky, výkovky atd.), tak i na předměty potřebné k zařízení a vypravení automobilů (pneumatiky, elektrické osvětlení, zapalovací zařízení, počítací a měřící přístroje atd.).